Volně dle knihy Karla Nejedlého "Metoda RUŠ aneb Já to mám jinak"
Str.: 1, 2, 3, 4 Psát příspěvky můžete po přihlášení
Poota 19.11.2015 12:35 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Úvodem
Metoda RUŠ je zatím šířena pouze "komerčním" způsobem, ať už se jedná o knihu, kurzy a nebo sezení u terapeutů a šíření volným kopírováním naráží na autorské právo.
Takže zatím jedinou možností je volné převyprávění, případně s použitím krátkých citací s uvedením zdroje. Pokud budu někde citovat bez uvedení zdroje, pak to bude vždycky z knihy Karla Nejedlého "Metoda RUŠ aneb Já to mám jinak" ISBN 978-80-260-7827-2
Citace: "Lidé stále hledají zázračnou pilulku na různé problémy. Nemusíte už hledat. Skutečnost je daleko prostší. Problémy si tvoříme sami, ano, my sami osobně, i když to většinou netušíme. V této knize se dozvíte, jak to na tomto světě chodí, podle jakých zákonitostí vytváříme všechno to příjemné i nepříjemné v našem životě, v našem osobním vesmíru. A pak si probereme, jak to nepříjemné už vytvořené odstranit a následně pak prožívat už jen to příjemné. A to všechno logicky, průhledně, přímočaře, věcně, s jasnými a neokecatelnými výsledky. Tato kniha neříká, jak se máte chovat. Tato kniha věcně vysvětluje, jak v sobě najít konkrétní negace a jak je navždy odstranit."
0
1
Poota 19.11.2015 12:38 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Základní cíl RUŠky je stejný jako u Budhizmu – docílit spokojeného a šťastného života jedincova. Metoda RUŠ ovšem volí k jeho dosažení odlišnou cestu, která je jednodušší a přímočařejší, tudíž také nesrovnatelně rychlejší a pohodlnější.
V principu je to velice jednoduché, ovšem vyložit to srozumitelně se tak jednoduše nedá – Nejedlý se o to pokouší na 400 stranách a stejně není jisté, že to z toho textu musí pochopit úplně každý. Pokusím se to tu vyložit dle svých chabých sil stručněji a smířím se s tím, že to pochopí jen několik málo chápavějších jedinců.
Ti ostatní se mohou spokojit tím, že do této metody pouze nahlédli a podle vlastního uvážení mají celkem čtyři možnosti:
- nechat to plavat
- koupit si knížku
- objednat se k terapeutovi metody RUŠ
- objednat se na kurz metody RUŠ
1
0
Poota 20.11.2015 21:34 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Cit.: "Všechno má svůj jasný, logický řád, přesné principy."
Pokud ty principy neznáme, tak nám může ledacos připadat podivné, nelogické, nespravedlivé - a to nás svádí k nejrůznějším domněnkám a nebo hledání nějakého strůjce nebo viníka.
Ve skutečnosti všecko, co nás potká a co prožíváme závisí jenom na nás samotných.
"To, co žijeme, je jasná kontrola toho, co jsme v sobě už zvládli, a co ještě ne."
Na začátek si vysvětlíme některé důležité pojmy, s kterými metoda RUŠ pracuje.
Vadí mi to - v pojetí metody RUŠ: mám z toho jakýkoli, byť sebemenší , nepříjemný pocit - emoční nebo tělesný, nebo emoční a tělesný.
Dle mého názoru je to ten nejdůležitější indikátor s jehož pomocí a hodnocením jeho intenzity můžeme "problém" najít a taky sledovat a kontrolovat postup jeho odstraňování.
Negativní program - myšlenka a nepříjemná emoce, nebo myšlenka a nepříjemný tělesný pocit, nebo myšlenka a nepříjemná emoce a nepříjemný tělesný pocit.
Tuhle definici je dobré si uvědomit vždycky, když se tenhle termín někde objeví - lidé si většinou pod tímto pojmem představují něco jiného, jejich představa je jim bližší a tím se dostávají někam jinam, než by měli.
Negativní výrok - to, co říká kdokoli nahlas. Někomu, nebo mně, a já mám při tom nepříjemný pocit (viz "Vadí mi to"). I to, co říkám já.
