Str.: 1, 2 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Poota
Vzhledem k tomu, že všechna čtyři základní pole jakýmkoli materiálem procházejí téměř či úplně be...
Poota 08.01.2021 14:58 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Objekty schopné zpracovávat podélně modulovanou energii, pokud se tato jejich schopnost dá ještě stále rozeznat, jsou téměř bez výjimky vytvořena z tvrdých hornin.
Základním typem zářiče je menhir, což je podlouhlý kámen svisle postavený do půdy tak, aby se nedotýkal skalního podloží. Zřejmě další podmínkou je to, aby byl z jiné horniny, než jaký je materiál podloží. Podmínkou pro přijímání podélné energie je její dvojitá modulace, což v praxi znamená nutnost nejméně dvou nezávislých zdrojů, jejichž "signály" se pod nějakým úhlem protínají v místě paty menhiru. Přijatou energii menhir ve své hmotě zkombinuje na výsledný "signál", který trvale vyzařuje kolmo nahoru ve tvaru rozšiřujícího se trychtýře.
Menhiry mohou tvořit i celá pole ve tvaru několikanásobných řad stojících kamenů, příkladem jsou třeba Kounovské řady.
Dalším typem jsou spirálová "bludiště", tvořená vždycky dvěma řadami kamenů kladených těsně vedle sebe od středu do rozšiřující se spirály. Tento typ "přijímá" i "vyzařuje" pouze tehdy, když nejsou obě řady uprostřed propojené, položením spojovacího kamene se zařízení "vypne".
Sofistikovanějšími jsou zařízení pracující s rezonančními dutinami, jako jsou třeba dolmeny a mohyly.
Pokud někoho tato problematika zajímá hlouběji, najde dostatek podrobnějších a důkladnějších informací na http://www.slavruss.narod.ru/osnown/glawn.htm
0
0
Poota 08.01.2021 17:35 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Všechno sice souvisí se vším, ale vraťme se přece jenom k matérii a tajům Vesmíru.
Zajímavým fenoménem, v kterém dle mého věda zatím stále ještě trochu tápe, jsou černé díry. Podle ní je hmota trvalá a nezničitelná, takže při jejím prokázaném trvalém přísunu k okraji černé díry dochází k jejímu neméně trvalému pohlcování, přičemž do nitra černé díry se podívat nelze, protože tam není vidět nic jiného než černočernou tmu. Takže se má zato, že tam dochází k tak obrovskému zhuštění atomů hmoty, že se elektrony i jádra všech atomů navzájem dotýkají, čím vznikne tak obrovská gravitace, že jsou lapeny dokonce i fotony - a právě proto tam není nic vidět.
Dobrá, ono to tak nějak sice podobně, ale úplně jinak opravdu je.
Takže někde výše jsem popsal, jak z Éteru, který vypadá jako dokonalé nic a také se navenek nijak neprojevuje, může vzniknout matérie, což je vlastně energie, která je schopná jenom chvílemi předstírat, že je pevnou hmotou.
Připomenu že každá "jakočástice" je tvořená vláknem stočeným do spirály, která se neustále natahuje do vřeténka a smršťuje do duté kuličky. Když na tento kmitající útvar začne působit sílící Jangové pole, tak se začne zmenšovat rozkmit toho Jangového Konce vlákna a dojde až tomu, že kmitání ustane a útvar ustrne v neutrální duté kuličce. Bez kmitání ovšem zůstane i energetický střed bez pohybu uprostřed kuličky, takže ona "jakočástice" ztratí svoji identitu. Dalším "stlačováním" se kulička zmenšuje a v okamžiku, kdy splyne Jangový Konec s Jinovým Začátkem se "jakočástice" změní v čistý bod Éteru, který je tím nejhustším a nejtvrdším prostředím, ovšem z našeho úhlu pohledu v pouhé nic.
Věda předpokládá, že černá díra pouze hmotu stlačí do úzkého hrdla, kterým projde do rozšiřujícího se trychtýře bílé díry, z něhož se tatáž hmota vynoří v jiné části Vesmíru - toto spojení černé a bílé díry nazývá červí dírou a považuje ji za teoretickou možnost cestování mezi různými Vesmíry.
