Lékařský výzkum dosáhl takových pokroků, že koneckonců už na světě není zdravého člověka.
(Aldous Huxley)
Člověk je zdravý, když ho bolí pokaždé někde jinde.
(Mark Twain)
Zdraví – to je taková ošklivá nemoc, říkají baktérie.
(Piet Hein)
Jednou z nejrozšířenějších nemocí je diagnóza.
(Karl Kraus)
Prevence chrání naše zdraví před zásahy lékařů.
(Milan Kenda)
Jestliže už je operace vykonaná, nikdo nemůže dokázat, že nebyla úplně potřebná.
(G. B. Shaw)
V mém věku si už nemohu dovolit cítit se špatně.
(Winston Churchill)
Kdo se chce dožít stáří, musí s tím začít už v mládí.
(Anglické přísloví)
Pokud nejsi připraven změnit svůj život, není ti pomoci.
(Hippokrates – 460-377 př. Kr.)
0
2
Tony-66 11.10.2017 14:02 Bydliště: BRNO-Líšeň
27
17
49
DIAGNOSTIKA TKÁNĚ
PRSŮ ve 3. MILÉNIU
MUDr. Ant. Pučálka k 11.červnu 2016
Vážení a milí přátelé, mám vám říci nějaké údaje na téma, „stav diagnostiky poruch tkání prsů“.
Nejprve pár slov úvodem k této problematice:
tkáně prsů mají ženy i muži;
legislativa k vyšetřování prsů je zaměřena na ženy;
rakovinou prsů trpí populace ženská i mužská, takže problematika patologie těchto tkání se týká obou pohlaví;
statisticky významně více postihuje rakovina prsů ženy;
muži jsou,co do mortality, v relativní nevýhodě oproti ženám;
diagnostické možnosti se u obou pohlaví poněkud liší;
nárůst odhalených časných stadií rakoviny prsů se zvyšuje úměrně s růstem diagnostických možností;
diagnostické možnosti jsou závislé na přístrojové vybavenosti mammologických pracovišť a nejsou levné;
některé diagnostické metody nejsou neškodlivé a zastarávají;
Jak je situace závažná ?
Svět
Největší incidence karcinomu prsu je zaznamenávána ve vyspělých zemích.[2] V posledních letech narůstá incidence (nikoli však úmrtnost) u nádorů prsu a prostaty. Za rostoucím počtem případů však může být zlepšená diagnostika a zvýšené obavy.[3] Nově se však ukazuje, že léčba je u neinvazivní formy někdy zbytečná [1] a je požadována redefinice rakoviny.[4]
Česko v roce 2005
V roce 2005 byla nově diagnostikována rakovina prsu u 5 533 českých žen, což činí 16% všech nádorových diagnóz u žen v tomtéž roce. Toto číslo odpovídá 105,4 případu na sto tisíc žen. V témže roce zemřelo na nádor prsu 36,5 ze sta tisíc žen (tedy zhruba třetina nemocných).
Z dlouhodobého hlediska úmrtnost na nádory prsu u žen stabilně klesá.
Nádory prsu jsou nejčastější příčinou nádorové úmrtnosti u českých žen, a proto představují závažný zdravotní problém. Naopak úmrtnost u mužů je podstatně vyšší, než u žen; v roce 2005 v ČR bylo sice diagnostikováno jen 0,8 případu na 100 tisíc mužů, ale zároveň 0,5 úmrtí na tuto rakovinu na 100 tisíc mužů, což odpovídá úmrtnosti 62,5% nemocných mužů, tedy skoro dvojnásobnému riziku úmrtí v případě onemocnění, než u žen.
Česko v roce 2009
V roce 2009 byla rakovina prsu nově diagnostikována u 55 mužů (0,7 na 100 tisíc mužů) a u 5 975 žen (111,9 na 100 tisíc žen), počet zemřelých mužů na rakovinu prsu pro rok 2009 nebyl konkretizován, počet takto zemřelých žen činil 1607 (30,1 na 100 tisíc žen, asi 13,2% tímto karcinomem trpících).[5]
Incidence
105,5 na 100 000 v roce 2005
111,9 na 100 000 v roce 2009
Mortalita
36,5 na 100 000 v roce 2005
30,1 na 100 000 v roce 2009
Maximum výskytu nad 45 let
Statistické údaje – muži[1]
Incidence
0,8 na 100 000 v roce 2005
0,7 na 100 000 v roce 2009
Mortalita
0,5 na 100 000 v roce 2005
? v roce 2009
Klinický obraz
Příčiny nebo
rizikové faktory
věk, nuliparita, vliv estrogenů, rodinná anamnéza, obezita
Postižený systém prs
Rizikové faktory
Při pátrání po příčinách rakoviny prsu byly odhaleny některé faktory, které zvyšují riziko, že dojde k onemocnění.
