Do tohoto vlákna je možné psát cokoli související s tímto konkrétním typem sporáku, tedy dotazy i připomínky.
Pro delší a nebo "soukromější" věci se sporákem související je možné využít i mailovou adresu: poota@omforum.cz
0
0
Poota 25.12.2015 00:00 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Jak jsem naznačil v "Topení dřevem", lze vyhovět i volání po nějaké variantě téhož, kterou by bylo možné vyrobit i bez speciálního vybavení.
Pokud nebudeme lpět na robustnosti která by snesla každodenní používání, dá se použít tenčí materiál. Ten se dá snáze stříhat a místo prosekávání se dají vzduchovací otvory prořezávat nožem, což se dá ještě usnadnit probitím počátku otvoru rýsovací jehlou.
Vhodným výchozím polotovarem jsou plechovky od "psích" konzerv ve velikosti náplně 1240 g, které mají výšku 17 cm. Na kompletní sporák jsou potřeba čtyři kusy.
Rozměry sporáku jsou nepatrně menší, výška je těch zmíněných 17 cm, délku můžeme volit dle libosti 20 až 25 cm a šířka základny vychází 16 cm, čímž jsou míněné rozměry vystřihovaných dílů.
Ta menší šířka je daná maximální šířkou dna, která je daná polotovarem. Dno může zůstat rovné a tudíž i skladnější, a nebo může mít uprostřed naznačený hřbet, boční okraje přehnuté dolů a v horních hranách ohybu proříznuté otvory pro výdechy předehřátého vzduchu.
Horní i dolní hrany dílů jsou zpevněné původními okraji plechovek. Spojovací ohyby se dají provádět i prostřednictvím dvou "L" profilů dlouhých 17 cm a upínaných do běžného svěráku. Pro jejich rovnoběžnost je vhodné je na čelistech podložit dvěma stejně silnými pruhy materiálu. Distanční proužek je ovšem nutný. Postup výroby je celkem shodný s výrobou základního typu.
Výhodou tohoto sporáku je nižší váha, lepší skladnost a snadnější výroba, nevýhodou je nižší trvanlivost.
26.12.2015 10:25 Editace moderátorem.
0
2
Samotný příspěvek lze zobrazit pomocí adresy: (Velmi spolehlivé a lze se pak spolehlivě dostat k příspěvku do příslušného tematického vlákna)
Otevřít příslušné tematické vlákno a narolovat na tento příspěvek lze pomocí adresy: (Ve výjimečných případech může fungovat s problémy)
Otevřít příslušné tematické vlákno na začátku lze pomocí adresy:
E_man 30.12.2015 04:05 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Estufa de leña rallador de Poota
Wood-stove Poota grater
Pooto, někde jsi napsal něco ve smyslu "..škoda, že je to psáno v jazyce kmene, kterému nerozumím.."
Koukám Pooto, že sice nerozumíš jazykům cizích kmenů, ale vyjadřuješ se v nich plynule.
Ist es möglich?
0
0
Poota 03.01.2016 19:46 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Omlouvám se všem, kteří nerozumějí jazykům cizích kmenů, ale ta cizojazyčná vlákna jsou určena právě těm exotickým kmenům, které nerozumí jazyku našeho normálního "lidského" kmene - klidně si o nich můžeš myslet cokoli se Ti zachce a ta "jejich" vlákna můžeš klidně ignorovat.
Nařkl jsi mě z plynulého vyjadřování v cizích jazycích naprosto neprávem - je to dílo automatického překladače
0
1
Šolim 06.02.2016 21:41 Bydliště: na sever od Práglu
565
65
918
Poota napsal(a):Do tohoto vlákna je možné psát cokoli související s tímto konkrétním typem sporáku, tedy dotazy i připomínky.
Poděkování ! ! !
Setkání u Jeffa 4.2.2016 předcházel odpoledne malý výlet na Paví vrch. Někteří účastníci projevili přání opéci si vuřtíky na zdravém povětří. A tak Poota jako kouzelník sáhl do malého batůžku a vytáhl malý plochý balíček. Během chvilky se z několika kousků plechu, skrytých v balíčku stalo > Pootovo struhadlo <. A tak jsme se stali svědky praktického použití. Oheň byl zažehnut a v několika minutách již vesele plápolal navzdory větru, jež se po Pavím vrchu proháněl. V podstatě nás Poota zachránil. Protože v tom větru by oheň v otevřeném ohništi buď nehořel a nebo by hořel celý Paví vrch... No vuřtíky byly opečeny ve chvilce a samozřejmě chutnaly ( a snad i vegetariánům)... A pivo u Jeffa nám chutnalo o to víc!!!
