O mysli vědomé, podvědomé, universální... o příčinách a následcích... o myšlení jako magii
Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Hana 18.09.2022 15:51
684
47
951
Klíč mistrů
„Máme sice svobodu myslet si, co chceme, avšak výsledek toho, co si myslíme, je ovládán neměnným zákonem, a sice, že každý následek vyplývá z příčiny. Před tímto zákonem jsou si všichni lidé rovni. Je v neustálém pohybu a každému jednotlivci přináší to, co vytvořil – jinými slovy: „Co člověk zaseje, také sklidí.“ Každou situaci lze tedy zvládnout tak, že do hry zapojíme adekvátní příčiny, které nacházíme ve vnitřním světě.
Myšlení vyústí v čin. Jestliže jsou naše myšlenky konstruktivní, výsledkem bude dobro, jestliže je myšlení destruktivní a neharmonické, pak bude výsledkem zlo.
Existuje tedy jen jeden zákon, jeden princip, jeden zdroj síly. Dobro a zlo jsou jen slova, která jsou určena k tomu, aby označovala výsledek našeho jednání neboli to, zda jdeme v souladu s tímto přirozeným zákonem nebo proti němu.“
Je jasné, že to, co tu máme, v čem žijeme, jsme si vytvořili sami. Když jsem si to uvědomila, že příčinou je naše myšlení, pozornost a soustředění, začala jsem pátrat, jak tedy myslet lépe.
Celkem jsem pochopila že:
Chceme-li se zbavit nemoci, soustřeďujeme se na zdraví.
Chceme-li se bavit nedostatku, soustřeďujeme se na hojnost.
Chceme-li se zbavit strachu, soustřeďujeme se na odvahu.
Pokud chceme vyjádřit harmonii, musíme mít na mysli harmonii.
….....
Tyto principy jsou podávány různými způsoby v různých knihách. Zjistila jsem, že knihu s touto problematikou (Klíč mistrů – Charles F. Hannel) jsem si kdysi koupila, a asi tenkrát neměla čas ji číst. Zapomněla jsem již, že ji mám - ale to je osud i mnoha dalších knih v mé knihovně. Tuto jsem objevila náhodou na dně knihovny, když jsem se rozhodla ji protřídit a knížky poslat do oběhu pomocí knihobotu. Ale jak jsem jí začala listovat, dávalo mi zde dost věcí smysl, a tak jsem se rozhodla, že s knihou, nyní, když čas mám, chvilku pobudu.
„Kdo se učí, že všechna síla přichází zevnitř a že on je slabý jen proto, že se spoléhal na pomoc zvenčí, vrhá se bez váhání na vlastní mysl, koriguje ji, stojí zpříma…“
1
1
Hana 18.09.2022 15:56
684
47
951
Vnitřní síla člověka
Věci tohoto světa se poddávají vnitřní síle člověka, kterou je ovládá. Tuto sílu nemusíme získávat. Už ji máme. Ale potřebujeme jí rozumět, chceme-li ji využívat.
Tento svět není mrtvá hromada kamení a dříví, nýbrž je celý živá bytost. Sestává z tlukoucích srdcí lidí. Je to bytost živá a krásná.
- V každé rovině bytí platí, že tam, kde je mnoho, bude ještě víc. A stejně tak platí, že ztráta vede k ještě větší ztrátě.
- Mysl je tvořivá. Podmínky a okolnosti života i veškerá životní zkušenost jsou výsledkem našeho obvyklého, tedy převažujícího mentálního postoje.
- Náš mentální postoj nutně závisí na tom, co si myslíme.
- Sílu a schopnosti, které nemáme, nemůžeme projevovat. Sílu si lze osvojit jen jediným způsobem: musíme si ji uvědomit.
- Uvnitř máme celý svět – svět myšlení, citů a síly, svět světla, života a krásy. I když je tento svět neviditelný, jeho síly jsou mocné.
- Vnitřnímu světu vládne mysl. Až tento svět objevíme, budeme schopni na každý problém najít řešení – neboli ke každému následku vždy najít příčinu.
- Vnější svět je odrazem světa uvnitř.
- Harmonie vnitřního světa se ve vnějším světě bude odrážet harmonickými podmínkami. To je základ zdraví, všeho.
- Harmonie ve vnitřním světě znamená schopnost ovládat své myšlenky a sám za sebe se rozhodnout, jakým způsobem nás má ta která zkušenost ovlivňovat.
