Poota napsal : Tato energie tedy způsobuje pulzace, které jsou vlastní příčinou schopnosti vody vystoupat celým stromem až do jeho vrcholu, aniž by měl strom nějaké čerpadlo
Vím, že to sem nepatří, ale nedá mi to. Když tak to Adame přesuň někam do zdrojů energie. Je to už hodně dávno, pár let, co jsem uvažoval nad fenoménem dopravy vody až do výše i 100m ve stromech. Vždyť potřebný tlak pro klasickou fyziku by byl v tomto případě 10atmosfér, což by spolehlivě roztrhlo kůru u paty stromu. Protože voda putuje pouze lýkem mezi dřevem a kůrou, domníval jsem se, že jde o kapilární vzlínání. Píšu to proto, že mě tehdy napadlo, jak by to asi probíhalo, kdybych postavil dvě trubky, řekněme průměr 1000 a 1001mm dlouhé třeba 50m na svah s převýšením 30m, do sebe a ten 0.5mm prostor mezi nima vyplnil hmotou, která podporuje kapilární vzlínání a dole to zasunul do potoka. Nahoře bude nádrž a do ní by ta vyvzlínaná voda tekla a odtud by se trubkou svedla zase dolů k potoku a tam už by v cestě stála ta turbínka atd. atd. atd. Je tato úvaha úplná blbost? Ale zajímavý zdroj energie by to byl ne?.
0
0
farkas 24.09.2015 07:12 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Lýko stromů nevede vodu jen nahoru.
Floem je blíže ke kůře a odvádí naopak vodu se živinami od koruny ke kořenům.
Xylem je blíže ke dřevu a díky svému buněčnému uspořádání funguje jako pumpa.
Tím vzniká transpirační proud.
To není všechno. Na pohyb vody vzhůru působí ohřívání kmene ve dne, protože kořeny stromu ochlazují tlačením chladné vody do xylemu. V noci je vnitřek stromu teplejší než okolní prostředí, což podporuje "padání" roztoku živin floemem od koruny ke kořenům
Tohle všechno a ještě mnohem víc je v knize "STROMY velká kniha" od
Freda Hagenedera. Najdeš tam i pasáže, které jsou postaveny na objevech Viktora Schaubergera i odkazy na díla dalších vědců.
"Bez zdravého lesa není zdravé vody, zdravé krve". Schauberger
Z toho usuzuji, že ta vzlínací elektrárnička není až tak úplná blbost. Jen najít materiál . který to vzlínání provede. Otázka pak je o množství a rychlosti vody, síle toho mezikruží vyplněného kapilárním materiálem, celkovém průměru toho potrubí ....... atd, atd. Dalo by se někde najít, jestli se něco z toho dá nějakým způsobem propočítat?
0
0
Adam 29.09.2015 15:14 Bydliště: Praha
5794
563
5842
Ono by se to nějak krkolomně počítat dalo, ale obávám se, že tím vzlínáním to bude tak extrémně malý průtok, že bys na naplnění nějaké nádrže skutečně čekal věčnost a pokud by třeba cílová nádrž nebyla celá v uzavřeném prostoru, voda by se rychleji odpařovala, než by se stihlo tímto způsobem doplňovat další a další množství.
0
1
Adam 29.09.2015 15:57 Bydliště: Praha
5794
563
5842
Pokud něco cucat prostřednictvím vody, vzpomněl jsem si, že kdosi kdysi přišel s nápadem magnetokapalinového zdroje napětí... Viz obrázek
Jarin napasal: Z toho usuzuji, že ta vzlínací elektrárnička není až tak úplná blbost.
Po té, co jsem si přečetl celé Pootovo vlákno o pramenité vode, si myslím, že to blbost je,ale ne pro množství:
Adam napsal: Ono by se to nějak krkolomně počítat dalo, ale obávám se, že tím vzlínáním to bude tak extrémně malý průtok, že bys na naplnění nějaké nádrže skutečně čekal věčnost a pokud by třeba cílová nádrž nebyla celá v uzavřeném prostoru, voda by se rychleji odpařovala, než by se stihlo tímto způsobem doplňovat další a další množství.