Pootovo struhadlo (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
0
4
Poota 26.11.2016 13:16 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Modifikace "struhadla"
Původní "struhadlo" bylo konstruováno k dosažení univerzálnosti, to znamená i jako turistické, tedy skládací a snadno přenosné. Ovšem dosažené vlastnosti, jako třeba výkon kolem třech kiloWatů, nízká spotřeba a zároveň i čistota spalování lákají i k jeho jinému využití, tentokrát jako hořáku, umístěnému do nějakých kamen.
Proč zrovna takhle podivně?
Především jakákoli "normální" kamna jsou stavěna na podstatně větší výkon, který většinou nepotřebujeme a tak je nutíme spalovat v režimu seškrcení, tedy se špatným využitím paliva.
Další důvod - rozehřátá kamna dokážou sice dostatečně ohřívat místnost ještě dost dlouho po vyhasnutí, ale abychom nemuseli znova zatápět, tak raději kamna seškrtíme co nejvíc a "bzdíme" nepřetržitě, i když by stačilo na chvíli zatopit třeba jenom dvakrát nebo třikrát za den.
Další - vložený hořák se dá používat na podzim a na jaře, a když uhodí opravdové mrazy, tak se dá vyndat a topit na plný výkon, kterého jsou kamna schopna.
Takže hořák dodá nízký výkon s hospodárným spalováním a kamna dodají odvod kouře a velkou akumulační hmotu. Topit se bude podle potřeby až několikrát za den, ale jenom krátce a s výhodou třeba ve spojení s vařením - takže systémem finské pece.
Původní Struhadlo může sice v kamnech fungovat i bez jakýchkoli úprav, ale pro přidání terciárního vzduchu bude lepší ho pro tento účel přece jenom nepatrně modifikovat, k čemuž se dostaneme někdy příště.
1
4
Poota 27.11.2016 19:41 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Výše zmíněný hořák mi připadá natolik prostý a jednoduchý, že ho ani nemá cenu kreslit. Navíc pokud už si ho bude někdo dělat, tak si bude stanovovat svoje vlastní rozměry podle svých kamen, aby hořák dostal snadno jak dovnitř tak i ven.
Čili mnou prezentované rozměry jsou pouze orientační a lze se od nich libovolně odchýlit.
Materiálem je železný plech a vycházím ze základního rozměru 20x100 cm, ze kterého se odstřihnou dva kusy v délce 25 cm na bočnice.
U těch považuji za vhodné zpevnit horní, dolní a přední okraj zhruba centimetrovým ohybem směrem "ven", u předního asi raději přes kulatinu. Větší část plochy každé bočnice je prosekána osvědčenými "žábrami".
Zbylý 50 cm dlouhý pruh je materiálem na dno a zadní stěnu, které jsou vcelku. Přední hranu je vhodné příčně zpevnit přehnutím okraje přes tenkou kulatinu. Od okraje je 22 cm vzdálený přehyb nahoru, který odděluje dno od zadní stěny. Po stranách dna jsou 1,5 cm široké přehyby směrem dolů - skrze ně je dno sešroubované s bočnicemi. Pod dnem předpokládám dvoucentimetrovou mezeru.
Zadní stěna není obdélníková, ale její šířka je ve výšce horní hrany hořáku o 4 cm menší než u dna. Komu není jasné proč, tak je to objasněné u sporáku. Hrany zadní stěny jsou přehnuté dozadu a skrze přehyby je přišroubovaná k bočnicím, ovšem nikoli svisle, ale mírně šikmo dopředu, aby se průřez šachty nezmenšoval. To, co by z přehybů přečnívalo se pochopitelně odstřihne a výšku stěny volíme podle toho v jaké výšce chceme terciární vzduch přidávat.
Přiražením hořáku k zadní stěně topeniště vytvoříme pro nasávaný vzduch vodorovný kanál pod dnem spalovacího prostoru, který bude pokračovat svislou šachtou a ohřátý se bude mísit se spalinami pod horním deflektorem.
Hořák je možné zpevnit propojením předních horních rohů bočnic, dle libosti plechem nebo kulatinou.
Podle vlastního uvážení je možné měnit nejen rozměry, ale i profil kanálu terciárního vzduchu - je možné jím měnit nejen množství tohoto vzduchu, ale změnou průřezu i jeho rychlost.
Popis je poněkud šroubovaný, ale snad je to z něj jasné - uff.
