Str.: 1, 2, 3, 4, 5 Psát příspěvky můžete po přihlášení
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Apas
Obviňovala jsem se ze zaujatosti, když tahle myšlenka napadla i mě ..
proud 09.11.2016 22:34 Bydliště: svet
1922
42
793
Zas abysme mu hned nekrivdili,rekneme ze jaksi jeste pubertak nevi poradne "kam patri",tak to snad jeste nemusi bejt definitivni,navic byl treba ve stressu pred kamerou ,budiz mu pripsano ke cti ze zdrhnul ke kamaradce(paklize neni lesba) a ne ke starsimu kamaradovi .I kdyz se marne snazim si vzpomenout ze bych nekdy mel jako pubertak podobny problemy.......
0
1
Šolim 10.12.2016 17:51 Bydliště: na sever od Práglu
Každý, kdo alespoň pár let učil ví, že kvalitu výuky především limituje počet žáků ve třídě. Mám-li se věnovat 10-ti žákům a nebo 20-ti je podstatný rozdíl. Vyučovat ve třídě s 30-ti žáky je neúnosné, vyčerpávající a přínosné jen s vypětím všech sil kvalitních kantorů. A kvalitních kantorů je poskrovnu, kdo by taky učil za průměrný či podprůměrný plat, že ano !?!?!
A protože je školství u nás stále ještě trochu schopné, tak provedeme inkluzi a ta nás do průměru rozvojových zemí už dovede. Čest a sláva EU a neziskovým organizacím ! ! ! To jsou ti tahouni naší demokracie, školství atd. . .
Na soukromé školy nemá každý peníze, a tak se alespoň snáze oddělí zrno od plev . . .
1
2
Šolim 26.12.2016 21:27 Bydliště: na sever od Práglu
565
65
918
Šolim napsal(a):sbližování se s nekvalitním školstvím západních států!!! Chvála nám!!!
do průměru rozvojových zemí !!!!!!!!!!!!!
A výsledky se nám dostavují ! ! !
ČR je však jednou ze sedmi zemí, jejíž nadprůměrné výsledky z roku 2006 se za devět let propadly.
Čeští deváťáci si pohoršili ve všech hlavních vzdělávacích oblastech!!!
Vyplynulo to z mezinárodního šetření PISA 2015. Nejvíce si 15letí žáci pohoršili v přírodovědné gramotnosti, pokles je patrný i v případě matematické a čtenářské gramotnosti.
Trvalý růst poklesu vzdělání nám zajistí inkluse a vysoké počty žáků ve třídách, malé platy učitelů . . .
Sláva na výsostech, už brzy doženeme vyspělé západní státy ! ! !
Kupředu PRAVÁ ! ! !
martin11 26.02.2017 15:31 Bydliště: ...v garáži s Trabantem P 50 R
6832
109
3636
jo z této hračky jsem také paf, ale nějak mě docvaklo, že se vlastně dá namontovat "šmírovátko" do čehokoliv co je na elektřinu a ani to není podmínka...
koupím mixer, vysavač nebo auto a není problém sem namontovat Sim kartu, baterii s životností 5 roků mikrofon a pak jen výrobek čeká kdo ho koupí...polohu není problém zjistit...a "někdo" bude vědět vše co si povídáte....třeba v hodinách by to bylo ideální...
jojojo, velký bratr bude v budoucnu velmi, velmi silný...jo konečně kdyby bylo takovéto odposlouchávátko přímo v mobilu....no myslím, že není daleko doba, že KAŽDÝ bude muset mít místo občanky mobila....a pak to bude brnkačka...už nyní se ví, kde se pohybujete...jedině že si toho mobila necháte doma nebo máte nounejm kartu...ale i ta se registruje a sleduje náš pohyb...a není problém zjistit kdo ji vlastní....
...jojojo, panenkama to začíná....kdo ví jaké to bude mít pokračování....
0
0
farkas 26.02.2017 18:37 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Šmírující panenka je pěkně vychytaná past.
Děti mají svoje milované hračky jako důvěrníka, kterému vypráví, co je trápí.
Pak se rodiče můžou akorát divit, až jim u dveří zazvoní sociálka.
1
3
proud 26.02.2017 18:46 Bydliště: svet
1922
42
793
farkas napsal(a):Pak se rodiče můžou akorát divit, až jim u dveří zazvoní sociálka.
