Dávná minulost málo známého jihoamerického kmene jeho vlastními slovy
Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Píďalka 11.09.2015 11:51 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Akakorská kronika
Úvodní slovo
Kdysi jsem natrefil na tento text "Akakorská kronika" německého novináře Karl Brugera, jenž žil do své násilné smrti v Brazílii. V roce 1984 ho na procházce s jeho přítelem Ulrichem Encke střelil neznámý pachatel do břicha na pláži Ipanema v Rio de Janeiru. Ani pachatel ani motiv vraždy nebyl nikdy objasněn.
Dodnes si nejsem jistý, zda jde o podvrh, nebo o skutečný záznam historie národa Ugha Mongulala, vyvolených služebníků bohů z povodí Amazonky. Nicméně, to ať si už každý přebere sám. Pokud by někomu přišla tato historie velice srovnatelná s historií nějakého jiného vyvoleného národa, nejde o podobnost náhodnou, ale o podobnost logickou.
Český překlad Akakorské kroniky zde budu publikovat po částech a definitivně trvám na respektování mých publikačních práv (coppyright).
Třetí kniha Akakorské kroniky (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
28.09.2015 17:15 Editace moderátorem.
3
1
Píďalka 21.10.2015 19:49 Bydliště: ČR
1379
446
1788
KNIHA ANAKONDY
S východem slunce jsem v časných raních hodinách vstoupil do utajeného chrámu. Oděn ve Lhasově zlatém hávu jsem sestupoval širokým schodištěm, které mne zavedlo do místnosti, o které dodnes nemohu říci, zda byla malá, či veliká. Její nekonečně modravé zdi snad neměly ani začátku, ani konce. Na tesaném, kamenném kvádru, mne uvítaly voda a chléb, znamení života a smrti. Dle příkazů kněžího jsem v hlubokém tichu místnosti pozřel něco z chleba a upil z vody. Náhle mne obklopil všudypřítomný hlas, zněl jakoby přicházel odevšud, i z mého nitra, a vyzval mě, abych vstoupil do další místnosti. Připomínala Veliký Chrám Slunce. Zdi byly ověšené mnoha podivnými, neznámými nástroji, které se blyštěly a třpytily ve všech možných barvách. V podlaze žhnuly tři zapuštěné, veliké kvádry, jako by byly z rozpáleného železa, a já jsem se dlouho díval na všechno to zvláštní vybavení.
Pak na mne opět promluvil ten záhadný hlas a vedl mne dál a stále hlouběji do třetí místnosti. Mé oči oslnilo světlo tak jasné, že jsem zde dlouho mžoural očima, než jsem začal rozpoznávat cosi, co se mi natrvalo vrylo do paměti, a na co už nikdy nezapomenu. Ve středu místnosti, z jejíchž stěn vyzařovalo to nepochopitelné světlo, stály čtyři bloky z průzračného kamene. Přistoupil jsem k nim teprve poté, až jsem se probral ze svého úžasu. Mé oči hleděly na čtyři záhadné tvory, čtyři živé–mrtvé, čtyři snad spící lidské bytosti, tři muže a jednu ženu. Vznášeli se v jakési tekutině, do níž se nořili až po prsa, v každém ohledu bezpochybně lidi, s tou vyjímkou, že měli na rukou i na nohou po šesti prstech. Nevím, jak dlouho jsem tam před spícími bohy stál, než mne stejný hlas zavolal zpět do první místnosti. Udělil mi rady plné moudrosti a odhalil mi budoucnost vyvolených rodů, avšak navěky mi zapověděl o tom s kýmkoliv hovořit. Po třinácti dnech jsem se vrátil z tajného chrámu a nejvyšší kněží mne pozdravil jako nového, zákoného vládce Ugha Mongulala.
Splnil jsem svou zkoušku bohů a můj lid jásal. Nicméně, nadšení vyvolených služebníků se mne jen stěží dotklo. Záhadné bytosti na mě zapůsobily příliš hlubokým dojmem. Byli živí? Byli mrtví? Byli to skutečně bohové? Kdo je tam umístil? Ani nejvyšší kněží neznal odpověď. Tajné město chrámů dolního Akakoru v sobě skrývá znalosti a moudrost dávných otců. Nám předali jen část svého dědictví a jen oni si uchovali veškeré pravdy, skutečné tajemství jejich životů.
