Str.: 1, 2, 3, 4 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Brbla
16.8.(nedele)
Dneska tady byla “bandh” - vyslovuj “banda”. Tedy ne nejake hordy pobudu, a...
Brbla 06.09.2015 12:56 Bydliště: Kambodza
777
128
824
17.8.
Sedim ted jako kazde rano v “nasi” minihospudce a koukam na monzun, ktery jede drobne a vytrvale. Hory nad jezerem strkaji cumaky do mraku a ty se v nich line prevaluji… zkratka krasa. Majitel hospudky me (jako kazdy den) ujistuje, ze uz zitra zpovozni vlastni internet, protoze ten z hospody pres ulici zrovna dneska nefunguje vubec, a ne jako obykle jenom spatne a pomalu. Cisnik, 18tiletej kluk, mi ukazal potlucenou ruku a nohu; ze pry vcera udelal sklopku na skutru. :) Nojo, mlady telo se jeste tak snadno nepolame, a tak ma jenom sedrenou kuzi. Studuje college, chce se stat ucitelem. Vypravi mi dost lamanou anglinou o sve rodine: dedecek s babickou (ta je stejne stara jako ja, 57), mama s tatou (40), a dva bratri a sestra, ktera uz je vdana. Farmari, nikdo z nich nestuduje, s bidou se umi podepsat. Tenhle kluk jim porad vypravi o svem snu, aby je trosku postrcil svym smerem, ale sam vidi, ze tohle se tak snadno nezmeni. Sem prijde rano otevrit hospudku a pocka tu, dokud nedorazi sef, pak jede do skoly a po skole znova zpatky, aby si vydelal na zivobyti. Docela se mi libi to jeho naprogramovani, zvlast, kdyz si uvedomim, co ho to asi muselo stat a jeste stale stoji usili, aby se dostal nekam dal.
Pozorovali jsme s cisnikem cvrkot na ulici a prave kolem propajdal vysoky mlady beloch, pravou nohu celou oteklou, ze se mu ani nevesla do sandalu. Cisnik povidal, ze tu ma spousta belochu potize s nohama, hlavne kdyz jdou na turu do hor. Ale pry casto i z “obycejneho” chozeni po Pokhare. Ptala jsem s ho, cim to je, ale jeho anglina uz na tohle vysvetleni nestacila. Hm, tak tady si konecne pripadam jako mistr sveta v anglictine… mezi jednookymi jsem tu jasna kralovna :)
A tak je mozna i ta moje noha otekla jenom tak, proste z pobytu v Nepalu. Tvrdil mi, ze si mam pred spanim tu nohu vzdycky namasirovat, ze potom splaskne. Tak to me uklidnil, ja uz hledala duvody na internetu, a jako obvykle - kdo hleda, ten najde - jsem objevila vsechny mozne priciny od srdecni nedostatecnosti pres tehotenstvi az po selhani ledvin… :))) To je porad ten nas “civilizovany” pristup ke vsemu; o co jednodussi je pristup nepalcu: cizinci tu zkratka vetsinou maji problemy s nohama. Tecka.
Kazde rano tu pres ulici rozlozi svuj kramek na okraji vozovky mistni rybarky. Chytaji ryby v jezere Fewa a pak rano ty cerstve, casto jeste zive ryby prodavaji. Dneska tu jedna prodavacka mordovala obrovskou, skoro metr dlouhou rybu asi natrikrat, nez se ji konecne dilo zdarilo. Zaostrila jsem, co je to za nezmara - a byl to sumec! Krasny, velky a sakra zivy sumec. Vubec to vypada, ze tohle jezero je schopne dat obzivu spouste lidi… Cisnik to pozoroval se mnou a hnedka me pozval na zitrejsi vecer, ze pry tu budou poradat nejake rybi hody. Tak to docela urcite nemuzu minout, zvlast kdyz vidim, jak moc cerstve ty ryby jsou.
Dneska jsem si dala ke snidani “chappatti” - ale taky tomu rikaji “papad” - placky podobne mexickym tortilam, s kari mixem se zeleninou, k tomu zdibicek cervene palive omacky. Vubec mi tu ta kuchyne hodne pripomina tu mexickou… Zatim jsem tu jeste nenarazila na nic, co by bylo opravdu hnusne. Chce to trosku se prizpusobit palive kuchyni, ale v restauracich to obvykle resi tak, ze palivinu pridaji na samostatnou misticku a clovek si muze nabrat jenom tolik, kolik snese. Vcera jsem konecne ochutnala “mo-mo”, male knedlicky plnene celkem cimkoli od zeleniny az po maso a pak budto varene v pare nebo smazene. Na taliri se pak podavaji s cervenym palivym kecupem nebo se zelenou jeste palivejsi omackou, zrejme chutnee.
Jedina hnusna vec tady je nepalske pivo. Zatim vsechna, ktera jsem ochutnala, mela nevyraznou plochou horkou pachut, bleeee. Jedine jakztakz pitne je San Miguel z Filipin. Ale i to ma dost daleko k dobremu pivu. Nojo, tak se jim aspon nebudu prolevat kazdy den; ta hnusna chut cloveka docela spolehlive odnauci…
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 08.09.2015 17:32 Bydliště: Kambodza
777
128
824
18.8.
Tak jsem se vcera prestehovala. Uz jsem si nejakou dobu rikala, ze Dira asi neni to prave misto pro me, no a vcera jsem se konecne rozhoupala - tedy za prispeni domacich, kteri mi zacali vysvetlovat, ze si mam jit koupit svoji matraci. Tak za ty penize si mohu pronajmout pokoj v hotelu a ne spinavou diru bez niceho… A tak me to konecne donutilo se projit po okoli a najit si “guest house”, neco mezi hotelem a pensionem, za puvodne $4/noc, ktere jsem jeste usmlouvala na $3,50/noc. Ale zatim to vypada nejen ze je tu cisto a slusne fungujici internet, ale taky kuchynka s lednici, kterou muzeme pouzivat celkem kdykoli. Tak jim mozna nakonec dam i ty 4 dolary…
Dum stoji na kopci a vyskrabat se k nemu, zvlast s baglama na zadech i v ruce, je skoro vykon hodny vrcholoveho atleta. Jmenuje se “Junglefront”, cili okraj dzungle, a opravdu je umisteny primo na okraji dzungle. Je z nej krasny vyhled na jezero a kopce za nim a z kuchynskeho okna koukam primo do zelena. Majitele se snazi tu udrzovat cistotu, ale protoze pouzivaji stejne postupy jako generace pred nimi, je to opet “cistota po nepalsku”. O vysavaci nebo poradnem mopu asi nikdy neslyseli, ale aspon se snazi a je to videt: na nepalske pomery je tu celkem cisto. V zapadnim svete by jim prinejmensim tu kuchynku zavrela prvni inspekce, ale tady staci do kazdeho jidla pridat trochu palivek nebo ho zapit poradnym panakem, a zadne infekce z jidla nehrozi… :)
Docela se mi ulevilo, ze jsem se konecne rozhoupala; mam tu krasny vyhled, spolecnou terasu a jeste pred oknem maly balkonek, a je tu klid. Domaci chovaji kravy a sousede kravu a par slepic, tak asi pujdu brzo na vyzvedy, treba mi prodaji aspon trochu mleka, mozna i par vajicek? Vejce kupovana v obchodech nejake chlazeni nikdy ani nevidela a tak si nedelam moc iluzi ohledne salmonely. Ale zase, co ja vim, treba s trochou chilli papricek budou nezavadna?
Rozhodne ranni hulakani kohouta do meho polospanku mi okamzite navozuje pocit bezpeci, jaky jsem vzdycky mela v Johannesburgu. Tam jsem taky hnedka zase usinala, kdyz jsem ho zaslechla; znamenalo to, ze je vsechno v poradku.
Nevim, kolik je tu momentalne ubytovanych lidi; na patre se mnou je tu ruska jmenem Marcela dost neurciteho veku, vecne sjeta a neustale mi nabizejici travu. Moc se ji nelibi, ze odmitam, no ale to je jeji problem, ne muj. Anglicky moc neumi a ja se samozrejme nepriznala, ze kdyby hodne zpomalila, tak bych ji asi byla schopna aspon neco rozumet. Zatim jsem ji porozumnela jenom tolik, ze zila v Moskve, pracovala na Sibiri, nenavidi Putina a uz nikdy nechce hakovat. Zrejme proto se usadila tady, ty penize tu vydrzi docela dost dlouho…
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 08.09.2015 18:05 Bydliště: Kambodza
777
128
824
19.8.
