Uvádím zde překlad své patentové žádosti, který napovídá, že teorie transformátoru a indukce ve střídavých obvodech fungují poněkud jinak, než je nám vštěpováno do hlavinek.
Současný vynález "Mekký bezkontaktní spínač" je mechanicky operované indukční zařízení sloužící k postupnému, plynulému omezování střídavého elektrického proudu elektrickým obvodem, sestávajícím alespoň z jedné indukční cívky a ze sestavy dělitelného feromagnetického jádra, sestavené alespoň ze dvou dílů, otevírajících a zavírajících smyčku magnetického pole.
Obor uváděného vynálezu
[001] Tento vynález SCS se vztahuje k plynulému ovládání a bezkontaktovému spínání a vypínání elektrického proudu (AC) ve střídavých obvodech.
Pozadí uváděného vynálezu
[002] Většina elektrických sítí závisí na produkci a využití elektrické energie ve formě střídavého proudu (dále AC), ve kterých hraje přerušování a spínání elektrických obvodů klíčovou úlohu. Ačkoliv bylo učiněno mnoho pokusů o sestrojení bezkontaktních spínačů, které by neměly problémy s jiskřením, produkcí elektrických oblouků a s uvedením náhlých, nárazových proudů do obvodu transformátorů a tím i dalšího, závislého vybavení, stejně jako produkcí napěťových špiček v obvodech, a napříč mnoha příkladům spínačů, které tyto problémy částečně řeší, nebyl ještě problém čistě mechanického, bezkontaktního kompletního spínání obvodů uspokojivě vyřešen.
[003] Škody způsobené na kontaktních plochách jiskřením a elektrickými oblouky, včetně případného svaření kontaktů spínačů různých konstrukcí, jističů a podobných zařízení, přinejmenším ničí kontaktní plochy a způsobuje jejich krátkou životnost, přehřívání, relativně vysoký odpor a energetické ztráty, a případně i havárie dalšího zařízení. Pokud tyto potíže nastanou u kritických zařízení, selhání spínačů se stává i příčinou explozí, požárů a úrazů a může vést k velikým hospodářským škodám. Tyto problémy jsou současně řešeny elektrickými součástmi, které do jisté míry omezují náhlá, nadměrná vrcholová napětí způsobená tvrdými, kontaktními spínači elektrických obvodů, používajících například polovodičové technologie, stavitelné i pevné odpory, provize konstrukcí induktivních vlastností jader transformátorů a mnoho dalších, které do značné míry potlačují nežádoucí efekty postupnou, nebo plynulou regulací elektrického proudu v obvodech, ale zatímco některé způsobují nežádoucí harmonické proudy v AC obvodech, které musí být dále odstraňovány dalším vybavením, všechny jsou příčinou relativně velikých ztrát elektrické energie.
Příbuzné patenty
[004] US 720305 (Feb. 10, 1903) James J. Wood - Pohyblivé, mechanické, indukční zařízení s otevřeným jádrem, za účelem regulace hodnoty elektrického proudu v obvodu.
US 2098692 (Nov 9, 1937) Carroll H. Walsh - Kontaktní spínač vysokého napětí.
US 2337346 (Dec. 21, 1943) Justin Peterson - Stavitelný reaktor s mechanicky stavitelnou cívkou pro regulaci elektrického proudu.
US 3299276 (Jan 17, 1967) Richard L. Jenkins - Transistorový, mnohafunkční systém regulace napětí.
US3596026 (Aug 29, 1971) Tadtusi J. Rys Lexington - Potlačovač elektrického oblouku v kontaktních spínačích.
US 3938031 Feb 10, 1976 Ronald C. Blackmond - Zdroj elektrické energie s měnitelným napětím.
US3978395 (Aug 31, 1976) Luciano Legnaioli - Spínač regulující napětí.
US 4084221 (Apr 11, 1978) Fumio Ogata - Vysokonapěťový thyristorový měnič.
US4189672 (Feb 19, 1980) Stanley G. Peschel - Proměnlivý transformátor zabraňující průchodu proudu při zkratech.
US patent # 4289941 Sep 15, 1981 John W. Cannon - Jistič s potlačením přeskoku elektrického oblouku.
US4638177 (Jan 20, 1987) David S. Takach, Rao L. Boggavarapu, Ram R. P. Sinha - Transformátor s rotujícím polem.
