S využitím několika různých a celkem ověřených fyzikálních principů, tedy hlavně jakýchsi rozporů mezi nimi, jsem se dobral jakési tuchy jak a kterak by se zřejmě dala hustota prostoru nějak ovládat.
Zkusím to vzít popořadě a od začátku.
- Jeden z fyzikálních zákonů tvrdí, že tlak plynu v nějaké nádobě je v každé její části stejný.
- Zemskou atmosféru lze při troše dobré vůle považovat za jakousi "uzavřenou nádobu" s tím, že "vertikálně" tlak v ní směrem k mořské hladině stoupá, ale pokud platí předchozí zákon, tak "horizontálně", tedy ve stejné nadmořské výšce by měl být stejný.
- Praktická měření tlaku vzduchu ovšem ukazují odchylky od "správného" tlaku jak k tlaku vyššímu, tak i nižšímu.
- Tyto odchylky jsou závislé na "horizontální" rotaci vzduchových mas a zvýšení či snížení tlaku závisí na směru otáčení.
- Směr, který na severní polokouli způsobí zvýšení tlaku, na jižní polokouli způsobí jeho snížení a naopak.
- Ke změnám tlaku tímto způsobem nedochází nad rovníkem a nejspíš ani nad póly.
Pokud si tyto indicie poskládám dohromady a představím si Zeměkouli ve svislém řezu, docházím k následujícímu:
- Jestliže má "horizontálně" zůstávat tlak všude stejný, pak je to možné jenom tak, že v některých místech je prostor "hustší" a v jiných zase "řidší", což je způsobováno rotací vzduchu.
- Pokud vezmeme do úvahy rotaci Zeměkoule, tak na jejím příčném řezu celkem jasně vidíme, že "víry" vzduchu, které jsou rovnoběžné s jejím povrchem, jsou vzhledem k rovině jejího otáčení tím skloněnější, čím jsou vzdálenější od rovníku.
- Tím dochází k tomu, že u vírů které mají stejný směr otáčení jako Zeměkoule, se rychlost jejich otáčení v "horní" půli k rychlosti otáčení Země přičítá, kdežto v "dolní" půli se odečítá, přičemž vzniká rozdíl působení těchto sil daný rozdílem poloměrů, na nichž působí.
- Při opačném směru rotace víru je na větším poloměru odčítání a na menším přičítání, takže situace je opačná.
- To také vysvětluje, že není důležitý směr rotace víru vzhledem k povrchu Země, ale pouze vzhledem k rotaci Země.
Pokud jsou předchozí úvahy alespoň z části správné, vypadá to tak, že pomocí obdobné "dvojí rotace" je možné hustotu prostoru měnit. Při té příležitosti nemohu nevzpomenout Viktora Schaubergera s jeho zdůrazňováním významu "dvojí rotace".
0
2
Poota 10.09.2015 23:28 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Co s tím?
Je samozřejmě otázka, k čemu by to mohlo být dobré.
Doznávám, že zatím nevím.
Dá se předpokládat, že na "hustotě" prostoru budou nejspíš záviset její hlavní vlastnosti jako je třeba gravitace a nebo magnetizmus a asi i některé další, které mě zrovna nenapadají.
Technicky by se dal celkem snadno vyrobit rotující disk, který by u obvodu nesl větší počet menších rotujících disků. Ty menší disky mohou rotovat stejným nebo opačným směrem a mohou být prostřídané a nebo jedny na jedné straně a druhé na druhé. Pokud by to nějak měnilo gravitaci, dalo by se to celkem jednoduše zjistit na obyčejné váze.
Takže zatím tak.
0
0
Brbla 11.09.2015 05:40 Bydliště: Kambodza
777
128
824
Jak to tak ctu, napadlo me UFO - nema nahodou neco spolecneho s rotaci? Dik za zajimavou uvahu!
0
1
Poota 11.09.2015 11:22 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Brbla napsal(a): Jak to tak ctu, napadlo me UFO ...
