Cesta do temnot začíná lhostejností. Rozpoznání Zla. Manipulace. Strach.
Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Vrca 27.06.2016 15:32 Bydliště: Praha
82
23
110
Cesta do temnot začíná lhostejností.
Mohlo by se zdát, že něčím jiným, ale je to právě lhostejnost. Ten okamžik, kdy člověk ví, že by měl zasáhnout, reagovat a – on neudělá nic. Okamžik, kdy šéf tlačí, abychom lhali, neviděli, nevnímali. Otec řvoucí na svého syna – matka na dceru. Soused bijící psa – kdokoli tvrdící zjevnou lež. V tu chvíli člověk z Duše cítí, že by měl zakročit. Postavit se a říci jasné NE! Dnes to zažíváme ve skutečném světě již málokdy a padáme tím společně po hlavě do temnot.
Každé jedovaté slovo, myšlenka, čin. Ať pomluva, či úder – vše negativní nás táhne jedním směrem a to ke Zlu. Proč o tom mluvím? Protože na světě sice hoří mnoho válek, ale nikdo už neřeší tu jedinou a hlavní. Tu, která začala všechny ostatní a dnešní stav není nic jiného, než její pokračování pod odlišnými jmény.
Říkají jim Terorismus, boj za Demokracii, boj proti Rakovině, Nemocem, Oteplování, Rasistům, Xenofobům, různým Režimům atd. Nic z toho není podstatné. Prvopodstata všech válek probíhá mezi stranou Dobra a Zla. Ostatní nám bylo řečeno záměrně lživě. Lhali nám naši rodiče, příbuzní, známí, média i politici. Nikdo z nás není bez osobní vinny, ukazovat prstem však neřeší vůbec nic. Hledat viníky je populární, nicméně k Pravdě zcela bezpředmětné. Pro nás všechny je životně důležité hledat fungující řešení a tím naději na zvrácení současné nepříznivé situace. Nemá smysl si něco nalhávat, jsme na tom opravdu špatně.
Celá západní civilizace jde (poslední dva roky již sprintuje) vstříc totální katastrofě a Temná strana tomu ve stoje aplauduje. Její cíl je úplné zničení všeho a není nic, před čím by couvla, co by pro ni již bylo příliš. Absence pojmu Svědomí je prostě taková.
Atomové bomby odpálené v zemi pod Dvojčaty 11. Září? Ty, které doslova rozprášili ocelové titány i s lidmi uvnitř na atomy v jediném okamžiku? Odhalenou pravdou jsem byl zcela šokován, „lidé“ za to odpovědní jistě nemrkli okem.
Naším nepřítelem ze své podstaty není Amerika, Rusko, Čína, Severní Korea, ani Islámské země. Ta odpověď zní trochu jinak: Naším nepřítelem je ZLO jako takové. Ne ona parodie Zla z nám prezentovaných pohádek, televize a médií. Takový obraz je zcela mimo skutečnou realitu a je potřeba poopravit.
Zlo znamená, když rodič řve – bije své dítě. Zlo ukrývá jakoukoli lež. Zlo je tolerování toho, co ubližuje. Zlo začíná na lhostejnosti, staví na lžích, pokračuje přes zlobu, stoupá nenávistí a končí dříve neuskutečnitelnými zvěrstvy. Krok po kroku a vražda najednou není neospravedlnitelná. Znásilnění se stane právem silnějšího. Krádež samozřejmostí. Lidská bytost postupně ztrácí povědomí o jakémkoli Svědomí a bez něj se z dříve dobrého stává sociopat neznající slitování. Dle mého názoru byl takovýto druh člověka dokonale ztvárněn ve filmu Batman Temný rytíř, Heathem Ledgerem, který se podle všeho natolik ztotožnil se svou rolí, že ho to stálo život. Ano, síla Temna se nedá podceňovat.
Dost teorizování, co řešení?
Temnota z celé své podstaty nenávidí jednu věc a tou je Pravda. Ta je jedinou nadějí, kterou Evropa a s námi i celý svět má. Výsledek Evropského sebeurčení nerozhodne jenom o nás, ale celém světě. Tato slova nejsou přehnaná. Německo je prakticky ztraceno. Francie krok od totální občanské války. Ukrajina už ve skutečnosti neexistující pojem.
Musíme si vybrat a konat: Zlo, nebo Dobro? Kam od téhle chvíle půjdeme? Nestrannost je nebezpečná iluze.
Když dvojice mužů napadne osamělou ženu, můžeme sklopit zrak a dělat, že se nás to netýká. Anebo konat nejlépe, jak jsme podle situace schopni. Pustit se s holýma rukama do přímého střetu nás může stát život, pokud však u sebe nosíme například teleskopický obušek – je v našem plném právu a povinnosti konat. V roli důchodkyně je zase nejlepší možný způsob křičet o pomoc, zavolat ji, nebo učinit cokoli přiměřeně bezpečného. ALE NĚCO UDĚLAT!!! Postavit se proti rodiči (někdy oběma), který nás terorizuje a se vší z toho plynoucí odpovědností říci DOST! Evropa právě dostává lekci z dospělosti a všichni vidíme, jam krutě selhává.
Naším úplným vítězstvím by bylo, kdyby každý z nás byl schopen přijmout plnou zodpovědnost za své činy – jinými slovy dospět. Pochopit, že pokud fyzicky, nebo psychicky ubližuji bližnímu svému, vyvolává to zcela reálnou (a většinou i bleskovou) odezvu. Přestat říkat: To on! Ale naučit se zastavit a zamyslet se: Že by snad Já?
Dle mého pozorování je takový skutek u většiny populace zcela mimo jakoukoli myslitelnou realitu stejně, jako jakékoli povědomí o funkci a vůbec existenci Karmické instituce.
Být uvnitř vyrovnaný a tím dostatečně silný k tomu odmítnout lhát, podvádět, ubližovat a naopak mít dostatek kuráže vystoupit a říci nahlas nepopulární Pravdu. Postavit se, jako tehdy 300 Lakedaimonských a říci jasné a rázné NE! ZLU A NE TYRANII! Oni byli ti, kteří šli beze strachu na smrt, protože měli své hodnoty a věděli, kde je Dobro, kde Zlo. Nikdo z nich nebyl svatý. Byli to ve své době neporazitelní a nelítostní válečníci, ale stejně tak milující manželé, otcové. Dnes jsme se přesvědčili o tom, že takoví Řekové již vymřeli a je to tudíž na nás. O to více je potřeba si připomenout Lakedaimonské a hrůzu a děs, které vyvolávali v počtu směšné tři stovky v nekonečných zástupcích Temnot z východu.
