E_manovo (uzavřené) vlákno, ve kterém se snaží popsat své pokusy s nelineárním elektromagnetismem
Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
E_man 30.09.2016 11:32 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Již třetím rokem se zabývám myšlenkou zkusit provádět měření elektromagnetických jevů, které jsou částečně presentovány na různých webových stránkách, literatuře a hlavně plynoucí z mých (zatím) nezodpovězených otázek.
Aby se neztratila kontinuita mých myšlenek, pokusů a závěrů z nich plynoucích, založil jsem toto vlákno jako uzavřené s tím, že diskuse bude vedena v paralelním vlákně s názvem "Duální transformátor-Diskuse".
0
1
E_man 30.12.2016 17:36 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Tak se po dlouhé době konečně dostávám k tomu, abych presentoval své současné pokusy.
Začnu základní myšlenkou, která vychází z jednoduché magnetizační křivky měřené na feritovém toroidním jádru.
Přivedením pulsu napětí 60V na cívku toroidu naměřím např průběh proudu viz Měření M19a01a či M19a01c.
Je vidět, jak prudce nelineární je indukčnost cívky v oblasti, kdy dochází k nasycení jádra.
Indukčnost této cívky (a vlastně permeabilita jádra) je dána tečnou k průběhu křivky, což se dá snadno dokázat.
Čím strmější křivka, tím menší indukčnost a tedy tím menší permeabilita. V oblasti velkých proudů se pak permeabilita blíží permeabilitě vzduchové cívky a tedy permeabilitě vakua.
Myšlenka, kterou se zabývám je pokusit se využit právě tuto změnu permeability.
Souvisí to s otázkou, kterou jsem si před nedávnem položil viz „Co se stane, když prudce změním indukčnost cívky?“ http://www.omforum.cz/forum.php?t=102&str=1&info=1410#1410 .
Na závěr jsem v tamtom příspěvku uvedl:
Z analogie (duality) elektromagnetismu by tedy mělo platit L x I = konst, a proud by se tedy měl zvětšit 5x.
Ale je tomu skutečně tak?
Teď už vím, že LxI=Φ je magneticky tok. Ze znění Lenzova zákona víme, že:
Indukovaný elektrický proud v uzavřeném obvodu má takový směr, že svým magnetickým polem působí proti změně magnetického indukčního toku, která je jeho příčinou.
Z toho vycházím při svých pokusech, kdy se snažím parametricky změnit permeabilitu (potažmo indukčnost) s co nejmenším energetickým „nákladem“. Parametrická změna permeability třeba v rezonančním obvodu má za následek také parametrickou změnu magnetického toku, proti čemuž velmi hlasitě protestuje právě ten výše zmíněný „Lenzův zákon“. Pokud se nám podaří zátěž v takovém obvodu „opřít“ jen o tuto parametrickou změnu magnetického toku tak, abychom vyloučili zpětné působení na primární vstup napájení (Lenzless), mohli bychom „mít vyhráno“.
Zdá se mi, že jsem našel minimálně dva způsoby, jak odstranit přímé působení zátěže na primární (rezonanční) obvod. V tom prvním případě využívám dva transformátory v sériovém zapojení.
Na druhý (paralelní) způsob mne přivedl Chris Sykes na OverUnity viz vlákno http://overunity.com/15395/partnered-output-coils-free-energy .
Stále nemohu říci, že to je cesta k získávání VE. Hlavní problém zatím vidím v tom, že režim, ve kterém provozuji rezonanci obou transformátorů je velmi ztrátový. Ztrátu více než 30% energie v průběhu 1/2 cyklu (bez zátěže) zatím nedokážu nahradit ziskem na zátěží. Vidím však další možnosti, jak tyto ztráty snížit (snad i pod 10%).
Pokračování příště
Měření M19a01a a M19a01c (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
3
E_man 31.12.2016 14:49 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Vytvoření magnetického pole ve feromagnetickém materiálu (feritovém jádře) můžeme provést
a) permanentním magnetem
b) budícím proudem v budícím vinutí
jak je ukázáno na přiloženém obrázku.
Permanentním magnetem je to zdánlivě nejjednodušší. Klade to však značné nároky jak na mechanické provedení, tak i na znalost vlastností permanentních magnetů.
Proto při svých pokusech zatím pracuji s budícím vinutím, abych měl při měření proudu přehled, v jaké oblasti sycení se jádro v jednotlivých fázích nachází. Pokud se dopídím k nějakým výsledkům s budícím proudem, věřím, že najdu způsob, jak to nahradit permanentním magnetem.