Létající talíře zcela tvrdošíjně a zřejmě ne bezdůvodně dodržují svůj diskovitý tvar s kruhovým půdorysem, který by byl víceméně vynucen, pokud by skutečně pro svoje "vznášení" využívaly velký rotující disk nesoucí u svého obvodu taktéž rotující "satelitní" disky.
Dokonce i konstrukce Viktora Schaubergera, které realizoval jako projekt "Haunebu" pro Hitlera, byly ve tvaru létajících talířů, což všechno zřejmě taky nebude jenom tak náhodou.
0
2
Píďalka 11.09.2015 22:33 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Teoretické předpoklady
Osobně vidím vznik všech problémů, co se dnešní fyziky týče, v tom, že dělá vše na ruby a místo aby vycházela z nějakého fenoménu a bila do něj, dokud si nezjistí všechny vlivy, a pak teprve teoretizovala, snaží se namyslet nějaké vševysvětlující teorie ze spekulací a velice často naprosto zvrhlých. To ani nemluvě o zatvrzelé snaze si vysvětlovat skutečnosti ve světle, či spíše tmě těch teorií.
Co se týče vírů, vím už dnes naprosto pozitivně díky experimentování s cyklóny v láhvi, že u nich hraje významnou roli místní elektrické a magnetické pole, jejich intenzita a vzájemné směry, stejně jako jejich mohutnost, a vlastně i látka a její vodivost, tedy třeba lokální vodivost vody a vodivost vzdušné vlhkosti. V podstatě jde o vzájemnou závislost. Čím je vír rychlejší a mohutnější, tím větší je elektrická hodnota, kterou produkuje, a orientace elektrického pole víru závisí na směru a úhlu magnetického pole vzhledem k rotační ose víru. To je princip Faradayova homopolárního motoru-generátoru. Svádět jižní a severní opak rotace hlavních vírů (cyklónů) na zeměkouli na Coriolisovu sílu je pro mne vrcholným projevem naivního umění.
Elektrické (a s tím i gravitační) podpotenciály, pod těmi hlavními a výše jmenovanými, různě cestují po povrchu zemském a dle mého mají svůj prapůvod ve změnách planetárních pozic, stejně jako ve změnách slunečních "geologických" podmínek díky galaktickým a následně i změnách zemských geologických podmínek. Na to se pak ještě přifaří zpětná vazba tvoření a zesilování těchto lokálních jevů právě těmi již vzniklými víry. Tady by snad mohlo pomoc si uvědomit, že zemský magnetismus se sklání od rovníků směrem k pólům, tedy že u severního pólu jde jižní orientace dolů a severní nahorů, zatímco na jižním pólu je tomu naopak.
Navíc již starý dobrý Ampér došel v dobách, kdy teorie vycházely z praxe, na to že zeměkoule má krom magnetického pole i další elektrické, které směřuje od východu na západ a obráceně, a je polárně uzavřené do kruhu, a tím pádem těžko zjistitelné. Tak nějak to prokázal i výzkum T.D. Browna s jeho létajícími kondenzátory. To samozřejmě navrch polarizované orientace elektrického zemění a ionosféry, tedy radiální orientace zemského elektrického pole.
Nicméně, protiběžné víry jsou vskutku zajímavou záležitostí, protože nejspíše vznikají hlavně díky tomu, že je přirozeností vírů, aby v nějakém prostředí jeden vír vyvolával kolem sebe další víření, ale v opačném směru, díky tření v rámci prostředí. To má za následek, že elektrický potenciál jednoho, řekněme pravotočivého víru, se váže do kruhu na opačný potenciál vyvolaného levotočivého víru, nebo několika takových, které se však necítí v celkovém prostředí stejně dobře jako vír hlavní, díky orientaci magnetického pole. Vzhledem k "horizontálním" fluktuacím geomagnetického pole lze také předpokládat i jeho vertikální fluktuace a je nasnadě, že i tyto fluktuace pochází jak z geologických příčin, tak z atmosferických.