Musel jsem uprostřed léta porazit Habr na okraji lesa. Průměr kmene cca 25 cm. Abych mohl vytrhnout i pařez, říznul jsem 80cm nad zemí. Než jsme to uvázali za traktor, tekla z něj voda tak, že na celé ploše řezu byla polokoule vody 2cm vysoká a valilo to proudem na všechny strany. Odhadem šlo o litry za minutu. Myslím, že těmi stromy protékají kubíky vody. Nemáme ani představu kolik toho je, ale problém by s tou trubkou byl s tím, jak Poota psal, že voda sama o sobě dokáže vzlínat(kapilárně) jen do určité výšky. Potom se jí musí pomoct. V těch stromech to totiž asi nesouvisí jenom s kapilárním vzlínáním, jsou tam ještě jiné faktory, které napodobit, by asi mohl být problém, protože o nich moc nevíme.
Něco jsem o tom našel, ale podle mě nemají zbytek dalších informací. Nicméně i tak to dokumentuje, že by to byl inženýrský problém, něco takového vyrobit, viz popis v obrázku.
Celé je to tady: http://kof.zcu.cz/vusc/pg/termo09/mechanics/v/v2.htm
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Karel 124 30.09.2015 09:13 Bydliště: Praha a okolí
554
41
730
cesta k vodě
Nachodili a najezdili jsme s Pootou dost km, a měřili radioaktivitu kolem pramenů. U většiny z nich byla až o 4 mikrosíevrty větší než v okolí.
Nebo si prostudovat Reichovy pokusy s přivoláváním deště by bylo k věci.
Štěpení při vznikání zde hraje obrovskou roli, jedna látka přesněji celý soubor látek se mění třeba ve vodu plus něco. Jiný pohled bude nepřesný. Z uříznutého kmene teče voda, protože ještě nějakou dobu existují jemno hmotné struktury a kmenem byly odstraněny jen jejich obaly. Ale protože jsou ty struktury bez výživy a opory, za pár dní přestanou fungovat.
Při pokusech s přivoláváním deště je třeba zachovat rytmus přírody, a zde může člověk napáchat škody když by šel v proti fázi. Kdo ale vidí přírodu jako celek ?????
Zdravím
Karel.
0
1
chiq 22.11.2015 22:38 Bydliště: Piešťany
215
35
322
Jarin's napsal(a):Nicméně i tak to dokumentuje, že by to byl inženýrský problém, něco takového vyrobit...
1. Cévy jsou zakončeny a obklopeny celulózními stěnami s interfibrilárními mikrokapilárami o průměru 10-7 až 10-8 μm. Výpočet podle vzorce pro kapilární elevaci ukazuje, že menisky vody v kapilárách o takovém průměru mohou udržet i vodní sloupce podstatně vyšší, než jsou nejvyšší stromy (sloupce by mohly být až několik tisíc metrů vysoké). Je možné ukázat na modelu trubice o velkém průměru rozvětvené na konci do mikrokapilár, že je-li systém zcela "zavodněn“, budou mikrokapiláry schopny udržet vodu proti zemské tíži i při silném výparu.
2. Voda nestoupá systémem prázdných xylémových cév do korun stromů, ale sloupce vody „rostou“ (prodlužují se) s tím, jak strom roste. Jakmile je kontinuum vody v cévě přerušeno, je postižená kapilára (céva) vyřazena. Voda vystoupí v kapiláře tak vysoko jen tehdy, pokud se sloupec vody v kapiláře nepřetrhne.
Nemusel by to teda byť až taký problém. Aj obyčajná dlážková handra dokáže "prečerpať" vodu cez okraj vedra, pravda - do nižšej úrovne. Pri použití vhodného materiálu s mikrokapilármi by mohla byť výška aj sto metrov dostatočná, podstatné je pritom neprerušiť kontinuum vody. Treba však doriešiť jeden problém - odtrhnutie vody na vrchu kapiláry, teda výstup na vyššej úrovni než na vstupe.