Dneska se uvolnil sousedni pokoj a tak jsem hnedka vyrazila na vyzvedy, jestli bych se do nej nemohla prestehovat. Pani domaci souhlasila, a tak jsem ji rovnou rekla, ze za tenhle pokoj ji ty 4 dolary dam. Je rohovy na jiho-zapad, ma vlastni koupelnu se zachodem a dvere primo na balkon. No co bych si za ty prachy mohla vic prat! Ranni kafe piju na balkone a pozoruju obrovsky bananovnik i dalsi podivne stromy, ktere ani neznam, a na jizni strane koukam, jak domaci vyhaneji kravicky a vodni buvoly z pristresku nekam na pastvu. Sousede pod nami maji jenom jednu kravu a ta je zvlastni tim, ze je zihana skoro stejne, jako byla moje pitbulka. Na rozdil od psice je ovsem tahle kravka mirna a pratelska, necha se podrbat i pochvalit pri svych potulkach po zahradach vlastnich i cizich…
Vcera jsem sla dolu na hlavni ulici pro cigara a pro mleko a pri kazdem kroku z toho ukrutneho krpalu me bolely zily na obou nohach zpod kotniku az do trisel; jako by dostaly krec. Vim, zni to divne, ale presne tak jsem to citila. Cestou zpatky uz to zmizelo a vecer jsem si vsimla, ze uz je nepatrne natekly jenom levy kotnik. Skoro to nebylo videt. No a dneska nahle vsechny otoky zmizely a pri mem pochodu asi tak 2, 3 kilometry, se neobjevila zadna bolest. Asi se to proste vstrebalo, kdyz jsem prestala panikarit a odmitla jsem tomu dat jakoukoliv dalsi energii ve forme strachu.
Moji domaci maji jednu slepici s veselou historii. Dostal ji jako kure nejaky jejich najemnik a tak si ji vychoval, ze s nim vsude chodila na voditku. Ale pak prisla chvile, kdy musel Nepal opustit a co ted s ni? Tak se domaci nechali ukecat, ze si ji nechaji. Dali ji do boxu a nechali ji tam par dni, pak ji vypustili - a slepicka tu s nimi pospolite zije. Jenom do domu ji nepousteji. :)
20.8.
Prisla nam dneska bourka, coz by nebylo nic zvlastniho, az na to, ze tu praskl hrom v intenzite vystrelu z pistole primo u meho ucha. Docela me to vydesilo, ale pak mi doslo, ze jsem vlastne na upati Himalaji a jeste k tomu blizko u Mt. Kailash. Tak proc se divim, ze i vsechny projevy te nasi Matky Zeme jsou tu tak blizko a tak syrove… Citim ted jak se krasne ochlazuje vzduch, jestli to prestane tak ukrutne praskat, to se to bude spat!
I kdyz teda ani na horka si nemohu nijak zvlast stezovat. Na to, ze jsem v subtropech a nadmorske vysce + - 1200m/m mi tu dokonce ani nechybi klimatizace. Ventilator odpoledne spolehlive zazene lehce vzrustajici teplotu, ktera ale vetsinou neprekroci 30C. A protoze tu mame jeste stale obdobi monzunu, je vetsinu dni pod mrakem, takze slunce nema sanci to tu nejak vyrazneji rozpalit.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 08.09.2015 18:19 Bydliště: Kambodza
777
128
824
21.8.
Konecne jsem se pochlapila a svezla se mistnim autobusem. Ma konecnou asi kilometr od meho hotelu, a protoze i rano jeste stale drobne prselo, bylo to pocasi na vylet jako stvorene. Presne podle navodu jsem dorazila k prvnimu autobusu v rade (tedy ne, ze by jich tam v tu chvili bylo vic) a zeptala jsem se ridice, jestli jede k “bath batani”. Chvilku na me ziral v upornem premysleni, az mu asi doslo, kam chci, a odkyval mi to. Problem s nepalci je, ze vam nikdy nereknou spatnou zpravu. No a kdyz si nejsou moc jisti, tak vam klidne odkyvaji i treti svetovou…
Ale za chvilku nastartoval motor a dovnitr nakocil “helper” (pomocnik), u nas by to asi byl pruvodci. Tady jsou to vzdycky mladi a mrstni kluci, protoze tu akrobacii, kterou cely den provadi, by nikdo jiny nezastal. Zeptala jsem se ho tedy znova na “bath batani” a on uz s mene lobotomickym vyrazem a pratelskym usmevem odkyval, ze tam jedeme a ze mi rekne. Vzal si 25 rupii (ty jsem mu dala taky podle navodu clovicka, ktereho jsem vystridala v jeho pokoji) a chtel mi vracet drobne! Ty jsem odmitla, je to ctvrtak, tak se jenom zazubil a jeli jsme.
Na prvni “stanici” si ke mne prisedla rybarka i s byznysem, ktery si odlozila na podlahu. Ani jsem nemusela moc premyslet, co tam ma, jeste ze mi rybi pach vetsinou nevadi… :) Cestovani mistnimi autobusy je docela zazitek. Nejen, ze jsou to rachotiny, ktere drzi pohromade snad jen silou vule a soucastky jako tlumice, blinkry nebo tachometr uz davno zmizely v propadlisti dejin, staci, ze funguje houkacka a tri kvalty, ale navic se jezdi s otevrenymi dvermi. Vzpomnela jsem si na muj liberecky zazitek, kde jsem v kazde stanici musela uplne zastavit, zvednout rucni brzdu a pak teprve otevrit dvere. Tady ridici uplne zastavi jenom kvuli zenam, zvlast, pokud maji v naruci miminka, to pak opravdu trpelive cekaji. Ale pro muzske jen tak lehce pribrzdi, cstujici naskoci vetsinou i dost bez ohledu na vek, a jede se dal. Helper se mezi lidmi ruzne propleta, kasiruje je, visi na madle celym telem venku, aby neprehledl cestujiciho a mohl na lidi na ulici hulakat, kam tenhle autobus jede, pomaha lidem se zavazadly a “bilym ksichtum” jako jsem ja se smerem. :) Pokud nekdo chce vystoupit a neni schopny vybalancovat zvednuti se ze sedadla, tak proste zarve nebo zabusi do stropu. Funguje to.
Snazila jsem se celou cestu objevit zastavky, ale marne. Proste obcas nekde nekdo mavl a autobus zastavil nebo aspon pribrzdil. Dojeli jsme kupodivu docela v pohode az na “New Road”, kde uz jsem predtim byla na kole, a tam mi helper rekl, abych vystoupila. Tak jsem se rozhledla a skutecne tam byl na nepalske pomery hotovy supermarket, alespon zvenku. Zevnitr to byla trochu vetsi prodejna, ale kupodivu tam meli i cerstvou zeleninu a ovoce. To tu v civilizovanych obchodech nebyva, pro to chodim do ruznych malych obchudku nebo stanku, obcas to prodavaji na ulici “nosicky”, zeny z kasty nedotknutelnych.
Nakoupila jsem a vyrazila zpatky na New Road vykoumat, kde chytit ten spravny autobus zpatky. Chvili jsem tam postavala v desti, s destnikem a dvema tezkyma taskama polozenyma na silnici, bez sebemensiho poneti, kde by asi mohla byt zastavka. Podle meho nazoru kdekoli… Kolem projelo nekolik autobusu, ale protoze neocekavaji, ze by turista jezdil autobusem, tak zadny nezastavil. Az ten jeden. K memu prekvapeni mel za prednim sklem dokonce cedulku v anglictine “Lakeside”, coz byl priblizne smer, kterym jsem chtela. Sice me napadlo, ze Lakeside se tahne zhruba 10 kilometru podle jezera Fewa, ale spolehla jsem se na andela strazneho, zaplatila jsem a jela.
Tak tahle jizda stala za to! Tady byl mlady a trhly nejen helper, ale i ridic. V nekolika zatackach jsem docela cekala, ze ten autobus postavi na dve kola jako to delaji v Indii, ale asi nebyl dost rozjety nebo se mu to jenom nepovedlo. Rozhodne se o to vytrvale snazil. Bavil se tim, ze muzske cestujici prohanel, aby museli dobihat a naskakovat v rozjezdu, zkratka byl to divoch. Ale nastupovala babicka - a autobus se ani nehnul…
A tak jsme silenou rychlosti asi 30km/h prekodrcali vsechny diry a ulomene krajnice bez ztraty zubu, zato za neustaleho troubeni, az jsme dojeli primo do mista jmenem Lakeside - samozrejme asi o kilometr dal, nez byla ta puvodni konecna. Nastesti tam staly taxiky, tak jsem jednomu nabidla $2 a on me vzal az pod krpal k memu hotelu. Nevedel, kde je “Junglefront”, tak ted uz to vi.
Docela se mi tohle jezdeni po Pokhare libi: je to levne, da se to prezit diky tomu, ze Pokhara je dost male mesto, a clovek se tam tedy rozhodne nenudi. Porad me fascinuje ta smes doslova vseho v jizdnim stylu: hazarderstvi, ohleduplnost, brutalita, premysleni i za druhe, silenstvi i pohoda zaroven, zkratka neda se to ani popsat. Dopravni znacky skoro neexistuji (obcasna znacka odboceni se tu nejspis stejne vyskytuje hlavne kvuli turistum), zbytky namalovanych a dosud nevygumovanych lajn nikoho nezajima, stejne jako krava nebo pes spici uprostred nekolika (haha, kolika?) proudove silnice, Jsou tu jeste dve mista, kam bych se rada podivala, tak si to asi brzo zopakuju. Jediny problem je, ze maji sice cosi napsane na autobusech v nepalstine, ale neco jako jizdni rad a seznam (neexistujicich) zastavek v latince clovek nikde nenajde…
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 08.09.2015 18:25 Bydliště: Kambodza
777
128
824
22.8.
