 | Adam 
04.12.2017 02:22
Bydliště: Praha
|
|  Píďalka napsal(a): Elektromagnet 1: ...Elektromagnet 2: ...... Síla magnetického pole je pak závislá pouze na hodnotě protékajícího proudu, jak u elektromagnetu, tak u elektromotoru, a nezávisí na hodnotě napětí. ... |
Ahoj Slávku,
skvělé, teď jsi to konečně rozepsal tak, že v tom už snad uděláme pořádek jednou pro vždy.
Chápu, že v té ukázce elektromagnetu 1 a 2 nemáme přepočítávat hodnoty veličin, jestli všechno sedí, tak se na to koukneme v obecné rovině.
Vinutí v elektromagnetu 2 má větší průřez a stejný počet závitů, takže toto zařízení by mělo být podstatně rozměrnější než elektromagnet 1.
A sice se docílilo nižšího odporu vinutí, aby při napětí 120 V protékal stejný proud jako u elektromagnetu 1 (a aby tedy měl elektromagnet stejnou "sílu"), ale s většími rozměry tam máme zároveň o dost víc drahé mědi, která je však nevyužitá, protože proud teče stejně velký, jako teče v menším průřezu vinutí (v elektromagnetu 1).
Nižší odpor vinutí je v souladu s použitím nižšího napětí (120 V), a tak elektromagnet 2 potřebuje nižší příkon, avšak na úkor plýtvání mědí a velikostí zařízení.
Pokud existují nějaké dva stejně "silné" elektromagnety na 240 V a 120 V s různým průřezem vinutí a jsou stejně veliké, znamená to, že je to jen na oko a že ten 240 V bude mít v sobě zbytečné dutiny, zbytečné rozměry navíc, aby vypadal stejně velký jako ten 120 V.
Tohle je zkrátka koncipování magnetického zařízení skrze velikost průřezu vinutí, což se třeba (v omezeném množství případů) někde občas používá, protože to nabízí teoretickou úsporu ve spotřebě elektrické energie, ale má to své limity, protože kromě zbytečného předimenzovávání nelze používat libovolně tlustý měděný drát.
Obvykle se to dělá jinak - pro odlišné napětí v jiné zemi se především změní počet závitů a společně s tím se trochu upraví průřez, aby to pak dobře vycházelo pro proud. Rozměry se tím pak příliš nezmění. Když to napasuju na Tvé elektromagnety 1 a 2 a opět to vezmeme jen jako ukázku v obecné rovině:
E1:
Vinutí: 100 závitů, průřez 1 mm2
Odpor vinutí: 100 Ω
Napětí: 240 VDC
Proud: 2,4 A
Příkon: 576 W
E2:
Vinutí: 50 závitů, průřez 1,5 mm2
Odpor vinutí: 25 Ω
Napětí: 120 VDC
Proud: 4,8 A
Příkon: 576 W
Ta čísla jsem se snažil nastřelovat co nejvíc reálně a i když to byly jen odhady, nakonec mi opravdu vyšel shodný příkon. A takto se většinou elektromagnety koncipují.
Kdo chce, přepočítejte si to s přesnými čísly. Konstantní pro E1 a E2 musí být jen požadavek na součin proudu a počtu závitů (ampérzávity) a norma maximální proudové hustoty (většinou používám 4 A/mm2). Přesně stejný výkon asi nevyjde, ale na tom nezáleží. Většinou je snaha alespoň o podobný výkon a o podobné rozměry, co se týče různých napětí.
Elektromagnetické upínače se hodně vyrábějí v nízkonapěťových provedeních (12/24 VDC). Je to o tom, že vzhledem k elektrické vodivosti mědi jsou pak už každé zbytečné volty navíc přítěží. 240 VAC usměrněných do SS, to se může hodit pro velké upínače, kterými se v fabrikách přenáší těžké železo. (Kromě potřeby silného magnetického pole je také velké jádro potřeba omotat hodně dlouhým drátem, což vede k vysokému odporu vinutí, a to všechno dohromady pak vede k nutnosti použít vyšší napětí.)
Elektromagnet jako upínač, tedy záležitost sycení jádra pomocí stejnosměrného proudu za účelem zmagnetovat železo, to je ale docela jiná záležitost, než elektromotory.
,,... Síla magnetického pole je pak závislá pouze na hodnotě protékajícího proudu, jak u elektromagnetu, tak u elektromotoru, a nezávisí na hodnotě napětí. ..."
Abys nám, Slávku, rozuměl, tak pokud napíšeš tuto frázi, zřejmě všichni na Tebe budeme křičet:
A čím asi velikost toho protékajícího proudu při napájení určíš? Že by právě napětím?
04.12.2017 02:39 Editace moderátorem. Drobná úprava textu |
|
Podpořte chod fóra 