Dobrej postreh,Norsko je taky jen takovej prubirskej kamen......................a my porad mlcime,je to asi moderni,bejt masochistama........nasledky nikdo nechce videt.
0
0
Šolim 01.03.2017 17:18 Bydliště: na sever od Práglu
565
65
918
Chvála inkluzi . . .
""Naše škola je velmi moderní a pokroková..., je na co se těšit.""
""V normálních školách, kde jsou jen normální běloši, tam prej má hodně lidí čtyřky a pětky.""
""Ale v naší inkluzivní škole máme všichni jenom jedničky a dvojky. Musíme jít příkladem. . . ""
Je určitě škoda, že školkový režim neposkytuje příliš prostoru pro rozvíjení přirozených oblastí v lidském duchu, přirozené vnímání okolního světa zeširoka atd., ale všechno ve školce není jen o postavení do řady a o slepém odříkávání básniček. Záleží na personálu a klidně můžeš mít štěstí na docela rozumnou učitelku. A když dítěti odepřeš tu socializaci a konfrontaci s ostatními dětmi, velmi pravděpodobně bude na dalších školách dost nešťastné. Je dravá doba a mnozí děti už na té školce se umí chovat jako dokonalí vyčůraní hajzlíci, jsou velice útoční, taktičtí a lstiví. Domnívám se, že je to "pokrok" dnešní doby, protože dřív školkové děti normálně zlobily, ale dnes by se klidně dalo mluvit o plnohodnotné šikaně. A jak dítě roste, je vystavováno stále složitějším nástrahám ve společnosti.
Je to dost závažná bilance, jestli dítěti za každou cenu odepřít několik vakcín, o jejichž škodlivém účinku si ani pořádně nemůžeme být jisti, nebo jestli z nich pro jistotu udělat mrzáky z hlediska vztahu k ostatním lidem, k schopnostem komunikovat a ke schopnostem zvládat mezilidské vztahy. A to se jim klidně může negativně promítnout do celého života a dlouhodobě jim to podlomit psychickou kondici.
Řeknu to ještě jinak. Pokud bychom byli se ženou, jak Ty říkáš, ,,silný v kramflecích," a rozhodli bychom o tom, že dítě se očkovat nebude a že zvládneme jeho odmítnutí ze strany školky, v dnešní době bychom to museli vyřešit jedině tak, že jeden z nás by se musel vzdát nějakých cennějších lidských hodnot a musel by se nasměrovat tvrdě karieristicky, abychom se uživili, pokud ten druhý zůstane s dítětem doma. (Tedy, pokud nám nějaký hodný příbuzný nehodil do klína nějakou slušnou nemovitost, abychom byli alespoň bez hypotéky.) A ten, kdo se do té kariéry ponoří, bude v dnešní době převážný čas v práci s tvrdými přesčasy, s víkendovými směnami atd. Pokud nemáš nějaké ďábelské konexe, které by Tě dotovaly penězma za pohodovou a časově nenáročnou práci, chodí to přesně takhle a jeden z rodičů pak ve finále vůbec doma pro to dítě není. Ráno brzo vstane, vrátí se večer a vysátý z práce nemá ani energii řešit nic kolem rodiny. Občas možná potomka stihne, když dojídá večeři a jde spát. Holt chtěl prachy, tak je má, ale zčásti je dostává taky za to, že dává víc energie a času do firmy, pro kterou pracuje. Výsledek? Vyčerpaný karierista, který začne mít zdravotní problémy (a nulovou skutečnou životní hodnotu) kvůli svému životnímu stylu, dále dítě, kterému chybí jeden z rodičů, protože má přeci moc práce, což se pak podepisuje na výchově a na dítětem nevyrovnaném vnímání vzorů máma+táta a v neposlední řadě můžeme také připočítat pravděpodobný postupný rozpad manželství a jeho následky opět vtisknuté do dítěte.
Tohle je docela obvyklý scénář dnešní doby, pokud má jeden z rodičů zůstat s dítětem doma. On je možná ještě obvyklejší pro případ, kdy dítě dokonce chodí do školky, ale jeho rodiče si neuvědomí, co by mělo být jejich skutečnými hodnotami. A tak se Tě znovu ptám, jestli si dál stojíš za tím, že rodiče ,,neunesou vlastní zodpovědnost za zdravý vývoj svých potomků," pokud je nechají oočkovat. Nezodpovědnost spíš bude to, když se rodiče uchylují k extrémům, navíc na základě nejistě hodnověrných argumentů, díky čemuž ve finále napáchají daleko větší škody. Chce to kompromisy a všeho s mírou.
