 | Adam 
21.12.2018 15:51
Bydliště: Praha
|
|  Adam napsal(a): Železo, které je vystavené magnetickému poli, vytváří své vlastní pole. Proto je tam interakce polí a vznikající síla. |
| Píďalka napsal(a): Mohl bys mne nasměrovat na nějaký odkaz, kdy, kde a kým bylo toto tvrzení jakkoliv prakticky prokázáno? |
K tématu vlastních polí látek vystavených cizímu magnetickému poli
Žádný odkaz mě teď nenapadá, ale praktické důkazy jsou všude kolem. Těmi důkazy už je vůbec samo o sobě to, že mezi "generátorem" magnetické pole a látkou existuje silové působení, nebo to, že kdybys měl možnost podrobně zmapovat pole sestavy třeba magnet-látka, našel bys pole magnetu zdeformované (oproti situaci, kdy u magnetu žádný další předmět není).
Tohle všechno se děje právě díky tomu, že (původně nezmagnetovaná) látka vytváří své vlastní pole, jakmile je vystavena poli cizímu.
Tu situaci bohužel nelze mapovat nebo snímat tak, abys viděl obě samostatná pole. Ta pole se pochopitelně slučují a pozorovat pak můžeme už jen výsledné pole, které často vypadá tak, že z jeho tvaru není dobře pochopitelné, že jde o složeninu dvou nebo více polí.
Pokud si vytváříš nějaké vlastní teorie o magnetizmu, nebo čerpáš z nějakých alternativních, je možné,
že tohle pro Tebe nebude přijatelné a budeš mi to sporovat. Já se pak případného dohadování dopředu vzdám, protože vycházím z fyzikální podstaty magnetizmu, která je kupodivu v tomto velice spolehlivá. Takže se této věci pokusím věnovat pouze v tomto příspěvku, ale zato co nejlépe jak to půjde.
Nakonec, na jeden důkaz jsem narazil při vlastních výpočtech týkajících se magnetizmu. Zkoumal jsem kdysi dávno záležitosti tvarování pole pomocí materiálů vložených do pole magnetu a když jsem se pokoušel vytváření tohoto vlastního pole vložené látky nezapočítat nebo nějak obejít, vycházely úplné nesmysly
a nebylo možné se nikam pohnout. Jakmile jsem to započítal, výsledné pole se dalo vypočítat nebo vysimulovat a vypadalo přesně tak, jak říká praxe třeba pomocí pilin, magnetických fólií, měřáků atd.
Je velká chyba akademiků, že si neuvědomují, že by pomocí té mnou uváděné podstaty měli podstatně více vysvětlovat základy magnetizmu. Většinou všude čtu takové kydy, že ,,paramagnetika magnetické pole mírně zesilují a diamagnetika zeslabují." To je tak nešťastné a matoucí. To už se jaksi zkresleně pojednává o pozorovaném výsledku a nikoliv o jeho příčině. Samotného mě to kdysi dávno mátlo. Dnes, po mnoha letech dřiny a skutečně odborné práci v oblasti fyziky magnetizmu (s velkou dávkou matematiky), už je to o něčem jiném. Možná, že tato podstata není ani moc dobře vysvětlována kvůli tomu, že nejde moc dobře nakreslit. Třeba dvojice magnet-železo.
Buď jde nakreslit takové pojetí, že:
- budeš vidět obě samostatná pole (pole magnetu a pole železa), ale neuvidíš výsledek (neuvidíš výsledné sloučené pole a náznaky působících sil),
nebo:
- budeš mít obrázek výsledného pole (velmi hodně používané), uvidíš náznaky silového působení atd.,
ale nebude tam vidět podstata, že takové pole vzniklo ze dvou nebo více polí samostatných a v tomto případě z pole magnetu a pole železa, které se vybudilo díky zmagnetování železa od magnetu
Vlastně, třeba v případě odpuzování dvou magnetů to ještě docela vidět je. Tam se ta pole jen jaksi "stlačují". Jsou dobře vidět původní obě pole a tím vzájemným stlačováním si člověk umí dobře představit i silové působení. Ale co v případě dvou přitahujících se magnetů? Tam, kde se jejich pole nejvýrazněji setkává, tam se slučují takovým způsobem, že už si to málokdo dokáže spojit s tím, že podstatou jsou dvě původní samostatná pole (viz obrázek níže). Výsledné pole má ale skutečně vždy tvar podle toho, jaký tvar a jakou orientaci(!) měly čáry samostatných polí.
Na závěr mě napadá jeden praktický příklad toho, že si látka vystavená magnetickému poli generuje své vlastní pole. Zatímco železo coby feromagnetikum vytváří silné a podobně orientované pole jako jeho blízký magnet, což vede k výslednému poli s čarami prodlouženými skrz železo a ke vzniku přítažných sil, oproti tomu v diamagnetických materiálech vzniká pole opačně orientované, což vede k odpudivým silám.
U běžných diamagnetik to můžeme vnímat třeba jen jako slaboučká levitace vizmutového (bismutového) střípku nad magnetem, nebo u silných diamagnetik (supravodiče) to můžeme pozorovat viditelněji.
Ať diamagnetický materiál natočíš v cizím magnetickém poli jakkoli, neotočí se a nepřicucne se Ti nakonec k magnetu. Schopnost jeho materiálu je vytvářet své vlastní magnetické pole, které je vždy opačné oproti tomu, kterému je ten materiál vystaven. U diamagnetických materiálů je tedy ta podstata, o které se tu bavíme, prakticky vidět asi o něco lépe než u železa.
 | 
Sloučení dvou původně samostatných polí magnetů v přítahu
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 