Str.: 1, 2, 3, 4 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Brbla
17. - 31.10.
Stravila jsem celou dobu v tom malebnem mestecku Dharamsala - McLeod Ganj, takze...
Brbla 06.11.2015 13:09 Bydliště: Kambodza
777
128
824
17.-31.10.a
Jedina neprijemna zalezitost v McLeod Ganj byly zebracky. Velmi podobne ceskym cikankam, vzdycky dite na ruce a pokud uz zacalo odrustat, tak dalsi v brise, chytaly vsechny belochy a to i dost nevybirave za rukavy a zebraly. Zkraje jsem jim kazdy den rozdala 30, 40 rupii, ale zjistila jsem, ze pokud davam, tak jich neustale pribyva a chteji vic a vic, pak uz i koupit jidlo u prodavacky na ulici, ktere vyslo tak na 40 rupii. A tak jsem to konecne utnula. Poslednich par dni uz me ani neobtezovaly, maji svoji “praci” dobre zmapovanou a presne vedi, na koho maji jit.
Tyhle poulicni stanky s jidlem byly na ruznych urovnich a ruznych chuti. Byla tam jedna tibetanka, ktera prodavala smazene i varene mo-mo knedlicky; ty smazene mi moc chutnaly. Jsou plnene celkem cimkoli sezonnim, tedy zeleninou, ale nekteri je plni i kurecim masem. Tahle zena je primo prede mnou usmazila na svetlounkem, cistem oleji, dala na papirovy talirek, pridala palive chatni a ja si to vedle na schodech do chramu snedla.
Jednou jsem narazila na chlapika, ktery prodaval smazene ryby. Kousek jsem si objednala, ale zamrzelo me to uz kdyz jsem videla, jak ten kousek hazi do oleje vzhledu vyjeteho mazutu z nakladaku po pul roce jezdeni na stavbe. Nicmene maso bylo dobre a muj zaludek zaprotestoval jenom mirne na ten vyjety mogul… dve kapky HClky to pak napravily.
V “monastery”, cili klastere, jsem byla jeste nekolikrat, bylo to zajimave misto opet s nadhernym vyhledem po okoli. Mnisi byli nejen tam, ale i po celem mestecku. V klastere byl cely blok modlicich mlynku, podle napisu vedle nich jednim otocenim mlynku ziskam tisice odrikani mantry. Hm, asi neco jako desetkrat otcenas a jsi zase cisty… Nevim, budhismus je skvely navod k dobremu a vyrovnanemu zivotu, ale tohle mi moc hlava nebere. Zrejme puvodne otaceni mlynku pomahalo k meditaci a tohle z toho vzniklo.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
2
Brbla 06.11.2015 13:24 Bydliště: Kambodza
777
128
824
1.11.
A pak prisel den odjezdu. Autobus mi jel az v 6 vecer, takze jsem uvolnila pokoj, zaplatila, nechala si batoh v hotelu a sla se rozloucit s timhle nadhernym mistem. V me oblibene restauraci jsem kuchari dala slusne spropitne, rekla jsem sbohem “memu” prodavaci kafe na ulici i dalsimu, ktery prazil neustale cerstve buraky a tak ve mne mel oddaneho zakaznika. Naposledy jsem se prosla kolem tech stovek kramku se vsim moznym, dosla zpatky do hotelu, rozloucila se a nechala kluka z recepce, aby mi ten muj tezky batoh vynesl tech 90 schodu k silnici. Nastval me, on ty schody vybehl, zatimco ja za nim funela a nestihala…
Autobus bylo nove volvo, pohodlne, s dostatecne velkymi sedackami a klimatizaci. Byla jsem zvedava, jak se popere s vlasenkovymi zatackami cestou dolu, ale ridici byli vyborni (byli dva) a zatacky pokazde vybrali napoprve, ani couvat nemuseli. A tak jsem dalsi rano v 5 hodin vystupovala opet v tom smradlavem, hlucnem a nepratelskem Delhi mezi kupami odpadku.
Odlapila jsem taxikare a ten me dovezl na velke autobusove nadrazi. Tam jsem hledala nastupiste pro ten “muj” autobus, ale mezitim, jak jsem se porad vyptavala, me nejaky clovek odvedl pres ulici do kancelare a ze pry odtud pojede autobus v poledne. Az do Sonauli, to je pohranicni mestecko mezi Indii a Nepalem. Za nekrestanskych 2700 indickych rupii, ale rikala jsem si “No co, slibuji volvo, tak aspon nebudu muset trpet v tech jejich prehistorickych vymlacenych herkach…”
No a po poledni predjela prehistoricka vymlacena herka, ja do ni byla hozena a jelo se. Utesovala jsem se, ze to snad nejak preziju, i kdyz to mela byt cesta asi na 22 hodin. Rozjeli jsme se a ja mela pocit, ze jsem v nejake nocni mure. Nejen, ze v autobusu vsechno mlatilo, drncelo, hvizdalo a padalo, ale ridic jel jako by chtel dobit k smrti nas, sebe, i ten autobus. Kdyz predjizdel stylem “uhni nebo jsi mrtvy”, napadlo me, ze snad jede s busem poprve; jsou veci, ktere se daji delat s osobakem, ale ne s autobusem!
Takhle to slo vicemene celou cestu. Na jedne zastavce pred pulnoci si ke mne s cajem prisedla holcina, ktera - jak mi vysvetlila - cestovala s bratrem a varovala me, ze v tomhle autobuse nejsem v bezpeci. To uz jsem se musela zacit smat, protoze v tomhle autobuse nebyl v bezpeci nikdo. Ale ona mi vysvetlila, ze je pro me nebezpecne cestovat sama, ze se o me boji, protoze oni ted uz budou vystupovat a ja tam zustanu sama se vsemi temi indy. Docela me probrala a zacala jsem pak vic vnimat svoje okoli. Ano, citila jsem napeti, ale spis takove bezradne jako “co se mnou?” nez nebezpecne…
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 06.11.2015 15:57 Bydliště: Kambodza
777
128
824
2.11.
Nakonec nad ranem vsichni indove povystupovali a zustali jsme jenom ja a asi osm nepalcu. Atmosfera se okamzite vyjasnila a uklidnila a venku zacalo svitat a nocni mura zmizela. Aspon jsem si to myslela.
Pokracovali jsme ted uz po malych okreskach - nicmene stejne ukrutnou rychlosti i stylem - az najednou ridic uz jenom par kilometru pred Sonauli nahle zabocil v jedne vesnici na mistni cestu a zaparkoval u nekoho na pozemku. Ostatni se zacali pidit proc a co se deje? Po chvili ke mne prisel clovek, ktery mluvil trochu anglicky, aby mi vysvetlil, ze kousek dal je policejni sťára a nas ridic nema ridicak!!! Tak to byla posledni kapka, do Indie uz ani nahodou.
Tech poslednich asi 10 kilometru bylo snad nejdelsich. “Ridic” vycerpal sam sebe svym zpusobem jizdy a tak se zastavky stavaly cim dal castejsimi, a na kazde jsme museli ridice budit, protoze usinal tvrdym spankem mladi. Ale pak uz se objevila kolona zaparkovanych plne nalozenych nakladaku a bylo mi receno, ze tu cekaji na prejezd hranice. Rikala jsem si “fajn, to uz by se aspon dalo dojit”, ale chyba lavky! Ta kolona se totiz tahla dobrych 5 kilometru, mozna vic. Hm, co se to tu deje?
No ale konecne jsme nejak doskakali az do samotneho Sonauli a po asi hodinove bitve s nepalskou imigrackou, kterou jsem prohrala, protoze jsem chtela vizum na 6 mesicu, ale dali mi ho jenom na 3, jsem byla v Nepalu. To byla uleva!
Nasla jsem si hotel, po tech 3 dnech v autobusech uz jsem se potrebovala vyspat. Recepcni mi jeste zajistil listek na autobus na dalsi den, ja se prosla po mestecku, kde sice taky vladl prach a smrad z vozidel, ale aspon se tu nekupily zaveje odpadku a dalo se volne prochazet na indickou i nepalskou stranu. Docela zajimave misto, ale dlouho jsem nevydrzela a sla spat.
Tomu rikam ekologie! (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Tomu rikam ekologie! (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Jen pro strizlivy ridice (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Jen pro strizlivy ridice (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 06.11.2015 16:22 Bydliště: Kambodza
777
128
824
4.11.
Rano v 7 odjizdel autobu, pry nejlepsi z toho, co tu jezdilo. Ach jo, zase miniaturni sedacky, ale aspon tu byly i zeny mezi cestujicimi a nalada vladla jako snad vsude v Nepalu pratelska. Do Pokhary jsme meli dojet ve 3 hodiny odpoledne, takze jsem si vytahla nafukovaci limec a snazila se prospat, co se dalo. Ridic jel opatrne, lidi byli mili, udelali jsme asi 3 zastavky na jidlo a jednu neplanovanou pro blijiciho chlapecka a celkem v pohode jsme dorazili do Pokhary jenom s asi pulhodinovym zpozdenim.
