Čerpání mělké stojaté vody pouze její "energií" nad 10 metrů
Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poota 18.11.2021 17:00 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Tohle vlákno je určené k soustředění jednotlivých kroků vývoje strkače, což je hydrodynamický stroj, který má dokázat trvale čerpat vodu z mělkého a stojatého zdroje do výšky nad 10 metrů, a to bez dodávání mechanické nebo elektrické energie.
Vlákno je zamčené hlavně proto, aby se netříštilo diskuzí - pro tu je určené paralelní otevřené vlákno "Strkač - diskuze" https://www.omforum.cz/forum.php?t=657
do kterého je možné volně vkládat jakékoli nápady, připomínky i námitky k čemukoli, co se týká přímo strkače, ať už jeho teorie a nebo praxe.
0
0
Poota 20.11.2021 13:39 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Strkač - co by měl umět
Ze zdroje stojaté nebo líně se pohybující mělké vody s hladinou pod úrovní okolního terénu čerpat trvale vodu do výšky nad hladinou větší než deset metrů bez dodávání mechanické nebo elektrické energie.
Strkač v sobě spojuje do jednoho zařízení dva již v praxi osvědčené způsoby čerpání vody. Tím prvním způsobem, který čerpá vodu pod tlakem až několika barů, je celkem běžný trkač. Před ním je zařazen takzvaný srkač, který vodu nasává podtlakem do tažného vzdušníku umístěného několik metrů nad hladinou. Podtlak v něm vzniká odtékáním vody potrubím, které končí u hladiny trkacím ventilem. Vzniklými tlakovými rázy se přes zpětný ventil dostává část vody do tlačného vzdušníku, který tu vodu tlačí do výtlačného potrubí nebo hadice pro plnění vodojemu.
Strkač sice pracuje úplně sám a zadarmo, protože nepotřebuje žádný zdroj nějaké energie, ale na to aby se rozběhl potřebuje naplnit a nastartovat, takže je potřeba postupně manipulovat na několika i dosti od sebe vzdálených místech. Což by nebyla nijak vážná komplikace kdyby - kdyby nebylo toho, že pro řešení některých úkolů mohou být některé z nutně obsluhovaných prvků mimo přímý dosah, například příliš vysoko a nebo příliš hluboko, což si vynucuje jejich ovládání na dálku. Aby se nám to příliš nepletlo a nešmodrchalo, tak budu jednotlivé konfigurace pro řešení specifických úloh popisovat každou zvlášť.
Napřed se podíváme na to, co všechno je potřeba k uvedení strkače do chodu.
- Uzavření kulového ventilu před trkacím ventilem, otevření odvzdušňovacího ventilu tažného vzdušníku a uzavření kulového ventilu výtlačné hadice.
- Naplnění celé nasávací trubky vodou.
- Naplnění výtokového potrubí a větší části tažného vzdušníku.
- Uzavření odvzdušňovacího ventilu.
- Otevření kulového ventilu před trkacím ventilem.
- Otvírat trkací ventil tak dlouho, až se začne otvírat sám podtlakem ve výtokovém potrubí.
- Pomalu otvírat kulový ventil výtlačné hadice.
0
0
Poota 21.11.2021 12:36 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Zalévání pozemku svažujícího se k vodě
Jedná se o nejsnáze realizovatelnou konfiguraci, která nevyžaduje žádné nadzemní konstrukce, přičemž všechny ovládací prvky jsou snadno přístupné. Veškerá potrubí mohou ležet na zemi nebo být zakopaná a jejich délka má vliv na funkci strkače jenom nepatrnou - důležité je pouze vzájemné převýšení. Výkon ovlivňuje hlavně převýšení výtokového potrubí, jeho délka a průměr. Převýšení tažného vzdušníku nad hladinou by nemělo být větší než 7 metrů! Délka nasávací trubky bude téměř stejná, protože trkací ventil a sací koš jsou vedle sebe. Výtlačná hadice bude nejspíš vedená také podle výtokového potrubí nahoru a bude pokračovat až k přepadu do vodojemu, ze kterého se bude voda pro zalévání odebírat samospádem. Výtlačná hadice od tlačného vzdušníku může vést nahoru celkem libovolným směrem.
