"jesti to věc tajemná a stále ještě nedosti probádaná"
Str.: 1, 2 Vlákno je uzamčené. V této sekci možná naleznete druhé vlákno určené pro diskuzi
Poota 09.03.2023 12:32 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Citát názoru z osmnáctého století, který jsem dal do popisu tohoto vlákna, platí vlastně beze změny dodnes. Zatím žijeme v přesvědčení, že použitím modernějšího názvu "elektřina" a jejím prozkoumáním máme celé mluno vyřešené.
Nic však není skutečnosti vzdálenější!
Jenom jistá část mluna se projevuje jako nám již poměrně dobře známá elektřina. Zřejmě daleko větší část mluna se různě prezentuje třeba jako statická elektřina, elektrický náboj, elektrický potenciál, zářivá energie, studená elektřina i jinak.
Právě na tuto "jinou elektřinu" pohlíží současná věda se značným despektem, pramenícím hlavně z toho, že ji neumí využít či daleko přesněji řečeno nemá o ni zájem proto, že ji nedokáže zpeněžit.
Do tohohle zatím zamčeného vlákna hodlám psát nejrůznější názory, nápady i předpoklady, které sice mohou být, ale stejně tak také být nemusí - správné.
Abychom si rozuměli - původně pod mluno patří i ta klasická neboli horká elektřina, ale pro nás v tomto vlákně bude mlunem jenom ta "jiná" neboli studená elektřina.
0
0
Poota 09.03.2023 13:39 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Pro začátek bude vhodné se podívat na https://www.omforum.cz/p.php?idx=47863 a následující,
kde se dozvídáme pár zajímavých informací o mlunu, které je tam pod pojmem "studená elektřina".
První zajímavostí je fakt, že mluno se do "přijímací" cívky "nasává" jenom tehdy, když je po předcházejícím pulzu (horké) elekřiny cívka bez napětí.
Další důležité informace: vysoká frekvence se dá snadno získat prostřednictvím obvodu 555, u kterého se dá docílit i úzkých pulzů s širokými mezerami.
Možná ještě snazší by bylo jednocestné usměrnění výstupu vysokofrekvenčního oscilátoru. Případně použití dvou "přijímacích" cívek s tím, že do jedné by šly kladné půlvlny a do druhé půlvlny záporné.
Odebírat mluno je možné jak cívkou vloženou do "přijímací" cívky, tak i přes usměrňovacími diodami z konců "přijímací" cívky.
K tomu uvádí Kelly:
To poskytuje dva samostatné, nezávislé výstupy studené elektřiny. Diody nejsou potřeba pro vnitřní „sekundární“ cívku. Tato vnitřní cívka je snímací cívkou a nijak nesouvisí s počtem závitů v pulzující cívce horké elektřiny. Místo toho tato cívka shromažďuje přitékající studenou elektřinu během doby, kdy je pulzující cívka vypnutá. Pulzující cívku horkého proudu lze navinout přímo na horní část přídavné snímací cívky nebo lze přídavnou cívku navinout samostatně a umístit do cívky hlavní cívky.
Velmi překvapivě se doporučuje, aby za výkonnou vysokorychlostní diodou používanou k odvádění studené elektřiny z obvodu následovala malá křemíková epitaxní planární vysokorychlostní dioda 1N4148 (75V 0,45A), protože se říká, že čistí výstup studené elektřiny ještě více. Je důležité, aby studená elektřina narazila na výkonnější křemíkové diody, než dosáhne diody 1N4148, takže pořadí diod je velmi důležité.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Poota 09.03.2023 14:24 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Další indicie:
Je-li vyžadován stejnosměrný výstup, je třeba s tímto obvodem udělat ještě jednu věc, a to použít filtrování na výstup. Za prvé, když energie projde přes výkonové diody NTE576 (nebo ekvivalentní), narazí na vysokofrekvenční (nízkokapacitní) vysoce kvalitní filmový kondenzátor umístěný napříč výstupem, aby odčerpal jakékoli vysokofrekvenční zvlnění napětí předtím, než projde skrz. malé diody 1N4148 a do vyhlazovacího a akumulačního elektrolytického kondenzátoru. Uložením studené elektřiny do elektrolytického kondenzátoru se přemění na konvenční horkou elektřinu.