0
3
Poota 01.02.2017 14:21 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Univerzální přenosný hořák
Tou univerzálností je míněn hořák použitelný jako přenosný skládací sporák na cestách v přírodě a zároveň (ovšem ne současně ) i jako úsporný hořák v kamnech a nebo v krbu, tedy v interiéru.
Základem je hořák nastíněný v předchozím příspěvku s celkem jen nepatrnými, leč významnými změnami.
. Výchozí materiál je opět pruh plechu o rozměrech 20x100 cm, nejlépe v síle 0,4 mm. Z něj se vystřihnou tři díly dlouhé 24 cm, jeden díl dlouhý 20 cm a jeden "dlouhý" 8 cm.
. Jedna 24ka je dno. Přední kratší stranu zpevníme asi centimetrovým ohybem přes tenkou kulatinu nahoru a zpět. Vzadu uděláme centimetrový ohyb nahoru. Na bočních stranách uděláme dvoucentimetrový ohyb dolů a u kraje ještě úzký asi 3 mm ohyb dovnitř.
. 20ka je zadní stěna. U horní hrany bude užší s každé strany o jeden centimetr, takže zbývající úzké trojúhelníky odstřihneme. Horní i dolní centimetrové okraje se zahnou dovnitř. Boční okraje jsou dole široké 2 a nahoře 3 centimetry a ohnou se směrem ven. Na nich se ještě ohnou dovnitř úzké 3 mm ohyby.
. Osmička je přední stěna. Po stranách bude mít dvoucentimetrové ohyby dozadu, ale napřed zkrátíme horní hranu s každé strany o centimetr odstřižením trojúhelníků. Na obou šikmých hranách vytvoříme dovnitř zpětné úzké přehyby a pak přehneme boky dozadu. Pro funkčnost tohoto spoje je ještě potřeba nastřihnout okraje u přehybů a vyhnout je poněkud dovnitř.
. Zbylé 24ky jsou boční stěny. Prosekáme žábry struhadel a pak naohýbáme okraje. Horní je jednoduchý centimetrový ohyb ven a přední je úzký zpětný přehyb ven. Spodní i zadní tvoří úzký zpětný přehyb dovnitř, zahnutý ještě také dovnitř pravoúhle.
Takže tím je hotovo a aby bylo vše poněkud jasnější, přidávám náčrtek použitých spojů.
Skládání je jednoduché, na boční stěny nasuneme shora zadní stěnu, pak zezadu zasouváme dno a nakonec shora přední stěnu.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
3
Poota 04.02.2017 16:54 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Další vývoj struhadla?
Běžným zvykem je svoje nápady a výrobky prezentovat v co nejlepším světle a vyzdvihovat jejich přednosti. Asi, a dle mnohých zcela jistě, nejsem úplně normální, nicméně lépe vyzní, když to budu nazývat mírnou atypičností
Na svých produktech vždycky hledám hlavně chyby a nevýhody, ne snad z nějakého sebemrskačství, ale proto, že jejich odstraňováním, tedy pokud se zadaří, dociluji většinou nějakého pokroku nebo aspoň vývoje.
Takže ke "struhadlu" - je výborné, spaluje čistě a úsporně, stačí mu palivo drobnější - ale - a už je tady přece jenom jedna nevýhoda: naložené palivo v něm shoří docela rychle a tak je potřeba přikládat častěji, než by bylo příjemné hlavně při vaření, kdy je dost jiné práce a moc volných rukou člověku nezbývá.
U přenosného sporáku nezbyde nic jiného, než se s tím smířit a případně pověřit topením některý z hladových krků čekajících na potravu. Ovšem u hořáků vkládaných do kamen a nebo i otevřeného krbu je situace podstatně jiná. Tím, že pro případné vaření budou stát nádoby na plotně, zůstává horní plocha hořáku volná, takže z ní může klidně cokoli vyčnívat, což je pro konstrukci docela milé.
Proč zmiňuji ty krby - krb si lidi pořídí v domnění, že je to úžasná věc a představují si tu idylu, jak každý večer sedí u krbu, ve kterém tiše praskají polena a plamínky vysílají po ztemnělém pokoji poskakující zlatavé odlesky.
Realita vypadá tak, že se krb s náramným nadšením "zasvětí", ale topení v něm, pokud není jediným zdrojem tepla pro dům, se stává atrakcí stále řidší, protože záhy vyplývají na povrch nevýhody tohoto topení. Od krbu jde žár, ale na záda nepříjemně táhne, většina dříví malebným praskáním doprovází hlavně metání žhavých jisker do blízkého okolí, nepořádek související s topením atd.
