Fenomén Moebiovy smyčky a Kleinovy lahve zasluhuje možná více pozornosti, než by se na první pohled mohlo zdát.....
Str.: 1, 2, 3 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Pafixa
Pokud je bariéra pružná, pak i celá dokonalá jednoplocha je pružná. Je možné zhotovit smyčku z te...
Pafixa 29.09.2017 09:10 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Pružnost dokonalé jednoplochy v podstatě znamená, že tato může být "hustší" nebo "řidší", tedy jde o jakousi její "hustotu" množiny hmotných bodů.
Pokud tedy toto vše připustíme, pak dokonalá jednoplocha může být takovým dokonalým 2D vesmírem Moebiova typu, který sám sebe "prolíná" či "prostupuje" při současném oddělování jeho jednotlivých částí "barierou".
Pokud připustíme výskyt 1D singularity a to v mnohočetnosti, je takovýto 2D dokonalý vesmír provázán skrz naskrz právě přes ony singulární přechody. Navíc může celý vibrovat a hmotné body se k sobě přibližovat a vzdalovat nejen v soustavě dvojrozměrných souřadnic x,y, ale v podstatě i průchodem skrze 1D singularity.
1
1
Pafixa 29.09.2017 09:58 Bydliště: Masada
2447
138
2251
V předešlém jsem uvažoval "svinutí", "kontrakci" či "zdegenerování jednoho rozměru do "bodu". Se "svinutím" rozměru-dimenze se setkáte v teorii strun, která předpokládá existenci 10 rozměrů/dimenzí, 11. dimenzí je potom čas. Náš vesmír je časoprostorem ve smyslu času a tří "rozvinutých" dimenzí, přičemž ostatních sedm je "svinuto do nepatrné variety" takovým způsobem, že jsou nerozpoznatelné.
0
0
Pafixa 29.09.2017 10:21 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Podobně jako jsme zavedli "fyziku" do dokonalé jednoplochy a vytvořili tím 2D dokonalý vesmír, tedy 2D prostor Moebiova typu a dokonce i 2D prostor Moebiova typu s 1D centrální singularitou, můžeme se konečně dostat k závěrečným úvahám o našem časoprostorovém vesmíru.
Je na snadě, že můžeme uvažovat i náš 3D prostor jako prostor Moebiova typu, tedy "dokonalý prostor", který je sám sobě doplňkem a sám sebe prolíná a prostupuje, přičemž jeho jednotlivé části jsou od sebe odděleny "bariérou". Klasická fyzika již zmapovala "černé díry", tedy podle naší terminologie místa kde dochází vlivem enormní gravitace k "svinutí/degradaci/deformaci" všech tří rozměrů. Podle našich úvah se ale nejedná o bezednou díru, ale spíše o průchod "barierou" do jiné části dokonalého vesmíru, tedy spíše o jakousi "trysku", která na jedné straně "svine" všechny tři rozměry, aby je na druhé straně bariery opět rozvinula. Přitom aby byl zachován Moebiův typ tohoto 3D prostoru, musí se alespoň jeden rozměr rozvinovat opačným směrem a alespoň jeden rozměr rozvinovat stejným směrem.
Matematicky tedy:
x, y, z, → x, y, -z, nebo
x, y, z, → x, -y, z, nebo třeba
x, y, z, → -x, y, -z ....
Pokud tedy klasická fyzika zavedla pojem "černá díra", musí na její druhé straně podle našich předpokladů být komplementární "bílý výron" nebo "zřídlo", které chrlí částice a energii, jenž prochází z jedné oblasti dokonalého vesmíru, do jiné, skrze "barierovou trysku".
1
0
Pafixa 29.09.2017 10:33 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Země je kulatá a Slunce je duté
Existence takovýchto singularit byla prokázána, podle vědců to jsou zhroucené hvězdy do černé díry. V našem vesmíru existuje tedy bezpočet "barierových trysek", které se na jedné straně tváří jako černé díry, no a analogicky na straně druhé, jako výrony energie a hmoty, můžeme uvažovat všechny "hvězdy", tedy i naše Slunce.