Všechny známé rizikové faktory dohromady "vysvětlují" pouze menší část všech onemocnění.
Alkohol – s množstvím vypitého alkoholu úměrně stoupá i riziko nádorů prsu. Odhaduje se, že zhruba 1/4 případů rakoviny prsu je způsobena konzumací alkoholu.[6]
Nevhodná strava - vláknina snižuje riziko karcinomu.[7]
Nádor se již vyskytl u téhož pacienta – pokud se u ženy objevil nádor v jednom prsu, je u ní vyšší riziko, že se objeví i v prsu druhém.
Nádor se již vyskytl v rodině:
Riziko stoupá s výskytem nádorů -
- u matky či sestry,
- vzdálenějších příbuzných; to platí zejména, pokud bylo nádorové onemocnění prsu diagnostikováno u některého příbuzného ještě dříve, než dosáhl 40. narozenin.
Určité změny ve tkáni prsu – u některých žen se při mikroskopickém vyšetření tkáně prsu objeví netypické buňky; takovém případě stoupá riziko vzniku nádoru prsu.
Genetické mutace – změny v některých genech zvyšují riziko nádorů prsu.
Platí to zejména pro geny BRCA1 a BRCA2, jejichž některé mutace způsobují mnohem vyšší riziko.
Při podezření na tyto genové změny lze provést vyšetření, které je potvrdí, či vyloučí. Při jejich potvrzení lze podniknout určitá preventivní opatření, aby k rakovině nedošlo.
Menstruace a přechod – u žen, které začaly menstruovat před 12. rokem života, přestaly menstruovat až po 55. roce, měly první dítě v pozdějším věku nebo neměly děti vůbec, je riziko nádorů prsu zvýšeno. Totéž platí i pro ženy, které po přechodu berou hormonální terapii s obsahem estrogenu a progestinu.
Ozáření prsu – u žen, kterým byl v rámci vyšetření a nádorové léčby ozařován hrudník včetně prsů, je zvýšené riziko karcinomu prsu.
U mladých žen (pod 30) a tím více u dívek - způsobují i běžné rentgeny hrudi mírně zvýšené riziko.
Denzita prsní tkáně – pokud je při mammografii odhalena zvýšená denzita tkáně prsu, tedy vyšší absorpce rentgenového záření, znamená to vyšší riziko vzniku nádoru.
Nadváha či obezita po přechodu, nedostatek pohybu – nedostatek pohybu a nadváha u žen po přechodu zvyšují riziko nádorů prsu.
Vystavení chemickým látkám – vystavení určitým chemickým látkám (např. pesticid DDT, diethylstilbestrol aj.) zvyšuje riziko rakoviny prsu, pokud k němu došlo během puberty, což je připisováno jejich schopnosti narušovat hormonální systém.[8]
Podle skandinávského výzkumu dvojčat připadá asi 27% případů rakoviny prsu na genetické faktory a zbytek (73%) na faktory životního stylu a životního prostředí.[8]
Virus leukémie u krav, který se vyskytuje v kravském mléku, byl nalezen o 30% častěji u žen s karcinomem prsu než u žen bez karcinomu.[9]
Diagnostika
Podezření na rakovinu prsu je možné získat při:
- samovyšetření,
- vyšetření lékařem,
- screeningovém mammografickém vyšetření,
- vyšetření ultrazvukem které se u mladších žen preferuje před ultrazvukovým. [1]
Pokud lékař uvažuje o možnosti nádorového onemocnění prsu, zvolí obvykle k vyloučení či potvrzení diagnózy jednu či několik z dalších metod :
- mammografické vyšetření prsu, (podle mne méně vhodné),
- ultrazvukové vyšetření prsu, (podle mne vhodnější),
- magnetickou rezonanci prsu, (podle mne nejvhodnější),
- cílenou biopsii z hmatného nálezu (podle mne méně vhodnou).
Obvykle je třeba vyšetření více, neboť pokud se jedná o nádor, je nutné pro volbu dalšího postupu znát i rozsah nádorového onemocnění.
Samovyšetření
Každé ženě se doporučuje provádět minimálně jednou měsíčně samovyšetření obou prsů.
Při něm by měla žena důkladně prozkoumat své prsy.
Při nejasnosti či přítomnosti hmatného nálezu by měla navštívit svého lékaře – nejlépe gynekologa.
Vyšetření lékařem
Každá žena nad 15 let věku má právo chodit pravidelně jednou ročně na kontroly u svého gynekologa.