Je velmi důležité, aby obvod nebyl napájen bez vhodného zatížení výstupu studené elektřiny. Vhodnou zátěží je 230voltová zářivka s vlastním předřadníkem. Je třeba si uvědomit, že pouhé přepnutí hlavního vypínače do polohy ON nestačí k přítoku studené elektřiny. Místo toho je nutné postupovat opatrně spouštěcí sekvencí a k tomu je zvláště užitečné fluorescenční světlo, i když neonová žárovka je také oblíbenou volbou dočasné zátěže, protože tato zařízení umožňují vizuální posouzení toku proudu v zátěži.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Poota 11.03.2023 17:03 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Poota napsal(a):Odebírat mluno je možné jak cívkou vloženou do "přijímací" cívky, ... nijak NESOUVISÍ s počtem závitů v ... cívce horké elektřiny...cívka shromažďuje ... studenou elektřinu během doby, kdy je pulzující cívka...
O studené elektřině/zářivé energii říká Tesla, že se chová jinak než běžná elektřina.
Například prochází pouze vodičem s ohmickým odporem, vodičem bez odporu neprojde. Také se netransformuje v poměru podle počtu závitů, ale v poměru velikosti ploch obou povrchů.
Soudím, že její odlišné vlastnosti budou dávat i odlišné možnosti jejího čerpání a nejspíš i jiné způsoby užívání, v tom smyslu že by se mohla na něco používat tak jak je a nebo ji převést na běžnou "horkou" elektřinu.
0
2
Poota 13.03.2023 14:09 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Existence dvou forem elektřiny, které se chovají rozdílně, a navíc možnost převedení studené elektřiny na horkou prostřednictvím kondenzátoru vylučuje dosavadní výklad elektřiny prostřednictvím elektronů. Oficiální fyzika po těch elektronech "sáhla" nejspíš jenom proto, že ve svém repertoáru neměla žádnou jinou vhodnou částici.
Vzhledem k tomu, že nejsem ničím nucen vybírat jenom z částic, tak mezi "energiemi" už se nejspíš dá najít něco příhodnějšího.
Z příspěvku https://www.omforum.cz/p.php?idx=43465
si dovolím ocitovat odstavec: "Tedy k těm "energetičnostem" a co že to máme vlastně k dispozici.
Začnu elementem, který je základem matérie a je vlastně Jino-Jangovým dvojvláknem, které může vzniknout pouze "natažením" Nulového bodu Éteru. Pro začlenění do systému -tronů ho zkusím prezentovat jako ma-tron. Jeho základní vlastností je přecházení z charakteristiky vlnové do částicové a naopak.
Dalším elementem je Jinový jednosilový in-tron, který na své okolí působí "magneticky".
Dalším je Jangový jednosilový element ex-tron, který na své okolí působí "elektricky".
Jako poslední zatím probraný element tu máme Jino-Jangový or-tron, který je také dvojsilový a většinou se uvádí pod názvem Orgon. Jeho působení je zatím probádané jen velice kuse a nedostatečně."
Hrubým odhadem, tedy zatím bez náležitého experimentálního ověření, se zdá být ex-tron nejvhodnějším kandidátem pro zastoupení elektronu v horké elektřině, hlavně kvůli jeho exploznímu charakteru. Na rozdíl od elektronu je ovšem jeho náboj kladný.
Pro studenou elektřinu přichází logicky v úvahu Jinový in-tron, který je záporný.
Velice zajímavý bude určitě způsob, jakým dochází v kondenzátoru k přeměně in-tronů na ex-trony.
0
0
Poota 14.03.2023 13:50 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Zkusím si na téma mluno neboli studená elektřina trochu zateoretizovat - kdo nemá rád takové to téměř ničím nepodepřené jalové plácání, ten to může rovnou přeskočit.
Objevením Voltova sloupu se odstartovalo vítězné tažení galvanické a tedy "horké" elektřiny. Průmyslové využití pak umožnila její "výroba" prostřednictvím dynam a pak i alternátorů, posléze i třífázových, čímž vznikl téměř dokonalý systém.
Tato elektřina, zjednodušeně řečeno, vzniká v cívce, kterou míjí magnet, ovšem na jeho pohyb se musí vynakládat nějaká energie. Takže jsme si zvykli na to, že mechanickou energii měníme na energii elektrickou a že je to vždycky s nějakými ztrátami.