:)
To je průlom!
Znamenalo by to, že každá hvězda, tedy i naše Slunce, nejsou jen žhavé hmotné koule, ale za nimi je centrální "výron barierové trysky", tedy hvězdy a i Slunce jsou v podstatě "duté", jde o energii a hmotu vyzařující "bubliny". Tedy v podstatě "brány" z jiné oblasti dokonalého 3D prostoru, dokonalého vesmíru Moebiova typu.
0
1
Pafixa 29.09.2017 19:32 Bydliště: Masada
2447
138
2251
S teorií dutého Slunce jsem se setkal v jednou americkém videu na YouTube. Bylo to interview s nějakým vědcem, který tam tvrdil, že nejde o žhavou hmotnou kouli, ale o "bránu" "bublinu" průchod generující energii. Video jsem si uložil do záložek, nicméně později už nebylo k dispozici, bylo odstraněno.
Poměrně paradoxní představa celého vesmíru jako 3D prostoru Moebiovy typu, tedy dokonalého prostoru, který sám sobě je dokonalým doplňkem, sám sebe prolíná a vytváří mezi svými částmi pro hmotu neproniknutelnou velmi pružnou bariéru je představa svým způsobem "iluzorní". Na druhé straně není to představa nová. Indie, jako oblast jedinečné kultury, historie a filozofie, dala do vínku lidstvu čtyři zajímavé věci:
1. máju - kosmickou iluzi, ve které každý člověk žije
2. koloběh životů - reinkarnaci a zákon karmy
3. stav osvícení, nirvánu, jako odměna a únik z věčného koloběhu životů
4. jógu, tedy cestu jak dospět k osvícení, k nirváně.
V úvahách jsme tedy dospěli přinejmenším k máje – kosmické iluzi.
0
1
Pafixa 02.10.2017 10:59 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Ponechme stranou úvahy o "barierových tryskách" v dokonalém 3D prostoru Moebiova typu. Je to hodně kontroverzní úvaha, přestože klasická fyzika zná pojem "černá díra". Logicky se sice nabízí i protiklad, tedy nějaký "bílý výron" hmoty a potažmo energie. Navíc celá tato úvaha nemusí nutně znamenat zbourání platných fyzikálních zákonů ani popření všech vědeckých teorií. Konec konců lidé si velmi dlouhá léta mysleli, že země je placatá, mohou tedy ještě klidně podstatně delší dobu odmítat úvahu, že Slunce je duté.
Pokud však připustíme, že náš vesmír je dokonalý v tom smyslu, že jde o trojdimenzionální Moebiovu smyčku, a tedy že sám sebe protíná, prolíná a prostupuje, pak je na tom zajímavý ten fenomén "bariery", která od sebe jednotlivé jeho části odděluje. Znamenalo by to, že existují k našemu námi obydlenému prostoru paralelní prostory, oddělené právě barierou, o kterých věda uvažuje jako o paralelních vesmírech. Pokud je vesmír dokonalým prostorem, defomovaným ve čtvrté dimenzi a sám sobě je dokonalým doplňkem, pak nejde o paralelní vesmíry, ale o jeden dokonalý vesmír s paralelními oblastmi.
0
1
Pafixa 02.10.2017 11:10 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Určitě jste se setkali s teoriemi, které kromě našeho prostoru předpokládají i další složku vesmíru, kterou nazývají hyperprostorem. Právě hyperprostor lze považovat za Teslův éter a podle našich úvah dokonalý doplněk k prostoru, tedy paralelní, barierou oddělené části dokonalého 3D vesmíru Moebiova typu.
Nebylo by potom divu, že vědci znají jen asi 5% hmoty a energie vesmíru a zbylých 95% nazývají skrytou hmotou a skrytou energií (temnou, i když si myslím že lepší překlad pro "dark" je "odvrácená" nebo "skrytá" hmota a energie - "dark side of the Moon" je odvrácená, tedy stále skrytá nikoli stále temná, strana měsíce).
