Spirituálně zajímavou kolébkou Keltů jsou Britské ostrovy. V našich krajinách zanechali své stavby, artefakty kovové i hliněné a hlavně svoje geny v mnohých z nás
indoevropský národ, který se objevuje kolem 5 st.př.n.l. v jižní polovině střední Evropy, s těžištěm podél severních Alp a horního toku Dunaje. Tradičně jsou Keltové spojováni s kulturou laténskou, která dostala své jméno podle naleziště La Tène u Neuchâtelského jezera ve Švýcarsku, kde bylo odhaleno velké množství nálezů (železné zbraně, nástroje, kování, bronzové předměty, lidské ostatky), díky nimž bylo možné klasifikovat další nálezy, pocházející nejen ze stejného období, ale i z období předcházejících a následujících. Keltové obsadili oblasti mezi iberským poloostrovem, Irskem a Anglií a Malou Asií. Jejich expanzi omezovali Germáni na severu, Římané na jihu a Dákové na východě. Po roce 51 př.n.l., kdy Caesar dobyl Galii, pozbývají Keltové postupně své nezávislosti a až na malé výjimky též své kmenové identity a stávají se součástí nově se utvářejících evropských národů.
Počátky formování keltského etnika spadají zhruba do poloviny 2. tisíciletí př.n.l., na počátku střední doby bronzové, kdy se ve střední Evropě vytvořily dva komplexy mohylových kultur: 1. západní s centre, v oblasti severrních Alp a horního Dunaje, zasahující i do jižních a západních Čech; a 2. východní, který se rozkládal na území od středního toku Dunaje až do východních a střeních Čech. Oba komplexy se stýkaly právě na území Čech, kde v této dotykové zóně vznikla v pozdní době bronzové kultura knovízská, ze které se později zformovala kultura bylanská doby halštatské v 8. a 7. st.př.n.l. Ta stejně jako kultura knovízská v pozdní době bronzové, představovala dotykovou zónu dvou kulturních okruhů v době halštatské. Jednalo se o západohalštatský kulturní okruh a okruhu východohalštatský. Zatímco západohalštatský kulturní okruh zahrnoval kulturu keltského etnika, patřil východohalštatský okruh nekeltským etnikům – Venetům a Ilyrům.
Raná období laténské kultury
V pozdní době halštatské a v časném laténu v 6. a 5. st.př.n.l. měla vedoucí postavení v keltské společnosti aristokracie – králové. Pod vlivem čilého obchodu se středomořskými národy, zejména pak s Etrusky, přestal aristokracii postačovat jednoduchý halštatský výtvarný styl a tak vzniká nový florální a figurální styl typický pro ranou kulturu laténskou, jehož následný vývoj stalé více směřuje od jižních vlivů k osobitému dynamickému ornamentu. Vedle etruských a řeckých vlivů, lze rozpoznat i vlivy východní, zejména pak skythského zvířecího stylu. Přestože se dlouhou soudilo, že laténská kultura, respektive její umělecký styl vznikl někde na jihozápadě dnešního Německa a do Čech že se dostala postupně, v současnosti se má za to, že se tento nový styl vyvinul ve všech částech celé oblasti současně. V téže době vznikají v jižních Čechách mohutná opevněná hradiště jako je Věnec u Zálezlů nebo opevněný knížecí dvorec Hradec u Němětic, v západních Čechách pak hradiště Černý vrch u Svržna či Vladař u Vladořic. Ve středních Čechách dominovalo hradiště v Minicích u Kralup a samozřejmě Závist, tehdy ještě hradiště, u Prahy.
Jižní, západní i střední Čechy patří k pravlasti keltského etnika, které se na tomto území vyvýjelo kontinuálně od střední doby bronzové až do přelomu 5. a 6. století, kdy již toto etnikum můžeme nazvat Kelty. Vedle jihozápadního Německa, severního Švýcarska, Champagně a Salzburska patří Čechy mezi oblasti vzniku laténského umění a tedy je lze považovat za kolébku kultury laténské. Antičtí autoři sami zmiňují keltský kmen, který pocházel a žil na území Hercynského lesa (na sever od Dunaje mezi Bavorskem a Karpaty) a který se jmenoval Bójové, jehož jméno se se promítlo i do názvu naší země – Boiohaemum.
Vedle kmene Bójů pak můžeme na našem území rozpoznat ještě další keltský kmen, který se však svými zvyklostmi podobal spíše kmenům germánským. Tímto keltským kmenem byli Volkové-Tektoságové, kteří obývali oblasti zejména při hranici s germánským světem na severu Čech ale též na Moravě a ve Slezsku. Dál na východ od země Bójů pak žily keltské kmeny Kotinů (v horách na Slovensku) a kmeny Taurisků. Tauriskové, které Římané nazývali Norici, stanuli zhruba kolem roku 200 př.n.l. v čele 13 keltských a illyrských kmenů a založili Norické království, které si po dlouhou řadu let zachovávalo nezávislost na Římu, dokud se nestalo po smrti krále Voccia v roce 15 př.n.l. římskou provincií. Oba kmeny, jak Kotini tak Tauriskové, stály pravděpodobně u vzniku silně latenizované půchovské kultury pozdní doby laténské, která svým vlivem zasahovala až na Moravu (hradiště Požaha u Jičiny, okr. Nový Jičín).