Vcera vecer jsme meli, tentokrat dost dlouhou, opet cernou hodinku. Tak jsem si sedla s cigarem na balkon a najednou jsem az uzasla, kolik kravalu vyluzuje dzungle za nami. Domaci zvirata uz spala, snad krome psu a kocek, ale ty nebylo skoro vubec slyset. Ne, tohle byl jiny koncert: vrzani a cvrlikani a sustot a ruzne pohyby a obcasny vykrik ptaka… zkratka opravdovy koncert nocniho zivota.
Hm, nohy uz mi obe splaskly, tak se tam asi brzy vypravim, aspon na ty dva kopce za nami. Zatim je mi vetsinou jeste dost horko na to, abych pochodovala v dlouhych kalhotach a teniskach, ale uz je obcas citit, ze se zacina trosku ochlazovat…
23.8.(nedele)
Vcera bylo uplne nezvykle vedro; obloha odporne modra, jenom nad okolnimi kopci se shlukovalo par mraku, ktere se hybaly chvilku smerem k udoli a pak zase jako by si to rozmyslely, zpatky k tem kopcum. Takze slunicku nic nebranilo, aby pripeklo mozek kazdemu, kdo se motal venku. Byla to nejspis takova jednodenni ukazka zimniho pocasi v tehle oblasti. Jakmile skonci monzunove obdobi, ktere trva od jara do podzimu, nebe se vyjasni a i kdyz teploty lehce spadnou, slunicko to vsechno rychle prohreje. A ja jsem se divila, ze tu vedou vodu i venku v PVC trubkach a vubec se nenamahaji je nejak tepelne izolovat! Stejne jako jsem jeste nikde nenarazila na nejaky zpusob vytapeni domu, ale naopak - spousta sten je otevrena. Asi to nepotrebuji.
V podvecer jsem si sedla s kafem a cigarem na balkon; stmivalo se a od kopcu zacal vat chladnejsi vanek, tak uz tam bylo prijemne. Najednou koukam a kolem me litaly blinkry! Tak jsem zaostrila - a vypadalo to podobne jako ceske svetlusky, jenze celou dobu blikaly. Tak nevim, treba uz tu pochytily od lidi ty prerusovane dodavky elektriny nebo co… :)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 08.09.2015 18:40 Bydliště: Kambodza
777
128
824
27.8.
To nam to utika, za chvili budu v Pokhare uz mesic! Co jsem nasla tenhle novy penzion, ani se mi nikam nechce… Domaci jsou pohodari, kteri se nevnucuji. Celkem jako vsichni v hotelech. Neni tu zvykem hosta unavovat otazkami jestli neco nepotrebuje nebo ze by chteli uklidit jeho pokoj a prevlect postel. O to si clovek musi rict. :) Me osobne tenhle pristup vyhovuje. Na druhou stranu pokud neco potrebuju, vzdycky maji cas a ochotu mi pomoct. Navic se mi tu prihodila dalsi vec: vracela jsem se odnekud z potulek a kdyz jsem z pesiny na okraji dzungle zahledla svuj balkon, mela jsem pocit, ze se vracim domu. Asi jsem na tom spravnem miste…
S Marcelou se celkem obapolne snazime resit jakekoli problemy, ale moc jich neni. Docela se s ni da vyjit, kdyby nebyla tak sjeta kazdy den, bylo by to jednodussi. Ale co ja vim, co ma za sebou, kazdy je takovy, jaky je a tohle vubec neni ta nejhorsi sousedka.
Predevcirem jsem opet vyrazila na “autobusovou turu”. Chtela jsem videt Bidhyabasini Temple, zkratka chram na severni strane mestecka zasveceny moji oblibene bohyni Kali. Prosla jsem se tam, neco malo nafotila, zazvonila jsem si na tri ruzne zvony - prvni byl pro moje osobni stesti a zdravi, druhy pro stesti a bezpeci na cestach a treti k ochrane me rodiny. Popovidala jsem si s Kali - a nakonec jsem tam nekde ztratila malou mapu, s kterou jsem vsude chodila. Diky tomu, kdyz se me na zpatecni ceste zeptal helper v autobusu, kam jedu, jsem odpovedela primo genialne “to jsem zapomnela”. :) Mavl rukou a uz si me nevsimal, “bily ksichty” jsou proste vsechny nejak posahane.
Kdyz uz jsem byla v asi nejcivilizovanejsi oblasti mesta, udelala jsem velky nakup. Tedy ne ze by byl tak velky, ale zelenina, brambory, atd. vydalo dohromady docela dost na vahu. A protoze jsem se opet minula s tim spravnym autobusem, tapala jsem pak domu asi dva kilometry. Zadna velka vzdalenost, ale jak ubihaly metry, s primou umerou jaksi pribyvaly kila v ranci na zadech. Jak ja byla rada, kdyz jsem uvidela ten “muj” penzion!
Jak tu ted prechazi monzunove obdobi do sucheho, pribyva dnu, kdy nejen ze nezaprsi, ale ani se nezatahne obloha. A tak ma krute slunce prilezitost to do nas prat - no, jako v subtropech. Diky modre obloze ale taky vidim, ze nevidim chemtrails. Jeste ani jednou! Nojo, proc by se taky nekdo snazil zabit lidi v tehle male a chude zemi; neni tu ani ropa, ani nejaka jina vyznamna loziska cehokoli (a jestli ano, tak tradicne neschopna vlada o tom nevi), a rozvratit zdejsi ekonomiku je naprosto nemozne - stejne nefunguje. Jede jen taktak aby bylo to uplne nejzakladnejsi: proste jidlo, o ktere se obvykle staraji mistni minifarmari a minirybari (zadne velke korporace), par hodin elektriny denne, propan na vareni v bombach (na mikrovlnku zapomente), voda, ktere je tu kupodivu vsude dost, nejake to obleceni (opet vetsinou z domaci produkce, doslova) a boty - gumove zabky. K doprave slouzi nejvic kola a autobusy, bohatsi maji skutry a motorky, a jenom ti uplne nejbohatsi se vozi auty. Silnice jsou v tak mizernem stavu, ze nejake delsi vylety jen tak, pro zabavu, se nekonaji. Tohle se nijak rozvratit neda.
A primym utokem uz vubec ne. V dobe, kdy anglicani vtrhli do Indie a zacali ji okupovat, zkusili totez i v Nepalu, ale pohoreli. Pro budhisty je prednejsi ochranit svoje rodiny a zemi nez prezit a tady je budhistu 90%. S prumernym vekem 20 let je tu vlastne drtiva vetsina bojeschopnych lidi…
Samozrejme, ze tahle tradicni chudoba ma i svoje pozitiva: nikdo se nikam nehoni, vsichni jsou pohodari, jidlo je diky nedostatku chemie opravdu organicke, zakony vicemene nejsou - a i kdyz nahodou v nejakem bode existuji, stejne je nikdo neprotlacuje - lidi jsou zvykli vyzit z mala, v podstate asi uplne cokoli se da uplatit, je tu bezpecno a zkratka je tu krasne.
Sousedovic krava (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Tetovani henou (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Tetovani henou1 (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 13.09.2015 07:58 Bydliště: Kambodza
777
128
824
31.8.
Zase byl dneska horky den, ale odpoledne se zacalo zatahovat, tak jsem vyrazila na courandu. Vsimla jsem si, ze cosi pada, nevidela jsem ani kopce na druhe strane jezera. Nevim, co to bylo - zadny smog nebo kour jsem necitila, ze by mlha?
Prosla jsem se asi 2 kilometry, kdyz se spustil lijak. Nadherny, barevny, osvezujici, prudky - proste dest jak ma byt. Kdyz jsem videla ty potoky valici se po ulicich, sundala jsem svoje kozene sandaly a sla domu bosa. Boze, to uz je snad stoleti, co jsem naposledy brouzdala bosa v teplem desti potoky vlazne vody! Sla jsem asi pul hodiny, voda byla tak ruzne od nartu do pulky lytek, az jsem se zastavila pod jednou striskou na cigarko. Brzy tam pristal jakysi clovek, na pohled bych rekla namixovany cinan a thajec. Ze pry by chtel zkusit restauraci na druhe strane ulice, ale nevi, jak se tam dostat pres ty rozvodnene potoky. Kdyz jsem mu poradila, aby si sundal boty a prebrodil (mel kecky), zaksichtil se presne jak si pamatuju sveho souseda cinana Steva. Ze pry se mu nechce do te hnede brecky, urcite je to plne bahna… Steve byl taky takovyhle posuk, ten si i na vareni bral gumove rukavice, aby se chranil… pred cim? Pred tim, cim se potom nacpe. :)
Achjo, co s nim? Voda ho prece nekousne a s tim bahnem to taky neni tak zle… Nakonec se statecne vrhnul do proudu a prebrodil (ale boty si nesundal), co mu taky jineho zbyvalo…
Prekvapilo me, jak dobrou anglinou mluvil. Tvrdil sice, ze je nepalec, ale tady lidi takhle dobre a bez asijskeho prizvuku nemluvi; spis bych rekla, ze je american. Ze pry hodne cestuje, a proto se ji naucil tak dobre.