0
1
Pafixa 02.10.2017 11:16 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Teslův éter a dokonalý vesmír Moebiova typu
Znamená to, že vědci dokázali identifikovat skrytou hmotu a energii, výpočtem a dost možná i dalšími metodami za pomoci výpočetní techniky a pozorování.
Pokud přijmeme tedy i předpoklad, že "bariera" je velmi průžná a za určitých podmínek pro energii prostupná, pak jsme se dobrali logickým způsobem i k tomu, čím se rozumí Teslův éter a kde se bere energie z něho.
0
2
Pafixa 02.10.2017 11:23 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Myslím, že bych v tomto bodě uvahy ukončil. Pokud jste tedy dočetli až sem, můžete vložit své komentáře v otevřeném vlákne k diskuzi na toto téma. Nebojte se vložit i velmi kritické komentáře, bude jen dobře, pokud mi dáte nějakou zětnou vazbu.
Pokročilé úvahy o tomto tématu mne stále inspirují a tak zase něco přidám.
Pokud jsem v úvaze dospěl až k pojmu "bariery" a definoval jsem ji jako "pružnou", jde svým způsobem o nějakou jinou pružnost než toto slovo představuje. Bariéra je totiž pružná a současně neproniknutelná. Další zajímavostí je, že opravdu jen čistá bariéra v případě Moebiovy smyčky je vlastně oblast, která by neobsahovala žádný hmotný bod a tedy by šlo o jakousi bariéru ve vyšší dimenzi, tedy bariéru v třetím rozměru, kterou bychom si mohli představit jako rozhraní dvou "polí", tedy pružné neproniknutelné rozhraní dvou 2D polí ve vyšší dimenzi, tedy v 3D prostoru.
Tedy takové 2D vákuum dokonalého 2D vesmíru Moebiova typu
0
1
Pafixa 10.06.2019 18:33 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Vákuum jako BARIÉRA
Tímto jsme dospěli k zajímavému fenoménu - totiž k vakuu.
Tento fenomén má vlastní teorie a fyziku, je předmětem zkoumání, a to přesně proto, nebo snad právě proto, že jde o NIC. Tedy totální nic v 3D prostoru.
Pokud však vezmete v potaz mé úvahy o "dokonalém Vesmíru" který je "sám sobě doplňkem", tak v této mé teorii nejde o klasické vákuum, tedy totální nic, ale o nefalšovanou prostou "barieru" 3D prostoru Moebiova typu, tedy prostoru,který je ve vyšší, čtvrté dimenzi deformován tak, že tím vzniká ta "dokonalost" tedy 3D dokonalý vesmír Moebiova typu.
No a potom tedy za touto bariérou, tedy vákuem, se právě nalézá ten doplněk k tomu absolutnímu NIC, tím pádem absolutní VŠE, jen je to za barierou vesmíru deformovaného ve čtvrté dimenzi.
A ta "bariéra" je všudy přítomná, může být jak souvislá v nějakém objemu, tak i distribuovaná v jakémkoli objemu, v podstatě distribuovaná v celém dokonalém 3D vesmíru Moebiova typu.
0
1
Pafixa 10.06.2019 18:51 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Pafixa napsal(a):A ta "bariéra" je všudy přítomná, může být jak souvislá v nějakém objemu, tak i distribuovaná v jakémkoli objemu, v podstatě distribuovaná v celém dokonalém 3D vesmíru Moebiova typu.
Vesmírný propletenec 3D prostorů jimiž se pohybuje hmota s energií
Protože za tou bariérou je doplňkový vesmír, tak vlastně bariera jen odděluje dvě oblasti toho samého vesmíru, odděluje dva světy, které spolu souvisí a vzájemně se doplňují.
Protože bariéra může být souvislá, ale i distribuovaná, tak těch za bariérou doplňkových "vesmírů" může být více vrstev, v podstatě velmi vysoký počet blížící se nekonečnu, navíc dynamicky se měnící tím,jak skrze "černé díry" a "bílá zřídla" se v celém tomto fenomenu 3D vesmíru Moebiova typu, tedy 3D vesmíru zdegenerovaném ve čtvrtém rozměru, přeléva hmota/energie patrně ponejvíce rychlostí světla.
