 | Poota 
27.09.2015 14:52
Bydliště: Praha
|
| Lapače mlhy
Byl bych moc rád, kdyby se lidé nevrhali do realizace něčeho, co by je ve výsledku zklamalo, což je dle mého názoru spoléhání se na kondenzaci vzdušné vlhkosti.
Ale abych svůj názor objasnil trochu blížeji.
Je potřeba si uvědomit, že "voda" může, a ve skutečnosti taky je, ve vzduchu obsažena dvěma různými způsoby.
Tím prvním je voda odpařená, tedy voda, která již byla "hotová" a tekutá a změnila své skupenství na páru. Když to zjednoduším, tak je to "voda", která ve vzduchu není vidět a prostupuje celou masu vzduchu, o čemž je možné se přesvědčit kterýmkoli vlhkoměrem. Při určitém procentu vlhkosti, řekněme nad 90%, tato vlhkost začíná na chladnějších plochách kondenzovat a mění svoje skupenství zpátky na kapalné. Této "vodě" ve vzduchu se mylně přičítají viditelné mraky a také viditelná mlha, zřejmě jenom proto, aby se to dětem ve školách dalo vysvětlit docela jednoduše. Zcela záměrně se pomíjí ve výkladu fakt, že mraky ani mlha se "zpátky" na vodu nezmění prostým ochlazením - že to se skutečnou párou ale funguje, se každý může snadno přesvědčit u hrnce nebo konvice v kuchyni.
Tím druhým způsobem "vody ve vzduchu" je přítomnost složek, ze kterých se voda na tekutinu teprve složí, a to procesem naprosto odlišným od kondenzace. Pro tyto složky je teplota vzduchu mnohem méně důležitá a zjednodušeně lze říct, že je pouze zviditelňuje jako mraky a mlhu, a také určuje v jaké výšce nad zemí vytvoří hutnější vrstvu. Tyto vodotvorné složky se pohybují ve vzduchu, který má, jak jsem napsal výše, nějaké konkrétní procento vlhkosti a obsahují tedy současně i neviditelnou páru.
Těmito složkami jsou uhlovodíky, z nichž nejjednodušší a nejdůležitější je metan - jsou důvěrně známé hlavně jako důlní a břidlicové plyny. Z těch se voda tvoří slučováním se vzdušným kyslíkem, které probíhá na tzv. kondenzačních jádrech. Jejich funkci zatím vědové ještě nepochopili a nebo to důsledně tají, nicméně se dá předpokládat, že nějakým způsobem v sobě soustřeďují elektrický náboj, který dokáže odstartovat proces okysličování uhlovodíků. Při něm vzniká kapalná voda a kysličníky uhlíku. Jestliže jsou kondenzační jádra ještě v zemi (obsah kovových rud v hornině), vzniká pramenitá voda. Při méně vhodných podmínkách unikají uhlovodíky do ovzduší, kde se za přítomnosti kondenzačních jader a elektrického potenciálu mohou okysličovat na vodu.
Opět zjednodušeně lze předpokládat, že tam, kde není dostatek pramenité vody, bude v ovzduší větší obsah uhlovodíků, které ovšem mohou, ale také nemusí být vidět, což záleží na teplotě. Nicméně i tak lze tyto uhlovodíky okysličovat na vodu, jak se nejspíš děje takzvanými "lapači mlhy".
To jsou svisle postavené umělohmotné husté sítě skrze které volně proudí vzduch. Po sítích dolů stéká "kondenzovaná" (ovšem podle mně spíš zkomponovaná) voda, která se zachycuje do žlábku, kterým odtéká do sběrné nádoby.
Předpokládám, že sítě nějakým způsobem dokážou nahradit kondenzační jádra, nejspíš proto, že jsou z umělé hmoty, tedy izolantu, na kterém proudící vzduch vytváří elektrický náboj. Pravděpodobně nehomogenita izolantu (nečistoty v něm) vytváří místa, kde se náboj soustřeďuje a vytváří tak kondenzační jádra. Ta umožňují metanu reagovat se vzdušným kyslíkem na vodu a plynný kysličník uhličitý. Voda stéká a kysličník jenom obohatí odcházející vzduch.
Výhodou "lapačů mlhy" je hlavně to, že se na rozdíl od akvamentů jedná o prakticky již vyzkoušená a fungující zařízení.
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Materiál a struktura sítě
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 