Jak vidno, tak hmota a ani gravitace se v prostoru černé díry nevyskytují a černá díra je spíš jenom jakýmsi "mlýnkem", který recykluje matérii zpátky na původní Éter. Ovšem idea bílé díry mi nepřipadá ani trochu absurdní, což zkusím trochu osvětlit.
Napřed tedy pustíme živého člověka do černé díry a budeme sledovat jak se mu tam daří.
V materialistické černé díře asi nic moc - narůstající gravitace by ho měla se stran stlačovat a na délku natahovat, protože rozdíl gravitace třeba jenom o jeden centimetr může představovat i několik tun. I vědci doznávají, že by to zcela určitě vcelku nepřežil.
Tak teď to zkusíme v té vláknové černé díře - gravitace žádná, takže celkem pohoda, ovšem někde kolem tzv. horizontu událostí našemu pokusnému člověku zmizí z ničeho nic jeho fyzické tělo, ovšem může to velice snadno nepostřehnout, protože mu i nadále zůstává stále stejné vzezření v podobě jeho těla astrálního. To astrální tělo mu bude připadat úplně stejné a jediný rozdíl může vidět třeba v tom, že bude fungovat naprosto dokonale a bez všeho, co ho momentálně omezovalo, jako jsou třeba ztuhlé klouby, posunuté plotýnky nebo bolavá záda. V tomto okamžiku už procházejí hrdlem černé díry jenom čiré informace o určitém objektu.
Pokud bychom tyto informace nějakým způsobem dopravili do hrdla jakékoli bílé díry, tak ta by na jejich základě vytvořila zpětně k Vědomí i k jeho astrálnímu tělu tělo fyzické, identické s tím původním - a "vyplivla" by ho do prostoru svého disku.
Takhle mi připadá "cestování" Vesmírem mnohem schůdnější, ale ještě se na něj podíváme.
0
2
Poota 09.01.2021 12:45 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Matérie má vždy nějakou hmotnost a tím pádem i setrvačnost, takže na její přesun kamkoli je potřeba vynaložit vždycky nějakou energii a její nutné množství stoupá se vzdáleností a také s rychlostí, která nemůže přesáhnout rychlost světla, tedy maximální rychlost té nejlehčí "matérie". Při té příležitosti chci taky upozornit na to, že pro jakýkoli materiál těžší než světlo, je tato rychlost nedosažitelná.
Pro nemateriální entity žádné takové omezení neplatí, takže je lze přesouvat na jakoukoli vzdálenost nejen téměř okamžitě, ale zároveň k tomu není potřeba vůbec žádná energie. To znamená, že když zbavíme jakýkoli objekt jeho materiálních složek, tak můžeme jeho informační složky přesunout okamžitě kamkoli se nám zachce - a na místě určení pak můžeme k těmto jeho informačním složkám opět doplnit všechny jeho složky materiální.
Samozřejmě nic není úplně jednoduché. Třeba v tomhle případě je potřeba vzít v úvahu to, že třeba každý organizmus je plně přizpůsoben prostředí, v kterém vznikl. Například Pozemšťan nebude nikdy plně přizpůsoben pro pobyt třeba na Marsu - nebude mu vyhovovat teplota, atmosféra, přitažlivost, délka dne ani roku a navíc bude fungovat i na rozdílné frekvenci. Něco z toho lze nahradit nebo upravit technickými prostředky, ale ani tak tam "cizí" organizmus nebude nikdy "doma".
Tento problém při osidlování Země řešily mimozemské civilizace tak, že pro vytvoření "domácího" člověka "naroubovaly" část vlastní DNA na zde již žijící pozemské exempláře vyšších zvířat, což bylo v jejich tehdejších možnostech optimální řešení - mimochodem i tak to muselo probíhat v několika postupných krocích.
Na podstatně vyšší úrovni "programování", srovnatelné s úrovní Boha-Stvořitele-všeho, se dá tento problém přizpůsobení řešit "předem", tedy změnou příslušných informací ještě před vytvořením nového astrálního těla, podle kterého pak vznikne tělo fyzické, už přizpůsobené novým podmínkám na zcela odlišné planetě.
Jak moc odlišné?