Boze, to byla krasa, kdyz jsem zase jednou videla vycuhovat z mraku ty nadherne hory! Pripadala jsem si, ze se vracim domu. Taxikari na me sice hnedka nastoupili kam ze jedu, ale ja se jenom rozhlidla a jako stary mazak rikam:”Je tamhleto Prithvi Chowk?” Prikyvli, tak jsem jim jenom oznamila, ze odtamtud mi jede domu autobus, dekuju. A dotapala jsem k mestskemu autobusu, uz tak dost nacpanemu, kam jsem nejdriv hodila svuj batoh, ale uz zeslabla jsem nedohodila, takze mi ho hned ochotni andele strazni chytili, usadili do kouta, pak usadili me a jelo se. V Indii by me nejspis skopli ze schodu, zenska je nema co zdrzovat.
Na konecne, odkud jsem to mela do hotelu uz jen asi 1,5 kilometru, jsem se zeptala taxikaru, jestli me tam dovezou, a oni ze ano, za 500 rupii. Vzdyt to nikdy nestalo vic nez stovku, to si ze me asi delaji srandicky. Tak jsem nahodila batoh a vyrazila pesky. Neni problem to ujit, navic bylo pod mrakem a zadne vedro a cestou byla moje oblibena restaurace, kde dobre vari a ceny maji mirne. Kupodivu se tam na me i upamatovali, chodila jsem tam obcas i driv. Tak jsem jim popsala svoje zazitky z Indie a holcina, dcera majitelu, ktera zaroven i vyucuje nepalstinu (jak jsem byla poucena, je to jiny jazyk nez hindi), mi s udivem rikala: “To tady jsi vzdycky v bezpeci. Muzes jit po ulici klidne o pulnoci a nikdo ti nic neudela.” Tak to ma pravdu, Nepal a Indie jsou jako dva rozlicne svety. Myslim, ze by se vsichni ti nabubreli muzsti sovinisti meli v pristim zivote narodit prave v Indii jako zeny.
Nakonec jsem se dovlekla az do hotelu, kde me privitali jako ztracenou… no, dceru, asi spis babicku, dali mi pokoj, pomohli vynosit veci, i ty co jsem tu nechala v uschove, a ja si dala sprchu a udelala kafe, ktere jsem ani nedopila, a usnula jsem.
PS: Omlouvam se, ale nemam zadne fotky z cesty, ktera vedla skrz nadhernou prirodu... Pragmaticky duvod: dosly baterky
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
4
Brbla 12.11.2015 13:02 Bydliště: Kambodza
777
128
824
5.11.
Konecne zpatky! Probudila jsem se doplneho slunicka a s kafem v ruce jsem z balkonu pozorovala jezero Fewa. Uz se krasne vycistilo ze vseho toho bahna a zase zari jako blyskajici se modry poklad. Domaci tu pokaceli jeden ibisek, ktery prorustal jehlicnanem, ale druhy zachovali, a tak mi jeho vune proplachla dutiny. Prisla pani domaci, ze sem pro me prijede clovek, s kterym jsem si domluvila koupi jeho skutru.
Clovek prijel a odvezl me do sveho hotelu. Tam me pohostil, predstavil mi celou rodinu a prodal mi skutr. Vetsinu jsem mu zaplatila hned, zbytek pristi mesic. A tak jsem sice zase bez penez, ale uz aspon mohu courat po sirokem okoli. Tedy mohla bych, kdyby…
Opoustela jsem Pokharu jako mesto plne aut, motorek, veseleho troubeni a rozesmatou. Po navratu zahadne zmlkla a zvaznela. Divila jsem se, co se to deje - nejdriv ty kilometrove fronty nalozenych nakladaku na hranicich, ktere evidentne nikdo neodbavoval, pak ti taxikari, kteri chteli za 100 rupiove rito najednou 500, potom v te restauraci rozjasany povyk nad dvema propanovymi bombami, ktere syn majitelu privezl, moje pani domaci, ktera me prisla poprosit, abych po kazdem vareni vypnula kohout na propanove bombe… zkratka neco je tu spatne.
Az prodejce skutru mi to vysvetlil: nepalska vlada po ukrutne dlouhe dobe konecne sestavila a po tvrdych soubojich schvalila ustavu. Prvni ustavu v historii tehle zeme. A Indie se rozhodla, ze v nepalske ustave ma byt uvedeno, ze Nepal je hinduisticky stat. Nepalci se vzbourili, ze nabozenstvi a zakony nemaji byt slucovany, a tak Indie zastavila dodavky vseho. Takze v soucasne dobe snad neco malo dodava Cina, dalsi vyznamny soused, ale pry je tu problem s dopravou, protoze Nepal si zatim moc nelamal hlavu s infrastrukturou.
A tak ve vysledku se na propan ceka zhruba 20 hodin a i tak jsou bomby plneny jenom do poloviny, asi aby se dostalo na vsechny, no a na benzin pry nekolik dni. A tak si z toho par sikulu udelalo dobry obchod, maji ve fronte neustale svoje lidi a ten benzin prekupuji - misto 100 rupii za litr ho prodavaji za 300 - 400 rupii.
Vic info (v anglictine) tady: https://en.wikipedia.org/wiki/2015_Nepal_fuel_crisis
Docela v tom velmi sobecky poznavam cely pribeh meho zivota: deji se mi skvele veci, ale vzdycky tak nejak mimo misu, v nespravny cas. A tak mam konecne skutr, ale zase nemam benzin. Asi si koupim kanystr a pujdu zjistit, od koho mohu nakoupit ten predrazeny benzin… koneckoncu to vyjde na 3 - 4 dolary za litr a ten skutr toho zase tolik nesezere. A nebo si koupim mezka - jenom aby tu potom neprestalo rust zelene!
PS:Fotky nejsou moje, jsou posbirane z novin
Takhle tu ted vypadaji vsechny, i mestske, autobusy (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Tankery na hranicich (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
..a nejen tankery (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 14.11.2015 10:09 Bydliště: Kambodza
777
128
824
7.11.
Utekly uz tri dny a zivot se tak nejak vraci “do normalu”. Prosla jsem trznici a tak mam spoustu cerstve zeleniny i ovoce, mam co kourit a jsem v laskave peci svych domacich - co vic si prat! Zrejme vlivem mentalniho hlazeni vsech kolem sebe uz jsem se uklidnila a zlenivela. Pocasi je jako na objednavku - dneska bylo cely den kolem 23 stupnu a slunicko palilo, jako by ani nebyl listopad. Pry az do jara bude malokdy prset - zima je tu obdobim sucha. Ale na prirode to neni nijak videt, vsechno se porad zelena a roste. Ve velkem kvetinaci na balkone je chilli papricka, ktera zaroven kvete, ma zelene plody i uz dozrale, cervene.
Narazila jsem v kuchynce na souseda, asi 30tileteho kluka z Brazilie. Cast rodiny ma pry v Holandsku a chtel by se taky usadit v Nepalu natrvalo, tak jsme oba chvilku mluvili o moznostech, kudy na to. Taky se mu moc nechce se zenit…
V pokoji jsem nasla spolubydlici - asi 20ti centimetrovou pavoucici. Prvni dva dny jsem ji presvedcovala, ze s ni opravdu nechci bydlet… pak zmizela. Nasla jsem ji az dalsi den v zachodu pod zahybem misy. Kdyz si predstavim, ze jsem nad ni chvili predtim trunila! Kdyz uz tam byla a nijak se nehybala, tak jsem si rekla, ze uz asi stejne chcipe a splachla jsem ji.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Brbla 14.11.2015 10:19 Bydliště: Kambodza
777
128
824
14.11.
V ramci petidennich oslav Paju (nebo tak nejak, nejsem si jista) usporadali vcera domaci mejdan, na ktery pozvali cely dum. Zacalo to nekdy kolem poledne a kdyz jsem sla spat asi v 10 vecer, tvrde jadro jeste mydlilo karty. A tak se cely den jedlo, pilo, kourilo (nejen tabak), tancovalo, povidalo… zkratka bylo to moc fajn. Zato dneska maji asi panove peknou opici, jak se to tak smichalo.:) Zeny nepily, byla jsem jedina, zato pokourenicko jsem odmitla, neni moc moudre to michat dohromady.
Nikdo neresil nedostatek benzinu nebo propanu, vsichni se proste radovali ze zivota. Pani domaci na fotkach tancuje se svym bratrem, jeji manzel sedi vpravo.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Brbla 17.12.2015 14:37 Bydliště: Kambodza
777
128
824
17.12.
Zivot tady v Nepalu ubiha line a rychle, nez se nadeju, je dalsi tyden pryc.. Kazdy den chodim na spaciry, nekdy vyjedu na skutru, zvlast kdyz si potrebuji dokoupit jidlo, spoustu casu travim meditaci na balkone s vyhledem na krasne jezero Fewa. To uz se dokonale vycistilo od jarnich nanosu bahna z pudnich sesuvu a je z nej zase kraska.