Temnota finišuje a jde do závěrečného tahu na bránu, my však musíme obstát. Závisí na nás totiž budoucnost.
Pro ty, kteří jako slepí a hluší nevidí a neslyší zvěrstva, která páchají. Jako ani pro ty, kteří poslušně trpí a ze strachu odmítají vyslyšet hlas své Duše, která bez sebe hrůzou křičí: TAK UŽ TO ZASTAV!!! VŽDYŤ JÁ TU UVNITŘ UMÍRÁM!!! Ani pro jedny nebude na Zemi žádné místo k přežití. Těch několik skutečně dospělých a odpovědných nedokáže na sebe osamoceně převzít odpovědnost za zvěrstva, která pácháme společně jako lidský druh všude, kam se pohneme. Planeta nějaký čas možná ještě unese fyzické násilí na ní páchané, ale to psychické už nikoli.
Síla myšlenky jednotlivce je jako úder kladivem. Sám to cítím, kdykoli na mne někdo zvýší hlas – zakřičí. Všechen ten okamžitý výbuch adrenalinu, zatnuté svaly, příprava na protiútok. Dotyčný útočník si v drtivé většině případů vůbec neuvědomuje kladivo (myšlenku) v ruce, kterým mě právě uhodil. A tak se navzájem bijeme – bližní nebližní a běžíme směrem k strmému útesu.
ZASTAVME TO A HNED!!! UŽ NEMÁME ČAS!!!
Jako poslední věc je třeba si uvědomit následující: Zlo nečíhá nikde venku. Ono je naší přímou součástí a vyrůstá zevnitř ven. Pro někoho věc nepředstavitelná, pro jiného důvod k zavržení lidského druhu. Mýlí se oba. Lidská bytost byla stvořena jako dítě Světla a Temnota je něco, co nám bylo dáno zcela proti naší přirozenosti. Úkol lidského druhu je Temnotu přemoci a zvítězit tam, kde ti před námi selhali. PROTO JSME VŠICHNI TADY! Věřím v sílu Duše i naší země, malé rozlohou, velkou svým doposud skrytým potenciálem, zatím zadušeným a pevně zašlapaným do země. Dějí se však věci dříve nemožné a lidé zvedají hlavu.
Já to nevzdal. Pořád jsme tady a každý den se řadíme na pozice. My neselžeme! Je přeci na Zemi tolik úžasného, pro co stojí za to obětovat vše. Vzpomeňte si, zvedněte hlavu a útočně nastavte bradu! Tohle je sakra naše Země! Pamatujme na 300. Buďme jako oni a připusťme si, že zde na Zemi přeci každý z nás nejsme poprvé.
Selžeme-li, budeme však naposledy.
S těžkým srdcem držícím pohromadě nadějí, občan stále ještě žijící České Republiky, planety Země,
Aleš Votava
Votava-ales@protonmail.com http://www.prvopodstata.cz/
28.06.2016 15:24 Editace moderátorem. Doplněn zdroj
2
3
Vrca 27.06.2016 15:33 Bydliště: Praha
82
23
110
ROZPOZNÁNÍ ZLA
Aby byla lidská bytost schopna účinně čelit a následně zvítězit proti Temnotě, musí se jí bezpodmínečně naučit rozpoznat. Nenechme se ošálit. Pouze otevřený a nekontrolovatelný projev Zla je očím jasně rozpoznatelný. Většinu času je nutno se potýkat s násilím za něčím se skrývajícím, zpola vnitřně potlačeným. Temnota nikdy neobstojí na denním světle. Jejími prostředky jsou: Manipulace – moc nad druhými, Závist – nepřirozený klam sázící na pocit méněcennosti a nedostatku lásky, a Strach – z čehokoli.
Zlo musí být zpočátku vždy maskované, za něčím se ukrývající. Z naší kladné přirozenosti náležící Světelné straně jsme obdařeni zcela jednoznačnými nástroji k rozpoznání jeho přítomnosti. S nimi je lidská bytost schopna odhalit Zlo tam, kde drtivá většina ostatních vesmírných ras necítí vůbec nic. Ano, nic. O existenci dalších ras máme mnoho náznaků všude kolem nás, nebudu se jimi zabývat, k nynější otázce je to nepodstatné.
Lidská bytost by tedy z výše uvedeného měla jasně a bez problému vůči Temnotě obstát. Proč tomu tak není? Protože se nechala oklamat, zamlžit své vnímání světa, úplně pokřivit a následně se zdánlivě úplně odstřihnout od své Prvopodstaty – Duše. Zdůrazňuji zdánlivě. Být tomu tak, již bychom neměli naději.
Tento proces zatemnění neprobíhá stovky, ale tisíce let. Krok po kroku nás druhá strana připravovala o svou přirozenost, opět se dá nalézt mnoho a mnoho důkazů kolem nás. Nás Evropanů bytostně se dotýkající otázka Křesťanství jako příklad postačí.
Křesťanství jako takové mělo mnoho kladných jevů na naši budující se civilizaci. Tam, kde však položilo základy, druhá strana na ně postavila rovnou střechu. Toto náboženství (jako ostatně každé) se přestalo rozvíjet a PTÁT. Na všechny otázky je dnes dávno tabuizovaná odpověď, která nepřipouští jakoukoli diskuzi. V současnosti vidíme navíc překonání této hranice zcela OPAČNÝM směrem – k deviantním mezilidským (především mezi pohlavími) vztahům a kataklyzmatu pojmu Morálka. V čele všech podstatných funkcí, včetně té nejvyšší, sedí (v jejich názvosloví) SATAN – překladem ODPŮRCE.
Je životně důležité otevřít oči a uvidět oceán lží, kterým jsme zaplaveni. Je nutno však připojit varování – nic na světě nezpůsobuje takovou bolest, jako rozpoznávání Pravdy, když už jedinec propadl Lžím. A to je odpovědí na to, proč nastal současný fatální úpadek a rozklad všeho Dobrého. Lidské bytosti si zvykly na pohodlné Lži a vidět Pravdu nám způsobuje učiněná muka. A nikdo z nás přeci nechce trpět. Ve skutečnosti je to mnohem horší a jak se jde hlouběji – bolest astronomicky narůstá. Poznal jsem celé zástupy těch, kteří skutečně chtěli uvidět Pravdu, ale ta bolest byla natolik velká, že odmítli pokračovat. Zastavili se, ustali a tím začali PADAT. Je to nevyhnutelné. Neříká se mi to snadno, ale buďto STOUPÁME, nebo PADÁME. Ať si každý sám na sobě ověří, že je tomu tak. Není možné se na nějakou úroveň vnímání dostat a tam se zakopat až do konce časů. Jakmile to někdo udělá – padá po určitém čase do Temnot.
