Jednoduchá, levná a spolehlivá metoda pro vyřešení i tzv. chronických nemocí
Str.: 1, 2, 3, 4, 5 Psát příspěvky můžete po přihlášení
Poota 11.09.2015 12:59 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Úvodem
Zajímavá a prastará velice účinná metoda uzdravování, která byla před několika lety "vzkříšena" Jiřím Čehovským.
Její výhodou je mimo jiné i to, že "pracuje" pouze v informační rovině, kam nezasahují žádné alopatické léky, takže jimi není její "práce" nijak rušena a ani ona jejich působení nijak neovlivňuje. To znamená, že při použití autopatie může dotyčný člověk dál nerušeně užívat všechny dosavadní léky a vysazovat je postupně tehdy, až to uzná za vhodné jeho ošetřující lékař na základě jeho postupného "zlepšování se".
Proti homeopatii, která pracuje na podobném principu, má autopatie neocenitelnou výhodu v tom, že její "diagnostika" je naprosto automatická a vždycky už z principu naprosto bezchybná. To znamená, že k jejímu úspěšnému použití nejsou potřeba vůbec žádné vědomosti a znalosti - stačí si pouze zapamatovat správný postup přípravy autopatického preparátu.
1
3
Poota 11.09.2015 13:16 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Časem se objevilo, že je možné autopatií léčit všechno možné včetně různých poranění a byly "vynalezeny" i různé speciální postupy, které kombinují četnost aplikací, odběr informací z těla a jejich potencování. Podle mého názoru je tento směr výhodný pouze pro specializované autopatické poradce, kteří původně velice jednoduchou metodu komplikují kvůli tomu, aby z ní vyždímali ještě větší účinnost. Tento směr doporučuji pouze těm, kteří mají dost peněz, nechuť se o svoje zdraví starat sami a vyžadují k uzdravení nějakou "cizí autoritu".
Osobně u léčebných metod preferuji jednoduchost, láci a spolehlivost, což všechno autopatie bohatě splňuje. A ještě jednu její výhodu si dovolím uvést - funguje báječně i u dětí, zvířat a dokonce i u rostlin.
0
1
Poota 11.09.2015 14:10 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Zvolna přes teorii do praxe
Odsunu stranou všechno složité a pokusím se o co nejjednodušší návod bez všech zbytečností. Pokud to chce někdo přesně a složitě, najde dostatek informací na speciálních stránkách o autopatii.
Především z našeho těla potřebujeme dostat jakýsi "vstupní materiál", který obsahuje informace o našem současném stavu. K tomu stačí celkem cokoli, co je vodou rozpustné a dá se získat nějak "snadno", tedy pokud možno bezbolestně. Vhodné jsou jakékoli naše výměšky, jako třeba pot, moč, slzy, sliny a jakékoli jiné. Další možností je použití dechu a informace se dají "odebrat" i bezdotykově z blízkosti čaker.
Informační materiál potřebujeme odebrat do nějaké malé nádobky, která je naprosto sterilní, to znamená že do ní nikdo jiný nenadýchal, nenaprskal a ani v ní nebyla žádná cizí látka. Z cenových důvodů vyhovuje nová lékovka a nebo nová plastová štamprlátka odebíraná ze sloupečku "odspoda". Lékovku po použití zase uzavřeme a zase pro sebe ji můžeme použít i příště - štamprlátko použijeme příště raději opět nové.
Potencování je postup a název převzatý z homeopatie a v praxi znamená pouze dokonalé "vypláchnutí" nádobky. V té nesmí zůstat žádná fyzická matérie, jejím konečným obsahem může být pouze voda, obsahující naředěnou informaci o bývalém fyzickém obsahu. Stupeň naředění informace určuje to, jak "vysoko" čištění našeho organizmu začne a odtamtud postupuje směrem "dolů".
Potencujeme tak, že si napřed pustíme z vodovodu malý čůrek vody a stopneme si za jakou dobu nám do nějaké nádoby nateče jeden litr vody. Do nádobky nejběžněji plivneme nebo nadýcháme a nádobku dáme pod čůrek, aby nám voda přes její okraj přetékala po stejnou dobu, za jakou nateče jeden litr. Tím máme hotový autopatický preparát.
Mokrým okrajem nádobky si potřeme na čele oblast "třetího oka" a pár kapek preparátu si dáme pod jazyk a nebo vypijeme.
Od té chvíle začíná preparát působit a bude působit zhruba tři měsíce. Za pár dní po aplikaci poznáme, co dokáže "čistá voda", protože se na den až několik objeví tzv. autopatická reakce, což je něco jako jakási chřipka nebo angína, na kterou žádný lék nezabírá. Uvítáme to jako důkaz, že uzdravování už probíhá. Různé potáže budou postupně mizet, ale pokud si to nebudeme zapisovat, tak si toho ani nevšimneme.
Za tři měsíce celý postup zopakujeme s tím, že přidáme další litr.
Za tři měsíce celý postup zopakujeme s tím, že přidáme další litr. Atd. až do úplného vyzdravení - kolik let jsme organizmus zanášeli, tolik měsíců nám bude trvat, než bude zase v úplném pořádku
Takže tohle je v kostce všechno, ale můžeme diskutovat i různé další postupy.
2
1
Karel 124 23.09.2015 11:57 Bydliště: Praha a okolí
556
41
734
Autopatie za 3,50 Kč
Několikrát jsem užil podobný, ale lehce alternativní způsob :
V obchodě, např Kaufland, jsem koupil pitnou vodu v balení 0.5 l nesycenou a bez přísad.
Je vhodné dát si alespoň 2 hod pauzu v jídle, a předpokládá se , že se nečistí zuby fluoridovou pastou , bylo by dobré zuby vyčistit, umyjí se ruce a nechají uschnout. Pak se odšroubuje víčko z láhve s vodou.
Plivne se do víčka.
1. Naleje se na to voda z láhve.
2 Vyleje se voda z víčka do umyvadla a odklepnou kapky.
3.Jdeme na další nalití vody z lahve a pak 2.
Počet cyklů 30 a víc. Kolik ale ? Když začne ruka s víčkem lehce pálit (prsty, dlaň, celá ruka popř celé tělo) uvažujeme kolik snesem, poslední dávku z víčka vypijeme a máme medicínu na cca tři měsíce. Začal jsem na 45 cyklech, a prozatím jsem na 75 to už ale pálí celá ruka.
Moc věcí se od té doby srovnalo, samosebou že vlivů je víc, ale od začátku to bylo velmi příjemné, vnímám to jako uhlazování karmy.
Některé druhy autopatie využívají čakrální vortexy, s tím nelze než souhlasit.