Mně to video už dnes na týhle mašině neběží, ale je tam kouda english popis. Na kompu ještě furt mám jeho stránku, kdy mne poprosil, jestli bych to dal na své webovky. Bohužel sem nejde vrazit html, jinak bych to sem dal. Ale aspoň takhle:
Introduction:
All life on earth developed with one thing in common; Earth! The constant forces are gravity, and the energy from the sun. The most abundant resources are minerals and water.
Plants and animals alike, all depend on the properties of water for transporting minerals and nutrients. Because life is based on water, in that everything alive started from a few drops, life must have evolved by finding the easiest and most direct pathway, after all liquids are very good at finding the most direct route possible. Yet, at first glance, everywhere one looks life appears to have chosen the least likely of paths, if it is trying to overcome the effects of gravity. Would trees, with species like the giant Californian redwoods (sequoia sempervirens), towering over a hundred metres high have chosen a vertical direction? How then have plants and animals harnessed the constant pull of gravity in order to thrive and grow?
On a summer day a large oak tree may take up a hundred gallons of water or more, enriched with minerals and nutrients from the soil. At first glance it is doing so against the pull of gravity, producing flow rates, which cannot be explained or shown by working models based on osmosis, capillary action or root pressure. So how are trees doing it?
Explanation
Over 95% of the waters drawn in at the roots of a tree evaporate into the surrounding air through the leaves by transpiration. The evaporated moisture contains no minerals. However, the water remaining inside the tree contains a variety of mineral salts dissolved from the soil, together with sugars produced by the tree. The transpired water results in a concentration of salts and sugars within the leaves. Concentrating a liquid, (sap), which contains substances that are heavier than water, must result in the production of a heavier solution than the pre-transpired liquid. Because of the resulting imbalance in density the heavier solution is drawn towards the base of the tree, due to the effect of gravity (maple syrup, latex and amber are evidence for this). Downward flowing sap occurs predominantly within the phloem vessels. When an excess of concentrated liquid is produced during favourable weather conditions, the downward flowing sap forms new tubes from the cambium, as it is forced down by gravity, in a continual cycle of growth.
In hard woods, sap flows from cell to cell through openings or perforations, in the membrane between abutting vessels.
In soft-woods, the sap flow controls movable valves, or pits - (thin areas), in the walls of conducting tracheids. Concentrated pulses of sap may eventually be found to be present in some xylem vessels, as gravity inevitably finds the most direct route, with the least resistance, to the ground.
But for every action there must always be a reaction, and the reaction in this case is that the downward flowing liquid behaves exactly like a plunger in a syringe. As it flows down it causes the entire contents of connected tubes filled with the less dense liquid to be drawn up.
Here we have a simple power source, which is driven purely by evaporation, posture and gravity.
The forces produced by this phenomenon are easy to demonstrate in simple tubular experiments. The main forces are produced at the head and tail of the falling solutions. The head produces a positive force, or pressure, and the tail produces a negative pressure. I believe that the positive force within the mineral laden sap is responsible for the formation of the tubular structures found in timber. The positive force prevents tubes from closing.
As more sap flows through the same pathways, some of the sap is used to strengthen the tubes which will eventually become strong enough to resist the negative pressures. The tree transports the dilute solution of water and minerals to the leaves using these tubes. Thereafter becoming what we call the xylem vessels.
As the concentrated liquid falls towards the ground, minerals are locked away as timber, while the mineral laden liquid arriving at the roots is inevitably re-diluted by the dilute solution drawn from the soil. The imbalance in the liquid is corrected as it becomes lighter or less dense than the downward flowing sap and begins its journey back to the leaves, where the process continues, providing the tree with a constant supply of water and nutrients.
In the autumn, when the leaves have fallen, the circulation is altered as a greater positive pressure is exerted towards the roots, because transpiration has ceased and therefore fluids flowing towards the top of the tree would be compromised. At this time of the year root growth would be most productive.
As fluid channels begin to offer resistance, the sap must find alternative routes. The new directions may be vertical or horizontal, but always in the path of least resistance. Eventually tubes become redundant and new tubes are formed. Fluids of different specific gravity have been observed to flow in both directions, simultaneously while in the same tube. In fact this ‘transpiring gravitational flow system’ is able to operate without tubes and has been attributed to causing the oceans to circulate (Atlantic conveyor system).
