 | Píďalka 
15.12.2015 21:59
Bydliště: ČR
|
|  Adam napsal(a): Dvě tělesa se na základě svých vlastních rotací nemohou nijak ovlivňovat (skrze gravitační interakce). |
A na to jsi Adame došel jak? Vážně by mne to zajímalo. On nikdo neví ani čím je vlastně gravitace způsobena, ani co je její podstatou a charakteristikami, ani všemi možnými důsledky jejího působení, a ty s klidem vyhlásíš takovouhle věc. Pokud jde o teorie, ty znám a mám je za ubohé výmysly, které s bídou umí počítat, navíc velice neprůkazně, přitažlivosti vesmírných těles a týče se to i umělých satelitů, ať již tím, či oním teoretickým způsobem, z nichž každý navíc obsahuje nezdůvodněné konstanty, tedy čísla, za nimiž se skrývá totální příčinná nevědomost.
Z praktického hlediska by se ty teorie daly nějak přirovnat k počítání působení rotujícího, stejnorodě nabitého, kulového tělesa. Jenže v momentě, kdy je těleso nestejnorodé ve smyslu nestejnorodosti jeho povrchového náboje, naprosto se mění pravidla hry. Takže bych od Tebe rád slyšel nějaké důvody odvozené z praktických pozorování. To Ti samozřejmě nebrání tady ty teorie nějak uvést pro ty, kdo s nimi seznámeni nejsou. Nemá ale cenu jimi přesvědčovat mě.
Z praktických měření a pozorování je dnes již známo, že například gravitační pole Země se skládá ze samých anomálií, z nichž asi největší je 300m hluboká mísa v hladině Indického oceánu, které se s ní otáčí kolem její osy, což znamená, že zóny nižší a vyšší gravitační přitažlivosti nutně působí, ať již do jakékoliv míry, na zbytek planetární soustavy. Pokud budeme mluvit o reálných, gravitačně nestejnorodých tělesech, nezbývá než připustit, že vzájemně ovlivňují své rotace prostřednictvím gravitačních sil.
Něco takového by se pak mělo ukázat u těles v dostatečné vzájemné blízkosti a vzájemně na sebe působících dostatečnou gravitační silou a dostatečně dlouho.
Za jasný důkaz takového působení bych považoval vztah Měsíce a Země, kdy rotace Země je ovlivňována (bržděna) gravitačním působením Měsíce definitivně už deformacemi nejen hladin oceánů, takže oceánskými přílivy, ale naprosto stejným, přílivovým působením na relativně pevné složky Země a pod nimi na magma. Avšak, minimálně totéž platí o gravitačním působení Země na Měsíc, kdy Měsíc se dokonce svými otáčkami již za dobu své existence jako satelitu Země přizpůsobil své periodě orbitu Země, pročež vidíme vždy jen jednu jeho stranu.
Samozřejmě lze říct, že vztah Země Měsíc není o přímém působení rotace jednoho tělesa na rotaci druhého tělesa, avšak, vzhledem k prakticky úplné tmě vědomostí o gravitaci jako takové, bych si dovolil stoprocentně pochybovat o tom, že Tvé tvrzení lze jakkoliv empiricky podpořit.
Stejně tak tomu nenasvědčuje všeobecně západní směr zemské atmosféry, která je evidentně něčím bržděna a něším poháněna a máme z toho nějaký kompromis působení (alespoň) dvou vzájemných sil a jednou z nich je definitivně rotace Země. Zda to dělá gravitací, nebo jen povrchovým třením, nebo obojím, či zda do toho zasahuje i magnetické pole Země, popřípadě i další silová pole, například elektrostatické, je sice otázkou, ale to gravitační nelze za současného stavu vědění kategoricky vyloučit. Pak samozřejmě nelze vyloučit ani přímý gravitační vliv rotace jednoho tělesa na jiná tělesa. Že takové gravitační působení může být z našeho jepičího náhledu v čase a velikosti zanedbatelným, to možná může. Ale zanedbatelnost nic neříká o tom, zda ten vliv existuje, nebo ne. |
|
Podpořte chod fóra 