Navazuje nejdůležitější otázka ze všech: Proč nejsme schopni uvidět své vlastní chyby? Protože ze své podstaty nedokážeme dlouho a bez následků nenávidět sami sebe. Nenávist jako taková je silně destruktivní. Buďto ukazujeme na druhé a Nenávist vysíláme na ně, nebo se ničíme sami dokud to sneseme, a po překročení jisté meze přejdeme beztak k nenávisti k ostatním. První stav je převažující a to z jednoduchého důvodu: Destruktivní síly jdou od nás jinam a to nás velkou měrou dočasně chrání od následků našeho konání. Jistě. Ono nás časem dožene a dobije k zemi, ale po dlouhou dobu je to snadné a jednoduché řešení. A dovoluje zůstat plnoletým dítětem, které odmítá dospět.
Druhou možností je Sebenenávist. Opravdu vytrvalý jedinec ji dokáže praktikovat až do úplného, hořkého konce a rozsápat svou osobní celistvost natolik, že ji již neobnoví. I to se stává. Mnohem běžnější je však přechod k nenávisti k ostatním. Sebenenávistí neobtěžujeme nikoho jiného a z jistého pohledu je mnohem přijatelnější, než agresivní destrukce ostatních. Je tomu však skutečně tak? Dá se to takto jednoduše obhájit? V žádném případě. Pokusím se to vysvětlit následovně:
Pokud nenávidíme sami sebe, z většinového pohledu tím nikomu (mimo sebe) neubližujeme. Toto tvrzení je však KARDINÁLNÍ LEŽ. Lidskou bytost přinutili uvěřit tomu, že má fyzické Hranice kde končí – a za nimi už jsou TI DRUZÍ. Ano, máme své Hranice, které je třeba ochraňovat a strážit. V celkovém pohledu na Lidstvo však musí bezpodmínečně odejít ona lež o tom, že jsme zde každý sám za sebe. Máme své osobní problémy, příběhy, hranice i životy. O tom zde nikdo nepolemizuje. Je však zvrácená lež prohlašovat, že u fyzických hranic naše působení i existence končí a tím se zbavit veškeré zodpovědnosti. Ano, v tomto případě má velký podíl vinny takzvané smytí hříchů Ježíše Krista z celého lidstva. O jeho osobě se zde nebudu více rozepisovat, důležité je pochopit tuto LEŽ.
Bylo nám řečeno, že Kristus svými skutky na sebe vzal hříchy celého lidstva a tím nás všechny vykoupil. Jednoduché, že? Od nynějška tedy můžeme dělat, co jen chceme. Stačí se vyzpovídat a vše je odpuštěno. Vraždit, krást, ubližovat. Stačí se kát a nic prý není neodpustitelné. OMYL. Za všechny své činy neseme plnou zodpovědnost a nikdo, opakuji nikdo, je za nás nemůže odčinit, ani navždy nést. Tato otázka je pro mne velice osobního charakteru, pro lepší pochopení uvedu vlastní příklad:
V jistém okamžiku své cesty jsem se cíleně vracel do minulosti a to za hranici nynější existence. To, co jsem viděl, se stát mohlo a nemuselo. Naše podvědomí je prostředníkem Duše a má svůj vlastní jazyk. Náš mozek jako takový je pouhým počítačem, co vidí a cítí je pro něj skutečné a porovnává to pouze se svou osobní databází. Má svou nezastupitelnou funkci, ale ve své podstatě opravdu není více, než pracujícím a kalkulujícím počítačem. Není sám o sobě v žádném případě schopen poznat Pravdu.
Tehdy, v jiné době i životě, jsem viděl útržkovitě sám sebe, jako člena Militia Christi. Celý příběh Křížových výprav byl lemován krví, zabíjením a utrpením. Byl jsem však ubezpečen, že já sám jsem čistý a nic z toho se mne netýká – všechny hříchy sejmul biskup. Zprvu jsem tehdy pochyboval, následně už nic z toho neřešil. Zvěrstva mnou páchaná jsem vnímal ve zcela přítomném okamžiku – nedá se to přirovnat ke sledování filmu. JÁ TAM BYL A KONAL. Žádný film, dokonalá realita se všemi detaily a prožitky v přítomném čase. Připomínám, že jazyk podvědomí je jiného charakteru, než ten náš, a mluví jinou řečí. Stát se to vůbec nemuselo, vlastně na autentičnosti ani příliš nezáleží. Důležitý byl prožitek – pro mozek čistá a stoprocentní Pravda. Ono pochopení bylo v té chvíli totálně zničující. Nebyl jsem na takto silný prožitek tehdy ještě připraven a trvalo velmi dlouho, než jsem ho dokázal vstřebat. Byl pro mne nutný a zásadní, ale ve svém zápalu jsem postupoval příliš rychle. Cítil jsem, že staré chyby musí být odkryty a napraveny co nejdříve a z nynějšího pohledu bych jednal opatrněji. Inu, čím více chyb natropíme, tím více se dá na nich naučit. Stavět se dá jedině na pevných základech – ostatní se vždy zbortí. Vrátím se však k tématu.
Pravda je taková, že ve své významové Prvopodstatě žádné JÁ neexistuje. A říkám to s veškerou zodpovědností z toho plynoucí. Základem všeho je TO, co každý popisuje jinak. Jisté je, že o TOM ve skutečnosti neví nic oni, ani JÁ. Mohu se TO pokusit poznat a popsat, ale má slova budou vždy prázdná. Dle mého si pro nyní stačí představit modelínu, ze které je vymodelován celý vesmír a vše v něm existující. Vše pochází z jedné hmoty a jedno působí na druhé. Bez výjimek. Pokud nenávidím sám sebe – způsobuji tím bolest všem ostatním – protože ve své Prvopodstatě jsem přímou součástí všeho ostatního. Máme své osobní Já, jinak bychom nedokázali jako samostatná lidská bytost jakkoli fungovat. Je důležité však současně vědět, že na základní úrovni nic takového není a nepodléhat Lži o úplné oddělenosti. Ničí nás to. Trpíme nepředstavitelná muka při pomyšlení, že nás nikdo nemiluje – že jsme odděleni od ostatních. To proto, že je to LEŽ. Nebezpečná, krutá Lež.