Early attempts at lifting water: The story goes that the reigning Grand Duke of Tuscany had ordered a well to be dug to supply the ducal palace with water. The workmen came upon water at a depth of 40 feet, and the next step was to pump it up. A vacuum lift pump was erected over the well, and a pipe let down to the water, but the water was found to rise to a height of 33 feet and no more, in spite of the most careful overhauling of the pump mechanism. It was at this stage that Galileo was consulted. While the famous philosopher was unable to offer a solution, he at least indicated the problem. Here above the 33 feet of water was seven feet of vacuum. The limit for raising water by suction in a tube appeared to be thirty-three feet.
Why should there be this limit when trees are observed to ignore it?
By introducing a loop of tubing, instead of a single tube, to simulate the internal structure of plants and trees, and suspending it by the centre, the problem of raising water above the 33 feet limit is solved. The reason a loop of tubing succeeds where a single tube fails is because the cohesive bond of water molecules is far stronger than the adhesive qualities of water observed in Galileo’s lift-pump problem. Using a loop of tubing enables water molecules to bond to each other in an unbroken chain. It helps to picture the unbroken loop of water as a cord instead of a liquid, supported by a pulley in the centre with tension applied to both ends.
The columns of water held in both sides of the tube exert a downward force due to the weight of the water contained in the tube. This force causes the water molecules in the tube to be stretched, causing the water to behave like an elastic band. In order to demonstrate this affect on water molecules I repeated the experiment shown in figure 1 without the added saline solution, the two open ends of the tube at ground level were removed from the demijohns, exposing them to the air.
Though the tube contained water, it did not flow from either side of the tube. In fact the opposite effect was observed; the water level in both sides of the tube immediately rose to a new level about half a metre from the ends of the tube. Even more surprising the water columns stayed there suspended by the cohesion between the water molecules.
In order to try to upset the balance I then blew up one side of the tube, causing the water level on that side to rise. I then released the pressure and the water returned to the same equal level. This observation offers an exciting explanation to the problem of explaining why water does not pour from the wound when a tree is felled.
However, the present laws of physics state that water cannot exist in its liquid form below 4.6 torr, yet the water remains in the tube. Only when the tube is lowered, or if a bubble appears at the top of the loop of tubing does the water flow out from the open ends.
THE BRIXHAM CLIFF EXPERIMENT
This experiment successfully demonstrated fluid transport to a height, which exceeds the current accepted limit of 10 metres and how this applies to the way that trees draw water to their leaves.
Apparatus
48 metre single length of clear nylon tubing, 6.35 mm inside diameter x 9.5 mm outside diameter (type used to draw ales in the brewery trade), two clear glass demijohns, a large tray, 50 mils of concentrated salt solution with added red food dye, 50ml syringe minus the needle, sufficient degassed or previously boiled and cooled water to fill the tubing, the demijohns, and for adequate top ups. Adequate nylon cord to hoist the tubing and pulley to the desired height, a small pulley and adhesive cello-tape.
Method
The two demijohns were filled to the brim with the water and placed in a suitable tray to catch any displaced water. The length of tubing was half filled with the water by siphoning. This was achieved by submerging one end of the tube in the water filled demijohn placed on a table. When the water reached the centre of the loop, the open end of the tube was capped with a thumb. The end of the tube in the demijohn was removed and the 50 mils of coloured salt water was introduced via the large syringe. The demijohn was then re-filled to the brim and the tube was re-submerged, making sure that no bubbles were introduced by adjusting the height of the unfilled side of the tube. By removing the thumb, the remaining length of tube was filled and again capped, making sure that no air was trapped inside the tube. At this point the demijohns were, refilled. The capped end of the tube was then inserted into the other water filled demijohn and both ends secured at an equal level, with cello-tape, again making sure that no air was allowed to enter the tube.
A length of the nylon cord equal to that of the length of tubing used was passed through the pulley, provided a safe ground level means to hoist the loop of tubing to the desired height. The pulley and the main nylon cord was hoisted to the desired height and secured at the top of the cliff on a separate length of cord. Adhesive cello-tape was wrapped heavily around the two sides of the loop of tubing 15cm from its centre to secure one knotted end of the main nylon cord, which ran through the pulley for the purpose of lifting the tube, taking care not to reduce the tubes diameter. The cello-tape was used to bind the cord to the tube.