Ten by měl, zejména u žen po menopauze, pohledem a pohmatem vyšetřovat oba jejich prsy na přítomnost příznaků, které mohou svědčit pro nádorové onemocnění.
Pokud žena objeví při samovyšetření nějaký příznak, neměla by čekat na nejbližší kontrolu. Raději by měla takové zjištění telefonicky ohlásit svému gynekologovi a zároveň se k němu objednat na kontrolu.
Pokud lékař při vyšetření shledá, že by nález mohl svědčit pro nádorové onemocnění, velmi pravděpodobně pacientku odešle na další vyšetření.
Screeningové mammografické vyšetření
Každé ženě od věku 45 let hradí jednou za dva roky zdravotní pojišťovna screeningové mammografické vyšetření.
Mammografie je základní screeningová a diagnostická metoda vyšetření prsu.
Může být v principu rentgenová, nebo nerentgenová.
Rentgenová mammografie
se provádí pomocí speciálního RTG přístroje – RTG-mammografu, který prostřednictvím tzv. měkkého záření dokáže zobrazovat tkáně s nízkým kontrastem (měkké tkáně).
Od běžného RTG se tento mammograf liší rentgenkou, speciálními filmy, užitím komprese i speciálním negatoskopem pro hodnocení.
Má relativní kontraindikace.
RTG-mammografie na přístroji-CT je možná, ale pro vyšší RTG zátěž není vhodná a proto není rovnocenná oproti nerentgenové MR a PET.
Indikace
• Screeningová RTG mammografie (filmová, digitální, digitalizovaná) se zaměřuje na preventivní vyhledávání časných stádií karcinomu prsu.
V souladu s vyhláškou MZ ČR se provádí u žen, které jsou bez obtíží a nemají žádné příznaky karcinomu prsu ani hmatný útvar = asymptomatické ženy.
Screening je doporučen ženám od 45 let výše s opakováním jednou za 2 roky[6]. Vyšetření probíhá na akreditovaných pracovištích, hodnocení provádí dva lékaři. Základem je snímkování každého prsu v kraniokaudální a šikmé projekci. Pokud je potřeba, doplní se další projekce či cílené zvětšené snímky. Na screening odesílá ženu praktický lékař či gynekolog.
• Diagnostická RTG mammografie (filmová, digitální, digitalizovaná) se indikuje u pacientek s podezřením na malignitu prsu, přítomnými příznaky či u již diagnostikovaných karcinomů = symptomatické ženy.
Dále se provádí pravidelné kontroly pacientek, které onemocnění již prodělaly či jsou sledovány v různých odborných ambulancích.
RTG mammografie u mužů
Mamografie se u mužů indikuje při objevení hmatné rezistence v prsu. Snímkujeme oboustranně v šikmých projekcích.
Kontraindikace
Mezi kontraindikace RTG mammografie patří gravidita a kojení.
Průběh vyšetření
Prs se při vyšetření stlačí kompresní deskou. Prsy se snímkují ve dvou projekcích – kraniokaudální a šikmé mediolaterální (45°).
Při něm pacientka podstoupí rentgenování obou prsů. Prs je při snímkování stlačen, aby mohl být na snímku lépe prosvícen.
Nejčastějšími známkami nádoru jsou hvězdicovitá zahuštění tkáně prsu a také malé okrsky zvápenatění, které jsou na snímku viditelné jako bílé tečky.
• Diagnostická mammografie je cílené vyšetření, proto již není nastavena na minimální dávku jako screeningová mammografie.
Při diagnostické mammografii je použito vyšší intenzity rentgenového záření, takže vznikne kvalitnější obraz zachycující více detailů.
Rizika a omezení mammografie:
• Mammografie vystavuje nízkým dávkám RTG záření. Dávka je velmi nízká, i když, pro většinu žen - při opakování vyšetření (např. od 45ti do 65ti let je to celkem 11x) - je RTG dávka nezanedbatelná - pro riziko vyvolání rakoviny prsu užitými RTG paprsky.
• Mammografie nejsou vždy přesné. Správnost postupu závisí částečně na použité technice a zkušenosti a dovednosti radiologa. Další faktory - jako je věk a prsu hustota - může vést k falešně negativní nebo falešně pozitivní mammografii.
• Mammografie u mladších žen může být obtížné interpretovat. Prsy u mladších žen, obsahují více žláz a vaziva, než ty, kteří jsou u starších žen, což v hustém prostředí prsní tkáně, může zakrýt příznaky rakoviny.
S věkem, prsní tkáň se stává tučnější a má méně žláz, takže je pak snazší odhalovat změny na mammografu a nález interpretovat.