Jakékoli negativní výroky jsou nebezpečné pokud si pocit s nimi spojený uložíme do podvědomí - nejčastěji a nejtrvaleji se ukládají právě v dětství.
Restimulace - neboli zjitření je vybavení pocitů z paměti díky asociaci/na základě nějaké podobnosti. Restimulují se myšlenky a pocity - tělesné a emoce. Příjemné i nepříjemné.
Jsou to taková "zadní vrátka", kterými se dostáváme do svého podvědomí, když je nám hlavní brána zamčená.
Tohle jsou pojmy hlavní a nejdůležitější, ty ostatní dovysvětlím, až se k nim dostaneme - kdybych je vysvětlil hned, tak než na ně dojde tak už ani nebudete vědět, že jste o nich kdy četli.
0
6
Poota 21.11.2015 13:59 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Přitahujeme k sobě to, na co myslíme.
Proto je nutné myslet na to, co chceme - a ne na to, co nechceme.
Jestliže myslíme na to, co nechceme, tak k sobě zákonitě přitahujeme všechno, co má podobnou frekvenci jako to nechtěné. Prostě děje se nám přesně to, co nechceme.
Takže na začátek je potřeba si stanovit nějaký cíl. Je dobré se nad tím dost důkladně zamyslet a formulovat si ho co nejpřesněji, protože jak jsem se už několikrát přesvědčil, tak stále platí, že:
"Bohové nejraději trestají tím, že nám splní naše přání!"
Abych to trošku povysvětlil - když si budeme přát hodně peněz, tak se nám to klidně může splnit. Jenomže kvůli těm penězům můžeme přijít o ženu, o přátele a o cokoli jiného a můžeme být kvůli těm penězům velice nešťastni a proklínat je. Přitom jsme si je přáli mít jenom proto, že jsme si mysleli, že je potřebujeme právě k tomu, abychom byli šťastní.
Takže správnější přání by bylo chtít být šťastný - pokud by k tomu byly potřeba peníze, tak se určitě dostaví. Pokud budeme šťastní i bez nich, tak jsme je ani nepotřebovali.
Další "ošemetné" přání - chci mít ideální manželku. A pak se divit, že místo aby se začala naše manželka chovat ideálně - tak zažádá o rozvod a připraví nás o děti i o majetek. A to jen proto, abychom mohli po mnoha a mnoha strádáních najít tu ideální, kterou jsme si přáli.
K cíli, který si stanovíme se dostaneme zcela určitou cestou - kterákoli jiná vede také jinam!
V metodě RUŠ je touto cestou vyřešení všech negací, které nám brání v dosažení cíle.
Kupodivu to funguje tak, že potom se k cíli dostaneme i bez nějakého zvláštního úsilí, tak nějak jenom "vlastní vahou".
Zní to příliš jednoduše na to, aby se to rovnou pochopilo a nebo se tomu hned dalo věřit, takže to bude ještě na delší povídání.
Tedy abychom přijali to, jak to všechno funguje.
Samotná vlastní "práce" už tak složitá není, ale mám dojem, že nemá smysl ji uvádět dřív, než se dobereme toho "jak to všechno funguje".
0
4
Poota 25.11.2015 12:39 Bydliště: Praha
9079
603
7584
To, co prožíváme, i když se nám to třeba nelíbí, je náš ideální život z hlediska vesmíru a jeho zákonitostí. Pokud se nelíbí nám, pak to znamená, že v sobě máme nevyřešené nějaké negace a vesmír nás na ně tímhle způsobem upozorňuje. A bude upozorňovat až do té doby, než si je vyřešíme - a nebo umřeme.
Záleží jen na tom, co přijde dřív.
Dobrá zpráva je, že těch negací je jenom určitý a konečný počet.
Další dobrá zpráva je, že se dají úspěšně vyřešit.
A nejlepší zpráva je, že až si je všechny vyřešíme, tak dál budeme žít pořád "náš ideální život z hlediska vesmíru a jeho zákonitostí", ale tentokrát to už bude "náš ideální život" i z našeho hlediska.
Citace: Pokud se rozhodnu pro něco, co chci - cíl/záměr/výsledek, a když si to prosadím svojí vůlí, tak výsledku dosáhnu. Ale protože jako člověk s omezenými možnostmi (v porovnání s vesmírem) nedokážu zhodnotit/obsáhnout absolutně všechno, co s mým přáním souvisí, tak je pak výsledek provázen nějakým problémem.