0
2
farkas 18.03.2017 07:12 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Adam napsal(a):Je dravá doba a mnozí děti už na té školce se umí chovat jako dokonalí vyčůraní hajzlíci, jsou velice útoční, taktičtí a lstiví. Domnívám se, že je to "pokrok" dnešní doby, protože dřív školkové děti normálně zlobi
Žádně citlivé a inteligentní dítě to nemá v kolektivu jednoduché, i kdyby se začalo "socializovat" v jeslích.
Doba před 50 lety byla z hlediska šikany na školách daleko horší, jen se to tolik neřešilo. Jako malá holka jsem se pořád prala a byla jsem samá poznámka. Často jen proto, že jsem nesnesla křiváctví a šikanování svých slabších spolužáků.
Satisfakci jsem nalezla až v dospělosti, kdy jsem ty nejhorší šmejdy občas zahlédla v oranžových vestách při výkonech nekvalifikovaných povolání.
Když hajzlové otravovali ve škole moje děti, nastal čas, kdy jsem zaváhala, jestli
jsme vlastně svoje děti nevychovali pro jiný svět, než je čeká a zda se v konkurenci hajzlů dokáží vůbec prosadit. Také se vždycky zastávali těch slabších a také nosili poznámky, protože křiváci se vždycky ze všeho vylhali.
No a dnes o generaci mladší hajzly opět potkávám v těch oranžových vestách.
Můj synovec se na druhém stupni základní školy občas potýká s kyberšikanou.
Pokrok nezastavíš. Lze ho ale do jisté míry ignorovat a jít si svojí cestou, která nekončí ve slepé ulici virtuálně zmařeného života.
0
4
Šolim 18.03.2017 12:36 Bydliště: na sever od Práglu
565
65
918
farkas napsal(a):Žádně citlivé a inteligentní dítě to nemá v kolektivu jednoduché, i kdyby se začalo "socializovat" v jeslích.
Doba před 50 lety byla z hlediska šikany na školách daleko horší, jen se to tolik neřešilo. Jako malá holka
Nejsem si jist tvými slovy, že šikana na školách byla před 50-ti lety horší než dnes... ( Horší snad byla na vojně v posledních letech socialismu.)
Ale teď si představ šikanu na školách - klasickou z 50-60-tých let, rozšířenou v současné době dokonalou technikou PC a mobilů. To ovšem doráží šikana státu ( povinné očkování a možná i jiné tlaky??? ).
Odolávat takovémuto náporu na děti a zaměstnané rodiče je neskutečně vysilující a tak se nediv, že řada rodičů se podvolí tlakům státu. Někdy ani podvolení nestačí a rodiny se rozpadají . . .
No a v současné době se rodí děti rodičům, či samostatným matkám, kteří - které mají negativní zkušenosti ze svého dětství - rozpadlé rodiny, ataky či nefunkčnost státu. Především postrádají kladné vzory rodičů . . .
Přesto všechno si myslím, že děti se rodí nejen jakožto důsledek divokého mejdanu, ale že větší část dětí je přivedena na svět s myšlenkou, že to nejcennější co v životě mohu udělat, je zplození a vychování potomků.
0
2
Adam 18.03.2017 13:25 Bydliště: Praha
5803
563
5846
Farkas, to, ze stale neprehodnocujes sva slova o nezodpovednosti rodicu ve vztahu k ockovani deti, me docela znechucuje. Tak uz jen dodam, ze jsem se hloupe uklikl v pitomem neprehlednem smartfounu a omylem ti dal palec k posledni odpovedi.
0
0
farkas 18.03.2017 13:29 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Šolim napsal(a):Odolávat takovémuto náporu na děti a zaměstnané rodiče je neskutečně vysilující a tak se nediv, že řada rodičů se podvolí tlakům státu.
Nedivím se. Také jsme se podvolili, tenkrát z úplné nevědomosti. Moji synové se narodili v 70. letech, tedy v době, zdravotnictví nebyl ještě tvrdý byznys, fungovala prevence a lékařům se dalo důvěřovat. Možná i ty vakcíny byly trochu lidštější.
