Příběh
Bylo, nebylo kdysi za horami a řekou umíral stařec. I sešla se rodina, příbuzný a známí i kolem jdoucí zvědavci. Ten co měl potřebu se ptal.. Otče, jsi tu již dlouhá léta předej nám ve své poslední chvíli moudrost, zkušenost, která by nám pomohla v našem bytí.
Stařec ačkoliv mlčel, odmlčel se ještě hlouběji a řekl …Pozornost…
O ano, pozornost je potřeba, dělat práci…., vlastně všechno pozorně, soustředěně. Chápavě se ozvalo mladší vnouče IQ .
Stařec promluvil… pozornost na záměr, žádosti, přání… co vlastně chceme, co jsme schopni pro to udělat, proč to chceme, co tím získáme.
Jasně, to je taky důležité, ještě něco k tomu bychom rádi … ,pověz.
Pozornost druhou …. Na tu první ,sledujte jak tvoříte , jak si tvoříte překážky, jak je zdoláváte jak se vymlouváte ,jak se ničíte i uzdravujete, prostě jak blbnete jinak se z toho nepoučíte. Buďte k sobě upřímní a tolerantní všichni jsme v tomto ohledu na tom stejně. Tolerance k sobě otvírá toleranci k druhým. Chyby si pamatujte aby jste je nemuseli opakovat. Objevte svůj strach i svou lenost.
Na nálady, pocity bych si dal obzvláště pozor.
No to je výborný, připadám si, jako blbec zhodnotilo se vnouče, v duchu litovalo, že tento hovor vůbec začalo.
Po delší odmlce si další dodal odvahy , dědo řekni nám ještě něco.
Pozornost ( sakra to už tady bylo ..co to je za blbost….IQ)
Pozornost na obě předešlé abychom poznali, jak zapadáme do celku tohoto dění a jestli s tím souhlasíme nebo ne. Pak to můžeme měnit v první pozornosti. Ticho ……. Děda začal mluvit.
Všimněme si, že si to všechno vymýšlíme. Všimněme si svých žádostí, jak se Nám daří, nedaří je uspokojit. Všimněme si, co si vymýšlíme, cítíme a jak dle toho řídíme svůj život. Všimněme si jak uskutečňujeme naše představy. Všimněme si, jak z chaosu výru života tvoříte řád zákony, jistoty a přitom nám uniká, že vše je v pohybu. Hledáme pevnost, jistoty, které jsou mrtvé, a na nich se snažíme postavit život. Lenost nám dovolí souhlasit , naděje stačí k uspokojení , hlavně žádnou zodpovědnost. Prodáváme své myšlenky a přitom odsuzujeme prostituci.
Zkuste prokázat existenci čehokoliv bez dogmat.
Poslední slova zřejmě v částečné agonii.
A bylo ticho, v nastalém tichu se někteří obvinovali někteří litovaly a někteří měly v hlavě prázdno.
Pomalu… jak měli ve zvyku hodnotit podivnosti….než se něčím zabývat stačí na to zapomenout
Stařec zemřel …… nebo
1
3
hari 14.11.2017 14:56 Bydliště: praha
8
10
13
doplnění
Život je pohyb
Má v moci jedince i celé národy. Dokáže uzdravovat i ničit. Staví kultury a zase je boří.
Vliv je celosvětový. Je neviditelná a přesto pro ni umírá mnoho lidí. Má různá jména -- Ideologie , přesvědčení , pravda ,víra.
0
2
hari 20.07.2018 08:27 Bydliště: praha
8
10
13
Proč to děláme.
Chceme-li se něčemu naučit, je třeba přijmout učení neboli přesvědčení. Vznikne jistota, víra, zvyk, pohodlnost, omezenost.
Chceme-li něco objevit, je potřeba zpochybnit naučené a pozorovat co se děje, při čemž je dobré zachovat aspoň pět, až deset procent pochyb které nám dají možnost rozvoje.
Tuna teorie nevyváží unci praxe.