Možností je mnoho, řešení jediné: Navrátit se ke své Prvopodstatě.
Naše Duše ví, zná. Chápe, rozumí, miluje. Dokáže se rovněž rozčílit, a co je nejdůležitější, spálit na popel onen dům postavený ze Lžích. Představy o květinovém světě bez jakéhokoli násilí, ono populární (pro mne je populární již sprosté slovo) HATEFREE, je na hlavu postavená pravda. HATEFREE – VOLNÁ NENÁVIST. Není třeba rozebírat, odmítám jít jediný krok jejich směrem.
Co nám brání nechat naší Duši spálit onen Dům lží, který se proměnil v náš železobetonový Alcatraz?
STRACH.
Strach v každé své podobě nám nedovolí se osvobodit, jít dál, překonat, pochopit, vůbec se zabývat, byť jen položit otázku. Každý to víme. Každý to chápeme. Dobře. Proč s tím tedy ksakru nic neuděláme?! Proč necháme trhat naší Duši na kusy těmi zrůdami, které potkáváme dnes a denně?! Tak proč!
Odpovědí může býti mnoho. Máme nadání jednoduché věci natolik komplikovat a rozebírat, až ztratíme jakoukoli možnost dostat se k jasnému a ráznému závěru. Je to zcela běžný jev. Kolik lidí dnes ukazuje na problémy? Celé zástupy. Kolik však vystoupí a řekne ze svého vlastního životního přehledu Jasné, Jednoduché a především Pravdivé řešení? Kolik je těch, kteří ukáží skutečnou fungující cestu z čisté Lásky k bližnímu svému? Takovou, která již ze svého základu počítá s tím, že žák je pouze dočasným spolucestujícím a má nevýslovnou radost, když překoná svého učitele?
Rve mi srdce vidět, jak se ostatní trhají na kusy. Otec nahází veškerá svá životní selhání na svého syna – tak, jako to učinil jeho otec před ním. Matka nenávidí svou dceru za její nevinnost – když ona sama byla přeci tolikrát ponížena a zašlapána do země. A jedeme! Dáme si to znovu a znovu, aniž bychom cokoli z toho pochopili! Nikdo nevystoupí a nepřetne ten ocelový řetěz utrpení. Kdo se o něj jenom otře, ten ihned pocítí, že mu nebude dovoleno se ničím zabývat. Bude vyobcován – co nejhůře ponížen, aby se o nic podobného v žádném případě nepokoušel. Ano, realita je přesně taková. Chcete „milosrdně“ Lhát? Odpusťte, nemohu. Kdo jednou skutečně poznal svou Duši, tomu se hnusí už pouhá myšlenka. Kdo Ji nepoznal, ten je schopen naprosto čehokoli.
Na všechny problémy světa je jediná odpověď: Poznat svou Duši. Skrze ni získáme vše a o nic přitom nepřipravíme bližního svého. Jde to. Lze to uskutečnit a mimo dočasného vedení – ukázání směru – k tomu nic nepotřebujeme. Pokud se rozhodneme, jeho síla je schopna převálcovat všechny překážky setrvačností plně naložené lokomotivy. Kdo se odváží, získá na svou stranu spojence, který rozmetá na kusy každou životní nástrahu. Postaví ho na nohy pokaždé, když je dobit realitou držkou k zemi a ryje dále nosem v zemi neschopen se sám postavit. Lidstvo vymyslelo mnoho zbraní a manipulativních technik k jejímu potlačení. Ve své podstatě jsou proti ní však všechny směšné. Jakmile Ji poznáte – pochopíte.
Jako vše má však Pravda svou cenu – celý Váš svět Lží a Klamů o sobě i o něm – nic z toho nedokáže přežít ve světle Pravdy.
Mým nejšťastnějším dnem zde na Zemi by byl ten, kdy by již nebylo nikoho, kdo by potřeboval mé rady. Naše problémy by se tím staly pouhou nádhernou hrou – hádankou k vyřešení.
(A já sám se naučil každý den vždy a stále řídit svou Duší. Je toho stále velmi mnoho, čemu ani za mák nerozumím a s čím si nevím rady. Nejsem o nic víc, než Vy všichni ostatní.)
Aleš Votava
Votava-ales@protonmail.com
Komentář Jára:
Dobrý den.
Pan Votava výstižně píše o duši člověka. Je nutné poznávat a soustředit se vnitřně na svou vlastní duši a duchovno Prvopodstaty. Mnoho lidí hledá Boha někde venku ve vesmíru,mimo sebe. Nutné je si uvědomit,že Boha máme velmi ,velmi blízko právě v sobě a jsme s Ním neustále ve spojení skrze Jeho částečku- Duši. Duše je Jeho i naše podstata a přibližujeme se k Ní a k Němu pohledem dovnitř sebe . Je tak blízko,blizoučko. Nedá se uchopit,zvážit a poznat,můžeme ji vnímat a přiblížit se jen pocity, intuitivním vnímáním a taky obrazy při zklidnění. Můžeme se ptát,žádat.Ale duše nemluví žádným lidským jazykem ,pošle obraz,který se musíme naučit pochopit.Pošle myšlenku,ale tu musíme umět zachytit vnitřní intujicí a až později i rozumem zpracováváme dál. Jde o vnitřní spojení,máme vše uvnitř sebe. Poznal jsem lékaře,který se před operací vždy zklidnil a snažil se o vnitřní propojení se svou duší.Jakmile přišla odezva zevnitř s pozitivním pocitem ,začal operovat a vždy vše dopadlo dobře. Bez odezvy pátral dál po příčinách ,okolnostech i rizicích,hledal . S Duší souvisí i příjem a výměna velmi důležité energie, je to energie Lásky.Člověk prostoupen touto energií má rovněž blízko Bohu.Přijmout zamilovaný pár do svého domu bylo naším předkům vždy ctí a radostí. S jejich láskou přišel do domu ,,na návštěvu“ i Bůh. Jestliže jsme propojeni s Duší,jednáme vždy zprávně, naučíme se rozlišovat,vybírat a jsme tvůrčí, s dobrou náladou a šťastnější.Láska duši otevírá a vědomí se rozšiřuje.Negativita, strach a zlost duši uzavírá a kontakt je přerušen,následuje bolest ,stagnace a ovládání jinými lidmi,stáváme se ,,ovcemi“. Láska byla silně potlačena a degradována a v západ.filmech zcela překrucována. V nich se např. sex vysvětluje pouze jako výměna tekutin na bázi hormonů,nic více.Ani zmínka o opravdové Lásce,její energii,jak funguje a proč existuje.Nic o tom,že pomáhá Učit, Tvořit a propojovat s lidmi a Bohem. A taky vůbec nic o tom,že sex je důležitý a krásný teprve tehdy,až k němu přistupuje Energie Lásky…Nejblíže jsme Bohu,zaměřímeli se dovnitř, Energii Lásky implosivně směrovat do sebe, Duše a Vesmír v nás ji natolik zesílí,že ji pak můžeme darovat i ostatním.A nejen lidé,ale i zvířata a ptáci na ni čekají,celá Příroda i Hvězdy zazáří a opět vracejí s povděkem i pomocí , kruh ,spirála a vše se opakuje a zesiluje a rozšiřuje. Opak-strach stahuje,brzdí,spomaluje vývoj,je tu zlost a nenávist a Bolest. Bolest,jako vážný rozhovor s Bohem,že není něco v pořádku!! Nezapomínejme na SVědomí. Je soudcem našich myšlenek a chování.Vlastníme Svědomí,abychom neopakovali chyby.Najděme si cestu k duši pohledem dovnitř. Pomáhá vnímání Krásy, Lásky, celé Přírody i Hvězd . Cesta tam ,,ven“ začíná uvnitř,Jen uvnitř jsme svobodní a šťastní.