Někdy se mi v noci zdá, že je mi zase 20 let a utíkám se svým maličkým dítětem před dračicemi ze sociálky, které mi chtějí dítě zabavit, protože jsem ho odmítla nechat naočkovat. Všichni máme ve skříni nějaké ty kostlivce, které vstupují z podvědomí do našich snů.
0
1
Poota 18.03.2017 15:50 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Pátá dohoda a výchova 1/3
Ruizova kniha i Duškovo divadelní představení je o tom, jak svojí výchovou "uděláme z dítěte člověka", v čem je to chybné a jak se potom ten "člověk" vlastní pílí potřebuje vracet přesně k tomu, co v něm kdy bylo dětského - v Duškově podání je to vynikající zábava, ovšem poněkud to zastírá závažnost celé problematiky.
Výchova jako taková je cosi, co si lidstvo předává z generace na generaci jako něco, co sice s těmi nejlepšími úmysly dle vlastních zkušeností stále koriguje a vylepšuje, ale prakticky se jedná stále o jeden a tentýž soubor postojů a pravidel. Zdálo by se, že tisíciletá praxe mohla dovést tento systém k dokonalosti, ovšem jakékoli serióznější zkoumání našich psychických potíží dochází pravidelně k tomu, že se jejich prvopočátek nachází v našem dětství a souvisí s naší výchovou. Přitom naši rodiče nás chtěli vychovat co nejlépe, zrovna tak jako byli vychováni oni a nikdo nechce svým dětem nějak záměrně ubližovat - a přesto právě rodiče svým potomkům svojí výchovou působí i celoživotní potíže.
Jak je to možné?
Tak právě na to bych chtěl dle svých chabých sil nějak odpovědět a případně i naznačit, kudy z toho koloběhu ven.
Prozatím pominu vše co předcházelo a začnu tím, že dítě už je na světě. Zatím umí jenom pít mateřské mléko, vyměšovat a vydávat neartikulované zvuky, což z něj z našeho pohledu činí naprosto primitivní organizmus neschopný samostatného života, s nímž se nedá ani nijak komunikovat. Ať už k němu budeme cítit cokoli, tak nejspíš budeme mít dojem, že jeho schopnosti naprosto ve všech parametrech převyšujeme a že to bude ještě zatraceně pracné a dlouhé, než ho naučíme všechno tak, aby se nám ten človíček vyrovnal - a nebo se aspoň bez nás obešel.
Ruiz i Dušek považují tohle stádium dítěte za "čisté božství", které právě dělá první krok na cestě k tomu, aby se stalo "člověkem".
Předpokládám, že nebude od věci si oba ty použité pojmy trochu důkladněji rozebrat.
Takže "člověk":
je určen svým fyzickým tělem, které existuje v trojrozměrném prostoru a podléhá všem fyzikálním zákonům, které v tomto prostoru platí. K tomu je vybaven tzv. podvědomím, které se "automaticky" a samo stará o celý provoz těla bez nutnosti a většinou i možnosti do něj nějak zasahovat. Další výbavou je myšlení dvěma specializovanými polovinami mozku, přičemž myšlení je vědomě ovlivňováno naším Já, tedy egem podle určitých algoritmů, které získáváme výchovou a učením.
A teď to "čisté božství":
tady to bude mnohem delší a taky patřičně složitější, protože se jedná o "věci" které nejsou všeobecně příliš známy a jsou jen nedostatečně prokázané a probádané, navíc oficiální vědou odkazované do říše bájí a výmyslů. Nicméně i tak existují cesty, jak si mnohé z toho lze "na vlastní kůži" ověřit a vyzkoušet, takže pak není problém si do logického celku doplnit i ten "neověřitelný" zbytek - z toho, co píšu si může každý vybrat jenom to, co pro něj bude přijatelné.
Již jsem zmínil prostor s třemi rozměry, což je vlastně "nejnižší" možný dalo by se říci rozumně "použitelný" prostor. Což nám naznačuje, že jako existují prostory s počtem rozměrů menším, tak existují i prostory s počtem rozměrů větším, které jsou mnohem zajímavější hlavně svými pro nás "zázračnými" vlastnostmi. Pokud má někdo problém s jejich představou, ať si zkusí přečíst knihu "Plochozemě: román mnoha rozměrů" od Edwina A. Abbotta.
