Záhady a nejasnosti ohledně naší sluneční soustavy, i ohledně těles a soustav v okolním vesmíru
Str.: 1, 2, 3, 4, 5, 6 Psát příspěvky můžete po přihlášení
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Poota
Vymýšlením "pravidel a zákonů", které nemají se skutečností nic společného vznikají &qu...
Hana 06.04.2024 19:40
684
47
951
Vstup do paprsku Fotonového pásu
Jak je znázorněné na obrázku, Kuřátka (Sedm sester) jsou sedmi dcerami titána Atlase a mořské nymfy Pleione, které podle mytologického příběhu pronásledoval Orion. Zeus je zachránil, vyzdvihl je na oblohu a z této rodiny udělal hvězdy. Ale jejich srdce oplakávají svého ztraceného osmého bratra, naše Slunce. Takto se náš kosmický příběh spojuje s osudem této hvězdokupy.
Obrázek zhotovila Barbara Hand Clow. Je to indiánská šamanka, karmická astroložkq a učitelka.
Je na něm vidět, že nejzářivější hvězda Plejád – Alcyone – je vždy ve světle Fotonového pásu, spočívá v plné boží přítomnosti a nikdy neopustila Světlo. Alcyone uchovává naše nejvyšší evoluční kódy a celou naši Akasha Kroniku. Sluneční soustava včetně naší Země absolvuje okolo Alcdyone cyklus trvající přibližně 25 920 roků, což je speciální evoluční cesta podobná velkému precesnímu cyklu, který probíhá paralelně s tímto cyklem.
Pás ve středu obrázku představuje Fotonový pás. Je to přítomnost deváté dimenze. Vyzařování tvořivého centra Světla, Galaktického centra, manifestace přítomnosti Boha/Bohyně, která přesahuje galaxie, hvězdné systémy, sluneční soustavy a která je obsáhne plností Vědomí Tvoření. Někdy viditelně, jindy neviditelně. Toto světlo nám neustále připomíná, že jsme součástí „Jednoty“ a jsme spolutvůrci všech forem reality.
Když kterákoli planeta nebo hvězda vstoupí do Fotonového pásu, nastupuje Věk vzpomínek, Věk Světla a Milosti. Tehdy začne daný svět znovu poznávat svůj osud, své poslání, svou cestu, odkud přišel, proč existuje a kam směřuje.
Alcyon je neustále ve světle Fotonového pásu. Vždy si uvědomuje úplnost Existence. Proto je tento nádherný hvězdný prostor zároveň i galaktickou knihovnou. Tato hvězda je strážcem naší paměti a uchovává historii celé Sluneční soustavy ve formě speciálních holografických kódů.
Na obrázku můžeme vidět i to, že když hvězda na své oběžné dráze opouští pole tohoto kosmického světla, vstupuje do cyklu Galaktické noci. Ve spirále Plejád vzhledem na dráhu a cyklus platí, že čím je hvězda blíže k Alcyone, tím kratší čas stráví v této Galaktické noci a tím delší čas stráví ve Světle.
V pozemské časové sféře trvá věk projekce světla přibližně 2 000 let. Na Zemi podle kosmických astrologických hodin vždy vstupujeme do fotonového pásu na ose Lev – Vodnář. Takže do Fotonového pásu vstoupíme na 2 000 let ve věku Lva a potom strávíme 11 000 let v Galaktické noci. Tehdy nás zahalí tma zapomnění, upadáme do hluboké amnézie, často ztrácíme naše spirituální pouta a pohltí nás iluze. Tehdy se rodí i karmické vzorce a odehrávají se dramata příčiny a následku. To trvá do doby, než nastane věk Vodnáře, kdy opět vstupujeme do vyzařování tvořivé plnosti Fotonového pásu a začne období probouzení a vzpomínání si.
Máme tedy 2 000 let na to, abychom opět poznali poznatelné, abychom si uvědomili velikost své existence, rozšířili své vědomí a abychom si v svobodě ducha vytvořili novou Světovou éru.
Potom nás opět pomalu zasáhne stín a pozve nás do dalších 11 000 let, abychom se dál učili, hledali neviditelné a rozvíjením své víry a schopností našeho srdce dokázali nakonec dosáhnout Světlo.
Na obrázku je vidět, že Maya, třetí hvězda Plejád vstupuje do Fotonového pásu vždy současně se Sluncem. Proto ji s naší Zemí spojuje přímý světelný most.
V érách Světla k nám z hvězdy Maya sestoupilo mnoho duší léčitelů, aby v nás vyléčili rány, které nám uštědřila temnota. I oni tráví ve světle 2 000 let, ale v Galaktické noci jen 220 – 240 let (zatímco my 11 000 let). V důsledku toho hvězdy Plejád nikdy nemají takovou hloubku zapomnění a přítomnost Zdroje Stvořitele se nikdy nezdá tak vzdálená, jako například v realitě třetí dimenze planety Zem.
Podpořte chod fóra 