28.06.2016 15:25 Editace moderátorem. Doplněn zdroj
1
2
Vrca 27.06.2016 15:34 Bydliště: Praha
82
23
110
Manipulace
Manipulace – manipulation – přesouvání něčeho někam. Působení jednoho na druhé, za určitým účelem. Dá se do ní zahrnout prakticky každý obyčejný rozhovor, ukázání směru, působení myšlenky. Je všudypřítomná a lze ji snadno zneužít. Dá se jí získat mnoho osobního prospěchu – musí být však zákonitě vykoupen na bližních svých. Ten kdo bere, musí mít od koho brát. A ten, který je v roli podřízené, musí být ochoten dát. Ať už vědomě, či podvědomě. Z nevědomosti, či strachu. Je to odpudivý, leč velmi jednoduchý a účinný systém a kdo jej nechápe – je zákonitě jeho plnou součástí.
Manipulace znamená jasný systém nadřazenosti a podřízenosti. Jeden rozkazy vydává, druhý je poslouchá. První je na pozici síly, druhý slabosti. Jeden čerpá, druhý dává. Nic nepochopitelného. Na tomto systému plně stojí celá naše společnost a je v nás natolik zažraný, že ho přijímáme zcela automaticky, aniž bychom přemýšleli:
Opravdu to musí takto být? Je to jediná možná cesta?
První předpoklad úspěšné manipulace je ten, že si jí druhý není vědom. Pak je to velmi snadné. Druhým je pocit nadřazenosti, ono JÁ jsem lepší a schopnější, více vím, lépe umím a TY nejsi pro mne NIC. V každém případě manipulace nepřipouští jakkoli odkrýt své pravé úmysly a nechat se rozpoznat. Poznání její pravé povahy, úmyslu, struktury, projevů a chování je pro ni zničující. Je nucena se spolehnout na život ve stínech a případné pokusy o její zničení řeší silou.
Co se stane, když se člověk otevřeně postaví manipulaci? Dostane úder. Okamžitě, bez skrupulí. Nemusí jít hned o projev fyzický, spíše psychický. Nadřazená osoba se při sebemenším projevu neposlušnosti okamžitě ozve – projeví. Není radno ji podceňovat. Zkušený manipulátor má na své straně zkušenosti, sílu vůle a plně ovládá své Temné umění i oběť. Je připraven zastrašit, zahrát na nejslabší část ovládaného a použít k tomu potřebnou sílu. On má nejenom svoji – ale zákonitě i Vaši. Vy naopak, v roli ovládaného, nemáte plně ani svou vlastní. Je tedy jasné, kdo má zde navrch. Z oslabené pozice se obvykle ozve tiché zašeptání – to je zaraženo do země ocelovou palicí moci. Mnoho lidí se nachází na obou stranách barikády a špatně je zcela jasně tak i tak.
Nenechme se mýlit. Pozice manipulátora je pro něj velmi výhodná a ikdyž si jednoho dne bude muset sklidit svou trpkou úrodu, dobrovolně se své pozice jistě nevzdá. Můžete to zkusit po dobrém. Jen klidně do toho. On, ze své pozice síly, vy, ze své pozice slabosti. Výsledek? Vytře s Vámi podlahu tak, jako vždy předtím. Síla pohrdá slabostí. Síle se nedá vzdorovat prosbami. Temnotě květinou. Silné rozdupá slabé, mocné ubije chatrné. Tato myšlenka je proti všemu, co do nás dnes tak vehementně cpou. Je proti tomu, co nás učili i za co trestali. Je to však tak, Lež zůstane Lží.
Síla respektuje pouze sílu stejnou – lépe větší. Není možné se postavit Temnotě, jako roztřesená troska, kterou pošle k zemi první ostrý argument, první silnější rána. Je to velmi těžký úkol. Nalézt v sobě dostatek sil postavit se otevřeně na odpor – a nesklouznout k technikám a praktikám Druhé strany. Zůstat věrný Ctností a odmítnou Neřesti. Tato chyba je taktéž velmi rozšířena. Uvedu příklad stravování:
Všechny ty –ismy na konci různého druhu stravovacích návyků. Jako takové ničemu neškodí a jsou prospěšné – problém přichází při konfrontaci s ostatními. Sám jsem to zažil. Ten pocit odsouzení ostatních za to, co jedí a dělají (podle mne) špatného. První myšlenka změny k citu je správná, přichází však vymezení a nenávist k ostatním – a to už jsou praktiky Druhé strany. Nepřichází žádné vcítění se do pohledu druhých. Nemluvím o toleranci, ta je vždy špatná. Tolerovat něco, co mne ubližuje, je vždy špatné a nástrojem Temna.