Domu jsem dosla i pres roztazene paraple uplne mokra; ten destnik mam spis na ochranu ledvinky, abych zase nemusela susit vsechny doklady. A ze mi to bylo malo, tak jsem si sla jeste na chvilku sednout na balkon, kde jsem konecne dopromokla k me naproste spokojenosti. Tak po tomhle se mi tolik let styskalo v te me pousti. :)
mo-mo knedlicky (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Mt. Kailash (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 01.10.2015 06:49 Bydliště: Kambodza
777
128
824
16.9.
Davam si dovolenou z dovolene :) Takze se celkem nic moc nedeje a tak i moje zapisky za zari nebudou nijak pocetne. Uz mam vyrizene vizum i letenku do New Delhi (Dilli) v Indii, kam se musim zkraje rijna na mesic presunout, abych se mohla zase na zacatku listopadu vratit do Nepalu. Je to trosku kostrbate, ale imigracka hraje tuhle hru na penize asi v kazde zemi… Aspon budu mit zase o cem psat.
Otevrela jsem tuhle dvere na balkon, kam jsem si par hodin predtim dala nekolik rajcat, aby dozraly na slunicku, a ona tam sedi opice a se zaujetim studuje ty rajcata! Nevim, jestli nejake ukradla, v pracce jsem nic nezahlidla, ale ona zmizela takovym bleskem, kdyz me videla, ze si nejsem jista. Byly jsme prekvapene obe, kdyz jsme se necekane ocitly pul metru od sebe… Pozdeji jsem koukala, proc delaji domaci takovy randal - a ona tu byla cela tlupa techhle opic, tak je zahaneli. Vypadaji moc roztomile, ale pry ukradnou, na co prijdou.
19.9.
Vypravila jsem se dnes na vylet do Sarangot. Mam (opet) pronajate kolo, ale tentokrat jsem sebou mela mistniho “pruvodce” a na jeho radu jsme si vzali asi na 3/4 cesty nahoru taxi. Kdyz jsem videla ten nekonecny krpal, nelitovala jsem. Pak nas vysadil a my jeste tapali s prestavkami asi hodinu, nez jsme dorazili do restaurace/hotelu primo u tehle klikatici se a dost nebezpecne silnicky. Cestou nas dohonili ctyri kluci, tak kolem 10 - 12 let. Jeden z nich mel kolo a kdyz videli, ze my to moje jenom vedeme a nejedeme na nem, zeptali se, jestli by se mohli svezt. Cekala jsem, jak se o ta dve kola ti ctyri kluci podeli, a prekvapili me. Zadne hadky ani pranice, proste se stridali. Kdyz jsme si nekde sedli na cigarko, zacaly zavody, vzdycky dva a dva “soutezili”, i kdyz to vubec nebrali vazne… Tak nejak mi ukazali rozdily asi uz ve vychove; tady nebylo vubec dulezite, kdo vyhraje. Proste je to bavilo a meli z toho legraci.
Nakonec odbocili do sve vesnice a me jeste na rozloucenou uvazali masli z nejakych fangli na to moje kolo. Potesilo me to.:)
Stravili jsme pak skoro cely den v te restauraci, kde se dalo sedet na strese a kochat se. Skoda, ze na strane k Himalajim byly mraky, takze jsem je opet nezahledla. Ale vsak mi nikam neutecou…
Muj spolecnik mi nabidl, ze z prilehle vesnice muze prinest do lahve od vody litr vina. Souhlasila jsem, a tak nekam odbehl a za chvili se vratil s lahvi plnou prusvitne kapaliny. To uz jsem zabystrila, zadne vino prece neni uplne cire a bezbarve. No, chvili to trvalo, ale nakonec jsem vypatrala, ze to vlastne vubec neni vino, ale vodou zredena koralka, kterou mistni pali z jahel, cili prosa (millet). Kupodivu to chutnalo docela dobre a osvezilo to.
Pak, uz k veceru, jsem se rozloucila a vydala se na predlouhou cestu domu. Z toho nekonecneho kopce jsem jela snad pul hodiny, a to jsem porad jenom brzdila. To uz se nedivim, ze se tu obcas prevrati nejaky ten autobus! Pak uz jsem jenom projela Pokharou a za chvili jsem byla doma. To byl krasny den!
21.9.
Uz dlouho me rozcilovala vodni pumpa. Jede cely den v cyklech - zacne slabym vrzotem, ktery sili a sili az v (aspon pokazde doufam) poslednim zachvatu funkcnosti se rozerve skripavym kravalem. Pak zmlkne. A za nejakou dobu to same dokola; definitivne utichne az se zapadem slunce. Dlouho jsem si rikala, ze ta pumpa uz prece musi zdechnout, takovyhle randal muze vyluzovat jenom kdyz je uz skoro zadrena.
Az jsem se dozvedela, ze to vlastne vubec neni pumpa, ale cikady. Je to nejaky jiny druh nez ten, ktery dela randal v noci; ten je skoro prijemny.
Pokhara & horni tok Gangy (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
5
Brbla 08.10.2015 07:09 Bydliště: Kambodza
777
128
824
5.10.
Sedim v malem bistru hned pres ulici od letiste v Kathmandu a po dlouhe dobe popijim pivo. Dala jsem si i jidlo a kavu, to pivo uz je jenom takovy posledni puntik za mymi tremi mesici v Nepalu.
Rano jsem se rozloucila s domacimi, zaplatila jsem jim a dala veci do uschovy uz vcera, a uz asi v 7:30 jsem jenom s jednim pomerne lehkym baglem na zadech a unikatnim nepalskym zebradlem pres rameno vyrazila smer Pirithivi Chowk, kde startuji mikrobusy smer Kathmandu. Taxikar, ktery me ulovil (i pres moje neprilis pevne rozhodnuti, ze pojedu mistnim autobusem), mi vysvetlil, ze prave zuri jakasi politicka valka snad mezi nepalskymi stranami, ale taky mozna mezi nepalskou a indickou stranou, zkratka podstata mi unikla, a v dusledku toho je momentalne benzin na pridel, a proto i celou minulou noc byla vypnuta elektrina. Pry za normalnich okolnosti jezdi z Pokhary do Kathmandu denne 50 mikrobusu, ale dnes jenom deset. A tak jsem si oddechla, kdyz zadrzel uz odjizdejici mikrobus, nacpali me do nej (doslova, v mikrobusu pro asi 14 lidi nas bylo 20), a jeli jsme.
Byl plny mladat, a tak se celou cestu ozyvalo drmoleni, hihnani, vybuchy smichu, zpev, naznaky tancovani - zkratka cesta docela rychle ubihala. Turistickym autobusem to trva 8 - 9 hodin, timhle lidovym mikrobusem za skoro polovicni cenu jsme byli za 6 hodin v Kathmandu, a to jsme dvakrat staveli na curpauzu a jidlo… Je pravda, ze v turistickem autobusu mam svoje misto jiste a nikdo nema snahu si mi sednout na klin, mohu narovnat ramena a nemam problemy, kam s myma - na evropanku kratkyma - nohama, ale taky stavi snad ctyrikrat a pokazde na dlouho. A neni tam zadna sranda.
Skoncili jsme na Kalanki Road, velkem place pro vsechny mozne mezimestske autobusy, a stacilo ujit par metru a byl tam primo na silnici jiny placek pro mestske autobusy a mikrobusy. Po chvilce nerozhodneho postavani a nejistych dotazu jsem se konecne zeptala toho spravneho helpera - ano, jedou k airportu. Huraaa! A tak jsem se za dalsich 30 centu misto 10 dolaru, ktere by si nauctoval taxikar, dostala po dost umorne, snad hodinove jizde autobusem, kde byla lidmi preplnena a ovesena i strecha, az primo pred letiste.
Nojo, ale jsme v Nepalu, kde si “statni organy”, stale ocekavajici prevrat nebo aspon brutalni vzpouru, dost delaji, co chteji. Na normalnim letisti je mozne vejit dovnitr, porozhlednout se, zkontrolovat, jestli let nebyl zruseny (taky velmi casta nepalska specialita), a pak se rozhodnout, jestli tu zustat nebo se jit jeste nekam podivat. Ne tak tady. V uzke brance vedouci na zahradni cestu kamsi k zahadnym vnitrnostem kathmandskeho letiste stoji dva policiste a dovnitr pousteji jenom cestujici s platnou letenkou. Nikoho jineho.