1)Dech: stručný základ.
Dýchání do břicha a plný dech.
Nejprve sledujeme, pozorujeme, jak dýcháme, leh na zádech jedna ruka na hrudníku, druhá ruka na podbřišku.
Chceme-li něco opravovat, je dobré vědět, co chceme opravovat. Myslet neznamená vědět.
Základ, na kterém lze stavět je potřeba pevný.
Nádech vedeme představou co nejníže do bod bříšku , kostrči. Celý spodek nabývá na objemu.
Nejméně v bedrech proto směrujeme nádech zády.
Výdech pokládáme na páteř co neníže ke kostrči.
V hrudníku se takto vedený nádech, výdech neprojevuje.
Postavený základ umožní nádech na plnou kapacitu.
Dosažením standartního spodního dechu navazujeme, pokračujeme v nádechu do plnosti hrudníku. Plný dech.
Výdech opět pokládáme na páteř co neníže ke kostrči.
Analogie dechu bránice, jako píst ve válci, píst bránice vytváří podtlak a plíce nejsou sval, plní se vzduchem pomocí bránice. Možnost pocítění svalu bránice …. Cvičíme správně.
Proč: vědomí páteře, rovnání lordózy skoliózy, obnovení normalizace funkce vnitřních orgánů zejména střev (hormon radosti) pletenec pánevní neplodnost, menstruace, kyslík, organizmus může být využit na plný výkon atd….
Nádech je pozornost, výdech je uvolnění.
Naučením, pozitivním zvykem, každým nádechem cvičíme pozornost a každým výdechem uvolnění.
Kráčíme životem pozorně a uvolněně (anti stres).
Hodnota života nespočívá v tom, co máme ale v tom co si o něj myslíme. Hodnotu myslíme ,vymýšlíme .
Pozorností na své myšlení, lze mysl korigovat vědomě posuzovat.
Myslím nebo vím? Je můj pocit pravdivý? Dle čeho posuzuji? Chceme- li vykročit vpravo, je nutno opustit myšlenku kroku do leva, rovně nebo zpátky, rozhodnutí pohyb.
Dobře, nebo špatně, záleží pouze na posouzení, jež rozlišuje. Smysl = + ano přijímám, nesmysl = - ne odmítám.
Přestaneme-li posuzovat, hodnotit, srovnávat, objevíme jedinečnost každé situace jež se nám jeví bez předsudků.
Vcházíme do nejistoty. Změna je život. Život je pohyb. Jediná jistota je v poznání, že žádná jistota není. O tuto jistotu se lze opřít.
Nádech je pozornost, výdech je uvolnění. Každá chyba je ponaučení vytáhneme z chyb maximum. Pak je nemusíme opakovat.
(Chceme-li něco objevit, je potřeba zpochybnit naučené a pozorovat co se děje, při čemž je dobré zachovat aspoň pět, až deset procent pochyb které nám dají možnost rozvoje.)
2) zaujmeme vzpřímený postoj, prostě se rovně postavíme.
Představíme si osu střed zeměkoule skrze naší páteř nahoru do nekonečna. V této ose se uvolníme.
Uvolněné tělo stojící v souladu s osou střed zeměkoule - nekonečno.
Vědomí stavu uvolnění lze navodit nádechem do středu zeměkoule a výdechem do nekonečna. Nádech je pozornost, výdech je uvolnění.
Posuneme osu střed zeměkoule – nekonečno deset centimetrů za sebe a sledujeme tělo.
Posuneme osu střed zeměkoule – nekonečno deset centimetrů před sebe a sledujeme tělo.
Posuneme osu střed zeměkoule – nekonečno deset centimetrů v pravo a sledujeme tělo.
Posuneme osu střed zeměkoule – nekonečno deset centimetrů v levo a sledujeme tělo.
Naše tělo reaguje na vizualizaci a sleduje představu, osa do zadu . tělo se zaklání… atd.