Jak vidíte, tak tato úvaha není v rozporu s magickým Einsteinovým vzorcem:
E = m*c2
Tím jsem ve své úvaze dospěl k zajímavému fenoménu, kterým je právě "bariéra".
Vědci mají mnou uvažovanou "barieru" za vákuum.
0
0
Pafixa 10.06.2019 20:57 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Logickou úvahou k paradoxu
No a logickou úvahou jsem došel k paradoxu. Celé je to svým způsobem "transformace". Je to jak již známe z odkazu Indické kultury - náš svět je MÁJA, kosmická iluze. Trojrozměrný časoprostorový vesmír, který tvoří skrze "prolnutí" ve vyšší (čtvrté) dimenzi doplněk sama sobě. Sám sebe odděluje "barierou" (vakuem) a sám sebe proniká a je dokonalý, sám sebe doplňuje tam kde ubývá, nikde nezačíná a nikde nekončí, prostě JE. Existuje tu pro nás, abychom v něm existovali ve svých tělech po nám vyměřenou dobu. A můžeme nad tím bádat, zkoumat ho na makroúrovni stejně jako na mikroúrovni, a ŽASNOUT nad tím krásným "paradoxem". V podstatě ho nemůžeme nikdy dokonale všechen poznat, ale můžeme ho pochopit.
V předešlém jsem došel logickým úsudkem k paradoxu našeho 3D časoprostoru, tedy k paradoxu "kosmické iluze" která ani tak nemusí být vlastně iluzí, jako spíše objektivní realitou. Pokud přijmu hypotézu "dokonalého vesmíru" tak jak bylo naznačeno, zajímavým elementem je pak bezesporu "bariéra",tedy vákuum, absolutní nic, jenž je v podstatě jen rozhraním k "absolutnímu všemu". Aby si to člověk nějak představil, tak "dokonalý vesmír" je "navrstvený". Vrstevnatost znamená vlastně bezpočet paralelních vrstev tohoto dokonalého vesmíru, tedy k vrstvě nám známé a zkoumané přibude nejméně jedna vrstva "na druhé straně bariéry", spíše těch vrstev může být více, podle počtu singulárních bodů, kde dochází k deformaci ve čtvrtém rozměru a vytvoření doplňku vrstvy před bariérou ve vrstvě za bariérou. Obecně nejjednodušší je uvažovat počet dvou vrstev,které jsou ale v podstatě diskrétní povahy, tedy mohou být vždy chápány jako "prostor a k němu přiřazený hyperprostor".Pokud prostor je nehomogenní a tedy spojitý i diskrétní současně,tedy kvazi-spojitý, diskrétní oblasti mohou být ve čtvrtém rozměru spojité, dochází pak v pohledu z 3D vesmíru k onomu "navrstvení paralelních vesmírů".
Zpět ale k té celkově zarážející logické chyby ve fyzice. Pokud v matematice máme zahrnutu i nulu, tedy analogicky čísla mohou být před nulou i za nulou, záporná a kladná, proč ve fyzikálním výkladu vesmíru,kde analogicky k hmotě a energii v prostoru existuje i "nula", tedy vákuum kde nic není, pak by toto nic (bariéra,nula)měla být tím prvním elementem soustavy stavebních kostiček světa, tedy prvním nebo nultým prvkem Mendělejevovy tabulky prvků. Prostě ke kladným číslům přidáme i nulu. Bylo by to logické a pokud přidáme i nulu,objeví se svět záporných čísel.
Historickou zajímavostí je pak původní zařazení "éteru" na první místo tabulky prvků, s nulou elektronů, protonů i neutronů v jádře. Další zajímavostí je pak teorie Diraca o "záporných i kladných" elektronech.
Tedy nula,kladná a záporná čísla v matematice ano,ale ve fyzice a stavbě našeho vesmíru ne, tedy už dávno ne,ony tam v prapočátku logicky byly, než je následovníci fyzikové nevyřadili. Nehodily se jim tam.
