Str.: 1, ... 11, 12, 13, 14, 15, ... 17 Psát příspěvky můžete po přihlášení
Poslední příspěvek z předchozí strany:
P.A.Semi
Je také něco jako úniková rychlost, tedy rychlost potřebná na překonání gravitačního vlivu tělesa...
P.A.Semi 11.10.2018 17:28 Bydliště: Česká republika
77
14
36
Adam napsal(a):... Ten tzv. gradient, ať už ho chápete nebo vidíte jakkoli, je pouze důsledkem složeniny více věcí, ale magnetické pole samo o sobě žádnou takovou vlastnost nemá.
Jistě že má magnetické pole gradient... Viz možná "Maxwell's equations" ("divergence" jsou v podstatě parciální derivace, tedy gradient, a "curl" také expanduje do nějaké rovnice s parciálními derivacemi), viz http://www.google.cz/search?q=magnetic+gradient
0
0
P.A.Semi 11.10.2018 17:40 Bydliště: Česká republika
77
14
36
Adam napsal(a):... Pro lepší chápání Lorentzovy síly doporučuji její druhý tvar
F = qv × B
kde q je velikost náboje, který se pohybuje rychlostí v v magnetickém poli B.
V tom Saturnově prstenci - tahle část Lorentzovy síly způsobuje, že ty nabité ledové krystaly krouží v rovině toho prstence.
Navíc když obíhají planetu, obíhají kolmo na to magnetické pole, což podle toho, jestli ten vektor B míří nahoru nebo dolu (teď nevím), tak to ty částice tahá ven od planety nebo dovnitř k planetě...
Aby neutíkaly ven mimo z té roviny prstence, nebo aby tam původně byly natlačeny, je již jen ten diamagnetismus, viz wiki/Magnetic_mirror#Magnetic_bottles ... Také, čím víc by ten krystal ledu vyjel z roviny prstence, tím silnější je pole, které ho tlačí zpět...
A ovšem je možné, že na atomární úrovni také souvisí diamagnetismus s Lorentzovou silou na jednotlivé elektrony, nejsem si jistý ale mám pocit že jsem to někde takhle viděl zdůvodněné, jen teď to nechci hledat, možná později...
0
0
Adam 12.10.2018 16:04 Bydliště: Praha
5793
563
5842
P.A.Semi napsal(a):Je také něco jako úniková rychlost, ... ... pro lety ke vzdáleným planetám, že proletí těsně kolem Venuše a "vystřelí" je to dost daleko na to, aby s tím doletěli i mimo sluneční soustavu... ...
Česky se tomu nejčastěji říká gravitační prak. Musí být ale velice dobře spočítaný, aby sonda mající nějakou svou "počáteční" rychlost, správně "tangenciálně"přiletěla k planetě a její gravitací se nechala vymrštit
na svou další cestu správným směrem. Často se ale úspěšně propočítá i několik stupňů takového
odmrštění - postupně přes několik různých planet.
Co se týče shlukování oblaku částic, samozřejmě záleží na právě těchto parametrech pohybu jednotlivých částic (na rychlosti a na distanci míjení). Některé se k centrálnímu chomáči přitáhnou a připojí přímo,
některé jsou částečně odmrštěny, ale pouze s malou výslednou rychlostí, takže se k chomáči zase vrátí
a mají další pokus a jiné se zcela vymrští pryč a díky vysoké rychlosti se už nevrátí.
Ke shlukování ale dochází poměrně snadno, a to hlavně zpočátku, protože ten centrální chomáč má zpočátku poměrně malou hmotnost, takže i malou intenzitu gravitačního pole a nedochází tolik k efektu gravitačního praku.
0
0
Adam 12.10.2018 16:14 Bydliště: Praha
5793
563
5842
P.A.Semi napsal(a):Jistě že má magnetické pole gradient... Viz možná "Maxwell's equations" ("divergence" jsou v podstatě parciální derivace, tedy gradient, a "curl" také expanduje do nějaké rovnice...
Gradient je hodně obecná (a hodně široce využitelná) záležitost. Lidsky pojmenovatelná jako směr růstu určité hodnoty. Takže si samozřejmě můžete gradient najít i v nějakém magnetickém poli,
kde pochopitelně vždy některá místa vykazují pole silnější a některá slabší intenzitu.