Doporučil bych pohyb rukou ,která držela víčko od spodní čakry cca 5 cm před tělem až ke korunní čakře. a naopak.
zdar Vašemu úsilí.
Karel
0
1
Poota 24.09.2015 14:42 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Abychom se na autopatii podívali přece jenom trochu důkladněji, tak sem dávám jako přílohu knížku Jiřího Čehovského "Cesta k tělesné a duševní harmonii" - pokud si to někdo bude chtít přečíst "vcelku".
Případně sem můžu dát i nějaké výňatky z téhož díla.
Ono není na co čekat, takže si dáme prvních pár řádek.
Jenom ještě připodotknu, že autopatie má společný základní princip s homeopatií, což je třeba vidět na přípravě preparátu.
O co vlastně jde?
Když se setkáme s něčím novým a neznámým, vždy si klademe otázky. Jak to, že Václavovi pomohly zředěné vlastní sliny, přičemž zředěné je slabé slovo? V tomto případě to bylo 10400. Je známo, že už při ředěních 1024 je překročen tzv. Avogadrův limit, což znamená, že v „roztoku" nemůže být žádná částice původní látky. A navíc, jak jednou vtipně poznamenala překvapená maminka malého chlapce, když jsem jí navrhl autopatickou léčbu slinou, „jak by zředěné sliny mohly léčit, když je nezředěné polyká dítě celý život"?
Pokusím se na to odpovědět co nejstručněji - ale telegrafickou úsečnost nečekejte. Je to všechno, navzdory své překvapující jednoduchosti, přece jen dosti složité, máme-li jít ke kořenům věci. K popsanému řešení jsem dospěl po dvaadvacetiletém vývoji. A jelikož zastávám podobně jako někteří současní fyzikové názor, že nelze odtrhnout pozorovatele a jevy, které pozoruje, že zcela objektivní zprávy a výzkumy tudíž neexistují, protože vztah výzkumník a zkoumaný předmět je v neustálé interakci, popíši stručně svou osobní historii poznání.
Do třiceti tří let jsem žil „jako všichni ostatní". To jest: o své zdraví jsem se nestaral, protože jsem to nepovažoval za nutné, filosoficky jsem trochu koketoval s tím či oním, existencialismem, chardenismem, jógou a psychoanalýzou a při přednášce marxismu na vysoké škole jsem se pohádal s asistentem, když jsem tvrdil, že materialismus je nesmysl, což onen dobrý člověk nikterak nezneužil a nenechal mě vyhodit ze školy.
Své těžkosti jsem sváděl na jiné, zejména na autority, špatné učitele, nedostatek peněz, počasí atp. Jednou za pár let jsem si šel kvůli bolesti v krku na středisko pro penicilin. Ve třiatřiceti se to změnilo. Začalo to vysokou horečkou, později se připojila bolest břicha. Po antibiotikách horečka přešla, ale bolest břicha, přesněji podbřišku, nikoliv. K tomu přistoupily potíže s močením, šlo to najednou nějak ztěžka. Navštívil jsem jistého pana docenta, který mi strčil prst do zadku a konstatoval zánět prostaty. Pak jsem k němu chodil s nezměněnými potížemi ještě rok, poslušně jedl doporučený biseptol a další lahůdky a čekal, kdy se konečně očekávané uzdravení prostředky klasické medicíny dostaví.
Nedostavilo se a pan docent mi po roce řekl, že si mám na ty potíže zvyknout, protože jsou chronické a už se jich nikdy žádným lékařským zásahem nezbavím. Byl to důstojný šedovlasý muž s velkou zkušeností. Uvěřil jsem mu. Tehdy, v roce 1980, jsem se pohroužil do studia herbářů léčivých rostlin a nakonec mi sestra žijící v Anglii poslala homeopatickou literaturu, jejíž sloupec měřil na výšku asi tři čtvrtě metru. Později od ní došly i léky. Uplynul další rok a mé potíže pod vlivem homeopatického léku, který jsem si sám našel v tlustých materiích medikách a repertoriích, úplně zmizely a nikdy se za uplynulých dvacet dva let nevrátily. To mě přesvědčilo, že pravdu je třeba hledat i jinde než v oficiálních zařízeních nebo ve školních osnovách. Tak nastalo mé homeopatické období, pokračující až dodnes.
0
0
Poota 24.09.2015 20:14 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Substance v jemnohmotném podání.
Vlastnoruční výroba homeopatické potence je neocenitelná životní zkušenost. Otevře vám nový prostor k přemýšlení. Homeopatické pilulky ve skleněných nebo plastikových lahvičkách jsou v lékárně téměř k nerozeznání od ostatních léků. Ale když homeopatický preparát vyrábíte vlastní rukou, podobně jako to kdysi dělal Samuel Hahnemann, objevitel homeopatie a účinku vysoko zředěných substancí, pochopíte, že jste prakticky na téže půdě jako alchymisté, jogíni a šamani - vyrábíte dobré kouzlo a z Něčeho děláte Nic. Z původních pár kapek rostlinné tinktury je nic již při třetím vylití lahvičky, ale vy stále doléváte destilovanou vodu a stále přenášíte jen jednu setinu objemu do další lahvičky, třicetkrát nebo šedesátkrát... A ono to pak funguje a léčí i tam, kde jiná léčba selhala. A k léčebnému účinku vysoko zředěné látky dochází i tam, kde je původní surová substance zcela bez vlivu na zdraví - např. zlato nebo kuchyňská sůl! Čím je to Něco zředěnější a jemnější, tím je účinnější. Čím je to nevažitelnější, tím více se to podobá myšlence - tomu nejsilnějšímu a nejvlivnějšímu, co kdy je a bylo.
Substance je zbavena své hrubé, materiální podoby a povýšena do ideální jemnohmotné sféry, odkud vše vyzařuje „dolů" do materiálního světa - a čím níže to klesá, tím více se to znehodnocuje a vzdaluje od svého ideálního „dokonalého" předobrazu. Čím výše to je, tím více to nabývá dokonalosti. Slovo jemnohmotný pochází z buddhistického kánonu, kde se tímto termínem označují vyšší, našimi pozemskými smysly nepostižitelné, hladiny existence. Platón byl mezi těmi, kdo něco takového tvrdili, když říkal, že hmotný svět je produktem, pouhým odleskem jemného, nehmotného světa idejí. Stejné názory najdete v židovské kabale, v józe, alchymii, v buddhismu a konec konců i v bibli, kde se mluví o ráji, vyšším subtilním světě, odkud byl člověk vyhnán pro své touhy a poklesky do hrubého hmotného světa.