Coloured insulation tape was used to secure both sides of the tube together providing an excellent ascent measurement when placed at one-metre intervals.
The Brixham Cliff Experiment
The centre of the tube was then gently hoisted, taking care to keep the ascent as smooth as possible. As the tube was raised the salt solution began to fall, due to the influence of gravity; this caused one of the demijohns to start overflowing indicating a positive pressure, while the second demijohn began to lose water at the same rate indicating a negative pressure. The emptying demijohn received frequent top ups, until the salt solution arrived at the overflowing demijohn and the flow stopped.
Conclusion
The fifty mils of salt solution caused the water in the tubes to circulate. The amount of water displaced and collected in the tray represents approximately the volume of water held in one side of the tube. Which meant that the fifty mils of salt solution had lifted water from one demijohn to the height of 24 metres and caused water many times its own weight and volume to rise. (I have used as little as 10 mils of coloured salt solution in the same experiment with a slower rate of decent but with similar displacements of water). Initially the experiments were tested at lower levels of elevation. 24 metres vertical lift was achieved when demonstrating the phenomenon before an audience of journalists and Forestry Commission scientists at the Overgang cliff, Brixham, July 1995.
Bench demonstration (pictured above)
For the purpose of demonstrating this phenomenon use a scaled down two metre high version of Fig 1. Substituting the demijohns for small narrow necked bottles. The type of tubing used to oxygenate aquariums is ideal for this purpose. A two-mil syringe minus needle, filled with coloured salt solution, connected to a T piece via a short length of tube, may be added close to the centre of the elevated tube to introduce salt solution intermittently while the tube is elevated, providing multiple demonstrations. Furthermore, the tube used in the salt free side of the experiment, (return side), may be of a larger bore size. Soft wall, silicon tubing shows visible signs of distortion when the saline solution is allowed to flow through it. The side containing the saline solution expands while the other side contracts, again indicating the presence of both positive and negative, pressures.
The experiments shown have been repeated using a variety of substitutes for salt solution, such as strong tea solution, fruit juices and milk etc. in order to relate directly to plants and animals. The flow rates achieved using different solutions, produced different rates of flow.
In order to demonstrate that liquids of higher concentrations move through plants in relation to the constant pull of gravity. Take a freshly cut stem about 15cm long, with leaves intact, from an umbrella plant. Place the cutting upside down, in a glass container of water. After several weeks the umbrella plant starts to grow roots from what was the top of the plant and new stems are produced, as the shoots grow vertically in the normal way. The liquid processes involved within the plant for both root and leaf production, must have travelled from one end of the cut stem to the other. Indicating that gravity has an important influence.
When relating back to trees, the negative pressure, observed in the demijohn with the falling water level, provides us with a clear understanding of the mechanisms involved in drawing water through the roots from the soil. The positive pressures caused by the weight of the column of water held in the tree, plus the additional influence of gravity acting on the concentrated solutions, induced by the loss of moisture at the leaf, provides the roots with sufficient power to penetrate the earth.
Explanation for fluid exuding from a cut stem.
To demonstrate this effect, fill a vertically held open ended u tube with water, Fig 2A, and add a little coloured concentrated salt solution to one side, Fig 2B, the level of the salt solution will drop causing the opposite side to overflow. Imagine the loop of tubing is one of many tubes in the stem of a freshly cut plant or tree with roots in the soil. The overflowing water represents the xylem sap rising under the influence of the positive pressure, generated by gravity acting upon the concentrated sap in the phloem tube.
This is an important observation that gives a clear understanding of why plants and trees continue to grow upwards.
Little or no cross contamination takes place between liquids in the clean-water-side and the coloured saline side of the tube. Fig 2 C, I have left this experiment suspended for five days and it appears to remain stable. Circulation within an enclosed system, Fig 3, eliminates siphon as an explanation, demonstrating that flow occurs inside and would continue to do so if the tube was pressurised.