Nejvyšší lidskou touhou je žít a mít ŠTĚSTÍ.
Princip fungování vesmíru je, že mi okolí IDEÁLNĚ předvádí moje negace, abych si je uvědomil a vyřešil v sobě.
Když tedy v sobě spojím vesmírný princip s lidským, což je: "ŽIJU IDEÁLNĚ ŠŤASTNÝ ŽIVOT", tak přestanu omezeně tvořit to, co chci, a přenechám to "nejvyšším místům", samotnému vesmíru.
To nejlepší, co tedy můžu pro sebe udělat, je moje rozhodnutí:
"Žiju ideálně šťastný život, nechávám to úplně na vesmíru, aby mi to splnil, a VÍM, že mi to splní".
Tím se necpu vesmíru do cesty, a pak, bez očekávání, to přijde rychle, a vždycky s nějakým bonusem navíc.
Opak je, že se snažím mít "to" pod kontrolou, cpu do toho svoje omezené lidské představy a výsledek je vždycky problematický, i když třeba ne hned.
*Pokud použiju slovo ideální, dávám vesmíru šanci, aby mi dal víc, než já si dokážu představit.
Jak vidno, tak RUŠka dochází také k tomu, že mimo nás existuje jakési na nás nezávislé "vševědoucí vedení" (zde "vesmír"), které se o nás láskyplně stará - stejně jako Silvova metoda, která "to ono" nazývá Vyšší Inteligencí, s níž se dá výhodně spolupracovat.
2
3
Poota 10.12.2015 17:54 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Citace: Ve štěstí nám brání nepříjemné pocity: emoční nebo tělesné, anebo oboje najednou. Nic víc, ale taky nic míň. Když je v sobě nevyřešíme, zatěžují nás průběžně dál. Proto je lepší s nimi skoncovat úplně a jednou provždy. A co nejdřív.
Ty nepříjemné pocity někdy v nějaké logické situaci vznikly. Dají se najít/dohledat v té logické situaci a následně se dají vyřešit tak, že z nich už nemám ani nejmenší nepříjemný pocit.
Tím se stane, že mě do budoucna nezatěžují a neznepříjemňují mi už život.
Ale jde to vyřešit i jednodušším způsobem. Vyhledání negací v sobě a jejich vyřešení "umí" velmi rychle a jednoduše metoda RUŠ.
Tím, že se rozhodneme na něco už dál nemyslet si svoje negace nevyřešíme. Tlustá čára za minulostí nefunguje, podobně jako se žádnou "tlustou čárou" nezbavíme nesplacených dluhů.
Před minulostí se nedá schovat, musí se vyřešit.
0
1
Poota 10.12.2015 18:08 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Nepříjemné pocity
Malé dítě si jednoho dne pomyslí nějakou negativní myšlenku: o někom nebo o něčem, nebo o sobě. Jenomže konkrétní negativní myšlenka v nás vytváří konkrétní nepříjemnou emoci. A stejná konkrétní negativní myšlenka se projevuje nepříjemným pocitem v konkrétním místě v těle. Konkrétní emoce i konkrétní místo v těle je u každého naprosto individuální.
To na jednu stranu znamená, že se stejná negativní emoce projevuje u různých lidí na různých místech.
Ale přitom platí, že u konkrétního člověka se projevuje stejná negativní emoce vždycky na stejném místě, a projevuje se v něm jistou disharmonií. Opakováním téže emoce se tatáž disharmonie posiluje, takže dříve nebo později v tom místě vzniká zdravotní problém, nemoc. Když v sobě najdu konkrétní myšlenku, nebo to bývá více myšlenek, které mi způsobují ten můj zdravotní problém, a "vyčistím" je od těch nepříjemných pocitů emočních i tělesných, tak se tělo spontánně uzdraví. Což mnohdy vypadá jako zázrak.
0
2
Poota 10.12.2015 18:27 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Negativní program
Každý okamžik našeho života se zaznamenává do naší paměti.
Přístup do do tohoto dokonalého záznamu má ovšem jenom naše podvědomí! Vybavování informací z této paměti probíhá přes emoce. Přes ty příjemné i přes ty nepříjemné.