Zima v Pokhare, v podhuri Himalaji, je mirna - denni teploty stoupaji ke 20C, nocni padaji na 8 - 10C. Na prehrati to neni, ale da se to vydrzet i bez topeni.
Indicka blokada pokracuje, a tak v dzungli za penzionem kazdy den splhaji domorodci a kaci stromy. Tedy ne cele stromy, ale orezavaji z nich silne vetve, ktere pak prodavaji dalsim lidem, aby meli na cem varit. Ulice jsou cim dal prazdnejsi; aspon mam cas se naucit jezdit vlevo, nez skonci blokada a zase se zaplni. Ale citim, ze ten dlouhy nedostatek zakladnich potreb uz zacina nepalce zmahat; drive vsudypritomny smich a pokrikovani mizi, zustala jen laskavost, smutek a ochota se delit o to malo, co jeste maji. Ceny zakladnich potravin - ryze a zeleniny - stale rostou. Kdyby vetsina lidi ve meste nemela pribuzne na venkove, kde kazdy neco pestuje, tezko by se uzivili. I kdyz je pravda, ze i tady ve meste spousta lidi pestuje aspon neco na tech nekolika metrech zahradky za domem nebo ma par slepic, kozu, atd..
V ramci honby za cistou vlnou na pleteni jsem se dostala i do “Tibetan refugee camp”, tibetskeho uprchlickeho tabora v Pokhare, ktery ovsem uz davno tabor neni. Je to proste jedna mestska ctvrt, ktera se odlisuje snad jenom vetsi upravenosti a cistotou. Lide tu byli, stejne jako vsude jinde v Nepalu, prijemni a laskavi, ale vlnu tu nikdo neprodaval. Ze pry ji sem driv nosili lide z Tibetu, ale cinska vlada to zakazala a stiha je. Hm, koukam, ze cinani jsou v te genocide opravdu dusledni.
Konecne doslo na nejhorsi a musela jsem si priznat, ze absces, ktery se mi udelal na zadni dasni asi pred dvema lety, opravdu neni klubajici se treti zub a rozhodla jsem se zajit k dentistovi a nechat si ho vyriznout. Zubarka se lekla, ze tohle delat nebude, ale ze dalsi den ma prijit “specialista”, tak at se vratim.
Druhy den specialista opravdu prisel, vysvetlil mi, ze tam blizko vede nerv, ktery ovlada polovinu jazyka a proto to pani zubarka nechtela rezat. A tak jsme se domluvili, ze vlastne mame oba cas prave ted a pan doktor vykuchal tu podivnost z me dasne. Bylo to mekke a nebyla to rakovina, ta vypada jinak. Nicmene nedal jinak, nez ze to da na biopsii. No co, dalsich 15 dolaru, to uz me nezabije…
Kdyz mi nepritomne hladil tvar cekajic az zabere umrtvujici injekce, pochopila jsem najednou, proc tolik lidi chodi k doktorum. Casto a radi. Prece pro tu trochu pozornosti a pece, i kdyz jenom profesionalni. Mozna se musi zmenit prave nase vzajemne interakce, aby velkofarma ztratila svoji moc nad nami, beznymi lidmi!
Ackoli jako pokazde tady byla komunikace s celym personalem prijemna, bohuzel uz i sem zasahlo chapadlo chobotnice nadnarodni farmacy a pan doktor mi krome bolest utisujicich prasku neopomnel predepsat i antibiotika. Marne jsem mu vysvetlovala, ze je brat proste nebudu, trval na svem, ze je brat musim. A tak jsem to vzdala, antibiotika si jednoduse nevyzvedla a kaslu na ne. Myslim, ze hlavni prusvih s dnesni neucinnosti antibiotik a s fyzickou devastaci lidi vezi prave v tomhle jejich preventivnim naduzivani. Chapu doktora, ze si chce kryt zada, co kdyby…, ale nechapu lidi, kteri to svinstvo do sebe cpou, at to potrebuji nebo ne. Proc se radsi s vetsi duverou nezahloubaji do sveho vlastniho Ja a nedaji mu prilezitost si takovehle veci spravit samo?
Brzy budou vanoce - jsem docela zvedava, jestli je tu taky nekdo slavi. Podle statistiky tu pry zije par procent krestanu, tak uvidime, co se bude dit…
Mistni vyroba (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Cedule v restauraci (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Reseni nedostatku propanu (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Tibetan refugee camp (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Jaci syr (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
5
Brbla 14.01.2016 03:08 Bydliště: Kambodza
777
128
824
1.1.
Zazila jsem vanoce i Novy rok v Nepalu - a ze to tedy byl zazitek! Od Stedreho dne az do 2. ledna byla polovina ulic zavrena, na nich stolecky vystrcene pres chodniky az do vozovek ze vsech tech miniaturnich restauraci a baru, miliony ruznych prodejcu snad uplne vseho, narychlo postavena podia, ale hlavne mezi tim vsim spousty ruznych lidicek, at uz nepalcu nebo cizincu, kteri tancovali, zpivali, smali se, objimali… zkratka radovali se ze zivota. Stacilo jen tak courat po ulicich a znovu jsem se citila byt soucasti te zpivajici, krepcici a usmivajici se masy lidi.
Pres den jsem potkavala pruvody v tradicnim obleceni ruznych narodnosti. O tom nam rekne vic nasledujici webka: Nepálská populace sestává z více než 60 různých etnik a kastovních skupin, jež lze rozdělit na obyvatele tibetsko-nepálského původu (mongoloidní skupina) a obyvatele indicko-nepálského původu (potomci indoárijských přistěhovalců).
Etnické skupiny: Chhettri 16,6%, Brahman-Hill 12,2%, Magar 7,1%, Tharu 6,6%, Tamang 5,8%, Newar 5%, Kami 4,8%, Muslim 4,4%, Yadav 4%, Rai 2,3%, Gurung 2%, Damai/Dholii 1,8%, Thakuri 1,6%, Limbu 1,5%, Sarki 1,4%, Teli 1,4%, Chamar/Harijan/Ram 1,3%, Koiri/Kushwaha 1,2%, další 19%. Podle sčítání obyvatel z roku 2011 bylo zaznamenáno 125 kast/etnických skupin.
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nepal-zakladni-charakte...
Hrali na hudebni nastroje, ktere jsem nikdy predtim nevidela a obcas vyluzovali podivne zvuky na jakesi trumpetky… kupodivu to docela ladilo s jejich muzikou. Obcas jsem potkala i nekoho opileho, ale ani jednou za cely ten tyden kazdodennich oslav jsem nezazila ani jednu rvacku, dokonce ani nejake slovni souboje. Jeden vecer jsem splynula s davem, ktery vyplnil celou ulici a poslouchal koncert jakesi kapely, ktera hrala na provizornim podiu. A tam mi doslo, ze se mi vlastne ani jednou nestalo, a to ani v nejhutnejsim davu, ze bych nekoho nacapala s rukou v me kapse nebo na me penezence!
Mezi lidmi se obcas pohybovali i policajti, ale zrejme jenom kontrolovali, aby nikdo nevjizdel s vozidly do uzavrenych ulic. Misto zbrani meli v rukou hole a nikdy jsem nevidela, ze by je pouzili…
Zkratka tyhle vanoce i Novy rok staly za to, “radost az do rana”, spousta dobreho jidla, obcas nejake to piti a nepreberne vetsinou dost dobre muziky a spontanniho tance. A tak mi ani nezbyl cas na nejake rozjimani nebo stesky, vsude kolem me zuril zivot ve sve nejkrasnejsi podobe - ciste radosti.
Anapurna od jezera Fewa (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Brzdy po nepalsku (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Prosincove kveteni (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Zaplat cim muzes (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
1
Brbla 14.01.2016 03:11 Bydliště: Kambodza
777
128
824
7.1.
Zjistila jsem, ze mi ze zimy zezelenala plet. Tedy ne ze by tu mrzlo, ale vecery a noci jsou studene a topeni v nepalskem pojeti znamena zachumlat se do deky. Diky barve me kuze se do me nepalci houfne zamilovali - pro ne cim svetlejsi plet, tim lepe. K uloveni nepalskeho milionare bych nejspis mela umrit, to je pak ta plet takova pruhledna az do sedomodra, to by se jim asi libilo nejvic…
Jenze me ne, a tak jsem se rozhodla vyrazit do teplych kraju. Po nekolika dnech hledani a vybirani nakonec padla volba na Kambodzu. 97% budhistu, platba v dolarech a celorocni teploty +-30C, navic moznost nekonecneho prodluzovani viza proste vyhraly volbu “Miss Teple Koleno” (parodie na “Zivot je p(l)es”).
