 | farkas 
02.10.2015 23:28
Bydliště: Střední Čechy
|
| Studna
Kdyby nebyla Brbla v Nepálu, určitě bychom jeli tři, ale takhle jsme poslední zářijový den vyrazili jen s Píďalkou.
Po obědě v penzionu jsme našli koloniál, kde jsem koupila dvě svíčky, a s obavami, zda bude místní muzeum ještě otevřené, jsme zazvonili na zvonek u vchodu do historické hrázděné stavby. V ohně v prvním patře vykoukla paní a sešla dolů, aby nám prohlídku umožnila.
V muzeu jsme si prohlédli úlomky všech rud, které se v okolí Horní Blatné těžily, seznámili se s technologií těžby a zpracování rud a obdivovali nádherné tepané cínové poháry v zamčených vitrínách.
Hlavním mým zájmem bylo ale objevit v muzeu fotografii nebo obrázek Adalberta Hahna, abych mohla jeho obličej porovnat s podobou mého návštěvníka z noci za březnového úplňku.
Expozice obrázků a fotek osobností i zašlé slávy hornického městečka mě ale zklamala. V nejskrytějším koutku jsem sice podobiznu krušnohorského Fausta objevila, ale jen tu stejnou, jako je na obálce knihy manželů Boříkových. Obrázek se podobá panu Boříkovi a to je tak všechno.
Z muzea jsme pokračovali po značené naučné stezce směrem k nedalekému lesu.
Modré nebe, sluníčko, sem tam nějaký mráček, teplo tak akorát a výhledy prostě úžasné. Nějakou jedlou houbou bychom asi nepohrdli, ale po cestě lesem jsme potkávali jen pohádkově nádherné muchomůrky. Po chvíli prudkého stoupání se před námi otevřel velký skalnatý útvar. Vlčí jáma. Je to pozůstatek po propadlém dolu.
Další zastávka na naučné stezce patřila útvaru s názvem Ledová jáma. Na dně tohoto propadlého dolu se má vyskytovat celoročně led. Sešla jsem dolů po schodech a nápisem "Na vlastní nebezpečí", ale úzkou štěrbinou mezi skalami jsem k žádnému ledu nedohlédla.
Pokračovali jsme příkře stoupající cestou stále výš. Měla jsem žízeň a snad ta myšlenka na vodu a ovlivnění Pootovými příspěvky o pramenech. mi přivodily představu, jak se uvnitř té hory plné kovů nějaká voda tvoří.
Na vrcholu stojí rozhledna, amatérská radiostanice, věž mobilních operátorů a kiosek. Vůbec jsem s tím nepočítala, ale kiosek byl otevřený. Dali jsme si čaj s rumem. Sotva jsme si po výstupu trochu odpočinuli, začali jsme zkoumat vrcholovou plošinu. Kousek od kiosku jsme zpozorovali čtyřhranný betonový útvar a na něm železné víko. Na jedné straně byly panty, tak jsem se pokusila víko odklopit.
Na vrcholu Blatenského vrchu jsme našli obrovskou studnu plnou vody.
Hledali jsem obyčejné věci a našla poklad
Pokus vyfotografovat Píďalku stojícího na studni se nezdařil.
 | 
Krušnohorské nebe
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Vlčí jáma
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Ledová jáma
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 