Střední fáze laténské kultury
Na přelomu 5. a 4. století př.n.l dochází v keltské společnosti k výrazným sociálním změnám, zmizela královská vrstva, vzniká rovnoprávné členské společenství a do popředí společnosti se dostala bojovnická třída, která se spolu s kněžskou vrstvou stala rozhodující složkou společnosti. Na počátku 4 století př.n.l. se pak Keltský svět začíná přesouvat. Původní keltské obyvatelstvo z jižních a západních Čech odchází na jih, aby se zůčastnilo keltských výbojů v Itálii a na naše území proudí ze západní Evropy keltští kolonisté, kteří začali osazovat úrodné oblasti středních a východních Čech. (Je zajímavé, že při této kolonizaci téměř úplně obešli starou mohylovou oblast jižních a západních Čech, kolébku keltského etnika.) Většina Bójů odešla spolu s dalšími středoevropskými Kelty přes Alpy do severovýchodní Itálie, vytvořili silný kmenový svaz, zničili Milán a ohrožovali samotný Řím, který spolu s ostatními Kelty pod vedením Brenna roku 387/6 dobyli. Bójové se v Itálii usadili v oblasti Bologne a v severní části Picena. Brzy asimilovali kulturu Italiků a jedinými prvky, díky nimž je rozpoznáme od původního obyvatelstva, jsou keltské meče a keltský nákrčník, torques, jež patrně odlišovali keltskou aristokracii a byly důležitým symbolem keltské identity.
Doba oppid
Vojenské neúspěchy Keltů v Itálii na sklonku 2.století, kdy Bójové ztratili polovinu svého území, snad mohly být příčinou jejich návratu do vlasti. Bójové, kteří unikli otroctví či násilné romanizaci ze strany římanů se na počátku 2. století př.n.l. vrací zpět k nám, aby zde dali vzniknout do té doby v keltském světě nevídaným opevněným městům - oppidům. Tato oppida však V Čechách a na Moravě vznikají na okrajích sídelních regionů, nejspíše z důvodu toho, že místní keltské obyvatelstvo neumožnilo nově příchozím Keltům postavit oppida v samotných centrech obydlených oblastí. Takováto centra, emporia, kde se soustřeďoval obchod, náboženský život i správa už totiž existovala. Základem ekonomické prosperity českých oppid byl zřejmě grafit, zlato, ale i zemědělství, pro které byli v pozdním laténu příhodnější klimatické podmínky.
V době oppid Bójové vícekrát úspěšně odrazili útoky Vendiliků, Raetů, Noriků a Kimbrů, sousedních keltských kmenů. (Je ovšem též možné, že se někteří z Bójů ke Kimbrům přidali, čemuž by nasvědčovalo jméno Kimberského válečníka Boiorixe, známého z bojů s Římem.) Přes tyto drobné šarvátky představuje první polovina 1.století př.n.l. pro keltská oppida vrcholné období prosperity, avšak už v té době začíná řídnout venkovské osídlení, na kterém byla oppida závislá a tím se postupně hroutí celý ekonomický systém. Pro Keltský svět nastává období úpadku.
Závěrečná fáze laténské kultury - zánik keltského světa
V roce 51 př.n.l. povstali Keltové v Galii proti represím ze strany Říma (Vercingetorix) a jsou krutě porobeni - Galie byla Ceasarem dobyta.. Keltové na západ od našeho území začínají pomalu vyklízet své země pod tlakem dorážejících germánských kmenů ze severu. Čeští Keltové se tak ocitají v izolovaném postavení. Oppida dožívají. Jedním ze způsobů jak se vypořádat se sílícími výpady germánských kmenů Svébů ze severu bylo tažení proti Norii, kterou se pokusili Bójové kolem roku 58 př.n.l. dobýt, avšak utrpěli ničivou porážku. Část kmene Bójů se nejspíše v Norii usadila a část se připojila k Helvetiům, aby spolu s nimi zamířila na západ do Německa, Švýcarska a Galie, kde se některým skupinám podařilo udržet nezávislost až do 3. století n.l. Jiná část kmene Bójů zamířila na východ, aby se připojila k Bójům, kteří z našich zemí odešli již na přelomu 2. a 1.st. př.n.l. a kteří zde založili středodunajského království s centrem v Bratislavě. Toto království však brzy podlehne pořímštěným Dákům (dnešní Rumunsko) pod vedením krále Burebisty.
Dodnes je otázkou zda úpadek oppid v důsledku ekonomické krize předcházel příchodu germánských Markomanů a osídlení našich území germánským etnikem. Je totiž také možné že některá oppida, jako kupříkladu Závist, ve shodě s tvrzením Tacita, podlehla vojenské síle germánských Markomanů (10 – 5 př.n.l.), kteří na našem území vytvoří pod vedením Marobuda mocnou říši (někdy mezi lety 5 př.n.l. - 20 n.l.). Ať už je to jakkoli, je jisté, že velká část původního keltského obyvatelstva na našem území zůstala, neboť na jih a na východ se vydaly pouze skupiny bojovníků, které představovaly pouhou část obyvatelstva. Z nálezů mincí na našem území z tohoto období lze též usuzovat, že se někteří z poražených Bójů dokonce do Čech vrátili. Není tedy pochyb o tom, že Keltové představují jeden z etnických základů našeho národa.
1
4
farkas 08.11.2015 06:51 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Hercynský les
Keltové neměli vlastní písmo, jejich historie se projevuje pouze artefakty zanechanými na uzemí, na kterém žili.