Zde si musíme uvědomit, že zatímco v případě permanentního magnetu je budící intenzita H tvořena supravodivými proudy na atomární úrovni, tak v případě b) je budící intenzita H dána proudem ibud z nízkovoltového zdroje napětí (není nakreslen). Proud je tady omezen stejnosměrným odporem budícího vinutí (včetně odporu tlumivky).
V části c) přiloženého obrázku pak vidíme průběh základní materialové konstanty jádra - permeability μ na intenzitě magnetického pole H. Také tady, jak můžeme proudem v dalším vinuti něnit intenzitu H okolo nastaveného pracovního bodu jádra, ať už jsme jádro vybudili permanentním magnetem či budícím proudem. Také vidíme, že permeabilita jádra na začátku roste do maxima načež dochází k prudkému poklesu permeability v závislosti na intenzitě magnetického pole H. Ostatně to vidíme i na oscilogramu měření M19a01c v předchozím příspěvku. Tam vidíme tečnu v počátečním bodě strmější (tedy s menší permeabilitou), než o kousek dále, kde má tečna nejmenší sklon (největší permeabilitu), aby pak prudce narůstal prod při prudce klesající permeabilitě.
Vidíme tedy, jak můžeme pomocí jakéhosi pomocného proudu I na pomocném (zeleném) vinuti měnit permeabilitu jádra. Později pak budu tento proud vytvářet v rezonančním obvodu, a budu jej proto nazývat Irez.
Toto vše tady není určeno zkušeným "magnetářům". Uvádím to zde proto, abych se mohl v dalším na tyto informace odvolávat.
Tady se vrátim k původní myšlence pana Lenze, tedy že: Indukovaný elektrický proud v uzavřeném obvodu má takový směr, že svým magnetickým polem působí proti změně magnetického indukčního toku, která je jeho příčinou.
Jestliže tím pomocným (rezonančním) proudem změníme permeabilitu jádra, dojde následně až ke změně magnetického toku Φ. No a změna je život, jak by možna řekl pan Faraday a podle vztahu že indukované napětí jde proti změně magnetického toku tedy že Uind = -dΦ/dt. No a to indukované napětí bychom mohli vidět na tom černém výstupním vinutí.
Tak jednoduché to však není. Problém je, že toto všechno je namixované v jednom jádře a přes vzájemné magnetické vazby (vzájemné indukčnosti) se nám to všechno tak silně ovlivní, že ten rezonanční proud nejen že vyvolá změnu permeability, ale zároveň se nám promítne i do toho výstupního indukovaného napětí. V lepším případě z toho dostaneme obyčejný transformátor, a v tom horším případě transformátor s obrovskými ztrátami v jádře.
Jak tedy dál?
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
1
1
E_man 15.01.2017 15:00 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
I uspořádal jsem měření podle přiloženého obrázku.
Použil jsem však dvě jádra (feritové toroidy) tak, že přes obě jádra jsem navinul budící vinutí, do kterého jsem pustil magnetizační proud.
Magnetizační proud mi vytvořil v obou jádrech magnetické pole shodného směru tak, že velmi silně přebudil jádra až došlo ke značnému poklesu permeability (viz křivka permeability vpravo dole - orientační náčrtek).
Na obě jádra jsem navinul resonanční vinutí spojené do série ale tak, aby mi střídavý resonanční proud z nabitého resonančního kondenzátoru budil jedno ze dvou jader proti magnetizačnímu poli.
Idea:
Pro budící vinutí se obě jádra chovají jako jediné jádro s velmi nízkou permeabilitou (díky velkému proudu v budícím vinutí).
Připojením nabitého kondenzátoru do proti sobě zapojeného resonančního vinutí vyvolá střídavý proud střídavou změnu intenzity magnetického pole H (ampérzávity), která se v jedné půlvlně odečte od magnetizačního (budícího) pole a ve druhé půlvlně přičte. Totéž se děje stejným resonančním proudem i ve druhém jádře ale v opačném pořadí
Vzhledem k tomu že resonanční vinutí jsou zapojená proti sobě, neindukuje se resonanční napětí do budícího vinutí a resonanční vinutí si tím pádem kmitá svými tlumenými kmity.
Jenže.
V každé půlvlně dojde k vybití kondenzátoru do obou rezonančních vinutí. Maximum proudu vyvolá prudký nárůst permeability a tím pádem parametrickou změnu magnetického toku. Tato změna v průběhu jednoho cyklu resonančního obvodu však proběhne 4x ( Narůst-Pokles-Nárůst-Pokles). Tato parametrická změna magnetického pole pak vyvolá v budícím vinutí napětí (nebo v zátěžovém vinutí navinutém paralelně s budícím) přesně podle Faradayového zákona ale o dvojnásobné frekvenci. Zátěž na tomto vinutí mi pak velmi málo zatěžuje primární rezonanční obvod.
