 | Adam 
30.10.2016 14:46
Bydliště: Praha
|
| Dvanáct rozhněvaných mužů
Sledování filmů u mne patří spíše do výjimečných činností, nicméně včera jsem měl příležitost shlédnout černobílý americký film Dvanáct rozhněvaných mužů. Mimochodem, zahrál si v něm také "George Voskovec".  Je to film z USA, 60 let starý, ale přesto v sobě nese velmi dokonalé zobrazení některých věcí týkajících se lidské psychiky. Nepamatuji si, že by to někde jinde bylo lépe zobrazeno...
(Příspěvek částečně vyzrazuje zápletku, nikoliv však rozuzlení příběhu)
Soudní porota, vybraná z lidu, měla zpečetit elektrické křeslo pro mladíka obžalovaného z vraždy svého otce. Uvádím "zpečetit", protože průběh soudního přelíčení na první pohled evokoval, že obžalovaný je zřejmě vinen. Finální odpovědnost za chlapcův osud však měla v rukou tato porota - 12 mužů, vybraných z lidu, a to evidentně pouze s tím kritériem, aby výsledná skupina vykazovala pestrost ohledně zaměstnání, "životní úrovně" atp. A jak už to v tomto bývá, nikdo se však evidentně nezabýval otázkou, jakou mají ti lidé morálku, nakolik jsou přemýšliví a jak velký mají smysl pro odpovědnost.
Film zobrazuje, jak v rozhodování o tom, zda hoch skončí na elektrickém křesle, hrály roli (u drtivé většiny těchto porotců) úplně jiné lidské (psychické) vlastnosti, než nějaký hlubší pohled na věc, nebo část hesla našeho fóra "otevřená mysl, ...". Někdo si ani neuvědomoval tu zodpovědnost a jen spěchal na baseballový zápas, jiným dominovala přezíravost a především těžká subjektivní předpojatost. Verdikt "vinen" by byl jasný už na začátku filmu a film by nezískal žádnou zajímavou zápletku, ihned by vlastně skočil, kdyby se mezi těmi 12ti lidmi nenašel jeden, který se nenechal ovládnout povrchním přístupem. Jeden jediný, který z nich byl dostatečně přemýšlivý. Jednohlasné většině se postavil s tím, že o jasné vině hocha pochybuje. Ale kdo ten film neviděl, zbytek už vám nepokazím - shlédněte sami.
Oslovilo mne, jak kvalitně byly zobrazeny různé lidské povahy a psychické vlastnosti jednotlivých porotců. Dokonale souzněly s realitou a s tím, jací lidé obvykle opravdu jsou, až to byla docela smutná podívaná. Důraz je zde dodán tím, že tyto jinak běžné lidské vlastnosti tentokrát přímo rozhodovaly o tom, zda mladík skončí nebo neskončí na elektrickém křesle.
Ještě jedna věc mne na tom filmu zaujala. Samotný poměr 11 lidí povrchních ku 1 přemýšlivějšímu. My jsme možná zvyklí se už částečně obklopovat určitou sortou, která s náma může alespoň částečně souznit, ale když se podívám namátkově do společnosti kolem, jako kdyby to v tom filmu dokonale trefili... V celkovém průmětu populace by klidně mohl být přemýšlivější a méně povrchní člověk každý dvanáctý... Ačkoliv se mi to samotnému nelíbí, musím si přiznat, že by to tak klidně mohlo být.
Ať už příběh čtený nebo hraný, příběhy jsou obecně vynikající nenásilnou formou, jak nám někdy sdělit i něco velmi zásadního, co se týká naší psychiky a našeho počínání na tomto světě. Doporučuji film shlédnout všem. Některým zobrazené postavy zvednou tlak, jiným může i takový obyčejný zfilmovaný příběh pomoct poskočit na jejich cestě k určité oblasti moudrosti a k vysoké úrovni vnitřní vyrovnanosti.
Tentokrát bylo v sázce elektrické křeslo pro mladého člověka...
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 