The thin columns of water in trees are known to brake, making a cracking sound through a stethoscope. Cavitation occurs immediately the bead of water separates. The formation of gas at the uppermost part of the raised loop of tubing, Fig 1, caused both columns of water to fall towards the ground and form a new level of 33 feet. The space above the water columns is a vacuum.
The circulation in trees continues, despite continuous cavitations, which means that they are able to refill or repair the vacuum. The internal part of a tree is a network of veins, or tubes, most of which run vertically. However some tubes run at an angle and some horizontally and provide links to other tubes, which interconnect at random levels. The internal tubular parts of the tree are themselves captivated inside a large tube, which is of course the bark or outer skin.
Water columns within the internal tubes of a tree, are continually stressed under a negative pressure, caused by downward flowing concentrated solutions within the trunk and branches. Cavitation occurs because the long thin columns of water are pulled apart. Immediately the cavitation forms, the internal pressures of that tube switch from a negative pressure to a positive pressure, forcing the more dilute solution in the opposing side of adjoined tubes upwards, Fig 2.B. & Fig 2 C. The downward force causes an increase in the head of water at the top of the tube. It is this increase in the head of water that gives a tree both momentum and direction to follow in its cyclical growth. Furthermore an increase in the positive pressure above the cavitation refills and repairs the vacuum, therefore enabling the tree to continue with water transport, and allowing gas bubbles to percolate upwards and out through the leaves.
This ability of the tree to switch from positive pressure to negative pressure and visa-versa gives us an understanding of the pressures observed in the roots of the tree. The roots being able to drive down through the earth under a positive pressure and expanding forces yet are still able to suck in water under a negative pressure. Pokračování
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Píďalka 23.11.2015 00:30 Bydliště: ČR
1379
446
1788
O co šlo a jde.
Andrew bafnul 6.35mm (1/4") vnitřní průměr průhlednou, asi PVC hadičku, naplnil ji převařenou vodou, aby z ní byl odstraněn vzduch a její konce vrazil do demižonů opět naplněných převařenou vodou. V půli ji přehodil přes pevnou kladku, aby ji "nezlomil" a kladku vytáhl špagátem i s oběma dolů visícíma koncema hadičky, zanořenýma v demižonech, do výšky 24m, než utrhl to, čemu říká vákum. On neutrhl vákum, ale pod vlivem velice nízkého tlaku za danné (letní) teploty začala voda vřít a sloupce vody se roztrhly.
Udělal i to, že to zopakoval s tím, že hadičku nevytáhl až do 24m, ale kouda pod, konce hadičky z demižou vyňál, a že byla dost malá, tak z nich voda netekla. Do jedoho konce pak foukl a tím přizvedl její vzhůru nohama převrácenou hladinu, zatímco převrácená hladina v druhém konci hadičky sjela adekvátně k zemi. Jakmile povolil, vrátily se hladiny do rovnováhy.
Udělal to celé i s T spojkou uprostřed hadičky, kudy chtěl do vody po vytažení na útes vrazit slanou, obarvenou vodu, ale s T spojkou utrhl sloupce vody už v 10 metrech. To nám praví, že pro úspěšnost pokusu je nutná materiální a možná i průměrová celistvost hadičky, že pokus nesnese ostrý přechod hadičky navlečené na dvě hubličky T spojky o meším průměru, takže jde o přerušení povrchového pole "kapiláry".
Další pokus už udělal zase s celistvou hadičkou a slanou, obarvenou vodu, která mu přetahovala vodu z jednoho demižonu do druhého gravitací, dostal po vyzdvižení do hadičky injekční stříkačkou. To nám říká, že malé narušení povrchového pole hadičky je snesitelné.
