Str.: 1, 2 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Poota
Dva světy Nejsem si jist zda to z mého předchozího povídání vysvitlo dostatečně jasně a tak to pro jistotu ...
Poota 12.09.2018 21:56 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Láska
Jak vidět, začal jsem opravdu Láskou s velkým "L", tedy s takovou tou mileneckou, která je charakteristická zcela specifickým "zpitoměním", kterému se říká zamilovanost - a která dříve či později tak nějak podivně "vyčichne" a nejčastěji přejde "do ztracena", což je pro ni zcela typické.
Samozřejmě průběh bývá i "různý", ale to je většinou díky rozličným zásahům či ovlivňováním protistrany, tedy objektu touto Láskou milovaným, což prozatím budu pomíjet, ale i na to časem dojde.
Zajímavý a zároveň i dost prozrazující je právě ten její průběh, který je na první pohled tak nějak nelogický a z biologického hlediska by tak "měl nebejt".
Pro mě je to indicie, že se jedná o zákonitost nehmotného světa, která je dění ve světě hmotném nadřazena. Abych zbytečně nezdržoval planým řečněním - jde o to, že při tomto typu lásky, tedy Lásce, se snažíme získávat. Takové "získávání" je v nehmotném světě propojeno s "odebíráním" a tudíž i dříve či později vznikem "nedostatku". V trojrozměrné realitě je to "získávání", nejčastěji slastných prožitků, spojeno s produkcí efedrinů, které způsobují stav opojení, ale pro jeho stejnou intenzitu je nutné prožitky stupňovat - při stále stejné intenzitě prožitků produkce efedrinu klesá a dostavuje se rozladění, čili Láska jaksi slábne a postupně se vytrácí.
Pokud by někoho zajímalo, kam se "ztrácí" ty získávané prožitky, tak upozorňuji na to, že s nimi se pohybujeme stále v nehmotných sférách, kde může cokoli beze zbytku jak do "někam" mizet, tak se může stejně dobře z "odněkud" donekonečna objevovat, k čemuž se taky dostaneme.
V reálném světě samozřejmě dochází i k získávání "reálií", ke kterému přecházejí nejčastěji ženy když si nahrazují "Lásku" hmotným zajištěním, tedy "hnízděním" v podobě potomků, manželství, bydlení atd. V reálném světě je ovšem k jakémukoli "poskytování" nutné to odněkud brát a tyto zdroje mají většinou nějaké svoje limity, což bývá někdy problematické.
Muži, lapení nějakou ženou prostřednictvím své kořistnické Lásky do osidel manželství, po odeznění Lásky hledají často nějaký nový objekt pro získávání dalších prožitků nové Lásky, což obvykle neprojde nepozorovaně.
Rozumná manželka nechá manžela "vyblbnout", protože ho to stejně dříve či později "přejde" a jenom mu nedovolí mrhat na tuto Lásku reáliemi, takže majetek jí zůstává stále stejný.
Nerozumná manželka volí celkem zbytečný rozvod, po kterém ztratí polovinu majetku a taky jistoty, které jí zaručovalo manželství.
Takže asi tolik k Lásce s velkým "L", která ovšem není jedinou možnou formou lásky jako takové - takže o lásce s malým "l" příště.
2
6
Poota 13.09.2018 17:59 Bydliště: Praha
9068
603
7583
láska
Takže tentokrát jde o "tu druhou" lásku, tedy tu s malým "l".
Ta se liší od Lásky hlavně ve svém "duchovním" rozměru - ona je totiž založena na dávání a v tom nehmotném světě se pojí s "přidáváním", které vede k "nadbytku". V reálném/hmotném světě na ni reaguje tělo "milujícího" tvorbou endorfinů - ty jsou drogou mnohem mírnější než efedriny, takže nezpůsobují poblouznění a také nevyžadují žádné stupňování zážitků. Na rozdíl od Lásky, která se váže vždycky jenom na jednu jedinou osobu, tato láska se zpravidla váže na celou skupinu objektů, kterými mohou být třeba děti a to jak pouze vlastní, tak třeba děti vůbec. Dalšími objekty mohou být i zvířata, třeba domácí mazlíčci a nebo nějaký konkrétní zvířecí druh jako psi, kočky, koně atd. Tato láska si může jako své objekty najít i nějaký druh předmětů z nichž se dá tvořit "sbírka" a také se může jednat i o určitou činnost, jakou je třeba nějaké bádání nebo vytváření čehosi či něčeho jiného.
Jak vidno, formy lásky jsou velice rozmanité a je jim společné hlavně to, že "milující" svým objektům něco dává a uspokojení mu přináší to, že a jak to ony objekty přijímají.
