 | P.A.Semi 09.10.2018 09:22 Bydliště: Česká republika
|
| Adam napsal(a): Připojuji jednu ze svých simulací, která je sice pouze ve 2D, ale díky tomu je i mnohem přehlednější,
než kdyby šlo o 3D. Na začátku simulace bylo rozeseto do volného prostoru cca 200 (nehybných) hmotných částic... |
Ohledně videa bych doporučil ho zkrátit (zrychlit)... I když ovšem VLC player umí zrychlené přehrávání, šlo to...
Dělal jsem kdysi podobnou simulaci cca tisíců částic v 3D, třeba s těžkým středem nebo bez, ale vždycky se mi rozutekly pryč, protože se neshlukují (!), a když proletí kolem středu, vystřelí je to pryč (neměl jsem to reálně kalibrované...)
Jenže molekulární oblaky nejsou shluky částic, nebo jich je o mnoho řádů víc...
Když jsem dělal nedávno reálnější simulaci sluneční soustavy (abych ukázal, kde se bere ta precese perihelia Merkura), tak mi ale planety utíkaly pryč, nebo ta precese byla větší než má být, protože je problém, že když čas zaokrouhlíte třeba na minuty, vypočtete všechny síly a pohnete s objekty o celou minutu najednou rovně, tak ale v polovině té přeskočené minuty jsou ty síly mírně jiným směrem, než na jejím začátku, a taky se ty planety nepohybují celou minutu rovně, takže postupně akumulujete tuhle (zaokrouhlovací) chybu... (je jedno, jestli hodinu, minutu, vteřinu... stejně se nepohybují celý ten úsek rovně... Ale když chcete počítat tisíce let simulace, dělení méně než na minuty by trvalo příliš dlouho)
Pokoušel jsem se o Riemann integration a o převedení pozic planet do Chebyshev polynomials (aby se dala určit pozice i v průběhu delšího předpočítaného úseku), ale to jsem zatím programově nezvládl, třeba časem...
Poněkud podezírám NASA/JPL, že při jejich výpočtu planet mají předem dané Keplerovy parametry (sklon roviny, perihelium, vzdálenost) těch planet? (Protože v roce cca 800 skokově pohnuli periheliem Neptunu, vypadá to, že mají tabulku, kde má být, a přeskočil z řádku na řádek skokově...) Nevím jistě... |
|