Hezky tento hierarchický systém od subtilního nahoře k hmotnému dole vyjadřuje tvar evropských kostelních bání a buddhistických stúp. Od štíhlého, lehkého, vzdušného a cenného (někdy pozlaceného) nahoře k širokému, masivnímu a korpulentnímu dole. Tvar pyramidy vypovídá o tomtéž.
0
0
Poota 24.09.2015 20:15 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
V homeopatii stojí tato idea vyššího nehmotného, v buddhistické terminologii jemnohmotného, v Hahnemannově duchovního, které je příčinou hrubě hmotných jevů, v samé podstatě učení. Hahnemann v §9 a §10 svého Organonu (1. vydání 1810, česky Alternativa, 1993), zakládajícího díla oboru, říká, že: „Ve zdravém stavu je člověk ovládán duchovní životní silou, pouze ono nehmotné, ona podstata oživující hmotný organismus mu propůjčuje veškeré cítění a řídí vykonávání jeho životních funkcí."
Hahnemann byl mladším současníkem Emanuela Swedenborga (1688 - 1772) a nepochybně se nechal silně inspirovat myšlenkami švédského filosofa. Ten postavil svůj systém na poznatcích nabytých ve stavech vyššího uvědomění, kdy navštívil nadřazené, nebeské světy, diskutoval s anděly a nechal se poučit o tom, jak funguje univerzum, hierarchicky uspořádané od hrubě hmotné sféry až po ty nejsubtilnější nebeské - je jich podle něj několik, hierarchicky nadřazených jedna druhé. Líčení nebeských světů z pera Swedenborgova je velmi podobné zprávám meditujících buddhistických mnichů i jogínů, kteří rovněž navštěvovali vyšší jemnohmotné světy či vyšší hladiny poznání. Mnoho podobných líčení je v pálijském buddhistickém kánonu, popisujícím příběhy Buddhy a jeho žáků.
U Swedenborga, vycházejícího z křesťanské tradice (jeho otec byl protestantský biskup a zpovědník švédské královny), se musíme na chvilku zastavit, protože zásadním způsobem ovlivnil nejen vývoj části evropského myšlení na konci 18. a v 19. století, ale stál také u filosofických kořenů homeopatie i výroby a používání vysoko ředěných, potencovaných substancí.
Jednou z jeho základních myšlenek je, že člověk je multidimenzionální bytost, žijící zároveň jak v hrubě materiální sféře na zemi, tak i, svým myšlením a cítěním, ve vyšší sféře, v nebi. Tu vyšší nebeskou část člověka nazývá vnitřním Člověkem. Nejprve se něco musí přihodit v jemnohmotné sféře nebeské a teprve pak se to projeví v hruběhmotné pozemské sféře, v těle. Tyto sféry jsou pevně propojeny a nižší sféra je trvale, vteřinu od vteřiny, generována tou vyšší.
Swedenborg říká, že se nemůže pohnout dokonce „ani chloupek zvířete", aniž by tato událost měla kořeny ve vyšší sféře. Příčina jakéhokoliv jevu, věci nebo události je vždy jemnohmotná, vliv se šíří směrem dolů do hruběhmotné sféry, jemnohmotná nebeská sféra přitom není člověku vnější, ale naopak vnitřní. Cesta vzhůru neznamená ven, ale dovnitř. Obdobně přemýšleli již předtím súfisté a v křesťanské tradici rosenkruciáni, když připodobňovali člověka ke struně, natažené a kmitající mezi nebem a zemí, po níž může vědomí putovat vzhůru k subtilnějším vibracím nebo dolů k nižším hmotným vibracím.
0
0
Poota 24.09.2015 20:17 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Vše jsou vibrace. Říká to moderní kvantová fyzika stejně jako vlnová fyzikální teorie a v době televizorů je to každému naprosto pochopitelná myšlenka. I ty nejromantičtější nebo nejdivočejší a nejiteligentnější (nejhloupější) televizní příběhy, ty nejpopulárnější televizní krásky a nejsympatičtější politikové - jsou v televizním přístroji jen vibrace, vlnění, oscilace, elektrické kmity, efekt elektronového paprsku na stínítku obrazovky. A v reálu? Zase vibrace světla vnímané okem, vibrace zvuku vnímané uchem, vibrace tlaku vnímané hmatem...
Současná věda dospívá ve shodě s taoismem k názoru, že veškerá realita je tvořena vibracemi, oscilacemi. Oscilacemi čeho? O tom se někdy vedou spory. Zda subatomových částic, éteru, časoprostoru, jin a jang?
V konečném důsledku asi oscilace vědomí či přesněji mysli - jak o tom hovoří po tisíciletí buddhisté. Ti v učení Abhidhamma popisují, že se veškerá realita skládá z oddělených úseků, z myšlenkových okamžiků, které byly rozpoznány lupou soustředěné meditace. Těch okamžiků může být v jedné vteřině třeba několik bilionů a mezi nimi je malá mezera - nic. Připomíná to okénka na filmovém pásu. Jakási kvanta mysli. Realita se skládá z frekvencí mysli.
Že je to subjektivismus? Že je to naopak? Že svět není vytvořen myslí, ale je na nás nezávislá entita? Tato myšlenka objektivního světa, vlastní tzv. karteziánské (dnes převažující) vědě, vznikla z čistě religiózního předpokladu, který si stanovil v 17. století René Descartes a před ním již i jiní, že totiž svět byl kdysi stvořen objektivním Bohem, a proto musí být také zcela objektivním a nezávislým na pozorovateli. Vychází z naprosto nepochopitelného názoru, že pozorovatel, zvaný „vědec", není aktivní součástí tohoto pozorovaného světa, a proto jej může nezaujatě hodnotit. Ve skutečnosti, když se nad tím opravdu poctivě zamyslíme, ještě nikdy nikdo neprokázal, že existuje něco mimo mysl. Stejně jako se dosud neprokázalo, že existuje nějaká „objektivní mysl".
0
0
Poota 24.09.2015 20:19 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Dokonce i někteří současní fyzikové dospívají k názoru, že pozorující subjekt je součástí pozorovaného procesu, nikoliv jakýmsi „objektivním pozorovatelem". Např. v teorii „superstrun". Tato teorie také říká, že hmotné částice jsou jakési kmitající ministruny - není-liž to zajímavá terminologická shoda s rosenkruciány a súfisty? A tak se vše vrací ke staré pravdě buddhistů, taoistů i jiných, že vše je v mysli. A ve vědomí, které je ovšem součástí mysli. Mysl samozřejmě má i nevědomé obsahy (viz Freud, Jung atp.), o nichž se však dovíme pouze tak, že se přece jen nějak dostanou do vědomí. Jediná skutečná a upřímná i nevyvratitelná pravda o takzvané realitě je ta, že co není ve vědomí, o tom se nedá říci dokonce ani to, že to není. Jakmile bychom o něčem řekli, že „to" není, už je „to" ve vědomí, na jeho okraji či alespoň v podvědomí. Chybou ovšem je říkat, že je něco „jen" v mysli, „jen" ve vědomí. Protože mysl je obrovská a neohraničená. Její součástí jsou i všechny takzvané „přírodní zákony" současné vědy. Obsahuje všechny potenciální možnosti a může se individuálně upínat k čemukoliv, v závislosti na panující „lásce" (jak říká Swedenborg) nebo na panující „touze", jak říká Buddha.
