Str.: 1, 2, 3, 4 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Brbla 25.08.2015 07:54 Bydliště: Kambodza
777
128
824
UVOD
Chtela bych predeslat, ze jsem v duchodu. To znamena, ze mam vic casu nez penez, a tak bych rada poprosila ctene ctenarstvo, aby laskave neocekavalo typicke cestovani stylem 2 tydny Asie, 1 tyden Evropa, 3 tydny USA, atd. Pokud tedy ocekavate spoustu nesrozumitelnych nazvu velmi vyznamnych mist a objektu, popisy ruznych tras a mist, ktera se nesmi vynechat, komercni fotografie nejvetsich turistickych lakadel a podobne, kupte si prosim pruvodce. Ten vam zajiste tohle vsechno doda.
Moje cestovani je z uplne jineho soudku, protoze na tech cestach jen tak “obycejne” ziju. Takze se zdrzim dlouho tam, kde se citim dobre a naopak brzy utecu z mist, kde to tak nevnimam, obcas i v naprostem rozporu s pocity jinych lidi, kteri dotycnou zemi vychvaluji. Krome mych osobnich pocitu samozrejme rozhoduje pristup domorodcu, cenova relace v dotycne zemi, kuchyne, pocasi, mira cistoty ovzdusi a vubec podminky k zivotu, nejen k preziti.
Zaroven bych se chtela vsem omluvit za datlovani bez interpunkce; muze za to muj hodne dlouhy pobyt ve Statech, kde se mi dokonale podarilo zapomenou, kde je ktery hacek nebo carka. Pokud jsem dnes okolnostmi donucena psat s interpunkci, zpomaluje me to natolik, ze bych asi tyhle svoje zazitky nikdy nenapsala. :)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
2
Brbla 25.08.2015 08:13 Bydliště: Kambodza
777
128
824
17.6.
Je tu odlet! Synek me odvezl na Ruzyn a pomohl s bagazi a po chvili cekani nas nalozili do letadla smer Helsinky. Tam nasledovalo nekolik hodin cekani a konecne jsem sedela v letadle primo do Bangkoku.
Nakonec jsme z tech Helsinek leteli mezi Petrohradem a Moskvou a po diagonale porad az do Bangkoku. Takze misto aby se nam let zkratil, naopak jsme se snazili jeste predhonit zemskou rotaci. A tak z toho bylo cistejch 10 hodin letu. Taxikar, co me vezl do hotelu kamsi asi do centra me samozrejme natahl, najednou “nemel drobny”, ale i tak ta vic nez hodinova cesta, pri ktery jsem porad cekala, kdy se ukaze hranice s Myanmar (byvala Burma), tak byla nekonecna, vysla asi na cesky tri stovky. Takze za hubicku.
Teda jako bejvala prazska taxikarka jsem se pred nim musela hluboce sklonit, tady bych byla ztracena…. Ale presto, ze i na dalnici se tak ruzne vytlacujou z pruhu a naprosto bezohledne si tam najizdej, nevidela jsem zatim ani jednu mrtvolu, a dokonce ani bouracku! Nejak jim chybi takova ta ceska (potazmo belosska) arogance a agresivita. A tak i auta i motorky kupodivu vetsinou vypadaj dost dobre, jenom obcas semtam nejakej ten sram.
Chodim tu po takovych alejich a ulickach plnych stanku, hospod, kramku a i jen tak kotliku s jidlem na strane jako vosel a nejak si neuvedomuju, ze i tady se jezdi! A tak se me obcas jen tak nezne dotknou riditkama a jedou dal. Jsou tu totiz taky docela tichy motory a tak si jich vetsinou vsimnu na posledni chvili.
Sedim ted v hospode - venkovni, jak jinak - a lemtam mistni pivo znacy Leo, ktere by si nezadalo treba s takovym Kozlem. Hospoda se jmenuje Baan Sabai, guest house. Tech je tu jak maku, ale ani jsem se nenamahala zjistovat jejich ceny. Obycejny pokoj bez klimatizace se da i tady, v Bangkoku, poridit uz za 200 bahtu, tj asi 150 korun. Ale protoze se mi tu libi presne tak na ten jeden den, tak uz mam na zitra zaplacenou cestu busem dolu do Surat Thani, odkud jede trajekt na Koh Samui. Tam si chci najit bydleni. Vytahovali se, ze bus je klimatizovany a ma zachod, tak by me zajimalo, o kolik me obrali :))) I tak cela ta cesta az na Koh Samui stala asi 460 korun - no nekup to!
Vypada to, ze se tu bude zit docela dobre; na priletu zadne problemy, tak snad nebudou ani dal… Dokonce je ani nezajimala nejaka zpatecni letenka, nic neprohlizeli, zkratka pohoda. Rozhodne teda me se ted hodne lepsi nalada, kdyz jsem se dostala dost daleko od toho prisernyho Absurdistanu s tou zlodejskou luzou v cele. Nejak uz ty jejich podrazy dostavaji ty spravne proporce = jsou skoro zanedbatelne.
Do more se dneska uz nedostanu, na to je moc daleko a nejspis bych se ztratila. Tak uz to pocka do zitrka.
18.6.2015
Autobus do Surat Thani - pristavu, odkud pojede trajekt na Koh Samui - pojede az v 6 vecer, a tak mam jeste cely jeden den na courani po Bangkoku.
Tak jsem zacala den kavou a cigarkem, pozorovala jsem kolemjdouci a -jezdici a premyslela, jestli oni tu nakonec nekomunikuji na telepaticke urovni, aspon do urcite miry. Jak je jinak mozne, ze kocka se belha pres ulici (je evidentne uz hodne stara), jede motorka, zahouka, kocka se zastavi, motorka ji objede a ona se belha dal? A takhle je to se vsim - at deti, nebo volne lozena zviratka, stari lide, mladi - vsechno spolupracuje na milimetry… Na to, kolik je tu volne se toulajicich psu a kocek, jsem nevidela ani jedno prejete zvire; jak je tohle mozne???
Maji tady takovou zvlastnost: motocyklove taxikare. Nevim, kolik stoji, rekla bych, ze to bude ta nejlevnejsi doprava. Babicka naskoci, sedi bokem - a nespadne! Asi jim cely detsvi nikdo nerikal “drz se nebo spadnes”, a tak se nedrzi - a nepadaji :) Ani mala miminka, ktera jsou vozena od chvile, kdy dokazou sama sedet; do te doby je drzi v naruci vezouci se rodic.
Potkavam vsude mladata s batuzkama, turisty, kteri i kdyz nejsou z bohatych rodin, muzou si takovehle cestovani dovolit. Vesmes vysmatych, pohodovych lidi. Vyspi se bez problemu v hostelech za par supu a jedou dal… A tak premyslim, co by bylo kdyby… kdybych mela kdysi tu volnost cestovat, asi bych nikdy nemela syna. A tak je vlastne zase vsechno presne tak, jak to melo byt…
Odlapil me riksa-taxikar a presvedcil me celkem dobrou anglinou, abych jela na okruzni jizdu po budhistickych chramech. S mapou v ruce mi vysvetlil, kam vsude pojedu a pak dodal, ze me vezmou i do dvou obchodu (luxusnich, jak jinak) a diky tomu dostane ten ridic 5 litru benzinu zdarma (a ja bych dodala, ze i provizi z toho, co koupim - chudak, nekoupila jsem nic). Za 40 bathu - asi 30 Kc. A tak jsem jela.
Ridic byl mlady kluk, ktery anglinu moc neumel, ale byl chytry a tak si poradil. Kdyz jsem svoji anglinu zredukovala na velmi zakladni “ja Bob bily massa” a zapojila ruce-nohy, tak jsme se nakonec i domluvili. Provezl me opravdu po asi ctyrech chramech a byl to zazitek, ktery stal za to. Nepamatuju si vsechny nazvy, celkem stejne: Sedici Budha. Stojici Budha, Stastny Budha - zkratka Budha kam se podivas :).
Ve vsech chramech byly volne lozene kocky a obvykle i urna na prispevky na jejich krmeni. V jednom sedel v klasickem posedu se zkrizenyma nohama nejaky muz se zavrenyma ocima - o pul hodiny pozdeji tam sedel bez jakekoliv zmeny pozice. Mohu se jenom domyslet, kde byla jeho mysl….
V jinem chramu mi pujcili jakysi habit, protoze do chramu se muze jenom pokud mam zahalena ramena i kotniky (i kdyz na tech kotnicich tolik netrvaji). Zvlast zeny by mely byt cele oblecene, takze muj natelnik - kratasy byl naprosto nedostatecny. Chapu to, pokuseni je pokuseni… :)
Nekde se platilo male vstupne, jinde to bylo zdarma, ale rozhodne i to vstupne byla tak desetina vstupneho napr. vstupneho do zrcadloveho bludiste na Petrine. Zkratka mila budhisticka zeme.
Taky si musim zvyknout, ze jit kamkoliv bos je nejen bezne, ale treba v chramech a i nekterych obchodech vyzadovane. Vzhledem k podnebi je to hodne prijemne.
Po navratu do ctvrti, kde jsem bydlela a kde me mel kdosi vyzvednout na autobus jsem si sla sednout na terasu hospody a jedno pivo. Sedim si a pozoruju barevny a hodne rozmanity cvrkot kolem, kdyz me najednou rozbrnely ruce!!! Ty ruce, ktere driv brnely skoro stale (pro neznale: znameni, ze mnou prochazi energie, ktera putuje kamsi dal a kterou mohu, ale nemusim smerovat) a ktere pod navalem hruzneho zla v cechach zmrtvely, se tady po navstevach rozmanitych budhu znovu rozeznely! Okamzite mnou zacaly projizdet navaly stesti. Proste jen tak, stesti, ktere brni po pateri a kteremu rikam “dusevni orgasmus” :) Dobre znameni, tahle zeme ma skvely potencial…
Jeden riksa-taxikar me pronasledoval po cele dva dny a neustale mi vyznaval lasku. Tak by me zajimalo, jestli ji vyznaval moji osobe a nebo mym domnelym penezum :) Nakonec mi dal svuj telefon, trosku zklaman, ze ja zadny nemam, a musela jsem mu slibit, ze mu urcite zavolam, az se vratim do Bangkoku. Chudak malej, kdyby tusil, ze jsem na belosske pomery hodne chuda a vlastne bezdomovec! :)
A kdyz uz jsem u toho bezdomovectvi - v tehle zemi je to asi dost snadny udel; staci kus igelitu nebo stan, aby clovek nepromokl a byl by to snadny zivot…
Pak uz bylo 6 vecer a ja sedela na verande hotelu, kde me mel kdosi vyzvednout na moji cestu busem. Sbohem Bangkoku, jsi hodne zajimave mesto, ale dalsi mista jeste cekaji….
19.6.
Prisel kdosi a zahulakal “Koh Samuiiiii”, tak jsem naklusala, popadla bagaz a sli jsme. Cestou me nekolikrat odlozil a odskocil do dalsich hotelu, az nas posbiral celou hrstku a vedl nas asi pul kilometru k autobusu. To pak clovek oceni kolecka u tezkeho baglu!
Autobus byl patrovy a kupodivu mel opravdu klimatizaci i zachod. V sedm vecer jsme vyrazili, ale jen na okruzni jizdu Bangkokem, abychom pristali u vlakoveho nadrazi. Tam jsme si pocekali na dalsi skupinky, asi od vlaku. A tak jsme behem toho cekani ruzne chodili ven na cigarko a nekteri odvazlivci si odskocili i ke stanku pro neco k jidlu. Konecne dorazila posledni skupina a my asi v 8 vecer vyjeli. Ale uz po asi deseti minutach prisla domorodka a ptala se me, jestli jsem videla kluka co tam se mnou kouril a ktery si jako posledni nekam odskocil, jestli se pry vratil?
Az pozdeji jsem zjistila, ze nevratil. Proste ho tam zapomneli. :) Mel u sebe jen telefon, protoze cestoval s pritelkyni. Ta si myslela, ze si sel sednout do prizemi a tak ho taky neshanela… Ale verim tomu, ze ho ta firma u toho nadrazi odlapila a postarala se o nej, jsou tu hodni lide, naschvaly nedelaji a chybicka se proste vloudi.
Byla to dost nekonecna cesta, spat se moc nedalo, protoze i kdyz autobus opravdu vypadal VIP, vymlaceny byl jako karosa po peti letech nejhorsi linky v Praze. A tak co dira, to rana, takze jsem naspala asi 2 hodiny. Dala jsem se uz cestou do reci s klucikem jmenem Jenkie, anglican s typickou anglickou odtazitosti, z ktereho se nakonec vyklubal docela dobry partak na cesty. Taky nemel zamluvene ubytovani a taky spolehal na prizen osudu. A tak jsme si tak ruzne hlidali bagaz a podelili se o naklady az do motelu.
Do Surat Thani jsme dojeli v 6 rano. Potesilo me, ze nejsem sama, kdo vypada jak slepice po proflamovane noci. Sedeli jsme pod natazenymi plachtami dalsi 2 hodiny, nez nas jiny (uz ne tak moc VIP) autobus odvezl dalsich asi 60 km do samotneho pristavu. Tam po uz docela kratkem cekani prisel nastup konecne! na lod a pred polednem jsme opravdu byli na Koh Samui. Uz sama preplavba byla obrovskou ulevou, nejak nas vsechny ztisila a uvolnila. Asi proste sila more, te krasne zelene vody…
Najedli jsme se prvni putyce, odporne uz od pohledu, kde nam kupodivu udelali dost dobre jidlo a pak sli vyjednavat “poulicni taxi”, to znamena pikap ktery vozi zakazniky na lozne plose a tak ruzne zastavuje na zamavani komukoliv na trase. Pro domorodce hodne levna doprava, pro cizince 100BT za hlavu. A tak jsme po kratkem smlouvani, ktere jsme neustali, nastoupili a byli s nekolika zastavkami odvezeni az do motelu New Hut. Ubytovali nas jednoduchych chatkach za 300BT (asi 200Kc)/noc.
Koukam ze dveri na ocean, za sebou mam sprchy a zachody, par metru do centra tohohle motelu, kde je internet a hospoda a neni to spatne :)
Jenkin si pak sel po svych a ja skocila do more. Odhaduji teplotu na takovych 27C. Uplne jsem citila, jak ze me ta voda vytahuje vsechno spatne. Je to sila!
Po navratu jsem se vydala do mistniho obchodu pro par nezbytnosti (zubni pastu a zbytek samponu mi sebrali na Ruzyni), ale cestou zpatky me chytil monzun. To je sila! Jako kdyz nekdo tu vodu chrstne z obrovskeho kbeliku. Po prvnich 3 vterinach uz jsem byla jedna velka koule vody a tak mi to zacalo byt nejak jedno. Doklady, co jsem mela v ledvince, sice kapku navlhly, ale prezily, tak o nic neslo.
Skocila jsem se jeste jednou vykoupat, pak s Jenkinem na veceri, po ktere jsme se rozesli a ja sla “domu” a spat. Mela jsem toho dost, ale byla jsem neuveritelne stastna.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
1
Brbla 25.08.2015 14:32 Bydliště: Kambodza
777
128
824
20.6.
Vzbudila jsem se dost pozde, asi jsem mela vetsi spankovy deficit, nez jsem myslela. Dosla jsem si na dlooouhou kavu, u ktere jsem prosla internet. Venku bylo lehce pod mrakem, ale more bylo stejne krasne jako vcera i stejne teplo. Chtela jsem si dnes pronajmout skutr a objet par zajimavych mist, pripadne se porozhlednout po jeste levnejsich moznosti ubytovani, ale nez jsem dopsala “denik”, bylo po jedne hodine odpoledne, tak to vidim na obed - koupani - prochazku - pivo - uprava fotek a spanek. Dost nabity program! :)))
A jak rekla, tak udelala… cili prava dovolena. Odpoledne jsem si jeste zasla do mistni trznice na neco k jidlu, pak do Tesca (jojo, i tady je Tesco) pro par nezbytnosti jako napr. destnik, pak zpatky do hotelove restaurace na jedno pivo. Tam jsem potkala sveho souseda Jenkina. Ten uz byl lehce ovlivnen; dal si jeste par koktejlu a pak jsem ho pozvala na ceskou domaci slivovici, na kterou se sice krenil, jak mu smrdela, ale vypil poctive tri panaky a odpotacel se do postele. Sla jsem taky spat a zas “jeden je den ten tam”.
