 | farkas 
14.09.2015 08:36
Bydliště: Střední Čechy
|
| Ráno jsme sedli na kola a vyrazili ze Kdyně. Za Mrákovem nás zastihl déšť a první naší starostí po příjezdu do Babylonu bylo najít hospodu, kde se usušíme. Když jsme po desáté vstoupili do lokálu, byl plný zmoklých cyklistů. Přesto, že byl srpen, měli tam dokonce i puštěné topení. Rozvěsili jsme mokré věci kolem radiátoru a dali si grog.
Pak kafe, čaj, pivo a nakonec i oběd. Plánovaný výlet na Čerchov už jsme skoro vzdali.
Najednou se do oken hospody začalo drát slunce a lákalo ven, Naskládali jsme polosuché oblečení do batohů, zaplatili a vyrazili na lesní cestu plnou louží.
Jízda po betonové silnici vedoucí serpentinami na vrchol začala být nudná, tak jsme na jedné z křižovatek najeli na značenou lesní cestu. Asi půl kilometru se dalo jet, ale pak se začala kola protáčet v bahně. Tlačili jsme kola, kolem bažinek, přes kameny a kořeny stromů. Stoupání bylo každým metrem prudší a prudší, ale oba jsme byli v té době hodně trénovaní, tak jsme v setrvalém tempu pokračovali výš a k vrcholu blíž.
Vzduch byl vlhký a voňavý, kolem se tyčily obrovské listnaté stromy a stoupající vodní pára osvícená slunečními paprsky tvořila mezi zemí a korunami stromů bílé i duhové záclony.
Po několika stech metrech jsem si dala první pauzu na vydýchání. Táhnout batoh a ještě kolo do takového krpálu dávalo zabrat. Vcelku ujíté vzdálenosti se zkracovaly, pauzy se prodlužovaly. Těsně pod vrcholem jsem najednou nemohla dál. Cosi se mi v krku stáhlo a dech začal pískat. Bezmocně jsem vzhlédla do korun stromů a oddechovala. Najednou jsem a v mlžném oparu spatřila padající roj malých chomáčků světla. Nesly se přímo ke mně. Srdce se najednou zklidnilo, hrudník uvolnil a píšťalky z krku zmizely.
Dévy, děkuji Vám za to , že jste.
|
|
Podpořte chod fóra 