- Harmonie ve vnitřním světě vede k hojnosti. Hojnost uvnitř přináší hojnost i vně.
- Mentální výkonnost záleží na harmonii. Nesoulad znamená zmatek, ztrátu.
- Prostřednictvím objektivní mysli se vztahujeme k vnějšímu světu. Nástrojem této mysli je mozek. Mozkomíšní nervová soustava nám umožňuje vědomě komunikovat s každou částí těla. Tato nervová soustava reaguje na každý počitek vyvolaný světlem, teplem, pachy, zvuky a chutí.
- Pokud tato mysl správně uvažuje, pokud jsou myšlenky vysílané tělu prostřednictvím mozkomíšní nervové soustavy konstruktivní, pak jsou tyto počitky příjemné – harmonické.
- Výsledkem pak je, že si v těle budujeme schopnosti, vitalitu a všechny konstruktivný síly. Nicméně prostřednictvím téže objektivní mysli se nám do života dostává i veškeré trápení a smutek, nemoc a nedostatek, omezení a všechny formy nesouladu či disharmonie.
- Prostřednictvím podvědomé mysli se vztahujeme k vnitřnímu světu. Orgánem této mysli je solar plexus. Všem subjektivním pocitům, jako je například radost, strach, láska, city, dýchání, představivost a všechny další podvědomé jevy, vévodí sympatická nervová soustava. Avšak právě prostřednictvím svého podvědomí jsme spojeni s universální myslí a dostáváme se do kontaktu s nekonečnými tvořivými silami universa.
- Je tedy třeba vytvořit soulad mezi těmito dvěma středy naší bytosti a pochopit jejich funkci. Dovést objektivní a subjektivní mysl k vědomé spolupráci a tím vytvářet soulad mezi konečným a nekonečným. Naše budoucnost není vydána na milost a nemilost nějaké vrtošivé vnější síle.
- Ve vesmíru existuje pouze jedno vědomí schopné myslet, a to když myslí, jeho myšlenky se vůči němu stávají objektivními předměty. Protože toto vědomí je všudypřítomné, musí být přítomno i uvnitř každého jednotlivce a každý jednotlivec musí být zjevným projevem tohoto všemocného, vševědoucího a všudypřítomného vědomí.
- Z toho vyplývá, že naše vědomí je totožné s universálním vědomím, neboli že všechny jednotlivé mysli jsou mysl jediná.
- Každý jednotlivec je pouze individualizace universálna neboli kosmické mysli.
- Universální mysl je statická neboli potenciální energie. Tato energie prostě je. Projevit se však může jedině prostřednictvím jedinečného, prostřednictvím jednotlivce.
- Jednotlivcova schopnost myslet je jeho schopnost zapůsobit na universálno tak, aby se projevovalo. Lidské vědomí spočívá jedině ve schopnosti člověka myslet. Mysl sama o sobě je jemná forma statické energie, z niž vyvstává činnost nazývaná myšlení, což je dynamická fáze mysli. Mysl je statická energie, myšlení je energie dynamická – jsou to dvě fáze jedné a téže věci. Myšlení je tedy vibrující síla, která vzniká přeměnou statické mysli na mysl dynamickou.
- Protože souhrn všech atributů je obsažen v universální mysli, která je všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomná, musí být tyto atributy ve své potenciální formě v každou chvíli být přítomny v každém jednotlivci. A proto když jednotlivec myslí, toto myšlení je svou vlastní přirozeností nuceno se vtělovat do určité objektivní formy nebo podmínky, která bude odpovídat jeho původu.
- Každá myšlenka je tedy příčinou a každá situace je následkem. Z toho důvodu je nezbytné, abychom své myšlenky ovládali a vytvářeli tak pouze podmínky, které jsou žádoucí.
- Většina lidí se soustřeďuje pouze na svět vnější. A přece právě vnitřní svět je to, co vytváří svět vnější, a proto je i tvůrčí. Všechno, co nacházíme ve vnějším světě, jsme si sami stvořili ve světě vnitřním.
- Svět vnitřní je příčina, svět vnější je následek. Abychom změnili následky, musíme změnit příčinu.
- Lidé se většinou snaží měnit následky tím, že operují s následky. Nedohlédnou, že tímto způsobem jenom zaměňují jednu formu nouze za jinou.