Ty jejich trznice, to je vubec kapitola sama pro sebe. Najde se tam snad uplne vsechno, od mikrotenovych sacku pres vsechny druhy ryb a morskych potvor, ovoce, zeleninu, az po boty. Samozrejme jsou tam i stanky, kde vam rovnou pripravi jidlo. Z toho mi zatim nejvic chutna Pat Thai, michanice nudli, bambusovych vyhonku, zeleniny, vajicka - a cehokoli, co si clovek objedna. Vybiram si obvykle sea food, takze tam mam primichane chobotnicky, krevety a kdovi co jeste… Nad tacy s masem a rybami obvykle visi moturek (podeziram je, ze to je moturek z vyslouzileho CD prehravace), na nem 2 - 3 draty, na jejich koncich jsou privazane male plastove pytliky a tak to tam neustale vetroni, aby to odehnalo mouchy. Jsou to sikulky! :)
Vsude jsou cedule jak jsou tu psi zakazani a kolik je pokuta, ale je to prosazovano asi tak stejne jako predpisy na silnici, takze se tu psiska vsude povaluji, zmozeni horkem, prezranim a vlhkem….
21.6. (nedele)
Ceny: 2/3 bathu a je to v korunach
Tak jsem se dneska rozhodla zajet do sousedni vsi, asi 15 km, kde jsem nasla jakysi hostel za velmi mirne centy. Ozbrojena destnikem (monzun uz me neprekvapi!) jsem vyrazila pesmo a doufala, ze najdu poulicniho “taxi-busa”, pikapa co tak ruzne rozvazi zakazniky.
Cestou jsem skobrtla o oficinu pro turisty, tak jsem se tam zastavila, abych koupila mapu. Pan, ktery tam pracoval, me prekvapil celkem plynulou anglinou, vysvetlil mi presne, kde ten hostel je (pry ma hned vedle domek) a mapu mi venoval. :)
Tak jsem dal tapala po silnici a behem chvilky mi zastavily asi tri taxi. Cenove rozmezi od 300 do 500BT, tak jsem to vzdala a vratila se do pujcovny motocyklu, ktera je hned vedle “meho” motelu. Za 150BT mi pujcili maleho skutra s automatickou prevodovkou (i kdyz teda mam podezreni, ze to jede stale na jednu rychlost), nechali si tam muj pas a zitra ve stejnou dobu musim skutr vratit.
Rekla jsem si “kdyz me doted nikdo neprejel, tak to snad preziju” a vrhla jsem se do te chaoticke dopravy. Teda, uz jenom porad myslet na to, abych se drzela vlevo i pri odbocovani, nemluve o tom, ze jsem skoro 40 let na motorce nesedela, byl zazitek! Ritila jsem se odstavnym pruhem tricitkou, v ocich smrt, na hlave blembak, co mi vnutili (ze pry musim), to musel byt pohled pro bohy! :)))
Samozrejme, ze jsem dotycny hostel nenasla, tak jsem zajela k nakupnimu centru, kde jsem zmercila belocha, jak se zrovna chysta nasednout na svoji motorku. Zeptala jsem se na Tami’s Guesthouse a kupodivu pan mi rekl, ze se s nim muzu svezt, ze pry je to kousek. Domluvili jsme se, ze pojedu za nim (cha, pokud nespadnu) a on me opravdu dovedl az k dotycnemu hostelu.
Uvnitr me prekvapilo devce opet docela slusnou anglinou a jeste vic hodne prijemnymi cenami. 110BT za postel ve spolecne loznici bez klimatizace, 145BT s klimatizaci. A tak se nejspis zitra stehuju…
Jasne, ze pri odjezdu z hostelu mi dosel benzin… Takze ochotnej mistni kluk mi za dvojnasobnou cenu privezl od benzinky litr - a ja mohla aspon odjet. A kdyz uz mi to tak pekne slo, tak jsem se aspon projela na opacnou stranu. Asi si nekdy ten pronajem zopakuju, jsou tu mista, ktera stoji za to videt. Hm, jeste uvidime, jestli mi zitra nebudou delat problemy pri vraceni…
22.6.
A prislo rano a s nim i baleni. Zajela jsem si jeste na skutru pro kavicku, pak ho vratila - kupodivu se nesnazili me pumpnout za nejaky vymysleny skrabanec - dostala jsem zpatky pas, ktery si tam nechali, dosla zpatky do motelu, popadla bagaz (kruci, proc toho sebou vubec tolik taham?), vratila klic a sla jsem.
Zajimava vec: krome toho pronajmu skutru po me nikde nikdo nechtel muj pas. Ani v jednom hotelu! Asi je jim celkem jedno, jestli tu jsem nebo nejsem legalne, hlavne aby prisly penizky….
Na ulici jsem mavla na prvniho taxi-busa (pikapa), ktery me za pouhe dve stovky (no nekup to!) odvezl tech 15 km do noveho “domova”. Tak jsem si predplatila do konce mesice, dosla pro dalsi kafe a sla spat. Potrebuji ted tak den nebo dva zustat pokud mozno ve stinu. Prekvapive jsem se lehce spalila; je to divne po 16 letech v pousti. Asi tech 10 mesicu v cechach spachalo i jine zlociny nez jen na dusi, vypada to, ze moje kuze zapomnela, ze ji slunicko vlastne vubec nevadi… No nic, ona si zase zvykne.
Po probuzeni jsem zasla na kafe, tentokrat do hospody patrici k hostelu. Majitel, Albín (nevim, jak se to pise), je docela prijemny clovek. Po me otazce odkud je, jestli z Holandska, odpovedel, ze z Rakouska, ale ze neni schopny rozeznat muj akcent. Haha, nejni divu - cesko-americkych prizvuku po svete moc nebeha! :)
Coz me privadi k zasadnimu problemu: otazka “Odkud jsi?” je bezna pri setkani jakychkoli neasiatu (nekdy se ptaji i domorodci, ale tem je to celkem jedno). Co jim mam rikat? A tak jsem se zamyslela a rozhodla se, ze za maticku vlast prijmu USA, co taky mam porad vysvetlovat…
Sedim ted na terasce patrici k Tamovi a pozoruji cvrkot na ulici; to me snad nikdy neomrzi. Tady jsou i ti psi a kocky ukazneni, ackoliv jsem nikdy nevidela, ze by je nekdo mlatil nebo na ne kricel. Kocky pres ulici nebehaji vubec (jestli ano, tak je to nejspis prvni a konecny pokus, ale zadnou jsem nevidela), no a psi daji nekolikrat opatrne najevo, ze by radi presli, a cekaji, az se doprava zastavi a oni v bezpeci prejdou. Nevim, jestli je to thajskou naturou a nebo jestli si tu lidi uvedomuji, ze zastavit motorku o psa znamena rozbity cifernik, ale spis je podeziram z telepatie.
Setkala jsem se tu s clovickem, z ktereho se vyklubal nemec. Narozeny ve vychodnim Nemecku, takze je na tom jako ja - zamlada nikam nemohl, tak si to ted vynahrazuje. Ale je to skvely dobrodruh! Vyjel z Nemecka na sve motorce, zatim projel vsechno pres Indii az sem, odkud chce pokracovat pres Kambodzu a Laos az…? Pry by chtel zustat na cestach aspon tak tri roky. Klobouk dolu pred nim! Stezoval si jenom na monzun, je pry dost otrava ho chytit za jizdy :)
Jinak jsem dnesni den prolenosila natolik, ze jsem ani do more nesla. To tam bude pozitri taky; zitra se chci jeste povalovat ve stinu…
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 27.08.2015 20:00 Bydliště: Kambodza
777
128
824
23.6.
Tak jsem vcera byla za svatouska, co cely den pil jenom kafe a vodu, jenze! Majitel predoslavoval svoje dnesni narozky, tak tam s opilcema tak dlouho hulakali, az me pozvali taky. Nojo, chtela jsem delat ciraty, ale ta voda mi uz mi lezla i nosem, tak jsem s nimi nakonec popila asi do 2h rano.
Pri mem rannim kaficku jsme se predstavili se zbytkem osazenstva (Albinova zena Tam, tak proto Tam’s Guesthouse) a par dalsimi opilci a byla jsem pozvana na vecerni narozeninovou party. Pry tam prijdou dalsi cvoci krome tech co uz jsem poznala:) Snazim se tedy oprasit svoji rakouskou nemcinu, ale nejak mi to nejde… Oni to stejne tak nejak mixujou, kus anglicky, kus nemecky. Pripadam si tu jako doma, zvlast po tom thajskem odstupu predtim.
Zkusila jsem si dneska telepatickou komunikaci s mouchama. (Haha, a Albin si mysli, ze jeho pratele jsou cvoci!). Pri obede po me dve lezly a ja se porad osivala, az me napadlo se rozhlednout a po nikom jinem nelezly. Vyslala jsem tedy signal, vysvetlila jsem jim, ze na stole maji lepsi jidlo i vodu - a ony prestaly! Tak jsem si objevila zase siroke pole k dalsim pokusum.
Vedela jsem, ze Albin ma narozky a chce je vecer slavit, ale netusila jsem, ze se tu sjedou snad vsichni rakusani potazmo nemci a dalsi narodnosti, co jich na ostrove je. A tak byla spousta jidla, nejaky to pivo - a prijemny lidi. Kupodivu par z nich vypadalo i docela normalne, ale vetsina byla cvoku. Prijemnych, milych cvoku…
Jeden z nich dokonce mluvil cesky, ach jo, ten svet je ale malej :) Pry potomek ceskych imigrantu v rakousich z roku ’68.
Ztratila jsem se chvilku po pulnoci, ale rano v 5 me probudil smich na terase - ti nezmari tam jeste porcovali posledni zbytky piva! Tak jsem s nima chvilku pobyla a sla spat….
24.6.
Z meho zivota se tak nejak stava rutina; po rannim kaficku jsem se vypravila na plaz, asi pul kilometru, je to prijemna prochazka. Tahle plaz, Chaweng, na rozdil od te predchozi Lamai, je nadherna. Zadne sutry, o ktere si clovek lame nohy, pisek a pisek na sousi i ve vode, vsechno krasne ciste, zkratka parada. A tak jsem dneska stravila pul dne u more a v mori, chvili si pospala, pak se zase koupala, proste dovolenkova napln.
Je zajimave, ze za ten tyden, co tu jsem, spadl monzun jenom jednou (samozrejme, ze na me :)). Skoro kazdy den v pozdnim odpoledni najedou tmave mraky - a nic. Predevcirem prijel hrozitanskej cernej mrak pres cele nebe, visel mi primo nad hlavou, vzduch byl nabity dusnem, ale pak bez jedine kapicky deste mrak odjel. Asi to opravdu bude mit neco spolecneho s geologii; mozna ze to ovlivnuje i tech nekolik (spicatych) kopcu tady.
“The central part of the island is an almost uninhabitable tropical jungle mountain called Khao Pom, peaking at 635 m.” (wiki) “Stredni cast ostrova (Samui) je hora temer neobyvatelne tropicke dzungle jmenem Khao Pom dosahujici 635m.” Takze vic nez pulkilometrovy spicak zrejme rozhani ty monzunove mraky - a nebo je vsechno jinak. Co ja vim, treba v te “temer neobyvatelne dzungli” sedi nejaky potomek budhy a mistni carodejnice a rika si “Dneska sprchu nepotrebuju” a caruje s orgonitama… :)
25.6.
Tak se mi dneska podarilo spat nekolik minut pres poledne. Nevim, cim to je, kdyz jsem vcera neponocovala, ze tolik spim. Asi si telo jeste zvyka na zivot blizko rovniku. Stale se potim jako blazen; myslela jsem, ze to po par dnech prejde, ale je to tu stale. Je uplne jedno, jestli se sprchnu 3x denne nebo vubec - do par minut uz jsem zase propocena… Asi nezbyde, nez si na to proste zvyknout. S lehkou zavisti sleduju mistni holciny, jak si pres (nepropocene) tricko oblekaji jeste lehky svetrik, asi aby na mopedu v tech 32C nezmrzly :))
Zjistila jsem, ze si me tu podavaji komari k veceri, tak jsem vyrazila do obchodu koupit nejaky repelent. Zadny jsem nenasla a tak nezbylo, nez se jit zeptat obsluhy. “Where can I find some mosquito repellant?” Nerozumi. Prisel druhy, taky nerozumi. Dobra, nasadime ruce - nohy. “I need a repellant. Bzzzz… (rukama predvadim krouzeni komara) for mosquito (rukama dokoncuju komari let a ďobu se jeho hladovym sosakem do ruky)”. Aaaah, vidim ulevny usmev a konecne kupuju repelent…. Jeste na odchodu si me divcina u kasy prohlizi se zkoumavym usmevem; zrejme nepredpoklada, ze by “bilej ksicht” mohl mit take smysl pro humor.
Aspon vidim, ze ani anglina neni vsemocna; ackoliv tu maji vetsinu napisu ve trech jazycich - thai, malajstina a indonestina - nevladnu ani jednim a jsem vdecna za komedialni nadani. :)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 27.08.2015 20:16 Bydliště: Kambodza
777
128
824
26.6.
Asi bych mela zminit tu partu milych cvoku, co se tady sesla:
Tino - nemec, ktery vyrazil z Nemecka na sve motorce a dojel pres Indii zatim az sem, ale pry jeste nekonci
Albin - majitel podniku spolu se svou zenou, Tam. Rakusak, moc prijemny clovek, vzdycky s usmevem na tvari.
Sep - rakusak, ktery se tu usadil. Pry byvaly policista, ale moc toho o nem nevim.
Lambert - puvodem rakusak, zijici ve Svycarsku, bohém se srdickem na pravem miste. Nemecky neumi, jenom rakousky, zato umi jodlovat. :)
Alex - nor, ktery uz tu zije asi 10 let. Mluvi dost dobre anglicky, ale nemecky skoro vubec, coz ho vyrazuje ze spolecnosti vesmes nemecky mluvicich mistnich opilcu.
A pak jeste spousta dalsich, kteri se tu ukazou jednou za cas… Neni vyjimkou se propit a hlavne propovidat az do svitani. Na to je tu zarizena mala teraska, kdyz uz domaci zavrou kram.
Travim dny celkem poklidne; obed nekde u stanku, plaz, koupani, pak zpatky “domu”, par piv a spat. Pokud se to tu tedy nesejde a neklabosi se az do rana. Albin nabizi takovou specialitu: kybl piv, cili 6 kousku, za cenu piva v obchode. No nekup to!
Premyslim, kam pojedu dal. Vypada to zatim na Laos nebo Kambodzu kdyz uz jsem v te Asii. Jeste si to promyslim. Taky Nepal by me dost zajimal…? Nevim, pohnu se az po prvnim; v tomhle podniku si opravdu pripadam jako doma.
28.6.
A mam po zizalkach! Hrali jsme dneska s Lambertem kulecnik, a jak jsem se hnala za stouchem, prehledla jsem nohu od kanape a zlomila si prsticek na leve noze. Takze tu ted budu muset pockat, dokud se to aspon trochu nevyhoji. Mozna mi jenom moje podvedomi dava zpravu, ze to moje ja odtud vlastne vubec nechce?
Kazdopadne jsem prsticek hnedka stahla, jeste nez zacal poradne bolet. Tak uz ted vim, ze cestovat se vyplaci nejen s rucnikem, jak doporucuje Stoparuv pruvodce po galaxii, ale taky s papirovou zakryvaci paskou. Ma spoustu ruznych pouziti:
- podlozka pod laptop, kdyz se prehriva
- stahnout dohromady ci zalepit celkem cokoli
- omotat s ni zlomeny prst
- spravit boty
- popsana jako samolepka
… a kdo vi, na kolik dalsich zpusobu pouziti jeste prijdu.
