"jesti to věc tajemná a stále ještě nedosti probádaná"
Str.: 1, 2 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poslední příspěvek z předchozí strany:
Poota
Z předešlého teoretizování už je nejspíš dostatečně zřejmé, že se budu snažit o získávání jakési ...
Poota 28.09.2023 10:05 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Mohl by vzniknout dojem, že stále jenom teoretizuji, ale opak jest pravdou...
Už při navíjení "zesilovací" cívky, která má být v dotyčném zařízení cívkou "budicí" neboli primární, začaly vystrkovat růžky různé limitující komplikace. Především se jedná o to, že měděný vodič má jinou ohebnost a pružnost než "vodič" železný, což komplikuje navíjení. V tom mi pomohla kdysi dávno získaná zkušenost s ruční výrobou vinutých ocelových pružin. Podmínkou je stejná tloušťka obou navíjených drátů a také solidní zajištění všech čtyř konců.
Cívky v dotyčném zařízení nemají mít kovové jádro, takže musí být buď samonosné a nebo vinuté na plastu. Navíjet železnou samonosnou cívku o několika stech závitech nikomu nedoporučuji - osobně to řeším nákupem vhodných spirál vyrobených průmyslově. Je to sice tak trochu "makačka na bednu", ale rozhodně se to vyplatí. Samozřejmě je potřeba mít dobrou představu o tom, co je potřeba k čemu a jak to má nakonec fungovat, protože jinak se jedná jenom o nákladnou výrobu specifického odpadu.
0
0
Poota 06.11.2023 15:30 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Zatím se všechno zdá naznačovat, že cesta k VE vede přes ss pulzy. Takže se podívejmež na způsoby kterými se jich dá dosíci.
Jiskřiště - je mechanicky velice jednoduché, ovšem vyžaduje dostatečně vysoké napětí. nikoli nepodstatnou nevýhodou je rušení radia a televize, problémem je vytváření "oblouku".
Rotační přerušovač - problémem je mechanické opotřebení a také jiskření mezi kontakty.
Wágnerovo kladívko - problémem je opotřebení kontaktů. Pro trvalý provoz, např. u Ruhmkorfova transformátoru je potřeba správně dimenzovat cívku. Samostatně na trhu není, ale dá se použít běžné relé když se zapojí tak, aby se "samo přerušovalo".
Elektronika - použít se dá buď rovnou tranzistor v zapojení blokovacího oscilátoru a nebo tranzistor řízený oscilátorem; při spínání indukční zátěže je nutné důkladné blokování zpětných proudových špiček.
0
0
Poota 06.12.2023 19:57 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Poota napsal(a):Zatím se všechno zdá naznačovat, že cesta k VE vede přes ss pulzy.
Pokud nebudeme trvat na tom, že musíme mít zrovna dokonalou VE a místo energie "úplně zadarmo" budeme ochotni se spokojit jenom s větším nebo dokonce i menším šetřením, tak se nabízí i velice střízlivá cesta v rámci většinou již ověřených fyzikálních zákonů.
Samozřejmě by to chtělo najít v dosavadním "neprůstřelném" a dokonale fungujícím řetězci "elektromechanických" zákonů alespoň nepatrnou slabinu, které by se dalo využít. Určitým vodítkem může být fakt, že veškerá "výroba" a distribuce elektřiny je vždycky závislá na indukci, takže to hledané čertovo kopýtko bude nejspíš právě v ní.
Pro indukci platí hlavně dva celkem jednoduché zákony - Faradayův a Lenzův https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon_elektromagnetick%C3%A9_indukce přičemž oba jsou dobře ověřené a také podle vzorců snadno a přesně spočítatelné.
V obou těchto zákonech se vždycky jedná o interakci magnetického pole a elektrické uzavřené/zkratované "smyčky". Faradayův zákon platí pro vznik elektrického proudu vzájemným pohybem magnetického pole a elektrické smyčky. Lenzův zákon platí pro vznik magnetického pole kolem smyčky s pohybujícím se elektrickým proudem, přičemž pokud je tento proud vzniklý působením magnetického pole, tak "produkuje" kolem smyčky magnetické pole opačně orientované.
Tím je dáno podstatné snížení úrovně získávané elektrické energie a také odpovídající nárůst mechanické energie nutné pro její získávání.
0
0
Poota 07.12.2023 15:12 Bydliště: Praha
9079
603
7584
Poota napsal(a):V obou těchto zákonech se vždycky jedná o interakci magnetického pole a elektrické uzavřené/zkratované "smyčky".
V praxi se samozřejmě samostatná a navíc zkratovaná smyčka nepoužívá, takže slouží jenom pro definice. Ve skutečných zařízeních fungují místo smyčky cívky různých tvarů i způsobů vinutí. Společné je jim to, že jsou tvořeny různým počtem závitů, které fungují jako smyčky, ale elektricky spojené do série.
A teď proč se tu rozpatlávám s tak samozřejmou triviálností.
On totiž každý závit jakékoli cívky funguje dvojím způsobem. Na magnetické pole reaguje stejně jako vodivá smyčka, ovšem "elektricky" to co si naindukuje si nenechává jenom pro sebe, ale sdílí to s ostatními závity.
Kdyby místo závitů cívky byl stejný počet uzavřených smyček, tak co by si která smyčka naindukovala, to by taky měla - některá víc a jiná zase míň. U navzájem propojených závitů cívky přispívá každý závit svojí troškou do společného výsledného proudu. A právě tady se uplatňuje Lenzův zákon, podle kterého právě naindukovaný proud kolem svého vodiče vytváří magnetické pole, které působí proti poli, které ten proud vytvořilo. Toto protipole indukuje v sousedním vodiči odpovídající protiproud, o jehož hodnotu se snižuje úroveň proudu cívky.
Tento problém řeší zatím nejelegantněji bifilární cívka v Teslově zapojení. Mechanicky se jedná o dvě samostatné cívky, jejichž závity jsou navzájem proložené, což je nejlépe vidět na Teslových výkresech jeho palačinkových cívek. Stejný princip se dá použít i u jakýchkoli jiných cívek, ale u nich se to nedá dost názorně nakreslit. U Tesly jsou obě cívky spojené do série, ale s opačnou orientací, protože cívka se sudými závity dodává proud s opačnou polaritou. Tím se dociluje toho, že se i protiproud s proudem sčítá a nikoli od něj odčítá.
Podpořte chod fóra 