Řekněme že hodně, třeba v tom, že je naprosto celý povrch této planety pokryt silnou vrstvou vody. Do takovýchto podmínek by bylo velice nerozumné importovat bytost ve tvaru našeho současného člověka. Rozhodně by to chtělo už předem si z Informačního pole vyzvednout informace o tom, jak vypadají na této planetě bytosti na odpovídající mentální úrovni a zjistit, že vypadají třeba podobně jako delfíni. V "hrubé" úrovni se jedná jen o rozdíly v DNA, ovšem na "jemné" úrovni půjde o rozdíly v daleko "niternějších" informacích. Respektováním a zavedením těchto rozdílů potřebujeme docílit toho, že se vytvoří astrální tělo už v nové podobě, kterou pak bude respektovat i tělo fyzické.
Ty úseky informací, které se budou od původních lišit, můžeme přirovnat k "proměnným" částem příslušného kódu a dá se tak předpokládat, že právě jenom ty se pro jednotlivé planety mění. Jestliže budeme přenášet člověka na jinou než "delfíní" planetu, řekněme na planetu, kde lidské mentální úrovni odpovídají třeba metroví pavouci, tak bude stačit jenom změnit právě tyto "proměnné" a pokud to provedeme správně, tak místo delfína získáme stejně inteligentního metrového pavouka. Když už jsem zmínil "hmyzí" planetu, tak na té bychom se nejspíš setkali i s dalšími obdobně velkými druhy hmyzu, třeba s mravenci. Ti by ovšem byli na jiné mentální úrovni a nejvíc by záleželo na tom, jestli by byla nižší a nebo vyšší než ta naše.
0
2
Poota 05.03.2021 11:07 Bydliště: Praha
9068
603
7583
V teorii jsme se zatím probrali dvě základní síly Jang a Jin, spojené do Prostoru, tvořeného Éterem, který se sice navenek nijak neprojevuje a vypadá jako dokonalé nic, ale ve skutečnosti je tím nejtěžším a nejtvrdším materiálem jaký se vůbec vyskytuje - což jsou vlastnosti o kterých ještě časem bude řeč. Tady jenom zmíním, že díky těmto jeho vlastnostem je jakékoli ohýbání nebo tvarování Prostoru vyloučené - takové a podobné kejkle se dají provozovat jenom v polích, ke kterým se taky dostaneme.
Dále jsme probrali vznik jednotlivých subatomárních „částic“ tvořících matérii a vysvětlili jsme si její vlnovo-částicovou dualitu. Ovšem zatím jsme se pohybovali jenom v mikrosvětě, kde jsou síly Jang a Jin vázané do vláken, takže navzájem vyrovnané, a kde panují hlavně silná a slabá interakce.
Pokud se podíváme do makrosvěta, tak zjistíme, že tam se vyskytují obě základní síly Jang a Jin samostatné a vytvářející celkem pět samostatných „silových“ polí, o kterých se často mluví jako o živlech. Nebude od věci vysvětlit proč se v makrosvětě obě základní síly chovají jinak než se chovají v mikrosvětě.
V mikrosvětě začínáme Nulovým bodem Éteru, který je tvořen jinovým Bodem Začátku, který splývá s jangovým Bodem Konce. Pokud uchopíme Bod Konce tak jeho tažením se zruší Nulový Bod tím, že se změní na Informační Bod, který je nejmenším možným Jang-Jin dipólem. Dalším tažením se mezi Bodem Začátku a Bodem Konce natahuje Vlákno, které je spirálovitě stočené a tvoří postupně se zvětšující dutou kuličku, která je základem Kvantia. Tato kulička je viditelná a má určitou váhu, ovšem při dalším natahování se vlákno mění ve stále delší a řidší spirálu, kterou světlo může volně procházet takže se Kvatntio stává neviditelným. V mikrosvětě se z tohoto bodu začínají oba Konce opět přibližovat, takže „částice“ je tvořena neustálým kmitáním Vlákna mezi těmito dvěma krajními polohami.
V makrosvětě scházejí vlákna mezi Jinovými a Jangovými Body. K jejich ztrátě dochází jejich dalším natahováním, kdy se jejich spirála stále více natahuje až dojde k „odlepení“ obou složek vlákna a ke smrštění energie do dvou samostatných „kuliček“. Právě takováto energetická kvanta se seskupují do kvartonů a dikvartonů a plní daný prostor, čímž vytvářejí čtyři primární energetická pole. Tato pole jsou sice samostatná, ale navzájem se prostupují a mohou se také navzájem ovlivňovat, mluví se o nich jako o živlech. Páté primární pole je energeticky neutrální a funguje jako Pole Informační, často se o něm mluví jako o pátém živlu.