Tak se tu ted tak ruzne belham okolo komina (kdyby tu nejaky meli) a beru to jako nuceny odpocinek od dovolene. :) Pripadam si jako protagonista filmu “U me dobry”. Snad se to brzo zahoji.
30.6.
Zivot se mi smrskl na belhani se na cigarko a zpet, ale aspon me predstava dalsiho nejmene tydne donutila k tomu si priplatit mrzky peniz a prestehovat se do - stale jeste spolecne - loznice s klimatizaci. Tyhle “dormitory” jsou docela fajn mista k potkavani se s lidmi. Tady jsem narazila na anglicanku jmenem Tatjana, jasne ze z ruske rodiny. :) Mlada holcina, ale az me prekvapilo, jak ji to mysli. Procestovala uz kdeco, tak mi taky povypravela nejake ty historky… celkem se mi libi ta jeji zivotaschopnost.
Taky jsme probraly moznost moji cesty do Indie a zacaly jsme se trumfovat: kdyz by ji prodali za dve kravy, tak za me urcite aspon kozu a ovci…:)
1.7.
Moje necinnost mi konecne dala prilezitost vykoumat, jak to vlastne je s tou svetoznamou prostituci v Thajsku. Zjistila jsem, ze cela prostituce tu zacala stykem mnichu s divkami, za ktery byly odmenovany (divky). Presne cim jsem nezjistila. Ale zrejme to dalo zaklady budhistickemu pristupu, diky kteremu nejen, ze tahle filozofie prostituci neodsuzuje, ale dokonce tohle remeslo tem divkam zlepsuje karmu na zaklade “podstaty davani se”. Pokud samy nepotrebuji svoji karmu vylepsovat, mohou si skrze ne vylepsit karmu jejich rodiny.
Dalsi aspekt je samozrejme ekonomicky. V hodne chude zemi jako je Thajsko dokaze jedna prostitutka uzivit celou rozvetvenou rodinu. A tak jsou tu brany jako kterekoli jine pracujici divky a zeny. Ale kastovnictvi tu je! Jenze se tyka spis dotmava opalenych lidi, kteri pracuji na polich a vubec venku. Taky se tu domaci neustale chrani pred sluncem a pouzivaji ruzne belici kremy, aby byli co nejvic bili.
Pro nas je to dost zvlastni; pro nas naopak kakaova barva kuze znamena automaticky zdravi, zatimco vycmrdla do albinova se rovna nemoci…. Belosi plati nemale penize, aby meli moznost se “pekne opalit”, tady zase predevsim zenska populace utraci dost penez, aby mohla vyblednout…. Ten svet je proste srandovni.
Na motorce (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 27.08.2015 20:33 Bydliště: Kambodza
777
128
824
5.7.
Tak jsme vcera meli “4th of July”, na ktery bych uplne zapomnela, kdyby se mi neozvala moje americka kamaradka. Tak vsechno nejlepsi, lidicky v Americe! :)
Muj pobyt na Koh Samui, respektive v Tam’s Guesthouse, dneska konci. Cestuju do Nepalu, ale vypada to spis na prekazkovou drahu nezli cestovani.
Nejdriv jsem si nasla celkem levnou letenku z Phuketu (“kousek” odsud) az do Kathmandu a protoze nerada vystavuju svoji platebni kartu na internetu, tak jsem sla pres ulici k “agentovi”. Ten mi rekl, ze to udela jeho synek, az se vrati, at prijdu druhy den. Druhy den uz byla na internetu cena dvojnasobna, takze mi samozrejme nemohli tu letenku zabukovat za tu puvodni cenu. Po chvili dohadovani a kolotoci v me hlave jsem se rozhodla, ze se necham odvezt aspon na letiste do Phuketu a tam uvidim, co dal.
Budto najdu cenove priznivou letenku primo do Kathmandu, a nebo poletim do Bangkoku a odtamtud uz to do Kathmandu zase cenove ujde…. Do te doby mam novou adresu: International Airport Phuket, Thailand. :)))
A tak jsme vcera vecer posedeli s domacimi (haha, i prespolnimi), dneska mam sbalino a cekam na autobus (+ferry) do Phuketu. Docela se tesim na o trochu chladnejsi pocasi v Nepalu; prece jenom, samotny Kathmandu je ve vysce 1400 m.n.m a je to vlastne predhuri Pamiru. S vizem nedelaji problemy, vystavuji ho pri priletu az na 3 mesice, tak uz se docela tesim zas na neco noveho…
6.7.
…a jestlize jsem vcera mela pocit, ze to bude dlouhy den, tak jsem se spletla - vypada to spis na dlouhe desetileti. Aspon to tak citim.
Vyrazila jsem vcera v poledne na cestu do Phuketu. Ta byla kombinovana autobus - ferry (asi trajekt) - autobus. Hm, jenze uz vim, jak to tady funguje, a tak me neprekvapilo, ze to nakonec byl minibus s ridicem, ktery jel jako kdyby slo o kazdou vterinu, pak autobus se starym neuveritelne protivnym nevrlikem (toho mam i vyfoceneho, takhle neprijemni lide se tu bezne nevyskytuji), potom ferry, ktere ale prevezlo i ten “nas” autobus i s tim zlomyslnym skretem, a na kterem meli az na horni palube tak pohodlna “launch chairs”, ze jsem neodolala a na chvilku usnula. Mimochodem jsem nikdy nepochopila, proc se jim rika “launch chairs”, kdyz jsou to obycejna (a velmi neobycejna) lehatka, ktera uspi snad kazdeho…
Po dorazu v pristavisti nas zase Nevrlik nalozil za neutuchajiciho stekani a prskani a odvezl na dalsi prekladiste. Tam jsem cekala jenom chvilku a prijel kluk s pikapem, mrsknul moje bagly dozadu a uz jsme frceli na jine prekladiste. Neprekvapilo me to, v jedne fazi pro kolegu cestovatele prijel dokonce kluk na motorce, hodil cestovateli jeho bagl na hrbet, posadil ho za sebe a odvezl tech asi 20 km k autobusu. Zkratka se tu s tim moc neparaji, hlavne, kdyz to funguje.
Tam uz cekali asi jenom na me, protoze po mem prijezdu prisel od noveho ridice povel “Let’s go!” (kupodivu s hodne dobrou vyslovnosti), bagly nahazene dozadu a my vyrazili na posledni, asi 300 kilometrovy usek.
Tenhle ridic, to bylo dilo! Jel teda skvele, o to nic, ale! Vzal tenhle job evidentne jenom proto, aby ho obratil v soukromy byznys. Vedle sebe si vezl kocicku, ktere tloukl celou cestu hreby do hlavy, na to jsem jim nemusela rozumnet. Pri prestavce k natankovani se kazdeho z nas vyptal, kam presne mirime a hned zacal rozdavat pozehnani thajskeho domorodce: “Za 200 bahtu na hlavu vas dovezu az pred hotel, taxik by vas stal o moc vic!” Nojo, zkratim to, byla jsem jedina, kdo mu ty 2 stovky dal. Mladata mela vic rozumu, a tak se sprcla, ze rozhodne ne…
Dlouha, dlouha byla cesta. Uz za tmy jsme kdesi zastavili, teprve pozdeji jsem zjistila, ze tam bylo dalsi prekladiste asi pro 3 pasazery, a dve devcata se ho zacla vyptavat, jestli je tam nekde zachod.
“Neni,” znela lakonicka odpoved.
“Nojo, ale nekam prece chodite, ne?”
Vyraz “jakozenerozumim”.
“No kruci snad nekam chodite curat, ne?”
Mizera se teprve ted zacal culit a vylezlo z nej, ze tak nejak vsude kolem! Takze holky ruzne zalezly do krovisek, zatimco jim na prdylky dost vydatne prselo…. :)
Chvili na to prisla zastavka na jidlo (samozrejme s dalsi provizi pro naseho cimana), a s ni dalsi otazky: “Madam, kde budete dneska spat?” (Skoro vsichni me tu oslovuji madam, asi jim to prijde byt uctive - do prdele!)
“No, asi na letisti.”
“A to celou noc? To snad ne? Ja vas vezmu do hotelu, zadarmo odvezu! Hotel levny!”
To uz jsem se musela zacit smat, ten kluk to jednou daleko dotahne! Naprosto si nelamal hlavu se svoji anglinou, vzdycky se s nami domluvil, a pokud se nesnazil zrovna zblbnout nas, tak to rozhodne vytrvale zkousel na tu kocicku, co si ji vezl sebou…
6.7. vecer
Po vysypani na letisti asi v 11 vecer jsem zjistila, ze vsechny ourady ruznych leteckych spolecnosti jsou zavrene a tim padem mam smulu a opravdu jsem se tentokrat stala sama sobe prorokem. Kdepak, spravny “Stopar po galaxii” nikdy necestuje jenom s rucnikem, ale vzdycky i s dekou. Do te se da zabalit, pokud clovek urve nejake misto na lavici (coz se mi povedlo az nad ranem), a nebo se da krasne rozprostrit na zem, aby moje choulostive telicko, zatim nezocelene bezdomoveckym zivotem, prilis netrpelo. Rucnik se hodil jako prima polstarek, a tak jsem utrhla aspon asi 2 hodky spanku.
To byste lidicky neverili, kolik energie maji deti. Male i ty vetsi, s nimi najednou i pubertaci - drtivou vetsinu noci se honily, smaly, vriskaly, dupaly… zkratka deti. Jenze jim to vydrzelo skoro celou noc!
Rano v 5 uz jsem stepovala u oficiny letecke spolecnsti, ktera nabizela asi nejlepsi ceny a slecna mi sdelila, ze se leti v sedm. Takze jsem zaplatila a tesila se, ze si aspon v letadle chvilku schrupnu.
Pri odbavovani jsem opet ani ja, ani moje “osobni zbran”, asi 5 cm dlouha kudlicka, nezklamala. Zapomnela jsem ji v ledvince a prisli na ni, kdyz uz muj bagl zmizel kdesi v cerne dire vsech zavazadel. Takze po kratkem zmatkovani a saskovani jsem podala i sportovni kabelu do karga i s kudlickou a letela jenom s ledvinkou. V duchu jsem se omluvila Svestce, ktera tam byla taky, a nechala vsechno na osudu.
Styl, jakym pilot vedl letadlo, mi pripomnel v mnohem tu bravurni ztrestenost, s jakou ridil nas mistr ukecavac. Je ale pravda, ze na Phuketskem letisti moc mista neni, tam to asi musi vzit tvrde pod krkem, jinak bychom se misto letani koupali… Ale v Bangkoku je mista hodne, a stejne to byl zas ten samy styl: vsechno na doraz a na chlup, ale taky presne a bez chybicky.
Zarazilo me, ze jsem asi poprve nebyla jedina, kdo se pri vzletu nebal. Ja si tuhle fazi tedy vylozene uzivam, ale vetsinou to nadseni se mnou ostatni pasazeri nesdili. Tentokrat sice taky nikdo nebyl v takove euforii jako ja, ale byli vsichni klidni, zadne ruce zatate do podrucek nebo zelenajici obliceje - nic! A pak mi to doslo - vzdyt oni se urcite pred odletem pomodlili k Budhovi, tak jim prece nic nehrozi! Pozehnany narod a pozehnany budhismus. :))
` Tak jsem se ocitla zase zpatky v Bangkoku, na tom samem letisti, kde jsem pred 3 tydny pristala. Nevyspana, hladova, bez letenky… Nejak na me prisla krize a nezmizela ani kdyz jsem si dala jidlo a kafe. Snazila jsem se koupit letenku u Nepal Airlines, jenze ti tu nemaji kancelar a tak nezbylo, nez budto za nimi zajet do mesta nebo jim zavolat. Prvni jsem zavrhla, protoze bych se v Bangkoku ztratila - a navic co s bagazi? - a tak jsem se sla poprat s telefonem. Dnes uz bych s nim nejspis neumela zachazet ani v cechach, natoz potom tady! Po dvacatem pokusu jsem mela naladu na bodu mrazu, pocit, ze se cely svet spikl proti me, ze bych si snad zaslouzila lepsi zachazeni nez nekonecna vitezstvi stupidniho telefonu - zkratka prisla na me depka. Dovrsila jsem ji tim, ze jsem sledovala odbavovani lidi, kteri leteli do Kathmandu presne tim letadlem, kterym jsem chtela i ja!
Potom mi nastesti doslo, ze mi jenom uplne obycejne jebe, a tak jsem si koupila jedno pivo a pak si sla chvilku schrupnout. Po probuzeni uz se mi zase vratil mozek a bylo dobre….
Tolik prace! (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Existuje buh? (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Nevrlik (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Kudzu (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 27.08.2015 21:06 Bydliště: Kambodza
777
128
824
7.7.
Vyspala jsem se na dnesek jako kralovna, vzhledem k tomu, ze prave prozivam zivot bezdomovce. Nasla jsem si mistecko na polstrovane lavici a s kombinaci me deky + rucniku jsem mela docela pohodlnou postel. Taky uz vim, jak se citi bezdomovec, kdyz mu chce nekdo sebrat jeho vozik. Ja za sebou ten muj vlacim teprve jeden den a uz jsme spolu srostli… :)
Rano jsem se umyla a prevlekla a vyrazila na kavu s internetem. Nakonec se mi podarilo nejen najit, ale i zabukovat letenku on-line, takze je rozhodnuto a zitra, t.j. 8. cervence v 18h mistniho casu letim. Nejdriv Bangkok - Dhaka (Banglades), tam si pocekam, pak Dhaka - Kathmandu.
Po potvrzeni letenky jsem si nasla hotel v Kathmandu a zarezervovala na 3 dny, pak se uvidi. Odpovedeli mi, ze me prijedou vyzvednout na letiste, tak jsem zvedava, jak to bude vsechno vypadat… Rozhodne je prave ted v Kathmandu o 5 - 10 stupnu chladneji nez tady, tak snad budu schopna i nejakych tech venkovnich aktivit.
Takovy zivot na letisti, to je docela zajimava zkusenost! Letiste v Bangkoku je obrovske, a tak tu clovek nabeha hodne kilometru. Je take dokonale chaoticke; diky tomu najit jednu kancelar nebo obchod je vylet klidne na hodinu… Mozna, ze ma nejaky vnitrni rad, ale ten je predevsim asijsky, takze pro nas, evropany, je naprosto nepochopitelny. Je tu neuveritelna spousta zamestnancu. Napr. lidi, kteri cely den obchazeji venkovni “kurarny” a vybiraji vajgly z popelniku, udrzuji prazdne odpadkove kose, doplnuji pisek do popelniku a obcas smetou nejaky ten papir, co nekomu upadl. A tohle delaji cely den dokola.
V noci pak jsem zjistila, ze docela dost zamestnancu hodi rohoz na zem pod betonove mosty, v kterych jsou usazene eskalatory, a spi! Nikdo je nevyhani, nepokutuje, nelustruje… zkratka pohoda.
Prijemne me prekvapilo, ze v Thajsku se nekrade. Tedy ne, ze by nechteli vase penize, ale od toho maji pusu, aby si o ne rekli, a schopnost smlouvani. Na druhou stranu kdyz si clovek nekde neco zapomene, ztrati, atd., tak thajci udelaji prvni posledni, aby to mohli dotycnemu vratit. Slysela jsem dnes hlaseni “pas na to-a-to jmeno se nasel, prijdte si pro nej…” To se stat jinde, tak uz je prodany. O bezpeci snad ani nemusim mluvit; malokde jsem se citila tak bezpecne jako v Thajsku. Dokonce ani tady na letisti jsem jeste neobjevila zadneho nenechavce nebo nasilnika. A vetsina mistnich bezdomovcu jsou turisti jako ja, kteri cekaji nekolik hodin nebo i dni na dalsi pripoj, nebo zamestnanci, kteri to maji k rodinam daleko, tak prespavaji tady.
8.7.