Takoví byli bohové. Měli rozum a byli znalí a prozíraví. Když se zahleděli, viděli vše, každé zrnko prachu na zemi a na nebi, i věci vzdálené a skryté. Znali věcí budoucích a plánovali v souladu se svým věděním. Se zrakem kupředu zaměřeným za tmu noci, ochraňovali osud lidstva.
Kniha Anakondy (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
3
2
Píďalka 14.11.2015 18:46 Bydliště: ČR
1379
446
1788
Třináct podzemních měst
Ať již se podíváme na mýtické vzpomínky a legendy jakkoliv, s určitostí sobě vlastní řeší záhady pradávné zemské a lidské minulosti a vysvětlují problematické archeologické nálezy svým vlastním způsobem. Přímořská náhorní planina s pouštním podnebím je poseta obrovskými zobrazeními zvěře, které měří až kilometry, proťínaných liniemi geometrických obrazců. Posnansky našel při svém detailním bádání v Tiahuanaku podivné podzemní komnaty s tlustými a přesně lícovanými kamennými zdmi pod celým městem.
V důkladné lesní pevnosti v Sacsayhuamanu, nedaleko Cuzca, můžeme vidět mnohatunové, a nějakým způsobem tvarované balvany, které jsou do sebe vzájemně zapasovány s milimetrovou přesností. Špaňalský kronikář Montesinos pevnost připisuje mocnému národu, který vyhynul již před dlouhými věky. Podle mnohých amerikanistů byla pevnost vybudována v takzvaném říšském, inckém stylu, který převládal zhruba mezi 1480 a 1530 n.l.
Dle Akakorské kroniky budovali praotci gigantická, kamenná města před více než deseti tisíci lety a mezi nimi i třináct podzemních měst pospojovaných chodbami s lichoběžníkovým průřezem, které protkávají Amazonii. Donedávna se zdálo, že podzemní města se objevují jen v mýtech a legendách. Například tibetská tradice hovoří o podzemním království Agarthie a severoameričtí Indiáni prý věděli o rozsáhlých jeskyních, kde bohové drželi a opatrovali své hromové ptáky.
V dnešní době však nacházíme podzemní tunely po celém světě. V Peru a v Bolívii objevili badatelé rozsáhlé kamenné chodby, které by bylo obtížné nějak sestavit i s dnešní technologií. Peruviánská “Seria Documental del Peru” zase popisuje výpravu členů Limské university z roku 1923, kdy učenci, doprovázení zkušenými jeskyňáři, pronikli přímo v Cuzcu do lichoběžníkových tunelů. Změřili si směry a vydali se chodbami směrem k pobřeží. Hlídka v místě vstupu však eventuelně ztratila s výpravou spojení a až po dvanácti dnech čekání se vrátil její jedinný, vyhladovělý člen. Jeho popis matoucí změti podzemního labyrintu však jeho kolegové shledali natolik fantastickým, že nešťastného průzkumníka prohlásili za šílence. Peruánská policie pak zakázala do katakomb vstup a aby předešla dalším ztrátám na životech, zastřelila vchod dynamitem.
Silné zemětřesení v Limě roku 1972 opět vyneslo dávné podzemní prostory na první stránky novin. Zachrané čety objevily během vyprošťovacích prací dlouhé chodby, o nichž dřív neměl nikdo ani tušení. Při následném, systematickém průzkumu, došlo k udivujícímu objevu. Veliká část města byla podtunelována a všechny chodby vedly směrem do hor. Jejich druhého konce se však nikdo nedohledal, protože části chodeb se během staletí zhroutily.
Kdo tyto podzemní prostory budoval a kdy? Kam vedou? Jen dva z mnoha dohadů nabízejí logická vysvětlení. První se zmiňuje o únikových cestách Inků po vylodění špaňalských dobyvatelů. Druhý je založen na legendách Inků, kteří je sami připisovali neurčitým dávným lidem. Montesinos ve své knize “Memorias Antiguas, Hjstorales, Politicas del Peru” píše: “Cuzco a město rozvalin Tiahuanaco jsou spojeny gigantickou podzemní cestou. Inkové nevědí, kdo ji vybudoval, a nemají ani tušení, kdo byli obyvatelé Tiahuanaca. Domnívali se, že ho postavili velice dávní lidé, kteří se později stáhli do džunglí Amazonie.”
Podpořte chod fóra 