Nejpodrobnější popis národa osídlujícího tehdy většinu Evropy vytvořil Caesar ve svém díle "Války Gallské". Gally (Kelty, Bóje) popisoval jako urostlé muže s dlouhými plavými vlasy a vousy, modrýma očima, kteří bojovali nazí a jejich bojové umění převyšovalo tehdejší standarty.
Jejích územím byl Hercynský les, rozprostírající se tehdy od Rýna až ke Karpatům.
V antickém slovníku vydaném v roce 1974 se píše" Keltové - latinsky zváni Galli, byli indoevropané široce sídlící v severní, střední a západní Evropě ..........
Právě pojem široce sídlící přesně vyjadřuje izolovaný způsob života nespočetných rodových keltských klanů, jejichž domovem byla divočinou chráněná lesní údolí v celé Evropě. Často se píše, že odněkud přišli, ale oni v těch lesích vždycky byli. Lovili, sbírali plody a med lesních včel a ochočili si divoké pratury.
Ve vyhaslých ohništích objevovali žárem vytavené kovy z kamenů a naučili se kovy z hornin získávat nejen náhodou. Pozorovali pohyby planet, uctívali svoje bohy, stromy i prameny. Kruté zimy dokázali přežívat jen díky dokonalé znalosti přírody, jejích úskalí a jejích zákonů.
S prvními zemědělci z doby neolitu mohli žít po tisíce let vedle sebe, (pokud zrovna nekontrolovaně nehořel les) aniž by si konkurovali.
0
3
farkas 08.11.2015 07:29 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Samhain
Absence historických popisů Keltů samotných není vůbec na škodu. Většina historie psané vítězi anebo dokonce nepřímými účastníky na základě doslechu a cizích popisů je úplně stejně diskutabilní, jako pocity nás, ve kterých dosud fungují keltské geny a díky archeobiologii prokazatelně.
Vnímaní dynamiky ročního cyklu Země a planet kolem ní, je větší zárukou pravdy o běžném životě Keltů, než tuny popsaného papíru.
Letos nastane nov měsíce ve štíru 11.11. a tím Samhain - pro Kelty začíná nový rok.
Tento svátek nemá nic společného s kalendářem, jak se nám snaží křesťanské dušičky a satanské helovíny nakukat.
Právě nov uprostřed podzimní rovnodennosti a zimního slunovratu je obdobím, kdy předěl mezi světy živých a mrtvých je nejtenčí. Pro Kelty to bylo období setkávání s dušemi svých pečlivě a důstojně pohřbených předků pro získání rad, jak přežít další krutou zimu a pro uctění svých předků poděkování jim. Současně to bylo období ve kterém druidové museli dočasně vzniklý průchod mezi oběma světy chránit před průniky duší zlých.
Samhain byl pro Kelty i časem největší hostiny v roce a na dlouho poslední. Zásoby potravin poskytnuté přírodou musely vydržet do jara pro lidi i jejich zvířata.
08.11.2015 08:48 Editace moderátorem. Na požádání
0
4
farkas 08.11.2015 07:40 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Toto vlákno jsem založila pro všechny, kterým na jaře voní vlhká hlína, teplý vítr je vyzývá k toulání, noční obloha k pokornému zírání, divoká voda ke koupání a stromy k objímání. Pro všechny, kteří dokáží vnímat vibrace země polohu slunce a současně i všechno, co Zemi škodí. Pro lidi , kteří se nebojí jít v noci do lesa.
Keltské oppidum Stradonice patří mezi nejznámější české pravěké objekty, a to hlavně díky tisícům nálezů a „zlaté horečce“, která se rozpoutala v roce 1877, po nálezu pokladu, jenž obsahoval asi 200 zlatých a stříbrných mincí. Při této „zlaté horečce“ byla velká část oppida prokopávána a drancována zhruba třemi stovkami kopáčů denně.
Výzkum. Teprve po čtvrt století drancování, v roce 1902, byl na stradonickém oppidu prováděn první profesionální rozsáhlý výzkum pod vedením J.L. Píče. Při tomto, ale i při některých dalších výzkumech nebyla bohužel vypracována podrobná zpráva. Zajímavé informace přinesl záchranný výzkum, prováděný v roce 1981 A. Rybovou a J. Drdou. Při tomto výzkumu bylo mimo jiné zjištěno, že jihovýchodní část oppida nebyla téměř porušena při zmiňované zlaté horečce.
Poloha. Stradonické oppidum se rozkládá na vrchu Hradiště, který je na severu a severovýchodě obtékaný Berounkou a na jihu a severozápadě Habrovým potokem. Hradiště zaujímá plochu o rozloze 90,3 ha a bylo patrně rozděleno na akropoli a předhradí, ačkoli v současnosti toto dělení již není patrné. Akropole se nacházela na nejvyšší, jihozápadní části hradiště.
Opevnění. Z opevnění se dochovaly pouze malé úseky valů s branami. Bylo zjištěno, že fortifikace byla v době fungování oppida dvakrát přestavována. Hradba opevnění měla čelní zeď z nasucho kladených kamenů, které byly zpevněny kůly zapuštěnými do země. Na tuto zeď navazoval hlinitokamenitý val s dřevěnou konstrukcí. Celá hradba dosahovala šířky 2,5 m. Do oppida se vstupovalo patrně čtyřmi bránami, z nichž dvě se podařilo lokalizovat. Hlavní brána se nacházela na jihovýchodě hradiště a byla zdvojená.