Tato láska nemá tendenci nějak polevovat a slábnout a většinou je takříkajíc na celý život, zvlášť pokud ji "objekty" přijímají a popřípadě i dávají nějak najevo, že je jim příjemná.
Nemohu při této příležitosti nevzpomenout na oblíbený výrok mé švagrové:
"Jó, když je holka chudá a ošklivá, tak holt musí být šikovná a chytrá, protože jinak se nevdá!"
Já jsem toho názoru, že "chytrá" by měla být každá žena, která chce prožít spokojený život bez větších problémů a kotrmelců. "Ulovit" muže na vějičku Lásky není celkem problém, ovšem s myšlenkou svatby je potřeba příliš neotálet, protože když už začíná efedrinové "zblbnutí" slábnout tak je nejspíš pozdě a muž si zvolna začíná vyhlížet nějaký další "objekt".
Z předešlého příspěvku je nad slunce jasnější že dříve nebo později, ale naprosto neodvratně muž z Lásky vystřízliví - zkušení hovoří o tzv. kritických rocích manželství a podle svých zkušeností to každý typuje většinou mezi třemi až sedmi roky. Dokonce existuje jedno takové rčení, které říká že:
"Nejlepší manželka je ta, která do roka umře."
Aby ke zmíněným nepříjemnostem vůbec nedocházelo, je na manželce, aby včas začala zvolna, nicméně systematicky převádět manželovu Lásku na lásku. Tedy něco nutně pomíjivého na něco trvalého, na co se pak může spolehnout - ostatně vůbec není od věci aby udělala stejný převod i u sebe. Není to nijak těžké a ani složité, jenom je potřeba si uvědomit pár věcí.
Muž jako takový je od přírody uzpůsoben k dávání a svou ochotu dávat dokazuje třeba už tím, že jak partnerku tak i svoje potomstvo neopouští, jak je v přírodě běžným zvykem u živočichů na nižším stupni vývoje. Dává tedy rodině "věci" jak materiální tak i nemateriální, ovšem jestliže mu to má přinášet nějaké uspokojení a tudíž i endorfiny, tak potřebuje mít zároveň i nějakou "zpětnou vazbu" v podobě ocenění a chválení jeho snah.
Je pro to jednoduché pravidlo:
"Muže a jeho schopnosti opatrně využít - a pak hlavně chválit, chválit a chválit!"
Samozřejmě jsou i takové ženy, kterým to připadá jako zbytečné a nebo dokonce nedůstojné - zeptejte se jich, jak jsou se svým dosavadním životem spokojené a nejspíš to nebude nic moc.
3
6
Poota 18.09.2018 00:46 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Z předešlého by mohl mít leckdo dojem že veškeré "kočírování" společného života předpokládám pouze u žen - tento dojem prohlašuji za mylný až zavádějící, protože pravdou je, že sice nepatrnou, nicméně i tak ne zcela zanedbatelnou část mohou, ba dokonce by měli aktivně ovlivňovat i muži.
Ono postupné leč neodvratné vystřízlivění z Lásky potkává pochopitelně i dámskou polovinu manželských dvojic. Ženy jako takové přecházejí zpravidla na praktikování lásky, tedy té s malým "l", nejčastěji soustřeďované na vlastní děti a posléze na vlastní vnoučata, případně ještě na domácí mazlíčky - tedy tvory povětšinou zcela zištné a nějakého většího vděku se příliš nedopouštějící.
K manželovi se "láska" většinou projevuje starostí o čistotu jeho garderoby a otupování jeho hladu občasným přísunem poživatin - o pitný režim se dokáže muž starat sám.
Ženina "láska" ať již k čemukoliv tak většinou nedochází patřičného a přiměřeného ocenění, žena si tudíž nevytváří dostatek endorfinů, takže není "spokojená" a šťastná, což ji nutí být svému nejbližšímu okolí "protivná", kousavá a kritická, popřípadě si hledat nějaké náhražky ve formě "lásky" k nějakým vděčnějším objektům a nebo dokonce "Lásek" vedoucích k prchavým efedrinovým opojením.
Každému jen trochu přemýšlejícímu muži je sice už nad slunce jasnější, co by měl dělat, ale pro ty natvrdlejší to pro jistotu přece jen ještě napíšu.
Chválit svou ženu úplně za všecko, všecičko - prostě za každou naprostou samozřejmost a sebemenší pitomost. Nejen za to, že připraví ponožky, ale ještě i za to, že jsou obě a navíc i ze stejného páru, za to, že postaví na stůl polévku a taky za to, že k ní dodá zároveň i lžíci, atd.