A tak jsem vyrazila k agentovi, kde jsme zjistili, ze nejlevnejsi letenka az do Siem Reap vysplhala skoro ke $400. Toz jsem tedy dala na agentovu radu a koupila letenku do Bangkoku za $195 a nasla si primy autobus z Bangkoku do Siem Reap za neco pod $20. To zas bude putovani!
Tak jsem vcera zaplatila hotel, rozloucila se s domacimi a dneska rano v 5:30 vylezla z baraku v somnambulnim stavu a se dvema zavazadly. Obe jsou na koleckach, to by byla pohoda, kdyby… kdyby ovsem ten krpal spadajici od hotelu dolu na silnici byl aspon trosku rovny, coz samozrejme neni. Je sama dira a sutr, a beton je na nem jen tak sporadicky. Ve chvili, kdy se muj mozek pokousel probudit, aby to nejak poresil, vystartoval pan domaci, hodil si ten tezsi bagl na rameno a uz to metelil s kopecka. Zlaty lidicky!
Dole jsem ukecala taxikare na polovicni cenu a tak se stalo, ze jsem uz za chvilku cumlala horky masala caj primo na stanovisti autobusu. Autobus se pristavil, ja do nej nasedla - ale sama. No prece nepojedou s jednim pasazerem az do Kathmandu! Za chvilku prisel ridic, dali jsme se do reci a zjistila jsem, ze na dalsi zastavce jeste v Pokhare maji pristoupit dalsi ctyri lide. Tak dobra…
Jenze to jsem cela ja - kdyz si vsadim na nejakou kobylu, tak docela urcite zchromne. Tahle tedy zchromla ve chvili, kdy zjistila, ze ti dalsi 4 cestujici se proste nekonaji… A tak me i s bagly presadila na jiny autobus, ale stejne komfortni a jedouci az primo do Kathmandu. Behem cekani ten ridic vystrachal nejaky batoh zpod sedacky a ze pry ho tam nekdo zapomnel. Vylovil odtamtud penezenku se spoustou karet, ze kterych bylo jasne, ze dotycna slecna je z Texasu. Hm, ale jak ji dohonit? Nakonec jsme tam nasli navstivenku nejake snad jeji zname se skajpovym jmenem, a tak se ted snazim tuhle damu odlovit, aby se nejak zkontaktovaly s ridicem a batoh si vyzvedly… uvidime, jestli se zadari.
Jinak cesta do Kathmandu probehla bez problemu a zmatku, ale to me nepekvapuje, ja je obvykle zacnu vyrabet az na letisti. Zrejme mam v podvedomi nelasku a neduveru ke vsem tem nechutnym obstrukcim, kterymi musi clovek projit, a proto jsou letiste snad celeho sveta pro me to nejkreativnejsi prostredi k vyrobe katastrof jakehokoli formatu.
Sedim ted v hotelu primo pres ulici od letiste a uz jsem stihla prehazet veci v obou zavazadlech tak, aby odpovidala vaha (to jeste overim rano v recepci, kde maji nainstalovanou velkou zavaadlovou vahu) a aby zbylo dost i na treti zavazadlo, ktere se da prohlasit jako laptop a ktere jde mimo vahu. Takze k laptopu v mem pojeti samozrejme patri i externi harddrivy, DVD vypalovacka, vsechna dalsi prislusenstvi a baterie a taky fotak. Uz to vidim, jak se s nimi zitra zase hadam… Taky mam pripravene na sebe to nejtezsi obleceni a to v nekolika vrstvach, kdyz jim vadi kazde deko navic u zavazadla, ale nevadi jim, kdyz clovek vazi metrak. Uz se vidim, jak po projiti vsech tech skeneru a vah ze sebe strhavam ruzne vrstvy az na tu zakladni - triko a dziny. Achjo, kdyby tak existovala jednodussi cesta ve stejne cenove relaci, s radosti bych vypustila vsechny navstevy letist.
Rozlouceni s mym penzionem - za nim uz mizi dzungle (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
2
Brbla 14.01.2016 12:16 Bydliště: Kambodza
777
128
824
8.1.
Uz jsem se propracovala az do cekarny primo u odletove brany a jeste zadny problem, to je divne… Aspon ne muj. Pri jedne z mnoha prohlidek a skenu sebral policajt cinske holcine za mnou jeji power bank. Ze pry ma dve a smi mit jenom jednu. Holka stala a nevedela, jestli ma utect nebo se rozbrecet, tak jsem zapredla diskuzi:
“Ta power bank je moje! Byly jsme v jednom hotelu a ona ji omylem sebrala.”
Policajt na cinanku:”A z ktere zeme jste?”
“Z Ciny.”
Na me: “No tak vidis, ze ti ji nemohla sebrat, jste kazda z jine zeme.” (Haha, to je ale logika!)
Tak jsem zacala ukecavat:”No tak, bud prece lidsky, podivej se na tu chudaka holku…”
Policajt:
”To neni z me hlavy. Prisel email od cinske vlady, ze jejich obcane smeji priletet jenom s jednou power bank. A tahle divka ma dve!”
Uz to vypadalo na prohru, kdyz me napadl posledni granat:
“Tak ja ji od ni koupim! Ted hned a tady. Hele, tady ji dam nejaky penize…”a zacla jsem tahat penize. V tu chvili to polda vzdal a jenom rekl: “Ale kdyby to prasklo, tak jsi muj svedek, ze jsem ji to sebral!”
To jsem s radosti odprisahla, strcila nestastnou vecicku do kapsy a s holcinou v zavesu jsem odpochodovala. Za rohem jsem ji to samozrejme vratila.
Me nikdo zavazadlo fyzicky nekotroloval, protoze prede mnou byla tibetska babicka, ktera, verna zvykum asi vsech babicek na celem svete, si v prirucnim zavazadle vezla spoustu zbytku (prece to nevyhodim) a holcina, ktera se do toho s odvahou vrhla, brzo zkrivila ksicht znechucenim… a tak nade mnou jenom mavla rukou, zatimco babicka byla cela stastna, ze vsechny ty zbytky, zrejme naramne dobroty, zachranila…
A pak uz jsem bez nejakych dalsich problemu sedela v letadle a usinala. Probrala jsem se na jidlo a po sklizeni poslednich zbytku uz jsme pristavali v Bangkoku. Ani tam jsem nevyrobila zadne zmatky ani problemy, az uz mi to zacalo byt podezrele. Dosla jsem si vyzvednou check-in zavazadlo, moji krasnou svetlou zbrusu novou tasky na koleckach. Hned jak jsem ji uvidela, dostala jsem zachvat vzteku a kdyz jsem na ni sahla a prilepila se, dovedlo me to az k nepricetnosti.
Tem idiotum se povedlo ji necim polit; rekla bych ze olejem, ale ten by zase nelepil. Tak jsem sla na stiznosti, ti se mnou sepsali nejaky protokol a mam pry zkontaktovat Nepali airlines.
Zaplula jsem na zachod a zacala milou tasku drbat. Predtim jsem si koupila pivo (jezisi, to je ale krasa, pit prvni dobre pivo po pul roce!), jenze jak jsem vehementne pucovala tasku na voziku, lahev s pivem se nejak svezla a vylila se. Takze holcina, co to tam mela na povel, musela uklizet. Jenom se na me culila, kdyz jsem se ji omlouvala - a me v tu chvili doslo, ze se vztekam uplne zbytecne. Jak znam nepalce, neudelali to umyslne, proste se jim nekde neco vylilo jako me ted to pivo, a pomyslela jsem si, ze taska proste prosla prvnim krestem. Prezila ho, tak ji asi ceka jeste hodne kilometru zivota…
Pak jsem zacala hledat shuttle na transportation centrum (dopravni centrum). Kdyz si me zamestnanci uz podruhe chteli poslat z levelu do levelu, vzbourila jsem se a trvala na tom, ze ten shuttle jezdi z levelu c.1. To bylo prekvapeni! Nekdy si fakt nejsem jista, jestli to opravdu nevedi - a nebo si z turistu proste jenom delaji dobry den…
Konecne jsem ten spravny shuttle nasla a opravdu s nim dojela az na to spravne transportation centrum. Tam jsem se doptala, kterak se dostat na “Mochito” - autobusove nadrazi, odkud maji jezdit autobusy i do Kambodze. Takze tady je navod:
Z letiste:
shuttle bus (zdarma) na Transportation centrum, to je az na konecnou.
Bus #555. Tady jsem sice dostala pisemny navod kamze, ale nejak jsem potkala sveho strazneho andela a ta mi vysvetlila, at jedu s ni, ze mi ukaze, kde vystoupit. Takze pokud byste to chteli zopakovat, zeptejte se pruvodci, kde vystoupit a chytit autobus c.138.
Bus# 138. Kondukterce jsem rekla jenom “Mochito” a ona me pak sama upozornila, ze mam vystoupit a mavla vagne rukou smerem, kterym mam jit.