Ale pokud řešíme magnetické pole působící na částici Saturnova prstence, která kolem Saturnu obíhá ve stále stejném magnetickém poli (při stále stejné intenzitě pole), tam žádný gradient není.
0
0
Adam 12.10.2018 16:39 Bydliště: Praha
5793
563
5842
P.A.Semi napsal(a):V tom Saturnově prstenci - tahle část Lorentzovy síly způsobuje, že ty nabité ledové krystaly krouží v rovině toho prstence. ...
To právě ne, Lorentzova síla by měla na elektricky nabité částice prstence působit tak, jak píšete o odstavec dál - měla by je vytlačovat ven z prstence, a to buďto směrem k Saturnu, nebo směrem od něj (a to vše nadále v rovině prstence).
Ale to asi není pozorováno, takže se domnívám, že v tom prstenci zůstaly jen takové částice, které nesou náboj hodně slabý. A nebo je Lorentzova síla jen příliš malá, což je asi nejpravděpodobnější.
Magnetické pole Saturnu působením na elektricky nabité částice prstence nehraje žádnou roli ohledně stabilizace prstence v krásné úhledné rovině. Možná by nějakou roli mohl hrát ten diamagnetizmus,
ale to by pak znamenalo, že je celý prstenec složen jen ze samých diamagnetických látek. A celkově by se takové vysvětlení muselo opravdu hodně promyslet.
0
0
Adam 12.10.2018 16:53 Bydliště: Praha
5793
563
5842
P.A.Semi napsal(a):... A ovšem je možné, že na atomární úrovni také souvisí diamagnetismus s Lorentzovou silou na jednotlivé elektrony, nejsem si jistý ale mám pocit že jsem to někde takhle viděl zdůvodněné, jen teď to nechci hledat,...
Samozřejmě, na atomární úrovni jde opět o účinek Lorentzovy síly, ale výsledná síla na celé těleso daná magnetickým přitahováním nebo odpuzováním je výsledkem komplexního jevu - posčítáním nespočtu všech dílčích Lorentzových sil vznikajících v rámci každého atomu/molekuly.
Existují různá vysvětlení (hypotézy) toho, jak magnetické pole na atomární úrovni přesně vzniká a většinou se počítá s tím, že jde o elektrony a šibalsky se obecně mluví o magnetických doménách, byť není jasně známa jejich podstata, ale o které elektrony přesně se jedná, jak přesně se tam pohybují, jaká je na atomární úrovni podstata rozdílnosti diamagnetizmu a paramagnetizmu, to je všechno stále předmětem sporů, pokud mi něco neuniklo.
Moc se do té diskuze kolem rotujícího mag. pole Saturnu asi míchat nemohu, ale pokud to pole vypadá opravdu takto: viz obrazek převzat odsud https://cs.wikipedia.org/wiki/Saturn_planeta
tedy stejně, jako pole Země, tak si troufám říct na základě pokusu, který jsem prováděl už před lety, že se žádné magnetické pole Saturnu ani Země netočí. Malý tyčový magnet má pole stejné, jako obě planety. Pokus se dělal kvůli úplně něčemu jinému. Upnul jsem tenkrát ten magnet do vrtačky tak, že dlouhá strana byla v ose vrtačky, S pol šel do sklíčidla, a roztočil na 2500ot/min, ale do cívky ani těsně se dotýkající rotujícího magnetu se prostě naprosto nic neindukovalo, slovy nic. Indukce je, když se buď vodič pohybuje ve stacionárním poli nebo se pole pohybuje přes stacionární vodič nebo se mohou pohybovat oba. Pokud by se teda pole točilo s magnetem, indukovat by se muselo, ale nic. Potom jsem magnet upnul do T přípravku tak, že dlouhá strana byla kolmo na osu vrtačky a opět roztočil. A tady už pole skutečně rotovalo, protože ve stojící cívce vedle se projevila měřitelná indukce. Proto si myslím, že ty pole planet se v případě Saturnu i Země netočí respektive nemají "rotující magnetické pole" a pokud by vodič byl v nějaké vzdálenosti od planety a nerotoval by s planetou, ale stal na místě, tak by se taky nic neidukovalo i když se planeta točí stejně, jako u pokusu s magnetem.
Ale možná je to mimo diskuzi?
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
Poota 15.10.2018 21:58 Bydliště: Praha
9068
603
7583
Jarin's napsal(a):Upnul jsem tenkrát ten magnet do vrtačky tak, že dlouhá strana byla v ose vrtačky, S pol šel do sklíčidla, a roztočil na 2500ot/min, ale do cívky... se naprosto nic neindukovalo,...