Dalsi - a snad uz opravdu posledni - noc stravena v bangkokskem letisti uz jsem se citila jako “domaci” bezdomovec. Moje oblibena lavice byla obsazena, ale o kousek vedle byla stejne dobra :) Rano kafe, cigarko, umyvarna… klasika. S vozikem uz jsem uplne srostla a s nekterymi zenami, ktere uklizeji cely den vajgly, uz se zdravime jako stari znami. Mam ted cas i klid na prohlizeni toho hezkeho, co tu na letisti je, a tak vidim zelene steny, ktere tu vytvari docela lidske prostredi, i sochy ruznych obru, kteri byli podle legend premozeni thajskymi hrdiny… A samozrejme ruzne obrazy thajskeho krale, jak mluvi s lidmi, cte knihu, cosi slavi, ve svatecnim, v pracovnim, v civilnim… thajci proste sveho krale miluji. Tam mela za vycepem jeho fotku na zdi.
A prisel cas, tak jsem se rozloucila se “svym” vozikem, 3x prehazela kramy sem a tam z baglu do baglu a nacpala spoustu drobnosti do kapes, nez jsem se strefila na pozadovanou vahu (ktera byla celkove v poradku, ale meli pozadavky na nizsi vahu prirucniho zavazadla) a prosla “prijimacim pohovorem pro Nepal”, aniz bych to tusila. Totiz letecka spolecnost byla bangladesska, ale vedle odbavujici urednice stala jina zena, a ta se zacala vyptavat proc chci do Nepalu, jak dlouho tam chci zustat, co tam chci delat, jestli mam zpatecni letenku… zkratka spolupracuji spolu. Tak jsem popravde rekla, ze chci poznat Nepal, zustat bych tam chtela asi 3 mesice a potom chci jet autobusem do Indie. Zrejme byla spokojena, protoze mi vystavili letenku a vzali na palubu.
Hned po nalodeni jsem zjistila, ze letadlo lehce pachne a neni moc vychlazene. Pak jsem si vzpomnela, ze v indickych letadlech (a Banglades je jejich clenem) vystrikavaj letadla cimsi proti hmyzu, tak kdo vi, co je to za smrad. Nebylo to tak hrozne a po zapnuti klimatizace to pomalu zmizelo.
Prvni upozorneni od personalu bylo, ze v indickych letadlech se nesmi pit ani kourit. Takze zadny alkohol. Zato nas nacpali k prasknuti, na tak kratkou dobu lety nam stihli zkrmit neuveritelne mnozstvi jidla, z toho hlavni chod, kure s ryzi, byl pekne palivy. Nato jsem usnula a po probuzeni uz jsme pristavali.
Od letadla nas odvezli autobusem k terminalu - a tam teprve prisel pravy sok. Dhaka, asi jedine mezinarodni letiste v Bangladesi, je spinavy barak plny svabu a smradu. Po vstupu do mistnosti, kde vyrizuji transfery, jsem mela pocit, ze jsem prave vlezla do satny upocenych fotbalistu po hodne dlouhem zapase. Krome toho tam taky sedela na pocet asi tak dve druzstva fotbalistu - a vsichni na me civeli. Pak mi to doslo - mela jsem na sobe kratasy! Sice ne uplne kratke, asi do pulky stehen, ale stejne to zrejme bylo pro vetsinu z nich vic, nez co kdy videli z zenskych nohou… Hm, a dlouhe kalhoty mam kdesi v baglu, ktery je na ceste do Kathmandu. Tak to to se mnou panove budete muset vydrzet, stejne jako ja s vami.
U pultu mi dali zeton do “resting house”; protoze pripoj je az dalsi den, ale jak jsem zjistila to znamenalo pro me jedno mistecko u stolu v mistni restauraci (nekuracko-nepijacke), takze jsem to vyresila opet prespanim na lavici. Deku a rucnik mam u sebe, “vzdy pripraven!”.
Protoze jsem nezazadala o vizum, nemohla jsem z letiste ven. Na samotnem letisti, proti kteremu vypadala i Ruzyne za totace jako palac, nebylo v podstate nic. Meli tu jednu budku pro kuraky, kde jsem byla jedina zena, jeste k tomu v kratasech, takze mistni samci v rozpacich umlkali a - civeli. Bylo tu nekolik “duty free shops”, kde se dal koupit karton amerik za 18 - 20 americkych dolaru, zrovna tak dobra whisky za polovicni ceny nez v USA, kde ji maji opravdu levnou. V cekaci hale jsem objevila dokonce elektrickou zasuvku a kupodivu i pripojeni na internet zafungovalo, i kdyz pomale. Ale co, lepsi nez zadne.
Zato navsteva zachodu byl zazitek.Zahalena mrnava muslimka sice delala co mohla, aby tu udrzela cistotu, ale svabi byli vsude a po konvalinkach to tu taky zrovna nevonelo.
Tahle zeme by rada prilakala turisty, protoze je neuveritelne chuda a ma skvele prirodni podminky pro turisticky ruch, napr. krasne plaze nebo dzungli s bengalskymi tygry. Jenze - i kdyz odhlednu od jejich hygienicke urovne - je vesmes muslimska a nejak si neumim predstavit, ze by dokazali tolerovat takove ty u turistu bezne veci - kratasy a natelniky u zen, piti, koureni a vubec daleko volnejsi chovani nez na jake jsou muslimove zvykli… tak to vidim spis tak, ze zustanou chudi.
Zajimava vec, muzi tu dorustaji tak asi me velikosti (165 cm) a zeny mi pripadaji skoro jako deti. Jestli maji 150, 155 cm, tak je to moc. Jedne muslimce jsem chtela dat 10 bahtu, ale ona se tak strasne stydela, ze nebyla schopna se mnou komunikovat, ani nohama-rukama. Kdovi, v cem tyhle zeny vyrustaji…
BgkLetiste1 (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
BgkLetiste2 (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
ChamtivejSpital (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Virulhok1 (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Virulhok3 (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
ZelenaStena (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 27.08.2015 21:30 Bydliště: Kambodza
777
128
824
9.7.
Ranni probuzeni probehlo ve fazich; asi napotreti se mi podarilo se skutecne vzbudit. Prvni myslenka byla “uz abych byla v hotelu, to chce sprchu”, ale budu muset jeste chvilku vydrzet. Zatim zasmradam jen lehce a mezi mistnimi se to uplne ztrati. Vyloudila jsem ranni kafe za dolar, ale kdyz jsem zacala lovit americke drobne, klucik ze pry chce banknote. “Nemam, milacku”, sdelila jsem mu a dala jsem mu ten dolar ve ctvrtacich, at si je dojde do banky vymenit. Kupodivu mi to kafe zacal strkat zadarmo!
Jak jsem zjistila, maji ted muslimove ramadan. To znamena, ze 30 dni mohou jist a pit jenom v noci, pres den nic, ani cigaro, ani vodu. Hm, tak je mi docela lito tech, co obsluhuji jine, kteri jist muzou.
Vecer:
“In the name of Allah, let’s go!” S timto oznamenim zacal kapitan rolovat. Docela me to vysokovalo, jeste nikdy jsem neslysela “ve jmenu Budhy”, “ve jmenu boha”, “ve jmenu jehovy” nebo kolik dalsich bohu vlastne ta lidska chaska vzyva… Holt asi ti muslimove jsou nejak jini. Nevim jak a v cem, ale z nejakeho duvodu na me tohle prohlaseni zapusobilo jak rana kladivem do hlavy. Proste normalni carodejnice letaji s kostetem, ja letam s Alahem. :) Nemusim zminovat, ze jsem letela s bangladesskou tezce muslimskou spolecnosti Biman. Ta sice cloveku panaka nebo pivo nenabidne, ale zato vsechny krmi az do prasknuti. I kdyz teda dneska dva mi spolucestujici jidlo vratili - nojo, meli si zvolit nocni let, aby se najedli… :)
No a jak jinak, nez ze Helenka na posledni chvili vyrabi stresy… :) Nee, tentokrat v tom vyjimecne nebyla moje osobni zbran-kudlicka, prozmenu jsem si zapomnela nabijecku s bateriema v zasuvce. Uvedomila jsem si to po odbaveni a bezpecnostnim nesmyslu (kde me muslimka se slovem “sorry” prohmatala, ale kupodivu zapalovac ji nevadil), takze nezbylo nez utikat zpatky - jeste ze Dhaka je snad nejmensi “mezinarodni” letiste na svete - vytrhnout nabijecku ze zasuvky a utikat zpatky, aby mi neuleteli. Hm, rikam utikat, ale muj zlomeny prsticek se jeste stale ozyva (nojo, je to opravdu zlomeny), takze jsem spis velmi zrychlene pajdala tam i zpet. Policajti na bezpecnosti ze me meli srandu, ani uz se nenamahali me znova kontrolovat :)
Je mi divne, ze i kdyz je Banglades muslimska = abstinentska zeme, prodavali v “duty-free” obchodech alkohol i cigara. Neodolala jsem skotske litrovce Grants za $14. Karton amerik stal $18 - $20, tak mam i jeden karton camelek. Meli tam i nejaka piva, ale nejak me na ne presla chut, kdyz jsem ty chudaky strizlive a navic v tu dobu i hladovejici videla.
S Alahem nebo bez nej, nakonec jsme pristali v Kathmandu. Vylezla jsem ven, nadechla - a jo, to je ono! Vonavy vzduch (prevyseni 1400 m/m), slunicko sviti, ale nepali, zachod cisty a vypada to ze bez svabu, policajti me stahli o $100 za vizum na 3 mesice, ale byli vlidni a usmevavi, zkratka same dobre pocity. Podvodnici v Thajsku, co se me snazili prodat obousmernou letenku, me strasili, ze bez zpatecni letenky me sem nepusti - zas jenom plany humbuk. Do papiru jsem napsala, ze po 3 mesicich pojedu autobusem do Indie a i tak pochybuji, ze to vubec nekdo cetl….
Tak vzhuru do Kathmandu!
9.7.
Off topic: Pristihla jsem se, ze nekde uvadim ceny v nepalskych rupiich a nekde v americkych dolarech. Takze aby se to nepletlo, pomer je zhruba $1 = 100 NRP. Zkratka si z ceny v rupiich odectete dve nuly a mate to v dolarech.
Zabukovala jsem si hotel na 3 dny s tim, ze si me (zdarma) vyzvednou na letisti. Hned po vystupu z letiste se na me vrhlo hejno taxikaru a dalsich vyzirku, tak jsem je vsechny vicemene odpalila s tim, ze si pro me nekdo prijede. Nekolik ocmrdavacu se me ale drzelo zuby-nehty, tak jsem vytahla cigarko a vychutnavala jsem si ho. Byla tu sice spousta lidi s ruznymi cedulkami, ale ani jeden s cedulkou “Silver Home” nebo “Helena”. Hm, asi na me zapomneli nebo se zpozdili. Pri tretim cigarku mi posledni vytrvaly obsournik vysvetlil, ze tamhle odtud mohu do hotelu zavolat. Tak jsem vylovila laptop, kde jsem nastesti mela ulozene cislo. Pan, kteremu jsem se dovolala, znel dost prekvapene, ale vyresil to po svem. Nez jsem stihla zjistit, ze obsluha za telefon nic nechce, uz me vytrvaly ometak vlekl k taxikari s tim, ze me ma odvezt do hotelu na jejich naklady. Tak mi panove drapli bagaz a uz jsme jeli. Vsichni tri, coz me dost prekvapilo. Nojo, vyzirka chtel thajske penize (nepalske jsem jeste nemela a dolary jsem peclive schovala). Dala jsem mu dvacku, ale on ze pry tu uz “ve sbirce” ma a ze chce jinou. Vytahl ze me jeste stovku, ale kdyz si nadrzovku rekl o tisicovku, tak uz jsem ho poslala nekam.
Cestou do hotelu mi prisel asi nejzajimavejsi obrazek kravy, ktera lezela na chodniku a kousek od ni postavalo odrostle tele. Lidi se mezi nimi tak ruzne propletali a nikdo nevypadal prekvapene.
V hotelu mi zase kluk popadl bagaz a vlekl me do tretiho patra. Marne jsem se mu snazila vysvetlit, ze mam zlomeny prst na noze - pokoj mi prisil a basta. Tady jsme v Nepalu, kde i nekolikrat denne nejde elektrina, na nejaky vytah muzeme zapomenout. Ale musim rict, ze krome toho tretiho patra, ktere je pro me koneckoncu jenom dobre, nemohu rict proti majitelum ani slovo. Ochotni, poradi, vysvetli, a hlavne ranni kafe je v cene :)
Vyrazila jsem hned po sprse ven. Jsem ve ctvrti Thamel, kde je to samy hotel, obchudek, restaurace a neuveritelna spousta lidi. Tak snad nebude problem najit restauraci a najist se. Po chvilce jsem na jednu narazila, docela slusnou. Jidlo bylo dobre, asi za $2,50, ale problem prisel potom. Tady se malokde kouri, taky tu vetsina lidi nekouri; jsou radi, kdyz si vydelaji na jidlo. Tak jsem se hned po jidle zvedla - nojo, ale kudy jsem to presne prisla? Zkusila jsem doprava, pak doleva, chvilku rovne, zase nekam odbocit, zkratka jsem se ztratila tak dokonale v tech krivolakych ulickach, ze jsem to nakonec vzdala a vzala si riksu. Opravdovou, kde kluk slape do pedalu a s nepatrnou primluvou budhy (ci mych kamaradu carodeju) me ani nezabije, ani se ta riksa pode mnou nerozsype. Taky musel chvilku hledat, asi 5x se ptal dalsich lidi, ale nakonec to nasel. Mezitim mu 3x spadl retez, az to nakonec vzdal a tu riksu tlacil. Rychlost byla celkem stejna, jako kdyby jel… Kdyz jsem mu platila 200 rupii ($2), rikam mu, ze by si ten retez mel napnout. Zazubil se a ze pry az zitra, mavl rukou. Jsou to pohodari…
Konecne jsem byla zpatky v hotelu, tak jsem se jeste chvilku brasila s laptopem, az vypnuli elektrinu. Domaci pak sice nahodi generator, ale ten jede jenom osvetleni, zasuvky uz ne. Tak jsem konecne vysprchovana, zcivilizovana, nakrmena a utahana spadla do cistounke vonave postele.
Cigarety:( (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Duchodce:) (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
DurbarSquare (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Slepice (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Bydleni riksu (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 27.08.2015 21:54 Bydliště: Kambodza
777
128
824
10.7.
Bajecny zacatek noveho dne! Sesla jsem se Svestkou do pidizahradky pred hotelem, kde jsem dostala horke a silne kafe a nove heslo k internetu (maji pry pro kazde patro jine) a dala jsem si klasickou snidani: kafe a cigarko.
Po probuzeni jsem vyrazila zase do ulic. Vymenila jsem thajske bahty za nepalske rupie. Kurs nepalske rupie oproti americkemu dolaru je 100:1, napr. za 700 rupii se daji koupit dziny, za 200 - 300 rupii ruzne kalhoty, tricka, atd., najem mensiho bytu vyjde kolem 15 000rupii, coz je asi 150 dolaru. Tak za tyhle penize se v cechach nesezene ani zaplivana ubytovna… Kupodivu nikde nikdo nechtel bangladesske penize! Kazdy se na ne tvari jako na neco hodne smradlaveho..
Chtela jsem se dnes podivat na Kathmandu Durbar Square, kde mely byt nejake chramy, muzea a dalsi pamatky. Po kratkem bloudeni jsem tam dosla, aniz by me nekdo prejel. Tedy, v Thajsku jezdili jako blazni, ale tady jezdi jako silenci. Ulice jsou v daleko horsim stavu, jsou tak uzke, ze dve mrnava auticka uz maji problem se vyhnout, doprava snad nikdy nekonci a ucastni ji vsechno od voziku a kol, pres riksy a motorky, az po ruzna kola predelana na stehovaky, a k tomu se jeste po obou stranach hemzi chodci, kravy, psi, slepice a poulicni prodavaci.