O polích zase někdy příště.
0
0
Poota 11.03.2021 09:24 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Všech pět primárních polí je tvořeno jenom a pouze kvanty Jangu a Jinu, a navzájem se tato pole liší pouze tím z kolika a jakých těchto kvant se skládají jejich dikvartony či kvartony. V základním stavu se tato pole nijak neprojevují a zcela volně prostupují jakoukoli matérii i volný prostor. Nějak ovlivnit se kterékoli pole dá buď matérií a nebo jiným polem.
Jinové pole, o kterém se mluví také jako o poli „magnetickém“, je nejběžněji ovlivňované materiálními tělesy, což se projevuje jako gravitace. Na první pohled to vypadá jako kdyby každé těleso mělo svoji vlastní přitažlivou sílu, jejíž velikost závisí na velikosti daného tělesa. Ve skutečnosti každé materiální těleso vytváří v Jinovém poli anomálii jejíž velikost odpovídá velikosti tělesa a projevuje se jako přitažlivost, která je nejsilnější na povrchu tělesa. Přitažlivost klesá se vzdalováním se povrchu, ať už směrem od tělesa a nebo do jeho středu. Zatím se nepodařilo vytvořit protipól gravitace, tedy skutečnou antigravitaci. Důkladnějšímu zkoumání gravitace nejvíc brání paradoxně přitažlivost zemská - až když se jejího vlivu dokážeme zbavit, na zemi nejlépe tzv. vodorovnou olovnicí, tak se o jejích skutečných vlastnostech dozvíme mnoho překvapivého.
Druhým známým typem anomálie Jinového pole je magnetizmus, který se projevuje tehdy, když nějakým způsobem narušíme homogenitu daného pole. Tato anomálie se projevuje tak, že na jedné straně od „překážky“ kterou je magnet, se projevuje přítah a na druhé straně odpuz, přičemž bez přítomnosti magnetu se magnetizmus nijak neprojevuje. Jako marnou se ukázala jakákoli snaha o vzájemné oddělení obou pólů magnetu a stejně tak i o vytvoření magnetu s pouze jediným pólem, tedy buď přitahujícího a nebo odpuzujícího. Otáčením magnetu se otáčejí souhlasně i oba jeho póly, což budí dojem, že zdrojem magnetizmu je právě magnet - ovšem ve skutečnosti je to důkaz toho, že Jinové pole působí pouze tahem ke svému „nitru“.
Jangové pole, o kterém se mluví také jako o poli „elektrickém“, má anomálie které se projevují jako několik typů elektřiny. Jedním z nich je elektřina ve formě statického náboje, další známe jako elektřinu o běžném napětí a obvyklém proudu, další typ se vyznačuje nepatrným proudem s enormně vysokým napětím a další naopak nepatrným napětím s vysokým proudem. Pro toto pole je typické, že pro vzniklou elektřinu existují jak materiály, které ji vedou tak i materiály kterými se šířit nedokáže. Jinové a Jangové pole se navzájem ovlivňují natolik, že jsou považována za jediné pole elektromagnetické.
Informační pole, o kterém se mluví jako o pátém živlu či spíše elementu, je pole tvořené pouze kvartony, které mají vždycky dvě kvanta Jangová a dvě Jinová, ovšem ve dvou variantách ditonů pro rozlišení „nuly“ a „jedničky“. Ditony s Jangovým a Jinovým kvantem dávají dipólu svého kvartonu orientaci podélnou, kdežto ditony s oběma kvanty stejnými dávají svému kvartonu orientaci příčnou. I tady, stejně jako u Informačních Bodů, dostáváme dva druhy dipólů, což umožňuje opět „počítání“ s proměnnou délkou Byte - ovšem tentokrát se jedná o systém „dynamický“, který umožňuje běh programů stejně jako operační paměť počítače. Informační Body, které se dají vytvářet z libovolných Nulových Bodů Éteru, slouží jako paměť RAM a také pro trvalé uložení informací, tedy jako obdoba HDD.
Podpořte chod fóra 