0
0
Pafixa 27.06.2019 15:59 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Pafixa napsal(a):Tedy nula,kladná a záporná čísla v matematice ano,ale ve fyzice a stavbě našeho vesmíru ne, tedy už dávno ne,ony tam v prapočátku logicky byly, než je následovníci fyzikové nevyřadili. Nehodily se jim tam.
...z toho logicky plyne, že současná fyzika je vedena stranou od objektivní reality, pohříchu se točí v kruhu a žasne nad zcela logickými věcmi, které nám náš 3D Moebiuv dokonalý vesmír nabízí, a ke kterým lze dospět třeba jen otevřeným a přísně logickým myšlením.
Někteří vědci si toho jsou vědomi a snaží se o nějakou zásadní změnu paradigmatu,která by navedla vědu zpět do souladu s přírodními fyzikálními základy, po hříchu jinak "zavedenými" "definovanými" či "nazíranými".
0
0
Pafixa 27.06.2019 19:04 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Vákuum jako BARIÉRA
Uvedu zde to co je ve wiki o vakuu. je to velmi zajímavé a v podstatě jde do určité míry i o vlastnosti "bariery" podle mých úvah.
---
Vakuum v teoretické fyzice
Teoretická fyzika používá pojem dokonalé vakuum, což je stav systému s nejnižší možnou energií.
V ideálním případě označuje vakuum takový fyzikální stav, v němž není přítomná žádná částice, a to jak hmoty (např. elektrony, protony apod.), tak ani záření (např. fotony). Jedná se tedy o část prostoru, která neobsahuje hmotu, může však do ní zasahovat fyzikální pole, např. gravitační. Takové vakuum bývá označováno jako dokonalé. O vakuu neobsahujícím pole se mluví jako o prázdném prostoru.
Vakuum lze (alespoň teoreticky) zavést v klasické fyzice. Podle kvantové teorie však ani prostor bez jakékoliv hmoty není úplně prázdný, ale probíhá v něm mnoho procesů (kvantově-mechanické fluktuace, tvorba párů částic a antičástic a jejich opětovný zánik apod.). Tyto kvantové jevy souvisí s principem neurčitosti. Na jejich základě se hovoří o tzv. energii vakua.
Elektromagnetismus
V klasickém elektromagnetismu „vakuum prázdného prostoru“ nebo jen „prázdný prostor“ je standardní vztažné prostředí pro elektromagnetické účinky. Někteří autoři popisují toto vztažné prostředí jako klasické vakuum, protože je chtějí odlišit od kvantového vakua (QED a QCD), kde mohou vakuové fluktuace vytvářet dočasné virtuální částice, takže permitivita a permeabilita nejsou identicky rovny jednotce.
V teorii klasického elektromagnetismu má prázdný prostor následující vlastnosti:
Elektromagnetické záření (pokud nenarazí na překážky) jím prochází rychlostí světla s definovanou hodnotou 299 792 458 m/s.[1]
Princip superpozice vždy přesně platí, takže například elektrický potenciál vytvářený dvěma náboji se rovná součtu obou potenciálů.
Permitivita a permeabilita jsou v soustavě SI přesné konstanty[2], v gaussovských jednotkách rovné 1.
Charakteristická impedance je rovna impedanci prázdného prostoru Z0 ≈ 376,73 Ω.[3]
Na vakuum klasického elektromagnetismu můžeme pohlížet jako na idealizované elektromagnetické prostředí.
1
0
Pafixa 27.06.2019 19:40 Bydliště: Masada
2447
138
2251
Vákuum verzus "bariéra"
Z výše uvedeného pak platí pro "bariéru" mezi dvěma vesmíry, či vesmírnými vrstvami, že:
1- v jejím "bezprostředním středu" dochází ke kvantové fluktuaci a to tedy krátkému výskytu párů částice-antičástice (dokud neanihilují) a to logicky na obou stranách. Tedy před bariérou (v našem prostoru, v této vrstvě vesmíru) i za bariérou (v paralelním prostoru, "hyperprostoru", v paralelní vrstvě vesmíru).
2- skrze "bariéru" prochází elektromagnetické pole a šíří se přes ní rychlostí světla.
Podpořte chod fóra 