Následující se popisuje velmi těžko, aniž bych sám neuklouzl. Náhradou za toleranci by mělo být vcítění se, pochopení PROČ. Proč druzí jedí maso. Proč druzí ubližují sobě a ostatním. Proč nenávidí. Podvádí. Proč pijí. Berou drogy. Proč dělají to a ono. A proč dělám já sám cokoli z toho. Hledání odpovědi.
Cítíte ten rozdíl? Z této pozice neodsuzuji. Nedělám ze sebe lepšího, než jste Vy. Z této pozice mlčím, pozoruji a uvnitř se tiše ptám: Proč? A všechny odpovědi přijdou ne zvenčí, ale zevnitř. Pokud člověk opustí své dosavadní pokroucené a většinou mylné názory – dostane nové, čistější, méně zkreslené. K tomuto je třeba říci následovné:
Téměř žádný z Vašich názorů není ve skutečnosti Váš. Kdo si dá tu práci a skutečně si zblízka prohlédne svá jednotlivá přesvědčení hezky zblízka – zjistí, že mu byly dány zvenčí. Dány v lepším případě. Většina nám byla doslova vnucena násilím, pod hrozbou trestu fyzického a psychického. Půjdeme ještě hlouběji:
Tyto názory nám nebyly dány jen tak někým. Byly nám vnuceny v drtivé většině případů našimi nejbližšími – milovanými. No řekněte: Mohl by mi snad můj tatínek Lhát? Maminka mnou manipulovat? Babička s dědečkem mnou pohrdat? Vžijte se nyní do svého dětského já:
No mohli by mi snad něco takového udělat? Tatínek? Maminka? Ti, pro které bych zapřel svět, jen aby mne milovali? Udělejte to a poznáte odpověď.
Nenávist není na pořadu dne. Na všechno platí vžít se do druhého a ptát se, PROČ? Proč se ke mne tak zachoval? Proč mi toto udělal? Jak mohl být vůbec schopen něčeho takového? Proč to necítí tak, jako já? Otázka PROČ, je tajemstvím k oživení své dětské nevinnosti, kterou mnoho z nás již dávno pohřbilo. Je to cestou ke své Duši, k vykoupení, osvobození. A bolí tak, jako nic jiného.
Ta jednoduchá otázka je schopna rozervat naše vědomí na kusy. Všechny ty lži vyjící agónií v jediný okamžik nás mohou poslat spolehlivě k zemi. Ochromit, ponížit – a porazit, pokud na ně budeme sami. Proto je tak nezbytně nutné znovu se dotknout své Duše a jejím prostřednictvím se dívat na svět. Ne manipulací a klamem někoho jiného.
Pro mne mnohdy neřešitelný problém, je z jejího pohledu naprosto směšný – přímo k popukání. S její pomocí odejde takřka sám, z mé strany se rovná těžkému soužení s nejistým výsledkem. Vžít se do druhých, vcítit a více poslouchat, než mluvit. To jsou možné cesty. Někdo to samozřejmě bude chtít hnát silou a co nejrychleji – nabije si však ústa stejně tak, jako dříve já.
Ne ovládnout, ale pochopit. S pochopením přichází Krvavé slzy, kterých nebude málo, a unesou je jen silní. Má to však cenu, má to budoucnost a sílu změnit svět. Mluvilo o tom mnoho duchovních mistrů, ale podle mne to chce bližší vysvětlení:
I pouhý jedinec, vlastně jedině a pouze jedinec, je schopen změnit úplně vše. Dav ztrácí tuto možnost a sílu. Jde to, lze to. Dá se to. Vím, že jsou to stále jen neurčitá slova, ale mějte strpení. Na otázce Duše stojí budoucnost nás všech, není možné ji uspěchat.
Aleš Votava
Votava-ales@protonmail.com http://www.prvopodstata.cz/
28.06.2016 15:25 Editace moderátorem. Doplněn zdroj
1
2
Vrca 27.06.2016 15:34 Bydliště: Praha
82
23
110
STRACH
Strach je nejsilnějším prostředkem manipulace. Nástrojem mocných – slabostí ovládaných. Je přímo určujícím faktorem, který rozhoduje. Obecně se dá s jistotou načrtnout následující rovnice:
Čím více Strachu lidská bytost vlastní – tím labilnější, slabější a chatrnější je. Čím méně Strachu v sobě ukrývá – tím silnější, stabilnější a šťastnější se stává. A především – tím odolněji a silněji je schopna vystoupit proti silám Temna, které nenachází půdu pod nohama.
O Strachu bylo řečeno a napsáno již mnoho a mnoho. Očividně to však stále nestačí. Pod pojmem strachu se skrývá titanová stěna mezi člověkem a jeho Duší. Strach nedovoluje inovovat, hledat nové nápady a cesty. Pokládat otázky, projevovat se otevřeně a bez nepřirozených zábran. Je taktéž onou železobetonovou klecí, ve které je naše vědomí pevně uzavřeno. Vše mimo tuto malou oblast podléhá přímo bytostnému strachu a vždy bude mnohem jednodušší zůstat uvnitř, než-li se pokusit prorazit ven. Stačí jen lehce nakouknout prasklinou ven – a už ten pouhý pohled dokáže natolik vyděsit, že se rovná vzdání veškerého dalšího úsilí. Jako příklad bych tentokrát použil pojem Vůdce:
Skutečný Vůdce se dokázal srovnat se svým strachem. Ano, stále ho cítí, ale už se jím nenechá zastavit, manipulovat – ovládat. Ve chvílích klidu je schopen naplno užívat života – v kritických situacích neselhat a správně, s citem reagovat. Je připraven na sebe převzít zodpovědnost nejenom za své, ale i konání těch, které vede. Cítí-li, že je to třeba. Dospěl uvnitř z dítěte, dokázal se postavit svým selháním a přestal ukazovat prstem na druhé. Takový jedinec je schopen otevřeně přiznat chybu a ihned se z ní poučit. Je schopen určovat směr, aniž by byl nucen přistoupit ke skryté manipulaci a otevřenému násilí. Je silný, přesto používá svou převahu s citem. Je otevřený, nikdy nelže, nevymlouvá se. Koná a přebírá za své činy plnou zodpovědnost. Lidé ho nenásledují ze Strachu, ale z obdivu a přirozeného respektu. Z vědomí toho, že je vede spravedlivě a pokud se objeví někdo schopnější, je připraven předat své místo. To znamená být skutečný Vůdce. Ne vynucený a darovaný post diktátora, ale respektované postavení momentálně nejschopnějšího.