Když mám z něčeho nepříjemný pocit, tak to, při čem mám ten nepříjemný pocit, není objektivní skutečnost, ale moje subjektivní vnímání té skutečnosti. Ona skutečnost je objektivně daná, ale moje vnímání je více nebo méně zkreslené/odlišné od té reality, což je individuální u každého člověka podle síly jeho emocí.
Kombinace myšlenky s nepříjemným pocitem emočním, tělesným a nebo oběma, je negativní program.
Jiná vysvětlení: Jsou to vlastně naše závislosti na tom "Co chci" a na tom "Co nechci".
Negace si vytvářím, když to co se děje, je odlišné od toho, co chci.
0
1
Poota 10.12.2015 18:37 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Negativní myšlenka nemusí být negativní program
Pokud máme negativní myšlenku, ale ta v nás nevzbuzuje žádnou negativní emoci, dá se říct že je nám "lhostejná", tak bez té emoce nefunguje jako program, nedělá nic.
Teprve naše emoce jsou jakýmsi hnacím motorem, který dodává nějaké myšlence sílu něco někde měnit - k lepšímu a nebo k horšímu. Z toho vyplývá, že emoce s myšlenkami ovlivňují naši budoucnost tím víc, čím silnější ty emoce jsou.
Znamená to také, že když jakkoli negativní myšlenky zbavíme všech emocí, tak jim vezmeme možnost cokoli ovlivňovat, tedy i náš budoucí život. Znamená to, že se nemusíme bát negativních myšlenek, které jsou bez negativních emocí.
0
2
Poota 04.01.2016 13:55 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Program v RUŠce
Program v RUŠce mi připomíná linuxové "daemony". Tamní "démoni" jsou takové malé prográmky, které čekají na nějakou určitou situaci, a když ta situace nastane, tak spustí "svůj" program, který něco udělá.
Také my máme spoustu takových různých programů, které podle jejich projevů označujeme jako pozitivní nebo negativní. Převážná většina těchto programů se vytváří v nejútlejším dětství a některé dokonce už před narozením. Snad to nebude přehnané, když napíšu, že každý program vzniká tehdy, když nějakou emocí reagujeme na nějakou situaci a nebo výrok. Právě ta emoce je totéž, co onen linuxový "démon", a následně spouští ten "svůj" program. Pokud je ta emoce příjemná, pak spouští pozitivní program, kdežto emoce nepříjemná spustí program negativní.
0
2
Poota 04.01.2016 14:11 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Proč se zaměřujeme jenom na negativní programy
Pozitivní program nám nijak neškodí, ale naopak prospívá. Ovšem jeho působení je "slabší" než působení odpovídajícího programu negativního. Právě to způsobuje, že ty negativní programy ovlivňují náš život mnohem výrazněji, než programy pozitivní. Je to škoda, ale je to tak.
Způsobené je to nejspíš tím, že příjemnou emoci přijímáme rádi a ochotně bez nějakých dalších reakcí - tím k té emoci přidáváme jenom málo své energie.
Nepříjemná emoce v nás vzbuzuje nesouhlas, strach, odpor, hněv, zášť, nepřátelství a vůbec samé silně negativní myšlenky, do kterých vkládáme značné množství energie. Ovšem právě tuto energii získává dotyčný negativní program a také ji náležitě využívá.
V praxi to znamená, že pozitivní programy se dokážou uplatnit výrazněji až tehdy, když je nezastiňují žádné programy negativní.
Dalo by se říci, že i tohle je důvod, proč je potřeba negativní programy odstranit.
0
2
Poota 04.01.2016 15:13 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Jak nám škodí naše negativní programy
Každý negativní program působí negativně ve zcela určitém místě našeho těla a nebo naší psychiky, a to stále a neúnavně opakuje vždycky, když ho "k němu příslušející" negativní emoce odstartuje.
Výsledkem jsou poruchy v činnosti různých orgánů, poruchy hybnosti nebo rovnováhy, snížená opatrnost, opakovaná drobná poranění, narážení do předmětů, poruchy paměti, špatný odhad např. při řízení, ztrácení věcí a různé jiné drobné opakující se nepříjemnosti.
Tyhle věci ovšem jenom málokdo spojuje nějak s vlastní psychikou.