Podle buddhistů je svět stvořen myslí a sestává z myšlenkových okamžiků. Neboli z vibrací či frekvencí vědomí. Řekli to dva a půl tisíce let před tím, než to zjistili naši vědci a zúžili to jen na hmotu, jeden z projevů mysli, a začali tomu říkat kvantová fyzika. Našeho cítění a vnímání - viz Pět skupin ulpívání - pančakhadhá - buddhistického pálijského kánonu. Zdá se také na základě toho, co řekli na toto téma vysoce vyspělí jedinci, že čím výše se vědomí jedince dostává, čím výše upíná svou pozornost, tím jemnější jsou vibrace, a tím více se stírá rozdíl mezi individuálním a obecným. V nejvyšších sférách existuje jakási oblast společné mysli i vědomí. Je to tam, kde dosahují vibrace nejvyšších frekvencí. Pocit individuality a oddělenosti od ostatních roste směrem dolů k nižším hruběhmotným polohám, charakterizovaným poklesem frekvence. Čím výše se pozornost upíná, tím spíše je individuální vědomí schopné splynout s vědomím „ostatních", s univerzem, tím méně je individuální. V konečném důsledku je silný pocit individuality, oddělenosti a egoismu, spojených s velkým utrpením, bojem, zvýšenou nejistotou atp., vlastností těch nejnižších poloh.
0
0
Poota 24.09.2015 20:21 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Jak tedy k nemoci dochází
Nemoc a utrpení vzniká a posiluje tehdy, když se naše pozornost, vědomí a s ním i organismus na něm plné závislý propadá do nižších frekvenčních poloh. Lidské tělo, vytvořené na základě vysokých frekvenčních vzorů v jemnohmotné sféře, ztrácí podporu a výživu těchto vysokých frekvencí, je od nich odtrženo a upadá do nižších poloh, do entropie, ztrácí se koordinace funkcí a orgánů. Buňky se mohou například nekoordinovaně množit, čemuž říkáme rakovina. Imunitní systém začíná nekoordinovaně bojovat sám proti sobě autoimunitními poruchami, např. ekzémy, astmatem atp. Na mentální úrovni je původcem takového procesu úzkost neboli vědomí, že mysl i tělo ztrácí svou výživu shora, vzdaluje se svému ideálu, frekvenčnímu vzoru sídlícímu nahoře, ztrácí s ním kontakt a začíná podléhat zániku.
Z etického hlediska vzniká při tomto procesu směrem dolů posun k egoismu, zaměření na vlastní potíže a touhy, obviňování jiných, nepříjemný až děsivý pocit oddělení od ostatních - ale hlavně od vyšší frekvenční sféry, kde jsme si všichni mnohem blíže.
Z hlediska člověka a jeho prožívání i jeho zdraví může hodně záležet na tom, k jakým frekvencím své vědomí, svou pozornost upíná. S pozorností upřenou na účinnou lásku (Swedenborg i Buddha), soucit nebo na Boha, který pro nás symbolizuje tyto vlastnosti, se může zvýšit i celková frekvence organismu (podružných, odvozených frekvencí). Odtud plynou „záhadná"vyléčení pomocí meditace, autosugesce atp.
0
0
Poota 24.09.2015 20:23 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Přirovnání k frekvencím
Frekvenci vědomí i organismu lze zvýšit také potencovanou vysoko zředěnou substancí, která je frekvenčně blízká danému organismu, takže je schopen s ní na své jemnohmotné úrovni rezonovat a znovu zaznít v původní čili zdravé frekvenci.
Frekvenční hierarchii odpovídá v těle systém čaker, jakýchsi energetických vírů v těle, které popisuje stará indická filosofie. Těchto sedm energetických center má vztah k různým vibračním rovinám života. Nejnižší čakra symbolizuje vztah k hmotě, k zemi, k nejnižším frekvencím, ve vztahu k lidem má pak symboliku peněz. Druhá nejnižší čakra je sexuální sféra. Čakra solar plexus má silný vztah ke společenskému úspěchu v běžných vztazích. Srdeční čakra vyjadřuje lásku, krční čakra komunikaci, čakra mezi obočím se vztahuje k vyšším polohám mysli a čakra umístěná nad temenem hlavy nás spojuje s nejvyššími spirituálními polohami, odkud do nás proudí vyšší organizační frekvence z jemnohmotné sféry. Některé čakry se mohou uzavírat, jiné jsou naopak aktivní a lidé na ně soustředí svou pozornost a podle toho se v životě projevují na mentální i fyzické úrovni. V poslední době většina lidí upíná svou pozornost na ty nejnižší energetické hladiny, silně podporována například médii, reklamou či programy politických stran. Všechny tyto společenské projevy působí téměř výhradně na úrovni nejnižších čaker, strhují pozornost lidí k nejnižším frekvenčním rovinám existence - věcem, penězům, chemicky upraveným potravinám, egoismu a násilí. Tím je dále snižována celková frekvence organismu a ten upadá snadněji do nemoci. Lidé mají nyní mnohem více chronických čili nevyléčitelných nemocí než kdykoliv dříve. Jsou stále více odtrhováni od vyšší frekvenční sféry, odkud pocházejí. Jin však zákonitě vyvolává reakci Jang, a tak se nyní více lidí než kdykoliv dříve snaží najít opět vztah k vysoké frekvenční oblasti. Proto se, navzdory mocným silám destrukce působícím na nízkých frekvencích a strhujícím člověka dolů, tolik šíří např. zájem o homeopatii, buddhismus, alternativní léčbu a o spiritualitu. O opětovné navázání osobního vztahu s vyšší kreativní sférou. Někdy se tomuto neorganizovanému hnutí, které se nicméně týká velmi významné části lidí západního světa, říká „nová religiozita" nebo New Age.