O těch vícerozměrných prostorech se zmiňuji proto, že každý člověk svými patřičnými "částmi" existuje zároveň i v nich, a to dokonce v několika vrstvách. Pro můj další výklad bude úplně stačit, když za jakýsi základ a prapůvod jednotlivého člověka budeme považovat individuální "Vědomí", jehož doménou jsou pěti a více rozměrné prostory. Do nižších prostorů může Vědomí vstoupit a v nich se realizovat pouze zprostředkovaně a tak, že se současně vzdá odpovídající části svých z našeho pohledu neomezených schopností a možností. Pro svou realizaci ve čtyřrozměrném prostoru, označovaném často jako astrální, přijímá Vědomí podobu, které se běžně říká "Duše", kteréžto označení pro tento stav budu používat i já. Jak Vědomí, tak i Duše existují současně i v trojrozměrném prostoru, ale nemohou v něm nic přímo ovlivňovat - na to potřebují svoji trojrozměrnou demonstraci, kterou je pro ně fyzické lidské Tělo, do něhož se inkarnují. Během života konkrétního Těla si ukládají získané zkušenosti a pokud se jimi posunou v kvalitě svého vývoje výš, pak byla pro ně tato inkarnace přínosná. Se zvyšováním počtu přínosných inkarnací Duše takzvaně "stárne" a se zvyšujcím stářím se blíží svému cíli, kvůli němuž inkarnace podstupuje.
Jednotlivé detaily by bylo možné rozebírat i podrobněji a třeba nejsou ani úplně přesné, ale i tak by mělo být zřejmé, že zcela čerstvé novorozeně má sice jenom základní schopnosti svého fyzického Těla, ale i tak "obsahuje" jak kompletní Vědomí, tak i Duši, která je nějak "stará". Rozhodně tedy není na místě nějak podceňovat novorozeně jenom proto, že se neumí vyjadřovat pro nás srozumitelně a že svoje fungl nové tělo ještě neumí ovládat - už v tomto okamžiku má schopnosti a dovednosti, o kterých se nám ani nesní a které jsme my už dávno ztratili - ono "čisté božství".
1
1
Poota 18.03.2017 15:52 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Pátá dohoda a výchova 2/3
Tady asi bude bude vhodné zmínit některé z možností, které nám či spíše naší Duši skýtá ten její, tedy čtyřrozměrný prostor, jak se nám nebo aspoň některým z nás podařilo poznat. Vlastnosti prostoru pěti či ještě více-rozměrného si nedokážeme vůbec představit, ale budou zcela jistě naprosto úžasné.
Přístup k některým příkladům toho, jak to "funguje" v tom astrálu, se získává různými technikami které navozují změněné stavy vědomí, případně užitím psychedelických drog. Většina a nebo snad všechny způsoby těchto přístupů jsou spojeny s více či méně ovládanými nižšími frekvencemi mozku, které jsou za normálních okolností spojené se spánkem nebo bezvědomím. Příkladem jsou třeba meditace, rozličné transy, astrální cestování a mimotělové zážitky, lucidní snění, náboženská vytržení, holotropní dýchání, Silvova metoda, Modrá alfa, chaneling a různé další. S jejich pomocí se dá získat celkem slušná představa o "pravidlech" i možnostech astrálu.
Především je překvapivé, že je to "svět" stejně skutečný jako ten náš fyzický, i když nás trochu vyvádí z míry, že v něm neplatí fyzikální zákony, na které jsme zvyklí z našeho běžného života. Dalším překvapením je to, že tam není nic nemožné či lépe řečeno veškerá omezení jsou tam dána jenom tím, čemu "věříme" a čemu už ne. Dělat můžeme úplně cokoli se nám zlíbí - když chceme, můžeme se vznášet a nebo si doletět kam se nám zachce, můžeme procházet zdmi, plavat pod vodou bez dýchacího přístroje, přemisťovat se okamžitě na libovolné místo na Zemi a nebo kdekoli ve Vesmíru, můžeme se třeba ponořit do žhavé lávy a přitom se nám nemůže vůbec nic stát, tedy pokud to sami nepřipustíme.
V astrálu také nefunguje čas tak jak jsme zvyklí - pro děje jichž se účastníme působí zhruba stejným dojmem, ale můžeme se v něm podle svého přání posouvat libovolně do minulosti a pravděpodobně s nějakým omezením i do budoucnosti.