Efekt je podmíněn čím více tím výrazněji, uvolněním, představivostí, a pozorností na posunutou osu.
Naše představy výrazně ovlivňují naše těla. (strach, radost, informace, TV a jiné… negativní či pozitivní).
Uvolněné tělo stojící v souladu s osou střed zeměkoule - nekonečno.
Pozitiva zvláště emočně zabarvená tělo přitahuje. (žádost) přikloní se.
Negativa zvláště emočně zabarvená tělo odpuzuje. ( hnus ) odkloní se.
Tělo jako podvědomá virgule (Nádech je pozornost, výdech je uvolnění.)
Stačí uvolněná pozornost. Pozor reakce jsou v souladu s naším nastavením, programem.
Soustředěnost sama o sobě zužuje prostor pozornosti a nevnímá celek.
3)Joganidra – pozornost, pozornost a pozornost. Vnímáme především co se děje, jestliže spíme, vnímáme, jak spíme atd.
Mozek nerozeznává představu a skutečnost
(informace nabíráme zprostředkovaně v mozku se složí ve skutečnost). Člověk rád sní, nahrazuje s potěšením realitu svou představivostí.(pozitiva – rozvoj, negativa - nedosažitelné cíle). Žijeme své představy.
Ležíme na zádech ruce volně podél těla.
Sledujeme dech ve své přirozenosti nic neopravujeme. Dýcháme nosem ne ústy.
Chceme-li něco opravovat, je dobré vědět, co chceme opravovat.
Jedna ruka na hrudníku, druhá ruka na podbřišku.
Snahou je vycítit, která ruka se nádechem zvedá, klesá a která ruka s výdechem klesá, zvedá.
Při potížích přizveme nezaujatého pozorovatele, případně použijeme znázornění dechu např. položením knihy na hrudník, druhou knihu na podbřišek.
Dýchání do břicha je správně. Jinak opravit kap. 1)
Nádech je pozornost, výdech je uvolnění.
Dech v tomto případě používáme jako nosnou entitu na které je namodelována informace.
Dech vnímáme jako životní přirozenost (souhlasný stav) co k němu přiřadíme automaticky schvalujeme. Vnímání dechu je omezené, a proto vyvstává informace na něm navázaná.
Nádech je pozornost, výdech je uvolnění.
Platí i v jiných příkladech: věta …pravdivá informace… souhlas a nepravdivá informace také souhlas. Souhlas na počátku vytváří tendenci souhlasu s celkem.
Zpět k cvičení, zavřené oči.
Zaměříme pozornost na dech sledujeme nádech výdech. Vnímáme především co se děje.
Jsme v klidu…vnímáme klidný nádech ,výdech. (Vnímání dechu je omezené, a proto vyvstává informace na něm navázaná.)
Uvědomujeme si klid. Čím více si klid nádechu a výdechu uvědomujeme, MYSLÝME, ŽAŽÍVÁME, ŽIJEME, USKUTEČNUJEME KLID a náš dech se v klidu zklidňuje více a mi více vnímáme klid.
Točíme se do hlubokého klidu, jehož hloubka, velikost je dána pouze naší tvořivostí, představivostí. Platí i pro omezení, která tvoříme také . Jsou-li vědomá (změníme naší představu) nevědomá je již otázka jiná. (nemůže vzniknout otázka na kterou není odpověď. Existence je odpovědí samotnou. Neexistuje, není dotaz.) Hloubka klidu může být nekonečná, pokud se nezalekneme neznáma, nevědomosti sama sebe. Mi tvoříme.
Zpět k cvičení, zavřené oči. (oči neruší okolí, pozornost zaměřená, vnitřní)
Změříme pozornost na palec pravé ruky – nadechneme do palce (pozornost) a s výdechem jej uvolníme. Provedeme třikrát-pětkrát za sebou.
Pozornost, pozornost a pozornost. Vnímáme především co se děje.