Mimo jiné stojí za povšimnutí, že vír ve vodě, produkovaný pádlem, který je ohnutý do U a tím má oba své elektrické póly na hladině, je nesrovnatelně stabilnější, než vír jaksi vertikální, jehož dolní konec končí pod vodou. To ani nemluvě o tom, že elektrické pole je (dle Píďalky) jednotně polarizovanou formou jaksi střídavě polarizovaného gravitačního pole a dokáže vytěsňovat to, co věda považuje za jakési výhradně gravitační pole. Definitivně by se mohlo zdát, že jedním z principů antigravitace a tím i vyrušení setrvačnosti a hmotnosti, je právě vytěsnění všeobecného gravitačního pole nejen země, ale lokálně všeho, co na nás vesmír hází, lokálním polem elektrickým, a to specielně uzavřeným do kruhu, řekněme jako jest případem kouřový kroužek, či jejich sestavě. Jen se podívejme na to, co se vzduchovými kroužky dovedou delfíni v mořských akváriích pod vodou. Dyť ty jejich dokáží nejen klesat ke dnu navzdory Archimedově zákonu o vztlaku, ale navíc konstantní rychlostí, která se dokonce dokáže velice okamžitě a ve stupních z nějakého důvodu měnit.
0
3
Šolim 12.09.2015 12:53 Bydliště: na sever od Práglu
565
65
918
No, moc do toho nevidím . . .
jen bych chtěl připomenout neustále přítomné oscilace - vibrace čehokoliv, a tedy i sčítání a odčítání harmonických atd...
Takže jednoduché to nebude.
0
0
farkas 13.09.2015 15:34 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Když si zeměkouli představíme jako splasklý nafukovací míč, jehož stěny k sobě přilehnou, spirály vzdušných vírů mají všechny stejný směr. Když se víry naplní vodní parou, jsou v přenosu z meteorologické stanice viditelné jako cyklona. Vír unese vodu a neklesá. Přitom musí mít ještě elektrický náboj, protože jako protiklad se pravděpodobně indukcí tvoří anticyklony. Anticyklony jsou vždycky menší, protože studený vzduch nestoupá a tvoří brázdy nízkého tlaku. O elektřinou nabitém moři píše krásně a srozumitelně Viktor Hugo v knize "Dělníci moře" v kapitole !Před bouří.
Dalším rušivým aspektem poklidného otáčení vzdušných vírů je v oblastech blízko pólů stoupající teplý vzduch z mořských proudů.
Na jakém principu vlastně putují mořské proudy?
0
0
Poota 13.09.2015 16:36 Bydliště: Praha
9068
603
7583
farkas napsal(a): Když si zeměkouli představíme jako splasklý nafukovací míč, jehož stěny k sobě přilehnou, spirály vzdušných vírů mají všechny stejný směr. ..
Mám potíž s představou "splasklého nafukovacího míče".
Nafouklý je jasně kulatý a velký. Ale jak vypadá "splasklý"?
Je kulatý a mrňavý nebo je jenom "vypuštěný" a placatý? A jestli placka, tak "rovníková" nebo "poledníková"? A jak se točí - jedná se mi o kombinaci točení Země a točení těch vírů.
A pak už jenom jak mám chápat že "spirály vzdušných vírů mají všechny stejný směr"?
Promiň, ale zasekla's mi do hlavy docela slušnou "kramli"
0
0
Samotný příspěvek lze zobrazit pomocí adresy: (Velmi spolehlivé a lze se pak spolehlivě dostat k příspěvku do příslušného tematického vlákna)
Otevřít příslušné tematické vlákno a narolovat na tento příspěvek lze pomocí adresy: (Ve výjimečných případech může fungovat s problémy)
Otevřít příslušné tematické vlákno na začátku lze pomocí adresy:
farkas 13.09.2015 17:54 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Představ si, že vyfoukneš míč (ne fotbalový, ten velký na vodu) s namalovanými spirálami levotoč dole pravotoč nahoře u špuntu (sev. pól) a pak ho skládáš. Nejdřív z něj uděláš polokouli a tím přitiskneš stěny k sobě. Na rovině nezáleží, funguje to jako zrcadlo. S otáčkami nepočítám.