Takže, pokud by někdo vyřešil napojení na jakousi T spojku ve vrcholu experimentu, kdy se vnitřní průměr "trámu" T přesně a kolmo setkává s vniřním průměrem hadičky, a "noha" T byla relativně tenká oproti "trámu" T a tím hadičkové spojce, a měl dva konce naplněné hadičky opět zanořené v demižonech, či čem, a třetí hadičku, svod, vedl dolů řekněme těch 24m s tím, že by se postupně rozšiřovala, a asi by to šlo i běžnými redukcemi, aby mizel vliv vnitřního povrchového pole hadičky, má buďto:
gravitační pumpu a při cca jedné atmosféře docela vydatnou. Pokud by měl třetí hadici, tedy svod, opět zanořen, šlo by při správném dimenzování dostat ze svodu možná kolem 1.4atm oproti "demižonům" na stejné úrovni. Asi by taky píchlo, kdyby bylo T ze stejného materiálu jako hadičky, ale nebude to kritické. Kritické je přesné a těsné napojení vnitřních průměrů. Otázkou je, jak by se chovala v hadičkách proudící voda. Na elektrárnu to nebude, ale na důkaz toho, že lze dostat z gravitace pomocí povrchových polí energii, by to stačilo.
nebo zjistí, že vnitřní povrchové pole hadičky zvýšilo pevnost vody v tahu a pak má prd a ne pumpu, což by odpovídalo výzkumu kanadského, kdysi vládního výzkumníka UFO a průvodních jevů, a jaksi bokem včetně geologických, Wilbura Smithe, a že tah ve vršku hadičky se rovná skoro dvěma a půl atmosférám a že vnitřní povrchové pole hadičky vodu nepřidržuje proti gravitaci směrem vzhůru, takže pumpa se nekoná.
nebo, že je to někde mezi.
Každopádně je třeba ale vzít v potaz, že ta jeho vlastně šlaufka, jinak zednická vodováha, pracovala vzhůru nohama.
0
4
chiq 23.11.2015 23:10 Bydliště: Piešťany
215
35
322
Video mi tiež nejde...
Píďalka napsal(a): ...ta jeho vlastně šlaufka, jinak zednická vodováha, pracovala vzhůru nohama.
Trefné. Kapilárna elevácia vody v tomto systéme obrátenom horenohami tvorí vlastne "kapilárnu depresiu vzduchu". Pri zachovaní kontinua vody v systéme sú to vlastne "spojené nádoby vzduchovej masy", preto to vyrovnávanie hladín.
...třetí hadičku, svod, vedl dolů řekněme těch 24m s tím, že by se postupně rozšiřovala..., aby mizel vliv vnitřního povrchového pole hadičky,
Hm, možno by sa pokles vody v tejto hadičke zastavil práve na mieste s takým prierezom, ktorý je v súvise s ostatnými dvoma koncami (obrátené spojené nádoby?)
... je-li systém zcela "zavodněn“, budou mikrokapiláry schopny udržet vodu proti zemské tíži i při silném výparu.
Ale ak by sa výpar vody zachytával, napr. kondenzáciou v sklenenej nádobe, potom by to bolo pri tom prevýšení kondenzátu zaujímavé.
0
1
farkas 11.12.2015 19:39 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Nechci komplikovat vlákno o hvězdicovém motoru, tak dávám svoji úvahu k dispozici sem.
Adam píše: Jsem přesvědčen o tom, že musí existovat cesta, kterou je možno využít ve své podstatě stacionární (stálé - časově neměnné) magnetické pole magnetu k získání využitelné formy energie. Na magnet se můžeme dívat třeba tak, že neustálým udržováním magnetického pole energii vykazuje, pouze je obtížné najít způsob, jak tuto energii využít.
Příklad: Místo permanentních magnetů jsou dva na první pohled obyčejné kameny.
Jeden z nich je umístěn na vyzařovací zemské zóně a ten druhy na vzařovací.
Určitě záleží na typu kamenů, ale pokud zvolíme správné, energie proudí od kamenu na vyzařujícím místě ke kamenu na zóně negativní. Pak ji jen stačí vhodným předmětem usměrnit a ona posune jiný předmět, vyorá rýhu nebo třeba udeří.
Řada vhodných kamenů na vydatné dračí žíle teoreticky může nad sebou vytvořit "polštář" s omezeným vlivem gravitace pro nošení těžkých předmětů i bez použití usměrňovače.
Na co byly například Kounické řady? Nestálo by za to vyrazit tam s mincířem zvážit kilové závaží?