Proud se indukuje jenom když se mění intenzita magnetického pole.
Když se podíváš na svůj obrázek a představíš si kolem té planety navinutou cívku, tak Ti bude jasné, že i když se bude to magnetické pole točit, tak ty závity budou pořád ve stejně silném poli, takže proto veškerý naindukovaný proud žádný.
0
1
Adam 16.10.2018 03:13 Bydliště: Praha
5793
563
5842
Jarin's napsal(a):... Indukce je, když se buď vodič pohybuje ve stacionárním poli nebo se pole pohybuje přes stacionární vodič ...
Ale to ,,když se pole pohybuje přes stacionární vodič" by se mělo upřesnit tak, že se musí pohybovat tak,
aby byl vodič vystaven různé intenzitě magnetického pole a nebo se musí vodič pohybovat v magnetickém poli tak, aby míjel místa s různou intenzitou. Tedy jak píše Poota.
Například cívka na družici, která bude kolem Země obíhat zhruba v rovině rovníku, nenaindukuje téměř žádné napětí. Nejvíce naindukuje cívka na takové družici, která kolem Země obíhá po tzv. polární dráze (oblétává severní a jižní pól). Po takové cestě se nejvýrazněji setkává s rozdílnou intenzitou geomagnetického pole.
Klasický tyčový magnet roztočený kolem své osy je přesně ten speciální případ, kdy kolem dokola rotují pořád stejné hodnoty intenzity, takže na přítomnou cívku se nic indukovat nemůže. Tedy, pokud magnet nevykazuje žádné odchylky v homogenitě magnetizace. Magnety často vykazují nerovnoměrnosti ve svém vnějším poli a jedině tyto nerovnoměrnosti (nebo mírné obvodové házení magnetu ve vrtačce) může způsobit,
že nějaký drobek se na cívku naindukuje. Ale v ideálním případě se nemůže naindukovat nic.
Na této zmínce je vidět, že rotování magnetického pole planety nemá cenu vůbec řešit, pokud ho pro naše úvahy považujeme za souměrné (prostorově symetrické) bez zvláštních lokálních odchylek.
0
0
E_man 16.10.2018 09:30 Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
2217
84
1820
Poota napsal(a):Proud se indukuje jenom když se mění intenzita magnetického pole.
…..
Mám pocit, že proud teče jen jestliže se indukuje napětí. Napětí se však indukuje jen při změně magnetického toku (pole?) viz U=-dø/dt. Vím, že i literatura to dost často míchá a zaměňuje magnetický tok (ø) s tou "divnou" intenzitou magnetického pole H (to jsou ty "ampérzávity"), která podle prostředí (materiálu) ten magnetický tok vyvolává.
0
0
Adam 16.10.2018 13:27 Bydliště: Praha
5793
563
5842
Jestli se indukuje napětí nebo proud, je více méně záležitost úhlu pohledu. Může se tvrdit obojí, ale já osobně většinou říkám, že jde o indukování napětí, a to právě i kvůli tomu základnímu vztahu elektromagnetické indukce, který také hovoří o napětí. A dobře mi to v hlavě pasuje s tím, že teprve když mám napětí,
mohu pak (více méně v závislosti na odporu nebo impedanci) mít proud jako důsledek onoho indukovaného napětí. Ale používá se obojí - hodně lidí má v oblibě pojem indukování proudu a asi není potřeba do toho nějak šťourat.
Ten vzorec elektromagnetické indukce, který se věnuje změně magnetického toku Φ v čase je ale v podstatě změna magnetické indukce B v čase, takže obecně pouhá změna "intenzity pole", když to malinko zjednoduším.
To proto, že magnetický indukční tok Φ je pouze plošně vzatý účinek "intenzity pole" (pomocí veličiny magnetické indukce B). Φ = B . S
Ta divná veličina s názvem intenzita magnetického pole H je jakási "čistá" intenzita pole, která nezahrnuje faktory prostředí a důsledky, které z těchto faktorů vyplývají.
O tomto vypovídá třeba vztah B = μ . H, kde μ je vlastnost prostředí.
Já třeba s H téměř nepracuji - většinou je potřeba užívat "úplnou intenzitu pole", tedy veličinu magnetická indukce B.