A tak jsem nevesla, ale rozhledla se, uvidela pres ulici tohle bistro a zaplula dovnitr. Premyslim ted o tom obrovskem rozdilu oproti lonskemu roku - to jsem nemela nikoho, s kym se radovat, s kym si rict:”Je to dobry, jeste kopem”, kdo by mi pomohl zmenit ten kus rampouchu zase v srdce, zkratka venku chladno, uvnitr mraz. Dneska mi cely mikrobus zazpival, kdyz se me moje sousedka zeptala, kolik mi je, a ja ji rekla, ze prave dneska 57. Mela tam ctyri kamaradky a s nimi mi zacala cosi zpivat a nez jsem se nadala, zpivali vsichni. A tak mi dneska zase trochu omladlo srdicko. Tady jsou mi snad i cizinci bliz, nez v cechach ti nejblizsi… Neustale vyvadim pro ne naprosto nepochopitelne veci (no, pro me nekdy taky) a oni trpelive napravuji moje boty, snazi se mi vysvetlit kudy a jak, a zkratka se o me staraji. V tom nejlepsim slova smyslu.
Docela uz se tesim na Indii. V Dilli pry maji uzasne metro, tak to jsem zvedava, jak v nem budu bloudit. A dalsi pozitivni vec je, ze tam pry vetsina lidi mluvi anglicky. Tady bych to tipla tak na 1/3 anglinaru; vetsinou mladata, ktera se to uci ve skole, a lidi, ktere zivi turiste. Ale v Indii je to pry bezny druhy jazyk. No slava!
No a samozrejme kdyz uz budu v Dilli, nemohu vynechat navstevu Taj Mahal. Jezdi tam z Dilli vlak, na ktery uz jsem taky vyslechla nejednu chvalu, na rozdil od jejich autobusu. Cestovatel z Noveho Zelandu mi popisoval svoji cestu autobusem po Indii jako “horor, ktery dokaze ukoncit jenom metr a vic hluboka vrstva bahna na ceste, ktera spolehlive donuti i indicky autobus zastavit. Clovek pak vyleze ven, zapadne do toho blata nad kolena a je za to vdecny, nejradsi by ho zlibal.”. Jinak na beznych trasach je pry cesta nekdy tak uzka, at uz vinou napadaneho kameni nebo utrzene a do rokle sesypane poloviny silnice, ze ridic je schopen projet jenom po dvou kolech (tedy technicky po trech, vzadu jsou obvykle tuplaky), v cemz mu vlastnimi tely a spravnym navrsenim jejich teziste pomahaji pasazeri. Dotycny cestovatel si prohrabl huste cerne vlasy, nahmatal v nich nekolik bilych praminku a rekl:”And that’s all I got fom Indian buses.” (A to je vsechno, co mi daly indicke autobusy).
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
4
Brbla 08.10.2015 07:19 Bydliště: Kambodza
777
128
824
6.10.
65 indickych rupii = 1 US dolar (zhruba)
Jedine nepalske mezinarodni letiste v Kathmandu nakonec nezklamalo moje ocekavani: kdyz jsem na nej pozde vecer dorazila, vyhodili me s tim, ze letim az druhy den rano a tady cekat nesmim. A tak mi nezbylo, nez si za posledni nepalske rupie najit hotel. S vdecnosti jsem vzpominala na bangkokske letiste, kde jsem stravila nekolik dni v pomernem komfortu s teplou vodou, horkym kafem a vypolstrovanymi lavicemi pouzitelnymi jako postel.
Vratila jsem se tedy zpatky na hlavni tridu, kde pres ulici bylo vic hotelu. Jenze, jak se celkem dalo cekat, byly drahe, jako snad vsechny hotely pobliz letist. Pak jsem zahledla mysi diru vinouci se mezi dvema vysokymi domy kamsi dolu, nad vchodem velikou tabuli popsanou nepalskymi znaky - a po strane se stydlive krcilo par pismenek v latince: “guest houses”. No slava! Vlezla jsem tam, a skutecne tam bylo namackanych snad 5, 6 penzionu jeden na druhym. Vybrala jsem si ten snad nejmin zavsiveny a ukecala cenu na polovinu s tim, ze vic penez proste nemam, ze zitra rano odlitam a s timhle jsem nepocitala. Asi jsem zapusobila hodne zoufale, protoze mi nakonec nabidli i jidlo zdarma. :) To jsem odmitla, uz jsem vecerela, ale stejne - zas me ty lidi utvrdili v tom, ze nepalci se proste staraji o druhe, i cizi…
A rano jsem konecne prosla nekonecnym retezem prohlidek a zabavovani zapalovace a sedela jsem v letadle. Kdyz jsem to spocitala, tak moje bagaz prosla tremi skenery, nez si vzali muj bagl, moje zebradlo celkem ctyrmi skenery, a ja sama dvema skenery - ramy, dvema prirucnimi skenery a ctyrmi fyzickymi prohlidkami! Posledni se dela jeste ve vstupu do letadla. A tohle vsechno je vlastne jenom nasledek 11. zari pred par lety…
Mela jsem u sebe vytistenou letenku, s tou problemy nebyly, ale s vytistenym vizem ano. Nikde se na nem vyslovene nepsalo, ze bylo schvaleno. A tak si urednicky siml zarehtal a vyhodil kopytama. Minul me jen o vlasek diky tomu, ze jsem si - verna sve paranoi - ulozila do Svestky zpravu o tom, ze moje zadost o e-visa byla schvalena… Mezitim me ale siml odvlekl od prepazky kamsi do sve uradovny - a tam jsem zjistila, ze nemam pas! Achjo, to je vzdycky stresu na letistich. Sli jsme pak se simlem zpatky k prepazce, kde se muj pas nasel, ja jim ukazala zpravu na me Svestce a oni me laskave pustili k dalsi osobni prohlidce a k dalsim skenerum…. Kupodivu mi nevzali lahev s vodou, kde jsem mela naredenou HClku, to by me dost nastvali.
Let byl celkem prijemny, asiati obecne jsou drobni, stihli lide, takze jsem nebyla zavalena zadnymi tlustochy v tech miniaturnich sedackach, ktere konstrukteri letadel vymysleji asi jako pomstu na lidi, co chteji cestovat. Konecne me nakrmili a dali mi kafe a ja se zase zacla citit jako clovek. Vyhled z okynek na prave strane byl uchvatny, Himalaje v cele sve krase a my podle nich leteli snad pul hodiny. Vlevo se valely neproniknutelne mraky a vpravo z nich hrde trcely neporazitelne Himalaje. Skoda jen, ze jsem sedela na leve strane, takze zadne foceni.
A uz jsme pristali na Mezinarodnim letisti Indiry Ghandhi v New Delhi. Tady uz slo vsechno papirovani lehce a snadno; samozrejme, ze tu byla opet moje prilezitost, kdyz jsem zasmodrchala papiry, ale zdejsi uredni siml velkoryse mavl kopytkem a uz jsem byla venku. Dilli me privitalo vyssi teplotou i vlhkosti, nez byla v Kathmandu, ale nebylo to nijak nesnesitelne horko. Doptala jsem se kudy na metro a za par minut uz jsem kupovala jizdenku, asi za dolar az skoro do centra Dilli.
Jejich metro me ohromilo. Predevsim jsem musela ja i bagaz opet projit skenerem a ja i osobni prohlidkou; vojaci - kteri byli vsichni vyssi nez ja, uz to me docela prekvapilo - tu meli flinty podobne te me dvanactce, ktera udela metrovou diru snad do cehokoli. Takze zadne zastrasovaci flinticky. Kupodivu neprojevili zadny smysl pro humor, kdez jsem se jich zeptala: ”Jdu tady opravdu do metra?” Hm, brali to smrtelne vazne, tak tu asi budou mit nejake problemy… Ale metro samo bylo neuveritelne moderni a ciste. Samozrejme i klimatizovane. A nejlepsi vymozenosti se mi zdal napad zasklit celou plochu podel koleji. Prijede vlak, otevre dvere a pak se otevrou i dvere v tehle sklenene stene. Fascinovana timhle nadcasovym vytvorem jsem udelala par fotek, nez jsem si vsimla cedulky primo pred sebou “Camera prohibited”. Hm, to jsem cela ja, ale moji andele strazni jsou neustale v pohotovosti, a tak me nikdo nenacapal. Dalsi zajimavosti je moznost pouziti letistnich voziku na bagaz az po vystup z metra. Dotazene k dokonalosti!
Po vychodu z metra se na me vrhlo hejno podvodniku, kteri se zivi vsemi letistmi sveta, ale ja, po slusnem treninku z Nepalu, jsem je vsechny odrazila a zasla za roh na cigarko.