Můžeme si všimnout (Změříme pozornost na palec pravé ruky)při záměru hledáme, vedeme nádech s oční kontrolou (oči hledají pohybem, vidí mlhavé cesty k předpokládanému) vnitřním prostorem nalezneme , dotvoříme představu cíl který pocítíme. Palec se zobrazuje v naší představě.
Výtvor je pro nás skutečný mi jej pociťujeme. S dalším nádechem (záměr má již cestu) výtvor zpevníme.
S výdechem vše co jsme vytvořily, uvolníme (zrušíme, rozpustíme, necháme rozplynout)pociťujeme změnu (uvolnění je ta změna). Projevy uvolnění --- tíha , lehkost, brnění, teplo, chlad. Atd. Vše je správně, projevy jsou odvozeny z naší zkušenosti, paměti. Lze změnit, například na poušti chlad a v Himalájích teplo. Uvolnění, změna je reakce na setrvačnost myšlení, jež jsme pustili. Tvoření a náhle nic. To prázdno zaplníme čímkoliv jen proto aby jme to mohli pojmenovat pociťovat vnímat.
Protože akce probíhá bez našeho úsilí, jakoby podvědomě o to více ji lze uvěřit (můžeme pozorovat, změny na fyzické úrovni a to značné).
Pokračujeme ukazováčkem ,prostředníčkem ,prsteníčkem…atd.
Dva stavy relax
První učení - hledáme nacházíme a tvoříme měníme ,zažíváme pohyb vnitřním prostorem.
Doprovázeno pohybem oči bulvy , vnitřní zrak.
Druhé vědomí- máme naučeno sledujeme ,pozorujeme funkci bez úsilí navázanou např. na nádech výdech.
Srovnáme –li relax časti a nerelax části vidíme rozdíl, uvědomění (palec relax/ukazováček ne relax)
v oživlé paměti . srovnáme –li relax část s tím co jsi, pamatujeme z minulých relax, dojdeme k dvěma názorům. Uvolnění lépe než minule (paměť) spokojenost, pokrok/ uvolnění hůře než minule (paměť)
nespokojenost bez pokroku. (srovnáváme představu kterou si pamatujeme s představou kterou jsme vytvořili)
Opustíme srovnávání a trváme pouze na relax po čase v naší mysli (mysl se unavuje) zůstane pouze relax který jako jedinou skutečnost začneme vnímat žít a relax se projeví (zákonitě co myslíme to žijeme ---strach –zlost…) Je dobré myslet co chceme abychom zažívali co chceme.
Na malých částech těla se nám daří lépe než na větších, problém vybavení, představivosti větších celků. Větší celky je možné sloučit zabalit do krabičky (množina, paže, celé tělo) a tu následně jako celek relaxovat.
Zkuste si při tomto cvičení uvědomit (trváme pouze na relax po čase ….) že jste již dávno relaxováni a že vaše hlava se potřebuje ujistit, aby uvěřila. To znamená měníme stav myšlení.
Asány (dýcháme nosem).
Všimněme si, bereme ze stolu sklenici ….nadechujeme ,pozornost.
Všimněme si pokládáme sklenici …. výdech , uvolnění.
Pohyb vědomí uchopení s nádechem, klid, zastavení uvolnění výdech.
Hledáme soulad, rovnováhu v každém okamžiku tvoření polohy (asány).
Od začátku do konce je asána tvořená tisícem asán , jako písmena ve větě tvoří informaci.
Je dobré vnímat písmena, jež tvoří slova, jež tvoří věty.
Ahinsa –bez násilí , cvičíme volně ,hledáme možnosti ,máme cíl na kterém netrváme( otevřenost) ,cesta je momentálně důležitější. Přirozenost naše přizpůsobivost, rovnováha, vnímavost vede k zdokonalení.
Chyby vítáme pro informace které nám poskytují . Odmítáme slepě problém nelze jej řešit.
Konec konců my myslíme, že je to chyba, ale může to být konečné řešení. Určující síla je rozhodnutí.