- Veškerý růst vychází zevnitř. Avšak po celé věky se chybovalo v tom, že jsme hledali nějakou vnější mocnost či sílu.
- Žijeme v bezedném moři tvárné substance mysli. Ta přijímá tvar podle požadavků mysli. Myšlení vytváří matrici či tvarovací formy, z níž se pak tato substance vyjadřuje.
- Hodnotu vytváříme jedině tím, že něco uplatňujeme. Proto je absolutně zásadní naučit se ovládat svou mysl, tělo.
0
0
Hana 18.09.2022 15:59
684
47
951
Základy o naší mysli
Většinu potíží nám způsobuje především nevědomost a zmatené představy o tom, co jsou naše pravé zájmy. Naším velkým úkolem je tedy objevit zákony přírody, jimž se máme přizpůsobovat.
Myšlení je energie. Aktivní myšlení je aktivní energie, soustředěné myšlení je koncentrovaná energie. Myšlení soustředěné na určitý cíl se stává mocí. A právě tuto moc využívají ti, kdo jsou přesvědčeni, že chudoba není ctnost a že popírání sebe sama není krásné. V takových názorech totiž vidí řeč slabochů.
- Činnost mysli probíhá dvěma souběžnými způsoby, a sice procesy vědomými a procesy podvědomými. Ten, kdo si myslí, že osvětlí celý rozsah mentální činnosti světlem svého vlastního vědomí, je asi jako ten, kdo se chystá osvítit celý vesmír baterkou.
- Podvědomé logické procesy jsou vykonávány s jistotou a pravidelností, která by byla nemožná, kdyby existovala možnost omylu.
- Podvědomá mysl se svým působením stará o naše dobro. Je jako neznámý dobrodinec, který nám do klína sype pouze zralé plody.
- Přirozená uvolněnost a dokonalost zcela závisí na míře, v níž přestaneme spoléhat jen na vědomí: např. dokonalé hra na klavír, bruslení… závisí na procesech podvědomé mysli.
- Všichni si uvědomujeme, jak jsme na svém podvědomí závislí. Čím velkodušnější, ušlechtilejší a skvělejší budou naše myšlenky, tím nám bude zřejmější, že vše pochází ze zdroje mimo sféru našeho chápání.
- Podvědomí nás inspiruje nebo varuje, poskytuje nám jména, údaje nebo výjevy ze zásobárny paměti. Řídí naše myšlenky, náš vkus a záliby a dokáže dovršit úkoly tak složité, že na ně nestačí žádná vědomá mysl.
- Můžeme chodit podle své vůli, očima nebo ušima věnovat pozornost libovolnému předmětu… Nemůžeme však zastavit tlukot svého srdce ani krev v žilách a další životně důležité procesy. Tyto životně důležité funkce byly vyňaty z působnosti naší vnější vůle podléhající proměnám a přerodům a předány stálé a spolehlivé síle, aby je řídila. Tuto sílu máme v sobě.
- Vnější z těchto dvou sil, ta proměnlivá, se nazývá „vědomá“ či „objektivní“ mysl (to proto, že se zabývá předměty, objekty). Síla vnitřní se nazývá mysl „podvědomá“ nebo „subjektivní“ a vedle svého působení na mentální rovině také ovládá pravidelné funkce, které umožňují fyzický život.
- Vědomá mysl vnímá a operuje prostřednictvím pěti fyzických smyslů a zabývá se vjemy a předměty vnějšího světa.
- Má schopnost rozlišovat, což s sebou nese i odpovědnost za volbu. Má moc rozumně uvažovat (induktivně, deduktivně, analyticky, sylogisticky). Tato mysl je sídlem naší vůle.
- Vědomá mysl umí také řídit mysl podvědomou. Tímto způsobem se vědomá mysl stává odpovědným vládcem a strážcem podvědomé mysli.
- Je-li naše podvědomá mysl nestřežena, může podlehnout klamným vlivům a pak propadá strachu a starostem, chudobě, nemocem, disharmonii a vůbec všem možným podobám zla.
- Vědomá mysl je rozumně uvažující vůle. Podvědomá mysl je instinktivní touha, je to produkt minulé rozumně uvažující vůle.
- Podvědomá mysl se nepouští do dokazování. Spoléhá totiž na to, že ji vědomá mysl, onen „strážce brány“, bude chránit před klamnými dojmy.
- Podvědomá mysl totiž všechny domněnky přijímá jako pravdivé a okamžitě podle nich začíná jednat. Vědomá mysl jí může vsugerovat pravdu nebo omyly.