Na Durbar Square sice bylo namesti, i to vypadalo, ze jsou tam jakesi stare budovy ve tvaru chramu, ale vsechno bylo poborene. Pokud to uplne nespadlo, nebyl pristup dovnitr, protoze to mohlo spadnout kazdou chvili. Odlapil me tam jakysi clovek, ktery tam delal pruvodce. To jsem sice odmitla, ale dal se se mnou do reci, a tak mi vysvetlil, ze je tu letos strasne malo cizincu a ze je to nejspis prave diky nasledkum dubnoveho zemetreseni. Ukazoval mi obrazky, jak to tu vypadalo predtim - a i me to prislo lito. Ptala jsem se, jestli vlada da nejake penize na opravy. Odpoved byla dost tristni: “Bude muset, protoze je to objekt Unesco”. Takze ta jejich vlada je asi stejna, jako kterakoliv jina…
Prekvapuje me, po zkusenostech z Thajska, ze i kdyz nekomu odmitnu dat vydelat, stejne mi poradi cestu nebo cokoli, co potrebuji vysvetlit. V Thajsku, kdyz zjistili, ze uz jsem ten obchod spachala nekde jinde, nenamahali se ani predstirat zdvorilost. Je videt, ze tady jeste lidi nejsou zkazeni turisty.
Moje dalsi otazka byla, proc tu vidim tolik starych zen - zebracek? Muze - zebraka, kdyz pominu zebrave mnichy a ruzne slepce a mrzaky, jsem tu videla zatim jen jednou. Zatimco starych zebravych zen, ktere se mohou hybat a krome staroby nevypadaji nejak postizene, je tu hodne. Odpovedel mi, ze temhle zenam umrel manzel a nemaji zadnou rodinu, ktera by se o ne postarala. No nazdar! Takze duchodovy system nebo jakakoli jina pece od statu tady asi vubec nehrozi…
Cele tohle namesti bylo oznacene jako “safety zone” a (skoro) na kazdem pristupu stali vojaci? policajti?, nevim, nevyznam se v jejich uniformach. Moc to tedy nechapu, ja se na svych potulkach dostala i do vyslovenych slamu, ale nejak jsem se zatim ani jednou necitila ohrozena.
Udivuje me tu dalsi vec: vetsina lidi umi anglicky; vetsinou jenom par zakladnich slov, ale na nezbytne dorozumneni to staci. Nejak jsem cekala, ze to bude horsi. V obchode do me narazily dve mlade divky. Drzely se pod pazi a porad se necemu chichotaly, az si ta jedna dodala odvahu a zeptala se jak se mam a jak se jmenuji. Odpovedela jsem “Helena, a jak ty?” “I am Lakshri” a s vybuchem smichu zmizely… Po pul hodine jsem je potkala znovu na ulici a hnedka me zase se smichem zdravily. Asi tu nepotkavaji tolik zen, na kterych by si zkousely anglictinu, a muze si oslovit nedovoli.
Kathmandu vypada z dalky jako obrovske mesto, ale kdyz pak clovek chodi s mapou v ruce, prekvapene zjisti, ze vsechno je blizko. Kdyby se tu dalo chodit normalne, t.j. dlouhym krokem a beznou rychlosti, dal by se uplne cely Kathmandu, ktery se vlastne sklada z nekolika mensich mestecek, asi prejit za par hodin. Mistni rozborene miniulicky to ale nedovoli, takze i vylet treba jeden kilometr od hotelu trva nekolik hodin.
Uz jsem dostala hlad a tak jsem si koupila trs miniaturnich bananu. Asi kilo jich bylo, za 80 rupii. Se zvedavosti jsem kousla do prvniho - a hned bych je snedla vsechny. Sladke jako med, s nenapadnou trpkou prichuti. To je ale dobrota! Evidentne jsou cerstve, tady maji lednicky jenom ti bohati, ostatni musi jist rychle :)
A opet jsem se ztratila, na zpatecni ceste do hotelu. Ale tentokrat uz jsem si postavila hlavu - zadna riksa, hezky si to najdes! Sice mi to trvalo dalsich par hodin a nohy uz lehce protestovaly, ale zvitezila jsem sama nad sebou a nakonec jsem se nasla. Hlavne tedy diky mape, kterou mi v hotelu venovali.
11.7.
Snazila jsem se dneska dohonit pronajimatele bytu, ktery jsem si nasla, ale marne, do vecera neodpovedel. Jinak jsem zjistila, ze tim dlouhym putovanim vcera jsem si asi uzdravila ten muj zlomeny prsticek, prestal bolet dokonce natolik, ze jsem se odhodlala vymenit uz znacne usmudlanou zakryvaci pasku, kterou jsem ho stahla se sousednim prstem. A nebo jestli k tomu dopomohl hlt Grantsu? Pripomnelo mi to uslovi, ze “alkohol leci vsechny nemoci vyjma zlomenin, a i u tech podporuje srust”. :))
A tak jsem vetsinu dne jen tak prolenosila, projit jsem se sla az odpoledne. Bavi me obcas si sednout na schody u nejakeho domu a pozorovat cvrkot kolem. Na ulici se porad neco deje! Koupila jsem si bavlnene kalhoty a prodavac, ktery umel docela slusne anglicky, se se mnou dal do reci. Pry tady, ve meste, uz jsou lidi zkazeni, ale mela bych vyrazit do vesnic, tam jsou jeste “holy people, thorough nepali”. Lidi jsou tu tak neuveritelne pratelssti, i kdyz jim zrovna nedam vydelat, stejne vzdycky ochotne pomuzou, poradi…
Docela se mi svira vsechno ve mne, kdyz vidim male batole, jak sedi v kupce hadru tak 20 cm od vozovky, hraje si s kaminky - a dycha vsechny vyfuky. Sama jsem se vcera nadychala tolik, ze me jeste dneska pali v krku. Motorky i auta jsou tu relativne drahe a tak jezdi i ty nejhorsi krapy, ktere drzi pohromade jenom silou vule a o katalyzatoru nebo aspon nejakem omezeni emisi nikdy neslysely. Jenze srot, ktery by ve Statech prisel tak na $500 - $800, tady klidne stoji $2500. A ze to jsou vyslouzilci, s tim uz bych se bala jezdit i ja! Jak jsem se smala blaznum, co noci masky pres pusu a nos, asi si ted sama jednu koupim. Docetla jsem se, ze prumerna delka zivota je tu jenom 65 let. Hm, nedivim se…
Kupodivu nam dnes vecer nevypnuli elektrinu, tak jsem si jeste nasla nekolik levnych hotelu kolem a zitra hned rano je budu muset obehnout a nekde se upichnout. V tom, kde jsem, mi uctuji moc - i kdyz teda je pravda, ze $10/den neni nijak prehnane. Ale vim, ze mohu najit hotel i za $5 nebo $6/den.
12.7.
Tak dronti pristup - nechat se unaset zivotem - zase jednou prinesl ovoce. Vyrazila jsem hned rano na obchuzku. Jeste jsem ani nedosla na ulici (hotel je v takovem “vnitrobloku”) a uz jsem mela radost ze zivota: u cesty postavala krava a zvejkala. :) V prvnim hotelu meli pokoj jaky jsem chtela obsazeny, ale poslali me do uplne jineho, ktery jsem na svem seznamu nemela. Uz se tu tak snadno neztracim, takze jsem drzela smer; az na miste, kde jsem mela pocit, ze by to uz melo byt, jsem se zeptala poulicniho prihlizece, ale ten nevedel. Sel kolem takovy nazehleny pan a doslova me ukecal, ze pry ma taky hotel a ze mi nabidne pokoj s takovou cenou, ze budu spokojena. Tak jsem tapala zase zpatky s timhle panem, z ktereho se vyklubal reditel velikeho hotelu, kde pro me vystoural jednoluzkovy pokoj s perfektni koupelnou za $6/den. No nekupte to!
A tak jsem prestehovana; za ty dva rohy me odvezl taxikar za 200 rupii v takove plecce, ze jsem se divila, ze se se mnou nepropadla sedacka :) Ale! Ten taxikar mluvil nemecky! Uplne jsem na nej zustala zirat, pak z nej vypadlo, ze ma v Nemecku dceru.
Dnes jsem courala kolem jenom par hodin, nejak se necitim ve sve kuzi a jeste me pali v krku. Musim priznat, ze uz jsem chodila s maskou, i kdyz asi byl dost smesny pohled, jak si sundam masku a zapalim cigaro…:)
Nasla jsem dva skoro “obycejne” obchody, tak jak je zname ze zapadniho sveta, a v nich himalajskou sul. Ruzovou i cernou, nadrcenou i v kusech. Za 60¢ 200 gramu. Taky jsem tam nasla mistni cigarety za stejnou cenu! Ale jeste jsem je neochutnala, tak nevim, co to bude…. Pri podvecernim kaficku se mi dostaly do rukou noviny a v nich i par inzeratu… takze bezne zamestnani obnasi kolem 10,000 rupii.
Zas ta elektrina! (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Jeste nam to nespadlo! (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Svaty pes (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Vyschly pramen (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Zelezarstvi (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Linej... (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 27.08.2015 22:21 Bydliště: Kambodza
777
128
824
13.7.
Rozhodla jsem se dnes, ze nejakym zpusobem zkontaktuji majitele jednoho bytu a domluvim (hahaha) si s nim schuzku. Chtel za pronajem 13,000 rupii + vodu a elektrinu. Takze jsem sla na recepci, kde obvykle posedava i onen nazehleny pan, ktery me sem dotahl a ktery se jmenuje Kedar, a pozadala jsem je, jestli bych si mohla zavolat. A spustila jsem lavinu, ktera uz se nedala zastavit…
Recepcni se me vyptal komu, proc, ceho se to tyka, pak cislo vytocil a chvili mluvil, pak predal sluchatko me, ale ja dotycnemu porozumnela asi tak tri slova, takze sluchatko putovalo zpatky recepcnimu, ten vsechno dohodl a bylo. Kedar mi vysvetlil, ze je to asi 10 km a ze hotelovy ridic me odveze tam i zpatky za 1,500 rupii, ze taxi by me vyslo na vic. Hm, tak v tom mel docela urcite pravdu, tak jsem souhlasila.
Dosla jsem si na pokoj pro ledvinku a byla jsem pripravena jet, kdyz ridic dostal nejakou bankovku od recepcniho a nekam odbehl. Kedar mi vysvetlil, ze az dojedeme na misto, tak ma majiteli zavolat, ale ze ma vybity kredit. Dobra, ridic se vratil i s nabitym kreditem a my vyrazili.
Teda, 10 km, ale tady je to projizdka bezmala na hodinu. Obdivuju zdejsi ridice, a nejvic se mi libi, jak to vsechno berou po budhisticku - zadne nadavky, stresy nebo rozcilovani. Zatroubi a jedou, pokud ten druhy zatroubi driv, tak jede on… Vsechno me v posledni dobe presvedcuje, ze budhismus skutecne neni jenom nabozenstvi, ale zpusob zivota.
Konecne jsme hledany dum nasli, pan domaci, ktery bydli i s rodinou v prvnim patre, me prijal a sli jsme se podivat do druheho patra na dotycny byt. Dve mistnoti, koupelna, kuchyne a obrovska terasa. Vsude dlazba, dalsi dva balkony z druhe strany, ticho, klid a hezky vyhled. Tohle se snad za $130 neda nikde jinde poridit! Chvilku jsme posedeli a popovidali, ja ho trosku stahla dolu s cenou, a rozloucili jsme se s tim, ze mi zitra rano zavola, jak se rozhodl.
Ridic na me pockal a jeli jsme zpatky. Pozorovala jsem ten nikdy neutuchajici cvrkot vsude kolem, nabidla ridici cigaro, a zavelela si, ze NEBUDU sledovat provoz na silnici, ze radsi budu koukat kolem. Z ridice vypadlo, kdyz jsem mu chtela platit a on to odmitl s tim, ze mam dat penize sefovi, ze pracuje pro hotel za 6,000 rupii mesicne. Jak z toho muze vyzit???
Dala jsem tedy penize Kedarovi a sla jsem s nim na strechu na kaficko a cigarko. Tedy on sam nekouri, ale me to kafe bez cigara nechutna. A tak jsme tam sedeli a povidali, tak jsem se ho zeptala i na prumerne platy v Nepalu. Rikal, ze pro nej delaji lidi zhruba za 6 - 9 tisic, ale ze mohou v hotelu prespat a najist se. Stejne to moc nechapu. Pak z mileho Kedara vypadlo, ze mi slevi na $5/den, kdyz tu zustanu, at se pry nikam nestehuju. Tak nevim, mozna tu zustanu…
Taky jsem se zeptala, jestli nekdy zjistili pravdu o vyvrazdeni vetsiny kralovske rodiny tusim ze v roce 2001, ale na to jenom potrasl hlavou, ze ted uz maji jenom vladu a zadneho krale. A ze to byl dobry kral a kdyz se to stalo, ze cely narod brecel. Nepal ma sakra zajimavou historii! Napr. tady:
A taky jsem dnes objevila kramek s vlnou. Obrovske pradeno - odhadem tak na 4 pary ponozek - vlny z jaka za $5,50. Tahle vlna je daleko lepsi nez ta, z ktere zatim ty ponozky vyrabim. Uz se na ne tesim!
15.7.
Narazila jsem vcera do inda jmenem Raj (Rádž). Chvili jsme povidali a pak z nej vypadlo, ze odpoledne jede do mistniho kasina Shangri-la, jestli nechci jet s nim? Hm, ochotna vzdycky vyzkouset kdejakou spatnost, ve dve jsme vyrazili. V kasinu sice chteli videt muj pas, ale pak uz bylo vsechno jenom prijemne. Prohrala jsem par dolaru, pak jsem prestala hrat a uz jsem se jenom nechala rozmazlovat… jidlem i pitim “zadarmo”, ale hlavne tanecnim vystoupenim jak klasickeho tance, t.j. holciny v sari, tak moderne pojatym, t.j. nekolik kluku a holcina ve stylu M. Jacksona.
Raj hral ruletu jako o zivot a ve finale i vyhral. Stravili jsme tam nekolik hodin, pote jsme se vratili do hotelu; ja sla spat a Raj sel jeste nekam na tanyny… Uz je to skoro otravne, kdyz jsou vsichni muzi nejen mladsi (haha, to by mi jeste tolik nevadilo), ale i mensi nez ja. Docela tu zacinam chapat Janu, ktera se vlastne cely zivot kouka muzskym na jejich plesky shora. :)
Dneska dopoledne jsem cucala kafe v recepci, kdyz se skoro v poledne Raj odnekud vynoril a vypadlo z nej, ze zmeskal letadlo, kterym mel odletet v osm rano! Neni nad to se hned poranu trosku zasmat… :)
Pomalu zjistuji, ze mi je budhismus asi nejblizsi ze vseho, cemu kdy lide verili. Sice postradam takove to fatalisticke odevzdani se, ale pozoruji kolem sebe, ze jejich pristup k celemu byti je hodne podobny memu. Radi vydelavaji penize, ale na prvnim miste je u nich clovek. Zaroven s nim i zvirata. Na to, kolik je tu toulavych psu, jsem jeste nevidela zadneho vyslovene vyzableho. Kdykoliv se dostanu do nejake konfrontujici situace, zjistim - po jejim vyreseni - ze nekde kolem postava nekdo, kdo to cele sleduje - a culi se! Zatim jsem nezazila, ze by tu nekdo na nekoho kricel, vyzadoval si prednost, uzurpoval at uz cloveka nebo zvire, zkratka jsou to neuveritelni pohodari…
Priklad: sedim na schodech u domu, cudim, a vyhledla si me psice. Zacala strkat zvedavy cumak do moji igelitky, tak ji cesky vysvetluji, ze pro ni nic nemam, sul ze by ji nechutnala. Nechtela si dat rict, tak jsem nacaty pytlik se soli vyndala a dala ji cuchnout. Koukla na me a sla si po svych. Rozhlednu se a primo proti me postava chlapik - a smeje se!
16.7.