Logická cesta k "volné energii" vede k docílení samoběžnosti generátoru, který dokáže vyrobit víc elektřiny než kolik pro její výrobu sám spotřebuje. Při bližším pohledu na indukci se ukazuje, že generátor vytváří nejen elektrický proud, ale podle Lenzova zákona taky téměř totéž množství elektrického protiproudu. Což vede ke snahám vytvořit generátor v němž se ten protiproud nevytváří a nebo aspoň neprojevuje.
Četné pokusy ukazují, že zbavit se "Lenze" je velice náročné a komplikované, protože kde je indukce, tam se vždycky nacpe i "Lenz". Praxe ukazuje že tu "horkou" elektřinu dokážeme poměrně slušně ovládat a řídit, ale s tou "studenou" si nevíme rady jak se jí máme zbavit.
Mám dojem, že když se nám tak úporně vnucuje a do zařízení nám sama leze, tak že bychom na tu volnou energii mohli jít úplně obráceně. To znamená "vyrábět" či jímat jak elektřinu tak i mluno, ale potom se zbavit té elektřiny a samotné mluno konvertovat prostřednictvím kondenzátoru na elektřinu, kterou můžeme použít.
Podrobnějším studiem PDFka Patrika Kellyho nalézám v prezentovaných zařízeních vždycky alespoň malou část s výskytem mluna pokaždé, když dotyčné zařízení nějak poskytuje přebytek výkonu.
Dál se tedy zkusím podívat znovu na Kellyho z tohoto úhlu a se snahou najít cestu k malému a levnému generátoru volné elektřiny.
0
0
Poota 14.03.2023 15:38 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Inspirace Kelly strana 125:
Popis k obrázku z patentového spisu
1. Severní a jižní složka dipólu.
2. Rezonanční vysokonapěťová indukční cívka.
3. Emise elektromagnetických vln dipólu.
4. Silnoproudá složka.
5. Dielektrický oddělovač pro desky kondenzátoru.
6. Pro účely výkresu virtuální limit energie elektromagnetických vln.
7. Desky kondenzátoru s dielektrikem mezi nimi.
Dipólem má být kulatá tyč z měkkého železa - vhodný by měl být i ferit nebo pro větší rozměry kovová trubka naplněná feritovým prachem. Jako dipól se dá použít i plazmová trubice s vysokonapěťovým zdrojem.
Rezonanční cívka - rezonance má význam jenom u střídavého napájení, pro mluno se mi zdá vhodnější napájení úzkými vysokonapěťovými pulzy, například ze zdroje pro elektrické ohradníky.
Kondenzátor by mohl mít i větší počet kovových desek, horní deska se uvádí hliníková a spodní měděná. Kondenzátor jímá mluno a rovnou ho konvertuje na elektřinu.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
2
Poota 16.03.2023 12:16 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Tesla říkal, že studená elektřina "prochází pouze vodičem s ohmickým odporem, vodičem bez odporu neprojde."
S oblibou to dokazoval žárovkou, která svítila stejně i tehdy, když oba přívodní dráty "zkratoval" masivním měděným blokem.
Z toho vyplývá, že pro práci s mlunem nejsou vhodné měděné vodiče, ale že spíš by měl vyhovovat odporový drát z topných spirál. Pravděpodobně by se z něj daly realizovat i cívky, které by pro transformaci snad fungovaly obdobně jako ty měděné s horkou elektřinou.
0
0
Poota 25.03.2023 14:27 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Zkusím to vzít tak trochu popořádku a začnu u zajímavého obrázku na kterém je zdrojem "statické" elektřiny Wimshurstův generátor. Získaná elektřina se shromažďuje ve dvou kondenzátorech. Velikost jejich náboje reguluje jiskřiště a transformátorem se získává použitelné napětí proudu.
Vypadá to velice jednoduše, ale to je jenom zdání.
Už na první pohled je jasné, že je to zjednodušené schéma principu Testatiky.
U ní je ten Wimshurst vylepšen tím, že funguje zároveň i jako elektrostatický motor, takže tím je docíleno samoběžnosti.
Jiskřiště má taky dvě funkce, kromě nastavení napětí je ještě zdrojem pulzací, které zdánlivě jenom umožňují transformování. Ve skutečnosti jsou probíhající děje složitější a je jisté, že toto schéma záměrně není přesné.