Vztah mezi H a B se dá částečně vysvětlit skrze snahu magnetovat pomocí cívky třeba kus železa, tedy také skrze hysterézní křivku. Do cívky (se vzduchovým jádrem) pouštím proud a "intenzitu" vznikajícího pole vyjádřím pomocí veličiny intenzita magnetickéhoi pole H. Tato hodnota H je "surová" a stále stejná, ať už budu mít cívku nadále dutou, nebo i když se v ní bude nacházet kus železa. H je dáno pouze tím, jak silné pole generují závity cívky bez ohledu na všechno ostatní. No a když tam ten kus železa mám, proud v cívce vypnu a změřím "intenzitu" pole, kterou mi pak díky zmagnetování generuje ten kus železa, tedy remanenci, to už je vhodné uvádět pomocí veličiny magnetická indukce B, jelikož toto pole vzniká už v souvislosti s permeabilitou železa μ. Proto jsou hysterézní křivky vždy grafem hodnot H a B.
P.A.Semi 28.10.2018 23:39 Bydliště: Česká republika
77
14
36
Adam napsal(a):magnetické pole působící na částici Saturnova prstence, která kolem Saturnu obíhá ve stále stejném magnetickém poli (při stále stejné intenzitě pole), tam žádný gradient není.
Inu, JE tam gradient, na rovníku je to pole nejslabší a směrem pryč z roviny prstence je čím dál silnější směrem k pólům. Právě toto je gradient. A právě diamagnetismus je drží v té rovině, kde je to pole nejslabší, protože kdyby šly do silnějšího pole ven z toho prstence, tak se budou silněji vracet zpátky.
0
0
P.A.Semi 28.10.2018 23:45 Bydliště: Česká republika
77
14
36
Adam napsal(a):To právě ne, Lorentzova síla by měla na elektricky nabité částice prstence působit tak, jak píšete o odstavec dál - měla by je vytlačovat ven z prstence, a to buďto směrem k Saturnu, nebo směrem od něj (a to vše nadále...
Lorentzova síla by měla způsobovat, že ty částice budou kroužit v rovině toho prstence, kromě toho, že zároveň obíhají. Nemá zřejmě vliv na směr pohybu nahoru nebo dolu ven z prstence...
Přikládám obrázek z wikipedie, Lorentz_force. Je to pohled shora na rovinu prstence, magnetické pole míří ven z obrazovky... Myslím, že zde je to ten případ "C", a směr "dolu" té šipky "F" je k Saturnu...
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
P.A.Semi 28.10.2018 23:50 Bydliště: Česká republika
77
14
36
Jarin's napsal(a):... tedy stejně, jako pole Země, tak si troufám říct na základě pokusu, který jsem prováděl už před lety, že se žádné magnetické pole Saturnu ani Země netočí.
Magnetické pole Země je skloněné o cca 10° od rotační osy, podobně jako u všech planet kromě Saturnu. Takže jak se Země točí kolem své osy, póly toho magnetického pole se otáčí jako světlo v majáku. Skutečně na oběžné dráze to magnetické pole vibruje, podle toho, jestli je zrovna natočen k oběžnici severní pól toho magnetu nebo je odkloněn na druhou stranu...
Nevím, jakým pokusem jste to mohl zkoušet tady dole na zemi, když se točíte spolu s tím magnetem?
0
0
P.A.Semi 29.10.2018 01:12 Bydliště: Česká republika
77
14
36
Gravitační simulátor
Integrování gravitačního zrychlení planet není jednoduché...
Jednoduchý postup by byl zjistit v daném místě zrychlení, přičíst ho k rychlosti, a rychlost přičíst k pozici. Jenže na konci daného úseku už míří zrychlení jiným směrem, a tímto postupem by planeta zatáčela ke Slunci méně než ve skutečnosti, jako by Slunce přitahovalo méně, nebo jako by se pohybovalo spolu s planetou. A je skoro jedno, jestli by byl zvolený úsek den, hodina nebo vteřina, stejně by to bylo nepřesné...
Jen trochu složitější postup by bylo udělat předběžný krok, zjistit vektor zrychlení na konci úseku, a trapézovým součtem vzít průměrné zrychlení a to přičíst k rychlosti, rychlost na konci a rychlost na začátku úseku zase trapézově sečíst a přičíst k pozici. Mírně přesnější, ale pořád to není ono... Pak třeba Merkur obíhá i přes 92 dní a ne 87.979 dní...
