Smlouva o neútočení mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem, známá jako pakt Ribbentrop-Molotov, na základě které si Hitler a Stalin rozdělili Polsko, byla úspěchem tehdejší diplomacie SSSR a byla v národním zájmu. Rusové by na ni tak měli být pyšní, uvedl bývalý Putinův šéf kanceláře a nynější zmocněnec pro ochranu životního prostředí, ekologii a dopravu Sergej Ivanov. Informuje o tom agentura RIA Novosti.
Putinova pravá ruka: Na pakt Ribbentrop-Molotov bychom měli být pyšní, byl v národním zájmu
Solženicyn o generálu Vlasovovi: K vlastizradě došlo, ale byla to zrada Stalinova
Pokud se o generálu Andreji Vlasovovi hovoří jako o zrádci, jak by se pak mělo mluvit o vůdci Josifu Stalinovi? Ruský spisovatel Alexandr Solženicyn v tom měl jasno. Pokud byl někdo zrádce, byl to uctívaný generalissimus, a pokud Sovětský svaz válku vyhrál, nebylo to díky Stalinovi, ale jemu navzdory.
Ve své legendární knize Souostroví Gulag Solženicyn popisuje klíčové okamžiky, které vedly Vlasova k jeho „přeběhnutí“ na druhou stranu.
Líčí, že Vlasov patřil k nemnoha zkušeným vojákům, kteří přečkali šílenou a nesmyslnou Stalinovu čistku koncem 30. let: „Zřejmě nebyl nějak spjat s vyššími vojenskými a stranickými kruhy, a proto se přirozeně ocitl v onom stalinském ‚druhém sledu‘, který nahradil vyvražděné velitele armád, divizí a brigád… Z dalšího lze usoudit, že v oné nové generálské směně, v níž bylo mnoho naprosto omezených a nezkušených důstojníků, patřil Vlasov k nejschopnějším… Jako generálporučík velel už v roce 1941 u Kyjeva 37. armádě. Probil se z obrovského kyjevského kotle a v prosinci 1941 velel u Moskvy 20. armádě.“
olženicyn pak popisuje, jak se Vlasov stal velitelem 2. úderné armády, v jejímž čele zahájil 7. ledna 1942 pokus o prolomení leningradské blokády. „Jen 2. úderná armáda zaútočila úspěšně a v únoru 1942 pronikla za německé postavení do hloubky 75 kilometrů! A od tohoto okamžiku nemělo ani pro tuto armádu Stalinovo vrchní hazardérské velitelství ani posily, ani munici.“
Dopadlo to tak, jak muselo.
„Tak zůstal i Leningrad dále o hladu v blokádě… V březnu se ještě držely zimní cesty, ale v dubnu rozbředl celý ten bahnitý terén, v němž se pohybovala 2. úderná armáda, a tak neměla žádné zásobovací cesty ani pomoc ze vzduchu. Jeho armáda zůstala bez proviantu – a přitom Vlasovovi odmítli dát povolení k ústupu! Po dvouměsíčním hladovění a vymírání (vojáci, kteří to přežili, mi pak v butyrských celách vyprávěli, že ostrouhávali kopyta zdechlých hnijících koní, vařili to a jedli)
Podpořte chod fóra 