Pochopitelně že je to velice náročné, ale má to výhodu i v tom, že si muž zároveň uvědomuje, co všechno pro něj manželka denodenně dělá. Navíc se tímhle procesem dostává vysoko nad průměr ostatních "milovaných" bytostí či objektů, takže příchylnost jeho ženy k němu znatelně stoupne, což se projeví i na její větší přívětivosti a spokojenosti jakož i snížením zájmu o případné náhražky.
Docela mě to svádí k napsání, že je to "za málo peněz hodně muziky" a že to rozhodně stojí za úvahu nebo i vyzkoušení - nebo snad ne??
2
6
Poota 17.11.2018 21:47 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Lásky
Zatím jsem probral dvě z nich a zbývá ještě jedna, a to třetí.
Čistě soukromě i když ne úplně přesně tyto tři "lásky" nazývám "lovná, chovná a rovná", protože se to docela rýmuje.
Láska lovná je ta "milenecká", kterou jsme si psali s velkým "L" a která se dá charakterizovat lovem a kořistěním, tedy hlavně získáváním.
Láska chovná je ta s malým "l", tedy ta která dává, stará se o potřeby toho druhého nebo těch druhých a nezáleží jí na vlastním prospěchu.
Kromě nich ještě existuje ta "rovná", což má naznačit, že v ní jsou si oba subjekty lidově řečeno "kvit", čili že z ní mají obě strany nějaký celkem rovnocenný prospěch. Například v čistě materiální rovině žena muži poskytne rozkoš a výměnou za ni získá něco, o co stojí - může to být třeba kýžené početí a nebo přiměřená finanční částka; když se následně rozejdou, tak si nic navzájem "nedluží".
Právě tahleta "rovná" láska se celkem velmi flexibilně a nepravidelně přidává k těm dvěma předchozím, čímž je různě modifikuje a mění - leckdy tak důkladně, že není vůbec jednoduché se v tom vyznat
1
3
Poota 17.11.2018 23:41 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Odcházení
Zatím jsem se tak nějak letmo zmínil o tom, jak a co se s námi děje po smrti, ale nějak jsem pominul fenomén umírání, tedy to co se děje před smrtí. Většina lidí se nebojí ani tolik smrti samotné, jako spíš stavu, který jí může předcházet. Třeba dlouhé měsíce a nebo i roky tělesné nemohoucnosti, kdy třeba nebudou schopni se sami najíst a nebo dojít na záchod, kdy budou na obtíž svým blízkým a nebo odloženi do nějakého ústavu.
Není třeba zavírat oči před tím, že tyhle ústavy mají o klienty zájem až tehdy, kdy je jim přiznán plný příspěvek na bezmocnost - ten jim totiž připadne celý ještě k běžné ceně za ubytování. Právě takoví klienti jsou tedy často i několik let hýčkáni a opečováváni, než se jim podaří svým odchodem ukončit dlouhé a nikam a k ničemu nevedoucí trápení. Pokud jsou ještě v bdělém stavu a při smyslech, tak si zbytečnost své další existence většinou uvědomují a nejraději by ji už ukončili, kdyby ovšem věděli jak.
Jejich tělo už postrádá většinu funkcí, které by jim umožnily nějak smysluplně existovat, ale stále ještě je díky výživě dostatečně silné na to, aby si v sobě tu "svou" duši tahem stříbrné šňůry dokázalo udržet. Život těchto lidí je jenom čekáním na to, kdy se jejich tělo stane natolik slabé a nefunkční, že se jim podaří tu stříbrnou šňůru přece jen uvolnit a to nemohoucí tělo opustit. Během toho čekání přemýšlejí o tom, jestli a jak by to mohli urychlit a jestli by nebyla lepší nějaká eutanazie - ale to všechno jsou jenom takové úvahy, protože jejich údělem je jenom ležet, jíst a dělat pod sebe, na nic jiného se už nezmohou.
Jejich rozpoložení plně chápu, ale jsem proti jakémukoli zabíjení, takže neschvaluji vraždu, sebevraždu a ani tu eutanazii. Zvlášť když vím, že existuje možnost jak zemřít v klidu a kulturně s respektováním přírodních zákonitostí.
V našem těle totiž existuje i jistá část našeho "podvědomí", která má na starost "chod" našeho organizmu. Je to jakýsi náš "majordomus" nebo chcete-li tedy něco jako autopilot, který se snaží "udržet kurz" i přes naše často naprosto nevhodné zásahy do řízení. Jeho fungování je poměrně známé a pokročilejší osoby ho dokážou docela efektivně využívat, co se ale stále ještě příliš neví - má v sobě i program pro "ukončení letu", tedy řekněme že ovládá i automatické "přistání".
