 | farkas 
06.10.2015 07:50
Bydliště: Střední Čechy
|
| Boswelie znovu zasahuje
Vzduch čekárny Medicentra v Berouně, kde jsme s maminkou celé hodiny čekaly až vyvolají její jméno, aby jí odebrali vzorky krve k vyšetření musel být bacilem bordetelle pertusis pěkně prosycený. Jenže to jsem si spojila až měsíce poté, kdy v Berouně černý kašel opravdu řádil a maminky s novorozěňátky se bály vyjet s kočárkem na ulici.
Začalo to nočním buzením s ucpanou nosní dírkou a bolestí zubů, oka, ucha a vlastně celé poloviny hlavy na straně volného nosního průduchu. Pak se přidal lehký dráždivý kašel, na který stačilo vzít si bonbón. Zhruba po 14 dnech nabralo noční buzení dramatický spád. Několikrát za noc jsem se rozkašlala takovým způsobem, že jsem se vůbec nemohla nadechnout. V hlavě bolestně pulzovala ostrá kladiva, žaludek nabíral zpětnou peristaltiku a povolovaly oba svěrače. Po několika dnech jsem cítila ostrou řezavou bolest v břišních svalech od pasu dolů. Moje vitální žravost byla ta tam, hubla jsem a rodina se o mě začala bát.
Taktně naznačovali, že bych přede jen měla zajít tomu doktorovi.
Místo toho jsem se na internetu i ve starých lékařských knihách snažila dopátrat, co mi vlastně je. Kašel byl ukrutný, ale přes den jsem mohla vcelku fungovat. Ovšem 5 minut na ostrém sluníčku končícího jara mě zaručeně zahnalo do stínu.
Nejhorší období nemoci nastalo, když noční záchvaty kašle začaly ustupovat. Únava, příšerná únava. Při sebemenším pohybu jsem se popadala dech a v křečovitě sevřených dýchacích cestách slyšela pískání. Po ranní hygieně jsem se vracela zpátky do postele. Často na celý den. Pokaždé, když jsem musela vstát, zápasila jsem s mdlobami. Nebyly to ale obyčejné chladné šedé mdloby, ale rudé a řezavé.
Tráva mezitím narostla do neposekatelné výšky, ale pokaždé, když jsem se konečně odhodlala vytáhnou sekačku, unavilo mě to natolik, že jsem zaujala horizontální polohu ve stínu dřív, než jsem ji nastartovala. Záhony ze zeleninou jsem zalévala jednou za týden tak, že jsem položila do řádek hadici a nechala vodu téci. Plevel bujel. Týdny ubíhaly a stav se nelepšil. Jen kašel se změnil z nočního suchého na permanentní produktivní. Ve druhé polovině června jsem měla pocit, že se to zlomilo. Postupně jsem dokázala fungovat i několik hodin v kuse. Postel ale byla hlavním místem mého pobytu po celé léto. Tou dobou už jsem měla dole 7 kg.
Lékař, kterému jsem se se svým podezřením i příznaky svěřila mi sice napsal poukaz na kompletní sono břicha, rentgen plic a superkompletní rozbor tělních tekutin, ale černý kašel vůbec neřešil. Obě vyšetření dopadla nadmíru dobře, jen rentgenu plic jsem se bála jako čert. Kašel totiž přešel do etapy, kdy se podobal CHOPN. Bublavý kašel, chrčení, dušnost a kvanta vyplivnutých a spolykaných hlenů. Začala jsem studovat příznaky oné nevyléčitelné choroby kuřáků a už se viděla s kyslíkovém dýchacím přístrojem někde na LDN. Smutně jsem pozorovala záhon s obrovskými, nádherně vyvinutými rostlinami virgínského tabáku a myslela si, že tuto sklizeň už nikdy neochutnám.
V polovině září všechny problémy ze dne na den ustaly a dostavil se obrovský příliv energie. Mohla jsem se pustit do odstraňování všech restů.
Dnes, když slyším příběhy lidí, kteří černý kašel absolvovali pod lékařským dohledem a sériemi antibiotik, uvědomuji si, že jsem asi jedna z mála, která díky své urputnosti přežila tu hnusnou nemoc bez následků. Nezůstalo mi astma, nepotřebuji dýchací přístroj a tak si říkám, jestli to ten černý kašel opravdu byl.
Pár týdnů před propuknutím nemoci jsem poprvé začala užívat pilulky obsahující pryskyřici z rostliny Boswellia serrata, protože mě to jaro příšerně bolely snad všechny klouby. Právě Boswellie mě před zánětlivými plicními komplikacemi zachránila.
|
|
Podpořte chod fóra 