Tak jsem se tam vydala, ale velmi uzka ulicka vedla mezi kramky. Tak jsem se znovu zeptala a kupodivu asi po 2 minutach jsem byla na nadrazi. Celkove to stalo: 60Bth prvni bus a 13Bth ten druhy, cili 73Bth, coz jsou zhruba 2 dolary 20 centu. No nekup to!
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
2
Brbla 14.01.2016 12:32 Bydliště: Kambodza
777
128
824
8.1.b
Na to nadrazi jsem dorazila asi v 8 vecer. Doptala jsem se, kde koupit jizdenku do Siem Reap, ale stary pan za prepazkou jen rozhodne zavrtel hlavou “dneska je plno, nic nemam”. “A zitra?” “Taky plno.” Dobra, a na hranice mate jizdenku?”
Prekvapene na me zamzoural, zrejme ocekava od cizincu dokonaly brainwash, a prodal mi jizdenku na 5tou hodinu ranni. Hm, nevadi, tak tu nejak prechrupnu a bude. Ale, ackoli me policajti sami pozvali do cekarny pro tehotne, stare, helenkovite a jinak zkriplovatele, kde byl relativni klid a ticho, stejne jsem nemohla spat. A tak jsem rano nasedla na autobus - a okamzit jsem usnula…
V tom autobuse jelo taky cele basketbalove druzstvo, jak jsem pak zjistila, tak kambodzske. Kluci jak malina, celou dobu si otloukali hlavy o strop staveny pro prumerne asiaty. Tu cestu jsem prochrupla, mela jsem problem se vzbudit i o curacich pauzach. Trvala asi 5, 6 hodin. A jsme na kambodzskych hranicich! Vsichni jsme vystoupili a sli na imigracni odbaveni. Samozrejme, ze me tam vyridili jako posledni, tak jsem sesla zpatky na ulici - ale kde je autobus? Mela jsem tady svoji jizdu ukoncit, protoze on pokracoval do PhomPhen. Nojo, ale kde kruci je? Vzdyt tam mam zavazadla, v kterych je krome jineho i moje nenahradiela Svestka!?! V naproste panice jsem utikala preplnenou ulici, kde me prekvapilo, ze najednou vsichni jezdi vpravo a koukala jsem po tom “mem” autobusu. Asi o kilometr dal jsem ho nasla! To byla ale uleva… Umim si predstavit, ze stat se mi to po mem prvnim prijezdu do Asie, chytne me amok a zhroutim se… a tak mi doslo, nakolik uz jsem si zvykla na ten nekonecny asijsky chaos a naprostou absenci jakekoli organizace… Dneska uz me tu spis prekvapi, kdyz neco JE zorganizovane a opravdu to funguje.
Rukama nohama jsem ridici vysvetlila, ze si potrebuju vyndat zavazadla z ulozneho prostoru. Nejaky mladik, co se tam ochomital, mi je pomohl vyndat a nato mi vysvetlil, ze ale musum zpatky pro visum, ze mi zatim dali jenom stempl, ze jsem opustila Thajsko. Haha, slava byrokracii!
Vyrazila jsem tedy na druhy okruzni beh po Poipet, az jsem narazila na dva poldiky, co sedeli venku u stolku. Protoze jsem potrebovala visa “E”, coz je business visa, jinak zvane “normalni” (regular) visa, ktere je sice o 5$ drazsi, ale da se prodluzovat donekonecna, vysvetlila jsem jim, co chci a ze to chci na pul roku. Tak ten jeden se mnou sepsal formular, pak nekam odbehl - a vratil se s visem na 1 mesic! Ze pry tam vepredu (tam nekde, co stal ten “muj” autobus) si to mam vyridit na dyl. Achjo, zas ta kobyla, co kope, kdyz nema….
Dobra, pobrala jsem papiry a svuj pas a vydala jsem se zpatky k autobusu. Ale jak jsem se blizila, s hruzou jsem zjistila, ze autobus je pryc! Ouvej, ouvej, moje mala Svesticka je v pr…..
Dosla jsem az na misto, ale ten kluk, co me upozornil na to, ze vlastne nemam vizum, tam stal a hlidal moji bagaz. S ulevou jsem mu nabidla 20Bth, ale on na me jenom zustal zirat jako “za co?” “No prece ze’s tu zustal a hlidal mi bagaz!” “Ne, dekuju “ma’am”(tohle kdyz nekdo pouzije, tak uz vim, ze jsem slapla do ho…a), to je v poradku. Tady to mate…”
A tak jsem pobrala bagaz a prosla budovou, kde mi potvrdili to moje vizum na 1 mesic, ackoli jsem se dozadovala viza na 6 mesicu… “Haha,,(usmev) nerozumim…” Hm, taky zpusob, jak nekoho poslat do pr…e. Nato jsem prisla k mistu, kde byl shuttle bus (zdarma) na mistni autobusove nadrazi. Ridic mi pomohl s bagazi dovnitr, ale rovnou me upozornil, ze musime pockat, az se tam sejde dost lidi. Dobry, tak pockame. Jeje, ja mam casu! Mezitim jsem zapredla hovor s jednim prodejcem, tak jsme si vymenili cigarka - on vychvaloval ty svoje, ja zas ty nepalske… uvedl me trosku do reality s cenama (nemuzu si stezovat, jsou prijemne), popila jsem kambodzske pivo (velmi dobre - ale mozna je to jenom tim pulrocnim pustem v nepalu, kde ty piva jsou proste hnusna) - no a cekala jsem.
A najednou se vynorila skupina a vrhla se do toho shuttlu, az jsem mela pocit, ze je pro ne maly.
Tak jsem se tam vetrela s nimi, natahla usi - a byli to rusove! Rozjeli jsme se a ten nejtlustsi se pta jejich pruvodkyne: “A sto tato sdelajet tu?” s pohledem na me. Tak mu rikam cesky “Vole, todle je shuttle, to je pro kazdyho”, ale zrejme mi nerozumneli a pruvodkyne to nakonec ukecala v podstate stejne… ach jo, bez ohledu na narodnost, takovihle se najdou vsude…
A dojeli jsme na auobusove nadrazi. Pry velky autobus nepojede vubec, ale mikrobus pokud se sejde 10 lidi. Hm, rozhledla jsem se, ale neprislo mi to byt prilis realne. Pokud pominu par deti (zrejme zamestnancu), nekolik somraku a opravdu jenom par cestujicich, neumela jsem si nejak predstavit, ze prave TADY by se mohlo sejit 10 lidi, kteri chteji do Siem Reap. Za chvilku se vedle me zhmotnili 2 cinani se stejnym cilem. A zaroven s nimi ridic taxi, a ze pry 48 dolaru a muzem se slozit a jedeme…. Vycepovana z Nepalu a nekonecneho smlouvani jsem mu nabidla $10,50 na osobu, ale s tvari zkrivenou znechucenim nekam odesel….
Nakonec se objevil ctvrty do party, velky (tim myslim i vysoky i tlusty) chlapik. Pry ital. No dobra, tak jsme kazdy vysolili $12 a jeli jsme smer Siem Reap. Byla jsem tak moc utahana a nevyspala, ze jsem neustale usinala. Jenom jsem se snazila, aby mi hlava nepadala na rameno meho souseda, cinskeho kluka. Chudak, asi by z toho dostal sok!
Najednou jsme zastavili a to me konecne probralo. Byli jsme nekde na okraji Siem Reap a meli jsme ystoupit a vzit tuktuk do vnitrniho mesta. A tady se projevil vskutku italsky temperament. Ten clovek dal celou silu sveho ja do projevu, ktery pronesl, ze si zaplatil taxi DO SIEM REAP a ne na jeho predmesti, ze je to proti zakonu a on ze trva na tom, aby nas nas ridic dovezl kam ma - to je do centra. Kolem stali ridicovi kamosi s tuktukama a nabizeli se, tak jsem se jich jenom zeptala “A kdo vam tu cestu zaplati, vas kamarad tady?” Ale to bylo vsechno, cim jsem mohla prispet, jinak cela tahle akce byla na nasem spolucestujicim z Italie, ktery byl proste neprekonatelny!
A tak jsme se diky jemu dostali opravdu az do centra, kde jsem odlapila tuktuk (zadny velky problem, mam pocit, ze tu lidi nedelaji nic jineho, nez ridice tuktuku, tolik jich tu je) a snazili jsme se najit hotel, ktery jsem si vyhlidla na internetu. Nenasli, a tak jsme skoncili v jinem, kde bych mozna byl a spokojena, kdyby….
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
0
Brbla 14.01.2016 12:38 Bydliště: Kambodza
777
128
824
11.1.