Ony kondenzátory jsou ve formě Leydenských lahví a kromě hromadění elektrostatického náboje zároveň transformují studenou elektřinu na elektřinu horkou, která se dá běžně transformovat.
Předpokládám, že ve schématu je mezi jiskřištěm a kondenzátory vynechán ještě jeden "speciální" transformátor ve stylu Teslovy cívky. Jeho primární i sekundární cívky by nejspíš měly být vinuté odporovým drátem. Přitom to primární vinutí je zdrojem pulzů, které iniciují v sekundárním vinutí nasávání studené elektřiny z okolního prostoru.
Teprve tato elektřina se v kondenzátoru transformuje na horkou pro běžný snižovací transformátor.
Z toho ovšem vyplývá, že dva kondenzátory tam nejsou "symetricky", ale využité "postupně", každý v jiné fázi procesu.
První stupeň s prvním kondenzátorem a jiskřištěm je jenom zdrojem pulzů pro primární cívku generátoru studené elektřiny.
Druhý stupeň začíná sekundárním vinutím (kterých může být větší počet!) a pokračuje druhým kondenzátorem k transformátoru horké elektřiny a případně i k usměrňovači.
Místo výrazu "studená elektřina" se může dosazovat i "mluno"!
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Poota 28.03.2023 12:41 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Při pohledu na obrázek "Mluno" je zřejmé, že "srdcem" zobrazeného zařízení je TT neboli Teslův Transformátor, což je věc sice velice oblíbená a často stavěná, nicméně stále ještě nedosti dobře pochopená.
Většinu lidí mýlí jeho podobnost s běžným transformátorem, takže ho považují jenom za zdroj co nejvyššího napětí, což paradoxně také mimo jiné do jisté míry je.
Proč ale to "do jisté míry"?
Ono ke zvýšení napětí tam skutečně dochází, ale jenom kvůli tomu to Tesla opravdu nedělal. U běžného transformátoru záleží na poměru počtu závitů primárního a sekundárního vinutí. Pro Teslu byl počet závitů vedlejší, protože jemu záleželo hlavně na délce obou drátů, tedy aby byl v přesném poměru, nejčastěji 1:4. Počet závitů pak vyšel podle toho, na jaký průměr se která cívka navíjela, takže počet závitů se mění průměrem cívek. Přesný poměr délek drátů zajišťoval rezonanci a rezonance zajišťovala "stojaté vlnění", při kterém se přestane uplatňovat ohmický odpor vinutí.
Na dalším obrázku "Tesla Coil" je znázorněn další běžně neznámý princip TT, tedy jaký vliv má geometrické umístění primární cívky na cívce sekundární.
Přenášený výkon je vždycky součin napětí a proudu, jestliže se zvyšuje napětí tak klesá proud a naopak. Vzhledem k tomu, že Tesla preferoval jednoznačně napětí, tak jeho primární cívka neboli L1 je vždycky u spodního okraje L2 a snaha udělat ji co nejtenčí dovedla Teslu až k ploché cívce s "bifilárním" či spíše "postupně dvojitým" vinutím.
Tím "zvláštnosti" Teslova transformátoru či Teslovy cívky ještě nekončí, takže příště budu v osvětě pokračovat.
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
1
Poota 28.03.2023 15:24 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Další zvláštností Teslovy cívky je fakt, že se z ní dá odebírat další nízkozávitovou cívkou zhruba tentýž výkon, jaký se dodává do primární cívky L1. Na tom by nebylo nic překvapujícího, kdyby ovšem nebylo možné přidat několik dalších stejných cívek a z každé z nich odebírat stejný výkon, a teď pozor - bez zvýšení odběru v primární cívce!
Vypadá to jako kouzlo a bude se to těžko nějak jednoduše vysvětlovat.
Hlavní roli v tom bude zřejmě hrát ta rezonance, která odstraňuje ohmický odpor primárního vinutí.
Dalším faktorem je nám vštípená nesprávná představa, že elektrický proud jsou elektrony, které se pohybují ve vodičích podobně jako voda v potrubí. Kdyby to tak bylo, tak při uzavřeném elektrickém obvodu by se všechny elektrony vracely od nás zpátky do elektrárny, takže bychom nic nespotřebovávali.
Navíc mezi elektrárnou a našimi spotřebiči je několik transformátorů tvořících samostatné okruhy, takže k nám by se dostávaly elektrony z naší rozvodny.