Datace. Práce na opevnění oppida Stradonice začaly kolem roku 120 př. n.l., avšak lokalita byla osídlena již někdy po pol. 2. století př.n.l. Oppidum zaniká někdy mezi léty 40 a 25 př.n.l., patrně z důvodu příchodu germánských kmenů na naše území.
Osídlení a stavby. Při záchranném výzkumu v roce 1981 bylo zjištěno, že vnitřní zástavba na oppidu byla uspořádána do dvorcového systému. Každý dvorec zahrnoval více staveb – různé typy obydlí, hospodářské objekty, studny a cisterny a byl samostatnou jednotkou, vymezenou určitým ohrazením. Nejvíce staveb bylo objeveno v severní a severovýchodní části. Je velmi pravděpodobné, že se na stradonickém oppidu nacházela svatyně (stejně jako na oppidu Závist či Třísov), snad povrchová stavba, na nejvyšším místě hradiště.
Nálezy. Na stradonickém oppidu bylo nalezeno neuvěřitelné množství nálezů – více než 100 000 – zlaté, stříbrné mince, kostěné, železné, bronzové předměty, spony, skleněné náramky a korále, jantarové korále. Bylo zde nalezeno velké množství jemné keramiky, točené na hrnčířském kruhu, která byla zdobena červenou a bílou malbou. Pochází odtud i velké množství dokladů o zemědělské a výrobní činnosti obyvatel oppida - rýče, radlice, kosy, srpy, sekery, pily, dláta, doklady kováren, slévačských dílen, kovolitectví. Zajímavé jsou jistě nálezy z bronzu, které sloužily jako lékařské předměty – udice, pinzety, hřebeny, ušní lžičky...
Funkce a význam. Oppidum Stradonice bylo ve své době významným obchodním a výrobním centrem, nedaleké oppidum Závist pak centrem správním a kultovním. Stradonice vzkvétaly i díky zdrojům nerostného bohatství, hlavně železa, které se nacházely v okolí. Do oppida se dostávaly v hojném počtu importy z jihu, což svědčí o čilém obchodním styku se zahraničím. O významnosti stradonického oppida svědčí i fakt, že disponovalo svojí vlastní mincovnou. Toto privilegium mělo vedle Stradonic na našem území pouze oppidum na Závisti. Vyráběly se zde zlaté „duhovky“ i stříbrné mince.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
3
farkas 14.11.2015 20:25 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Ti dva nazlobení smajlíci s nelibostí pozorují vztyčený symbol ničitelů posvátného místa i kultury. Kříž tam nemá co dělat!
0
1
Poota 14.11.2015 20:39 Bydliště: Praha
9068
603
7583
I ve zvířecí říši je zvykem "přepsat" původní a nebo vůbec předchozí "značky" těmi "svými". Vlastně to jenom dokazuje, kdo je momentálně u moci a nebo jenom to místo zrovna ovládá - většinou jenom do doby, než přijde někdo momentálně mocnější.
0
0
farkas 14.11.2015 20:47 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Poota napsal(a):většinou jenom do doby, než přijde někdo momentálně mocnější.
s motorovou pilou...................
0
2
Poota 14.11.2015 21:03 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Tu "značku" rozhodně nestačí jenom odstranit - je potřeba tam místo ní dát tu "vlastní".
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
farkas 15.11.2015 07:20 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Poota napsal(a):Tu "značku" rozhodně nestačí jenom odstranit - je potřeba tam místo ní dát tu "vlastní".
Posvátné místo není patník
Původní značka je neodstranitelná, protože vychází z podstaty planety.
Místo křížení dračích žil zvolil pradávný geomant, ekolog, druid........... Svatý Jiří (Georg) propichující kopím dračí hlavu je typickým příkladem vatikánské demagogie.
0
1
Brbla 15.11.2015 07:37 Bydliště: Kambodza
777
128
824
No dobre - a jakou znacku tam chces dat?
0
0
Poota 15.11.2015 12:13 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Mám dojem, že přírodě nejbližší je menhir.
Měl by být z jiné horniny, než jaká je na tom místě v podloží a neměl by stát patou přímo na rostlé skále - mezi nimi by měla být vrstva zeminy.
Na menhir je vhodný jakýkoli podlouhlý kámen "na svislo" a užším koncem nebo špičkou nahoru. Jeho "účinnost" se dá zesílit obklopením menhiru kruhem kamenů ze stejné horniny, zahrabaných těsně pod povrchem.
O dalších pravidlech už nevím
0
1
farkas 15.11.2015 13:40 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Menhir nemusí být vůbec keltská záležitost.
Menhiry jako silové zářiče používali dávno před Kelty lidé neolitu na ochranu před běsy. Oni pro získání potřebných ploch půdy pro pěstování obilnin totiž vypalovali les, čímž narušovali tisíciletý ekosystém. Následné řádění přírodních živlů nazývali běsy
a na rozdíl od nás znali způsoby, jak před nimi úrodu chránit.
I v současnosti nejvíc řádí bouřky, vichřice i tornáda například na Orlíku.
Typickým příkladem je ale oblast Roháčů a západních Tater. Před vybudováním Oravské přehrady bylo v Roháčích počasí jako v každých jiných horách, ale od té doby jsou tam nebezpečné polední bouřky na denním pořádku.
Po vybudování Liptovské Mary běsy zesílily do té míry, že polomy v Tatrách dřevaři nestačí odklízet.