Lidský svět snad jednoho dne už žádné Vůdce potřebovat nebude. Do té doby budou však žalostně postrádáni. Dnes vládne ten, který mistrně ovládá manipulaci, cíleným a násilným způsobem degraduje ostatní tak, aby mu byli podřízeni. Nedává šance na vzestup, který by ho mohl stát jeho vlastní místo. Neuznává své chyby. Neukazuje pravou tvář svou i věcí kolem sebe. Kritizuje, kritiku však sám nepřijímá. Svá jasná selhání bagatelizuje, ohýbá páteř před mocnějšími a tím nastavuje zrcadlo všem, kteří jsou jím ovládáni.
Takový člověk selhal především ve dvou aspektech: Nedospěl a nepřekonal svůj Strach. Tato kombinace byla v každé době velmi populární a neuvěřitelně destruktivní – Temná. To, že byl lid ochoten tolerovat takovéto vládce svých osudů a nechal je určovat směr – vždy všem jasně nastavovalo zrcadlo.
Strach umožňuje páchat všechna zvěrstva a je přímou jízdenkou k Temné straně. Opravdu brilantně byla tato cesta ztvárněna v sáze Hvězdných válek v postavě Anakina. A on, leč zcela pod kontrolou Temnoty, byl na konci přemožen citem. Veden spravedlivým hněvem se dokázal Temnotě postavit, konat a tím se vyvázat z jejích spárů. Bylo to výmluvné – v každém okamžiku má lidská bytost vždy možnost říci jasné a rozhodne NE. A děkuji, že je tomu tak.
Strach přímo blokuje cestu k naší Duši a je nezbytné dokázat se s ním vyrovnat. Především ho poznat – následně přijmout. Boj se strachem vede k jeho posilování. Živení ve formě obav, sebeobviňování a degradování sebe sama k jeho narůstání. Nenabízím žádnou snadnou, ani jednoduchou cestu. Akt Vidění, je ten snad nejtěžší, kterým musí lidská bytost projít. Vidět svá i selhání druhých. Všechno to utrpení, jenž vykonal a koná sobě a bližní svým. Je to však potřeba a nutná zkušenost k prožití.
Strach se nedá úplně potlačit. Takový si vždy najde cestu na povrch v té nejnevhodnější chvíli a je schopen nám zavařit tak, jako nic jiného. Je potřeba ho neodmítat, nezavrhovat. Pokud je vědomím uznána jeho existence, je to první mocný krok a jeho vytáhnutí z hlubokého nevědomí. Za další musí být pojmenován, roztříděn, poznán. Tato
část je velmi bolestná a mnohdy odmítaná. Člověk cítí svou hanbu. Vidí, jak odpudivý Stín v sobě skrývá. Ten však ukrývá Pravdu o něm samém.
Práce se Stíny je jednou z nejhodnotnějších, jakou jsem podstoupil. Přinesla mnoho vynesené bolesti – následně však transformovala mou slabost v opak. Každý ze Stínů byl v prvotní okamžik natolik odporný, že jsem ho nechtěl za žádnou cenu vidět. Co vidět! Vůbec připustit jeho holou existenci! Takové konaní je však Lež a jako takové nese pouze další utrpení. Pojem Strachu lze uspokojivě řešit a nepotřebujeme k tomu vůbec nikoho dalšího.
Pro ty, jenž se odváží, je zde svět Stínů. Skrývá se hluboko uvnitř naší Prvopodstaty a dělá nám ze života učiněné peklo na Zemi. Pokaždé, když Vás vaše tělo, svědomí, city a činy zklamou – hledejte za tím jeden ze svých Stínů. Ty nám nepokrytě škodí, je to však pouze polovina Pravdy.
Stín, jako takový, je kus naší Prvopodstaty. Je částí, která byla naším okolím, nebo námi samotnými, zavrhnuta –zašlapána hluboko do zatracení. Taková část nebyla jen jediná, to ani omylem. Jedna po druhé, schopnost za schopností. Jak Stínů přibývalo, naší Lidskosti ubývalo. Dříve plná, jednotná a překrásná bytost se změnila v za živa hnijící trosku. Už se nebylo možné upřímně radovat, stalo nesnesitelným jakkoli projevovat. Bylo zakázáno mluvit, mít vlastní názor, myšlenky a sny. Kde byl dříve život, nyní nezbylo nic. Prázdnota, číhající Temnota. Každý okamžik se stává utrpením, jež není možné utišit, hlad nasytit. Duše je tak dlouho potlačována, až se přímé spojení přeruší. Člověk zapomene. Kdo byl, je, může být. V zatracení se propadnou sny, budoucnost i naděje. Zbude pouze bolest, na nic dalšího již není pomyšlení.
Nastává Temná noc Duše.
V tomto období není nic dost dobré, vše je natřeno nejčernější Temnotou. Utrpení vždy přítomné, nenávist hluboce procítěna. Každý den se mění v boj vůbec pokračovat a neukončit marné utkání. Jediné utěšení se ukazuje v alkoholu, ženách, drogách, penězích, věcech, sexu, hazardních hrách, moci. Každý si vybere to své. Tento stav je tanec na hraně propasti a jako takový již v určitém bodu beze strachu z následků. Člověka přestane zajímat, jestli bude na své cestě pokračovat, nebo ji ukončí. Přestanou platit ohledy, jakákoli zodpovědnost.