Jak jsem již zmínil, tak jeho slabinou je komunikace - prostě není stavěn na to, abychom mu do jeho řízení nějak kecali. Na druhou stranu bedlivě posuzuje každé naše jednání a z něj usuzuje co by měl dělat. Tenhle autopilot není jenom výsadou lidí, mají ho zabudovaného i třeba zvířata. Dokud je zvíře schopné si obstarat potravu a ubránit se šelmám, tak je dostatečně silné a aktivní, žije naplno. Když mu ubudou síly a rychlost, tak pokud ho nesežere něco silnějšího, tak už si nedokáže potravu obstarat. Jeho autopilot zjistí, že není potrava a tak omezí tvorbu žaludečních šťáv, tělo nemá přísun energie a přechází do úspornějšího režimu. Energie se spotřebovává, autopilot vypíná všechno, co není nutné a tělo přechází do vegetativního režimu podobného zimnímu spánku. Když už energie nestačí ani na něj, tak začne autopilot postupně vypínat jednotlivé funkce a tělo dává duši svobodu.
Je to sice smutné pozorování, ale krásně je to vidět třeba u domácích koček. Napřed přestávají být veselé, pak se přestanou mýt, přestanou jíst a pít a během několika dnů "odejdou". Pokud se podaří je nějakými pamlsky přimět k dalšímu jídlu, tak třeba ještě několik týdnů zase fungují, ale pak už se to většinou znovu nepodaří.
Z tohohle je vidět, že náš "autopilot" reaguje přesně a citlivě na náš příjem potravy a s ním související úroveň energie, kterou máme k dispozici. Takže i v mnoha směrech nefunkční tělo, pokud ho budeme krmit a dodávat mu energii, bude autopilot považovat za nutné udržovat v chodu - jestli to má nějaký smysl a nebo jestli to vůbec chceme, jde úplně mimo něj.
Jakmile dobrovolně přerušíme přísun potravy, povede v souladu s klesáním energie naše tělo "na přistání".
U Indiánů bylo zvykem, že stařec oznámil, že si přeje ukončit svůj život, načež ho odnesli nebo doprovodili na nějaké opuštěné místo a tam ho zanechali. Vypadá to na pohled krutě, ale je to velice rozumné. Člověk, který nepřijímá potravu, nepotřebuje ani vyměšovat, takže vlastně nemá vůbec žádné potřeby a je dokonale svobodný. Stačí mu pouze ležet a může volně přemýšlet a dávat do pořádku všechny resty svého života - odpustit všem co mu kdy ublížili a omluvit se těm, kterým ublížil on.
A pak pokojně odchází ...
4
11
Poota 17.10.2021 15:38 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Poota napsal(a):...kdy si dvě samostatná "vědomí" rozdělí jednu "kompletní" duši. ...které bude v další inkarnaci mužem, dostává nadpoloviční většinu mužského principu a zbytek je doplněn principem ženským - druhé...
Hormony, které rozhodují o fyzickém vývoji jedince, respektují to, jakého principu je v přidělené duši více a podle toho vytvoří buď mužské nebo ženské tělo. Pokud se jedinec v dětství vyvíjí správně a přirozeně, tak se cítí a také chová tak, jak to odpovídá jeho fyzickému tělu.
To znamená, že muž je aktivní, se sklonem rozdávat to co získá nebo vytvoří, protože jedná v souladu s Jangovým, tedy odstředivým principem. V rozmnožování je dárcem spermatu a v archetypu vyráží do okolí, aby se vrátil s potravou pro rodinu.
Žena je naopak pasivní podle Jinového principu, takže to co dostane uchová a zhodnotí. V rozmnožování sperma získá a "vytvoří" z něj dalšího jedince, v archetypu vytváří domov pro rodinu.
Život přináší nejrůznější situace a problémy, které je nutné nějak řešit. Muž preferuje řešení Jangové, to znamená jednáním, aktivitou, bojem atd., kdežto žena preferuje přijetí, pasivitu, vyjednávání, vyčkávání atd.
Některé situace se dají úspěšně řešit obojím způsobem, ovšem většina jich je takových, které se správně dají řešit jenom Jangově a nebo jenom Jinově. Tady se ukazuje výhoda toho, že každý z nás má v sobě sice menší, ale i tak použitelnou část druhého "pohlaví". Takže záleží jenom na tom, jak moc budeme lpět na tom "svém" preferovaném principu a také jestli budeme ochotni jednat proti své "přirozenosti".
Jak vidno, jsme vlastně všichni bisexuální s tím, že převládá složka odpovídající našemu fyzickému tělu.
Když už jsem vysvětlil proč to tak je a v čem je to výhodné, tak je také vhodné se podívat i na různá úskalí s tím spojená, čemuž se budu věnovat příště.