Jen jsem prezentovala svoji představu o stejnosměrném pohybu víru na severní a jižní polokouli.
Už je to dobré?
0
0
farkas 13.09.2015 18:37 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Kramle má dvě špičky, tak se pokusím o kompletní vyjmutí toho železa.
Ve své obrazotvornosti jsem vycházela z toho, že klimatologie používá termín Corriolisova síla = vlivem zemské rotace se na severní polokouli točí vzdušné i vodní víry opačným směrem, než na jižní.
0
0
Píďalka 13.09.2015 18:54 Bydliště: ČR
1379
446
1788
farkas napsal(a): Na jakém principu vlastně putují mořské proudy?
Mořské proudy
Výborně. Vědové tvrdí, že díky tepelné konvekci, stejně jako víry a proudy vzdušné. Je to ale komplikované slaností vody, anžto odpařovaná slaná voda houstne a těžkne, takže teplejší se v mnoha případech dostává pod sice studenější, ale méně slanou vodu na povrchu. Typická je proměnlivá stratifikace vod Rudého moře. Osobně bych konvekci viděl jen jako jednu z příčin a to ještě jenom doplňkovou.
Když se podíváš na mapy proudů, zjistíš, že ty proudy se pohybují systémem docela stabilních vírů. Otázkou je, zda jsou ty víry příčinou proudů, či naopak. Definitivně však, kde je vír, tam je elektrika a kde je systém vírů, tam je systém elektrických polí a proudů. Jejich stabilita v oceánech pak poukazuje na příčiny spíše geologicko-elektrické, než na příčiny konvekční.Ačkoliv věda o tomto fenoménu radši mlčí, zemskou kůrou se pohybují elektrické proudy sice relativně nepatrné hustoty na čtvereční centimetr průřezu, avšak velice majestátní díky biliónům čtverečních centimetrů průřezu těchto proudů. Pohybují se všemi možnými směry, horizontálně, vertikálně a vše mezi, a totéž se nutně musí dít i v oceánech a mořích, které je nutně zkratují díky vyšší vodivosti slané vody. Problémem však je již jejich detekce běžnými elektroměry a o přesném měření nelze hovořit, anžto nikdo nemá dostatečně velikou vadasku.
0
0
Píďalka 13.09.2015 19:09 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Severní a jižní rotace cyklónů jsou relativní pojmy, každý z nich braný z opačného pohledu, ne oba z jednoho. Pokud by sis Petře promítl jižní a severní cyklon na zemské póly, aby měly shodnou osu, a koukal na to z měsíce, dolehl by na Tebe neodolatelný dojem, že se skutečně oba točí kolem své společné osy stejnou orientací, maje mezi sebou vloženou zemegulu. To je to, co se ti snažila naznačit Farkasová.
0
1
Poota 13.09.2015 19:15 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Ad splasknutý míč - ano, máme oba zhruba tutéž představu, že pokud transformujeme Zeměkouli na pouhý "rovníkový" disk, pak se obě původně protisměrné rotace vírů stanou stejnosměrnými.
Osobně mám za to, že každá rotace je pouze jedním směrem, a to až do té doby, než je vztažena k nějakému jinému objektu. Teprve ten jiný objekt (předmět, rovina, směr pohledu atd.) začne určovat levotočivost nebo pravotočivost té rotace.
0
0
farkas 13.09.2015 20:23 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Mechanikou moje obstojné fyzikální vidění končí, tak to zjednoduším.
Vycházím z poučky, že počasí se tvoří na rovníku.
Země se točí od západu k východu a na rovníku působí největší odstředivá síla.
Víry na severní polokouli zemská rotace roztáčí do směru hodinových ručiček a na jižní proti.
Vodní víry se odráží od pevnin a mění směr podobně, jako na koule kulečníku.
Vzdušné víry ovlivňuje stoupající teplý vzduch tam, kde je teplo a nad póly je asi neovlivňuje nic.