0
3
farkas 16.11.2015 06:17 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Oppidum Závist - největší a nejvýznamnější české oppidum.
http://www.archeolog.cz: Lokalita. Hradiště a oppidum Závist je situováno na vrchu Hradiště nad pravým břehem Vltavy naproti Zbraslavi.
Výzkum. Systematický archeologický výzkum probíhal na lokalitě v letech 1963 až 1990. V letech 1963 až 1973 byl výzkum veden L. Jansovou, a to hlavně v prostoru akropole a hlavní brány D. Výzkum vnitřního prostoru a jihozápadního podhradí byl realizován A. Knorem, E. Pleslem a P. Drdou. Druhá fáze výzkumu byla vedena K. Motykovou v letech 1973 až 1990 s pomocí A. Rybové a P. Drdy. V roce 1990 byl výzkum ukončen bez zakonzervování vykopávek.
První opevnění na Závisti. Jako úplně první obyvatelé lokality, kteří svoji osadu opevnili, mohl být lid s kulturou nálevkovitých pohárů (-3900 až -3400) či snad lid kultury řivnáčské (-3000 až -2800) v období eneolitu. Toto opevnění však nebylo prokazatelně zachyceno, takže prvním zjištěným opevněním je palisáda, kterou na vrchu Hradiště vybudoval lid mohylové kultury ve střední době bronzové (-1500 až -1300). Dalším prokazatelným opevněním je hradba z období kultury štítarské pozdní doby bronzové (-1000 až -750), která byla složena z více obranných prvků. První linie opevnění byla tvořena řadou jam, tzv. vlčí jámy, které byly vylámány do skály a které byly původně překryty křovým a vyplněny ostrými předměty. Další linii tvořil 3 m široký a 1 m hluboký příkop vylámaný do skály a vzdálený od jam 10 m. Za příkopem byla berma a poslední obrannou linii tvořila palisáda s náspem. Štítarské opevnění chránilo plochu o velikosti 60 ha.
Pozdně halštatské a časně laténské hradiště.
Opevnění. První keltští osadníci hradiště Závist se usídlili ve vrcholové partii hory v první polovině 6. století. Jednalo se patrně pouze o nevelkou osadu bez opevnění. První opevnění se začalo budovat kolem roku 500 př. Kr a ohraničovalo prostor na vrcholu o rozloze 27 ha. Druhá linie hradeb byla postavena na okraji jižního podhradí, třetí, nejmohutnější, linie opevnění pak přetínala přístupovou šíji pod jihovýchodními svahy vrchu. Čelní strana hradby měla podobu dubové palisády, vnitřní líc pak podobu dřevěné stěny. Vnitřek hradby byl vyplněn kameny a hlínou a vystužen konstrukcí z dřevěných roštů. Do opevněného prostoru se vstupovalo branou, která byla vybudována 12 m nad mohutným příkopem, vylámaným do skály. Brána byla tvořena vtaženými křídly hradby, mezi nimiž byl pouze 3,5 m široký průchod, který byl uzavřen dřevěnými vraty.
K přestavbě stávajících hradeb došlo už někdy před polovinou 5.století, kdy téměř všechny linie opevnění dostaly podobu impozantní kamenné hradby s dřevěnou konstrukcí. Na vrcholu hradby byla patrně ještě dřevěná palisáda. Na místě starší šíjové brány vyrostla brána nová s nápadnými nárožními kamennými bastiony, jejichž stavitel se patrně inspiroval neznámým antickým vzorem. Toto opevnění mělo chránit prostor o rozloze více než 80 ha.
Vnitřní zástavba. Prostor hradiště, vhodný pro stavbu domů, byl zastavěn rozptýlenými jednotlivými usedlostmi, které se skládaly z obytných stavení a hospodářských objektů. Některé z usedlostí byly patrně ohrazeny. Byly zjištěny různé typy objektů: velké povrchové obytné domy, chaty se zahloubenými podlahami, některé i s ohništi, jámy, různé přístřešky. Podle hustoty zjištěných objektů lze usuzovat, že hradiště Závist nemělo v této době více jak pár set obyvatel, což při rozlehlosti celé vnitřní plochy hradiště nutně svědčí o účasti venkovského obyvatelstva ze širšího okolí na zásobování obyvatel hradiště.
Velmožské sídlo. Obyvatelé hradiště Závist se nepochybně těšili privilegovanému postavení a jejich nejvyšší elita jistě disponovala správní a výkonnou mocí nad regionem snad i celých středních Čech. Tato aristokracie musela mít na hradišti Závist své reprezentativní sídlo. Hypotéza o umístění rezidence vládce na severní straně vrcholové partie však nebyla zatím prokázána. Na tomto místě se nalezl složitě splétaný řetízek z bronzového drátu - součást honosného opasku, vyskytujícího se v bohatých hrobech z přelomu 6./5. století v Durrnbergu a vzácná skleněná perla s očky. Tyto nálezy svědčí o významu tohoto místa.