0
0
Poota 24.09.2015 20:25 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Nemoc je neuspořádanost, vznikající v nižších hladinách nadřazené kreativní sféry. Opačná cesta je možná, ale vždy jen na základě soustředěného úsilí a překonání tendencí působících směrem dolů. Jak člověk stárne, jeho centrální frekvence klesá, což je posíleno intenzitou, s jakou vstupuje do nižšího hruběhmotného prostředí, oblastí nízkých myšlenkových frekvencí, strachu, nenávistí, závisti, odporu atp.
Vliv původní vnitřní kreativní frekvence na tyto ji obalující přidružené nižší frekvence slábne, nakonec mohou navzájem téměř ztratit kontakt - a to znamená sílící disharmonii, neuspořádanost (např. rakovinu), zánik a smrt těchto nižších odvozených frekvencí, jejichž energie musí být stále napájena z vyšších. Zanikající nižší odvozené fyzické frekvence již příliš poklesly, příliš se vzdálily od centrální, nemohou podle ní dál rezonovat a tím ztratily vibrační energetický zdroj. Proto končí, umírají. Ale právě nižší, smysly vnímatelné frekvence jsou obvykle obecně vnímány jako člověk či jako individualita. Jedná se však jen o „vnějšího" nebo „přírodního" člověka, jak říká Swedenborg. Vyšší a vnitřnější centrální frekvence člověka dále existují, k nim se znovu upne pozornost - vědomí v okamžiku smrti, kdy umírají hrubě hmotné frekvence - orgány. Tyto centrální vysoké frekvence po čase opět vytvoří v interakci s frekvencemi prostředí nové tělo. Za prostředí lze považovat i rodiče, respektive jejich pohlavní buňky. Pokud je centrální frekvence opravdu velmi vysoká (její kmitočet nebyl snížen v průběhu života nebo byl i zvýšen stykem s vysokofrekvenčními stimuly lásky, moudrosti nebo přesným vysoko potencovanýrn lékem), nové tělo je vytvořeno na vyšší frekvenci, např. ve vyšším (nebeském) světě, kde panuje nižší míra utrpení, menší iluze individuality, více lásky a spojení s ostatními, více klidu a tolerance. Pokud však byla centrální frekvence člověka silně ovlivněna a tedy výrazně snížena nízkými frekvencemi nenávisti, touhy po ublížení jiným a podobně, může nové tělo vzniknout ve světě nižším, plném nízkých vibrací, produkujících vyšší míru utrpení a nejistoty, než tomu bylo v jeho předchozím zrození.
A tak se nám může jevit celý svět interakcí, vnímaných jako etické, religiózní, objektivní nebo subjektivní také jen jako neosobní svět vibrací. Buddha kdysi odhalil, že jsou to v samém základě neosobní vibrace mysli. Také hmota, substance, je produktem propojení smyslové sféry s myslí, je součástí sféry mysli, která zahrnuje vše a je příčinou všeho. Starý princip, známý všem idealistickým filosofickým systémům - prvotnost mysli před hmotou. Hmota je vibrací a je také produktem mysli. Oddělením od světa vibrací a tedy i mysli ustává svět a tím také utrpení, je to pro nás nepředstavitelný stav nirvány, stav ani existence, ani neexistence, stav poznání všeho. V buddhistické filosofii stav absolutního zdraví.
Kauzální vazby mezi jevy, osobami, událostmi atp. nejsou horizontální, jak to vidí současná věda a prostý přírodní rozum upínající se jen k nízkým frekvencím hmoty, ale vertikální, hierarchické, jevy i osoby se navzájem stýkají ve vyšší, duchovní, vyšší vibrační, jemnohmotné sféře. Jestliže Hahnemann říká, že příčina zdraví a nemoci je ve vyšší, duchovní sféře, myslí tím právě toto. Nákaza se nešíří bacilem (virem atp.), ale disonancí a disharmonií ve vyšší sféře. Bacil je tvor, spokojeně parazitující na produktech chorobné disonance (toxinech, výpotcích atp.) a na disonancí oslabených tkáních. Vysoko zředěný a s nehmotnou kreativní frekvencí rezonující lék nastolí opět řád a harmonii a „choroboplodné" mikroorganismy odcházejí, protože již nenacházejí vhodnou půdu pro svou existenci. Jakákoliv chronická nemoc, počínaje sennou rýmou a konče těžkým srdečním onemocněním nebo šílenstvím, znamená, že organismus je v různé míře odtržen od působení vysokofrekvenčního jemnohmotného (v terminologii materialistů nehmotného) organizačního vibračního vzoru, vnitřního Člověka (Swedenborg, Kent), vyživujícího či vlastně trvale vteřinu po vteřině vytvářejícího individuální hmotné tělo.
0
0
Poota 24.09.2015 20:26 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Shrnutí:
- Univerzum je postaveno na vztazích daných frekvencí a rezonancí.
- Velmi vysoké (mnohem vyšší než nejvyšší hmotnými přístroji detekovatelné) spirituální či jemnohmotné frekvence jsou původcem jak nižších myšlenkových, tak ještě nižších hmotných frekvencí.
- Velmi vysoké spirituální frekvence mají tudíž kreativní charakter.
- Organismus je neustále odvozován a vyživován z jemné vysokofrekvenční kreativní sféry.
- Poklesne-li vlivem interakce s prostředím, zejména však vlivem stresu, ať již psychického, sociálního, ekologického či jiného, nebo jen pouhým postupem času frekvence organismu, a tím dojde k onemocnění, je možné tuto frekvenci zvýšit rezonancí s podobně frekvenčně laděnou substancí, pokud byla potencováním (homeopatickým ředěním) povýšena do vysokofrekvenční jemnohmotné kreativní sféry. Porucha zdraví (byť lokální) se vždy týká jemnohmotné oblasti člověka a je z ní generována.
- Léčivá substance je ředěním vodou povýšena do vyšší frekvenční jemnohmotné sféry; čím více je ředěna, tím vyšší frekvenční sféry dosahuje.
- Prvořadým cílem homeopata je nalézt substanci rezonující s kreativní frekvencí daného jedince a tu mu pak podat v homeopaticky ředěné formě. Tím se celý organismus dostane na vyšší frekvenci a do vyššího stavu uspořádanosti, zdraví. Více pak rezonuje s nejvyššími kreativními frekvencemi, nesoucími jakýsi ideální model či strukturu člověka (Swedenborg a Kent píší Člověka).
- Čím více klesá frekvence jedince směrem od Nejvyšších Kreativních Frekvencí (NKF), tím více se zvětšuje utrpení a chronická náchylnost k nemocem.
- Čím více klesá frekvence jedince směrem od NKF, tím více klesá schopnost organismu podržet svou původní strukturu. Ta se s poklesem centrální frekvence začíná rozpadat, měnit v jinou, méně organizovanou, odpovídající své nižší frekvenci.