Okraje cyklony tvoří anticyklony podobným mechanismem jako pohyb rovníku.
Teplota vodní páry na na okraji vzdušného víru se snižuje a tím jsou ochlazovány i anticyklony. Voda v nich posléze kondenzuje.
0
0
farkas 15.09.2015 21:47 Bydliště: Střední Čechy
2929
344
3995
Poota napsal(a): Osobně mám za to, že každá rotace je pouze jedním směrem, a to až do té doby, než je vztažena k nějakému jinému objektu. Teprve ten jiný objekt (předmět, rovina, směr pohledu atd.) začne určovat levotočivost nebo pravot
Záleží na tom, z které strany se díváme. Tady to máš.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Poota 06.10.2015 14:42 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Rotace a prostor (ne)prakticky
Abych si ověřil, jestli se rotací dá nějak ovlivnit prostor a nějak tu změnu i objektivně zaznamenat, složil jsem jakýsi poněkud ztřeštěný (jak jinak) pokus.
Pro to tvarování prostoru jsem použil hadičku s vnitřním průměrem 4 mm, stočenou do dvou plochých spirál - vstup je na obvodu první, která je uprostřed propojená se středem té druhé, která stejným směrem otáčení spěje ke konci opět na vnějším obvodu.
Médiem je vzduch hnaný do spirál vzduchovacím motorkem 2,5 W, takže velice něžně.
Ve středu spirál jsou nastojato dvě cívky z 12tivoltových relátek. Tato sestava je umístěna mezi polokoule LaPointova "MaCoru", který mám překřtěný na "MKB magnet", protože nepoužívám jeho originál.
Měřeno přístrojem PU500.
Přes nedokonalost sestavy jsem docílil elektrického proudu, i když popravdě řečeno jen těsně nad hranicí měřitelnosti. Což odpovídá, počítám-li správně, COP = 2-10 slovy dvě na mínus desátou , tedy slovy jedna dvacetibiliontina vstupního příkonu. O desetinná místa se nehádám, dvě sem nebo tam nic nemění na tom, že je to prokazatelné a taky že je to zatraceně málo - ale jak vidno, moje skromnost je téměř nezměrná
Pokud to tedy není něčím jiným, tak se dá tedy říct, že zřejmě:
a) rotací lze docílit změn hustoty časoprostoru
b) tyto změny ovlivní magnetické pole
Co dál?
Pro výraznější výkon je možné použít cívky s více závity a pole neovlivňovat "plynulou" změnou, ale cyklicky, čehož by se dalo zřejmě docílit spirálami eliptickými a také většími. Jako médium lze použít vodu, která je podstatně hutnější než vzduch a navíc by ji bylo možné "pohánět" prostou gravitací. Což míním tak, že by si hadice nasávala vodu z výše umístěné nádoby a protažením odtoku směrem dolů by se celkem zadarmo docilovalo vyšší rychlosti průtoku.
Ještě doplním, že celou sestavu beze změny jsem vyzkoušel s průtokem vody 0,4 litru/minutu.
Dosažený "výkon" byl oproti testu se vzduchem zhruba dvojnásobný, čili "téměř nic" dvakrát
Zajímavým faktem je to, že na výkon nemá vliv propojení cívek paralelně nebo do série. Výkon je také naměřen stejný na střídavém i stejnosměrném rozsahu, na kterém navíc ani nezáleží, kterým směrem se měří - výchylka je vždycky do plusu.
Výsledek je zhruba ten, že "se něco děje", nicméně je asi složité z toho přímo elektrickou energii odebírat. Z chování měřáku mám pocit, že ta elektřina, pokud se opravdu jedná zrovna o ni, je jaksi "vedlejší" projev.
, tedy slovy jedna dvacetibiliontina vstupního příkonu. O desetinná místa se nehádám, dvě sem nebo tam nic nemění na tom, že je to prokazatelné a taky že je to zatraceně málo - ale jak vidno, moje skromnost je téměř nezměrná 
Podpořte chod fóra 