 | Píďalka 
09.11.2015 22:18
Bydliště: ČR
|
| 5. VÝHODY VODÍKU
5.1. Rychlý průnik
H2 má jako antioxidant několik výhod, například rychle proniká všemi tkáněmi a pronikne do cytosolu (vnitrobuněčná plasma). Vysoké oxidační poškození je hlavním faktorem, protože process dýchání mitochondrie je zdrojem •OH- a H2O2. Nicméně, přes klinickou důležitost mitochondriálního oxidačního poškozování se antioxidanty nedožily valného úspěchu. Možná je to pro to, že je mitochondrie vybíravě neabsorbuje. Vodík se do jádra mitochondrie dostane a mitochondrie, která chrání jádrovou DNA a její působení, poukazuje na preventivní schopnosti vodíku u nemocí způsobených životním stylem, u rakovin a u stárnutí. Navíc, vodík také proniká mozkovou bariérou, zatímco většina antioxidantů toto nedokáže. Sledování koncentrací vodíku v různých tkáních dokazuje, že jde o difúzi plynu (více méně pronikání jedné látky druhou jako sítem).
5.2. Přímo nepotlačuje funkci důležitých ROS
Přes jejich cytototoxický (jedovatý buňkám) efekt, nízké koncentrace ROS, jako jsou •O2- a H2O2 jsou signální molekuly regulující apoptosu (úmrtí buněk), množení buněk a jejich další vývoj (diferenciaci). Jak jsme se již zmínili, nedávné studie poukazují na fakt, že přebytek antioxidantů zvyšuje úmrtnost a výskyt rakovin, protože pravděpodobně mohou narušovat nějaký fiziologický obranný mechanismus. Za vyšších koncentrací se H2O2 přičiní procesem myeloperoxidasa o tvorbu kyseliny chlorné, sloužící obraně proti bakteriálním nákazám. Navíc, další radikál NO funguje coby neurotransmitter (zastralé, ortodoxní, spekulativní blouznění o přenosu informačního signálu ze zakončení nervu do buňky přes nevodivou mezeru. R.O.Becker vyzkoumal, že jde o přenos elektrické kapacity signálu) zodpovědný za rozšiřování cév. Vzhledem k tomu, že H2 redukuje •OH, ale nemá vliv na •O2 -, H2O2 a NO, si dovolujeme navrhnout, že postranní účinky vodíku ve tkáních jsou minimální v porovnání s jinými antioxidanty.
5.3. Vodík není jedovatý ani při vyšších koncentracích.
Očekává se, že několik lékařských plynů poskytne efektivní lékařskou pomoc , ať už preventivní, nebo léčebnou, a to přesto, že většina hydrofilních (vice méně vodou rozpustných) sloučenin je zadržena buněčnými obaly a jinými membránami a nemůže proniknout do buněčné plasmy (cytosole), zatímco většina hydrofobních (vice méně rozpustných v tucích) sloučenin nemůže těmito membránami proniknout bez pomoci specifických přepravných látek. Vodík toto vše dokáže bez pomoci sám a pronikne jak do cytosolu, tak do organel (všeobecný výraz, více méně buňka v buňce, orgán buňky, jako je například mitochondrie) v buňce.
Buňky PC12 na médiu nasyceném H2 (0.6 mM) a O2 (0.24 mM) byly po dobu jednoho dne vystaveny oxidačnímu stresu, vyvolanému antimycinem A (10 μg/mL) (antibiotikum z rodiny streptomycinů). Byly zaznamenány dva ukazatele oxidačního stresu. Výsledky poukázaly na to, že H2 pronikne k buněčnému jádru a mitiochondrii a ochrání je před prudkou jedovatostí. Během posledních desetiletí se inhalace léčebných plynů dožila široké pozornosti a velice se rozšířily naše znalosti plynných molekul, včetně působení NO (kysličník dusnatý) CO (kysličník uhelnatý) a H2S (sirovodík), o kterých je známo, že hrají velikou úlohu v biologických systémech.
V předklinických pokusech s onemocněními, včetně potrombotických (Ischemia reperfusion) poškození , se projevila inhalace CO a H2S jako prospěšná většině životně důležitých orgánů. Specielně NO již bylo povoleno jako terapeutická látka v klinické praxi. Přirozená jedovatost těchto plynů však musí být nejdříve pořádně probádána a vzata v úvahu při léčebné strategii. NO navíc podporuje OS reakce s •O2- , při kterých se produkuje vysoce okysličující peroxynitrite (NO + •O2 - ONOO–). Není známo, zda lze dosáhnout lokálního nasycení tkání v terapeutické koncentraci CO a H2S, aniž byla do plic doručena jejich jedovatá dávka.
Naproti tomu má vodík H2 mnoho výhod díky své nejedovatosti a to i za vysoké koncentrace. Navíc už pro něj existují bezpečnostní normy pro dýchání za vysokých koncentrací díky jeho použití při potápění do velikých hloubek. Zde je používán ve směsích, které zabraňují kesonové nemoci a dekompresním potížím včetně plynové trombozy použitím směsi Hydreliox v poměru H2-49%, He-50% a O2-1%, která také zabraňuje dusíkové narkóze při potápění. (Zaprvé nezabraňuje, ale omezuje, stejně jako mnoho jiných směsí, které jsou specifické pro různé hloubky a délky potopení a které se chovají hodně rozmarně. Za druhé se “dusíková” narkóza svými příznaky do detailu shoduje s narkózou rajským plynem N2O) |
|
Podpořte chod fóra 