V astrálu se můžeme setkávat se skutečnými právě žijícími lidmi, ale nemůžeme na ně "fyzicky" působit - neslyší náš hlas a necítí naše doteky, ale můžeme s nimi komunikovat třeba pomocí telepatie. Stejně tak se můžeme setkávat s jinými Dušemi, které se momentálně v astrálu také pohybují a mimo to se můžeme setkávat i "projekcemi" momentálně nepřítomných duší třeba už dávno mrtvých lidí. Různé a třeba i hrůzné přízraky rozličných "strašidel" potkáváme jenom tehdy, když v jejich existenci věříme a také nebezpečné nám mohou být jenom tehdy, když tuto možnost připustíme, přesně podle pravidla, že v astrálu je možné jenom to, čemu věříme.
Součástí astrálu je také Informační pole, které obsahuje Osobní záznam pro každého jednotlivce a také Akášu, které je úložištěm všeho, co kdy prošlo kteroukoli lidskou myslí. Nad všemi těmito záznamy "bdí" a jeho možnosti spravuje Vyšší Inteligence, která je nesmírně zajímavým interaktivně působícím fenoménem, jehož vědomá činnost by se dala přirovnat k práci administrátora rozsáhlé počítačové sítě s tím rozdílem, že "ona" aktivně pracuje i s motivací jednotlivých uživatelů, a to podle svého vlastního uvážení. Se "svým" Osobním záznamem je ve spojení každá Duše, podle něj upravuje a koriguje svoje fyzické tělo a ukládá do něj všechno, co si to "tělo" pamatuje. Když si na něco vzpomínáme, tak naše mysl počká na nejbližší "spojení" našeho Podvědomí s Osobním záznamem a potřebnou informaci i z něj vyzvedne.
0
2
Poota 18.03.2017 16:07 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Pátá dohoda a výchova 3/3
Letmým pohledem na zlomek možností astrálu jsem chtěl přiblížit obrovský svět, ve kterém se to "bezmocné" novorozeně pohybuje naprosto suverénně a přirozeně jako ryba ve vodě. V tomto "jeho" světě se domluví snadno a dokonale s kýmkoli a čímkoli třeba pomocí telepatie - ale najednou je osudem vrženo do podivného a nedokonalého světa, kde mu nikdo nerozumí a i když je na telepatickém "příjmu", nikdo kolem "nevysílá". V tomhle světě také vůbec nestačí si něco jenom přát, aby se to splnilo. Místo pohodlného astrálního těla bez žádných nároků má najednou podivné tuhé tělo, které má nějaké potřeby a hlásí se o ně neznámými a hlavně nepříjemnými pocity, které ho vytrhávají z příjemného astrálu do světa hmoty a jejích primitivních zákonů a omezení. Musí začít "myslet" aby našlo způsoby, jak se zbavovat těch nepříjemných pocitů. Ještě je štěstí, že o růst a vývoj se stará "automaticky" Podvědomí, protože jinak by bylo novorozeně víc než ochotné tuhle nepohodlnou existenci rázně ukončit.
I s dalším vývojem dítěte zůstává astrál jeho "domovem", kam se rádo vrací, kde je šťastné a má svoje oblíbená místa a svoje kamarády. Je to pro něj naprosto přirozené a tak běžné, že o tom většinou ani nemluví, protože si myslí, že to tak mají všichni a to i dospělí. Pokud se někdy zmíní o svých přátelích skřítcích nebo vílách, naráží na nepochopení a různá tvrzení, že nic takového neexistuje a že si to jenom vymýšlí.
Tady se proti dítěti spiklo hned několik věcí najednou. Jeho mozek pracuje stále na mnohem nižších frekvencích a převážně je v hladině alfa, která je spojena s astrálem. V této hladině přijímá každé tvrzení tak, jak ho slyší a bez nějakého kritického hodnocení - prostě věří všemu, co slyší. Tím se dostává do rozporu mezi tím, co zná jako skutečnou realitu a tím, co mu tvrdí dospělí. Pokud jim uvěří, že ti jeho skřítci a víly jsou jenom jeho fantazie a výmysly, tak se jimi skutečně i v tom astrálu stanou. Navíc s postupujícím věkem se u něj zkracují chvíle, kdy jeho mozek je v hladině alfa a prodlužují se chvíle, kdy je v hladině beta - takže úměrně s tím přichází postupně i o svoje výlety "domů" a ztrácí svoji schopnost se tam vědomě a smysluplně pohybovat třeba i přes den a v bdělém stavu a nakonec mu zůstávají už jenom "obyčejné" neřízené noční sny.