…kdyby tu nevladla celodenni technoparty. Techno je hudebni styl, ktery se snazi umlatit mi dusi az k smrti, ucinit z mych usnich bubinku invalidni chudaky a ma neuveritelny vliv na moji naladu, ktera zamrza nekde hodne hluboko pod bodem mrazu. A ted mi to techno dunelo do oken meho pokoje, ktery byl situovany primo k hotelovemu bazenu - mistu, kde se zrejme mejdanilo cely den a pulku noci…
Navzdory kravalu jsem si chvilku schrupla a pak jsem utekla do ulic preplnenych vozidly i lidmi, ktere mi pripadaly jako ulevne oazy ticha. Mezitim uz se skoro setmnelo a ja jsem zjistila, ze jsem ubytovana hned vedle “Night Market”, nocniho trhu, ktery zavira pry az nekdy po pulnoci. Stanky, restaurace, prodejny, zebraci, zkratka jenom ty nepalske kravy mi tu chybely… A tak jsem courala po tomhle nekonecnem trhu nekolik hodin, nez jsem sla konecne spat.
Dalsi den jsem si vyridila autobus do Sihanoukville, ktere je na jihu u more a pronajala na dalsi den kolo, abych se podivala do Angkor Wat. Zbytek dne jsem courala po Siem Reap. Neni to velke mesto, aspon tedy rozlohou, ale je hodne zalidnene a prepokladam, ze kdyby zmizeli turiste, byla by to zase jen ta ospala vesnice jako driv.
Kambodza byla driv soucasti francouzske Indociny (vic tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kambod%C5%BEa a francouzsky vliv je tu vsude znat. Zachody jsem tu zatim videla ciste zapadni, zadne naslapky jako ve vetsine Asie, jezdi se tu vpravo (pro me uz zase nezvyk) a hlavne je ten vliv videt na architekture. Nektere velke budovy vypadaji jako vystrizene z francouzskeho jihu. Celkove je tu celkem cisto a dost levno - tocene pivo, asi 4 deci, stoji 50 centu, jidlo zhruba dolar az dva. Vsude serviruji krome jineho i sea food - morske potvory - ale nejen ty. Jidla jsou uzasne rozmanita, jako kdyby si tu daly gurmanske dostavenicko snad vsechny zeme sveta. Zjistila jsem, ze tahle prerostla vesnice je turisty nejnavstevovanejsi v Kambodzi, tak jsem zvedava, jak to bude vypadat u more.
Menu tu vyresili filistinsky - plati se v americkych dolarech a svoji menu riel (KHD) pouzivaji misto minci. Zkratka jako drobne. A tak se tu vlastne toci bankovky obou zemi. Je to podivne, ale prijemne nemit porad po kapsach spoustu drobnych.
Zastavila jsem se pozde vecer v jednom sousednim baru na pivo (50 centu) a panaka ($1). Obsluhovala tam holcina, s kterou jsme se daly do reci. Ackoli z vesnice, za podpory cele siroke rodiny vystudovala universitu, nejaky elektricky obor, ale co presne, to jsem nepochytila. A tak povidala a povidala…. no, nebude to mit v zivote jednoduche. Chytra a jeste navic s dobrym srdcem, takovym ostatni lidi radi hazeji klacky pod nohy.
Dnes jsem rano vyrazila do Angor Wat, ale nebylo mozne se priblizit ani nadohled - zadarmo. Maji tu obsancovane vsechny silnice a vsude jenom “Zaplat!” Nejak me to nenadchlo, tak jsem se projela aspon po okoli a pak vratila kolo. Ted cekam na nekoho, kdo me vyzvedne a odveze k memu autobusu. Cucam to jejich dobre pivo a zivot vypada naramne…
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
2
Brbla 14.01.2016 16:16 Bydliště: Kambodza
777
128
824
12.1.
Pri vcerejsim cekani na autobus prisel nejaky clovek. Nevenovala jsem mu moc pozornosti, a tak mi hned nedoslo, ze je nemocny. Pozadal me o vodu, ale ja mela v lahvi asi tak dva loky. Nez jsem stihla zareagovat, tak jedno ze dvou nemeckych mladat, s kterymi jsem sedela u stolu, mu podal velkou litrovku s vodou a vypalil k baru, kde vyzebral trochu cukru, ktery pak rozmichal s vodou a podal ji tomu cloveku. Ten se mezitim zacal sunout z zidle na zem. Dalsi holka, ktera u nej stala, zacla jenom kricet “Nene, zustan sedet, nelehej si!” a nalila do nej plechovku koly. Po ni nasledovala jeste ta sladka voda od meho souseda, jenom ja tam sedela jak Y a nemela jsem tuseni, o co jde.
Pak mi to vysvetlili - pry se to stava spouste lidi v tomhle horkem podnebi… maji najednou pocit, ze jsou uplne vysuseni a spravi to jenom cukr v jakekoli podobe a hodne vody. Pote se zacnou potit, po celem tele jim tecou proudy vody a nakonec se to zase srovna. Tak to by me teda zajimalo, co to vlastne je, vypadalo to skoro jako zachvat padoucnice.
Ale pak uz prijel shuttle, vsechny nas nalozil a vyrazil na objizdku nekolika dalsich hotelu. Konecne posbiral vsechny cestujici a odvezl nas k velkemu autobusu. Zustala jsem zirat, teda takovouhle vec jeste nezavedli ani u nas ve Statech! Prostredkem autobusu se tahla asi 25 - 30cm siroka ulicka a cely zbytek byl vyplneny palandama. No skvele! Skoro celou noc jsem prospala a vyjimecne se po dojezdu nejen nekonala obvykla unava, ale naopak jsme se s obema mladaty slozili na tuktuka, ukecali cenu z $10 na $3 a nasli hostel za neuveritelne $2/noc. Hostel celkem odpovida cene; ve vsech mistnostech jsou na kazdem volnem centimetru nasazene palandy, ale lidi jsou tu docela prijemni, personal i hoste.
A tak jsem ted Sihanoukville, na jihu Kambodze, u vlidnych a teplych vln Thajskeho zalivu. Navecer jsem si dosla zaplavat a nemelo to chybu! Ted piju pivo a mam pocit, ze ten zivot za to docela stoji…
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
0
Brbla 14.01.2016 16:54 Bydliště: Kambodza
777
128
824
14.1.
A zivot nejak zacal nabirat otacky….
Predevsim ten “muj” hostel s krasnym jmenem Utopia neni jen tak ledacjaky hostel, ale misto, ktere ma dusi. Jsou tu mladi, stari, vetsina budto kouri a pije nebo si uzivaji travu, zkratka kazdy, co je mu libo. Nikdo tu nikoho nevylucuje ze spolecenstvi ani jsem tu zatim nezazila zadne velke spory…
Zaplatila jsem si postel, ke ktere patri i mala uzamykatelna skrinka. Prvni vecer jsem stravila s nemeckymi mladaty; hrali jsme kulecnik, povidali a vubec jsme si uzivali tu neuveritelnou atmosferu tohohle mista. Neco mezi squatem, mistem posledni zachrany a utocistem…
Potom jsem sla spat, ale ouvej - v moji posteli uz nekdo chrnel. Tak jsem do nej parkrat stouchla s komentarem “Hej, to je moje postel!” a on bez nejakych protestu capnul svuj bagl a lehl si - na skrinky! Az teprve druhy den mi doslo, ze tu zrejme korzuje urcite procento neplaticich zakazniku, kteri si vyhlidnou volnou postel a tam si ustelou… Nojo, tak zrovna tenhle mel smulu. Az pozdeji jsem zjistila, ze nestastnikum, kteri nejak prijdou uplne o vsechno (a ze jich tu je!) mistni management umozni, aby tu pracovali a to ubytovani si zaslouzili. Docela dobry pristup…
Cele to misto je docela velke. V centru je bar, u nej dva kulecniky a bazen, kousek stranou pak recepce. Mistnosti - nocleharny jsou vedle recepce stejne jako v patre nad barem a bazenem. Zatim jsem napocitala celkem ctyri, ale je to cele promyslene jako chaoticka dzungle, tak mozna casem objevim jeste dalsi. Koupelny - se studenou vodou - a zachody jsou tak ruzne, asi sest jsem jich zatim objevila, takze i v akutnim pripadu se vzdycky nejaky najde.
Lidi jsou tu snad z celeho sveta - nemci, anglicani, americani, spanele, rusove, srbove, turci, cinani… zkratka kdybych hledala, urcite tu najdu kazdou narodnost, na kterou si vzpomenu. Zminila jsem se nejakemu clovickovi, ze bych si tu rada pronajala byt. Vylezlo z nej, ze je rus a ze by taky rad… a tak nekam zavolal a vyrazili jsme na prohlidku. Byt byl hezky, cisty, bezpecny, ale moc daleko od plaze na kazdodenni chozeni, a tak jsem ho zavrhla. Alexovi se libil, ale zase smrdi grosem, tak nevim, jak to poresi…
Seznamil me svym kamaradem Michaelem, taky rusem, tak s tim jsme prozmenu zacli hrat sachy. Zatim me porazi, ale taky mam ted mozek lehce prismahly rovnikovym slunickem.