Celkem tu byl vsude stejny asijsky chaos jako v Nepalu se vsemi prodejci, podvodniky, riksami, malymi trikolovymi taxiky se srandovnim oznacenim tuktuk, pobihajicimi psy a houkajicimi auty a autobusy. Ale rozdily tu byly, predevsim jsem mijela uzasne smradlava mista, kde muzi mocili naprosto bez skrupuli, a potom druhy rozdil: vedle me postavala a cudila indicka holcina se svym znamym a nikoho to nijak neprekvapovalo. To v Nepalu se i na me obcas lidi divali dost s opovrzenim, hlavne starsi muzi, kdyz jsem si na ulici zapalila - a to “bilym ksichtum” toleruji vic nez domacim. Tady uz jsou o kousek dal…
Postaval tam takovy opusteny taxik, trikolka cili tuktuk, tak jsem se ho sla zeptat, kolik by chtel za cestu do “Swagan Palace”, levneho hotelu, ktery jsem si nasla na internetu. 200 rupii, tak jsem ani nesmlouvala a nasedla. Taxikar nemel tuseni, kde to je, anglicka pismenka cist neumel, a tak jsme nekolikrat zastavili u kolegu, az to nasel. Zatim aspon mentalne. Ted jeste najit ten hotel fyzicky. Asi pul hodiny jsme krouzili po preplnenych ulicich Dilli, ale nakonec jsme to opravdu nasli. Dvakrat musel taxikar riksu vytlacit zpatky a ven z neprujezdne tlacenice (motorky nemaji zpatecku), ale celkem se mi ta jizda libila.
Nakonec jsme zastavili u Swagan Palace, ktery vypadal, ze kazdou chvili spadne. “Ale co,” rekla jsem si, “za ty penize, kdyz tam bude sprcha a internet, tak to beru.” Ve finale tam sprcha nebyla, a tak me prestehovali do jineho pokoje, kde jeste museli uklidit a prevleknout postel. A nez to udelali, uz jsem byla jeste v jinem pokoji ve tretim patre, kde bylo ciste povleceni a fungujici sprcha. Ovsem pro heslo na internet jsem si musela jit 4x a teprve napopate jsme ho zprovoznili. Ale nakonec byla sprcha i internet a ja se mohu zitra jit porozhlednout po tomhle meste velkem skoro jako cele cechy.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
1
Brbla 08.10.2015 09:11 Bydliště: Kambodza
777
128
824
8.10.
Vyrazila jsem na trh jmenem Chandni Chowk, asi tak 4 - 5km od meho hotelu. Odlapila jsem tuktuk, dohodla cenu (100 rupii) a uz jsme jeli. Jako ridicce se mi jezi chlupy po celem tele, kdyz vidim, jak se vsichni mijeji doslova o milimetry a obcas se jim to nepovede a vezmou sebou i kousek plechu. Vsichni tu maji kovove mrizky kolem svetel a blinkru a vsechna vozidla jsou notne poskrabana. K zasadnim bourackam asi moc nedochazi, taky se tu rychlost obvykle pohybuje nekde mezi 1 - 5km/h. Pokud je kudy, tak chuze byva rychlejsi. Jenze to je ten problem - pokud je kudy jit.
Ridici i ostatni ucastnici provozu jsou tu daleko agresivnejsi, nez v Nepalu. Tady nemam ten skvely pocit bezpeci. Silnice byvaji tak zamotane nerozpletitelnou stojici dopravou, ze prejit je znamena preskakovat kola, naklady, klickovat ve volnych trech centimetrech mezi ruznymi vozidly a hlavne se usmivat, aby clovek nedostal jednu po hlave frustrovanymi ridici, tahaci, tlaciteli, nosici a slapači. I kdyz tedy jim musim priznat, ze k zenam se chovaji o fous ohleduplneji nez k muzum…
Videla jsem policistu, jak “ridi” dopravu. Oblicej mel omotany hadrem, asi kvuli zplodinam, v ruce asi dvoumetrovou tlustou hul, zadek mel opreny o jedno vozitko, ruce rozprazene na dalsi dve vedle sebe a tou tlustou holi pretahl riksu, ktery jeste o jedno vozitko dal chtel vyrazit. Zadrzoval tu dopravu doslova silou vule i svalu a vubec mu tenhle job nezavidim.
Videla jsem cestou nekolik “prodejen” alkoholu a u vsech byly chumly muzu. Alkohol je tu levnejsi nez v Nepalu a evidentne tu vsichni chlastaji. Kdovi, jak je to s mistnimi muslimy? Vyfotila jsem plakat s hledanymi muslimy; zrejme i tady uz se rozmohla agrese nekterych z nich. Osobne jsem se s par muslimy setkala a byli to ohromne mili a laskavi lide, takze je nehazim vsechny do jednoho pytle. Pro nasilnicke uchyly bude vzdycky dobra jakakoli zaminka pro pachani zverstev…
Samotny trh me nezklamal, naopak - zahltil. Je to vlastne cela obrovska mestska ctvrt, kde jsou uvnitr, mezi domy, uzoulinke cesticky, ani ne ulicky, se vsim moznym. Ale podle nejakeho podivneho asijskeho zvyku, ktery chumli vzdy jeden produkt do pospolitosti, jsou tu kilometry techhle cesticek vyhradne s latkami a odevy. Pak dalsi kilometry vyhradne s papirem a vsemi produkty z nej. Pak zase dalsi kilometry s korenim a orisky. A tak dal, po tom koreni jsem to vzdala, usmlouvala cenu s riksou a jela zpatky do hotelu.
V jednom bode meho bloudeni jsem narazila na “jidelnu” o rozloze asi 12 metru ctverecnich, kde se zaroven varilo, jedlo, mylo nadobi a kasirovalo. Tam jsem si dala za 50 rupii obed, aniz bych tusila, co to bude. Ale pusu uz mam vypalenou, tak me nic nemuze prekvapit. Bylo to opravdu dobre, ruzne druhy palivych a jeste palivejsich omacek s ruznou zeleninou a bananem a k tomu jakasi smazena placka, asi plnena cesnekem, z kynuteho testa. Zajimava zkusenost!
Zato dalsi zkusenost nebyla vubec privetiva - cigarety tu stoji zhruba 200 rupii, takze pres 3 dolary za krabicku. Vubec jsem az takovy rozdil necekala, a tak jsem si zadne z Nepalu, kde jsou levne, neprivezla. Ach jo, tak to budu muset nejak prezit…
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
3
Brbla 14.10.2015 06:18 Bydliště: Kambodza
777
128
824
9.10
Zjistila jsem, ze hned dva bloky od hotelu je dalsi male trziste, tentokrat “jenom” pres pet ulic. Pres den vypada jako normalni ulice s nekolika kramky po obou stranach, ale zato vecer! Najednou jako by se ty kramky znasobily, vsude jsou tisice svetel (asi tu maji levnou elektrinu) a vsude jsou davy lidi, kupujicich i prodavacu, smlouva se, hada se, povida a smeje se, koupit se tu da vsechno od opravdu zlatych tezkych nahrdelniku az po kelimek kafe a zahledla jsem jenom jednoho policajta s tezkou dlouhou holi v ruce. Zrejme tu policie ma jen tuhle jednu univerzalni zbran.
V obchodech s damskymi saty tu maji naprosto neuveritelne krasne saty i sari i kurty i lehenga chori i salwar chameez i churidaar i vsechny ostatni odevy. Jsou plne krajek, casto zlate vysivanych, a spojene trpytivou mlhou, vsechny barvy zari a lakaji… achjo, kdybych vedela, ze to aspon jednou obleknu, koupila bych si jednu z tech kras… Jsou damaskove, bavlnene, satenove, semisove, hedvabne, brokatove, kasmirove, zkratka zrejme neexistuje latka, kterou by tu clovek nenasel. Ale takhle jsem se spokojila s koupi bluetooth repracku k moji Svestce, kde jsem ty vestavene asi odpalila, neda se to poslouchat. Chtel ten sejdir pres 1000 rupii, kdyz jsem zacla brecet, jak mi to urcite v bagazi na letisti rozbijou a ze nechci bluetooth, ale obycejne levne repraky na kabel, zacal slevovat, az jsem to ukoristila za 650 rupii, asi 10 dolaru. No nekup to! :)
Na hotelu jsem narazila na cloveka jmenem Ignat (nevim, jak se to pise, takhle se mi predstavil). Neustale studuje a tady je ted kvuli zkouskam. Pozvala jsem ho na obed s tim, ze mi ukaze kde tu co je… a diky nemu jsem objevila tenhle trh. Sosam z nej infomace co, kde, jak, a dozvidam se docela zajimave veci. Napr. ze v Indii uz uplne utnuli uplatkarskou hydru. Proste vymenili vsechny uredniky a ti novi vedi, ze pokud vezmou uplatek, maji okamzite po zizalkach. Nebo ze je tu zakladni bezplatne zdravotnictvi. Kdyz jsem se ho ptala, jestli v obchodech se zlatem, kterych tu je jako much, nesvindluji, jenom se na me docela prekvapene podival - “samozrejme, ze ne!”. Ve vysledku sice nejsem z Dilli moc nadsena - ale taky je to obrovske velkomesto - ale vypada to, ze Indie je na dobre ceste. Pry uz nekolik let drzi vyrovnanou ekonomiku, zadne vykyvy ani nahoru, ani dolu, coz dava lidem pocit socialniho bezpeci. Je to takova podivna zeme, kde se misi 18. stoleti s 22tym. Rozpadajici se spinave a smradlave ruiny se hrouti hned vedle supermoderniho celoskleneneho domu. Jejich metro je vytvor pristiho stoleti, ale vylezete ven a tan jsou kuliove, jak bosi tahnou prelozene kary…
Pokud se tyka bezpecnosti, couram vsude mozne a nemam nejaky vyslovene neprijemny pocit (az na motani se po nebo pres silnice, tady by byli schopni me prejet), ale takove to bezstarostne plandani si tu nedovolim, je tu nejak neco jinak. Ale to je mozna tim, ze je to velke mesto.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 14.10.2015 06:29 Bydliště: Kambodza
777
128
824
11.10.
