O dukkha (utrpení, neuspokojivost) a o jeho ukončení, o zlaté střední cestě, o Buddhovi...
Str.: 1, 2, 3 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Hana
„Pozdrav od Buddhy“ jsem dočetla. Jsem ráda, že se ke mně dostal a že jsem si jej vyzvedla.
...
Hana 05.09.2022 22:00
684
47
951
"Střední cesta" mě oslovuje. Jen ji pokaždé najít, držet se jí a moc se od ní nevzdalovat.
Snadno se z ní, není-li člověk bdělý, sejde.
Střední cestu si zjednodušeně představuji tak, jak jsem nakreslila na přiloženém obrázku:
Trojúhelník (pyramida) představuje hru, ve které se ocitáme. Figurky jsme my.
Člověk může hru hrát nebo může dovolit, aby s ním bylo hráno, smýkáno „ode zdi ke zdi“, může prozkoumat každý její kout, může si vytvořit svoje vlastní hry v rámci hry… má svobodnou vůli.
Může dokola hrát zas a znova a může také hru opustit a již se zde znovu nezrodit.
Pochopila jsem, že je to možné tím středem, jak objevil a vysvětlil Buddha.
Tam někde asi bude to ucho jehly, kterým snáze než to „Já“ velbloud projde.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Hana 06.09.2022 07:01
684
47
951
Hana napsal(a):.....Jen ji pokaždé najít, držet se jí a moc se od ní nevzdalovat. Snadno se z ní, není-li člověk bdělý, sejde.
Ono to vlastně je docela prosté: Prodlévat ve svém středu, v tom „chrámu prázdnoty“ tj. s myslí, která je svobodná a prázdná a cesta vyvstane sama o sobě.
„Střední cesta“ není střed mezi „málo“ a „hodně“. Je to lidská a oduševnělá cesta mezi nebem a zemí.
0
1
Hana 02.03.2023 19:10
684
47
951
U termínu „střední cesta“ může lehce dojít k velkému nedorozumění.
Není to o kompromisu (mnohdy vypočítavém), polovičatosti mezi např. menším a větším (ziskem, zlem, dobrem…).
Tato cesta je o spočinutí ve svém středu, cesta Poznání.
...pohyb i spočinutí...
1
2
Hana 22.03.2023 20:08
684
47
951
Žijeme v dualistickém vesmíru, což se projevuje jako princip protikladů, síly mívají stejné a opačné reakce. To se týká fyziky i samotné podstaty dualistického vědomí.
Tato dualistická povaha vesmíru je nyní ovlivněna zrychlením času a růstem galaktické energetiky. Důsledkem toho je i nárůst duality nebo polarizace lidského vědomí .
V různých sociálních kruzích (bublinách) se prohlubuje určitý druh nepřátelství a polarizované pohledy na situace.
Jak se nenechat chytit do dramat polarizace a konfliktu?
Jako lidskou bytost nás přitahují některé osoby či situace (sociální, politické, náboženské…) nebo nás odpuzují. Upadnutí do přitažlivosti nebo odporu se děje víceměně nevědomě. Když se s přitažlivostí nebo odpuzováním ztotožníme, odřízneme se od dalších informací (jakoby je vymažeme) o dané osobě či situaci, které by nám mohly pomoci v rozhodovacím procesu, zda je pro nás „správná“ či nikoli.
Ale on se dá vysvětlit různými způsoby. Představme si tedy trojúhelník a na pravém rohu trojúhelníku je přitažlivost a na levém odpuzování, bod nad těmito dvěma extrémy je perspektiva nadhledu. Umožňuje nám vznášet se nad situací a dívat se na ni z více úhlů pohledu a z větší výšky.
Například pokud nás přitahuje nějaká osoba a neztotožníme se s přitažlivostí, můžeme svobodně pozorovat chování, které může signalizovat nevhodnost nebo nebezpečí vztahu s touto osobou.
Podobně, pokud jsme odpuzováni nějakou osobou nebo situací a neztotožníme se s odpuzováním, můžeme např. zjistit, zda je opravdu pro nás toxická nebo je pro nás tato osoba nebo situace zrcadlem, které nám odráží něco, co se nám na nás nelíbí a co potřebujeme zpracovat.
Je tedy třeba sledovat sami sebe a když upadáme do přitažlivosti nebo odporu, na chvíli se zastavit a odstoupit (jakoby se vznášet nad tím).