Zřejmě správnější bude představa, že "elektrika", která k nám z rozvodny přichází, pouze nějakým způsobem "čerpá" z našeho okolního prostředí zřejmě "magetickou" složku, která tomu dodává tu skutečnou energii či sílu. Z toho ovšem vyplývá, že když si dokážeme nějak "vyrobit" totéž, co k nám dodává rozvodna, tak budeme mít svoji vlastní elektřinu. Že to funguje si můžeme ověřit připojením na elektrocentrálu - ta nám dodává totéž, co rozvodna.
Dál už je to jenom otázka ceny, za kterou si dokážeme tu rozvodnu nahradit.
Teslův transformátor se zdá být pro řešení tohoto problému kromobyčejně vhodný a navíc se může snadno pro konkrétní použití náležitě modifikovat. Tesla měl v plánu bezdrátový rozvod, ale pro naše použití mi připadají samostatné jednotky vhodnější než přijímače a centrální zdroj.
0
0
Poota 29.03.2023 14:00 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Poota napsal(a):Na dalším obrázku "Tesla Coil" je znázorněn další běžně neznámý princip TT, tedy jaký vliv má geometrické umístění primární cívky na cívce sekundární.
S tím koresponduje i obrázek, který tu orientaci upřesňuje příkladem tyčového magnetu.
Na různých obrázcích v Kellyho PDFku jsou schémata Teslova systému v různých variantách, ze kterých se pokusím vybrat jenom ty nejpotřebnější části s vynecháním všeho, co není nutně potřeba, což si bude vyžadovat značně rozsáhlý popis. Ten může být prospěšný každému kdo si to teoretické plácání bude chtít prakticky prověřovat - ostatní se tím opravdu nemusejí pracně a zbytečně prokousávat.
Takže zatím máme jako ústřední část iniciační cívku z měděného smaltovaného drátu, k počtu závitů a průměru se dostaneme později.
Do této cívky potřebujeme pouštět úzké, nejlépe pravoúhlé impulzy s co nejširšími mezerami.
Zatím vše nasvědčuje tomu, že in-trony z nejbližšího okolí se snaží proniknout do odporového drátu sekundární a nejspíš i primární cívky, což se jim nedaří plynule a nepřerušovaně, ale jenom přerušovaně mezi těmi pulzy.
Potřebné pulzy se dají získat různými způsoby.
Jiskřiště - potřebuje určité minimální napětí několika kV, které se ještě dál zvyšuje v sekundární cívce, což zvyšuje účinnost a případně umožňuje i bezdrátový nebo jednodrátový přenos s uzemněním. Touto cestou se nechci vydávat, protože uzemnění vylučuje mobilitu, vysoké napětí je životu nebezpečné a dochází k rušení rádia.
Vagnerovo kladívko - používá se u Ruhmkorffova induktoru a mám důvěryhodné informace, že se tímto způsobem již mluna podařilo dosíci a také jej použít k nabíjení olověného akumulátoru.
Elektronicky - obvod 555 nastavit na potřebnou frekvenci a střídu, pro vyšší odběr jím spínat mosfet. Pravoúhlá náběžná hrana pulzu "předstírá" pro cívku mnohem vyšší frekvenci pulzů, než jakou skutečně mají, což je výhodné. Při tomto způsobu je možné použít jako zdroj akumulátor 12 V, což při rezonanci dává 48 V a pět krát = 240 V.
Zdroj pulzů (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Zdroj pulzů (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Poota 30.03.2023 17:00 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Takže se dostáváme k sekundární cívce L2 a tady máme několik různých možností. Z těch by bylo snadné si vybrat, tedy kdybych měl nějaké spolehlivé informace o vlastnostech mluna. Ty zatím nemám, takže prozatímně můžu pokračovat jakýmsi odhadem. Pochopitelně definitivní variantu bude možné zvolit až podle toho, jakých se dobereme skutečných vlastností mluna.
Zatím máme za prokázané, že mluno je možné vést odporovým drátem. Zkusím předpokládat, že se pro mluno bude cívka z takového drátu chovat podobně jako měděná pro elektřinu. Pokud tomu bude skutečně tak, potom můžeme běžnou topnou spirálu použít rovnou jako sekundární cívku L2 a dokonce jich můžeme do jedné cívky L1 použít i několik až do počtu sedmi, přičemž některé z nich mohou být pro získávání elektřiny měděné.
