 | E_man  
20.12.2018 19:47
Bydliště: Kde lišky dávají dobrou noc
|
|  Adam napsal(a): Železo, které je vystavené magnetickému poli, vytváří své vlastní pole. Proto je tam interakce polí a vznikající síla. |
| Píďalka napsal(a): Mohl bys mne nasměrovat na nějaký odkaz, kdy, kde a kým bylo toto tvrzení jakkoliv prakticky prokázáno?
Píďalka. |
Protože s Adamem souhlasím, zkusím ti odpovědět ja.
Důkaz máš v každém střídavém relé. Jeho závit nakrátko brání poklesu indukovaného pole ať bylo způsobeno permanentním magnetem nebo budícím vinutím a zabrání vypnutí střídavého relé při komutaci střídavého proudu..
Právě se tím zabývám a připravuju měření. Permanentní magnet vybudí (indikuje) ve feromagnetickém materiálu magnetické pole. Pokud máme na tom feromagnetickém jádru cívku a nemáme ji zapojenou, pak při přibližování permanentního magnetu je sice v cívce indukováno napětí (notorický známé Faradayové -n*dΦ/dt), ale protože ji neteče proud tak nijak není bráněno vzniku magnetického pole.
Pokud však v okamžiku, kdy je magnetické pole maximální, cívku zkratujeme a rychle odstraníme permanentní magnet z dosahu zkratované cívky, zůstane magnetické pole ve feromagnetickém materiálu "zakonzervované". V případě, že bychom použili cívku ze supravodivého materiálu, zůstane magnetické pole zakonzervované věčně - stane se z toho permanentní magnet. V reálném světě však máme cívku s reálným odporem a magnetické pole ve feromagnetickém materiálu zanikne rovněž s notoricky známou časovou konstantou τ=L/R. I tady je vidět, že v případě nulového odporu jde časová konstanta k nekonečnu. |
|
Podpořte chod fóra 