US4907246 (Mar 6, 1990) Charles T. Kleiner - Magneticky kontrolovaný proměnlivý transformátor.
US 5912553 (Jun 15, 1999) James F. Mengelkoch - Fero-resonanční transformátor s nízkým harmonickým zkreslením.
US 6797909 (28 Sep 2004) Patrick Harold Pride, Joseph Peter Gerovac, Paul Steven Kozicki and Allen Leroy Johnson - Jistič vysokého napětí s navýšeným potlačením elektrického oblouku.
[005] US1697401 (Jan 1, 1929) Peter M. Nagy -Regulátor s pohyblivě uzavíratelným jádrem pro omezování průtoku elektrického proudu (avšak zdaleka neřeší kompletní, bezkontaktní přerušení proudu).
Souhrn uváděného vynálezu SCS
[ 006] Já, vynálezce uváděného zařízení, jsem odstranil sekundární cívku z izolačního, jednofázového transformátoru a ponechal jsem na jádře pouze primární, nepoškozenou cívku. Dle očekávání jsem shledal, že samotná primární cívka, připojená do sítě (120V), na kterou byl transformátor originálně postaven, kompletně zabrání měřitelnému průtoku elektrického proudu cívkou, zapojenou do sítě bez jakéhokoliv vloženého odporu, či jiné ochrany obvodu. Poté jsem jádro takto vzniklého zařízení rozřízl na dvě části a řezy opracoval tak, aby na sebe dvě vzniklé části jádra celkem přesně lícovaly. Poté jsem dalšími pokusy zjistil, že i v případě rozděleného jádra v těsném kontaktu toto zařízení nepropustí při zapojení do sítě natvrdo měřitelnou hodnotu střídavého proudu s přesností detekce 0.0000 Ampér, měřeno velmi kvalitním analyzátorem elektrické energie. Po přidání odporu do obvodu cívky a zdroje jsem dalším měřením proudu zjistil, že dle očekávání lze elektrický proud v obvodu regulovat měněním odstupu dvou částí jádra.
[007] Tím jsem bez mého vědomí potvrdil některé patentové zábory patentu Peter M. Nagyho, uvedenéhé výše [005], že manipulací částí jádra lze manipulovat průchod elektrického proudu.
[008] Na rozdíl od pana Nagyho jsem však zjistil, že správně navrženým zařízením lze za pomoci tohoto jevu bezkontaktně přerušit střídavý elektrický proud v obvodu prakticky dokonale. Dále jsem po připojení zmíněného zařízení na průmyslový reostat zjistil, že k měřitelnému průtoku elektrického proudu cívkou, 0.0001 A a výše, dochází s uzavřeným jádrem při danné konstrukci až při podstatně vyšší napěťové hodnotě než 120V, téměř dvounásobné, kdy dojde k saturaci jádra.
[009] Tímto jsem vyřešil problém kompletního, bezkontaktního přerušení střídavého elektrického proudu induktivní metodou, svým vynálezem SCS.
[009 - 013] vynechány coby naprosto nepodstatné.
Podrobný popis uváděného vynálezu SCS
[014-016] vynecháno, legálně vyřadované opakování předešlého, očividné ze schémat a předešlého.
[017] S ohledem na schéma Obr.1, je funkčnost současného vynálezu dána faktem, že materiál fyzicky uzavřeného feromagnetického jádra SCS, které nemá dostatečný čas měnit svou krystalickou a doménovou strukturu pod vlivem neustále se měnící polarizace a hodnoty střídavého elektrického proudu, jak to umožňuje feromagnetickému materiálu stejnosměrné pole elektromagnetu, reaguje na neustále se měnící elektrické pole indukované střídavým napětím samostatné SCS cívky č.1, indukčně vázané na SCS jádro č.2 a 3, reaktivním elektrickým polem opačné polarity, a faktem, že toto reaktivní pole je plně vyvázané SCS jádrem č.2 a 3 díky nepřítomnosti jakéhokoliv sekundárního vinutí.