Našel jsem a nějak doplnil podstatně přesnější metodu na integrování: Chebyshev polynomials. Předběžným krokem (popsaným výše) se vytyčí trasa, která se projde přesně v Chebyshev nodes, v přesně daných časových úsecích. Z takto získaných pozic se získají koeficienty Chebyshevova polynomu, který se pak dá přesně integrovat od -1 do libovolné pozice až do +1 (daný časový úsek se mapuje na interval -1 .. +1). Takto zpřesněná pozice se znovu převede na koeficienty Chebyshevova polynomu a znovu integruje.
Největší potíž je se Zemí a Měsícem (cca 27-denní obíhání...), a s Merkurem... Zemi a Měsíc k popisu výše ještě jednou navíc zpřesňuji, a jede s nejmenším časovým krokem, a stejně to není ono (při kroku delším než 1 den)...
Tímhle postupem se dá zvolit podstatně delší krok najednou, cca 1 - 7 dní, děleno na cca 18-28 kroků v těch Chebyshev nodes. Ovšem s větším dělením než 1 den mi stejně Země "spadla" blíž ke Slunci po cca 13,000 letech... (A ovšem 1 den je 86400 vteřin, je to i tak dost dlouhý časový úsek)
Počítá buďto Newtonovo zrychlení, nebo PPN (vzorec jsem tady posílal nedávno, je zde na straně cca 8). Ve verzi "Newton" to jeden krok počítá cca 0.1 s, ve verzi PPN cca 0.2-0.3 s, tedy verze "Newton" se 7-denním krokem s jemnějším dělením pro menší planety jela cca 23 minut za století, až třeba verze PPN s 1-denním krokem, a EMB místo Země+Měsíc, jela cca 56 minut za století (na pomalejším počítači)... Takže chvíli trvalo, než jsem vygeneroval grafy k argumentaci, a ovšem před tím cca 2 týdny programování - proto jsem tu chvíli nepsal...
P.A.Semi 29.10.2018 01:25 Bydliště: Česká republika
77
14
36
Úhel planet k rovině Invariable plane. Planety oscilují a nijak se tam dlouhodobě nepřibližují...
První graf do roku cca 70,000, jednoduché Newtonovo zrychlení, s krokem 7 dní, postupně Jupiter, Saturn, Uranus, Neptune... Od roku cca 26,000 je to poněkud rozvibrované, protože mezitím (do roku 70,000) odcestovalo Slunce o cca 6 svých poloměrů do strany... (zrychlená 7-denní verze kumuluje zaokrouhlovací chyby...?) Tedy to, že to není rovná čára a je to vpravo roztřepené, ukazuje, nakolik to asi je nepřesné... (Binární soubor s těmito ephemeridami, který to generuje, má zatím 16Gb, ale až to přeruším, tak ho zkompresuji na asi polovinu...)
Pro srovnání, stáhnul jsem si nejnovější ephemeridy z NASA/JPL, DE431, pokrývající interval -13,000 .. +27,000 let (soubor má 2.6Gb), pro porovnání je vidět, že to je celkem podobné...
Jejich verze počítá s PPN gravitací, ale tam je nějaký rozdíl jen u planet blízko u Slunce...
Dříve jsem přemýšlel, jak asi generují ten minulý stav, aby se trefili do současnosti, ale v podstatě to je velmi jednoduché: vezme se současný stav (pozice+rychlost), ta rychlost se otočí na druhou stranu, a normálně "dopředu" do minulosti se přesně stejně integruje... (Takhle otočená verze mi zatím běží na notebooku, a dokud jsem mohl srovnávat s ephemeridami DE422 do roku cca -3000, bylo to celkem podobné... Jenže algoritmus na spojení těch dopředu a dozadu teprve budu ladit, takže grafy s minulostí cca 30,000 let zpátky budu mít až časem...)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
P.A.Semi 29.10.2018 01:49 Bydliště: Česká republika
77
14
36
Pro porovnání Newtonovy gravitace a PPN, kde se to Newtonovské zrychlení násobí řadou členů, které třeba pro Merkur dnes mají součet 0.999999930093542 = 1 - 6.99E-8, a k tomu se přičítají ještě dva další vektorové součty (s velmi velmi malou hodnotou)...
Zjednodušené fyzikální vysvětlení je, že díky zakřivenému prostoru je Slunce i planety navzájem o trochu dále, než by z plochého 3D vyplývalo.