Podle toho, co se více osvědčí, použijeme do topných spirál jako jádra buď železný nebo PVC drát.
O tom, jak cívky L2 pospojujeme, rozhodne to, jaké napětí a jaký proud bude každá L2 poskytovat. Je také docela pravděpodobné, že poměr mezi dosaženým napětím a proudem může ovlivňovat posunutí L1 k jednomu nebo druhému konci cívek L2.
L1 a více cívek L2 (Dostupné jen pro přihlášené uživatele)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Poota 01.04.2023 14:34 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Rezonance a transformace
Rezonance docílíme tehdy, když je délka drátu cívky L2 čtyřikrát větší než pro L1.
Pokud by byly obě cívky navinuté na stejný průměr, tak by napětí na L2 bylo také čtyřnásobné, protože i poměr počtu závitů by byl 1:4.
Běžnější je ovšem navíjení L1 na větší průměr, takže se při stejné délce drátu docílí menšího počtu závitů a tím se celkové napětí dělí mezi méně závitů, takže na každý závit připadne vyšší napětí. Dejme tomu, že máme napětí 12 V a cívka má 24 závitů, takže dostáváme půl Voltu na každý závit. Při 100 závitech cívky L2 na ní tedy dostáváme napětí 50 V.
Když zvětšíme průměr cívky L1 tak, aby při stejné délce drátu měla jenom 12 závitů, tak máme na každém závitu 1 Volt a na cívce L2 bude napětí 100 V.
Jako cívky L2 chci zkusit topné spirály z odporového drátu, takže napřed je potřeba zjistit z jak dlouhého drátu jsou navinuté, což se dá spočítat jako součin délky každého závitu a jejich počtu. Pro cívku L1 bude délka drátu čtvrtina této délky a počet jejích závitů bude záviset na jejím průměru.
Předpokládám větší počet cívek L2, kolem kterých může být L1 navinuta zvenku - v tom případě se bude transformační poměr pohybovat kolem 1:15, samozřejmě to platí pro klasickou elektriku a mluno se může klidně chovat rozdílně.
0
1
Poota 23.04.2023 14:15 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Poota napsal(a):...studená elektřina "prochází pouze vodičem s ohmickým odporem, vodičem bez odporu neprojde."
... dokazoval žárovkou, která svítila stejně i tehdy, když oba přívodní dráty "zkratoval" masivním...
Tohle je docela zajímavé a nabízí se tím případná a docela lákavá možnost oddělování indukovaného "proudu" od současně indukovaného "protiproudu", ke kterému by snad mohlo docházet v cívkách vinutých současně dvěma dráty, jedním měděným a druhým odporovým. ten měděný musí být izolovaný, kdežto ten odporový nejspíš izolaci nepotřebuje.
Pokud by se tento předpoklad potvrdil, tak pro další praktické využití mluna by bylo nejvhodnější ho prostřednictvím kondenzátoru převést na "horkou" elektřinu.
0
0
Poota 05.05.2023 12:17 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Poota napsal(a):... v cívkách vinutých současně dvěma dráty, jedním měděným a druhým odporovým.
Tady se přímo vnucuje Teslova bifilární cívka a vysvětlovalo by se tím i to, proč je vinuta právě dvěma dráty a právě tímto způsobem zapojenými.
Pokud je jeden drát měděný a druhý železný, tak se v mědi přednostně indukuje elektrický proud a v železe magnetický protiproud. Přitom obě vinutí si navíc ještě navzájem indukcí posilují v sousedních závitech právě tu opačnou složku. Právě proto probíhají jak proud tak i protiproud oba ve stejném směru a mají spojené dohromady jak začátky tak i konce.
Samozřejmě se tu naskýtá i možnost nechat obě vinutí nepropojená a protiproud toho železného napřed můstkem usměrnit a pak pomocí kondenzátoru konvertovat na elektrický proud k běžnému použití.
0
0
Poota 12.05.2023 18:55 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Ještě drobnost k "Teslově" bifilární cívce, která má jedno vinutí měděným drátem. To je určené pro pro běžnou (horkou) elektřinu a je napájeno běžně svým začátkem i koncem.
To druhé vinutí je železným nebo odporovým drátem a má spojený začátek s koncem jakoby do "zkratu". Tento způsob považuji za vhodný hlavně pro napájení pulzujícím stejnosměrným napětím a zatím mi není dost jasné, jak by se to mělo chovat při napájení třeba střídavým sinusem.