Rozhodla jsem se, ze svuj pobyt v Dilli zkratim, a tak jedu dneska vecer na sever do Pathankot. Odtamtud je pak nekolik dalsich spojeni az do McLeod Ganj, kteremu se taky rika “Mala Lhasa”. Usadili se tam tibetsti uprchlici a je tam v te oblasti i sidlo Dalajlamy. Pry je mozne ho navstivit! Tak to me laka o moc vic nez nejaky Taj Mahal, takze sbohem, spinave a ukricene, hekticke, smradlave, hnusne i supermoderni Dilli.
PS: Omlouvam se za spoustu fotek obleceni, ale opravdu me to uchvatilo.... uz s tim dam pokoj
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 14.10.2015 06:35 Bydliště: Kambodza
777
128
824
12.11.
V 7 vecer uz jsem stepovala, nebo spis posedavala, v oficine, ktera mi zabukovala jizdenku do Pathankot. V 8 uz jsem nevydrzela a presla silnici na nadrazi, kde uz se nesmelo kourit. Nikde, v celem tom ohromnem arealu. Asi uz v Indii taky zpitomeli… Uz me ani neprekvapilo, ze jsem musela opet projit ramem a moje bagaz projet skenerem, pak jsem nasla spravne nastupiste a sedla si na zem mezi par zen, ktere uz tam cekaly. Po chvili prijel na opacnou stranu nastupiste jiny vlak a ja nestacila zirat. Tyhle vlaky maji ruzne vagony: prvni tridu, kde je klimatizace a spaci uprava, pak “sleepers”, kde je jenom spaci uprava, ale i tam jsou cislovana sedadla, a pak “general”, cili vseobecne, kde jede, kdo se vejde. Kdyz jsem videla ten wrestling, do ktereho se s naramnou vervou pousteli vsichni zucastneni, zeny nevyjimaje, pochopila jsem, proc mi ten agent v cestovni kancelari tuhle moznost rozmlouval. Na to bych proste nemela. Nad hlavami zapasniku zaroven prizracne proplouvaly ruzne baliky, kabely, soudky, kufry i kbeliky, zkratka ohromna smesice vseho mozneho. Nezdalo se mi MOZNE, aby se do jednoho vagonu tohle vsechno veslo, ale kdyz vlak odjizdel, na schudcich uz visel jenom posledni hrozen z toho milionu cestujicich… Jedna z mych mistnich kolegyn-cestovatelek jenom prohodila “Neboj, oni se tam nakonec vejdou vsichni”. Asi videla tu fascinaci i hruzu zaroven v mych ocich. Byla jsem tak koncernovana, ze jsem ani nevytahla fotak…
A za chvili uz mel prijet muj vlak, ale jeste predtim se u nas zastavil clovicek, ktery mi poradil, abych sla az na konec nastupiste a koukala po osvetlenych cedulkach nad hlavou, az tam uvidim A-2, cislo meho vagonu. Dobra rada! Vlak prijel, ja nastoupila (bez wrestlingu, jak se na predrazenou prvni tridu slusi), nasla svoji postel a zjistila, ze v tom 4luzkovem kupe jsou tri indove a ja. Hm, to je kombinace. Tak jsem nasadila usmev a nahodila sarm a za chvili uz jsme vsichni povidali. Pristi rano jsem odmitla dve ruzna pozvani do rodin a vystoupila v Pathankot. Vysla ven, chytla “shared tuktuk”, cili sdilenou trikolku na nove nadrazi, jenom abych zjistila, ze vlak do Kangra Mandir je proste zruseny, zrejme jim nekde spadlo kus trati. No, tak jdeme na autobus. Chytla jsem dalsiho tuktuka (jeste, ze jsou tu tak levni) a pristala na autobusovem nadrazi. Muj autobus odjizdel za 4 minuty, jen jsem se stihla vycurat (ve vlaku to byla dost hruza) a uz jsme jeli. Dlouho, taky to bylo pres 180 km. Ale po tech hruznych zvestech me tenhle autobus prijemne prekvapil. Ackoliv to byla uplne bezna Tata (znacka) a zadne velke pohodli, ridic jel rychle a dobre a zadne desybesy se nekonaly. Posadili me dopredu, vlastne vedle ridice; az pozdeji jsem zjistila, ze zeny a rodiny vzdycky sazi co nejvic dopredu. Asi aby byly “pod ochranou”, co ja vim.
Teprve tady, v Indii, mi naplno dosla ta nemozna segregace pohlavi, v Nepalu jsem nic takoveho nepocitovala… Tam byli muzi laskavi ochranitele nabiti testosteronem, tady to jsou (vetsinou, taky ne uplne vsichni) tvrda a tezce nadrazena stvoreni nabita testosteronem. Celkove je to docela zajimava zkusenost pro bilou nezavislou zenu zvyklou delat si co chce a zit si podle sveho… Napriklad ve vlaku (samozrejme nekurackem), kdyz se mi podarilo ukecat “stewarda” ze si muzu zacudit u otevrenych dveri, ten chumel muzskych, kteri na te same chodbicce byli taky (a mam pocit, ze cosi snupali?), se vubec nevzrusoval, ze jako zenska stojim u tech dveri pri rychlosti asi 60km/h. V Nepalu uz by se tam nekdo z nich prihrnul a stoupl si mezi me a ten otevreny prostor, abych nahodou nevypadla.
Konecne jsme byli v Kangra Mandir, kde jsem jenom presla parkovaci plochu a doptala se na dalsi autobus do Dharamsala. Zase jsem mela kliku a autobus odjizdel behem par minut. Tentokrat uz to bylo jenom asi 25 km, ale po prijezdu jsem nejak skobrtla na schodech a ven jsem to vzala po hube. Jeste ze jsem se neprizabila o muj vlastni batoh, ktery letel prede mnou. :) Tak jsem udelala malou inventuru kosti, zjistila, ze jsou vsechny cele a sla opet na cigarko. A do patra do kantyny na obed, jeste jsem dneska nejedla a uz jsem to citila. Za 50 rupii mi dali na talir cosi - dve ruzne omacky, v jedne plavalo neco podobneho cocce a v druhe hrasek, to treti byla jakasi smes zeleniny, z ktere jsem poznala jenom kvetak, a k tomu dve placky. Vsechno lehce palive, ale tentokrat opravdu jenom lehce. Dojedla jsem a ani me neprekvapilo, ze jsem sesla dolu a muj autobus uz tam na me cekal. (Pokud bylo dano, ze mam nekde byt, deji se zazraky.) Dalsich 10 km a konecne jsem byla v McLeod Ganji, sidlu soucasneho dalajlamy a krome toho krasnem malem mestecku tibetskych uprchliku 2000m/m uprostred lesu. Techhle poslednich 10 km bylo dost zajimavych, vlasecnicove serpentiny se obcas kroutily v takovych uhlech, ze i tenhle kratky autobus je musel projizdet nadvakrat. Vlastne ve vsech autobusech jsem dostala misto vedle ridice a tak jsem mela vyhled z prvni ruky.
Uz jsem byla dost utahana a ten muj batoh uz vazil nejmin 30 kg, ale vydala jsem se hledat hostel, ktery jsem si nasla jako cenove prijatelne ubytovani. Hostel, to obvykle znamena sdilenou loznici i koupelnu. No, tak to najdu a pak uvidim. Sla jsem a sla a premlouvala svoje nohy a vubec celou telesnou schranku, aby jeste chvili vydrzely. A kdyz se hostel vyloupl uz na dohled, odlapil me nejaky clovek a zacal mi nabizet hotel, pry uz od 300 rupii za noc. Tak jo, muzu se podivat, co je to za zazrak. A zazrak to byl - vsechno nove, ciste a moderni, s balkonem a vlastni koupelnou, jenze tmave jako predpekli. Pry odtud byl krasny vyhled, nez hned asi metr od balkonu postavili dalsi hotel. A tak jsem zkoukla jeste dalsi dva pokoje a nakonec jsem usmlouvala cenu v tom asi nejlepsim na 500 rupii (asi 7-8 dolaru) za noc. Az tak velkou diru do rozpoctu mi to neudela a tenhle pokoj je opravdu krasny.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 14.10.2015 07:13 Bydliště: Kambodza
777
128
824
12.10.B
Po ubytovani vcera jsem si trosku odpocinula, asi jsem i na chvilku usnula, a po probuzeni jsem vybalila. Zjistila jsem, ze moje nerozbitna Svestka prezila i ten neplanovany let v batohu (teda ta uz by si zaslouzila pomnik za vsechny ty rany, ktere schytala), tak jsem si sla pro heslo na internet. To mi sice dali, ale naskocilo mi, ze pristup je zrusen pro nezaplaceni uctu. Haha, tak i tady se s nikym neparaji a rovnou jim utnou pristup. Kluk v recepci se dusoval, ze dneska to bude vyrizene. Ted je 10 dopoledne a vyrizene to neni. V nejhorsim mam pres ulicku restauraci se silnym wifi, tak tam brzo zajdu na obed i se Svestkou a bude vystarano.