0
2
Poota 11.12.2015 20:36 Bydliště: Praha
9068
603
7583
farkas napsal(a):Na co byly například Kounické řady? Nestálo by za to vyrazit tam s mincířem zvážit kilové závaží?
Pokud je někdo bude hledat, tak raději jako "Kounovské" řady
Každý pokus je otázka položená přírodě - a příroda na ni odpoví, i když většinou "po svém".
U těch Kounovských řad mám pocit, že se jedná o kameny ze stejného materiálu a víceméně pravidelné rozestupy. Tím pádem nejspíš nepůjde o nějaké usměrňování energie ze země někde vyvěrající do míst, kde se zase zanořuje.
Ovšem je pravděpodobné, že "něco" ty kameny dělaly a možná ještě dělají, i když třeba už ne "naplno".
0
0
farkas 11.12.2015 21:18 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Jedna řada kamenů směřuje přímo k vrcholu kopce Špičák.
Kopec Špičák se jeví upravovaný (pyramida)
Řady - varianta 2 = polštáře mohly být stavebním výtahem.
Mezibunecny tlak, molekulova pumpa. Je to v malem, ale vysledek jeden z nejvetsich tlaků na Zemi.....polopropustna membrana......co si matne vzpominam ze skoly 😊
0
0
Sysel 02.02.2016 14:53 Bydliště: Stredni Cechy
176
26
255
Karel 124 napsal(a):Nachodili a najezdili jsme s Pootou dost km, a měřili radioaktivitu kolem pramenů. U většiny z nich byla až o 4 mikrosíevrty větší než v okolí.
Nebo si prostudovat Reichovy pokusy s přivoláváním deště by bylo k věci.
Štěpení p
Jeste maly postreh....
Nekdy maji stromy přímy vlil na vyverani pramene.
Kdyz se vykaci honosne stromy v jeho blozkosti, casto pramen zaniká....
0
2
Poota 02.02.2016 15:00 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Sysel napsal(a):Kdyz se vykaci honosne stromy v jeho blozkosti, casto pramen zaniká....
Voda "pramení" jenom ve zcela určitém teplotním rozmezí. Vykácením stromů přijde většinou okolí pramene o stín a pokud tím stoupne teplota půdy nad horní hranici teplotního rozmezí, tak se zdrojové plyny přestávají komponovat na vodu a unikají do ovzduší.
Když se nad takto zaniklým pramenem postaví masivní zděná stavba, např. kaplička, tak se pramen zase obnoví.
Voda "pramení" jenom ve zcela určitém teplotním rozmezí.
Pockej, tim myslis teplotu zeme, vody, vzduchu a nebo rozdil tech teplot? Protoze jestli je to jak jsem to pochopila, jak potom muze voda pramenit i v tropech, napr.....?
gravitační pumpu a při cca jedné atmosféře docela vydatnou. Pokud by měl třetí hadici, tedy svod, opět zanořen, šlo by při správném dimenzování dostat ze svodu možná kolem 1.4atm oproti "demižonům" na stejné úrovni. Asi by taky píchlo, kdyby bylo T ze stejného materiálu jako hadičky, ale nebude to kritické. Kritické je přesné a těsné napojení vnitřních průměrů. Otázkou je, jak by se chovala v hadičkách proudící voda. Na elektrárnu to nebude, ale na důkaz toho, že lze dostat z gravitace pomocí povrchových polí energii, by to stačilo. 
nebo zjistí, že vnitřní povrchové pole hadičky zvýšilo pevnost vody v tahu a pak má prd a ne pumpu, což by odpovídalo výzkumu kanadského, kdysi vládního výzkumníka UFO a průvodních jevů, a jaksi bokem včetně geologických, Wilbura Smithe, a že tah ve vršku hadičky se rovná skoro dvěma a půl atmosférám a že vnitřní povrchové pole hadičky vodu nepřidržuje proti gravitaci směrem vzhůru, takže pumpa se nekoná. 
nebo, že je to někde mezi. 
Každopádně je třeba ale vzít v potaz, že ta jeho vlastně šlaufka, jinak zednická vodováha, 
pracovala vzhůru nohama.
Podpořte chod fóra 