Do tohoto vinutí se se totiž zřejmě naindukuje magnetická složka, která má vzhledem k elektrické opačnou orientaci. Ovšem zároveň dochází ke kladné zpětné vazbě, kdy to "zkratované" magnetické vinutí indukcí posiluje ten elektrický proud v sousedních závitech.
0
0
Poota 17.07.2023 11:14 Bydliště: Praha
9077
603
7584
V jednom rozhovoru na téma mluno jsem dostal zajímavou otázku:
"Co tě vede k přesvědčení, že právě přes něj vede cesta k volné energii?"
Odpověď na ni není jednoduchá a rozhodně se nedá vyřídit jednou větou, ale tady je celkem klid a dost času na dostatečně zevrubné povídání, takže s chutí do toho.
V různých jiných vláknech už prezentuji svoje přesvědčení, že fyzika ve skutečnosti funguje úplně jinak než je nám předkládáno. Tady a teď abych příliš nezdržoval tak zmíním jenom to, co s mlunem přímo souvisí.
Tedy především neexistuje žádné elektromagnetické pole, ale to co se za ně vydává, jsou ve skutečnosti dvě samostatná energetická pole, jedno elektrické a druhé magnetické. Tato pole nejsou tvořena žádnými hmotnými částicemi jako jsou třeba elektrony nebo pozitrony, ale základními energetickými "kvanty", které můžeme nazývat třeba částečkami. Ty elektrické prezentuji jako ex-trony, jejich náboj je plusový a charakter mají odstředivý neboli explozní. Magnetické částečky pojmenovávám in-trony, náboj mají negativní a charakter dostředivý neboli implozní.
Přestože se obě tato pole prolínají a existují současně jedno v druhém a navzájem se ovlivňují, tak zůstávají obě naprosto samostatná. Každé z těchto polí si můžeme představit jako nádrž se stojatou vodou ze které můžeme získávat nějakou energii pouze tak, že tu vodu nějak rozpohybujeme třeba veslem, šroubem, pístem nebo potrubím a různou výškou hladin. Na rozdíl od vodních nádrží máme u těchto energetických polí k dispozici jednu obrovskou výhodu v tom, že jejich charaktery a tím i způsob jejich působení na okolí jsou přesně opačné. Jejich působení navzájem je známé jako indukce.
K vytváření různých vodních "strojů" či "mechanizmů" potřebujeme trubky, ventily a další prvky, takže podobný arsenál prvků potřebujeme i pro vytváření obdobných energetických "mechanizmů" elektrických a magnetických. "Potrubím" pro elektrický proud jsou měděné izolované vodiče s co nejmenším odporem. "Potrubím" pro magnetický proud jsou železné "vodiče" s co největším odporem, které žádnou izolaci nepotřebují a to ani při ponoření do vody. Pro oba proudy fungují polovodičové prvky - zajímavé bude zjištění, zda "stejně" a nebo také "opačně". Pro plynulou regulaci obou proudů se dá využít potenciometr nebo reostat, ovšem s tím, že pro magnetický proud budou fungovat "obráceně" - nejlépe jej povedou s největším odporem.
Chování elektrického proudu máme prozkoumané velice zevrubně a dokážeme ho využívat v tak složitých zařízeních, že už vlastně není nic, co by elektřina nedokázala. V čem jsme zatím pokročili jenom nepatrně je její výroba a také skladování.
O chování magnetického proudu nevíme určitého vlastně nic, jeho úloha při výrobě elektřiny je naprosto neznámá a současný názor na něj je ten, že by bylo lépe, kdyby vůbec neexistoval, protože efektivitu výroby elektřiny jenom výrazně snižuje. Takže se není co divit snahám jej pokud možno úplně odstranit a nebo alespoň jeho projevy co nejlépe potlačit.
Osobně považuji za nadějnější a také snazší cestu co nejdůkladněji prozkoumat jak magnetické pole, tak i jeho projevy hlavně proto, aby se jich dalo využít buď samostatně a nebo pro zefektivnění výroby elektřiny.
