 | E_man 
04.10.2015 17:02
Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
|
| Když Všeprobíjející mag.pole narazí na Všemuodolávající pole elektrické
Jarin's napsal
"Myslím, že se nejedná o resonanci elektrickou, tedy mezi indukčností a kapacitou, ale o resonanci polí dostupných v prostoru. Podle mě vysokonapěťový pulz zasáhne-rozhýbá nebo cos takového, pole a to potom předá energii a Tesla i Smith hovoří o resonanci vzájemných polí tedy magnetického a kolmo na něho elektrického. Je jasné, že kapacita, která toto elektrické pole vytváří není kondenzátor k cívce jako součástka, ale kapacita tvořená vnitřní stavbou rezonanční cívky....."
Protože se mi nepodařilo vložit příspěvek jako odpověď přímo Jarinovi, píšu jej jako samostatný zde.
Tohle už je oblast, kde se momentálně začínám pohybovat s vlastními pokusy.
Pomalu ale jistě začínám docházet k přesvědčení, že základem všech těch Teslovych pokusů je nelineární chování média (vzduchu) obklopujícího objemový kapacitor (spíše deskový) na konci Teslové cívky (takový ten mohutný prstenec vytvářející desku kondensátoru - s velkým povrchem). Domnívám se, že při velmi vysokém napětí se molekuly či atomy okolního média nedokážou více polarizovat, a dochází ke snížení blízké kapacity toho jímače. Díky velkému napětí se však zvětšuje objem, do kterého účinně zasahuje elektrické pole toho velmi vysokého napětí.
Co mě k tomu vede?
Před nedávnem jsem si objednal balíček kondensátorů 10n/2kV s hmotou dielektrika Y5V u mého oblíbeného čínského dodavatele Aliexpress. Podle WIKI https://en.wikipedia.org/wiki/Ceramic_capacitor má hmota Y5V jedno z nejneliárnějších chování, kdy se vzrůstem napětí dochází k velmi velkému snížení permitivity dielektrika a tedy kapacity kondíku viz obrázek "Kapacita Versus Přiložené Napětí" https://en.wikipedia.org/wiki/File:Delta-Cap-versus-Spannung-english.svg
Zajímalo mne, co udělá napětí na tomto kondíku, když do něj nechám vycukat cívku rozjetou na určitý proud, tedy energii 1/2LI^2.
No, udělalo to přesně v souladu se zákony fyziky, kdy se cívka vybíjela do kondíku, který ale nelineárně snižoval svoji kapacitu, což vedlo nejen ke zvyšování napětí na kondíku vlivem přicházejícího náboje (proudu) z kolabující cívky, ale i ke zvýšení napětí na kondíku vlivem již stávajícího náboje v průběhu jeho nabíjení na stále se zmenšující kapacitě, neboť napětí na kondíku je v každém okamžiku dáno vztahem U=Q/C .
Když jsem tu energii cívky přehnal, tak při takových 5-6kV odešel kondík 10n/2kV do kondensátorového nebe(ztratil kapacitu).
Jenže....
Protože jsem energii cívky poměrně dobře znal (z poklesu napětí na kondíku 4uF, ze kterého jsem cívku pulsně "nabíjel"), reálně mám pocit, že výsledná energie kondíku 10n/2kV, která podle wiki-obrázku mohla klesnout na takových 25% nominální hodnoty a je dána vztahem 1/2CU^2, byla značně vyšší, než budící energie.
Momentálně nemám ai milimetr času k pokračování pokusů, ale za dlouhých zimních měsíců....
A v vo t tom to je.
 | 
Kapacita Versus Přiložené Napětí
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
04.10.2015 18:16 Editace moderátorem. Oprava zobrazení přílohy, která původně nebyla viditelná |
|