1
1
Poota 21.10.2021 13:28 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Poota napsal(a):...jsme vlastně všichni bisexuální s tím, že převládá složka odpovídající našemu fyzickému tělu.
Především zopakuji fakt, že mozek dítěte až do věku sedmi let funguje převážně v hladině alfa. Zvláštností této hladiny je propojení vědomí s podvědomím i nadvědomím, které je zpočátku trvalé a s postupujícím věkem přerušované prodlužujícími se úseky hladiny beta. Pro výchovu je důležitý fakt, že v hladině alfa dítě věří všemu co slyší a doslova tak jak je to řečeno. To znamená, že není schopné rozlišit co je přehánění a nadsázka, nechápe vůbec ironii a nerozumí tomu, že je něco řečeno jenom žertem a nebo jako škádlení. Právě v tomto období vzniká nejvíc hlavně psychických pozdějších potíží s vlastní identifikací, s komunikací s okolím i různé sexuální odchylky či úchylky.
Podle mého názoru je současná výchova dětí naprosto katastrofální a většinou probíhá buď podle toho, jak vychovávala předchozí generace rodičů a nebo jako opak jejich názorů, další směr "výchovy" je nechat děti "růst jak dříví v lese", nijak je neomezovat a hlavně netrestat. V poslední době dokonce "odborníci" prosazují názor, že je chybné vychovávat jinak chlapce a jinak dívky, protože obě pohlaví mají být rovnoprávná. Nelze se tím pádem divit, že přibývá stále více jedinců, kteří si buď nejsou jistí svým pohlavím, mají se za bezpohlavní a nebo se genderově identifikují s pohlavím opačným než je to jejich fyzické.
Společnost samozřejmě podporuje všechno, čím se může kdokoli nějak zviditelnit a zrovna tak všechno, na čem se dá snadno vydělat, takže se vymýšlejí zákony, které by řešily všechny tyto "problémy" - pochopitelně ovšem jinak než přirozeně.
Zatajením toho, že menší či větší míra bisexuality je naprosto běžná, dochází často k tomu, že celkem nevinná sexuální zkušenost se stejnopohlavním jedincem je s hrůzou přijímána jako ortel homosexuality, pokud byla vnímána jako "příjemná".
0
2
Poota 02.12.2022 17:21 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Odlišení pojmů
Problém s tím, že k označení zcela konkrétních věcí či jevů musím kvůli srozumitelnosti používat slov a slovních spojení v běžné mluvě majících sice jiný význam, ale zato obecně platný - jsem se rozhodl řešit jejich grafickým odlišením místo třeba uvozovek.
Pro zcela a pouze můj konkrétní výraz použiji první a poslední písmeno velké s tím, že víceslovný výraz propojím podtržítky místo mezer.
Takže pro příklad:
Informace mohou být různé, ale InformacE se vždycky skládá ze složky DatA definující velikosti, a ze složky AlgoritmuS definující jak se má k obsahu DatA přistupovat.
Tedy platí že IformacE = DatA_a_AlgoritmuS.
0
1
Poota 02.12.2022 18:39 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Jak jsem naznačil už výše, tak pro existenci celého vesmíru jsou nejdůležitější informace, kterými všechno jak začíná tak i končí. Z toho mi vyplývá jejich důležitost a taky to, že nám schází nějaká jejich výstižná definice.
Ve světě počítačů se úspěšně používá ten nejjednodušší systém, založený na pouhých dvou stavech reprezentovaných nulou a jedničkou. Třetí stav, kterým by měla být "mezera mezi slovy" je nahrazen pevnou délkou "slova". Vypadá to dost primitivně, ale už naše současné počítače a současná kybernetika s tím dokáže téměř zázraky.
Takže se zkusíme podívat na to, co asi tak má k dispozici příroda a potažmo tedy vlastně vesmír. Napřed tedy zkusíme nějaký "hmatatelný" záznam nějakých informací a nabízejí se nám samozřejmě šroubovice RNA a DNA, které nám rovnou prozradí i další "programátorské" finty matičky přírody.
Hned tou nejnápadnější je to, že používá nikoli dvě, ale hned čtyři různé stavy, kterým můžeme říkat třeba "písmena".
Šroubovice DNA je vlastně jakýsi stočený žebříček tvořený dvojicemi písmen. S tím souvisejí další finty.
Především každé písmeno může tvořit dvojici jenom s jediným jiným písmenem. To umožňuje k jedinému svislému sloupci písmen v libovolném pořadí vytvořit "automaticky" správný odpovídající druhý sloupec.
Pro replikaci šroubovice tak stačí oba sloupce rozdělit a k pravému doplnit nový levý sloupec a zároveň doplnit nový pravý sloupec k původnímu levému.