I když měření a skutečné zapojení mi toto potvrdily, stále jsem nedosáhl toho, aby mi indukovaný výkon na zátěží pokryl ztráty v rezonančním obvodu.
A na tom se snažím teď pracovat.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
2
1
E_man 15.01.2017 19:07 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Na předchozím obrázku mám nepřesnost ve smyslu indukovaného napětí v budícím (zátěžovém) vinutí. Ve skutečnost má při takto orientovaných vinutích a napětích průběh opačnou polaritu, jak mám nakresleno v přiloženém obrázku.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
E_man 25.01.2017 10:15 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Když jsem nad průběhem permeability (viz předchozí obrázek) přemýšlel došel jsem k názoru, že to musí fungovat i s jedním transformátorem. A ten jev se opravdu za určitých podmínek projeví i s jedním transformátorem.
Nejdříve však trochu fyziky.
Ještě z elektrotechniky roku 1955 vím, že indukčnost L je poměr indukčního toku k proudu, který jej vyvolal tedy
L=Φ/I a následně Φ=LI
Pokud však nastavíme pracovní podmínky tak, že se nám s intenzitou magnetického pole (tj s proudem) mění i permeabilita (tj indukčnost L), nemůžeme už vztah Φ=LI použit a musíme na to jít s použitím difernciálních parametrických rovnic kdy
dΦ = d(L(t).I(t)) ==> dΦ/dt= L(t)di(t)/dt + I(t)dL(t)/dt
následnou integrací pak dostaneme Φ = ∫L(t)di(t)/dt + ∫I(t)dL(t)/dt
Domnívám se, že právě druhý integrál ∫I(t)dL(t)/dt představuje tu část magnetického toku, který je vyvolán parametrickou změnou vlastnosti materiálu (změnou permeability). Tato parametrická část magnetického pole pak svoji změnou vyvolá podle Faradaye magnetomotorické napětí
U = -dΦ/dt.
Toto napětí vybudí proud na zátěží který následně podle Lenzová zákona vyvolá magnetický tok Φz a který tedy směřuje proti magnetickému toku Φ.
Při vhodné volbě parametru tohoto transformátoru pak lze dosáhnout toho, že Lenzův magnetický tok Φz už nesměřuje proti rezonančnímu toku Φrez ale v jeho směru, tedy že nám nezatěžuje rezonanční obvod.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
25.01.2017 13:17 Editace moderátorem.
0
4
E_man 12.02.2017 19:28 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Znovu jsem se vrátil k předchozímu měření a prověřoval jsem zapojení vinutí a jejich orientaci. Musím konstatovat. že jsem se popletl smysl zátěžového vinutí, takže zátěžový magneticky tok Φz nebyl ve směru Φrez, ale proti němu a tedy že mi zátěž zatěžovala rezonanční obvod.
Znovu se vrátím k měření na duálním transformátoru a znovu všechno prověřím.
To hlavně proto, abych zatím nebudil zbytečnou euforii a nebyl za lháře.
Omlouvám se.
1
2
E_man 16.07.2017 15:55 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Další myšlenka kterou sleduji má několik fází, které bych rád prověřil.
Jako součást té myšlenky je vytvořeni toroidu permanentního magnetu, který by byl tvořen magneticky tvrdým materiálem namagnetovaným nikoliv tak, jak se běžně dodávají tj. sever na jedné ploše a jih na druhé ploše ale tak, aby magnet byl namagnetován dokola (jako kdybychom navinuli toroid a pustili do jeho vinuti proud). Takový toroid by se měl navenek jevit jako magneticky neutrální.
Proto se pokouším odmagnetovat toroid permanentního magnetu z magnetronu mikrovlnky s cílem pokusit se jej namagnetovat v souladu s mým záměrem.
Odmagnetování na plotýnce elektrického vařiče nevyšlo kvůli nedostatečné teplotě.
Odmagnetování na propan butanovém vařiči (magnet umístěn ve "psí nerezové misce za 18kč ve frcu) však už bylo úspěšné.
Navinul jsem na něj 31z lánka Cu-2mm
V dalším provedu
a) měření na toroidu
b) pokusím se jej namagnetovat buďto na ss svářečce pomocí proudu 100-150A tj pustím tam 3-4.5 tisíce Az, nebo nainstaluji výboj z kondíků 4.5G nabitých na napětí cca 350V
c) provedu měření na nově namagnetovaném toroidu.
Podpořte chod fóra 