Na plazi - mimochodem ciste pisecne, ciste, s nadherne teplou vodou a lehatky k volnemu pouziti - jsem se seznamila s jakymsi svedem. Zitra jedeme na vylet po okolnich ostrovech, na ktery me vytahl. Tak jsem zvedava… Zkratka mam pocit, ze po tom nepalskem putovani hlubinami meho celeho Ja se tady vracim zase do vnejsiho zivota. Asi uz bylo nacase.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
3
Brbla 16.01.2016 10:37 Bydliště: Kambodza
777
128
824
16.1.
Narazila jsem tu na jednoho osameleho sveda, a protoze se tu taky tak placa a hleda kam jeste zajit, dohodli jsme se, ze si udelame jednodenni okruzni vyjizdku lodi na ostrov Koh Rong a zpet. Ocean byl modro-zeleny, vanek nas chladil, obed byl v cene a pivo dobre a studene. A tak jsme si opravdu uzivali ten nadherny den.
Cestou lod zastavila u nejakeho ostrova a mohli jsme si pujcit snorchly a jit se potapet. Tak to jsem si nemohla nechat ujit! Skoda, ze nemam podvodni kameru, byly by to skvele snimky…. Pak jsme dorazili na Koh Rong a ja uvidela liduprazdnou plaz s neuveritelne bilym piskem. Zkratka, je to tu jeste stale neobjeveny raj; takhle asi vypadalo Thajsko pred najezdy turistu.
Cestou zpatky zacal trochu vic foukat vitr a nase tripatrova lod se zacala naramne kymacet. Tak jsem si aspon vyzkousela, jak se chodi po kymacejici se palube a musim se pochvalit, ze jsem ani jednou nic nevylila. Navecer jsme zasli na plaz na veceri a ja poprve v zivote jedla barakudu. Uzasna chut!
Sihanoukville (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
6
Brbla 09.02.2016 18:32 Bydliště: Kambodza
777
128
824
28.1.
Nejakou dobu jsem se v Sihanoukville, krasnem pobreznim mestecku, rozhlizela, az jsem se rozhodla, ze si tu pronajmu byt. Koupila jsem si tedy kolo a zacala projizdet vedlejsi ulicky a hledat… Konecne jsem nasla, co jsem hledala! Maly byt, spis garsonku, s koupelnou s horkou vodou, pidi kuchynkou a klimatizaci za $150/mesic + voda a elekrina (bylo mi receno, ze to bude zhruba dalsich 20, 30 dolaru, pokud vynecham klimatizaci). Ale meli plne obsazeno, tak jsem se kazdy den projela a tak dlouho jsem je otravovala, az se jeden bytecek pro me nasel. A tak uz bydlim.
Dum je skoro novy, postaveny do tvaru vysokeho U. Prostredek je zastreseny a parkuji se v nem motorky a kola. Vepredu je brana, ktera se na noc zamyka a sedi u ni hlidac, ktery pousti flamendry a hlavne hlida, aby se zadna motorka ci kolo neztratilo. Bydlim v druhem patre a do bytu se vstupuje ze spolecne “pavlace”, ktera je uvnitr toho vysokeho U. Ven potom vedou okna. Docela vnimam jako omen nomen cislo meho bytu, 29. Jedenactka je moje zivotni cislo…
Docela me prekvapilo, ze se v Kambodzi krade. Ackoli je to z 97% budhisticka zeme, cosi je tu jinak. Tedy je tu bezpecno, nehrozi tu nejake nasilnosti, prepadeni a podobne, ale volne lozene kolo nebo motorka je pro ne zrejme neodolatelne… Je to zvlastni, v Nepalu jsou lidi o hodne chudsi - a kolo ani motorku jsem zamykat nemusela. Tady je nejlepsi to kolo zamknout ke sloupku nebo necemu podobnemu.
Jezdim kazdy den na plaz a mam pocit, ze jsem se ocitla v raji. Morska voda me kazdodenne kuryruje a mazli se se mnou, mam to k ni asi tak 5 minut na kole. Nasla jsem obchod s knizkami, kde kupuji ojete knihy a po precteni zase prodavam. Nemaji moc velky vyber, ale zatim to staci.
Kambodza je takova podivna smesice brutalni chudoby a zaroven neuveritelne adaptace na cizince. Ceny jsou tu mirne, ale to neznamena, ze pro kazdeho. Naucila jsem se smlouvat skoro vsude, snad vyjma velkych obchodu, kde maji pevne dane ceny. A kupodivu, jestlize “pan tuktuk” nasadi cenu $10, behem 30ti vterin jsou z toho dolary tri. A takhle to jde vsude, proste uz ocihli, ze zapadani obecne nejsou zvykli smlouvat a tak toho vyuzivaji. Jinak kupuju (dobre) cigarety za 50 centu, tretinka (dobreho) piva to same, litrovka Jim Beam kolem $10, plnena bageta (moc dobra, plnena na prani ve stanku na ulici) $1, jidlo u mistnich stanku $1 - $1,5, v restauracich na plazi $3 - $6. Cena ubytovani zalezi na moznostech dotycneho jedince. Zacina na nule (spani na plazi, odkud ty zoufalce kupodivu nikdo nevyhazuje), pres $2 v hostelu Utopia, kde jsou ovsem “bed bugs”, spina a techno do 2, 3 hodin rano, pokracuje dalsimi hostely vetsinou cistymi, s horkou sprchou a vetrakem nebo klimatizaci kolem $5, a strme stoupa od $10 vys za soukromy pokoj. Bezna cena za hotel je kolem $25.
Spousta lidi tu neumi anglicky, ale byznys je byznys, a tak zapoji ruce, nohy a kalkulacku, jenom aby se s nami domluvili. A tak se s trochou dobre vule vzdycky dohodneme. Je tu spousta cizincu, kteri se tu usadili a otevreli si ruzne restaurace a hotely. Vypada to, ze Kambodza nedela cizincum zadne velke problemy - zaplat si prodlouzeni “busyness” viza (zhruba $300/rok) a delej si co chces. Narazila jsem tu na bile zoufalce, kteri nejak prisli o vsechno (je tu snadne prijit k drogam, mistni je nabizeji snad na kazdem rohu) a tak ted pracuji v ruznych restauracich a barech za par supu, ubytovani a jidlo.
Kambodza je pro me opravdu prekvapenim. Nejen kvuli nadhernym plazim a ostrovum, ale i kvuli cizinecke politice. Jako snad vsude v Asii se tu da asi vsechno uplatit, ale na rozdil treba od Thajska tu cizinci mohou kupovat nemovitosti, celkem bez problemu podnikat a nebo se nechat zamestnat.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
4
Samotný příspěvek lze zobrazit pomocí adresy: (Velmi spolehlivé a lze se pak spolehlivě dostat k příspěvku do příslušného tematického vlákna)
Otevřít příslušné tematické vlákno a narolovat na tento příspěvek lze pomocí adresy: (Ve výjimečných případech může fungovat s problémy)
Otevřít příslušné tematické vlákno na začátku lze pomocí adresy:
Brbla 09.02.2016 18:38 Bydliště: Kambodza
777
128
824
8.2.
Prisel asijsky Novy rok, ktery se tu slavil vetsinou v rodinach, ale zato se spoustou muziky a rachejtli. A jak ty rodiny ziji vetsinou venku pred stavenim, slavilo se vlastne vsude, na ulicich, dvorcich, i na plazich. Narazila jsem pri nakupu na nemce jmenem Johan, slovo dalo slovo a ve finale jsme chytli tuktuka a jeli na plaz. Tam jsme si nasli kresla se stoleckem primo u more a moje milovana vodicka nam na privitanou poradne oplachla nohy. Johan na nich mel sice nazute kecky, ale vzal to sportovne. Pak uz se vodicka chovala vzorne a jenom s nami laskovala. Objednali jsme si pivo a povidali a povidali za neustale palby rachejtli, dorazeni vodicky, povykovani lidi kolem nas, hukotu ruzne muziky z okolnich restauraci a pozorovani poletujicich lampionu… Zkratka ten predvecer Noveho roku, jakysi Silvestr po kambodzsku, stal za to.
Veselili jsme se na te plazi dlouho do noci, ale nakonec prisel cas jit domu. Johan odlapil kluka s motorkou, ktery byl ochotny nas nalozit oba. Prekvapilo me to, domorodci se sice klidne na tu motorku vsaknou treba i ctyri, ale belochy takhle vozit nechteji. No co, tak pojedem. Nasedla jsem doprostred sendvice a protoze na me nejak nezbyla zadna stupatka, drzela jsem nohy ve vzduchu a musela jsem se smat celou tu asi triminutovou jizdu. Nakonec jsme sli jeste ke mne na panaka a tim padem jsme prozvanili i zbytek noci… Nakonec jsem odpadla a milej Johan sel domu.
Ale dozvedela jsem se od nej spoustu uzitecnych informaci, zajimavych drbu o mistni expatske komunite, moznostech vydelku, cenach ojetych skutru… zkratka od kazdeho trochu.
