 | P.A.Semi 
29.09.2018 22:19
Bydliště: Česká republika
|
|  Adam napsal(a): Případné přemrštění náklonu na druhou stranu je tak malé, že je zcela zanedbatelné a opět se pak o něj starají opačně orientované síly, které ho rovnají zase nazpátek. Jenže to už mluvíme v úplně nesmyslném měřítku... |
Prostě jsem přesvědčen, že to tak není. Opravdu oscilují neustále kolem dokola té invariable plane a žádné damping v tom není. Přečetl jste si alespoň tu stránku https://en.wikipedia.org/wiki/Invariable_plane ?
(Tam vpravo je vidět, že zatímco Jupiter a Neptun se v průběhu statisíců let přibližuje k Invariable plane, Saturn a Uranus se od ní vzdalují...)
K tomu dál ještě https://en.wikipedia.org/wiki/Laplace_plane
"mean or reference plane about whose axis the instantaneous orbital plane of a satellite precesses." Precese je analogické tomu, co dělá roztočená káča, nebo i co dělá vnější rotační osa Země po obloze (jeden kruh za 26,000 let). I oběžné roviny takhle precesí postupně oscilují...
V podstatě analogicky, že zatímco gravitace tahá nakloněný setrvačník dolů, výsledné Torque (změna v jeho úhlovém momentu) vede směrem do strany, což ten vektor úhlového momentu postupně otáčí v precesi, ale nebýt tření, nijak ho nezastaví a nestáhne dolů gravitací...
Já také zas tolik nečtu "předžvýkané" informace z NASA pro laickou veřejnost. Zpracovávám jejich data s pozicemi planet (mají je zakódované pomocí Chebyshev polynomials, v podstatě je funkce, která dostane planetu a čas, a vrátí 6-vektor s pozicí a rychlostí relativně k barycentru... Z tohoto analyzuji, nemám vlastní integraci gravitačních sil, takže jsem do toho nemohl vnést vlastní chybu, na druhou stranu jsem ale omezený na cca 5-10 tisíc let kolem současnosti...
Nebo trochu ano - třeba angular momentum Země jim nejen osciluje, ale neustále stoupá, ale řekl bych, že to je součást nějakého cca 100,000-letého Milankovitch cyklu, a analogicky u ostatních planet, nebo to je kumulace zaokrouhlovacích chyb...?
(v té mojí práci Orbital_Resonance_and_Solar_Cycles.pdf , na Figure 35 na straně 27 dole, a Figure 39 na straně 29, a dál pro ostatní planety...)
Teď ještě jsem tedy zpracoval postupné změny úhlu oběhu planet k té Invariable plane...
V tom programu EphView, jednotlivé series toho grafu mají funkci
deg(VAngle(VAngMomentSum(),VAngMoment(Jup,Ssb)))
Na rozsahu roků -1900 .. +2900 , Jupiter jde z 0.359° na 0.319°, Saturn jde z 0.904° na 0.940°, Uranus jde z 1.023° na 1.029°, Neptune z 0.729° na 0.726° , a EMB z 1.787° na 1.520°
A třeba ten Jupiter, když se vyhladí gaussiánem, tak je vidět, že to jde velmi mírně do oblouku, resp. že zrychluje přibližování k té invariant rovině...
Kdyby to takhle šlo lineárně, tak by Jupiter byl na té rovině za 43,080 let... Jestli tam i po 4 miliardách let ještě není, tak to evidentně lineárně nejde...
Když nad tím přemýšlím ještě víc - NASA/JPL pokud si pamatuji nepočítá s oblateness (zploštěním) tvaru planet, který podle toho článku wiki/Laplace_plane způsobuje tu precesi oběžných rovin, tak vlastně ani nevím, proč jim oscilují (precesují) ? Ještě dle toho článku wiki/Laplace_plane, nebýt oblateness tvaru planety, není žádný důvod, aby byla postupně tlačena k té Invariable plane ...?
 | 
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 