• Mammografické vyšetření může vést k dalšímu testování. Mezi ženami všech věkových kategorií, u asi 10% mammogramů je nutno požadovat dodatečné zkoušky, včetně dalších zobrazovacích vyšetření, jako jsou ultrazvuk a cílenou biopsií odebrat vzorek tkáně prsu pro laboratorní vyšetření.
Nicméně, většina abnormálních výsledků, zjištěných při mammografii, není rakovina.
• Screeningová mammografie není schopna detekovat všechny rakoviny; některé druhy rakoviny, zjištěné fyzikálním vyšetřením, nemusí být vidět na mammogramu.
Rakovina může být příliš malá, nebo může být v oblasti, která je obtížně sledovatelná mammograficky, jako je např. podpaždí. Mammografie může chybovat u 1 až 5 % rakovin žen !
• Ne všechny nádory nalezené mamografií může být vyléčeno. Některé druhy rakoviny jsou agresivní, rychle rostou a šíří brzy do jiných částí těla.
Nerentgenová mammografie užívá přístrojů na principu:
- ultrazvuku,
- magnetické rezonance,
- termografie,
- impedanční mammografie,
- pozitronové emisní tomografie.
Dnes se s výhodou využívají techniky digitální mammografie.
• Ultrazvuková mammografie je velmi šetrná metoda, prakticky bez jakéhokoliv rizika.
Rozlišovací schopnost UZV-přístrojů závisí na použité UZV-frekvenci; při užití:
2MHz je v úrovni 4 až 5mm,
5MHz je v úrovni 3 až 4 mm,
10MHz je v úrovni 1 až 2 mm.
Digitalizace výsledků umožňuje i prostorové zobrazení nálezu a barevné označení denzit obrazu.
Výhodou je neomezená opakovatelnost vyšetření a jeho neškodnost.
Nemá kontraindikace.
Nevýhodou je osobní chyba hodnotitele.
• Mammografie magnetickou rezonancí je v současné době dobrou, avšak nákladnou zobrazovací metodou.
Má všechny výhody digitální techniky zobrazení a jejího PC zpracování do prostorového obrazu, včetně rozlišení obrazových denzit dle tkáňové tabulky a tím i přesné rozlišení normální a patologické tkáně.
Rozlišovací schopnost, má podobnou, jako má nejvýkonnější UZV-mammografie.
Prakticky zde odpadá osobní chyba hodnotitele.
Nevýhodou je cena vyšetření a kontraindikace u osob s implantovanými kovovými materiály.
• Mammografická termografie dokáže odhalovat takovéto abnormální zásobení krví - ještě předtím, než se nádor stane dostatečně velkým, aby mohl být zjištěn jako bulka při vyšetření prsu.
Termografie umí rozlišovat rakovinnou formaci o velikosti kolem 256 buněk, což představuje zhruba rozměr špendlíkové hlavičky. RTG-Mammograf naproti tomu dokáže detekovat rakovinu až tehdy, když existuje shluk čítající asi 4 miliardy buněk. Odhaduje se, že termografie dokáže detekovat rakovinnou formaci až o 6 let dříve, než se to podaří s pomocí RTG-mammografie. [14]
Impedanční mammografie - mammografie „jinak“, aneb metoda nevyužívající devastující mechanismus ortodoxní medicíny - zhmoždění prsu stlačením a následným ozářením rentgenovými paprsky – je to elektroimpedanční tomografie
Tato metoda využívá nejnovější technologie ve vyšetření mléčné žlázy žen i mužů. Je vůči organismu velmi šetrná, pro klienta pohodlná, komfortní a zároveň je schopna s velkou vypovídací schopností určit riziko nádorů a jiných patogenních útvarů v mléčné žláze.
Metoda se nazývá elektroimpedanční tomografie (EIT) a je využívána převážně pro mammografii (snímkování mléčné žlázy žen i mužů).
Jedná se o přístroj využívající k posouzení stavu tkáně mléčné žlázy změněného odporu nemocných tkání.
Tato metoda je šetrná, nevyužívá devastující mechanismus zhmoždění prsu stlačením a následným ozářením rentgenovými paprsky.
Přístroj nám poskytuje sadu snímků mléčné žlázy v příčných řezech.
Každý snímek je obrazem jedné roviny příčného řezu mléčné žlázy. Každá z těchto rovin se postupně promítá o sedm milimetrů hlouběji než rovina předchozí. Takto získané snímky jsou schopné s velkou přesností určit umístění a hloubku zjištěného útvaru v prsu.
