 | Píďalka 
19.11.2015 20:32
Bydliště: ČR
|
| LENZŮV OMYL
2. Indukce v transformátoru skrz feromagnetické jádro
Nyní se podívejme na průběh vzájemného působení magnetických polí v jednoduchém, izolačním transformátoru. (Pro následovný popis je odmínkou pravotočivost obou cívek.)
2.1.) V rámci první čtvrtiny fáze střídavého cyklu primárního proudu z konvenčního, jednofázového alternátoru do vrcholového bodu sinusoidy (Obr.4 - 0<1) Primární cívkou A postupuje od osy sinusoudy (Obr.4 / 0) zvyšující se napětí a tím i elektrický proud a sílí magnetické pole kolem vodiče cívky A. Její magnetické pole se uzavírá [zkratuje] (Obr.3) skrz smyčku čtvercového, uzavřeného, feromagnetického jádra do magnetického okruhu. Takto uzavřené magnetické pole primární cívky A prochází středem sekundární cívky B a s nárůstem hodnot v primární cívce A indukuje v cívce B narůstající napětí, proud a magnetické pole opačných polarit. Po dosažení bodu (Obr.4 - 1) intenzity napětí, proudů a magnetických polí obou cívek klesá do bodu (Obr.4 - 2).2 Lze se tedy oprávněně domnívat, že jádro společné oběna cívkám vede dvě protichůdné polarity magnetických polí cívek A a B současně. Pokud je transformátor vhodně navržen a použit v rámci své specifikace, ani jedno z polí cívek A a B z jádra transformátoru nikde nevystupuje do okolního vzduchu. Máme zde klasické zařízení, které je schopno elektrické indukce, u kterého magnetické pole nevystupuje z jádra.
2.2.) Od bodu (Obr.4 - 2) se celý tento jev opakuje do bodu (Obr.4 - 4) s tím, že všechny polarity jsou opačné.3
Pokračování
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 