Nastává nejtemnější chvíle Temné noci Duše a v té se rozhodne:
Opětovné probuzení a nalezení cesty – nebo definitivní ztráta sebe sama. Nalezení života – ukončení života. Mnoho skutečně Probuzených lidí prošlo právě Temnou nocí Duše. Dalším se stalo něco natolik silného, že jim to naráz zbořilo celý jejich svět. Mnoho se pod touto tíhou již nenarovnalo, další tím získali nekonečně více, než kdy měli. Nepřísluší mi to hodnotit. Můj úkol je o tom povědět ostatním. Říci jasně a zřetelně, že cesty tu jsou. Že každý zatracenec se může vykoupit. Ne však skrze druhé, mne nevyjímaje. Vykoupení z utrpení má každý pouze ve svých rukách a nikdo jiný nad ním nemá žádnou moc. Síla lidské Duše je zcela mimo jakákoli měřítka. Hledejte a naleznete. Lidé vymysleli mnoho technik k jejímu hledání, žádná skutečně a vždy fungující však neexistuje. Vše chce Váš čas, pozornost a energii. Mnoho energie…
Po poznání povahy každého Stínu přichází chvíle nejtěžší. Ta, kdy jsme schopni zatnout zuby a obejmout tuto pokřivenou, odpornou kreaturu, jenž jsme sami vytvořili. Obejmout, odpustit jí a znovu ji milovat. Postavit se a ze všech sil zakřičet, že tohle jsem přeci JÁ! Že není nic, za co bych se měl před kýmkoli stydět! Že mne již nezajímá a nezlomí lživé odsuzování sebou samým a druhými! Síla takového činu je srdcervoucí. Tam, kde dříve vládla slabost, přichází síla. Rozpuštěním svého doposud nenáviděného Stínu, ho tímto způsobem znovu integrujete do své bytosti. Dříve rozervaná, rozmetaná na stovky kusů, se začne pomalu slévat do jediného útvaru. Je to návrat domů, skutečně fungující cesta pro ty, kteří již podlehli Temnotě. Prošel jsem jí, dá se to uskutečnit.
Rozhodujícím faktorem je Rozhodnutí. Dokud jej neučiníme, zůstaneme bezmocní. Rozhodnutí je prvním krokem tím, či oním směrem. Směrem od propasti, nebo do jejích hlubin. Energii Rozhodnutí není radno podceňovat. Její síla je nesmírná a setrvačností nás povede směrem, kterým jsme se rozhodli. To je na jednu stranu pozitivní, na druhou nám však nedovolí přestat. Bude do nás tlouci a bít kdykoli se zastavíme a odmítneme jít dál. Povzbuzovat a zvedat nás, kdykoli upadneme. A v jednu chvíli přestaneme vnímat rozdíl mezi Rozhodnutím a svou Duší. Tím se nám otevře
její svět, a jakmile ji poznáme, přijít o ni se pro nás stane zcela nemyslitelným. Slova jsou zde zoufale prázdná, nemá smysl se ani pokoušet.
Pouze Ona nám dá vše, po čem toužíme. Pouze Ona nás učiní znovu lidmi, kteří se postaví za Dobro a zničí jednou a provždy Zlo uvnitř nás. Pouze Ona nám dá smysl života, na který bez ní nikdy nepřijdeme. Lež nás od ní oddaluje, bude proto zavrhnuta. Podvádění a nenávist ji způsobují utrpení a to nedopustíme. Vše negativní se pro nás stane nemyslitelné, protože Ji (sobě) tím ubližujeme. Má to však jednu zásadní výjimku:
Znovu postavíme své Hranice. Ne proto, abychom se oddělili od ostatních, ale abychom Ji (sebe) byli schopni ochránit před Zlem. Tyto Hranice budou otevřené těm, kteří jsou Ctihodní a hodni naší Lásky. Budou naopak zavřeny a tvrdě hájeny proti těm, kteří Ji (nám) budou chtít ublížit. Tím se jasně vymezí hranice Dobra a Zla a opětovně obnoví naše Lidskost.
Cesty jsou pro nás otevřeny. Vyberte si. Čím déle budete váhat s nápravou – půjdete cestou Temnot, tím horší utrpení zakusíte Vy a Vaším prostřednictvím i my ostatní probuzení. Ta bolest Země i naší společné Duše je nesnesitelná.
Myslím, že bylo v tomto okamžiku řečeno vše podstatné. Budoucnost záleží na tom, co činíme právě nyní. Je to jen na nás a výmluvy nadále nikoho nezajímají. Jisté je, že naše Zem toho již více neunese. Pokud to nepůjde po dobrém, poradí si s námi tvrdšími metodami. Je to bezpodmínečně laskavá Matka, ale nenechá se od nás zabít.
Autor: Aleš Votava
Votava-ales@protonmail.com http://www.prvopodstata.cz/
28.06.2016 15:26 Editace moderátorem. Doplněn zdroj
1
2
Had 28.08.2020 21:21 Bydliště: Tam kde hřmí stihačky
Zlo od dobra dělí jen naše myšlenka. Na nás záleží jak nazíráme na věci, na vnější svět. Nemluvě o energetickém vyzařování a frekvenci kterou se šíří rychleji než paprsek světla. Její charakteristiku, moc určuje a vytváří každý jedinec a to podle své dosažené vnitřní kvality. Základní myšlenky jsou pozitivní, přináší vnitřní klid, naopak myšlenka zlostná paralyzuje nejen jejího nositele ale i ostatní.
Myšlenky vytvářejí realitu, o tom není pochyb. V takovém případě jsme režiséři našeho života. Není tomu ale u všech lidí, spíš naopak, scénář jejich života píšou druzí. V dnešní době jsou to politici, média, reklamní společnosti, tržní žraloci pod vládou globalistů všeho možného jen ne dobrého, zdravého pro člověka i naši planetu.
Naskýtá se otázka, kdo nebo jaký typ člověka podlehne nebo neprohlédne tento manipulační záměr. Odpověď je na snadě, podlehne jen ten člověk, který se spoléhá na vše okolo, jen ne sám na sebe. Protože sám sebe nehledá, neptá se po svém vlastním původu, neví kdo je. Pokládám za naprosto prvotní otočit pozornost z vnějšku do sebe sama, do zdroje.
To co totiž dělají, praktikují ve všech státech přisluhovači „světomocnářů“ je, že se všemi prostředky snaží odvést pozornost všech lidí ven, upoutávat, zaměstnávat, strojit, vymýšlet za pomocí vědeckých kapacit všemožná zařízení, nařízení a způsoby jak masově působit a ovládnout myšlení lidí. Odpustím si, expresivně udělat z nás debily (rozuměj otroky). A na toto se totiž „hraje“! Vědomi si nebezpečí síly koncentrované myšlenky probuzeného a vědomého člověka-ů. Toho se obávají! Stejně tak dobře ví, že člověk neprobuzený se bude neustále rozčilovat, emocionálně potácet v pochybách o všem možném, shánět se po všem nemožném v neustálém rozporu vlastní dvojnosti, obklíčen uměle vytvářenou bariérou zmatku a strachu…. To se to pak „vládne že“?
2
0
Píďalka 29.08.2020 01:31 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Sam napsal(a):Zlo od dobra dělí jen naše myšlenka.
A přesto, nebýt toho kontrastu, neexistovalo by ani jedno. Jedno bez druhého by znamenalo zánik.
Podpořte chod fóra 