Žena při vyšetření leží pohodlně na lehátku, v ruce drží referenční sondu a na prs jí osoba obsluhující přístroj přikládá měřící sondu bez zbytečného zhmožďujícího tlaku.
Během třiceti sekund je skenování jednoho prsu ukončeno a počítač okamžitě vyhodnotí rozložení impedancí ve tkáni mléčné žlázy a zobrazí sadu sedmi snímků.
Touto metodou je možné vyšetřovat i prsní žlázy mužské.
Dále je přístrojem možné posoudit i obraz mízních uzlin v podpaží, nebo různých tkání kdekoliv po těle do hloubky 5.7 cm.
Vypovídací schopnost
Elektroimpedanční tomograf umožňuje vizualizovat rozložení elektrické vodivosti biologických tkání v příčných řezech mléčné žlázy a na získávaných tomogramech nalézat cysty, nádory a jiné útvary jako oblasti s anomálními hodnotami elektrické vodivosti.
Základními přednostmi elektroimpedančních metod diagnostikování je absolutní neškodnost vyšetření, vysoká vypovídací schopnost, spojená se značnou korelací elektrické vodivosti (elektrické impedance) biologických tkání s jejich fyziologickým stavem, kompaktnost sestavy, a jednoduchost metody měření. [14]
Témata týkající se rakoviny prsů:
• Druhy rakoviny prsu: co znamená váš typ
• Biopsie: typy postupů biopsie k diagnostice rakoviny
• Prsa MRI
• Prsa biopsie
• Mammogram
• BRCA gen test na rakovinu prsu
• Prsa zkouška
• Atypická hyperplazie prsu
• Zánětlivá karcinomu prsu
• Recidivující karcinom prsu
• Invazivní lobulární karcinom
• Lobulární karcinom in situ (LCIS)
• Duktální karcinom in situ (DCIS)
• Pagetova nemoc prsu
• Muž prsu
• Rakovina prsu staging
2
0
Tony-66 11.10.2017 14:09 Bydliště: BRNO-Líšeň
27
17
49
Telomery a Telomeráza
Enzym buněčné nesmrtelnosti http://vesmir.cz/2016/12/12/enzym-bunecne-nesmrtelnosti/?utm_source=www.seznam.cz "vesmir.cz/2016/12/12/enzym-bunecne-nesmrtelnosti/ Houdek12. 12. 2016
Proč většina buněk řádně stárne, ale některé – pohlavní, kmenové, ale i určité nádorové – jsou „nesmrtelné“? Objevy, které vedly k poznání telomer a telomerázy, nám umožnily lépe porozumět procesu stárnutí.
Chromozomy v buněčném jádře objevil pomocí mikroskopu švýcarský biolog Karl Wilhelm von Nägeli v roce 1842. V roce 1910 Thomas Hunt Morgan získal u octomilek (Drosophila melanogaster), mušek s generační dobou dva týdny a s velkými chromozomy, první umělé mutanty (tím, že je a jejich vývojová stadia vystavoval horku, mrazu, kyselinám, zásadám, záření a dalším extrémním podmínkám). Další studium chromozomů různě mutovaných a křížených drozofil přivedlo Morgana přes lokalizaci prvních genů až k formulaci chromozomové teorie dědičnosti (a roku 1933 k Nobelově ceně).
Morganův žák Hermann Joseph Muller v roce 1926 experimentálně prokázal (rovněž na octomilkách) mutagenní účinek ionizujícího záření (Nobelova cena 1946). V souvislosti s tím později zjistil, že mutantní mušky vykazují ve svém genetickém materiálu řadu různých poškození. Vysvětlil to tím, že záření způsobuje zlomy chromozomů a jejich následné splynutí. Zároveň si všiml, že k fúzím mezi chromozomy nedocházelo, pokud si zachovaly přirozené konce. Své výsledky shrnul roku 1938 do přednášky, v níž zaznělo: „Koncový gen musí mít speciální funkci 'zalepovat' konec chromozomu, protože bez této ochrany nemá chromozom možnost dlouhodobě existovat.“
Muška octomilka, modelový organismus s generační dobou dva týdny a s velkými chromozomy. CC BY-SA 2.5
V souladu s tehdejší cytologickou terminologií, která už obsahovala pojmy centromera a chromomera, Muller vymyslel pro zakončení chromozomu termín telomera (řecky télos, „konec“, a méros, „část“).