Pak jsem se jeste chvilku prosla po mestecku. Je to typicka horska vesnice, takze vsechny ulice tu jdou nahoru nebo dolu, nekdy i dost prudce. Teplota je konecne hodne prijemna, odhaduju tak mezi 22 - 25C. Mistni se samozrejme bali do zimnich bund, takze pro me je tohle chvile, kdy uz zacinam fungovat a prestavam se potit. Nasla jsem si stanek s kafem za 20 rupii a koupila trochu zeleniny, ktera byla tak lakava, ze jsem neodolala.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Samotný příspěvek lze zobrazit pomocí adresy: (Velmi spolehlivé a lze se pak spolehlivě dostat k příspěvku do příslušného tematického vlákna)
Otevřít příslušné tematické vlákno a narolovat na tento příspěvek lze pomocí adresy: (Ve výjimečných případech může fungovat s problémy)
Otevřít příslušné tematické vlákno na začátku lze pomocí adresy:
Brbla 14.10.2015 07:25 Bydliště: Kambodza
777
128
824
13.10.
Dneska jsem po marne snaze najit aspon kousek internetu opet vyrazila do ulic, po upenlivem presvedcovani recepcniho, ze internet definitivne bude. Courala jsem sem a tam, poslana do jakesi “security office”, kde mi meli vystavit propustku k dalajlamovi. Tam me odkazali na samotny temple, kde jsem sice videla hodne zajimavych veci, ale tuhle oficinu jsem proste nenasla. Zato jsem mela to poteseni videt budhisticke mnichy behem jejich denniho programu. Cestou se mi otviraly neuveritelne pohledy, z kazdeho kopce do jineho udoli… Jenom skoda, ze dneska bylo cely den pod mrakem a mlhavo, takze jsem moc daleko nedohledla. Ale i tak - cele tohle mestecko ma nadhernou atmosferu. Cestou zpatky najednou zacly kmitat sloupy elektrickeho vedeni a po pohledu vzhuru uz jsem se nedivila - na dratech cvicila cela tlupa opic, zrejme vsudypritomnych.
Tesne pred vstupem do templu bylo tibetske muzeum. Hodne zajimava, dojimava a smutna expozice! Ani jsem si neuvedomila, ze vlastne cinska okupace Tibetu nejen ze pokracuje, ale je stale stejne brutalni, snazici se o genocidu tohohle hrdeho naroda. I kdyz spousta tibetanu zije v exilu, at uz v Nepalu nebo prave tady, stejne jich hodne zustalo doma, kde trpi nasilnou snahou cinske vlady ukrast jim narodni povedomi, rec, kulturu, zkratka vsechno. Na protest se jich tisice kazdy rok upali….
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 14.10.2015 08:09 Bydliště: Kambodza
777
128
824
A ted neco veselejsiho, jeste par fotek z templu. Prekvapilo me, ze spousta jeho prostor je otevrena verejnosti, jenom jsem musela projit kontrolou zebradla.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
4
Brbla 06.11.2015 04:17 Bydliště: Kambodza
777
128
824
16.10
Podivala jsem se do sousedniho mestecka Dharamsala a celkem me nezklamalo, protoze jsem toho moc neocekavala. Jedna dlouha a dost prikra ulice, podle ktere se tohle mestecko vine, je plna obchudku a minirestauraci nebo stanku s jidlem a to je vsechno. Zato se mi prihodila - tedy malem - srazka s kravou. Vyloupla se po me prave strane mezi auty, no a ja v tu chvili zrovna koukala po necem vlevo. Nastesti uz asi i ta krava pochopila, ze na bily ksichty je potreba si davat pozor, a tak se zastavila a pockala, az prejdu. Tak jsem ji podrbala, omluvila se ji a sla dal…
Ono je vubec zajimave ty kravy pozorovat. Nejen ze je clovek najde uprostred neprehledne vlasecnice, jak tam proste lezi a cuci s absolutni duverou, ze jim nikdo neublizi, ale i kdyz jdou, casto se zastavi a vypadaji, ze medituji. Evropske kravy tohle nedelaji, taky nemaji neomezenou svobodu pohybu jako tady. Ale treba je tohle i jeden z duvodu, proc jsou tu kravy posvatne?
V Dharamsale jsem nasla mikrobus zpatky do McLeod a videla vedle ridice jeste dve prazdna mista (tedy v nouzi i tri, jak jsem zjistila), tak jsem otevrela dvere, ze si tam sednu, ale byla jsem ridicem vykazana na prostredni sedacku - ta zadni uz byla plna. Tak jo, otevrela jsem druhe dvere - a zjistila jsem, ze se tu sesly asi tri nejtlustsi z tech obvykle stihlych a drobnych asiatek. Zkratka na me zbylo asi 8,5 centimetru sedacky, i kdyz se holky snazily se zmacknout, na ktere jsem tu svoji - na belosku celkem malou - prdel proste nevtesnala. A tak jsem jenom povzdychla a pockala si asi pul hodinky na dalsi mikrobus. Kdo vi, proc me ten ridic nechtel vepredu… ze by zase ta jejich pohlavni segregace?
Taky jsem konecne nasla uradovnu, kde mi meli vystavit povoleni k navsteve Jeho Svatosti Dalajlamy. Jenze mam po zizalkach, ze zdravotnich duvodu uz verejne audience neporada. Dava uz jenom ty soukrome, na ktere se musi v zadosti uvest asi dost zavazny duvod k navsteve. Pak je ta zadost prezkoumana, a potom mozna dostane dotycny povoleni. Obavam se, ze by mi povoleni nevystavili jenom proto, ze me soucasny svet desi a nevim si s nim rady…. Navic uz tu budu jenom 14 dni, takze sbohem muj sne!
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 06.11.2015 04:40 Bydliště: Kambodza
777
128
824
17. - 31.10.
Stravila jsem celou dobu v tom malebnem mestecku Dharamsala - McLeod Ganj, takze uvedu asi jen stripky kazdodenniho zivota.
Kazdodenni “snidane”, cili kafe a cigarko na balkonu s vyhledem na kopce i velehory za nimi prinesly mir v dusi. Zivot se zjednodusil na kafe, pozdeji jidlo, mezitim hodne chozeni po kopcich a vecer Svestka a internet. Jenom z hotelu k silnici jsem to mela 90 schodu, poranu nahoru, k veceru dolu…. Citim, ze se o hodne zlepsila kondice mych svalu na nohou.
Tibetane maji evidentne uplne jinou mentalitu nez indove; je to videt na upravnosti a cistote mestecka i jejich malych kramku a restauraci. Zadne pohazovani odpadku kdekoli se jim zamane, kazdy den si vsichni ten svuj prodejni kousek uklidi, a sami jsou porad jako ze skatulky, zvlaste zeny. Hodne nosi svoje tradicni obleceni: tuhou sukni az pod kotniky a pres to pricne pruhovanou zasteru. Videla jsem je kazdy den sedet u sveho stanku a plest. Cepice, saly, rukavice…. jenom me trosku zklamalo, ze celkem bez vyjimky pletly z umelotin misto z vlny. Ach jo, “pokrok” dorazil i sem.
Nasla jsem si restauraci, kde meli ceny prijatelne a kuchare vyborneho. Ackoliv jsem o vetsine jidel nemela tuseni, co to vlastne je, v tehle restauraci se nedalo slapnout vedle; proste jsem na neco ukazala a pokazde to bylo skvele. Sedela jsem tam vzdycky na terase, odkud jsem pozorovala cvrkot dole. Kazdou chvili se tam vytvoril spunt v nejuzsim miste ulice, ktery pak splehlive ucpal celou dopravni tepnu. Dve auta tam vedle sebe neprojela, vzdycky muselo jedno couvnout. A ackoli gesta ridicu vypadala skoro agresivne a jejich kulometne pokrikovani vyhruzne, ani jednou jsem nezazila, ze by doslo k osobni potycce; spis se ani jednomu nechtelo couvat. A tak tam na sobe zustavala auta prilepena cumak na cumak a kolem a za nimi se tvorily chumly motorek, tuktuku i chodcu, dokud neprisel policajt a nezacal to nekonecnym piskanim na pistalku organizovat. Jeden z ridicu couvnul, policajt vyhnal kravu, ktera se s neomylnym instinktem na prekazeni okamzite vecpala do uvolneneho flicku prostoru, druhe auto projelo a za nim i cela kolona, ktera se tam mezitim nastradala, prosli chodci a pak se to zacalo uvolnovat i z druhe strany. Nekolik minut vsechno fungovalo, aby to pak zaclo zase nanovo.
Podpořte chod fóra 