Ve většině případů se dříve či později stává krb jenom dekorací, o které majitel poněkud zasmušile prohlašuje, že je funkční a ne jenom pouhá atrapa. Pokud je někdo na topení krbem opravdu závislý, pořídí si nejspíš krbovou vložku.
Takže nejen do kamen, kde je výhodou hlavně menší příkon a čisté úsporné topení, ale i v doposud zanedbávaném krbu by mohl podobný hořák opět vzkřísit chuť na jeho využívání.
Tedy - pokud by se do něj nemuselo přikládat skoro nepřetržitě ...
1
2
Poota 06.02.2017 16:23 Bydliště: Praha
9069
603
7583
Ekonomický vkládací hořák
Zatím jen jakýsi ideový návrh, kterým by se mělo docílit téměř pyrolýzního spalování dřeva v běžných kamnech pouhým přidáním hořáku se spalováním naloženého dříví odspodu, s delším intervalem pro přikládání a s předehřívaným sekundárním i terciárním vzduchem.
Úprava osazovaných kamen: dosavadní rošt se ponechává a slouží k regulovanému přívodu terciárního a případně i sekundárního vzduchu a také k propadávání popela do popelníku, takže na kamnech se vůbec nic neupravuje, a to ani v případě otevřeného krbu.
Základem je již výše prezentovaný "univerzální hořák", který pro toto použití nemusí být skládací, nemá přední stěnu a je širší, tedy z pruhu plechu širokého 25 cm, což dává v pevné variantě šířku hořáku 23 cm. Jeho dno má drobné otvory pro přístup primárního vzduchu při roztápění, které se ovšem záhy uzavřou vytvářeným popelem, čímž se pro další provoz vyřadí. Hořák je možné používat i samostatně, ale pro splnění všech požadavků se do něj ještě vkládá palivová šachta.
Palivová šachta je široká 20 cm, dlouhá jako hořák a vysoká také jako on a nebo i vyšší, pokud to konstrukce kamen dovolí - na výšce záleží interval přikládání. Strop této šachty je plný a plná je i zadní stěna, která přečnívá do stran a vymezuje tím i polohu šachty v hořáku. Přední hrany jejích stěn jsou vyhnuté také do stran a uzavírají tak sopouchy mezi stěnami šachty a stěnami hořáku. Přední stěnu šachty tvoří do strany se otevírající dvířka, která odkrývají celou výšku šachty pro pohodlné nakládání paliva.
Celá šachta ovšem nestojí na dně hořáku, ale je zavěšena na jeho stěnách tak, aby pod její spodní hranou byla do stran mezera asi jeden až dva centimetry. Zavěšení šachty zároveň zpevňuje hořák.
Při roztápění je vhodné mít dno bez popela a až do rozhoření nechat dvířka otevřená, aby mohly hořící plyny odcházet přirozeným tahem nahoru. Dvířka se zavírají až po naložení dávky běžného paliva, takže potom už začíná plně fungovat systém pyrolýzního spalování odspoda, kdy hořící plyny odcházejí bočními mezerami do svislých sopouchů, kam si žábrami struhadel přisávají předehřátý sekundární vzduch a zároveň předehřívají se stran palivo v šachtě. Nad hořákem se pod deflektorem kamen setkávají hořící plyny ještě s předehřátým terciárním vzduchem, aby se spálily i poslední zbytky kouře.
Terciární vzduch se ohřívá mezi roštem a dnem hořáku a následně ještě ve svislé šachtě mezi zadní stěnou hořáku a stěnou topeniště.
I během topení lze průběžně ostraňovat vzniklý popel - pod spodním okrajem dvířek se běžným pohrabáčem a nebo do L ohnutou kulatinou popel prostě nahrne dopředu, kde propadává na rošt kamen a do popelníku.
Regulací původně primárního vzduchu se reguluje množství terciárního vzduchu. Sekundární vzduch se reguluje přívodem vzduchu vnějšími dvířky, tedy nad původní rošt. U krbu ani přední dvířka být nemusí, takže pak sekundární vzduch zůstává neregulovaný.
Ještě detail - zvrtulení bočních stěn jako výsledek prosekávání žáber se dá odstranit pomocí dvou úhlopříčných "nalomení" stěny, která umožní vyklenutí středu plochy směrem ven, což odstraní pnutí vzniklé roztažením středu. Další možností je vytvoření žáber navrtáváním malých otvorů asi 2 cm od sebe a rovné proseknutí plechu mezi nimi s následným ohnutím okrajů otvoru dovnitř a ven.
A pivo u Jeffa nám chutnalo o to víc!!! 
Podpořte chod fóra 