V přibližně stejné době Barbara McClintocková svými experimenty s křížením ozařovaných a zdravých semen kukuřice dokázala, že telomery skutečně představují speciální, nepostradatelnou část chromozomu zabezpečující jeho integritu, a že chromozom se poté, co o telomeru přijde, rozpadne. Zjistila také, že někdy se „poraněný“ konec chromozomu sám „zahojí“, a to tehdy, pokud se nachází v oplodněném vajíčku (zygota patří spolu s kmenovými, pohlavními a některými nádorovými k buňkám s aktivní telomerázou). V roce 1942 doporučila: „Experimenty v následujícím období by měly být zaměřeny na porozumění způsobu, jak dochází k hojení…“ (V roce 1983 dostala Nobelovu cenu za objev „skákajících“ genů.)
Staré buňky si tedy nějak „pamatují“, že jsou staré…
Dalším milníkem byl objev Leonarda Hayflicka a Paula Moorheada, kteří v roce 1961 prokázali, že normální lidské buňky se (na rozdíl třeba od bakterií) nemohou množit donekonečna a že zástava jejich růstu je naprosto přirozeným jevem, vyplývajícím ze samotné podstaty buněk (nikoli důsledkem změny životních podmínek apod.). Staré buňky si tedy nějak „pamatují“, že jsou staré…
Ocásky života a smrti
Muller a McClintocková probudili zájem o telomery a jejich funkci. Na víc než domněnky však tehdy neměli výzkumné nástroje. Ty přišly až ve druhé polovině sedmdesátých let s metodami sekvenace DNA (za jejich vývoj padly hned dvě Nobelovy ceny).
Prvním člověkem, který přečetl písmena telomer, byla australsko-americká molekulární bioložka Elizabeth Blackburnová. Podařilo se jí to u nálevníka Thetrahymena termophila, tehdy oblíbeného modelového organismu. Tento obrvený prvok totiž těsně před dělením naseká své chromozomy na až deset milionů krátkých kousků, které se tehdy líp sekvenovaly. A tak se doktorka Blackburnová v roce 1978 „dočetla“, že na konci každého mikrochromozomu se padesátkrát až sedmdesátkrát opakuje nesmyslný „text“ složený ze „slova“ TTGGGG.
Dnes víme, že na konci chromozomů všech savců a většiny dalších živočichů a části hub se vyskytuje tisíc- až několiktisíckrát se opakující stejný motiv TTAGGG. U rostlin má slovo na začátku jedno „T“ navíc: TTTAGGG. Ale kupříkladu nálevníci stojí stranou s poněkud odlišným slovem, nejčastěji TTTTGGGG nebo již zmíněné TTGGGG.
Přírodní výběr ustavil lidské telomery do takové délky (mezi sedmi až deseti tisíci písmeny), aby mohly přežít zhruba 50 až 100 dělení, což odpovídá 75 až 90 letům námahy, opotřebení, oprav.
To zajisté nabízí zajímavé evolučně biologické konsekvence, nicméně tématu příslušná otázka zní: Proč taková marnotratnost, nota bene u textu, který v buňce nic nekóduje ani nereguluje?
Odpověď už visela ve vzduchu; v roce 1972 James Watson (nobelovský spoluobjevitel struktury DNA) a nezávisle Alexej Olovnikov usoudili, že enzymy kopírující DNA (polymerázy) nemohou začít na samém konci vlákna DNA. Musí začít posunuté o několik slov do textu. Tudíž se text při každém zdvojování o maličko zkrátí. Takže přítomnost telomery umožňuje polymeráze odhryznout si svoji okrajovou libru DNA, aniž by přitom zkrátila životně důležitý text. Našince ihned napadne cimrmanovská analogie telomera – šmaknfošna, nevzdělaný zbytek světa se musí spokojit se suchou představou návlečky, maličkého kousku plechu či plastu chránícího konec tkaničky před roztřepením.
Chomozom a telomery na koncích (červená barva). Autor: AJC1. Volné užitíé CC BY-SA 2.0
Po každé replikaci chromozomu se tedy kousíček telomery „ztratí“. Po několika stech kopírování se chromozom na konci může zkrátit natolik, že polymeráza aktuálně nejbližší geny zkreslí či pomine a vznikne zmetek.
Přírodní výběr ustavil lidské telomery do takové délky (mezi sedmi až deseti tisíci písmeny), aby mohly přežít zhruba 50 až 100 dělení, což odpovídá 75 až 90 letům námahy, opotřebení, oprav. Telomery v našich tělech se zkracují průměrnou rychlostí asi jednatřicet písmen za rok, v některých tkáních víc. U osmdesátiletého člověka oproti stavu při narození odhoří telomerová svíce života asi ze tří osmin.
Délka telomer je sice výrazně dědičná, ale ani dlouhé telomery nejsou k ničemu, když špatně funguje to ostatní; kupříkladu pokud se tělo nadprůměrně opotřebovává, telomery se brzy zkrátí následkem častějšího buněčného dělení potřebného k opravám/úzdravám tkání.