- Vědomá mysl by měla být ve službě po celou dobu, kdy bdíme. Jestliže „strážce“ nehlídá nebo je-li za různých okolností zdravý úsudek vypnut, zůstává podvědomá mysl bez ochrany a je vystavena náporu vlivů z všech možných zdrojů. Pokud se člověk rozčílí nebo zpanikaří, pokud podlehne velkému hněvu či impulsům nezodpovědného davů či návalu nějaké bezuzdné vášně, pak je taková situace krajně nebezpečná. Podvědomá mysl je v tomto případě otevřena vůči zhoubným vlivům – strachu, nenávisti, sobectví, hamižnosti, sebepodceňování a dalším negativním silám, které vycházejí od osob kolem nás nebo z daných okolností.
- Podvědomá mysl vnímá prostřednictvím intuice. Proto jsou její procesy velmi rychlé. Nečeká na pomalé metody vědomého rozumového uvažování. Vlastně je ani nemůže zapojit.
- Podvědomá mysl nikdy nespí a nikdy ani neodpočívá, asi tak jako nespí srdce nebo krev. Stačí podvědomé mysli jasně říci, jaké konkrétní věci je třeba docílit, a tím se okamžitě uvedou do pohybu síly vedoucí ke kýženému výsledku. Tady je totiž zdroj síly, která nás přivádí do kontaktu se Všemohoucností.
- Ti, kdo se naučili důvěřovat podvědomí, poznávají, že mají k dispozici nekonečné zdroje. Např. jdou-li například na schůzku a očekávají, že se s dotyčným bude velmi špatně jednat, hle, něco tam dorazilo před nimi a rozpustilo ony předvídané neshody. Všechno se změnilo a všechno je harmonické. A pak zjišťují, že např. kvůli něčemu tam dorazili s určitou prodlevou, něco jim napovědělo správné řešení…
- Podvědomá mysl se neumí přít, neumí argumentovat. Jestliže přijme nějakou špatnou domněnku za svou, pak jediná metoda, jak tuto situaci překonat je využít nějakou mocnou sugesci, která působí opačně a často ji opakovat tak, aby ji mysl musela přijmout a tímto způsobem si nakonec v životě a myšlení vytvořila nové a zdravé návyky. Podvědomá mysl je totiž sídlem návyků.
- Podvědomí je kanál, jehož prostřednictvím poznáváme božský zdroj.
- Podvědomí je součástí universální mysli a část musí být stejného druhu a mít stejné vlastnosti jako celek. Jediný rozdíl je v míře. Celek je tvůrčí, jediný tvůrce, který existuje. Proto také zjišťujeme, že mysl je tvůrčí, a protože myšlení je jediná činnost, jež je mysli vlastní, nutně musí být tvůrčí i myšlení.
- Mezi prostým myšlením a vědomým, systematickým a konstruktivním usměrňováním myšlení však existuje obrovský rozdíl. Pokud takto usměrňujeme myšlení, uvádíme svou mysl do harmonie s universální myslí a dostáváme se do souladu s nekonečnem. Uvádíme tak do chodu nejmocnější sílu, jaká existuje – totiž kreativní mohutnost universální mysli.
- Je tedy žádoucí ovládat všechny myšlenky týkající se starostí a strachu a věnovat se jen těm myšlenkám, které si přejeme.
0
0
Hana 19.09.2022 17:47
684
47
951
Uvědomit si své mentální zdroje
Myšlení je příčina a zkušenosti, s nimiž se setkáváme v životě, jsou následek
Proto odstraňme všechny možné sklony stěžovat si, že podmínky jsou takové, jaké jsou, protože je na vás, abyste je změnili a abyste je učinili takovými, jakými je chcete mít.
Zaměřte své úsilí na zdroje mentálních schopností, z nichž vychází veškerá skutečná a trvající síla, uvědomte si, že je máte stále k dispozici.
Nové způsoby jednání se postupně stanou navyklými, později automatickými a pak podvědomými, a to proto, aby se mysl osvobodila od tohoto detailu a postoupila dál zas k další činnosti.
- Vědomá mysl musí nutně být v součinnosti s podvědomou myslí. Orgánem vědomé mysli je mozkomíšní soustava, zatímco orgánem podvědomí je sympatická nervová soustava, jež má centrum v solar plexu.