- Každá frekvence vytváří v určitém prostředí zcela určité struktury. Je proto možné, že pokles frekvence způsobí nejen nemoci neboli chyby či zmatek v původní struktuře myšlení a orgánů, ale možná (po smrti) i znovuzrození v nižším frekvenčním stavu, jemuž odpovídají např. zvířecí struktury těla a mysli. Nižší frekvenční stavy přinášejí stavy zvýšeného utrpení, nejistoty a turbulence.
- Existence ve vyšších frekvenčních stavech, než v jakých se manifestuje náš svět, se nazývá nebeská. Jsou frekvenční hladiny, nazývané v terminologii různých náboženství „nebe". Podle buddhistů, Swedenborga, jógy, kabaly, islámu i dalších systémů je jich několik, hierarchicky uspořádaných „nad sebou", jedno vyplývá z druhého, nižší z vyššího. Mohli bychom dodat: některá jsou vyšší a některá nižší podle výšky kmitočtu svých frekvenčních stavů.
- Při smrti člověka se oddělí nízké hmotné frekvence těla od vědomí člověka, sídlícího ve vyšších frekvenčních hladinách. Tím hmotné frekvence zanikají a hmotná struktura se začne rozpadat. Tomu například odpovídají zážitky blízké smrti (NDE - near death experience), nastávající v klinické smrti neboli v první fázi umírání.
0
0
Poota 24.09.2015 20:27 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Pokud se podařilo umírající zachránit, referovali pak o svých zážitcích, při nichž mohli pozorovat své mrtvé oddělené tělo zdálky, jejich vědomí již nebylo na tělo vázané, cítili lehkost a úlevu, procházeli velmi rychle jakýmsi filmem svého života, a to zpětně - tedy procházeli frekvenčními stavy mysli, které prodělali od narození, atp. V renomovaném lékařském časopise Lancet vyšla v Č. 359 z prosince 2001 statistická studie holandského lékaře Pirn van Lomela o tom, že „45 % dospělých a více než 85 % dětí, prošlých život ohrožující nemocí, mělo NDE". Převažující počet dospělých, kteří NDE neměli, vysvětluje tím, že na ně zapomněli. Takže i podle současné lékařské vědy vysoké procento lidí prodělávajících proces prvního stadia umírání prožilo i popsalo zážitky spojené s oddělením vyšších frekvencí mysli od hmotného těla.
Uvedená studie dokazuje (i když to netvrdí), že člověk je vícedimenzionální bytost, existující zároveň v různých hierarchicky spojených (frekvenčních) hladinách. Článek mezi jiným říká: „Nic neukazuje na to, že tyto zážitky nacházející se po zástavě srdce byly způsobeny psychologickými, neurofyziologickými nebo fyziologickými faktory."
Je nutno si při těchto úvahách stále uvědomovat, že všichni lidé, kteří dosáhli vysokých spirituálních vhledů, mluvili řečí své doby - a to jen proto, aby jim ostatní mohli porozumět. Lidská řeč je symbolický nástroj, vycházející z výrazů platných pro běžnou životní zkušenost. Když fyzik hovoří o „poli", nemyslí tím pole brambor nebo pšenice, ale něco jiného. Když mluvíme o vibraci, představujeme si obyčejnou kovovou chvějící se ladičku, případně jakousi nakreslenou sinusoidu. Životní zkušenost lidí se ale mění a terminologie a technika zastarává. Takže je docela dobře možné také říci: vibrace či frekvence jsou asi tím nejlepším modelem (nebo snad metaforou?) pro současníka, jak uvedené jevy týkající se působení potencí zředěných substancí na vysoké sféry člověka a odvozeně na jeho nižší sféry pochopit. Nicméně je možné lék užít v souladu s vypozorovanými principy a zákonitostmi léčby a nesnažit se pochopit vůbec nic - protože to ani není podstatné. Vyhneme se tím terminologickým a ideovým, ne-li přímo náboženským, sporům.
0
0
Poota 24.09.2015 20:30 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Každý člověk - ale i živočich a věc - má svůj základní vibrační vzorec, nadřazenou kreativní frekvenci. Je to ona Kentova „centrální příčina", Swedenborgův „vnitřní Člověk". Mimochodem - buddhistickému přesvědčení, že svět je tvořen myslí (frekvencemi mysli), odpovídá ve Swedenborgově systému názor, že svět a vesmír je Člověkem neboli samozřejmě jeho myslí, protože Swedenborgův systém se zaobírá právě a jen myslí. Také andělé (v buddhismu dévové) a obecně bytosti vyšších světů jsou jemnějšími a eticky vyššími podobami člověka, respektive jeho abstraktnějších poloh mysli. Když o nich Swedenborg hovoří, pracuje s teorií frekvence, vlnění. Ve svém Nebi a peklu píše: „...protože jsem byl na stejné vlnové délce, vnímal jsem jejich (tj. andělů v nebi) hovory jako každou jinou obyčejnou konverzaci."
Základní vibrační struktura či vzorec (vnucuje se mi anglické slovo pattern, pro které nemáme přesný ekvivalent) se projevuje stejně na nejjemnější a nejvyšší frekvenční úrovni, jako na té nejnižší. Zobrazuje se o pár oktáv výše v poloze jemnohmotné (duše, duch, vyšší polohy mysli, organizační nehmotný princip v člověku atp.) či o pár oktáv níže, kde vytváří odvozeně od své vyšší polohy mysl, psychiku a ještě o oktávu níže fyzické orgány lidského těla s jejich základními stavebními prvky, buňkami, geny, molekulami. Ale melodie zůstává stejná. Hned si v té souvislosti vzpomeneme na ústřední poučku alchymie přičítanou Hermovi Trismegistovi: "Jak nahoře, tak i dole."
To znamená, že všechny tvary i funkce fyzického těla a nižších i vyšších úrovní mysli mají svůj předobraz ve vyšší jemnohmotné (Swedenborg by asi řekl nebeské) frekvenční poloze. A to se týká nejen těch správné fungujících orgánů, ale i těch, které fungují špatně, nesprávně, disharmonicky, které onemocněly. Dříve než se disharmonie projeví na úrovni těla jako chronický ekzém, musí se projevit v jemnohmotné sféře a odsud vyzáří do fyzického orgánu. Proto pokud podáme jen povrchně působící lék na kožní vyrážku, potíž nemůže být vyřešena, jelikož se stále obnovuje z vyšší frekvenční sféry, odkud vyvěrá, kde sídlí porucha, odkud je ona postižená část těla nedokonale vytvářena. Homeopaté odjakživa říkají, že léčí vnitřní příčinu nemoci.