Laboratorní vánoční pohádka
Současně s rostoucímu poznatky o telomerách si vědci nemohli neklást otázku: Proč většina buněk řádně stárne, ale některé – pohlavní, kmenové, ale i některé nádorové, zůstaneme-li u savců –jsou „nesmrtelné“? Podle nejpravděpodobnějšího vysvětlení tyto buňky disponují speciálním enzymem, který dokáže dělením obrušované telomery zase nastavovat. Přesněji řečeno, takové buňky obsahují aktivní gen pro syntézu telomerázy.
Doktorka Blackburnová se v roce 1980 domluvila s Jackem Szostakem, který patřil k pionýrům ve vnášení genetické informace do buněk. Ten připojil opakující se sekvence telomerové DNA z nálevníků k uměle vytvořeným chromozomům, které po vnesení do kvasinek vydržely funkční podstatně déle. To prokázalo, že telomery od nálevníků jsou schopny plnit stejnou funkci i v kvasinkách.
Další pokusy potvrdily, že telomeráza dokáže prodloužit aktivní život buněk a uchránit je před zestárnutím.
Ve stejné době dělala u Blackburnové na Kalifornské univerzitě v Berkeley doktorát Carol Greiderová. Samozřejmě na nálevnících, vždyť ti – třeba oproti člověku s dvaadevadesáti konci chromozomů – nabízejí na počátku svého dělení telomerových konců miliony. To znamená, že v tomto stadiu musí docházet k přirozeném klonování telomer, čili k aktivitě telomerázy. Lze tedy očekávat, že množství telomerázy v nálevních bude rozhodně detekovatelnější než v savcích.
Jeden z tehdejších pokusů přesáhl až do vánoční doby a doktorandka měla na vybranou – buď ho přeruší (v podstatě eliminuje), nebo bude pracovat i o Vánocích. Na Štědrý den 1984 se tedy vydala do laboratoře a našla tam ve vzorku, jehož hlavní složkou byl extrakt z jader nálevníka Tetrahymena thermophila, původní mikrochromozomy prodloužené o celistvé násobky sekvence TTGGGG. Vzorek tedy obsahoval aktivní telomerázu. To musel být svatvečer!
Nálevník Tetrahymena thermophila, další modelový organismus, který napomohl objevu telomerázy. CC BY-SA 2.5
Další pokusy potvrdily, že telomeráza dokáže prodloužit aktivní život buněk a uchránit je před zestárnutím. (Všichni tři jmenovaní dostali v roce 2009 Nobelovu cenu. Mimochodem, v rostlinách objevil telomerázu v roce 1996 brněnský biolog Jiří Fajkus se spolupracovníky.)
Z poznatků molekulární genetiky vyplývá, že pro každý buněčný enzym existují v jádře geny, které řídí jeho syntézu. První z těchto „genů pro telomerázu“, nazvaný TEP1 („s telomerázou asociovaná bílkovina 1“) a produkující bílkovinnou složku telomerázy, objevil v roce 1997 Japonec Jun-ichi Nakayama (Juniči Nakajama). (Druhou složkou telomerázy je RNA, která slouží jako matrice pro syntézu telomer.)
Tady nutno zdůraznit, že geny pro telomerázu nejsou pro dlouhověkost organismu všechno. Rozdíl mezi buněčnou nesmrtelností a lidskou nesmrtelností je stejně propastný, jako třeba rozdíl mezi amébou a člověkem..
Mezi nesmrtelností a rakovinou
Při normálním lidském vývoji se ve vyvíjejícím se embryu geny kódující telomerázu téměř ve všech tkáních inaktivují. Od té chvíle pak jako by jakýsi pomyslný hlídač v buňce odpočítával počet jejích dělení a v evolučně předem nastaveném bodě (při dosažení určité minimální délky telomer) dělení zastavil.
Proběhla řada pokusů, kdy buňky s vneseným genem pro syntézu telomerázy se zdravě dělily daleko za svoji přirozenou hranici.
Lidské chromozomy v nádorových buňkách tlustého střeva HCT-116. Telomery jsou obarvené červeně fluoreskující barvou. Autoři: Asako J. Nakamura, Christophe E. Redon, William M. Bonner, and Olga A. Sedelnikova, Volné u HYPERLINK "https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Telomeres_01.jpg"ž HYPERLINK "https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Telomeres_01.jpg"ití CC0.