S tím dětským nekritickým přijímáním cizího názoru souvisejí i počátky většiny negativních programů, které mu pak působí potíže leckdy až do smrti. Astrální hladiny nemají smysl pro humor, neznají nadsázku ani ironii a všechno "berou" naprosto vážně a doslova tak, jak je to řečeno. Když se dítěti něco nepovede a my mu třeba žertem řekneme: "Ty jsi ale nešika." tak to jeho podvědomí vezme zcela vážně a uloží si to do paměti, odkud to vyzvedne vždycky, když se naskytne cokoli, co by mohlo nějak sebeméně s šikovností souviset. Třeba v situaci "tohle nic není, to dokáže každý" mu jeho podvědomí hned namítne "jenomže zrovna ty jsi nešika, ty to nedokážeš" - a může jít třeba o důležitý přijímací pohovor. A podobných příkladů by se našlo mnohem víc.
K čemu by mělo být to dost dlouhé pojednání?
Abychom u svých dětí a nebo vnoučat neničili zbytečně jejich původní vnitřní svět těch zázračných vlastností, který je pro nás už ztracený a mnozí jej zase pracně hledáme. Abychom je svojí výchovou učili být "člověkem" jenom tak, jak je to opravdu nejnutnější a naučili je být člověkem dobrým, správným a ničemu neškodícím. Abychom si uvědomovali, že uvažování a vnímání dětí není stejné jako to naše - a taky se podle toho chovali, abychom jim zbytečně nekomplikovali jejich budoucí život.
1
1
farkas 18.03.2017 23:14 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Mechanická logika tříletého kloučka
Dopolední rychlík z Prahy byl na Smíchově opět téměř obsazený, tak jsme se, ještě s jedním postarším manželským párem, s dovolením usadili v kupé pro matky s dětmi.
U stolečku před oknem seděla maminka s batoletem a tříletým kloučkem. Jeli za babičkou do Klatov.
Právě jsme míjeli skály kolem Černošic, když ten tříletý kluk projevil přání na skálu vylézt. Maminka ho varovala, ze by spadl a já jsem nějak automaticky pronesla: "Na to musíš mít lano a sedák, pak nespadneš".
Cesta ubíhala dál, klouček pozoroval krajinu, Berounku a projevoval obrovskou radost z kraviček i oveček: "Ony jsou živé !". Na svoje tři roky krásně mluvil a získal si obdiv i sympatie celého osazenstva vlakového kupé. Krajina ubíhala, minuli jsme Srbsko a při pohledu na skály proti Tetínu ten tříletý chlapeček pronesl větu, která nás všechny usadila hlouběji do sedadel: "Mami, vylezu na tu skálu. Lano, víš, lano. Uvážu ho za strom. Šlap šlap a jsem nahoře. Nespadnu."
Při tom ukazoval ručičkama, jak se neviditelného lana chytá.
A tohle všechno se v tříleté hlavičce na základě jednoho slova, o kterém si dokázal vytvořit představu, zrodilo během necelé půl hodiny jízdy.
A tak od té doby usilovněji, než kdykoliv před tím, přemýšlím, jestli je vůbec nutné děti něčemu učit.
0
1
Poota 19.03.2017 00:26 Bydliště: Praha
9079
603
7584
farkas napsal(a):A tak od té doby usilovněji, než kdykoliv před tím, přemýšlím, jestli je vůbec nutné děti něčemu učit.
Jsou určitě věci, na které dítě může přijít samo jen velice obtížně, třeba proto, že nemá s čím srovnávat a nebo nemá k dispozici nějaká kritéria. Takže mám pocit, že mu můžeme vydatně pomoct třeba tím, že mu ukážeme co je správně a co je špatně a případně mu i vysvětlit, proč tomu tak je.
Další oblastí je také předávání určitých dovedností a seznamování s různými fyzikálními zákonitostmi, aby na ně dítě nemuselo přicházet samo a leckdy za cenu zbytečných nepříjemností.
Třeba u příkladu horkých kamen mu nemusíme zakazovat na ně sahat, ale poradit mu, aby si na ně sáhlo opatrně, protože ho to bude pálit.
,budiz mu pripsano ke cti ze zdrhnul ke kamaradce(paklize neni lesba) a ne ke starsimu kamaradovi 
Podpořte chod fóra 