 | Píďalka 
19.10.2015 11:01
Bydliště: ČR
|
| GRAVITAČNÍ PŘITAŽLIVOST V KOMPLEXNÍCH SYSTÉMECH
Podle zákona univerzální gravitace pana Izáka Newtona přitahuje ve vesmíru každá částečka hmoty každou jinou částečku hmoty silou, která se rovná násobku jejich hmotností děleným čtvercem jejich vzdálenosti. Pokud by to tak mělo být, pak nezbývá, než považovat zemskou gravitaci za dostředivou sílu složenou z mnoha vektorů, která se v zeměkouli navyšuje pouze do určité hloubky pod povrchem, a to převážně díky kompozici různých hustot různých vrstev zeměkoule, jak lze ukázat na následujících matematických modelech.
Homogenní statické modely - definice a pravidla
 všechny částice jsou naprosto shodnými zdroji gravitační síly
gravitace působí stejnoměrně všemi směry od každé částice, jinak řečeno radiálně
vzdálenosti mezi sousedními částicemi lineárního modelu jsou shodné
vzdálenosti mezi částicemi dvourozměrných modelů následují pravidelný vzor
rotace a jakékoliv jiné vnější vlivy nejsou zahrnuty
celková gravitační přitažlivost působící na kteroukoliv částici v rámci kruhového omezení modelu je počítána jako výsledná vektorová síla všech jednotlivých přitažlivostí mezi zvolenou vnitřní částicí a každou další částicí uvnitř kruhového omezení modelu
celková gravitační přitažlivost působící na každou přidanou vnější částici mimo kruhový rámec modelu je kalkulována jako výsledná vektorová síla všech jednotlivých vektorů přitažlivosti mezi zvolenou částicí vně a každou z částic uvnitř kruhového omezení modelu
všechny jednotlivé kalkulace podléhají Newtonovu zákonu gravitační přitažlivosti a úhlu vektoru
Lineární model
Díváme-li se pouze na tělesa A (pozice 1) a E (pozice 5) na schématu níže, mužeme se bezpečně domnívat, že jejich barycentr leží v pozici 3 a že se vzájemně přitahují silou AE. Vzhledem k tomu, že nepozorujeme, že by byla gravitační síla jakýmkoliv tělesem absorbována, nebo odrážena, lze směle předpokládat, že přitažlivost AE se alespoň podstatně nezmění, pokud mezi A a E vložíme těleso C (pozice 3). Avšak, v systému přibude přitažlivost tělesa C vzájemně působící mezi A a C, stejně jako mezi A a E. To znamená, že k síle AE se připočtou síly AC a CE, zatímco těleso C se nachází v rovnovážné pozici, tedy v barycentru těles A a E. Vložením C mezi A a E dojde k celkovému zesílení přitažlivosti A a E směrem k barycentru a tudíž A ku E. Vložením tělesa B (pozice 2) pak docílíme změny v silách systému a jeho barycentr se posune mezi pozice 2 a 3, i když ne přesně do pozice 2,5, a vzájemná síla A ku E opět naroste o přitažlivost B, tedy síly AB a BE. Vložením D (pozice 4) se barycenrum vrátí do pozice 3 a vzájemná síla přitažlivosti A ku E opět naroste o síly AD a DE.
Těleso A je přitahováno všemi zbylými tělesy do prava a přitahuje je do leva opačným směrem.
B je silově vyváženo mezi A a C, tudíž nevyvážené síly působí mezi B a D a mezi B a E v jejich vzdálenostech a vzájemné přitažlivé orientaci.
C je silově vyváženo mezi B a D a mezi A a E. Vyvážené směry vektorů přitažlivostí na něj očividně nepůsobí, i když příčiny síly jsou stále přítomné a na hmotu telěsa nutně nějak působí.1
D je vyváženo mezi C a E, tudíž je nevyvážené k B a A.
E je přitahováno všemi zbylými tělesy systému jedním směrem a přitahuje je opačným směrem.
Pokračování níže.
 | 
lineární přitažlivé vztahy
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 