Dočasným pozastavením identifikace buď s přitažlivostí nebo s odporem můžeme vidět jasněji a získat přístup k informacím o osobě nebo situaci z rozšířené perspektivy a vstoupit do vztahu s osobou či situací nikoli slepě ale s otevřenýma očima.
Namísto toho, abychom spěchali a jako vždy se ztotožnili s našimi přitažlivostmi nebo odpory, pozastavíme svůj proces sebeidentifikace, dočasně zasáhneme do našich automatických reakcí za účelem získání cenných informací, kvalitativně odlišných od těch, ke kterým přistupujeme, když jsme zachyceni intenzitou okamžiku.
Takovýto nadhled nám může výrazně pomoci projít obtížným obdobím zvýšeného osobního, mezilidského a kolektivního konfliktu, protože pokud nás pohltí vzrušení z přitažlivosti nebo strach z odporu, pak často nevidíme nebo necítíme „výstražná znamení“ nebo jiné zásadní informace o osobě nebo situaci.
Zvyšování intenzity planetární a galaktické energetiky často zkratuje kognitivní zpracování, v důsledku čehož se lidé mohou stát ještě nevyzpytatelnějšími a iracionálnějšími než obvykle.
Kromě toho nám způsob tohoto nadhledu může pomoci jako tvůrcům a spolutvůrcům tím, že nám poskytne přístup k informacím o tom, s kým nebo o čem bychom mohli uvažovat při společném tvoření.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Hana 19.06.2023 08:28
684
47
951
O zkouškách
Když děláte zkoušku, měli byste zapomenout na sebe.
Zapomeňte na Já, které je zkoušeno a které uspěje či propadne.
Můžete si předem promyslet, jak u zkoušky nejlépe projít a podle toho se zařídit, ale jakmile začnete "psát písemku", pusťte všechno z hlavy.
Ať zůstane pouze soustředění, které pronikne otázkami a vyhledá správné odpovědi.
Mysl oproštěná od představ „já“ či „moje“ vzhledem k úspěchu či neúspěchu u zkoušky se stane čilou a bystrou. Paměť funguje rychlostí blesku a uvažování probíhá bezchybně.
Ti, kdo neumí používat tuto techniku, mají většinou strach, že propadnou. Jsou tak nervózní, že si nemohou vzpomenout na to, co se naučili. Jiní jsou zase uneseni myšlenkou: Já jsem skvělý, uspěji na sto procent… V obojím případě je tam „Já“
Když není Já, nemůže ani zpanikařit, ani se přeceňovat. Zůstává pouze soustředění, což je přirozená síla. Pak musíte uspět.
Ale kdykoli je člověk unesen, jeho pozornost ochabne.
Jestliže propadnete u zkoušky, není třeba nad tím ronit slzy. Rozhodněte se, že začnete znovu a uděláte, co bude ve vašich silách.
Jestliže se vám zkouška podaří, neměli byste tím být uneseni, to je normální. Pak ve vás vyvstane jisté porozumění ohledně neuchopování a neulpívání.
0
3
Hana 22.09.2023 13:07
684
47
951
Buddha pravil: „Dhammu (Učení) lze přirovnat k voru.“
Slovo „vor“ se běžně užívalo k překonávání řek a tomuto vysvětlení Dhammy jako voru mohli lidé snadno porozumět. Člověk by se neměl natolik připoutat k nějakému učení, že na sebe zapomene, že se stane pyšným na to, že je učitel, učenec, či velký znalec. Když člověk zapomene na to, že je to pouze vor, objeví se toto nebezpečí. Dhamma je vor, plavidlo, které nás může převézt na druhý břeh. Když jsme dospěli k druhému břehu a vystoupili na pevnou zem, neměli bychom být tak pošetilí, že budeme vor tahat dál s sebou.
Toto nás má poučit, abychom chápali a používali jakékoli učení pouze jako prostředek a neuchopovali jej a nelpěli na něm, až zapomeneme sami na sebe. Když nepochopíme pravou funkci tohoto voru, může se stát, že ho budeme jenom stavět na odiv nebo se o něj hádat. Lidé k tomu někdy přistupují jako k závodění, což je plané a neplodné. Vor by měl být používán ke svému pravému účelu, k překonání proudu. Znalost Dhammy by měla být používána k překonání utrpení. Neměla by být uchovávána ke zhoubným účelům, k soupeření onou ostrou zbraní jazyka, k hádkám nebo jako předmět obřadního uctívání. Neuchopujte ji tedy a nelpěte na ní, abyste se po přistání na druhém břehu nezdráhali vor opustit a nechtěli ho místo toho tahat s sebou.
Podpořte chod fóra 