Plnění systému před spuštěním je sice možné naléváním vody do tažného vzdušníku uzavíratelným nalévacím hrdlem, ale daleko praktičtější je připojení celkem libovolného ručního čerpadla přes kulový ventil do nasávací trubky přímo nad sací koš.
Schema strkače (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Poota 22.11.2021 14:45 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Voda v rovině
Pokud je zdroj vody v rovinatém terénu, tak je nutné umístit tažný vzdušník na dostatečně vysokou konstrukci, která bude nejspíš drahá a nápadná. Pokud půjde jenom o zalévání rovného pozemku, tak je možné použít jednodušší a levnější srkač. Strkač je vhodný tehdy, když potřebujeme dostat vodu podstatně výš a nebo pod tlakem, například pro realizaci fontány či vodotrysku třeba pro pouhý efekt a nebo pro provzdušňování stojaté vody v rybníce a nebo požární nádrži. V takových případech je nápadnost i nápaditost jenom vítaná a vzbuzující pozornost, takže nízká cena už nemusí být prioritou a konstrukce může být třeba plovoucí a nebo skrytá v umělém ostrůvku nebo pobřežní skalce.
V tomhle případě se fantazii meze nekladou a jediným technickým omezením je obtížná přístupnost tažného vzdušníku. Plnění systému je řešené pomocí ručního čerpání vody do nasávací trubky a současně pro odvzdušnění tažného vzdušníku je použit jednoduchý zpětný ventil umístěný ve výšce startovní hladiny - po jejím dosažení další čerpaná voda vytéká ventilem, takže signalizuje dosažení plného systému.
Kromě přímého výtoku vody z výtlačné hadice či trubky lze použít i vodojemné nádrže, z níž voda odtéká různě řešenými přepady nebo vodopády. K provzdušňování a promíchávání vody dochází i přerušovaným výtokem z trkacího ventilu, zvlášť pokud jde o jeho svislou variantu.
0
0
Poota 23.11.2021 19:59 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Strkač a studna
Tak tohle bude asi docela žhavá varianta, protože studny jsou jedním z nejčastějších lokálních zdrojů vody.
Raději hned na začátku upozorním na to, že pro použití strkače nejsou vhodné moderní vrtané studně - mají příliš malý průměr (což by se možná ještě snad dalo nějak řešit), ale hlavně bývají příliš hluboké, což se tímto systémem řešit rozhodně nedá.
Takže studny kopané a raději nepříliš hluboké. Zatím v tomto směru nejsou žádné praktické zkušenosti a tak se nedá přesně určit jaká hloubka je hraniční.
Je jasné, že většina studní bude hlubší než 7 metrů, takže v ní bude strkač ponořený celý a to nejspíš ještě o hezkých pár metrů níž, z čehož vyplývá že plnění, start a i případný restart bude potřeba vyřešit jako dálkově ovládané.
Pro plnění strkače vodou se zdá být nejschůdnější použít ruční pumpu původně určenou k čerpání tekutin ze sudu, která bude mít výstup vyvedený do nasávací trubky nad sacím košem a čerpání se bude provádět nahoru vyvedeným táhlem. Odvzdušnění tažného vzdušníku lze provést zpětným ventilem a otevírání trkacího ventilu plochou dvojzvratnou pákou ovládanou prostřednictvím lanka. Kulový kohout před trkacím ventilem nejspíš nebude možné vynechat, takže bude levnější jeho ovládání dvěma lanky než pořizovat kohout s pružinovým zavíráním a jedním lankem.
Celý strkač bude spuštěný do studny a nahoru z něj bude vyčnívat jenom výtlačná trubka ke které se připojí výtlačná hadice, táhlo čerpadla a lanka trkacího ventilu a kulového kohoutu. Zavěšení strkače předpokládám na řetězu připevněném k horní části v oblasti tažného vzdušníku.