Posvátná místa na akropoli. Na přelomu 6./5. století bylo ve východním sousedství vrcholu, tzv. akropole, vybudováno první kultovní místo s pravidelným čtyřúhelníkovým půdorysem o rozměrech 27 x 30 m. Tento posvátný prostor obklopovala dřevěná palisáda, vsazená do mohutných základových žlabů. Na posvátné místo se mohlo vstupovat úzkým vchodem na jeho východní straně. V posvátném prostoru nebyly objeveny žádné nálezy, pouze vně prostoru u palisády se nalezly svitky bronzového a železného plechu, které mohou být interpretovány jako obětiny. Na východ od posvátného prostoru bylo zjištěno devět velkých dřevěných domů s pravoúhlými půdorysy, uspořádaných do dvou řad, které tvořily komplex, jež byl postaven dle jednotného projektu. Komplex se rozkládal na ploše o rozměrech 85 x 75 m a byl od okolí oddělen dřevěným plotem. Byl zde učiněn nález honosné náušnice z tlačeného bronzového plechu, bronzový pánský prsten, hrot faléry z přepychového koňského postroje a žluté skleněné perly s modrobílými očky. Tyto nálezy by mohly vypovídat o přítomnosti aristokracie v tomto objektu. Mohlo se tedy jednat o sídlo vládce hradiště nebo byl komplex spíše součástí kultovního místa? Jisté je pouze to, že byl celý komplex oddělen od profánní části hradiště.
V první polovině 5. století byl první posvátný okrsek hradiště Závist zničen požárem a nebyl již obnoven. Na jeho místě následně vyrostl nový, rozsáhlejší posvátný prostor, v jehož středu se nacházel dvoulodní dřevěný chrám o rozměrech 9 x 18 m. Na důležitost tohoto prostoru opět poukazují honosné nálezy, tentokrát nálezy železného hrotu kopí, zlomku bronzového nákončí pochvy meče, které poukazují na dálkové kontakty vládců ze Závisti.
Krátce před polovinou 5. století vznikla na místě předchozích dvou svatyní svatyně třetí s obdélníkovým půdorysem o rozměrech 80 x 90 m, který byl ze tří stran ohraničen příkopem vylámaným do skály. Od okolního terénu byla svatyně oddělena hradbou s hladkým kamenným lícem po vnitřním obvodu příkopu a s bránou v jihozápadním rohu. Na podélné ose temena byla postavena trojboká stavba o rozměrech 9 x 10 x 11 m. Tento staticky nevýhodný tvar nemohl sloužit jiným účelům než náboženským. Snad mohl představovat symboliku tří, magické číslo často představující trojici nejvyšších bohů, trojstranné zpodobnění boha či Tres Matres. V bezprostřední blízkosti této stavby se nacházejí dvě podia. Nižší čtvercové a výšce 0,8 - 1,5 m, má podobbu jeviště a mohlo sloužit k rituálním a kultovním účelům. Druhým podiem je kamenný sokl o výšce více než 4 m s půdorysem 27 x 11 m, složený ze sedmi pásů paralelního zdiva. Inspirací pro tuto stavbu byla zřejmě vysoká kamená podia etruských dřevěných chrámů, zvaných temenos. Pro etruský vzor mluví i jáma, objevená v polovině vzdálenosti mezi vstupem do okrsku a trojbokou stavbou. Tyto jámy sloužily k obětování darů chtonicko-zemědělským bohům.
I v pořadí již třetí svatyně podlehla ohni a na jejím místě byla vybudována svatyně čtvrtá, která měla podobu vyvýšené pravoúhlé terasy o rozměrech 105 x 80 m. Nová svatyně byla předchůdcem klasických keltským posvátných okrsků, tzv. nemeton, pod širým nebem.
Na počátku 4. století bylo hradiště Závist z období pozdního halštatu a časného laténu opuštěno a jeho moc pod vlivem vnějších událostí, patrně sociálně-ekonomických, zanikla. V tomto období se již chystala kolonizace laténských Keltů našeho území. Dokladem těchto událostí jsou i stopy po prvních kolonistech na počátku 4. století, kteří zde po sobě zanechali drátěnou sponu typu, který je typický pro nálezy v kostrových hrobech tohoto období. Dalším nálezem je stříbrný prsten čí zlomek náramku typu tzv. prvního plastického stylu z konce 4. století př. Kr. Tito první keltští obyvatelé však opevnění z předchozího období neobnovili. Hradiště Závist si tak muselo počkat na své znovuzrození dlouhých 200 let, kdy v jeho prostoru začalo vznikat keltské oppidum.
Oppidum Závist
Opevnění. Na počátku 2. století př. Kr. začali na území Čech vznikat keltská oppida. První z nich bylo založeno právě na ruinách hradiště na Závisti z pozdního halštatu a časného laténu. První osadníci, kteří tvořili nevelkou komunitu nejprve ohradili prostor provizorní dubovou palisádou, která chránila přístup od nechráněné jihovýchodní šíje a snad také od vltavského brodu. Postupně se komunita rozrůstala a přibližně v roce 175 začala se stavbou prvního, technicky velmi vyspělého, opevnění oppida, které chránilo celý vrchol hory a uzavíralo prostor o rozloze 35 ha. Čelní stěna hradby byla z nasucho kladených kamenů, zpevněná svislými kůly. K čelní stěně přiléhala sypaná rampa, zpevněná důmyslnou dřevěnou konstrukcí, která byla tvořena příčně a podélně kladenými břevny. Významným prvkem tohoto opevnění byla hlavní klešťovitá brána a na ni navazující opevnění. Opevnění kolem brány bylo vícekrát přestavováno. Fortifikace také využila starší příkop vytesaný do skál. V poslední čtvrtině 2. století bylo k oppidu připojeno jižní podhradí a byla založena a opevněna nová sídelní čtvrť na východní straně. Celková rozloha oppida tak dosáhla 118 ha. Rozvoj oppida na Závisti byl zastaven někdy v letech 90 - 85, kdy bylo napadeno a plocha oppida se zmenšila na 63 ha. Poklesla také obranná hodnota opevnění, což lze vidět na rekonstrukci požárem zničené hlavní brány, která byla velmi zjednodušena. Po další destrukci hlavní brány, která byla způsobena napadením oppida neznámými útočníky, nebyla hlavní brána obnovena a ke vstupu do oppida se používaly ostatní brány, čímž se změnil i celý komunikační systém lokality.