Pro mutaci se využije náhodně vzniklé "chyby" v dvojici písmen, kdy vzniká vždycky jedna "správná" kopie a zároveň i kopie odlišná podle chybného písmena.
Tím jsme se podívali na to, co je "viditelné", takže příště se ještě podíváme na to "neviditelné".
0
1
Poota 04.12.2022 15:43 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Informační pole a orgon
Paradoxem našeho bytí je to, že jako skutečné se nám jeví jenom to, co vidíme a to i přesto že je to jenom zdání skutečnosti. Skutečné je ovšem jenom to neviditelné, ale k tomu co to je se musíme dostávat jenom nepřímo, protože to našim smyslům uniká. Jistou část toho neviditelného tvoří anomálie "energetických polí", které se dají indikovat různými "přístroji" jako jsou třeba různé varianty virgulí a nebo horizontální olovnice.
Zbytek toho "neviditelna" tvoří rozličná pole "informační", která jsou energeticky neutrální hlavně proto, že nemají svými změnami reagovat na nic jiného než je působení různých "vědomí". Ta VědomÍ mohou v Informačním_polI vytvářet, měnit a číst určité "záznamy" různých typů. Například každé Vědomí_určité_bytostI má v Informačním_polI svůj Osobní_záznaM, ke kterému má výhradní přístup jenom ono. Fungování Informačního_polE jsem naznačil v https://www.omforum.cz/p.php?idx=43127, tady zkusím vysvětlit jak to funguje "technicky".
Základními elementy jakýchkoli polí jsou sextony, které jsou tvořeny vždy třemi ditony, takže jsou energeticky aktivní - blíže je to v https://www.omforum.cz/p.php?idx=43045. Energetická pole jsou tvořena samostatnými sextony, kterých je navzájem různých celkem 64.
Pro uchovávání a spolehlivou trvanlivost Informačních_daT je nutné aby na zaznamenaná data nepůsobily žádné energetické vlivy z okolních polí. Potřebné energetické neutrality prvků Informačního_polE se dociluje spojováním vždy energeticky protikladných sextonů do dvojic, takže je k dispozici 32 navenek energeticky neutrálních dvojic, které tvoří samostatné pole poněkud zvláštních vlastností označované nejčastěji jako OrgoN. Jeho energetickou neutralitou je docíleno toho, že jednou zaznamenané InformacE zůstávají trvale stejné a spolehlivě "čitelné" i po libovolně dlouhé době, tedy po staletích stejně jako po tisíciletích i déle, což znamená, že je dnes možné číst i jakkoli staré záznamy vytvořené i VědomímI, která již dávno neexistují. Celou strukturu sextonů odhaluje názorně I-ting, dokonce přesněji než Malé arkány Tarotu.
Jak jsem zmínil výše, tak kompletní InformacE se skládá z Infomačních_daT a z AlgoritmU, který určuje způsob jakým jsou DatA zaznamenávána a zároveň i jak se mají "číst". Pokud zaznamenávající VědomÍ používá stejný AlgoritmuS jako VědomÍ čtoucí, tak stačí zaznamenat pouze DatA.
O způsobu záznamenávání DaT rozhoduje typ "média" na které se zaznamenává. Takže při použití matérie jakou je kyselina ribonukleová nebo deoxyribonukleová se používá dvojitý řetězec s lineárním řazením prvků. Z hlediska stvořitelů Vesmíru je tento způsob záznamu přece jenom poněkud "primitivní", takže ho použili jenom jako optimální kompromis pro styk s živými organizmy. Pro všechny ostatní informace je záznamovým "médiem" přímo Prostor, tedy vlastně jakékoli body Éteru, pro které už je možné použít holografický způsob záznamu. Ten je založen na "sejmutí" dvou či několika "obrazů" objektu z různých směrů a záznam probíhá z týchž směrů jejich superpozicí do záznamového "média". Zajímavou vlastností takového tohoto typu záznamu je fakt, že odstraněním třeba celé poloviny záznamu se původní objekt stejně zobrazí celý, i když v poněkud nižší kvalitě.
0
2
Poota 09.12.2022 16:40 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Jak to je s prostorem, když fyzici mu jednou přisuzují tvrdost a nestlačitelnost a jindy ho zase mají za doslova gumový a různě zprohýbaný. S oblibou k tomu přidávají velice "názorné" obrázky různě prohnutých ploch jako kdyby byl vesmír dvourozměrný, což on není dokonce ani pro nás.
Není to poprvé, co se setkávám s tím, že nějaká "věc" má mít prokazatelně dvě naprosto protichůdné a navzájem se vylučující vlastnosti. Zatím jsem vždycky došel k tomu, že se buď jedná o "věci" dvě, které jako jedna jediná - a nebo je to sice "věc" jediná, která si ty protichůdné vlastnosti rytmicky střídá.