Napr. zavzpominal, jak mel v Kuala Lumpur v Malajsii pronajaty tripokojovy byt asi za $300. A ze byl schopny pronajmout jednotlive pokoje po $150 a ze ted premysli, ze tam znovu zaleti a celou akci zopakuje, aby si privydelal.
Zda se, ze i tady v Sihanoukville se mi vyplati se jeste trochu porozhlednout; nejak jsem zjistila, ze mi schazi balkon nebo lodzie, zkratka moznost vylezt z bytu primo ven. Jinak si na bydleni nemohu stezovat, je tu klid a ticho, jenom je mi divne, ze jsou tu sami muzi. A nutno dodat, ze naprosto nekomunikativni muzi. Nemluvi ani jeden s druhym, ani se mnou. Jsou to zkratka vlci samotari, az na jednoho, clovicka ze Srbska. Ten je fajn, obcas podrbeme nad kafickem nebo pivem. Jenze je nekurak a neodpusti si obcasne kecy na tema meho koureni…
Uz jsem si zazadala o prodlouzeni meho viza na rok. Vyplazla jsem $295, jenze je mi jasne, ze kazda sranda neco stoji. Vyrizuji to tu cestovni agentury; kdybych si to chtela vyridit sama, musela bych jet do Phnom Penhu, hlavniho mesta. Nejspis zitra si zajdu vyzvednout pas i s timhle vizem a pak se rozhodnu, co dal. Ptala jsem se Johana co tu cele dny vlastne dela a on mi vysvetlil, ze vlastne nevi… jen tak si zije. Na snidani s kamarady, pak na obed s dalsimi kamarady, pak odpoledne na plazi a k veceri dalsi porci spolecenskeho zivota. To vsechno prolozene nejakym tim pivem, obcasnymi nakupy, horkym slunickem a zvanenim…
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
5
Brbla 26.02.2016 11:17 Bydliště: Kambodza
777
128
824
19.2.
Chodim se kazdy den koupat do more, po prvnich spaleninach jenom tak na dve, tri hodinky denne. Citim, jak mi vodicka dava to dobre a bere to spatne, ale nejen to. Nejspis i diky soucinnosti s ni jsem se probrala z dlouhodobe letargie a zacala zase cvicit, upravila jsem si trosku jidelnicek a dala prvni protiparazitarni kuru. Zkratka jsem se zase jednou podivala do zrcadla i do hloubky vlastniho tela a nejen duse. A tak na sobe opet pracuju, tentokrat spis z fyzickeho hlediska, i kdyz ono to vsechno souvisi…
Zivot si sam nejak vytvoril kazdodenni ritualy: poranu (cili pokud to stihnu tak pred polednem) do trznice, kde se da koupit snad uplne vsechno za velmi mirne ceny v porovnani s “velkymi” obchody. Kupuju obden obrovsky trs malych bananu, odhadem tak 3 kila, za 75 centu. Maji je v tom kramku narostle na vetvi, kterou celou usekli, a az kdyz si nejaky ten trs vyberu, tak ho pro me cerstve uriznou. Vetsinou je na nich jemna mlha jakychsi plisni, coz je pro me jasnym priznakem naproste cistoty tech plodu. Ty by zadnou chemii neprezily. Zrovna tak cerstve a ciste jsou ananasy; na pozadani je na miste prodavacka primo umelecky oloupe. Je tu na vyber vsechna mozna zelenina vcetne papricek ruzneho stupne palivosti. Zatim jsem vyzkousela 4 druhy a jenom cervene miniaturni chilli papricky jsem opravdu pocitila. Ty ostatni jsou slaby odvarek… nebo mozna uz mam tak propaleny pajsl, ze je necitim… Obvykle za 1 - 2 kila ruzne zeleniny platim kolem jednoho dolaru. Dalsi silne navykovou dobrotou je zeleny kokos, z ktereho prodavacka usekne vrsek. To odhali spicku bile duziny, ktera je jeste mekka, do ni se zapichne brcko a pije se voda, ktere se v cestine asi rika kokosove mleko. Vychlazene to nema chybu…
Postala jsem tuhle nad plastovymi skopky plnymi ruzne morske haveti. Uz se tesim, az si zacnu varit, to budou lukulske hody! “Velebnosti, vono se to hejba!”, tak presne takhle to tu prodavaji. Cerstvejsi uz to snad ani nemuze byt. Prodavaji v te trznici vsechno - latky, obleceni, boty, drogerii, zlato, jsou tam drobni remeslnici - kovari, truhlari, kadernice, maserky, v ulickach posedavaji prodavacky jidel, ktere si nosi svuj kramek na klacku pres ramena, je tam nekolik malych restauraci, ale hlavne neustale plno lidi i pohybu, odpadku i povykovani. Obcas to tam prochazeji policajti, kteri celou dobu piskaji na pistalku. Nevim, jestli je to varovani zlodejum, ale je fakt, ze se me tam jeste nikdo nepokusil okrast. Zato zebraky se to tam jenom hemzi; vetsinou si vyhradim par drobnych a kdyz dojdou, je konec s rozdavanim.
A pak odpoledne k mori, kde vytrvam az do setmeni, abych se na kole nemusela plahocit domu v horku. U more si nekdy dam pivo, nekdy nic a jenom si hraju s vlnama a nechavam se rozmazlovat vodickou. Napadlo me, jaka je skoda, ze cechy nemaji more, ale pak mi doslo, ze by v mistnich podminkach stejne bylo studene, no a k poradnemu rozmazleni ta morska voda potrebuje horko.
Za tmy potom slapnu do pedalu a mam to domu opravdu kousek, tak 7,8 minut. Pokud me neprejedou. Jezdi se tu sice vpravo, ale v odstavnem pruhu proudi zvesela protismerna doprava, takze jsem i se svym kolem vmacknuta mezi proudy motorek, kol a aut v obou smerech. Jezdi se taky na cervenou, pokud je na rohu ulice benzinka, slouzi jako vitana zkratka, kdokoli najede do silnice bez varovani a odkudkoli, zkratka typicky asijsky chaos. Ale zrejme i tady plati “cim slabsi dopravni prostredek, tim vic prednosti poziva”… Zkratka me jeste neprejeli!
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
5
Brbla 04.05.2016 05:51 Bydliště: Kambodza
777
128
824
4.5.
Jezdim na motorce kazdy den na plaz a na tu moji oblibenou musim projet pres namesti Golden Lion, na kterem maji budku mistni policajti.
Nekolikrat se mi stalo, ze zastavili nekoho prede mnou, nekoho za mnou, jenom ja jsem byla pro ne neviditelna. Takhle jsem si jezdila asi tri tydny, az si me konecne vsimli. No slava, nejsem neviditelna! Ukazali mi, abych zajela ke strane, kde mel jeden z nich stolek a u toho uradoval. Ostatni potrefeni tam vzdy zajeli, slezli z motorek, a sli ke stolku. Hm, kdyz neco chces, tak si dojdi - a drepela jsem na motorce, ani jsem se nehnula. Pak, zrovna kdyz jsem se natahla po cigarkach, ze si zapalim, jeden pupkaty strejc nevydrzel, prisel ke mne a vrazil mi do ruky jakysi umolousany sesit. No vida, tak se aspon neco dozvim…
V nem se psalo, ze musim mit budto:
kambodzsky pas a ridicak, nebo
pas jineho statu a
narodni ridicak (national drivers licence).
Sice mi moc nedoslo, co mysleli tim narodnim ridicakem; predpokladam, ze zkomolili international - mezinarodni, ale nemela jsem u sebe krome kopie meho pasu a viza nic. Tak jsem strejcovi vysvetlila, ze national drivers licence sice mam, ale doma.
“Tak to budes muset zaplatit!”
“A kolik?”
“To je na tobe.”
Kdepak, tohle je jedna ze zemi nepolibenych prebujelymi zakony…. Nakonec jsem mu dala cele 2 - slovy dva! - dolary, on byl spokojeny a ja jela domu. Priste zkusim, co s nimi udela, kdyz jim na vyzvu k zaplaceni reknu “No have” - nemam. Vypada to, ze si svoje ovecky pocitaji; na ulicich a dokonce i na Golden Lion je clovek vidi, jenom kdyz si potrebuji privydelat… Prumerny polda ma kolem $150/mesic, kdyz uz je sajba, tak muze mit az $200. A tak me ty moje 2 dolary vubec nemrzi, beru to jako dobrocinny prispevek.
Na motorkach a skutrech tu jezdi i deti, ty ridicak nemaji docela urcite, ale taky spousta dospelych se nejak nikdy nenamahala si nejaky obstarat. Podle toho taky vypada doprava - chaoticky.
Vysledkem toho bylo, ze jsem si nechala udelat kopie obou mych ridicaku a priste uvidim, co to s nimi udela.
Podpořte chod fóra 