Pohyb je život..proto vědomě. Snahou je navazovat pohyb v asánách obratel po obratlů s tím že vytváříme tah kontinuálně v celé asaně (těle).
Ohyb, tah volíme takovou silou, aby sám o sobě přitáhl pozornost (myšlení) na danou část našeho těla my s volnou, (odstupem) uvolněnou pozorností (pozorovatelem) sledujeme co se děje. Pozornost sama tvoří , učí soulad těla a myšlení (rovnováha). Není-li rovnováha je rozpor.
Vesmír zachovává rovnováhu klid, soulad.
Co si myslíme, nemusí být skutečné. Myslet neznamená vědět.
Příklad - tvoříme ohyb krčních obratlů směrem k chodidlům. Tvoříme tah jeho napětí přitahuje pocity, myšlení, obavy, nejistoty, atd. (bez bolesti, čím větší tah tím větší samovolná pozornost).
Nadechujeme (pozornost) do zvolené části a s výdechem ji uvolňujeme. Po několika cyklech nádechu a výdechu pří zachování tahu pozorujeme napětí klesá , zvýšíme, obnovíme tah. Opět po několika cyklech nádechu a výdechu pří zachování tahu pozorujeme napětí klesá , a zvyšuje se hybnost.
Opakujeme (ahinsa) zvyšuje se hybnost. Pokračujeme -navazujeme další část na krční obratle které zůstanou v ohybu a přidáme horní hrudní , dolní hrudní ,bederní atd.
Neznalost, nevědomí těla, vytváří rezervu opatrnost strach. Nevíme kam, tak radši nikam, to je psychosomatika (myšlení).
Ovlivnění života v procentech se liší. 78,9% - 98% , Citace Wikipedie jako jedna z možností
Vysvětluje vliv duševních zážitků na tělo. Je vyjádřením emočního konfliktu, který se přenáší do somatické sféry a projevuje se jako somatické onemocnění. Z této teorie vycházejí dvě důležité koncepce – alexitymie a hopelessness-helplessness (beznaděj – bezmocnost).
Zpátky k cvičení, co je vlastně pravda. Pravdu řeší ÚSTAVNÍ SOUD, SKUTEČNOST je dohoda podepřená PRÁVNÍ NORMOU.
Pravdu má každý, bohužel jen svojí. Myslím tudíž jsem ,nemyslím tudíž nejsem? Nekonečné varianty jsou na snadě .
Zpátky …. Opakujeme (ahinsa) zvyšuje se hybnost …zkoumáme trpělivě své možnosti.
Záměr položíme na možné ne na nemožné (volba) jsme trpělivý sami k sobě. Trpělivost (slovní základ ..trpět) vědomím přijmutím vzniká zkušenost, případně moudrost. Nezaměňovat s vychytralostí.
Nastupuje bhastrika
Je to dech velmi usilovný, nádech a výdech začínající co neníže k podbřišku (nádech). Dech, připodobněn – kovářské měchy tj. plný nádech od spodu a plný výdech od spodu zachováváme max. nádech a výdech, rychlost nádechu a výdechu je daná pouze plností nádechu a výdechu jak stačíme.
Začínáme na deseti cyklech a pozvolna zvyšujeme.
Funkce . kromě velkého prokrvení ,přívalu kyslíku druhotné efekty které poznáváme a uvolňujeme (počátek tj. učení). Bhastrika způsobí svým úsilím únavu mysli, která po zakončení dechu upadne únavou a dá nám pokoj, zažíváme bezprostřednost. Návrat k cvičení s bezprostředností vyjasňuje naše stavy, bez posouzení. Pozor prázdno, které můžete zažívat není prázdné naopak je plné.
Platí pro všechny asány .
Dá se změnit to, co máme naučené, protože jsme se to naučili.
Svými smysly postihujeme zlomek špičky ledovce. Zbytek je věcí sama o sobě.
Např.z elektromagnetického spektra jsme schopni zachytit asi jedno procento a to je z vše co jsme objevily další neznáme.
Podpořte chod fóra 