[018] Pokud je toto reaktivní elektrické pole indukováno v transformátoru, přebírá ho do jisté míry i vodivě otevřená sekundární cívka transformátoru a objevuje se na jejích koncích vždy v opačné polaritě vůči primární cívce. Vzhledem k tomu, že sekundární cívka není u SCS přítomna, zůstává reaktivní elektrické pole plně uzavřené v jádře SCS. Díky tomu jsou indukční i reaktivní pole v SCS vždy v rovnováze, ať již je jádro plně uzavřené, nebo poodtažené. Sekundární cívka transformátoru vždy spotřebovává energii reaktivního elektrického pole pocházejícího z jádra transformátoru, a tím je každá sekundární cívka transformátoru spotřebičem i když je elektricky otevřená, a tím dochází k průtoku střídavého elektrického primární cívkou transformátoru, i když transformátor není pod žádnou jinou sekundární zátěží.
[019] Skutečnost, že mé testovací, transformátorové jádro s jedinnou cívkou [008] mohlo být přivedeno do stavu saturace, poukazuje na to, že obě polarity elektrického pole, indukujícího stejně jako reaktivního, byly v jádře skutečně přítomné a že s nárůstem napětí rostla jejich hustota v jádře. Avšak, tato skutečnost poukazuje i na to, že před bodem saturace nedocházelo v jádře k indukci vířivých proudů, které by se nutně projevily jako ztráty a tím také jako proudová hodnota jedinného obvodu. Tento fakt jasně dokazuje, že jakmile dojde k saturaci jádra, reaktivní elektrické pole není nadále schopno navyšovat svou hodnotu, tím dochází k částečnému odmítnutí indukujícího pole samostatné cívky SCS jádrem a to pak narůstá oproti reaktivnímu poli, kterýžto přebytek se projeví i jako vířivé proudy v SCS jádře díky kvantitativní nerovnováze těchto dvou polí.
[020] Vodivé spojení (sepnutý sekundární elektrický obvod) sekundární cívky transformátoru umožňuje průtok elektrického proudu sekundární cívkou. Tento proud by se pro všechny praktické účely projevil jako elektrický proud, kroužící povrchem obvodu solidního jádra transformátoru kolmo k jeho dlouhé ose, který však krouží příčně po všech obvodech všech laminací laminovaných, transformátorových jader. Tomu se staví do cesty odpor v laminacích způsobený jednak povrchovým efektem střídavého proudu, což je v podstatě Hall effect, který tlačí tento elektrický proud k povrchu laminace do tenké vrstvy, relativně nízkým, porozdělovaným potenciálem mezi dvěma vyváženými polaritami dvou elektrických polí, indukujícího a indukovaného, vyvázaných v jádře, relativně vysokým odporem feromagnetických materiálů používaných pro výrobu transformátorových jader, délkou obvodu laminací, takže jejich šířkou, blízkostí povrchů laminace, takže její tloušťkou, a počtem laminací, mezi které se dělí celkový efekt, který by jinak působil celkově na solidní jádro.
[021] Oproti transformátoru, na kterém není připojena sekundární zátěž, je ztráta SCS bez sekundární cívky omezena pouze na mechanickou vibraci způsobující zanedbatelné akustické, v mém případě neměřitelné ztráty, díky elektrostrikci, spíše nežli magnetostrikci. Jakmile dochází k odtahování částí jádra od sebe, elektrické pole indukované samostatnou cívkou SCS začne části jádra obcházet, což lze pozorovat na poklesu napětí na cívce, a jeho hustota procházející jádrem klesá. Nicméně, jakákoliv část magnetického pole elektrického proudu, který nyní prochází cívkou, a jakákoliv část indukujícího elektrického pole cívky, které jsou ještě pohlcovány jádrem SCS, jsou v jádře SCS vždy v rovnováze. Tato část obou polí také ještě stále omezuje průtok střídavého elektrického proudu jedinnou cívkou SCS. Z těchto důvodů jsou ztráty v SCS před saturací omezené pouze na odpor vinutí cívky a z předešlého lze usoudit, že jádro SCS nejspíše nemusí být laminované, ačkoliv jeho průřez musí být dostatečný.
[022] Vzhledem k tomu, že SCS nemá jakékoliv sekundární vinutí, které by přijímalo reaktivní pole jádra a předávalo ho dále do sekundárního obvodu jako elektrický proud, a umožňuje pouze průchod primárního proudu zdroje svou jedinnou cívkou, není tento proud předmětem reluktance jádra a tím nedochází k fázovým posunům mezi napětím a proudem během jeho operace.