Další, čím nám negativní programy škodí, je to, že k nám "přitahují" právě to, co nechceme, co nám vadí a co nám ztrpčuje život. Přitom na to ani nemusíme přímo "myslet", úplně stačí, že to příslušný program vyvolá v podvědomí na základě "spouštěcí" emoce.
To, že negativní programy přebíjejí a zastiňují ty programy pozitivní, jsem už zmiňoval.
S tím "přitahováním" toho, co nechceme souvisí i partnerské soužití, které si nechám na samostatný příspěvek, protože to je přece jenom rozsáhlejší fenomén.
0
2
Poota 04.01.2016 15:44 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Negativní programy v partnerském životě
Přírodním zákonem je:
"negativní program k nám vždycky přitahuje to, co nechceme."
Samozřejmě tenhle zákon platí i v partnerském vztahu, což si téměř nikdo neuvědomuje.
Z tohoto vyplývá několik důležitých a zásadních věcí, které platí naprosto nezávisle na tom, co si přejeme a nebo co si o tom myslíme.
Dál budu pro zjednodušení popisovat situace z pohledu manžela či partnera, ale naprosto přesně to platí i v obráceném gardu, tedy z pohledu manželky či partnerky.
Situace je ta, že si "vezmu" za ženu bytost řekněme naprosto neutrální. Ovšem soužitím se mnou ji začnou moje negativní programy měnit, a to tak, že ji "donutí" projevovat se tak, jak já to nechci. Dejme tomu, že mi bude vadit špína a nepořádek - stane se z ní špindíra a nepořádnice. Ovšem nemůže za to, protože kdybych místo toho nesnášel sterilní čistotu, tak by se z ní stala chorobně uklízivá osoba.
Je jasné, že za to, jaká bude, můžu výhradně jenom já.
Právě tohle si jen málokdo je ochoten připustit, takže požaduje změnu u partnerky, dejme tomu aby začala uklízet. Po kratší nebo delší době zjistí, že ženu prostě nepředělá a nejspíš se rozvede. Následně si přivede domů novou ženu, která je dle jeho zkušeností podstatně uklízivější. Nicméně to netrvá dlouho a zjistí, že se "spletl" a vzal si zase jenom další špindíru.
Mnozí víceženáči mohou potvrdit, že měli "štěstí" na stejný typ žen a že každá další byla ještě horší než ty předchozí. Samozřejmě jim nedochází, že do téhož typu jenom sami vmanévrovali úplně rozdílné ženy.
Co z toho vyplývá?
Především to, že nemá žádnou cenu měnit manželky - dokud nezměníme sebe, bude každá další stejná a nebo ještě horší!
Pokud změníme sebe, změní se i ta původní v nějakou jinou a kupodivu v takovou, která nám bude vyhovovat - a nebo nám nebude vadit, že je jiná než jsme původně chtěli.
Dobré je také si uvědomit, že i my se měníme tak, abychom své manželce dělali právě to, co jí "vadí". Taky za to nemůžeme, protože to přichází tak nějak "samo". Ale hlavně jde o to, abychom nebyli překvapeni tím, že s jinou manželkou budeme mít i jiné špatné vlastnosti - ale můžeme se spolehnout na to, že budou určitě právě takové, které ona nechtěla.
2
2
Poota 05.01.2016 14:35 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Citát: To, co nevyřešíš ve vztahu s matkou, budou ti předvádět další ženy.
To, co si nevyřešíš ve vztahu s tátou, budou ti předvádět další muži.
Ona ta řada pochopitelně pokračuje dál, takže pro muže se k tomu, co nevyřešil s matkou postupně přidává i všechno, co nevyřeší s dalšími ženami - sestry, tety, všechny lásky, manželky i milenky, dcery a vnučky.
Nevyřešené problémy s otcem pokračují i v dalších vztazích s muži jako jsou bratři, spolužáci, kamarádi, přátelé, spolupracovníci, synové, vnuci atd.
U žen je to prakticky stejné, jenom naopak.
Nejedlý tyto vztahy označuje jako základní a doporučuje je vyřešit ze všeho nejdřív.
0
2
Poota 05.01.2016 16:55 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Citace: Když mám (z něčeho) nepříjemný pocit, pak je to proto, že se ve mně jitří ten konkrétní pocit, který ve mně vznikl v minulosti. Dávno, nebo nedávno, to je jedno, ale mám ho v sobě. Jinak by mi to v té současné situaci bylo jedno/byl bych v naprostém klidu.