Posun perihelia Mercury (což byl jeden ze slavných důkazů Einsteinových teorií) ve verzi "Newton" mi vychází 5.2505 arcsec/year, ve verzi "PPN" mi vychází 5.6797 arcsec/year.
(Nevím, myslím, že počítám v "inertial frame", tedy bych měl srovnávat s ICRF ?)
------
Druhý graf - gravitační prak - ve zrychleném kroku (7 dnů bez dělení na kratší intervaly pro blízké planety - verze kvůli vývoji jen těch vzdálených), se mi zřejmě díky kumulaci zaokrouhlovacích chyb(??) Mercury postupně přibližovalo ke Slunci, až v roce 7084 spadlo do Slunce, a vzhledem k tomu, že to počítám jako body a ne rozměrná tělesa, velmi těsně (asi?) minulo centrum Slunce a vymrštilo ho to rychlostí cca 583 km/s, nijak znatelně už nezpomaluje a kolem roku 74,000 bylo cca 126 světelných let daleko... (na tom grafu vzdálenosti Mercury od Slunce je vpravo čára nahoru, jak to nabralo rychlost pryč...)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
P.A.Semi 29.10.2018 01:59 Bydliště: Česká republika
77
14
36
Tenhle graf mě zpočátku zmátl - vzdálenost Země od Slunce. Nejprve jsem myslel, že přijde doba ledová, protože budeme dál... Pak mi ale došlo, že problém je v tom, že to je graf vždy z 1. ledna (jednou za 4 roky), a teď máme v lednu perihelium, ale to se v průběhu roku posouvá a za pár tisíc let bude perihelium v létě ... (tedy ne doba ledová, ale teplejší léta a tvrdší zimy, jako by měli nyní na jižní polokouli, kdyby tam nebylo většinou moře...)
Přikládám graf z JPL DE431... Mě ten posun perihelia Země v průběhu roku v různých verzích vychází trochu podobně ale s jinou frekvencí (rychleji, cca 2-3 tisíce let, oni mají cca 20,000 let?), to ještě budu zkoumat, proč... Taky je na tom grafu vidět, že kolem let -13,000 .. -12,000 tam také mají zřejmě chybu (ten zub úplně vlevo nevypadá pravděpodobně)...
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
P.A.Semi 29.10.2018 02:19 Bydliště: Česká republika
77
14
36
P.A.Semi napsal(a):Posun perihelia Mercury ... ve verzi "Newton" mi vychází 5.2505 arcsec/year, ve verzi "PPN" mi vychází 5.6797 arcsec/year. ... wiki 5.741 +- 0,0065 arcsec/year relative to the inertial ICRF.
Ještě pro srovnání totéž z JPL DE431. Jim se posouvá perihelium Mercury o 5.6895 arcsec/year (já z toho jejich vzorečku vynechal tu spodní řádku, protože ta předposlední má velikost cca 1e-8 a ta spodní cca 1e-14, je "zanedbatelná", ale zřejmě jen "téměř zanedbatelná"),
a na spodním grafu je vidět, že jak se perihelium Mercury přibližuje ke Slunci, tak to není rovná čára, ale nějaká dlouhá vlnovka, zřejmě to také nějak osciluje, nevím jak odhadnout z kousku sinusovky její periodu, ale bude odhadem někde kolem 120,000 let??
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
0
0
martin11 29.10.2018 17:34 Bydliště: ...v garáži s Trabantem P 50 R
6832
109
3636
...čtu...ani nedýchám ...jak je to napínavé....zarazila mě ale jedna věta...
cituji Vás... Zjednodušené fyzikální vysvětlení je, že díky zakřivenému prostoru je Slunce i planety navzájem o trochu dále, než by z plochého 3D vyplývalo.
Slunce je poměrně blízko...z té úvahy o zakřiveném prostoru ...vyplývá, že tedy i vše ostatní by mělo být dále....takže vesmír je větší, nežli ho vnímáme???
...jak si tuto větu mám vysvětlit ve vztahu k celému vesmíru...???
...a potom ještě jeden dotaz....pokud je prostor zakřiven ...viz výše....je zakřiven i mikrokosmos???
...děkuji za odpověď martin11
...čtu...ani nedýchám ...jak je to napínavé....zarazila mě ale jedna věta... 
martin11 
Podpořte chod fóra 