V současných generátorech se magnetická složka objevuje téměř výhradně v jádrech elektrických cívek a o nějakém převádění magnetické složky se dá mluvit nanejvýš u transformátorů. Nedá se mluvit o nějakém magnetickém proudu pohybujícím se v nějakém obvodu, protože se jedná jenom o vytvoření jakéhosi magnetického "tělesa", které "pracuje" buď mechanickou změnou své polohy a nebo změnou své síly a orientace změnami elektrického proudu v cívce.
Aby vznikl magnetický proud, tak je nezbytné pro něj vytvořit magnetickou cívku. Ta má být vinutá železným odporovým drátem, má mít stejný počet závitů jako ta elektrická vinutá mědí. Obě cívky jsou navzájem proložené, takže mezi měděnými závity je vždycky závit železný a mezi železnými závit měděný. Začátky obou cívek jsou propojené stejně jako jejich konce, takže jsou cívky spojené paralelně. Předpokládám, že si každá složka najde to "svoje" vinutí, tedy elektrická půjde mědí a magnetická železem. Díky induktivní vazbě mezi sousedními závity bude elektrický proud posilovat magnetické "protiproudění" a současně tomu bude stejně i naopak, což by vysvětlovalo proč Tesla mluvil o "zesilovací" cívce - a současně i zmínky o tom, že používal na cívky železné dráty.
0
2
Poota 14.08.2023 20:58 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Ve vláknech věnovaných vyloučení Lenzova protiproudu se dochází až k zařízením podle Figuery, která se vyznačují hlavně tím, že musí být stavěny na vysoké výkony. Což o to, mít k dispozici vysoký výkon je docela milé, ovšem jenom do té doby, kdy ho můžeme beze zbytku "spotřebovávat". Další komplikací je cena a velikost dotyčného "generátoru".
Generování elektrického proudu s využitím Lenzova protiproudu dává určitou naději na to, že by bylo možné stavět zařízení na libovolně velký či malý výkon. To sice vypadá jako nepodstatná prkotina, ale jenom do té doby, než si uvědomíme že se tím pádem naskýtá možnost stavět k různým spotřebičům napájecí části dodávající pouze tolik výkonu, kolik dotyčné zařízení vyžaduje.
V ideálním případě by snad bylo možné dotyčné napájecí části kromě jejich jmenovitého výkonu provozovat i v režimu "stand by", tedy na jakýsi volnoběh, takže by k provozu nebyly potřeba baterie. K tomu se ovšem nabízí otázka, jak dalece by mohlo celkovému prostředí škodit nepřetržitý běh většího počtu podobných zařízení.
Vycházím z předpokladu že elektrické a magnetické pole mají být v rovnováze. Ovšem v současné době čím dál tím větší část elektrického pole se přesouvá v drátech elektrického vedení, tedy mimo volný prostor. Pokud mám pravdu, tak neustále roste převaha magnetického pole a je docela snadno možné, že s tím souvisí i stále "divočejší" počasí. V tom případě stálé odčerpávání volného magnetického pole by mohlo situaci spíše zlepšovat.
0
0
Poota 28.09.2023 09:28 Bydliště: Praha
9077
603
7584
Z předešlého teoretizování už je nejspíš dostatečně zřejmé, že se budu snažit o získávání jakési "síly", kterou dosavadní fyzika jakoby vůbec nezná, nikde ji nezmiňuje a její existenci vylučuje už tím, že pro ni nemá k dispozici žádné volné pozitivní částice, které by byly jakousi obdobou elektronů.
Už tady a raději rovnou dávám na vědomost, že interpretování jakýchkoli sil jako "proudění hmotných částic" považuji za blábol myslícího tvora naprosto nedůstojný. Dlužno ovšem podotknouti, že obdobných, byť do očí méně bijících blábolů má fyzika povícero a dokonce se dá bez uzardění tvrdit, že hlavně z nich vyplývá a také na nich vlastně pevně stojí - což by bylo docela vhodné téma pro nějaké jiné vlákno. Takže tady pouze zmíním, že "síly jsou tvořené nehmotnými silovými kvanty"!
Poněkud pikantní je z logiky vyplývající závěr, že elektrický proud je tvořen silovými kvanty kladnými, takže k němu protikladný proud magnetický bude tvořen silovými kvanty zápornými.
Kladná silová kvanta mají expanzivní Jangový charakter a razím pro ně název ex-trony. Pro záporná silová kvanta s implozivním Jinovým charakterem mi vychází jako nejvhodnější název in-trony.
Podpořte chod fóra 