Je to kontrola pro mne, jesli jsem tohle v sobě už zvládnul a nebo ještě nezvládnul.
To znamená, že současná situace ve mně teď nezpůsobuje ten můj blbý pocit, ale jitří/restimuluje ho ve mně. Jitří ve mně něco konkrétního, co si v sobě tahám už nějakou dobu, nejspíš od dětství.
Současná nepříjemná situace je vždycky pouze důsledek/indikátor nějaké dřívější příčiny, kterou jsem v sobě ještě nezvládnul.
Vždycky je to tak! Nikdy to není jinak.
Negativní program v sobě poznám tedy velmi jednoduše:
v jakoukoli chvíli mého života, když začnu mít jakýkoli nepříjemný pocit, tak se mi zjitřila stará rána/minulá negace.
Lidé si často myslí, že negativní program je vyjádřen nějakým záporem, nesouhlasem nebo zápornými/negativními slovy, ale tak to vůbec není.
Nezáleží vůbec na tom, jakými slovy je vyjádřen a nezáleží ani na tom, jestli s ním souhlasíme a nebo ne - rozhoduje o tom jenom náš pocit, který to v nás vzbuzuje a ten je negativní, neutrální a nebo pozitivní.
Takže třeba úplně stejný výrok může u někoho nastartovat program negativní a u jiného pozitivní.
0
3
Poota 06.01.2016 15:44 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Docela rád bych už začal psát nějaké to praktické provádění RUŠky, ale vždycky narazím na něco, co mi připadá důležité. A zajímavé na tom je, že je to vždycky nějaká na první pohled "prkotina", o které člověka běžně ani nenapadne nějak přemýšlet.
Takže cituji: Nezáleží na myšlenkách, ani na slovech, ale na pocitech
Každý okamžik našeho života se nám zapisuje do našeho podvědomí. Ty informace nejde ani změnit, ani vymazat. Prostě to nejde.
Co však jde, že můžeme z naší paměti vymazat všechno naše utrpení: nepříjemné pocity emoční i tělesné.
I všechny "nepříjemné" myšlenky - myšlenka pochopitelně zůstane, ale nepříjemný pocit z ní se rozplyne.
Jsou tací, kteří to nazývají osvícením. Já to označuji jako ideální štěstí, stav vnitřní svobody, klid a ticho uvnitř sebe, stav bez myšlenek.
Není na tom nic složitého, ani záhadného, tajuplného, ani mystického. Je to logický stav po účinné práci na sobě.
Zkusím k tomu ještě doplnit, že právě jenom pocit/emoce dokáže dát myšlence energii potřebnou k tomu, aby něco vykonala. Bez toho pocitu je jakákoli myšlenka, ať už dobrá nebo špatná, naprosto bezmocná.
Další věcí je to, že ve svých myšlenkách se orientujeme právě na základě pocitů. Bez pocitů se v paměti hledá jenom velice obtížně.
Naše pocity jsou prostě alfa i omega našeho žití.
Příznivé je, že když už nemůžeme měnit žádné záznamy ve své podvědomé "databázi", tak že můžeme zcela svobodně měnit svoje pocity, které k nim máme navázané.
0
2
Poota 11.01.2016 17:00 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Takže konečně se dostáváme k praxi - že to trvalo
Všechny naše problémy mají svůj kořen/vznik v některém ze Základních vztahů.
Z těchto kořenů vyrůstají další aktuální problémy. Pokud řešíme napřed ty aktuální problémy, tak z těch kořenů nám vyrůstají problémy další. Když najdeme ty kořeny a vyřešíme/zlikvidujeme je, tak zmizí všechny problémy, které s tím kořenem souvisely.
Pro jistotu ještě vysvětlím, co jsou to ty "základní vztahy".
Jsou to vztahy s našimi nejbližšími a postupuje se od nejútlejšího věku. Do toho patří i náš prenatální život, tedy už od početí.
Začínáme biologickými rodiči a pokračujeme případně vychovateli či osvojiteli a pak přijdou na řadu sourozenci. Programy spojené s otcem formují naše vztahy se všemi dalšími muži. Programy spojené s matkou formují naše vztahy s dalšími ženami.