Svatyně. Sakrální stavbou na oppidu Závist snad mohla být pravoúhlá dřevěná stavba, stojící na vyvýšeném místě v sousedství významného dvorce. Na kultovní význam stavby lze usuzovat z chudoby nálezů v místě stavby i v jejím okolí. O nesvětské funkci mluví také půdorys stavby o stranách 7,5 - 7 m. Dalším ukazatelem může být i výběr místa v prostoru , kde od 6.-4. století stály svatyně pozdněhalštatského a časně laténského hradiště.
Vnitřní zástavba. Vnitřní zástavba se skládala hlavně ze samostatných dvorců různých velikostí. Tyto dvorce se nacházely za linií šíjového opevnění před hlavní bránou, na východním předhradí a dokonce i na samotné akropoli. Každý dvorec se skládal z více staveb - obytných a hospodářských. V rohu dvorce stál většinou nadzemní obytný dům o maximálních rozměrech 10 x 7 m, s vnitřním členěním do dvou i tří místností. Po obvodu dvorce stály menší nadzemní čí polozahloubené stavby, sloužící jako dílny, ale i k bydlení. Dále se pak ve dvorci vyskytovaly různé sýpky, špýchary, stáje a jámy. Některé dvorce měly i vlastní studnu či cisternu. Na různých místech oppida Závist se nacházely usedlosti s menším významem než měly dvorce. Byly tvořeny několika objekty bez většího hospodářského zázemí. Tyto menší usedlosti mohly být obývány různými řemeslníky.
Zánik oppida. Keltské oppidum Závist zaniklo někdy v druhé polovině 1. století př. Kr., kdy již jeho význam postupně klesal. Bylo patrně napadeno a dobyto Germány, kteří se zde usídlili. Pod germánskou nadvládou však místo na Závisti ztratilo mocenský, náboženský a ekonomický vliv, kterým se pyšnilo za předchozích keltských obyvatelích.
V listopadu 2003 vydává Odbor životního prostředí Městského úřadu Černošice souhlas k zasypání.
Hradiště z doby bronzové na výrazné hoře Plešivec bylo ve své době velmi důležitým mocensko-ekonomickým opěrným bodem s nepopiratelným kultovním významem pro velkou část regionu středních Čech. Hradiště bylo i důležitým obchodním a metalurgickým centrem, do kterého byl přivážen cín z Krušnohoří i měď z Alp.
Poloha. Hradiště Plešivec se nalézá na strategicky významném vrcholu Brd, z něhož je vynikající rozhled po celém okolí. Hlavně možnost kontroly okolní krajiny, přilákala na tento vrchol lid mladší doby bronzové, který zde soustředil své aktivity - ekonomické, správní, sociální i kultovní.
Opevnění. Hradiště je rozděleno mohutnými valy na dvě části, často označované jako vnější a vnitřní hradiště. Vnější hradiště obklopuje hradiště vnitřní ze tří stran. Fortifikace chybí pouze na straně západní. Je pravděpodobné, že v době bronzové byla hradba i na této straně, její pozůstatky byly však zničeny novověkým lomem. Do vnějšího opevnění byly začleněny přirozené skalní masivy. Na jihu protíná val ulicovitá brána, zvaná Stará vrata, která je z východní strany chráněna jedním ze skalních masivů - Krkavčí skálou a prochází jí lesní cesta. U této brány byly v 19. století nalezeny depoty bronzových předmětů. Vnější opevnění dosahuje délky 2400 m, proto lze usuzovat na druhou bránu, která mohla být umístěna na východní straně hradiště v prostoru zvaném Malá vrata, na což by mohly poukazovat četnější nálezy bronzových předmětů v tomto místě.
Menší, vnitřní hradiště je umístěno na nejvyšším bodě kopce a zaujímá rozlohu 16 ha. Jeho oválný půdorys je obklopen 1530 m dlouhým opevněním, které je přerušeno na své jižní straně velmi dobře patrnou nálevkovitou branou s dovnitř se zužujícími křídly. Stejně jako v případě vnějšího opevnění, i zde bylo využito přírodních překážek v podobě skalních útvarů.
Kamenné valy plešiveckého opevnění měly šířku asi 3 m a byly postaveny z oboustranně lícovaných vodorovně skládaných kamenů, které byly proloženy příčnými dřevěnými rošty, které svazovaly čelní palisádu se zadní stěnou. Na tomto kamenném základě byla ještě vztyčena 2,5 m vysoká dřevěná palisáda.
Datace. Největší rozkvět zažilo hradiště v pozdní době bronzové, tj. štítarský stupeň knovízské kultury.