[023] Pokud je jádro SCS přiměřeně předimenzované, má nutně schopnost do značné míry omezovat napěťové špičky vzniklé v obvodu zdroje, cívky a zátěže do té doby, dokud pracuje pod hodnotou saturace jádra.
[024 - 025] Jsou vynechány, protože souvisí pouze s patentovacím procesem a jsou technicky bezvýznamné.
Zábory: Vynechány. Žádost je propadlá a udělátko je ve veřejném vlastnictví. Žádost jsem podal proto, aby už tento vynález nemohl nikdo nikdy patentovat.
Tento princip způsobuje sinusoidový průběh indukce střídavého proudu v komerčních generátorech, na který poukazuji zde http://www.omforum.cz/p.php?idx=2604
0
0
E_man 21.11.2015 08:37 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Píďalka napsal(z patentu): [ 006] .....Dle očekávání jsem shledal, že samotná primární cívka, připojená do sítě (120V), na kterou byl transformátor originálně postaven, kompletně zabrání měřitelnému průtoku elektrického proudu cívkou, zapojenou do sítě bez jakéhokoliv vloženého odporu, či jiné ochrany obvodu. Poté jsem jádro takto vzniklého zařízení rozřízl na dvě části a řezy opracoval tak, aby na sebe dvě vzniklé části jádra celkem přesně lícovaly. Poté jsem dalšími pokusy zjistil, že i v případě rozděleného jádra v těsném kontaktu toto zařízení nepropustí při zapojení do sítě natvrdo měřitelnou hodnotu střídavého proudu s přesností detekce 0.0000 Ampér, měřeno velmi kvalitním analyzátorem elektrické energie. Po přidání odporu do obvodu cívky a zdroje jsem dalším měřením proudu zjistil, že dle očekávání lze elektrický proud v obvodu regulovat měněním odstupu dvou částí jádra
......
Jako technické řešení při zabránění jiskření při vypnutí v tom nevidím nic špatného.
Jen by mne zajímalo, jsetli jsi ten proud měřil také na ohmickém odporu či proudovým transformátorem.
Předpokládám že "velmi kvalitním analyzátorem elektrické energie" myslíš citlivým měřičem výkonu (wattmetrem). Ten ti samozřejmě, při kvalitní indukčnosti naměří výkon 0.nic podělený napětím vypočteš proud také 0.nic.
Pokud však budeš měřit jalový výkon, měl by ti ukázat induktivní zátěž ze které by jsi měl umět spočítat magnetizační proud.
Nic to nemění na tom, že to prakticky (jako každý transformátor naprázdno) nezatěžuje síť (tedy zatěžuje malým jalovým výkonem charakterizovaným posunem magnetizačnho proudu od napětí o 90°).
To už jsem totiž byl vyučenej, že běžné měřáky nemá cenu do takovýchto měření motat, natož něco ještě počítat. To pokusnictví jsem dělal v podniku, který vyráběl distribuční trafa a potlačovače harmonických frekvencí v síti, v jejich RD, to je Research and Development, takže Výzkum a Vývoj, ve spolupráci a pod dohledem jejich velitele RD. Ten jenom zíral.
Než jsme to otestovali, tvrdil mi totéž co ty. Měl jsem se s ním tenkrát vsadit. Jenom díky této příležitosti a možnosti jsem měl šanci to udělátko taky píchnout na reostat a otestovat jak to vypadá s různými veličinami příkonu od nějakých 30V až do cca 245V. V cca 233V se začalo jádro ozývat, do té chvíle sotva vrnělo, a objevily se v obvodu první drobky proudu v miliampérách. To byla cívka stavěná na 120V.
On si díky těm různým poučkám v učebnicích nikdo nechce uvědomit, že rozpojený sekundární obvod transformátoru je zářič střídavé "elektrostatiky", v podstatě vysílač, což pochytá zemění, které zde dělá jakousi Faradayovu klec. Tím pádem je i rozpojený sekundární obvod trafa spotřebič, což se na primáru projevuje jako spotřeba proudu.
Takže ještě jednou: "Bez sekundární cívky na jádře, do dosažení saturace jádra, ani 0.0000 ampéry se zavřeným jádrem ." u tohoto udělátka SCS
0
1
E_man 21.11.2015 12:13 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Uf...
