 | P.A.Semi 
19.12.2015 10:53
Bydliště: Česká republika
|
| Teorie gravitace
Porovnám dvě různá vysvětlení fungování gravitace, která se sice navenek těles neliší, ale rozdíl je uvnitř těles:
Buďto je gravitace nějaká mystická síla, vyzařující z každé hmotné částice. Kdyby ovšem byla zprostředkována nějakými částicemi (graviton), část z nich by se při působení na druhé těleso zřejmě spotřebovala a třeba za Zemí by byl stín Sluneční gravitace, což by se projevilo anomáliemi v oběhu Měsíce, které nepozorujeme... Navíc proudy různých částic jsou obvykle velmi nekonstantní. Také by bylo těžké vysvětlit, že se přitom nijak nespotřebovává a neubývá. Uvnitř Země by směrem do středu gravitace slábla a úplně ve středu by byla nulová, protože na každou stranu by přitahovalo stejné množství okolní hmoty a v součtu by nic nepřevažovalo. Také vysvětlení, proč je gravitace identická jako setrvačnost, by bylo přinejmenším problematické.
Nebo je gravitace způsobena zakřivením prostoru, které uvnitř tělesa je dáno hustotou a vně za hranicemi tělesa klesá s mocninou vzdálenosti. (Ke vzorcům bych se dostal později...) Uvnitř Země by byla gravitace poměrně konstantní, mírně se ke středu zvyšující se zvyšující se hustotou? (Ovšem kterým směrem?)
Zjednodušit těleso na bodovou hmotnost lze pouze vně jeho hranice. Při stejném zjednodušení dovnitř tělesa ovšem dochází k paradoxu, že by v bodě uprostřed každého tělesa byla černá díra, místo s nekonečnou gravitací, což je snad evidentní nesmysl...
Rozdíl v těch dvou vysvětleních začíná být velmi zajímavý u objektů, kde hranice ani celková hmotnost nejsou nijak dobře definovány - třeba oblaka hmoty (plynu) a spirální ramena galaxie. Při gravitaci, dané zakřivením prostoru díky hustotě, je totiž přitažlivost na Slunce od lokálního mezihvězdného prachu větší, než přitažlivost od jádra galaxie, což pěkně vysvětluje rotační křivky galaxií, které nerotují podle Keplerových zákonů tak, jako obíhají planety kolem Slunce, ale rotují mnohem víc jako pevná tělesa. Na tohle si vědci poněkud nesprávně vymysleli temnou hmotu, aby to vysvětlili, ale přitom je to velmi jednoduché i bez temné hmoty. Tu tzv. temnou hmotu lze dobře vidět, když si najdete V838Mon, vzplanutí a pohasnutí hvězdy, které šíří světelnou ozvěnu a postupně osvětluje mezihvězdný prach - normální baryonickou hmotu - v prostoru mezi hvězdami... Také to znamená, že jednoduchý simulátor, počítající bodové hmotnosti, sice lze použít třeba na planety, kde hustota slunečního větru je zanedbatelná proti gravitaci Slunce, ale již jej nelze použít na galaxie, vyplněné více či méně hustou hmotou, jejíž hustota již zadedbatelná není...
(Filosofický význam z toho také později vyplyne, ale v základu - hmotná realita, hvězdy, galaxie a především čas jsou zcela nezávislé na pozorovateli, na vysvětlení nebo omylech, ovšem pozice, ze které je tato realita nahlížena a zažívána, se může měnit...)
...
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 