| Poota 23.10.2016 10:01 Bydliště: Praha
|
| 3. období - klenotů a trojhranných štítů „stojících“, skutečných erbů. . Změněný tvar štítu s rovným horním okrajem kolmým ke svislici mění korespondenci základních směrů rozdělování štítu s jeho optickými markantami. Mandlovitý štít působil nejvýrazněji svojí délkou, která byla případně ještě zvýrazněna optickým využitím středního žebra. Horní „okraj“ se u něj projevoval opticky stejně pro dělení vodorovně i ve sklonu - jenom jako oblouk. U trojhranného štítu, který je podstatně kratší, je nejvýraznějším směrem jeho rovný horní okraj. Vzhledem k němu se rozdělení šikmo z předního nebo zadního rohu projevují velice podobně, tj. klínovitě. Naproti tomu se výrazně odlišně jeví u mandlovitých štítů nepoužívané dělení napříč, tedy jako s tímto okrajem rovnoběžné. Dělení nadél se projevuje jako kolmice k hornímu okraji. Například hlava štítu se nedá realizovat jinak než jako rovnoběžná s horním okrajem. Z tohoto důvodu dochází ke změně základních směrů rozdělování štítu. Rozdělování štítu nadél zůstává beze změny. Dělení ve směru původních žeber zůstává vodorovné, ale je nadále kolmo neboli napříč ke směru nadél.
. Smysl a úloha heraldiky se v tomto období začíná odklánět od svého původního určení, kterým byla snadná orientace mezi osobami v boji. Stále častěji erb označoval majetek, nahrazoval podpis a hlavně reprezentoval svého majitele, tedy souvisel stále častěji s běžným „civilním“ životem než s válečnou vřavou. Rozšířeným zvykem té doby byly turnaje, ve kterých rytíři dokazovali svoji zdatnost před početným publikem. Den před každým turnajem bylo zvykem v tzv. helmschau vystavovat skutečné přilby účastníků turnaje i jejich skutečnými štíty, které se později nahrazovaly malými štítky s namalovaným heroltským znamením, zavěšovanými na krk příslušné přilby. Tím si mohlo hlavně dámské publikum vybrat své favority a současně bylo možné prověřit předem původ všech účastníků.
. Zřejmě i toto vystavování erbů bylo také důvodem k přechodu zobrazování znamení a hlavně i jeho popisování podle štítu stojícího. Pro tento přechod pochopitelně nebyla žádná závazná pravidla a tak si jej každý šlechtic či rodina řešil zcela dle vlastního uvážení. Někdy tak, že se skloněný štít i s namalovaným znamením prostě jenom „postavil“, čímž se změnil jak vzhled, tak většinou i popis obecnějších znamení - například břevno se změnilo v pruh ležící. Při opačném přístupu zůstalo znamení tak jak bylo a pouze se pod ním „pootočil“ štít, čímž se sice změnil celkový vzhled štítu, ale popis obecnějšího znamení zůstal stejný - původní břevno zůstalo i nadále břevnem, ovšem teď už bylo rovnoběžné s horní hranou štítu.
. Dosavadní heraldika používá pouze popis podle stojícího štítu a nesený trojhranný štít pomíjí stejně jako štíty mandlovité. Tento její přístup přece jen trochu zjednodušuje její způsob co nejnázornějšího a „přesného“ popisu heroltských znamení, tedy těch, která nejsou nahrazena či naznačena figurami. Za nevýhodu tohoto přístupu považuji fakt, že se takto jen velice obtížně, tedy pokud vůbec, daří sledovat vývoj jednotlivých erbů, který může začínat už štíty mandlovitými nebo nesenými trojhrannými a také se obtížně identifikují a vysvětlují různé varianty téhož erbu.
. Základní směry rozdělování trojhranného „stojícího“ štítu jsou tedy čtyři:
- dělení napříč, vodorovně, rovnoběžně s horním okrajem
- štípení nadél, svisle, kolmo na horní okraj
- rozdělení stojmo, to je zprava stoupající
- rozdělení ležmo, to je zprava klesající
. V tomto období stále častěji dochází k nutnosti nějak odlišit erby se stejným štítovým znamením u rodin navzájem nespřízněných. Tento stav nastává nejčastěji právě u znamení nejstarších a jednoduchých, jako jsou štíty štípené, dělené, břevna, hlavy, kůly a podobně. K jejich odlišení se používají klenoty s figurou v tinktuře znamení, čímž ovšem dochází k tomu, že ke stejnému klenotu patří nejenom „jeho“ původní heroltské znamení, ale i několik dalších takříkajících obecnějších znamení. O čemž se ještě zmíním.
|
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra) Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|