 | Poota 
15.05.2016 20:02
Bydliště: Praha
|
| Kdo proti nám vlastně stojí
S: Borelie, kterých na celém světě existuje asi 300 druhů, jsou biologické zázraky. Jsou daleko složitější než příbuzné spirochéty syfilidy, pinty nebo frambézie. Tento záškodník vede proti nám z hlediska arzenálu školské medicíny nerovnou teroristickou válku.
Vyznačuje se mj. těmito znaky:
- v její buněčné stěně se nachází 21 plasmidů; malých kulatých útvarů, které mají vlastní geny a schopnost předávat bakteriím informace o imunitní obraně různých hostitelů a - v rostoucí míře - zprostředkovat i odolnost proti antibiotikům. Tak vysoký počet plasmidů se nenachází v žádné jiné bakterii.
- borelie jsou vysoce specializované, v laboratoři se sotva dají pěstovat, a proto jen obtížně zkoumat.
- mají tři obaly, přičemž vnější buněčná stěna se skládá ze slizké vrstvy povrchových proteinů, který je chrání pře T-lymfocyty imunitního systému. Plášť je dělá "neviditelnými", a proto je protilátky a lymfocyty nemohou rozeznat jako cizí/antigen.
U "obyčejných" gramnegativních bakterií jsou tyto povrchové proteiny zakódované jen ve třech genech, což jim stačí k účinné obraně - u borélie je k dispozici 150 genů. Tyto geny jim umožňují průběžně a okamžitě měnit své poznávací znaky. Také umožňují přizpůsobovat se různým vlivům okolního prostředí, např. teplotě, kolísání hodnoty pH a vůbec celému vnitřnímu prostředí různých organismů, které osídlují.
- podle okolních podmínek dokážou borelie měnit tvar. Kromě obvyklé spirály mohou v prostředí zamořeném antibiotiky odhodit svoji buněčnou stěnu a proměnit se v kouli. V tomto tvaru je imunitní buňky nerozpoznají, protože nemají žádné antigeny, díky čemuž jsou "bez tváře". Také se mohou za pouhou minutu zapouzdřit a v tomto stavu setrvat jako ve spánku dokud se prostředí nezlepší. Zapouzdřené, bez kyslíku a dělení jsou životaschopné nejméně deset měsíců.
- borélie mohou přirazit k tělesné a nebo i obranné buňce (B-lymfocyt), s pomocí enzymů vyvrtat díru do její buněčné stěny, usmrtit její jádro a pak používat její obal jako kostým nebo masku. I tímto způsobem se jim ve společném mikrosvětě daří klamat imunitní buňky, které tak nejsou s to je identifikovat.
- borelie kopírují části svých genů, pak je zabudují do své buněčné stěny, oddělí je a pošlou tyto střepiny na cesty organismem hostitele jako klamné cíle. Takto matou jeho obranné buňky a odpotávají jeho pozornost.
- mají schopnost různými způsoby přelstít imunitní systém hostitele a využít jeho vlastnosti ve svůj prospěch použitím molekulárních mimikry. Změní molekuly svého povrchu tak, aby se podobaly tělu vlastním molekulám. Když je i přesto imunitní systém rozezná jako antigen, může se imunitní reakce obrátit nejen proti původci, ale i proti tělu vlastní tkáni - výsledkem je autoimunitní onemocnění. Obranné buňky pak napadají vlastní tělesné buňky, např. chrupavky nebo nervové obaly.
- řídí a manipulují svého hostitele vylučováním peptidů a odpadních produktů své látkové výměny, takže si vytvářejí pro sebe vhodné prostředí. Tímto způsobem působí i na pocity a nálady svého hostitele; možná dokonce ovlivňují jeho myšlenky a rozhodnutí.
- mohou se sice skrýt v buňkách, ale žijí především v prostoru mezi nimi. V koloidních pojivových tkáních a tekutinách (chrupavka, kloubní maz, oční tekutina, endotel - buněčná výstelka krevních a mízních cév, srdce, žeber a pobřišnice, myelin - obal nervových vláken, tkáň jizev) se cítí lépe, než v řídké krvi nebo v míze. Ačkoli se v těle vyskytují, často se nedají v séru prokázat.
- jsou velmi pohyblivé, s pomocí bičíku a elastického osového vlákna se šroubují jako vývrtka skrze tělesné tkáně a tekutiny. Tímto způsobem mohou za pár dní procestovat tělo a proniknout i do hlubších tkání, kam se za nimi antibiotika nedostanou. Spirochéty mohou pronikat do tkání, očí, jater, sleziny, kloubů, měchýře, kapilár atd. Za deset dní po nakažení překonají i hematoencefalickou bariéru, oddělující mozkovou tkáň od cirkulující krve, což nedokážou ani bílé krvinky.
- k přežití potřebují málo kyslíku. Proto se mohou před obrannými buňkami skrýt v chrupavkách, tkáních jizev, nervových provazcích, endotelu cév a v jiných málo prokrvených a na kyslík chudých tkáních.
- na rozdíl od jiných bakterií nepotřebují k přežití železo.
- k dělení borelií dochází každých 12 až 24 hodin (běžné bakterie každých 20 minut!). Proto jsou pro ně méně nebezpečná antibiotika, jež většinou napadají nově se tvořící stěny buněk ve fázi dělení a rozmnožování. Pokud boréliím prostředí nevyhovuje, mohou setrvat v klidové fázi a nedělit se. Obvykle u nich dochází k jednorázovému rozmnožení jednou za lunární měsíc. Běžné baktérie mohou antibiotika vymýtit za dva týdny, u borélií by bylo ke stejnému účinku brát antibiotika rok a půl.
- jsou chemotakticky velice citlivé, takže mají schopnost velice rychle vyloučit ze svého těla antibiotické jedy.
- vydrží teplotu až do -50oC, ale nesnášejí teplotu nad +42oC.
Co na to říct? Můžeme se jen divit. Zabýváme se skutečně neobyčejným mikroorganismem. |
|
Podpořte chod fóra 