Tak se mi dneska na mych potulkach rozrostl seznam ucastniku silnicniho (a nejen jeho) provozu o dve kozy. Male, tmavohnede kozy se krcily v rohu domu, protoze prselo a tam byly v suchu. Verim tomu, ze jak prestane prset, pujdou si po svych - jako vsichni tady, lidi i zvirata…
Opet jsem se ztratila; uz to zacinam brat jako beznou soucast meho zivota tady… Mistni ulicky se krouti na vsechny strany, oznaceni nejakymi cedulemi tu neexistuje, a vubec - cele prazske Stare mesto je jako nalinyrovane podle pravitka v porovnani s mistnimi ulickami. Aspon jsem se prosla, to cloveku nikdy neuskodi, i kdyz priste si na tu petihodinovou prochazku vezmu radsi sportovni boty, v pantoflich uz me pekne bolely nohy. Ale nasla jsem se a nakonec i trefila zpatky do hotelu, asi uz se prizpusobuju… :)
Mame hnedka vedle hotelu takovou malou cajovno-kafirno-pekarnu. Zkusila jsem tam dnes “masaja chai” a cekala, co mi prinesou. Teda to byla dobrota! Vypada to jako silny caj se smetanou a posypany necim hnedym. Neni to ani kakao, ani cokolada, ale dodava to tomu skvelou chut. Vcera jsem si tam dala zazvorovy caj a krome pytliku se silnym cajem tam byl opravdu nastrouhany cerstvy zazvor. A ceny? 35 - 40 rupii (to same v centech). A kdyz jsme u tech cen, zahledla jsem dneska benzinku a zjistila, ze litr benzinu stoji dolar (100 rupii) = cca 24 - 25 korun.
Tezce pracujici (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Wal-Mart:) (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 27.08.2015 22:48 Bydliště: Kambodza
777
128
824
17.7.
Rano jsem chvili vahala jestli jit nebo nejit do Opiciho chramu - Swoyambhunath. Je to sice jenom asi hodinku chuze odsud, ale jak se znam, tak spis dve, tri… a po tom vcerejsim vyslapu me hodne boli hlavne leva noha, asi jak na ni spatne doslapuju. Marne je vysvetlovani, ze prsticek uz tolik ochrany nepotrebuje, moje noha ma svou vlastni inteligenci a dela si, co chce.
Nakonec jsem vyrazila. Kupodivu jsem k chramu opravdu dosla asi za hodinu a pul; cestou jsem krome jineho potkala rodinku vepru, par koz, stadecko krav a nekolik zebracek, sedicich na hadru na zemi, pred sebou spici deti. Je mi divne, ze ty deti ve dne a v tom kravalu spaly, ale nevadi mi davat zebrakum penize, i kdyz vim, ze jim nijak nepomohou. Chtelo by to spis vybudovat tu ruzne utulky, kde by ty lidi meli moznost vzdelavani nebo zamestnani, almuzna nic nevyresi. Jenze na druhou stranu - zacnete budovat utulky a nez se nadejete, uz je tu civilizace. A tak je snad lepsi, kdyz si budhiste ty svoje chude uzivi…
Presla jsem most pres reku a zacala jit porad do kopce. Kdyz uz jsem mela pocit, ze ten kopec je nekonecny, zeptala jsem se na cestu a chlapik ukazal na bilou spicku chramu. Kruci, ta byla aspon kilometr nade mnou! Po chvilce jsem dosla k upati celeho komplexu, kde jsou zahrady, ve kterych ziji opice - a schody. Ruzna odpocivadla s budhy - a schody. Dalsi zahrady - a dalsi schody. Zkratka schody a schody, 360 jich bylo, po kterych kdyz jsem se doplazila az skoro na nahorni plosinku, kde stoji samotny chram, vybehl na me vyberci a zkasiroval me o 200 rupii.
Branila jsem se:
“But the other people here go for free, no one paid!”
“Only turists pay.”
Genialni, turista to zaplati… Vysvetlila jsem vybercimu, ze si poridim sari i se zavojem a bude houby vedet, ze jsem turista. Preslo me to, kdyz jsem videla, jak moc je tam vsechno poskozene. Na jedne budove pracovali delnici a cestou dolu jsem potkala kluka, jak vlaci nahoru pytel kdoviceho tradicnim zpusobem, na provaze kolem cela. Tak jestli to moje vstupne jde na opravy, tak je to dobre….
V jednom miste vedle schodu sedel budhisticky mnich a mel tam cedulku, ze cte z ruky. Usedla jsem k nemu a byla zvedava, co mi povi. V podstate mi rekl skoro vsechno z me dlouhe minulosti i neco malo z me budoucnosti. Prekvapil me tvrzenim na tema deti, ze “one out of three is good”. Rekla jsem mu, ze mam jenom jedno dite, ale on to jenom zopakoval. Az pozdeji jsem si vzpomnela, ze jsem vlastne pred narozenim syna o dve deti prisla! Do budoucnosti mi predpovedel hodne stesti jeste letos, pak kolem 61 roku tak velke problemy ze “you should give to gods” - asi nejakou obetinu - a dlouhy zivot bezmala do stovky. Ale prekvapilo me, ze v tom svem vyctu nijak nezminil smrt meho muze, mozna proto, ze to byla jeho cesta a ne moje.
Vsude bylo plno opic. V zahradach (spis dzungli) za plotem vedle schodu, na schodech, na plochach s lavickami i se stanky, zkratka se tam tak vsude vesele chumelily a videla jsem, ze nekteri lide se k nim i modli. Asi bych si mela doplnit zakladni znalosti budhismu, potazmo hinduismu, jenze oni maji tech ruznych vteleni nejrozlicnejsich bohu tolik…
Tentokrat jsem zabloudila az cestou zpatky domu, ale i tak mi ten vylet trval cely den. Ach jo, nozicky moje dostavaji zabrat!
21.7.
Zacala jsem hledat, kde se muzu uchytit jako chudy dobrovolnik. Pri hledani na internetu jsem totiz zjistila, ze dnes uz clovek musi mit aspon nekolik volnych tisicovek dolaru na to, aby smel pracovat jako dorovolnik v Nepalu. Samozrejme se vsechny ty organizace dusuji, ze vsechny zaplacene penize zustanou v Nepalu, ale staci se podivat na jejich domaci adresy a je to jasne: USA, UK, Svycarsko… Proste jeden velky podvod.
Narazila jsem tu vcera na clovicka, ktery zalozil mistni neziskovku, ktera nabizi ruzne druhy dobrovolnicke prace a platba je formou dotace. Mas-nemas, chces-nechces. Netreba dodavat, ze tady skutecne vsechno zustane v Nepalu. A tak jsme se sesli, aby mi tohle vsechno vysvetlil.
Kdyz jsem se omluvila, ze uz druhy den pustuju a tak nejsem nejlepsi spolecnik, zavezl me do Sivova chramu jmenem Koteshwor v Mahadevsthan, ze pry kazdy, kdo chce drzet pust, to dela v pondeli, ktere je zasveceno Sivovi. Ten pak podporuje a pomaha dotycnemu. Navic prave v tohle pondeli zacina rok zasveceny Sivovi - tak vida, jak veci funguji! Zajimave, kdyz jsem v cechach nekomu rekla, ze drzim hladovku, bylo to jak mavnout rudym hadrem pred ocima byku: hned kazdy zacal nabizet neco k jidlu, neco k piti…. tady kdyz reknu, ze drzim hladovku, tak i v restauraci se me jenom slusne zeptaji, jestli bych tedy chtela vodu?
A tak dneska jedu treti den, vypada to, ze kasel uz presel a citim, ze pekne smrdim, i kdyz se 2x denne sprchuju. Takze se telo asi zbavuje neceho, co tam nema co delat…
Nishchal (Niščál) je docela zajimavy clovicek; dal mi nejake papiry a kontakty s tim, ze se zitra, t.j. ve stredu zase sejdeme tady v te male cajovne. Takze dneska budu studovat jejich podminky a kdyz se mi bude vsechno pozdavat, tak bych asi brzo zacala ucit anglinu. Kdyz to neslo kvuli nabubrelym egum vsech tech idiotu v cechach, pujde to v Nepalu.
Jak se tak ted uz treti den vicemene poflakuju doma, tak jsem zprovoznila televizku s obrazovkou ne o moc vetsi nez ma muj laptop a zvedave jsem lovila ruzne programy. V anglictine jsem nasla asi ctyri, pry HBO, ale kdyz jsem videla co za sracky plne agrese, zabijeni, podvodu, vrazd a podobnych nesmyslu, starych nejmin 20 let, sem tohle slavne HBO pere, znechucene jsem to zase vypnula. Ach jo, televize uz je asi vsude stejna = srackovity nastroj na vymyvani mozku.
Dnes pozde odpoledne jsem se rozhodla, ze uz ten pust stacil a dosla jsem si na “masala chai” (skvelej!) a potom do obchodu najit neco na zub. Nasla jsem syr z mleka z jaka, tak jsem ho kousek, asi tak 10 deka snedla. Do pul hodiny jsem zacla opet kaslat, zaclo mi tect z nosu a dostala jsem prujem.
Tak co ted? Budto mi telo rika, ze nemam jist vubec, a nebo ze mam jenom tu hladovku protahnout… No tak pro dnesek jsem to vyresila: nalila jsem do sebe velkeho panaka skotske, samozrejme ze s velkou nechuti, takrka s odporem :))))) Po ni se kasel zmirnil a ostatni projevy prestaly. Ale myslim, ze zitra dojedu ten syr (no kruci, prece ho nevyhodim!) a najedu znova na pust. Evidentne to moje chudak telicko potrebuje. Docela by me zajimalo, co to vsechno znamena, ze by jeste pozustatek te me boraxove kury? Vyplivu tak 0,5 deci a vic hlenu kazdy den; uz me to kaslani nebavi, ale zase je mozne, ze dodatecne zabral ten borax. No tak aspon ted budu mit plice zas jak miminko… :)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 27.08.2015 22:59 Bydliště: Kambodza
777
128
824
23.7.
Vcera vecer chvilku po desate uz jsem se chystala, ze zapluju, kdyz se nahle cely barak otrasl. Mame tady zemetras! Copak o to, na ty jsem z Kalifornie zvykla, ale nejsem zvykla pobyvat behem nich v obrovskem, zdenem, asi sedmipatrovem dome. Ty nase kalifornske drevenice, navic vetsinou prizemni, jsou daleko prijemnejsim mistem k pobytu v dobe zemetrasu. Nebyl to moc prijemny pocit, zvlast kdyz vim, ze prijde jeste “aftershock”. Ty byvaji casto daleko horsi nez samotne zemetreseni. Ale zase je otazka, za jak dlouho prijde; muze to byt par hodin nebo i nekolik dni…
A tak jsem zase ulozila ledvinku a vybalila Svestku - asi jedine dve veci, ktere bych se snazila zachranit - a s mym oblibenym prohlasenim “Koho maji obesit, ten se neutopi” jsem konecne zaplula do pelisku. Dej se vule… ci vlastne? Asi budhova. :)
Druhy den jsem zjistila, ze cely tenhle komplex byl postaven pred sedmi lety a ze pry je bezpecny az do 8.8 Richterovy stupnice. Tak 8.8 uz je konec sveta, tak co bych se desila… Pozdeji jsem se dozvedela, ze to bylo “jenom” 4.6, takze celkem zadne skody…
DruheVarovani (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
PrvniVarovani (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 01.09.2015 19:00 Bydliště: Kambodza
777
128
824
26.7.
A mame tu dalsi nedeli. Navenek se nic moc nedeje, podle sil se obcas nekam projdu, nekdy posedim chvili v lobby, ale vetsinou jsem ve svem pokoji. Od toho 19.7. kdy jsem zacala s pustem, se udala spousta veci, ale vsechny jsou pouze vnitrni zalezitost.
Jak uz jsem zminovala, na konci tretiho dne hladovky jsem si s chuti dala kousek syra z jaka, ale reakce byla takova, ze jsem nakonec cely zbytek zahodila a vratila jsem se k hladovce jako snad jedinemu uzdravovacimu prostredku, v ktery verim. Jak sly dny, dostala jsem se az na vykaslavani zeleneho, hnedeho a ruznobarevneho hlenu, pote, kdyz kasel lehce ustoupil, se mi prozmenu spustilo z nosu, a nakonec, posledni asi tri dny, se vzdycky pred usnutim ozve bolest jako z uskripnuteho nervu, ktera jde do nohou. Zrejme tam ma telicko cosi na praci a tak se to obcas ozyva… Da se to rozhybat nekolika cviky do snesitelna, ale stejne to citim.
Mezitim se obcas dusim pri chuzi do schodu - ja, ktera jsem jeste v unoru jen tak pro zabavu vybihala co nejrychleji schody do prvniho patra - a nekdy se prida buseni srdce. Ale nekde uvnitr vim, ze je to vsechno v poradku, i kdyz momentalne neprijemne, a beru to tak, ze kazda zmena boli.
Nasla jsem si nekde na internetu zemske cakry a zjistila tam, ze 7. cakra, treti oko, sidli v hore zvane Mt. Kailash, ktera je tu nedaleko, v Tibetu hned za hranicemi. No tak to uz se nedivim, ze se mi deji takovehle veci! Ta energie snad ani cloveka nemuze nechat napospas jeho prizemnosti. A tak mam nakonec pocit, ze jsem dosla domu. Ackoliv se necitim nejlip, vim, ze je to jenom uzdravovaci proces a ze bude daleko lip, nez kdy predtim bylo. Citim, ze ta obklopujici energie se me snazi rozmluvit i koureni, ale tady se nepoddavam tak jednoznacne, jako s jidlem a alkoholem. Je docela srandovni to sledovat, jak me ta energie necha vycudit trebas jedno nebo dve cigarka, ale u toho tretiho se znicehonic zacnu citit tak moc nepohodlne, ze ho proste tipnu.
Dalsi hodne zajimava vec je, ze po osmi dnech pustu by jeden ocekaval aspon nejaky ubytek pritulnych speku, ale tady neni zadny naznak, ze by se jim chtelo treba zmizet. Ani nezazivam zadne “kysele reakce”, jako se to delo pri me posledni sedmidenni hladovce, zkratka az na popsane potize - nic! Obcas pocituju syndrom “slabych nohou”, ktery ma zrejme cosi spolecneho s tou podivnou bolesti pred spanim. Predstavuji si potom, jak je nekde v tech kyclich a nohach cosi spatne a proto tam obranny system meho telicka maka ve dne v noci, tak potom neni divu, ze ty nohy jsou nekdy slabe. Ale nedeje se to porad, jde to ve vlnach. A tak doufam, ze mi mistni energie sedme cakry splnila jedno z mych prani, a to stat se bretharianem.
A nakonec jedna zajimavost: vcera oslavil druhe narozeniny chlapecek, syn tibetskych uprchliku zijicich v Nepalu, ktery je novym vtelenim Dalajlamy!
27.7.
Potkala jsem vcera, pri mem poflakovani se po hotelu, ktery ma nejen utulnou lobby, ale i jidelnu pod strechou a na te strese obrovskou terasu tak plnou vsech moznych kvetin, keru a stromku, ze lehce pripomina dzungli, jednu americanku jmenem Cynthia, ktera ale pouziva zkratku Thia (tohle je foneticky, nevim, jak to pise). Rekla bych, ze je ji pres ctyricet, a jak se tu s americany prilis nekamaradim, protoze od vetsiny slysim jenom co vsechno jim tu vadi, tahle holka je neuveritelna vyjimka. Zkratka padly jsme si nejak do oka. Bydlela v podnajmu u nejake zname, a sama rikala, ze krome spousty uzitecnych informaci od ni take slysela vecne stiznosti na Nepal. Uz ji taky napadlo: “Tak proc tu tedy zustavas?”