- Obě tyto soustavy propojuje bludný nerv, vagus, jenž jako součást vůlí ovládané nervové soustavy vychází z mozkové krajiny a vede do hrudi, kde se rozvětvuje k srdci a plícím, nakonec prochází bránicí, ztrácí vnější vrstvu a začíná splývat s nervy sympatické soustavy.
- Sluneční pleteň neboli solar plexus je přirovnávána ke slunci v těle, protože je ústředním bodem při rozdělování energie, kterou tělo neustále vytváří. Tato energie je energie velmi skutečná a toto slunce je velmi skutečné a tuto energii rozvádějí velmi skutečné nervy do všech částí těla. Potom je vypouštěna do atmosféry, která tělo obklopuje.
- Je-li toto vyzařování dostatečně silné, říká se, že dotyčný člověk je přitažlivá osobnost neboli že je plný osobního magnetismu. Takový člověk může ovládat nesmírnou sílu a sloužit dobru. Utrápeným myslím, s nimiž přijde do styku, pak může přinášet útěchu i pouhá jeho přítomnost.
- Je-li toto vyzařování nějak narušeno, je to pociťováno jako nepříjemné. Proud života a energie do některých částí těla se zastavuje a to je pak příčina neduhů fyzických či mentálních nebo zla způsobovanému životnímu prostředí.
- Sluneční pleteň je bod, kde se setkává část s celkem, kde se konečné stává nekonečnem, kde se nestvořené stává stvořeným, kde se universálno individualizuje, a tedy stává jedinečným, kde se neviditelné mění ve viditelné. Je to bod, v němž se objevuje život, a množství života, které může jedinec vytvořit z tohoto středu je zcela neomezené.
- Toto centrum energie je všemohoucí. Je to bod, v němž se dotýká všeho života i veškeré inteligence. Proto jedinec může dosáhnout všeho, nač se zaměří. Právě v tom tkví moc vědomé mysli. Podvědomí může uskutečnit a také uskutečňuje pouze takové plány a myšlenky, jaké mu vnukne vědomá mysl.
- Povaha myšlení, které naše vědomá mysl pěstuje, bude určovat povahu myšlení, které toto slunce bude vyzařovat, a tudíž bude určovat i podstatnou povahu výsledné zkušenosti, která z toho vyplyne.
- Čím více energie dokážeme vyzařovat, tím rychleji nám bude umožněno proměnit nežádoucí okolnosti ve zdroje potěšení a prospěchu. Důležitá otázka tedy je, jak máme nechat toto světlo zářit a jak lze tuto energii vytvářet.
- Mysl, která ničemu neodporuje, rozšiřuje sluneční pleteň, zatímco mysl, která vzdoruje, sluneční pleteň stahuje. Příjemné myšlenky ji rozšiřují, nepříjemné ji stahují. Jediný skutečně úhlavní nepřítel sluneční pleteně, jehož je nutno zničit, neboť jakákoli možnost nechat světlo zářit se bude moci objevit teprve potom, je strach. To je mrak, který zakrývá slunce.
- Jakmile poznáte, že jste opravdu zajedno s nekonečnou silou a jakmile začnete být schopni vědomě tuto sílu uskutečňovat praktickým projevováním své schopnosti překonávat každou nepříznivou situaci silou své mysli, nebude už nic, čeho byste se mohli bát. Strach se rozbije a vy se chopíte všech výsad, s nimiž jste se narodili.
- Poznání, že máme schopnost vědomě vyzařovat zdraví, sílu a harmonii, nás dovede k uvědomění, že není čeho se bát, protože jsme ve spojení s nekonečnou silou.
- Toto poznání lze dosáhnout jen tím, že toto vědění budeme uplatňovat v praxi. Učíme se tím, že něco děláme.
- Jste-li založeni nábožensky, řekl bych, že můžete nechat svítit své světlo. Jestliže vaše mysl tíhne spíše k fyzikálním vědám, řekl bych, že můžete probudit svůj solar plexus. Dáváte-li přednost přísně vědeckému výkladu, pak řeknu, že můžete působit na svou podvědomou mysl.
- Podvědomí je inteligentní, kreativní a reaguje na vůli vědomé mysli. Jaká je tedy nejpřirozenější cesta, jak na ně zapůsobit žádoucím způsobem? Mentálně se soustředit na předmět své touhy. Když se koncentrujete, vytváříte otisk v podvědomí.