Každý další vztah přidává i další problémy, které mohou zmizet po vyřešení problémů v základním vztahu - a nebo se musí ještě vyřešit samostatně.
Řešíme všechny vztahy, tedy i s osobami, které už nežijí, může se vyskytnout i potřeba vyřešit vztahy s osobami, které jsme ani nepoznali, třeba prarodiče.
Raději ještě ocituji: Základní vztahy vznikaly průběžně od našeho početí.
Jsou to především biologická máma a táta, jejich vzájemný vztah a pak další ti, kdo mě vychovávali. Následují sourozenci (od nejstaršího po nejmladšího), partneři/partnerky, vztah se sebou, vztah s vesmírem (nebo s Bohem, Přírodou, Životem - podle toho, v co věříte). Vztahy s dětmi a vnoučaty. Někdo nemá vyřešený vztah se zvířátkem, nebo s hračkou.
Když si vyřešíte všechny tyto základní vztahy, většinou přestanete mít řadu problémů. Někdo dosáhne úplné svobody, přirozeného stavu.
Pro ty ostatní je potřeba pokračovat dále, řešením dalších vztahů.
0
1
Poota 11.01.2016 17:21 Bydliště: Praha
9079
603
7584
RUŠkou můžeme řešit konkrétní problém a nebo základní vztah.
Jaký je v tom rozdíl?
Vyřešení problému i vztahu trvá zhruba stejnou dobu, ovšem vyřešením vztahu odstraníme současně i všechny problémy, které na něj byly navázány - a těch bývá několik desítek.
Takže pravidelně začínáme řešením vztahů a konkrétní problém řešíme přednostně pouze tehdy, když nám brání v řešení vztahů.
Citace: Vztahy řešíme v pořadí tak, jak postupně v našem životě vznikaly! Tak, jak v průběhu času přicházely. Nepřeskakujeme!!!
Důvod: každý z nás totiž žije důsledky minulých příčin.
Proto problémy např. se ségrou už můžou být jen odezvy problémů s mámou.
Jinak řečeno: život mi ukazuje přes nejrůznější vztahy a situace negace, které jsem si v sobě nastřádal v minulosti, někdy už od početí.
Například:
Současná partnerka mi většinou "předvádí" negace, které jsem si nasbíral/vytvořil s mámou, ségrou, případně první až předposlední partnerkou.
0
2
Poota 19.01.2016 14:00 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Základní vztahy
Citace: Za Základní vztahy tedy označuji tyto lidi z našeho života:
a) máma - biologická, i všechny nebiologocké, nevlastní
b) táta - biologický, i všichni nebiologičtí, nevlastní
c) vzájemný vztah mámy a táty
d) další vychovatelé - pokud někdo další/jiný zasáhl do mé výchovy
e) vzájemný vztah dalších vychovatelů - pokud byli
f) sourozenci od nejstaršího k nejmladšímu, i nevlastní, i nežijící
g) partnerky/partneři - od první/ho po poslední/ho
h vztah se sebou
i) vztah s Vesmírem/Bohem/Životem/Přírodou...
j) děti od nejstaršího k nejmladšímu, i nevlastní, i nežijící
k) vnoučata
l) zvířátko/zvířátka
m) hračka/hračky
n) ztráty - úmrtí, rozchody, potraty
0
0
Poota 19.01.2016 14:13 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Tyto vztahy si napíšeme pod sebe v tomto pořadí.
Pak k nim napíšeme ohodnocení našich pocitů.
Postupuje se tak, že si představím dotyčnou osobu a sleduji, jaký z něj mám celkový pocit na stupnici od mínus deseti do plus deseti.
To hodnocení se týká celého vztahu s tím člověkem, což znamená, že výsledné číslo je jakoby "průřez" toho vztahu. Nesoustřeďujeme se ani na to nejhorší a ani na to nejlepší.
Pokud toho člověka miluji na 100% a jsou to ty nejpříjemnější pocity, jaké jsem kdy zažil, napíšu +10.
Jak vidno, bez klidu, tužky, papírů a nebo raději bloku, to určitě nepůjde.
Vhodné je připravit si i kapesník, pomůže i diktafon a také tahák.
Podpořte chod fóra 