Povidaly jsme snad hodinu a porad bylo o cem. Sverila jsem se ji, ze uz osmy den pustuju, a dokonce jsem ji i ukazala ty moje speky pritulnaky, ktere jsou, aspon pro me, dukazem, ze to delam spravne. No, taky koukala jak blazen…
Take se ji podarilo usmlouvat tu pokoj za $5/noc, tak se sem zitra stehuje. Dokonce tu nasla skutecne dobrovolnickou praci, ktera neni o zadnych penezich, ale o nasazeni vlastnich sil. Teda klobouk dolu! Kdybych se za tyden nestehovala do Pokhary (ktera je mimochodem jeste o fous bliz te Mt. Kailash), tak bych zacala makat s ni. Uz jsem se tu zacinala citit trosku opustene; ne ze bych vylozene potrebovala mit porad kolem sebe lidi, ale spis si obcas s nekym poklabosit. A to s touhle holkou jde, a moc dobre, protoze hodne nad vsim premysli…
Ja jsem dneska uz 9. den na pustu a zatim vsechno dobre. Tahle hladovka je ale nejak jina - zadne acidoticke krize, hubnuti, boleni hlavy, nic! Dala jsem si dneska “nepali chai” a nejak jsem prehledla, ze je s mlekem. Jo, chutnal dobre, ale kdyz o dve hodiny pozdeji letel do misy, uz tak dobry nebyl.
Beru to jako signal od telicka, ze proste nechce nic. Aspon ze me necha pit tu vodu a poranu cisty caj, bez niceho… Asi se potrebuje s necim vyporadat - a nebo, co ja vim, treba jsme spolecne na ceste k bretharianum
28.7.
Ukecali me v hotelove loby, abych si listek na autobus koupila pres ne, ze mi udelaji cenu. A tak jsem nakonec koupila listek do Pokhary turistickym autobusem za $7. No nekup to! Je to neco pres 200 km a bus je pry klimatizovany a pohodlny. Tyhle penize mi v Americe nauctuje taxikar za otevreni dveri….
Taky jsem si nasla asi tri hotely v Pokhare a sla jsem za recepcnim, jestli by tam zavolal a jeden z nich mi zabukoval, protoze v mem soucasnem stavu opravdu potrebuju, aby me nekdo vyzvedl na autobusovem nadrazi i se zavazadly a do toho hotelu dopravil. Recepcni (asi bych mela rict pan, ale me tu vsichni pripadaji jako kluci) tedy vzal telefon a zavolal do prvniho hotelu. Vyskytl se jakysi problem. Pak do druheho, tam se vubec ani nenamahali to zvednout. Konecne v tretim mel uspech, tak mi ho zabukoval.
Mezitim si vzpomnel, ze ma v Pokhare kamarada, ktery tam jede hotel tak zavolal i jemu. Byl to hotel te kategoie, na kterou proste nemam, ale pry by mi udelali cenu, kdyz tam zustanu dele, jenze i ta “protekcni” cena byla jeste o malinko vic, nez jsem byla ochotna dat.
Mezitim jsme s panem recepcnim klabosili o vsem moznem (ma hodne dobrou anglinu) a on se vyptaval, proc se vlastne tak peru o kazdy dolar za ubytovani, tak jsem mu rekla, ze jsem vdova a mam maly duchod po manzelovi a proto tyhle nekonecne tanecky kolem penez - a on me pozval k nim, az se vratim do Kathmandu! Pry moje zena ti uvari, mam taky deti a opravdu te radi uvidime. Platit nic nemusis!
Tedy opravdu, nepalska pohostinnost nezna mezi. To uz je druhe pozvani abych zila primo v rodine za ty tri tydny tady. Jsou to proste “holy and blessed people”, zkratka budhisti.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
0
Brbla 02.09.2015 09:57 Bydliště: Kambodza
777
128
824
2.8. (nedele)
No to nam to uteklo! Po dobu tech nekolika dni nebylo moc o cem psat; byla jsem proste nemocna a tak jsem travila vetsinu dne v posteli. Zjistila jsem, ze tomu hrozivemu kasli tady rikaji “Kathmandu cough” (Kathmandsky kasel) a ze je to celkem bezna choroba, ktera sklati kazdeho, kdo neni dostatecne trenovany v dychani cisteho smogu a prachu. A tak uz jsem dneska na 15. dni hladovky a krome toho, ze jsem slaba jak moucha, se citim docela dobre…
Odjela jsem dneska z Kathmandu do Pokhary, druheho nejvetsiho mesta v Nepalu, hned na upati Himalaji. Muj milovany recepcni jmenem Purna se opravdu o vsechno postaral, a tak me jeden z clovicku z loby rano v 6 hodin posadil na motorku, bagl mi velice ohleduplne dal na zada a druhou tasku k sobe mezi nohy a uz jsme frceli k autobusu. Cesta byla jako obvykle dost drsna, zadek cely omlaceny z te kombinace der a vymlacenych tlumicu, ale jinak probehlo vsechno v pohode. Kdyz jsem videla jakousi belosku jak rumpluje na jedne zastavce dvermi od zachodu, cela zoufala, tak jsem si uvedomila, kolik pozitivnich veci sebou nese pust….
Staveli jsme celkove trikrat; uplne to chapu, ridic z toho asi taky musi byt dost unaveny. Cesta dlouha 200 km nam trvala pres 7 hodin, z toho pres hodinu jenom nez jsme se vymotali z Kathmandu. Ta jejich “highway” vypada jako nejzapadlejsi silnicka treti tridy nekde v horoucich peklech, kde uz na ni vsichni zapomneli. A na ni jezdi tezke nakladaky, autobusy, a krome nich i vsechna bezna doprava. Ridic mel budku oddelenou sklenenymi dvermi, a i kdyz predpokladam, ze tam byly 2, nejvys 3 mista, nejak se tam poskladalo 5 dospelych a 2 deti. Evidentne se jim tam vsem libilo :)
Po prijezdu do Pokhary na me uz cekal kdosi z hotelu, North Face se jmenuje, i s hotelovym autem a ridicem. Znovu jsem v duchu poslala velky dik Purnovi a po par minutach pristala v hotelu. Je docela maly, rozhodne v porovnani s tim, ve kterem jsem byla predtim, a pripada mi, ze je skoro prazdny. Kupodivu po me nikdo nechtel pas, jenom se zapsat do knihy hostu. Zavedli me do pokoje - a svete zbor se, mam tu i maly balkon, na kterem se da sedet, sledovat cvrkot, hory kolem a jezero. Navic tu maji i chodniky a nadherny vzduch. Celkove je Pokhara takova nejaka klidnejsi a roztazenejsi, neni to tu tak moc hlava na hlave jako v Kathmandu. Uz se tesim, az naberu trochu silu a vyrazim na vylety. Myslim, ze tady to bude brzo.
Ta moje “choroba” mi dala jednu obrovskou lekci: ja, ktera jsem se vzdycky obesla bez pomoci kohokoli, jsem se najednou musela naucit pozadat o pomoc a spolehnout se na uplne cizi lidi…. Zkraje to pro me bylo dost utrpeni, ale pak mi najednou doslo, ze uz jsem tuhle zkusenost hodne potrebovala…. Takze diky, ty hnusny kathmandsky kasli, zase jsem doufam o kousek dal!
Maly dodatek: kdybyste nekdy meli pocit, ze si zavislost na druhych potrebujete vyzkouset, odskocte si na to do budhisticke zeme… oni to berou uplne jinak. :)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 02.09.2015 10:11 Bydliště: Kambodza
777
128
824
4.8.
A mame tu utery. Jsem na 17. dni hladovky a uz jsem uplne zeslabla. Vypada to, ze mi zacinaji pomalu mizet i speky kolem pasu, tak uz asi moje telo sezralo co se dalo - cili vsechno, co do tela nepatri - a pomalinku se zakusuje do speku. Ale opravdu pomalinku, takze to asi dotahnu do klasicke jednadvacitky a pak pomaloulinku najedu na navratovku. Uz mam par dni ukrutnou chut na cerstvou okurku! :)
Manager tohohle hotelu jmenem Miščán mi ukazoval jeden svuj zub, ktery si nechal navrtat do dasne a je k nerozeznani od tech prirodnich. Tak jsem se rozhodla, ze tedy pujdu k zubari, kdyz uz stejne pustuju, abych uz tu nestrasila jako klasicka bezzuba carodejnice, ale jako velmi moderni carodejka….
Odvezl me na skutru k zubari, tam vymenil par slov se slecnou v recepci (ktera zaroven delala i asistentku) a ackoli v cekarne bylo par lidi, behem asi peti minut jsme bylo uvnitr. Tam se mi pan zubar podival do pusy a nabidl mi tri ruzne urovne nahrazky: kovova, keramicka, nebo zirkonium. Ta posledni by byla na sroub, ale trvala by asi 3 mesice, tak jsem zvolila tu keramickou. A zacly se dit veci. Zadny rentgen, zadne stupidni otazky ci testy, rovnou na sesli a po lokalnim umrtveni zacal brousit. Potom sejmul otisky a ve ctvrtek si jdu pro nove zuby, ktere pry prilepi na ty sousedni. Bratru za $242, cena, o ktere se mi muze zdat nejen v cechach nebo ve Statech, ale dokonce i v Mexiku!
Mily Miscan tam na me cekal (a prekladal), pak me posadil na skutr a odvezl zase zpatky do hotelu, s tim, ze ve ctvrtek tam se mnou znova zajede. Uz to sice vidim na stav meho bankovnihu uctu koncem mesice opet nekde jen taktak nad nulou, ale za ty zuby mi to stoji.
7.8.
A zubni anabaze pokracuje. Vcera jsme opet byli u dentisty, ale vyrobene zuby ne a ne sednou, takze si je technik zase odnesl a jeli jsme dneska znovu. Uf, tak konecne, po dalsi asi hodine brutalniho tyrani, mam zuby! Hned me pan zubar upozornil, ze ten jeden spodni, ktery samozrejme taky chybi primo pod temi novymi, je velmi dulezity a ze by to chtelo ho tam dat co nejdriv…. No, snad se zadari pristi mesic.
Jinak jsem 18. den pustu skoncila, uz jsem toho nejak mela dost. Zacla jsem mit paru nove vylihleho kurete, a tak ted jedu navratovku na stavach z ovoce a zeleniny, ted uz prolozenych par (nesolenymi) kesu orisky.
Chodim tu kazde rano k jezeru Fewa, kde je malicky trh s jidlem a cerstvou zeleninou a ovocem. Ta prochazka se mi libi; na rozdil od Kathmandu je tu cisty vzduch a vetsinou i chodniky, cestou je spousta kramku i lidi a vseho mozneho na ulici, zkratka je to prijemny zacatek dne. Vsechna zelenina i ovoce je tu mala, zkratka ciste organicka :) Primo v kramku, kde si nejakou vyberu, maji ukrutny zelezny “maslostroj” asi pul metru vysoky. Tam zavrti parkrat klikou a mam sklenici cerstveho dzusu. Pred pripadnou otazkou hygieny zaviram oci a utesuji se tim, ze ovocne enzymy jsou mocne a utlucou kdejakou bakterii, a take tim, ze nepalci jsou docela cistotni lide, jenom proste nemaji prilis dobre podminky.
Byla jsem mym “andelem straznym”, managerem Miscanem, pozvana k nemu do rodiny. On sam bydli v hotelu, ale jeho zena s dvema malymi detmi bydli kousek odsud v jedine pronajate mistnosti, kam se vejdou presne dve postele a nekolik skrinek. Par z nich slouzi za kuchyni, a to je vsechno. Ta mistnost je v miniaturnim domecku, tak maji aspon hodne mista venku na zahrade…
Poucila jsem se, ze pri navsteve rodiny mam prinest maly darek, tak jsem koupila drobnosti pro zenu i deti a pridala trochu hotovosti. Prekvapilo me, jak vic nez skromne bydli. Achjo, tahle zeme ma pred sebou jeste asi dlouhou cestu, nez se vyhrabe z chudoby, ale taky jeste hodne casu svobody.
Kazdy den na mnoho hodin vypinaji elektrinu. Zkraje jsem nervozne pobihala s laptopem v ruce jako “kde ho muzu nabit?”, ale jak jde cas, nejak si zvykam. Zjistuji, ze koneckoncu i mit elektrinu 24 hodin denne je jenom hloupy zvyk. Takhle to jde taky a je to docela dobra odnaucovaci kura zavislosti na ni… Zato voda, a to tepla i studena, tu tece 24 hodin denne. Je to moc prijemne, skoro jsem cekala i tady nejaky zadrhel.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
0
Brbla 02.09.2015 10:23 Bydliště: Kambodza
777
128
824
8.8.
Zasla jsem si vcera vecer do restaurace na “veceri”, ale diky navratovce jsem pozadala jenom o suchou ryzi a trochu zeleniny pripravene v pare. Krome toho, ze jsem se malem zadusila, jsem tou nezvyklou objednavkou take vyprovokovala veskery personal, aby se sel “nenapadne” podivat na toho cvoka, co si v restauraci plne dobrot objedna neco takrka nestravitelneho… :) A tak jsem se seznamila s kucharem, majitelem i obema cisniky. Chvili jsme povidali, tak ruzne na stridacku se vsemi, az se mi tomu jednomu konecne podarilo vysvetlit, proc se trapim necim takovymhle. Nechapal slovo “fasting”, porad si ho spojoval se slovem “fast”. No nakonec se mi to vysvetlit podarilo, tak jsem snad uvedla uroven zmagoreni americanu zpatky tam nekam, na co jsou nepalci celkem zvykli.
S panem majitelem jsme probrali bidny osud farmaru, kteri - celkem jako vsude - nejvic drou za nejmin penez. Zase jsem se dozvedela par dalsich zajimavosti o tehle nadherne zemi. Cisnikovi, ktery me obsluhoval, jsem se sverila, ze bych si rada najala maly byt, protoze v hotelu se clovek nikdy opravdu neciti jako doma. No a nez jsem se dodavila tou suchou ryzi, prisel jiny cisnik, ze ma nekde primo u jezera volnou mistnost i s koupelnou s horkou vodou (asi jedina moje podminka) a dokonce i s internetem za bratru $35/mesic. A tak jsme se dohodli, ze se tam dneska zajdu podivat. Vida, k cemu je nekdy dobre objednavat si zvrhla jidla! :)
Kolem desate vecer jsem se vracela domu temnymi ulicemi, protoze zase nesel proud, a najednou mi doslo, ze i kdyz potkavam skupinky mladych capku, nejak se vubec necitim ohrozena. To je asi taky jeden z duvodu, proc jsem si tuhle zemi zamilovala…
Nasla jsem kdesi na internetu docela zajimavou perlicku: muzi se tu dozivaji zhruba 60 let, zeny dokonce jenom asi 58, a vekovy prumer obyvatelstva je 20 let! Tak proto mi tu vsichni pripadaji tak mladicky.
8.8. (vecer)
Je vecer a ja sedim ve venkovni zastresene hospode s zivou hudbou. Kluci se fakt snazi, ale na Pawouka nemaji. Potrebovali by druheho zpevaka. Mixuji anglickou a asijskou muziku a je to moc pekne! Zapadla jsem sem, protoze se venku rozprselo - no co se divim, kdyz prsi skoro kazdou noc! Je tu monzun, ale jiny nez v Thajsku. Prsi vetsinou v noci a je to opravdu dest, zadne chlistnuti z kyblu. Zatim to vypada, ze dneska dojdu domu silne promocena.
Dala jsem si tu male pivo a smazene krouzky cibule; prinesli mi jeste jako “kompliment” cosi, co mi velmi pripomina mexickou tortilu. Taky z kukuricne mouky a nasucho pecena zrejme na normalnim ohni, ma jeste ocouzene okraje. Ale tahle je okorenena, lehce paliva a zkratka tak dobra, ze se da jist i samotna. (Pozn.: pozdeji jsem zjistila, ze se to jmenuje “papad” a je to delane z “beans flour”, zrejme nejaky druh mouky z fazoli). Nevim, co tomu rekne moje telo v ramci navratovky, ale moje duse a vubec cely zbytek meho ja silne pookral. Koneckoncu, uz je to 4. den.
Pozoruju cvrkot a umim si predstavit, jak se ti usmevavi cisnici mezi 20 - 25 lety dokazi premenit jak mavnutim kouzelneho proutku v nelitostne vojaky, co smetou vsechno v ceste. Ackoli jsou neustale pratelsti - a to i na ulici, na motorce, zkratka opravdu kdekoli - jsou nabiti hrdosti a testosteronem. Asi proto Nepal nikdy nebyl nikym dobyt.