Funkce. V pozdní době bronzové byla postavena kamenná hradba a hradiště bylo jistě jedním z nejdůležitějších opěrných bodů s mocensko-ekonomickým vlivem, který byl patrně umocněn religiózním charakterem, který se přenesl z dob dřívějších, kdy lze předpokládat kultovní charakter hory. V mladší době bronzové byla totiž hora využívána jako důležité metalurgické a obchodní centrum. Sem směřovaly dodávky cínu z Krušnohoří i mědi z alpské oblasti. Vzhledem k vysoké kulminaci řemesel spojených s metalurgií, které byly považovány za řemesla posvátná a jejich mistři za cosi, připomínající šamany či mágy, byla hora patrně posvátným okrskem, kam nezasvěcení neměli přístup. Tuto teorii podporuje i malé množství nálezů, dokládajících sídelní aktivity v mladší době bronzové.
Zánik hradiště nelze přesně datovat. Jediným vodítkem by snad mohl být požár opevnění, po kterém již opevnění nebylo obnoveno.
Plešivec je záhadná hora. Hned po začátku stoupání od Klínku (horizont silnice mezi Jincemi a Hostomicemi) nás přivítá Viklan, který se už sice neviklá, ale dá se u něj pobýt. Po prudším stoupání na vrchol hory staneme na severozápadní kamenné terase zvané Čertova kazatelna. Je tam nádherný výhled i odpočívací zázemí, ale něco mě tam pokaždé nutí pokračovat nad kamenným mořem dál. Severovýchodní terasa je prvým opakem Čertovy kazatelny a člověka láká tam strávit nejen celý den, ale i zabivakovat. Kousek vedle jsou zbytky valů a modrá značka nás kole nich zavede ke Smaragdovému jezírku. Nikdy jsem jezírko nestihla prozkomat ani celé obejít, protože jeho ponurá atmosféra vzbuzuje v člověku pocit tísně a touhu z toho místa okamžitě odejít.
Nemyslím si, že vrchol Plešivce sloužil k obývání. Byl spíše observatoří a jakýmsi centrem druidů.
Pro obývání, zajištění zázemí a ochrany pro centrum kouzel na Plešivci mohlo fungovat hradiště na vrchu Ostrý na protějším břehu říčky Litavky, o kterém se web Archeolog vůbec nezmiňuje.
Prostor hradiště na Ostrém je oplocen atrapami palisád, ale hned za nimi je po celém obvodu hluboký příkop se zbytky opevnění.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
3
Poota 18.11.2015 12:41 Bydliště: Praha
9068
603
7583
"...Viklan, který se už sice neviklá, ale dá se u něj pobýt..."
K tomu viklanu se píše: Křemencový balvan je zhruba 2 metry vysoký a 3 metry dlouhý. Pravděpodobně po zásahu blesku, který jej posunul z ložiska, se od 19. století již neviklá.
Podle legendy se vikláním balvanu dal přivolat déšť nebo ověřit věrnost ženy - ta, která jím nepohla, byla nevěrná.
Spíš bych byl nakloněn věřit té legendě - předpokládám, že déšť tedy mohla přivolat jenom žena věrná. V současné době už jaksi zřejmě není takových, které by mohly viklanem pohnout a prší tedy z nějakých jiných důvodů
Nejsevernějším hřbetem brdského pohoří je Radeč. V této oblasti se nad stejnojmennou vískou nachází vrch Březina - pohanský to kopec od počátku věků.
Turistické manuály lákají pocestné na zámek Březina, na hrad Salon a na hradiště.
Pokud turistu jako cíl uspokojí posezení v altánku u oficiálního hradiště, o hodně přichází.
Zachovalé příkopy a kamenné valy pokračují hřbetem hory Březiny západním směrem až ke skalnatému útvaru Rumpál nad obcí Sklená huť.
Na místě archeologové objevili artefakty svědčící o keltském osídlení od doby bronzové i důkazy o tom, že na místě sídlili Slované, a to dokonce až do 10. - 11. století našeho letopočtu.
Utajenou část valů jsem našla náhodou hned vedle horolezeckých cest na skalisko Rumpál. Podle map hradiště končí pod vrcholem Březiny, Zaujala mě zlověstně působící černá skála, ale cesta k ní vedla přes obrovské starobylé sídlo dlouho a dobře ukrytých pohanů. Země tam zpívá, stromy konejší a nad rozvalinami se vznáší atmosféra klidu a bezpečí. Ani ta na první pohled zlověstná skála nevyzařuje nic,
co by člověku velelo z těch míst odejít.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
martin11 28.11.2015 19:34 Bydliště: ...v garáži s Trabantem P 50 R
6832
109
3636
zdravím...především mě zaujal datum 11.11. a ]letos ....mě bylo 65 a cítím se být keltského původu....doložit to nemohu.../Dront??/
a potom....místo Hradišť u Kadlína na mělnicku...již jsme tam zkoumali...
Poota jistě poreferuje více...zdraví martin11
0
2
farkas 28.11.2015 20:41 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Valy a příkopy starých hradišť jsou v Čechách pomalu na každém pořádném kopci. Mám zmapovaná hradiště ve svém okolí včetně vlastních fotek.
Tohle vlákno je pro lidi, kteří mají podobné zájmy už třeba proto, že se jako Kelti cítí.
Kdyby se nám všem podařilo zmapovat všechna hradiště včetně těch utajených, možná namalováním spojnic mezi nimi by na mapě Čech vznikla docela zajímavá pravidelná síť.
a cítím se být keltského původu....doložit to nemohu.../Dront??/ 
Podpořte chod fóra 