Zde si dovolím několik citátů z Hahnemannova Organonu, které tuto situaci naprosto přesně a geniálně popisují. K již citovanému §9 je vhodné připomenout i další:
„§10 Hmotný organismus není bez této životní síly schopen pocitů, činnosti, zachovávání sebe sama; pouze ono nehmotné, ona podstata oživující hmotný organismus ve zdravém stavu i v nemoci (životní princip, životní síla) mu propůjčuje veškeré cítění a řídí vykonávání jeho životních funkcí."
„§12 Pouze chorobou narušená životní síla vyvolává nemoci. Tyto projevy choroby patrné pro naše smysly současně vyjadřují všechny vnitřní změny, tedy veškeré chorobné narušení vnitřní dynamis a tím i celou chorobu. Odstranění všech projevů nemoci, tedy všech změn odlišujících se od zdravých životních pochodů vlivem léčby, je zde však současně automaticky podmíněno obnovou integrity životního principu a předpokládá tudíž nutně obnovu zdraví celého organismu."
Stačí jen nahradit pro lepší pochopení v daném kontextu (nikoliv pro změnu smyslu či z touhy opravovat klasika) termín „životní síla" termínem např. „vyšší kreativní frekvence" či „centrální frekvence" nebo „vnitřní Člověk" a jádro Hahnemannova učení se nám velmi logicky spojuje jak s buddhistickým viděním věci (myšlenkové vysokofrekvenční vibrace), tak i s názorem Swedenborga (oba Hahnemannovým formulacím předcházely).
0
0
Poota 24.09.2015 20:33 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Vysvětlení homeopatického principu, který funguje i u autopatie. U té je ovšem "nalezení" správné látky zajištěno "automaticky", kdežto v homeopatii správnou látku vybírá člověk z nepředstavitelného množství nejrůznějších kombinací.
Disharmonie ve vyšší nehmotné sféře produkuje disharmonii v nižší, tělesné sféře, která je „patrná pro naše smysly" je smyslově rozpoznatelná. Jestliže posbíráme o nemocném člověku všechny dostupné údaje (Organon, §18) z této smyslové rozpoznatelné sféry, všechny jeho osobnostní, mentální a emoční charakteristiky i celkový popis fyzické disonance, choroby, všech neduhů a chorob, které má, dovíme se, jak vypadá nehmotná kreativní frekvence tento stav produkující. Melodie i disharmonie je stejná „jak dole, tak i nahoře".
Poté, co byl charakter disharmonie rozpoznán, diagnostikován, nastupuje fáze léčby - tj. nalezení léku. Tento lék musí být, aby léčil, podobný oné konkrétní disharmonii - musí být schopen podobnou disharmonii vyprodukovat u zdravého člověka. To je základní pravidlo homeopatie, ono slavné „similia similibus curentur", podobné se léčí podobným. Jak zjistit, který lék to je? Nejprve jsou provedeny zkoušky různých potencovaných substancí na zdravých lidech. Změny, často i velmi jemné, které dokázaly potencované substance (rostliny, minerály, živočišné tkáně či tekutiny atp.) vyvolat u zdravých dobrovolníků, zkušebních osob, jsou pečlivé zapsány a publikovány.
Například jed hada Lachesis může způsobit žilní městnáni dolních končetin a zánět v hrdle, který se přesunuje zleva doprava a je pocitově zlepšen chladným pitím, vzniknou pocity skrčení u krku, ale i bezdůvodné pocity žárlivosti, mnohomluvnost, nesoustředěnost. Zatímco při podání surové substance může tento stav vyústit ve smrt, při podání potencované substance se plně nevyvine a brzy pomine, „zdraví pokusné osoby posílí" (Hahnemann).
Jestliže tedy potkáme pacienta s opakovaným zánětem hrdla uvedeného typu, který v životě trpívá pocitem žárlivosti a je dosti upovídaný, léčí jej potencovaný vysoko zředěný Lachesis. A to nejen potíže v hrdle, ale utlumí i žárlivost. A posílí celkovou odolnost organismu proti vnějšímu stresu, ať už psychickému, nebo fyzickému (infekce, smog atp.) Nikdy nejde o jednotlivou potíž, ale vždy a zásadně o celkovou změnu, vyprodukovanou pozitivní změnou centrálně působící kreativní frekvence člověka. Z hlediska frekvenčního pojetí můžeme říci, že frekvenční či vibrační vzor pacienta a léku Lachesis jsou si podobné. Similia similibus curantur. Jestliže jsou si pacient i lék podobní, dochází k rezonanci na vysoké jemnohmotné úrovni, vyšší frekvenční úroveň organismu se opět rozezní v původním tónu a upraví nižší, navazující mentální i fyzickou úroveň k normálu - dojde k postupnému uzdravování. Rezonance a léčebná reakce je tím intezivnější a kompletnější, čím více jsou si lék a pacient podobní. Jinými slovy, čím více si je podobný charakter pacienta, jeho pocit, s pocity, jaké vykazovaly testované osoby při zkoušce léku. Vibrační vzorec léku popsaný v Materii medice není tedy soupisem vlastností substance samé, například síry (Sulphur) nebo Lachesis, ale vyjadřuje výhradně vztah lidského organismu a lidské psychiky k této substanci. A to právě rezonanční vztah, získaný při zkouškách léku.
0
0
Poota 24.09.2015 20:35 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Akutní nemoc, stejně jako chronické potíže, je primárně způsobena nesouladem či poklesem frekvence v základní kreativní jemnohmotné sféře člověka, odkud všechny projevy organismu, psychické či fyzické, zdravé či chorobné, pocházejí. Jestliže člověk s momentálním vnitřním sklonem dostat chřipku potká jiného člověk s chřipkou, začne s ním rezonovat - a chřipku dostane také. Jiný člověk vnitřní sklon k chřipce právě nemá - a chřipku od nemocného nedostane, přestože viry vdechl také. Jakmile je u nemocného chřipkou vnitřní sklon k nemoci odstraněn homeopatickým lékem rezonujícím s centrem, akutní nemoc rychle mizí, bakterie a víry již nenacházejí v organismu vhodnou půdu k přemnožení a k parazitování.
Když se nad tím zamyslíme, vidíme, že celý náš život probíhá na základě rezonance. Nakazit nemusíme jen nemocí, ale také veselostí a dobrou náladou, pokud je v nás a ostatní jsou naladěni ji vnímat. Jestliže se nám někdo líbí, znamená to, že s ním naše osobnost rezonuje, že nás to rozezní, že v něm nebo v ní nacházíme kus sama sebe. Že je na naší frekvenci. Krásný obraz v nás rezonuje frekvencemi svých barev a tvarů, krásná hudba nás povznáší svými frekvencemi tónů, filosofická kniha je na stejné frekvenci uvažování jako naše mysl. Týká se to mezilidských vztahů, umění i politiky, sociálních aktivit. Je naopak mnoho věcí, kterých si vůbec nevšímáme nebo které nás odpuzují - tady k rezonanci nedochází, nebo jen k nepatrné - naše frekvence to není, neladí nám to, míjí nás to.