U toho prostoru jde o ten první případ. ProstoR, tedy ten tvrdý, nestlačitelný je tvořen těsně k sobě přiléhajícími a navenek se nijak neprojevujícími body ÉterU, které vůbec nic nedělají a prostě jenom "jsou". Díky tomu, že se navzájem dotýkají, tak cokoli se stane kterémukoli z nich, tak se to okamžitě přenese na všechny ostatní, a to bez jakéhokoli zpoždění i na ty nejvzdálenější.
Současně s tímto "prostorem" existuje i druhý, ten "gumový prostor", který s tím Éterovým splývá jakoby v jeden, a pro odlišení se většinou nazývá ČasoprostoR. Ten především není vůbec "hustý", dokonce se dá říct, že mezi jeho jednotlivými prvky je spousta volného místa, takže je velice snadné vzájemnou vzdálenost těch prvků jak zmenšovat pro "hustší" časoprostor, tak i zvětšovat pro časoprostor "řidší". To, že je už v názvu zmíněn čas, není jen tak náhodou, protože právě on rozlišuje jinak stejné "prostory". Ten čas je dán základním "kmitočtem", v jehož rytmu synchronně přecházejí všechny jeho prvky z jednoho krajního stavu do druhého krajního stavu.
Všechny ProstorY jsou tvořené ze stejných prvků, ale kam který patří, určuje jeho kmitočet/čas, v kterémkoli jiném čase se buď neprojeví vůbec a nebo nesprávně. Čas se někdy také prezentuje jak čtvrtý rozměr, ale to je zavádějící, protože se jedná spíš o druh "adresy", podobně jako se udává nosný kmitočet, na kterém vysílá nějaká stanice.
10.12.2022 15:09 Editace moderátorem. Překlep
0
1
Poota 10.12.2022 16:58 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Poota napsal(a):... navenek se nijak neprojevujícími body ÉterU, které vůbec nic nedělají a prostě jenom "jsou"...
Podle tohohle by se mohlo zdát, že je ten ÉteR celkem na nic a že bychom se bez něj mohli docela snadno obejít. Ovšem ve skutečnosti by bez něj nebylo vůbec nic a nedalo by se stvořit ani nic dalšího, co tvoří ČasoprostoR, ze kterého známe jako "světlý vesmír" jenom ta zhruba čtyři viditelná procenta. O zbývajících šestadevadesáti procentech se mluví jako o "temné části vesmíru", ale výstižnější by bylo označení "neviditelný vesmír". Pokusím se nějak jednoduše znázornit, jak se ze zdánlivého "ničeho", tedy ÉterU dají vytvořit rozličné EnergiE, které je pak možné případně i "zhmotnit" či přesněji řečeno "materializovat".
Pro začátek si představte šedivý papír, který nám bude znázorňovat ProstoR tvořený "kuličkami" ÉterU - ty jsou také šedivé, takže na tom šedivém papíře nejsou vidět. Kdo chce, ten si může ty kuličky naznačit tím, že si tam namaluje tenkou čárou "nahusto" malé kroužky.
Každé to šedivé kolečko je ve skutečnosti bílé kolečko skrz které prosvítá černé kolečko pod ním. Bílé kolečko znázorňuje "kuličku" Jangové energie a černé "kuličku" Jinové energie.
Celý vesmír se vlastně skládá jen a pouze z těch bílých a černých "kuliček", takže kdo chce, ten si může "stvořit" svůj vlastní soukromý "vesmír" na papíře jenom pouhým malováním bílých a černých koleček. Není to nijak složité a ověří si tím i taková základní pravidla stvoření, jakým je pro sdružování protikladů například pravidlo "sudá-lichá".
Sudá je reprezentována dvojkou, která značí dvě poloviny a neutralitu či vyváženost.
Lichá je reprezentována jedničkou nebo trojkou, které znamenají převahu či nerovnováhu.
S tím souvisí i šestka, která se dá využít jako dvě trojky a nebo tři dvojky.
Samozřejmě fungují i další násobky třech, přičemž jenom ty sudé umožňují kombinovat rovnováhu s nerovnováhou.
Čistě soukromě nazývám každou tu "kuličku" ton bez ohledu na to jestli je bílá nebo černá.
Sdružené do dvojic jsou diton, dva ditony kvarton a tři ditony tvoří sexton.
Ditony jsou jenom tři - Jangový, Jinový a neutrální.
Kvartonů je celkem šest, čtyři jsou Živly a dva neutrální tvoří Pátý element.
Sextonů je celkem 64 a koresponduje s nimi I-ting.