Někdy se ovšem v normální buňce vypnuté geny pro telomerázu nějakým způsobem znovu samy aktivují – výsledkem je potom buňka nádorová. Zřejmě nejaktivnější telomerázu ze všech, které známe, mají slavné nádorové buňky HeLa. (V roce 1951 byla v USA založena linie buněk odebraných z velmi agresivního nádoru děložního hrdla právě zemřelé pacientky, jejíž jméno začínalo slabikami „He“ a „La“. HeLa je patrně nejstarší, nejživotaschopnější a rozhodně nejcitovanější buněčná linie na světě, viz také Nesmrtelná ž HYPERLINK "http://casopis.vesmir.cz/uzivatel/neni-opravneni"ena, Vesmír 95, 12/2016). Avšak jestliže do buněk HeLa přidáme protismyslnou RNA (obsahující přesný opak RNA-zprávy v telomeráze), přítomná telomeráza „oslepne“ a přestane účinkovat. Buňky ztratí nesmrtelnost, zestárnou a zemřou asi po pětadvaceti buněčných děleních.
Vývoj kolem telomerázy hezky ilustruje výzkumnou strategii typu plavby mezi Skyllou a Charybdou. V našem případě potřebujeme aktivovat telomerázu a prodloužit životnost zdravých buněk, ale zase ne tolik, aby se zvrhly v nádorové. A naopak: při léčbě rakoviny potřebujeme inhibovat produkci telomerázy jen natolik, abychom u pacienta neparalyzovali regeneraci ostatních buněk.
Věc je o to složitější, že nic z toho, co tu o telomeráze, stárnutí a nesmrtelnosti padlo, neplatí jednoznačně; v přírodě k téměř všem důležitým dějům existují procesy konkurenční, kompenzační, brzdicí, samozřejmě i záložní (jen způsobů péče o telomery známe u buněk víc než deset, a to i bez účasti telomerázy). V optimálním případě tedy musíme bezpečně a všemi alternativními způsoby umět krotit telomerázu v nádorech a stejně tak aktivovat telomerázu ve zdravých buňkách; teprve potom z toho složit terapii. Věřím, že to jednou dokážeme.
Závěrem si neodpustím malou poznámku o nepředvídatelnosti základního výzkumu: Kdo před čtyřiceti lety mohl tušit, že zrovna výzkum chromozomů jakéhosi obskurního mikroba povede k léčení rakoviny, přípravě kmenových buněk nebo dokonce k flirtování s nesmrtelností?
Titulní foto: DNA, volné dílo (CC0).
2
1
Tony-66 11.10.2017 14:14 Bydliště: BRNO-Líšeň
27
17
49
Přednáška nebyla zařazena, organizátor pravděpodobně nevěděl o co jde........
Forma prezentace - orální projev - přednáška
Jméno vkládajícího autora: MUDr. Antonín Pučálka
E-mail vkládajícího autora: cenpremed@seznam.cz
OXID DUSNATÝ – BUNĚČNÁ SIGNÁLNÍ MOLEKULA
A.Pučálka1, J.Dolina1, L.Čapek1
1 CenPreMed, Brno, Česká republika
Cíle: Účelem našeho sdělení je seznámit všeobecné praktické lékaře s našimi zkušenostmi s užitím oxidu dusnatého (NO) k zlepšení zdravotního stavu organizmu našich klientů.
Metody: plyn oxid dusnatý, generovaný přístrojem PLAZON, aplikovaný místně i celově, podle Nobelovy ceny za medicinu z roku 1998 (laureáti: L.J.Ignarro, F.Murad, R.Furchgott).
Výsledky: shodují se s publikovaným materiálem, dodaným výrobcem přístroje PLAZON a s publikací Dr. Louise J. Ignarra, přeloženou do češtiny a vydanou pod názvem Program ANO NO skutečný zachránce života, v roce 2005, vydavatelstvím Práh, P.O.Box 46, 158 00 Praha 5.
Závěr: očekávaný přínos účinku molekuly plynu NO se dostavil u naprosté většiny našich klientů, jak při aplikaci místní, tak i při aplikaci celkové. Podle publikovaných údajů je NO (oxid dusnatý) účinný spojenec proti: kardiovaskulárním onemocněním, cukrovce s diabetickou nohou, erektilní dysfunkci, revmatické artritidě, rakovině, kožním vředům, močové inkontinenci, infekcím kožním a podkoží, Alzheimerově nemoci, zánětlivým onemocněním stomatologickým a oropharyngu a roztroušené skleróze. Jsou publikovány i pozitivní výsledky při léčbě kavernózního typu TBC plic.
Literatura:
1. Dr.Louis J. Ignarro: Program ANO NO skutečný zachránce života. Konec srdečním chorobám. Vydal Práh, v roce 2005, jako svou 207.publikaci.
Podpořte chod fóra 