Až do sich por jsem se domníval, že ty kapacity jsou absolutně zanedbatelné. Naměřené výsledky mají však vždy přednost před teorii.
Uf, uf ...
0
0
E_man 21.11.2015 15:10 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Záš materiál jádra na kterém jsi to realizoval? (hlavně permeabilitu!)
0
0
Píďalka 21.11.2015 15:22 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Tak to nemám tušení. Nicméně to nemohlo být nic extra, postarší trafouš. Hádám to byla nějaká celkem standartní křemíková ocel.
0
0
E_man 21.11.2015 16:33 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
A do kterého roku cca datuješ svá měření?
0
0
Píďalka 21.11.2015 18:20 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Je možné, že konec roku 2011, ale spíš jaro 2012.
0
0
E_man 22.11.2015 09:40 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
I když se u síťových transformátorů moc nepohybuju, mám pocit že po odstranění sekundárního vinutí jde o tlumivku s uzavřeným jádrem.
Překvapilo me, jak těžce jsou dostupné přesné informace o vlastnostech materiálů pro transformátory. Přesto přikládám tabulku vlastností nějakých plechů Eo z bakalářky https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=8&cad=rja&uact=8&ve... .
Jejich permeabilita se pohybuje řádově v desítkach tisíc. Permeabilita amorfních a nanokrystalických materiálů se pak pohybuje ještě o řád výše.
Vzhledm k tomu, že ve zjednodušeném náhledu je indukčnost cívky dána
L = Al x N^2
kde konstanta Al je přímo úměrná permeabilitě je jasné, že vytažením jádra z indukčnosti cívky ti musí klesnout indukčnost řádově stejně. Jinými slovy zasunutím jádra do cívky ve tvém patentu dojde k ohromnému zvětšení reaktivního impedance 2Píf x L (omega = 2Píf) a tedy k praktickému odpojení zátěže v souladu se tvým patentem.
Tímto končím a jdu dělát "něco užitečého .."
Tabulka trafoplechů Eo (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Samotný příspěvek lze zobrazit pomocí adresy: (Velmi spolehlivé a lze se pak spolehlivě dostat k příspěvku do příslušného tematického vlákna)
Otevřít příslušné tematické vlákno a narolovat na tento příspěvek lze pomocí adresy: (Ve výjimečných případech může fungovat s problémy)
Otevřít příslušné tematické vlákno na začátku lze pomocí adresy:
Píďalka 22.11.2015 11:32 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Máš naprostou pravdu Emane. Jde o tlumivku s uzavřeným jádrem a jak tak koukám, termín impedance je používán i v češtině, což mi uniklo. Nevěděl jsem, jak to slovo přeložit.
Mě šlo u tohodle udělátka hlavně o to, že tím jde zarazit střídavý proud kompletně, což teorie funkce transformátoru a hádám i indukce vyvrací, a ať jsem hledal jak hledal, na tuhle skutečnost jsem nikde v literatuře nenarazil. Naopak, vždy mi bylo tvrzeno, že to nejde. Víš, ono nazvat něco, řekněme v tomto případě termínem impedance, dát to do matiky a používat to, je o něčem jiném, než se nějak dovědět, proč se tak děje a co se děje. Pojmenování ≠ porozumění, i když se tak na to hodně lidí dívá.
No a já abych abych na starý kolena ještě nějak vykoumal, jak toho neodolateně využít, ponejlépe komerčně. Nápady jsou, ale možnost dalšího pokusnictví se mi jaksi alespoň prozatím vypařila.
0
1
Ilem 10.08.2016 19:34 Bydliště: Hradec Králové
451
67
523
Jako nápad super Rád to někde použiju.
Vysvětlení a pochopení úplně špatně. Funguje to přesně podle teorie,... jak píše Eman. Pokud bys chtěl naměřit správné hodnoty, nemohl bys používat ampérmetr, ale čtyřkvadrantový wattmetr. Žadným jiným běžným měřákem, alespoň pokud vím, se nedá změřit jalovina. A v jalových proudech je schována celá záhada funkce tohoto spínače. Pokud bys použil vyšší frekvenci, než 50(za louží 60 Hz), fungovalo by to s "nulovým" proudem i do mnohem vyšších napětí.