Nejak uz me ani moc nebavi, byt tu porad vsude ta nejstarsi. Ale dneska jsem na ulici potkala belovlasou starou damu v sari, vysokou a stihlou. To je dost vyjimka. Zeny jsou tu bud cernovlase - nebo mrtve.
Uvedomila jsem si, ze Vesmir se o me opravdu vzdycky postara, jsem stastna.
Podlaha v te hospode je z teakoveho dreva, nevim, jestli by tu prezilo cokoli jineho, snad krome dlazby, protoze i kdyz je to zastresene, stromy tu nevykaceli, ale naopak je tou strechou obehnali. Takze spousta vody se dostane i sem.
Sla jsem domu, kdyz dest trochu povolil a uz jenom poprchavalo, a prede mnou slo devce s rozpustenymi vlasy. Sla a sla a brodila se louzemi a me doslo, ze ma proste radost ze zivota.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 06.09.2015 11:35 Bydliště: Kambodza
777
128
824
10.8.2015
25.4.2072
Tohle neni omyl, to druhe datum je podle nepalskeho kalendare. Jsou proste o 57 let napred, i kdyz podle vseho ostatniho asi tak o 200 let pozadu. Zaplat pambuh za to, aspon je tu ciste jidlo a krome Kathmandu i cista priroda - dzungle nebo hory. Kdyby to nekoho hodne zajimalo, tak tady je link: http://www.nepalicalendar.com/index.php?ny=2072&nm=04&nd=25
Po nekolika dnech nahaneni jsme se dneska konecne sesli s cisnikem, ktery mi nabidl mistnost k pronajmu, a tak jsem se tam sla podivat. No, mistnost je spis mala kuca, ale na chodbe je (pry horka) sprcha a zachod a v dome (pry) jede slusny internet. Chce za to $35/mesic, tak to zkusim, zmizet mohu vzdycky. Je to jen pres ulici od jezera a pritom v oblasti, kde jsou vsechny obchudky a hospudky, zkratka lokace je fajn. Za ty penize….
Pronajala jsem si dneska kolo, na tyden. Nesedela jsem na tom mozna 40 let, ale zjistila jsem, ze to pro me funguje uplne skvele. Pokhara je jenom obcas mirne do kopce s kopce, ale i na to si musim nejdriv vycvicit svaly. Uz hledam, jak se zmotorizovat, ale asi to bude muset jeste chvili pockat. Zatim jsem objela nejblizsi sousedstvi a zakotvila jsem v hospudce, kam chodim rano na kafe. Zabrzdila jsem o rantl u chodniku (hm, ty brzdy teda nejsou nic moc) a cisniky, co postavali venku, jsem lehce vydesila timhle priletem. Tak mi vzali kolo, zamkli ke stromu a smali se se mnou, kdyz jsem jim rikala, ze uz na tom poradne neumim ani jezdit.
Po veceri jsem jela domu, do hotelu, za tmy a bez svetla. To tady nikdo neresi, koneckoncu kravy, kozy, prasata, psi, buvoli a chodci taky zadna svetla nemaji… :) Nejak uz jsem nabyla obrovskou duveru, ze me proste neprejedou.
Zamyslela jsem se dneska nad jejich delenim lidi do kast. Zkraje mi prislo hrozne nespravedlive, aby nekdo zustal cely zivot otrokem jenom proto, ze se narodil do rodiny “nedotknutelnych”, cili pro ostatni lidi nekym, od koho by se duchovne i fyzicky umazali.
Jenze cim dele jsem nad tim premyslela, tim vic mi dochazelo, ze v zapadnim svete ty kasty mame taky, jenom jim tak nerikame. Ale ve vetsine pripadu se taky profese otce dedi na syna bez ohledu na jeho talent ci inteligenci a drtiva vetsina “otroku”, cili lidi na stavbach a v podobnych provozech tam zustanou zaseknuti do konce zivota. Nemam nic proti delnickym profesim, koneckoncu jsem jich hodne sama prosla, spis me napadlo: kdo by chtel do smrti myt nadobi? Nebo delat pridavace na stavbe? A tady jsme u toho - at se clovek narodi v jake chce rodine, pokud je “nedotknutelny” v dusi, tak se ho opravdu nic nedotkne a bude proste to nadobi myt az do smrti. Ale pokud v sobe neco ma, tak se dostane k lepsimu a lepsimu, az konecne bude delat to, co ho bavi, nebo aspon to, kde vydela penize a oceneni od ostatnich. Je to sice tvrdsi cesta, nez kdyz se jeden narodi v rodine “brahmanu” (nejvyssi kasta), ale zase tam vidim tu paralelu se zapadnim svetem. Tam se taky ne kazdy narodi v rodine “hornich 10 tisic”.
Kolem meho hotelu vyrusta nekolik novych, takze tam cele dny pobihaji delnici. Ackoli maji elektrinu, neco jako vratek, natoz elektricky vratek, nebo michacku na maltu jeste do sve spolecnosti neprijali. A tak cele dny nekolik delniku splha s plnym a tezkym kosem na zadech, upevnenym silnym provazem na hlavu, tech 5 - 6 pater. Docela me sokovalo, kdyz jsem pri blizsim pohledu zjistila, ze tihle nosici jsou vetsinou zeny. Pak uz se nedivim, ze tu zeny ziji jeste asi o dva roky v prumeru kratsi dobu nez muzi. A jsme zpatky u tech kast. Asi je na svete hodne lidi, kteri maji v dusi tu kastu “otroku”. Hm, jsou taky potreba, to je jasne, to asi jenom ja mam nejaky vnitrni problem se s timhle smirit. A tak to beru jako dalsi zivotni lekci, zase mam co prestavovat a menit sama v sobe.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 06.09.2015 11:55 Bydliště: Kambodza
777
128
824
11.8.
Cetla jsem dneska v novinach, jak si stezuji Dalitove, ze od nich ani vetsi mlekarny nechteji vykupovat mleko, coz je pro ne zrejme stezejni forma obzivy. Dalitove jsou “nedotknutelni”, a mlekarny jejich mleko nechteji, protoze by to pak ostatni kasty nekupovaly. Vzdycky znova me prekvapi, ze tu v podstate nikdo nijak zvlast nepodvadi - stat se tohle v zapadnim svete, tak se tiskovy mluvci dotycne mlekarny bude dusovat na smrt svych mnoha matek, ze od Dalitu zadne mleko nevykupuji a basta. Vlk se nazere a koza zustane cela.
A tak to vypada, ze ackoli nova ustava, na ktere vlada prave pracuje, uz diskriminaci nedotknutelnych postavila mimo zakon, kulturni zvyky jsou mnohem silnejsi.
Prestehovala jsem se dnes taky do nove Diry. Cestou jsem si koupila instantni polevku a po nabydleni jsem sla skemrat o trochu horke vody. Hned jsem dostala “vynadano” proc pry si kupuju tohle, kdyz je navareno! Aha, tak to mi nejak nedoslo, ze najem zahrnuje taky krmeni… A tak jsem nakonec dostala svoji misku s instantkou a jeste druhou misku s polevkou pani domu, po ktere mi sice slehaly z huby plameny, ale jinak byla dobra. Dekuju ted v duchu Lincovi za jeho trenink na paliva jidla, u kterych zrejme tu palcivost cele roky zvysoval, jinak si neumim predstavit, ze jsem tu jejich polevku tady do sebe vubec mohla dostat. Uz se mi tu taky parkrat stalo, ze jsem pri navsteve zachodu potrebovala hasicak. :)
Ne ze by tu byla jenom paliva jidla, daji se najit i nejaka lehce korenena, ale domaci kuchyne bude zrejme zalozena na chilli. Celkem to i dava smysl - jsme v subtropech, to znamena spousta parazitu a dalsi haveti, ktera je nejspis vsude, a chilli si s timhle vsim poradi, a levne. Alkohol je tu relativne drahy, zatimco chilli a dalsi palivky jsou za par babek.
Vubec uz me tu mockrat napadlo, ze Linc by tu byl stastny. Jidlo, lidi, krajina, vsechno proste moc fajn, a jeste k tomu levne cigarety - co vic si clovek muze prat?
Vidim ted, jak nepalci ziji. Jednim slovem - skromne. Bezne ma cela rodina jednu mistnost, na patre je jeden sprchac a zachod (kdyz maji stesti) a ziji tak nejak vsude - uvnitr, na chodbach a schodistich, venku, na dvorcich, zahradkach, ulicich… zkratka vsude. Ja tu mam na patre krome me Diry jeste dalsi tri mistnosti, ve dvou je po jedne rodine a v te treti ma zrejme nekdo nejaky byznys, ale jaky, to zatim nevim.
Prislo pozvani na veceri od jine (zrejme) clenky rodiny. Tohle je holcina tak kolem 20, 25 let a ma na prvni pohled inteligentni oblicej. Skoda, ze nemluvi anglicky, s tou by asi byla radost si popovidat. Dalsimi stravniky tam byla babicka s dedeckem, ale kdo je kdo a jake maji pribuzenske vztahy zatim nevim. Jenom vidim, ze babicka se casto smeje, a protoze tady se holky privdavaji do rodin svych muzu, tak se mi zda, ze s touhle tchyni se asi da vyjit.
Vecere celkem nezklamala: ryze, hodne paliva omacka, kousek ryby z mistniho jezera zase s jinou palivou omackou a navrch kousky masa, tentokrat prozmenu s uplne jinou palivou omackou. Az na to, ze mi sly opet plameny az odnekud ze zaludku, to bylo vsechno moc dobre. Zbabele jsem se radsi nezeptala na puvod toho masa, porad mi v hlave strasi Janin navrh, ze mozna ty zlobive psy sezerou a nechaji si jenom ty hodne. Proto jsou tu vsechna psiska tak pratelska. To jedine bylo tuhe s kusy flaksy - uz vim, ze priste musim tvrdit, ze maso nejim.
Jedina vec me prekvapila: babicka jedla rukama. Proste z kousku ryze si udelala kulicku, tu omocila v omacce a sup s tim do pusy. Pripada mi, ze jsou v tomhle dome promichane nejake kasty; v te horni se rukama neji.
Vodni buvol1 (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Vodni buvol2 (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 06.09.2015 12:34 Bydliště: Kambodza
777
128
824
12.8.
Ucim se ted plivat. Prvnich par pokusu se mi tolik nepovedlo, ze jsem malem poplivala sama sebe. Ted uz se lepsim - a nebo se ti moji strazni andele rozhodli mi pomoci. Vsimla jsem si uz v Thajsku, ze tam kdekdo plive, a tady v Nepalu to nejak pozvolna preslo do uplne bezneho chovani. Po tom, co jsem chytla ten kathmandsky kasel, kdy ze me sly hleny hnusne az ukrutne, jsem to pochopila - a zacla se ucit plivat. Obvykle si urcim cil a na ten se snazim doplivnout, ale mozna pod vlivem ozveny vycitavych slov sve babicky “Ale Helenko, copak tohle se dela?” se mi to moc nedari… No co, kdyz uz jsem se i naucila se vicemene drzet na leve strane silnice a nebrzdit o psiska, ktera se na ni klidne rozvali primo uprostred, tak se snad i to plivani taky jednou naucim… :)
14.8.
Mam pronajate kolo, takovy stary krap, ani prehazovacku to nema. Mam ho dnes paty den a nestacim se divit - to, co se mi v pondeli zdalo nemoznym, se dneska stalo skutkem! Objela jsem v podstate celou Pokharu nahoru a dolu (ne, ze by byla tak velika), parkrat jsem se do velkeho kopce prosla, ale celkove jsem prekvapila sama sebe… Po tolika letech v autech jsem ani necekala, ze by se ty moje zakrnele svaly tak rychle vzpamatovaly.
Vcera vecer jsem zjistila, ze mam z nejakeho zahadneho duvodu oteklou levou nohu od kotniku dolu. Pricin to muze mit celou radu, od nenasytnych komaru az po to moje bicyklovani, ale mam spis takovy pocit, ze jsou to jeste dozvuky te moji 18tidenni hladovky; asi se jeste leccos v tele cisti, i kdyz tedy muj jidelnicek je vsechno, jenom ne predpisovy. Navic v nem ted pribyla i hodne paliva jidla, na ktera moje trubky tedy vubec nejsou zvykle. Ale dneska uz to zase splaskava, taky co jineho muze ta noha delat, kdyz ji cely den prohanim na kole?
Vubec citim jeste dozvuky hladovky, hlavne v o poznani sensitivnejsich reakcich meho tela predevsim na jidlo. V nasem dome je dole minirestaurace, kde delaji dobrou americkou snidani za $2: opecene brambory a zelenina (rajcata, papriky, cibule), okorenene necim jako kecup, ovsem dost palivym, a k tomu smazena vejce a dobre kafe s mlekem. Pro me mana nebeska, ovsem citim, ze moje telicko se mnou v tomhle bode dost tezce nesouhlasi, Hm, asi nas ceka jeste par souboju, nez to nekde na pul cesty doladime.
Skoro uz premyslim nad dalsi hladovkou, citim, ze se toho ve mne za ten posledni rok nastradalo hodne. Jenze v te me Dire bez vlastniho zachodu to asi nepujde, tak snad pristi mesic, az se z te Diry pohnu.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Brbla 06.09.2015 12:47 Bydliště: Kambodza
777
128
824
16.8.(nedele)
Dneska tady byla “bandh” - vyslovuj “banda”. Tedy ne nejake hordy pobudu, ale banda ve vyznamu stavka. V Nepalu se totiz sveti jako volny den sobota, nedele uz je zase bezny pracovni den. A dneska nebyl. Projela jsem se po okoli, abych videla, jak vypada takove nepalske mestecko o stavce. Vetsina obchodu i hospudek byla uzavrena, ale prece jenom sem-tam nejake zustaly otevrene. Ale bylo jich opravdu malo… Doprava zmizela jako mavnutim kouzelneho proutku a misto ni se po ulicich prohaneli deti i dospeli na kolech, jen tak, pro radost, dalsi si hrali s micem, honili se podle pravidel jasnych jenom detem, zkratka bylo na vsech videt, ze “banda” je tu velmi vitana zmena tomu jejich upracovanemu zivotu. Vsichni se radovali ze zivota, muziku na plne pecky… Zapomnela jsem se zeptat, ceho se vlastne ta dnesni banda tykala; nejspis za zaminku poslouzil navrh nove ustavy, tam se vzdycky najde neco, co se da ke stavce pouzit. :)
Moje leva noha (vic) a uz i ta prava (min) je stale otekla. Rano je splaskla a behem par hodin otece. Vubec to nechapu, s otoky jsem nemela nikdy nic spolecneho. Mozna ten celotydenni trenink na kole tomu mohl napomoct, ale nejak se mi to nechce verit. Jestli na me spis nepusobi to horko - v porovnani s Thajskem sice snesitelne, ale horko to porad je a nekolikrat jsem se pekne prehrala, az tak, ze jsem musela zaplout do prvni hospody a u lahve s vodou nebo mineralkou tam asi tak hodinu vydrzet, nez jsem trochu zchladla. Nojo, tak kolo uz jsem vratila a ted uz budu zase chvilku jenom chodit, to uz se tolik neprehreju, chodit se tu da s destnikem, tentokrat na ochranu proti slunci… Tak ted vyuzivam kazdou chvilku, kdy mohu doslova ‘vyhodit kopyta”, aby se to zase vratilo do normalu.
A jeste jsem si vsimla jedne zajimave veci: dneska jela elektrina cely den. Jestli na to ma vliv spotreba nejakych mistnich tovarnicek a nebo jestli to byla prevence nasilne stavky, tezko rict. Ale rozhodne je to jev znacne nezvykly. Bezne ji vypnou kolem devate rano a pak nekdy pusti na par hodin odpoledne a nekdy taky az kolem devate vecer, jeste jsem nevypozorovala nejaky vzorec v energetickem zasobovani. Ale vzhledem k tomu, ze tady, v Pokhare, zastrelili v patek nejakeho snad ministerskeho predsedu nebo koho, zkratka nejake vysoke zvire, tak bych si tipla spis na tu prevenci nasili.
Podpořte chod fóra 