Ve většině studní se hladina vody během roku pohybuje mezi minimem a maximem, přičemž rozdíl může být i několik metrů. Není nutné kvůli tomu upravovat hloubku zavěšení strkače, protože ten může pracovat i s trkacím ventilem ponořeným pod hladinu. Ovšem je vhodné počítat s tím, že se zmenšováním převýšení tažného vzdušníku nad hladinou se zmenšuje i dosahovaný výkon.
0
0
Poota 07.05.2022 15:30 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Provzdušňování stojaté vody
Problémem stojaté vody je nedostatek kyslíku, bez kterého se voda třeba v požární nádrži "kazí" a nebo v rybníce hynou ryby. Přitom provzdušňování je celkem snadno možné řešit i zjednodušenou variantou strkače.
V principu se jedná o srkač, který je doplněn jenom samotným trkacím ventilem, který vodu provzdušňuje přímo svým výtokem. Tímto zjednodušením odpadá celá výtlačná větev, takže není nutné docilovat příkonu většího než jaký stačí pro trkání.
Celé zařízení se v podstatě skládá ze dvou HDPE trubek, dvou ventilů, jednoho kohoutu, jednoho barelu, plováku a spojovacích prvků.
Barel je potřeba pevný, protože musí těsnit a odolávat podtlaku, na jeho velikosti příliš nezáleží, takže o něm rozhoduje cena a nebo to, co je právě k dispozici. Na břehu bude umístěný naležato asi jeden až tři metry nad provzdušňovanou hladinou, položený na zemi nebo na "koze".
Kohout je umístěn nahoře a slouží k plnění systému před startem. V horní části čela je umístěno koleno pro napojení sací trubky 1/2". V dolní části čela je umístěno koleno pro napojení pracovní trubky 1". Napojování trubek koleny umožňuje snadné nastavení úhlu trubek směrem k vodě, u pracovní trubky slouží současně i k definování délky kmitajícího sloupce pracovní vody.
Délka pracovní trubky není kritická, jako minimální bych doporučoval 5 metrů, s plovákem upevněným asi jeden metr od konce. Pokud je potřeba provzdušňovat dál od břehu, tak je možné trubku celkem libovolně prodlužovat, ovšem jejím prodlužováním se trkání zpomaluje a současně trochu stoupá výkon a hodně i cena. Sací trubka přitom může zůstat krátká.
Sací koš 1/2" s ventilem je k sací trubce připojen kolenem, aby směřoval dolů a nemusel být s pružinou.
Jako trkací ventil je použit upravený sací koš Kuli 1", připojený k pracovní trubce obloukem, aby směřoval nahoru a byl kousek nad hladinou.
Při uvádění do provozu se odpojí nasávací trubka od barelu a naplní se vodou, což je nejsnáze možné jejím podélným kmitáním, kdy v součinnosti s ventilem funguje jako pumpa. Pak se plná trubka napojí na barel.
Otevřeným kohoutem se nalévá voda do barelu tak dlouho, až se naplní celá pracovní trubka a barel asi do třech čtvrtin - nad vodou musí zůstat vzduch! Po uzavření kohoutu se už jenom ručně otevírá trkací ventil tak dlouho, až se začne otevírat sám.
0
1
Poota 10.05.2022 11:01 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Ještě drobné zjednodušení
Plechové barely mívají v "horním" dně dva otvory se šroubením. Ten větší má závit G 2" a ten menší G 3/4".
Pokud budeme mít k barelu přímý přístup, tak nemusíme zřizovat další těsněný otvor pro nalévací kohout nebo odvzdušňovací ventil, protože pro jejich funkce se dá snadno použít vstupní koleno, ke kterému stejně připojujeme nasávací trubku až teprve po jejím naplnění vodou. Ať už tu trubku plníme nalitím vody shora a nebo čerpáním podélným kmitáním, tak ji musíme mít stejně od barelu odpojenou, takže je její vstup k dispozici pro naplnění pracovní trubky a do třech čtvrtin i barelu.
Tím pádem si ušetříme práci s napojením kohoutu, který ani nemusíme kupovat.
U svých zařízení vítám jak každé zjednodušení tak i každé zlevnění.
Podpořte chod fóra 