- Není to jediný způsobu, ale je to způsob jednoduchý a účinný.
- Podvědomá mysl je součástí universální mysli. Universální mysl je kreativní princip universa. Část musí být svou přirozeností i vlastnostmi stejná jako celek. To znamená, že tato tvůrčí síla je absolutně neomezená. Není spoutaná, nemá žádný zaběhaný vzorec, podle něhož by uplatňovala svůj konstruktivní princip.
- Podvědomá mysl reaguje na naši vědomou vůli, to znamená, že nekonečně tvůrčí sílu universální mysli lze ovlivňovat vědomou myslí jednotlivce.
- Není nutné přesně uvádět způsob, jak si má podvědomá mysl vytvořit výsledky, které si žádáte. To, co je konečné, nemůže dávat pokyny tomu, co je nekonečné. Stačí prostě říci, co si žádáte, a už není třeba říkat, jak toho máte dosáhnout.
- Jste kanálem, jehož prostřednictvím se to, co je nerozlišené, stává rozlišeným. To, co je universální, může působit pouze skrze to, co je jedinečné, zatímco jedinec může jednat pouze prostřednictvím universálního – universální a individuální je jedno a totéž.
- Uvolněte se, vše pusťte, ať může krev volně proudit do mozku i do těla. Napětí vede k mentálnímu neklidu, vyvolává starosti, strach, úzkost. Abychom mentálním schopnostem umožnili využívat co největší svobodu, je nutné naprosté uvolnění.
- Uvolněte každý sval i nerv tak dlouho, dokud nepocítíte klid a spočinutí, dokud nebudete v míru se sebou samými i se světem.
- Pak bude sluneční pleteň připravena fungovat a vy budete překvapení, jaké to ponese výsledky.
0
0
Hana 19.09.2022 17:54
684
47
951
Myšlení je alchymie
Knihu Klíč mistrů od Charlese F. Haanela jsem zatím v rychlosti pročetla, ale asi se k ní ještě budu vracet.
Do knihobotu ji tedy nepošlu.
Ale jelikož můj původní záměr byl dát ji do oběhu, došlo k jeho naplnění jinou cestou. Psal mi jeden známý, že si ji chtěl po mém upozornění koupit. Avšak zjistil, že v žádném knihkupectví již není skladem a ani v Knihobotu neuspěl. Tak jsem pro toho známého knihu ofotila (jen tak narychlo mobilem). Kdyby tedy zde byl někdo, kdo si ji chce přečíst, může ji získat i tak, že mi napíše svůj mail a já mu ofocené stránky pošlu.
Největší poznatek (spíš potvrzení dosud různě po střípcích sbíraného) z knihy pro mě je v samém závěru:
„Myšlení je alchymie. Zlato v mysli lze transmutovat ve zlato v srdci i v ruce.“
Všechny podmínky jsou výtvorem myšlení, a tudíž zcela mentální, i nemoci a nedostatek jsou pouze mentálními podmínkami.
Myšlení je tvůrčí, a proto když necháte své myšlení spočinout na nějaké neharmonické okolnosti, pokaždé si musíte uvědomit, že tyto okolnosti jsou pouze zdánlivé, že nemají žádnou reálnost, že jediná skutečnost je duch a ten nemůže být nikdy jiný než dokonalý.
Z vnějšího světa nemůžete dostat žádné pochopení pravdy. Pravda je produktem rozvinutého vědomí.
Váš život a vaše jednání a vaše působení ve světě bude záviset na stupni pravdy, kterou jste schopni vnímat, protože pravda se neprojevuje ve vyznáních víry, nýbrž v jednání a chování.
Podmínky, s nimiž se setkáte ve vnějším světě, jsou výsledkem podmínek, které vyplývají z vnitřního světa, a tudíž udržujeme-li v mysli dokonalý ideál, můžeme si přivodit i ideální podmínky ve svém prostředí.
Potíž, s níž se musíte utkat, tkví v tom, že si musíte uvědomit, že mysl není individuální. Mysl je všudypřítomná. Neexistuje místo, kde mysl není. Je tudíž universální.
K označení tohoto universálního tvůrčího principu se až dosud všeobecně používalo slovo „Bůh“. Většina lidí toto slovo chápe tak, že označuje něco, co je mimo ně, zatímco skutečnost je přesně opačná. Bůh je sám náš život. Bez něj bychom byli mrtví.
Podpořte chod fóra 