Pojem frekvence není dobré zaměňovat s pojmem energie. První znamená kvalitu, zatímco druhý kvantitu. První vytváří tvary, pocity, formy atp. - je kreativní, zatímco druhý je spojen s množstvím a silou a je odvozený. Množství a síla jsou druhotné. Můžeme do ladičky bušit kladivem - a stejně tu druhou nerozezníme, pokud není na stejné či příbuzné frekvenci. Snaha nahradit při působení na lidi rezonanci energií vytváří obvykle zvýšené utrpení a větší zmatek - zvláště v oblasti léčby, ale také politiky i jinde.
0
0
Poota 24.09.2015 20:36 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Hledání rezonance.
Určitý charakteristický vibrační vzorec či struktura vytváří nejdříve na úrovni jemnohmotné, pak i odvozeně hmotné, určitou typickou osobnostní strukturu, organismus se všemi orgány, specifické chování a také specifické utrpení - patologii. Nemoc není něčím neorganickým, vnějším, náhodným, ale je inherentní součástí systému, logickým důsledkem vývoje, který spěje ke stále menší uspořádanosti, menší harmonii a vyšší entropii. Podáme-li rezonující lék v jemnohmotné, vysoko zředěné potenci, dojde k „opravě" chyby ve vysoké jemnohmotné sféře, kam dosáhne právě a jen potencovaná substance. Ta, protože je podobně naladěná jako onen jedinec, znovu rozezní prostřednictvím rezonance tuto jemnohmotnou sféru v její původní melodii - frekvenční struktuře. Vzpomeňme na dvě podobné ladičky. Klepneme-li do jedné, ta druhá se sama rozezní - ale na své vlastní původní frekvenci, nikoliv na frekvenci ladičky jen podobné, která je iniciátorem rezonance. Ze znovu obnovené či spíše posílené nebo občerstvené kreativní jemnohmotné frekvence se pak začne obnovovat původní, zdravá struktura organismu, přináležící této původní frekvenci.
Nemoc, neuspořádanost projevující se na hmotné a smysly rozpoznatelné úrovni, následně ustupuje, protože je nahrazována zdravím, původní strukturou organismu, vyvěrající z jemnohmotné sféry. Je to aktivní proces. Ústřední záležitostí je nalezení opravdu rezonujícího léku. Čím více se jeho naladění blíží danému jedinci, tím více je schopen vyvolat rezonanci, a tím více je schopen léčit.
Hledání rezonujícího čili podobného léku zahájil Samuel Hahnemann na konci 18. století svojí zkouškou Chiny officinale neboli chininu. Výběr této první substance, rostliny, k provedení homeopatické zkoušky, má kořeny v dobové medicíně, která používala tuto substanci v surovém stavu k léčbě malárie. Hahnemann zjistil sám na sobě, že u zdravého člověka vyvolává tato substance stejné symptomy, jaké vykazují nemocní malárií. Usoudil, že právě proto, že byl lék malárii podobný, že produkoval v člověku stav podobný malárii, dokázal ji vyléčit. Tak objevil princip similarity - podobnosti.
Později si Hahnemann uvědomil, že akutní patologické projevy nejsou náhodné, ale vyvěrají z všeobecného hluboko uloženého patologického sklonu, který má každý člověk a který je vrozený. Tento sklon nazval „miasma", což znamená znečištění. Ten, kdo má patologický sklon malý, má nepatrný sklon k nemocem a neonemocní ani uprostřed nejprudší epidemie. Hahnemann tedy na základě velké zkušenosti z léčby usoudil, že základním cílem léčby má být odstranění tohoto celkového chorobného sklonu, miasmatu. Pokud se podaří nalézt lék vystihující všechny stránky osobnosti, celý vibrační vzorec pacienta, je léčen tento základ pro všechny nemoci. A je-li opravdu vyléčen, člověk se stává zdravým a odolným proti negativním vlivům. Odcházejí i chronické a dlouhodobé nemoci.
0
0
Poota 24.09.2015 20:37 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Čehovský
Kent rozděluje léky na zhruba dvě základní skupiny, a to na léky „hluboce působící" a „povrchně působící". Ty hluboce působící mají schopnost rezonovat s nejvnitřnějším organizačním systémem, s vnitřním Člověkem, zatímco druhá skupina je rezonančně centru Člověka vzdálena a ovlivňuje svým rezonančním působením jen některé jeho lokalizované okrajové části, orgány, specifické poruchy atp. Ta první skupina je schopna ovlivnit celkovou konstituci, základní založení lidí, a tím léčit vše patologické, co daná konstituce obsahuje. Druhá skupina tuto schopnost nemá, může však dočasně ovlivňovat lokální projevy miasmatu. Lék, který je schopen vyléčit konstituci, čili celkové miasma produkující zdravotní poruchy - nemoci, je podle Kenta „lék konstituční". Nejvyšší metou kentovské homeopatie je vyléčit konstituci, celek, vnitřního Člověka, neboli vykořenit miasma, jak to požadoval Hahnemann, tj. nastolit stav vnitřního a odvozeně od toho vnějšího trvalého zdraví. Tak je to též proklamováno na začátku Organonu, např. v §2: „Nejvyšším ideálem léčby je rychlé, nenásilné, trvalé obnovení zdraví..." Oba klasikové, Hahnemann i Kent, pak jasně formulují, že miasma není (navzdory svému slovnímu smyslu „znečištění") nějaký pasivní a kvantitativní prvek (nemoc, nedostatek), ale naopak kvalitativní - „dynamis" či „vnitřní Člověk", propadají neuspořádanosti, entropii, zmatku. Miasma je chápáno jako disharmonie v protikladu k harmonii, jakou představuje zdraví.
Takže práce homeopata sestává především z hledání onoho konstitučního léku, co nejblíže rezonujícího s centrem, s centrální frekvencí člověka. Pokud se ho podaří najít, a to tak, že prozkoumáme nejen patologii, ale všechny její okolnosti včetně potíží v minulosti, i psychiku a sociální chování a porovnáme je s popisem v Materii medice, postupně odcházejí nejrůznější nemoci, které člověk za život nasbíral, zdravější centrum obnovuje v dlouhodobém procesu pořádek na hierarchicky nižších úrovních.
Podpořte chod fóra 