Je mi to líto, ale je to tak. Vše je v souladu s klasickou fyzikou.
0
2
ZephirAWT 03.09.2016 16:23
155
39
157
To je princip tzv. transduktoru a před objevem tranzistoru se používal i k zesilování signálů v průmyslové automatizaci. V principu jde o to, že stejného efektu jako oddělování dvou polovin jader lze dosáhnout i jeho sycením stejnosměrným proudem - již malá stejnosměrná složka způsobí, že cívka ztratí svou impedanci vůči střídavému proudu. Ten pak stačí usměrnit a ve výsledku částečně saturovaná cívka funguje jako tranzistor.
Nicola Tesla podobný efekt využíval pro stabilizaci střídavého proudu a dokonce pro jeho usměrňování v době, kdy ještě neexistovaly ani selenové usměrňovače, natož tranzistory.
Ilem napsal(a):Pokud bys chtěl naměřit správné hodnoty, nemohl bys používat ampérmetr, ale čtyřkvadrantový wattmetr. Žadným jiným běžným měřákem, alespoň pokud vím, se nedá změřit jalovina.
To jo, ten přístroj by to měl umět, ale nebude sranda to z něj dostat.Tak pak už to může být jedině rukama, které ho neuměly správně použít. Promiň, to nemá být znevažování, asi bych to taky neuměl.
Pokusím se ti vysvětlit, co se tam vlastně děje. V tomto případě se jedná o zátěž, kde jalová složka těce převládá nad reálnou. Každý zná větu, že: "Cívka je jako dívka - nejdřív napětí, potom proud." Málo kdo však rozumí tomu, co vlastně tato věta popisuje.
Cívka se chová v podstatě jako jakýsi stejnosměrný motor se setrvačníkem. Představme si velmi pomalou frekvenci sítě - třeba 0,1 Hz. Jedna půlvlna sinusovky motor se setrvačníkem roztáčí jedním směrem, druhá půlvlna opačným. Při změně polarity chvíli trvá, než se setrvačník dotočí a začne se točit na druhou stranu. V tu chvíli se motor chová jako generátor a naakumulovanou energii ze setrvačníku tlačí zpět do elektrárny. Pokud budete mít hodně dobrá ložiska ( u cívky je to ta reálná část zátěže), celková práce, tím i příkon celého zařízení bude ve výsledku velmi nízký. A to i přes to, že vždy po změně polarity tam tečou poměrně vysoké proudy. Jenomže ty proudy tečou chvíli z elektrárny a chvíli zase do elektrárny. Takže šul-nul.
A úplně přesně stejně se chová cívka na běžných frekvencích. Celkový naměřený proud žádný a přesto mohou být dráty rozpálené do červena.
Teď ještě vysvětlím, jak funguje takový chytrý měřák. Nastaví si rozsah podle maximálního proudu (jalového - to je ten, který kmitá mezi cívkou a elektrárnou). Ani jinak nemůže, protože by si spálil vstupní obvody. Pak se snaží změřit něco ( reálný proud - což je skutečná spotřeba), co je o mnoho řádů menší, než to, na co si nastavil rozsah. Pochopitelně nic nezměří.
Přečti si to pomalu, je opravdu málo lidí, kteří toto pochopili, a to i mezi elektroinženýry. Pokud toto pochopíš, dostaneš se ve svých indukčních pokusech o několik úrovní výše. Lépe to vysvětlit neumím.
1
2
Píďalka 05.12.2017 21:06 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Ilem napsal(a):To jo, ten přístroj by to měl umět, ale nebude sranda to z něj dostat.Tak pak už to může být jedině rukama, které ho neuměly správně použít. Promiň, to nemá být znevažování, asi bych to taky neuměl.
Ve skutečnosti to měřila tato osoba. P.ing,Prof,Dr. Mokhtar Kamli, https://www.researchgate.net/profile/M_Kamli se specializací na elektrickou indukci, se kterým jsem kdysi spolupracoval. Jestli to někdo uměl používat, byl to on. No a pokud ti displej jede na 0.0000 A, na jakémkoliv měřáku, měří to co ukazuje.
Ten jenom zíral. 
Rád to někde použiju. 
Podpořte chod fóra 