0
2
Poota 28.12.2022 18:41 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Poota napsal(a):Sextonů je celkem 64 a koresponduje s nimi I-ting.
Těch zmíněných 64 sextonů tvoří samostatná silová pole, tedy taková která se projevují vůči svému okolí nějakou energií. Aby to nebylo příliš jednoduché, tak se všechna tato pole navzájem pronikají a také navzájem ovlivňují.
I-ting velice názorně ukazuje, jakým způsobem jsou z "kuliček" Jangu a Jinu jednotlivé "síly" do sextonů poskládané. Tyto "síly" se běžně zobrazují dvěma způsoby.
Ten první tvoří řadu začínající čistým Jangem, která dál pokračuje se slábnoucím Jangem a sílícím Jinem až dospěje k čistému Jinu na druhém konci.
Ten druhý tvoří kruh v němž se každým směrem postupuje po dvojicích sextonů, v kterých dvojicích jsou si vždycky oba sextony navzájem protikladné. Těchto dvojic, které můžeme označit jako disextony, je celkem 32 a jejich nejvýraznější vlastností je jejich energetická neutralita vůči okolí, takže soubor jejich polí lze označit jako pole nesilové.
Toto pole bylo rozeznáno už dávno pod různými názvy, například Pátý element, pneu, čchi, ki, prána, tummo, vril, orgon atd. Právě toto pole souvisí přímo se vším "živým" a dokáže anorganické matérii vdechnout život, tedy přeměnit ji na matérii organickou, což už bylo prokázáno i praktickými pokusy.
0
1
Poota 30.01.2023 18:44 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Atomy
Názor vědců na atom se stále ještě vyvíjí a je docela možné, že když ze své představy odstraní všechno, co tam z nějakého důvodu být nemůže, tak se mohou skutečnosti docela přiblížit - https://cs.wikipedia.org/wiki/Atom
Zatím stále ještě setrvávají v přesvědčení, že každý atom vypadá jako Slunce (= jádro), kolem něhož obíhají planety (= elektrony).
Kdyby tomu tak skutečně bylo, tak by se ten pohyb projevoval nějakým vyzařováním a také ztrátou energie, která by vedla k postupnému zániku atomu. To sice řeší předpoklad "orbitalů" a nahrazení představy elektronu jako "hmotného bodu" představou že je to "vlnová funkce", ale mám pocit, že ani tak stále ještě dokonalosti nebylo dosaženo. Zatím to jenom jakš takš vysvětluje, proč se třeba nedá přesně určit, kde právě který elektron je.
Určitou indicií pro nás může být "primární pole" Davida Lapointa (například kolem 4.minuty videa https://www.youtube.com/watch?v=2NogyJ0k8Kw ), kde se ocelové kuličky "samy" umisťují do soustředných "orbitalů" s předem daným počtem kolik jich v kterém orbitalu má být.
Dovoluji si předpokládat, že obdobně to mají i elektrony, a navíc s tím, že kolem středu neobíhají, ale setrvávají stále na své pozici. Potíž s určením této pozice vyplývá z toho, že po většinu času je každý elektron jenom "vlněním" a jenom malý zlomek času se projevuje "materiálně".
0
1
Poota 22.10.2023 18:22 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Atom - silná síla
Fyzikové jsou si jisti tím, že jádro atomu je tvořené vždy jistým počtem protonů a případně i neutronů. To, že kladně nabité protony mohou být natěsno natlačeny do jádra i přesto že se navzájem odpuzují, se vysvětluje takzvanou silnou sílou. O té se tvrdí, že je mnohem silnější než odpuzování stejně nabitých protonů a dále už jenom to, že její působení se projevuje jenom v samotném jádru a mimo jádro že nepůsobí. O tom, proč tomu tak je, z čeho ta síla vzniká a proč chová právě tak a ne jinak, oficiální fyzika cudně mlčí.
Nikomu svůj názor nevnucuji, ale čistě soukromě předpokládám že se opět jedná o dva proti sobě působící a navzájem se vylučující jevy, takže správné řešení bude opět podle principu "chytrá horákyně".
Klíčové je uvědomit si, že všechny protony synchronizovaně oscilují mezi stavem, kdy jsou "materiální" a stavem, kdy jsou "vlněním" a tedy silou. Pro matérii platí pravidlo, že "stejné" se navzájem odpuzuje. Pro nemateriální "síly" naopak platí pravidlo, že "stejné" se navzájem přitahuje. To celkem logicky vysvětluje, proč se "zároveň" odpuzují i přitahují. To přitahování je silnější proto, že nemateriální fáze protonů je delší než ta materiální. A nakonec - silná síla se omezuje pouze na objem jádra právě proto, že má svůj původ v samotných protonech.
Podpořte chod fóra 