 | Václav 
25.02.2019 06:57
Bydliště: Mělník
|
| NEBEZPEČNÉ MÝTY SPOJENÉ S OČKOVÁNÍM
Většina lékařů zaníceně věří,
že očkování je jeden z největších úspěchů v historií lékařství.
A že právě díky jemu došlo k vymýcení
mnoha smrtelných infekčních onemocnění.
Tato slepá víra dodává zdravotníkům odvahu stále více očkovat.
A bojovat nejen proti "velkým strašákům", třeba dětské obrně,
ale i proti celoživotní imunitu navozujícím dětským nemocem.
Např. proti spalničkám, příušnicím a planým neštovicím.
Většina povinných vakcín je do organismu dětí (v ČR)
vpravena v prvních dvou letech života.
http://www.vakcinace.eu/ockovani-v-cr
V době, kdy o ucelenosti hematoencefalické bariéry
nelze vůbec hovořit.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hematoencefalická_bariéra
Jádrem zvrácené logiky skrývající se za očkováním
je teorie skupinové imunity.
Tedy jestliže bude proti určité nemoci očkován dostatek lidí,
tak tato nakonec vymizí.
Základem takového uvažování je despotický přístup :
domnělé odstranění choroby je považováno
za důležitější než ochrana zdraví dítěte,
které může být očkovací látkou poškozeno.
Zákonem dané právo rodiče svobodně se rozhodnout,
co je pro jeho dítě vhodné a co už ne, je povinnou vakcinací popřeno.
Rozhodnete-li se své dítě neočkovat,
budete považování nejen za nezodpovědné rodiče,
ale i za nezodpovědného občana státu.
Očkování je necitlivý a velice nedokonalý nástroj.
Vakcíny nepřinášejí slibovanou podporu imunity,
nýbrž pravý opak.
Princip očkování vychází z předpokladu,
že vstříknete-li jedinci živé, oslabené nebo mrtvé viry,
"ošidíte" tak organismus, a ten začne produkovat protilátky
proti určité nemoci.
Jak to dělá v případě, kdy nemoc získá přirozeným způsobem.
Medicína ale v podstatě neví,
jestli účinek očkovací látky vůbec nějaký čas přetrvává.
Vše, co mohou běžné vědecké studie dokázat
(protože jsou prováděny pouze krátkou dobu),
je to, že vakcíny způsobují tvorbu protilátek v krvi.
Po očkování dojde pouze k tomu,
že vakcína nabudí nad měřitelnou mez
protilátky proti jednotlivému infekčnímu onemocnění.
Bohužel - pouhé zvýšení hladiny protilátek
nemá nic společného s ochranou jedince před nemocí ...
http://www.celostnimedicina.cz/vliv-ockovani-na-imunitu-a-nervovy-system-pokracovani.htm
Přítomnost protilátek v krvi totiž není jedinou cestou,
kterou organismus rozpoznává infekci a brání se chorobě.
Velký počet lidí, kteří prodělali např. záškrt,
nikdy proti této nemoci netvoří protilátky.
Protilátky proti spalničkám se našly v krvi pouze
u jednoho ze sedmi očkovaných dětí, které pak tuto nemoc prodělaly
- protilátky netvořily ani po infekci, ani po nemoci samé.
Veřejná laboratoř v Londýně zjistila,
že čtvrtina dárců krve ve věku 20 - 29 let
měla nedostatečnou imunitu proti záškrtu.
Přestože většina z nich byla jako dítě očkována..
Tento poměr se ve věkové skupině dárců od 50 do 59 let zdvojnásobil.
Mýtus č.1 :
ÚSPĚCH OČKOVÁNÍ
Úspěch očkování je ve skutečnosti pouze domnělý.
Jak se zlepšují zdravotnická opatření,
hygiena, kvalita bytové výstavby,
sociální podmínky, výživa atd.,
tak se radikálně snižuje počet případů výskytu infekčních chorob.
Ale protože nebylo zastaveno očkování, stojí si medicína za tím,
že očkovací látky jsou pro vymýcení těchto nemocí
jediným významným činitelem.
Uvedeme příklad :
Při epidemii pravých neštovic v r.1892 se město Leicester
spolehlo jen na vylepšená hygienická opatření a karanténu.
Zaznamenalo potom jen 19 případů a 1 úmrtí na 100.000 obyvatel.
Ve srovnání s městem Warrington, kde bylo 6x tolik případů
a 11x větší úmrtnost, než v Leicesteru.
Přestože ve Warringtonu bylo očkováno 99% populace ...
Také zkušenost ze Sierra Leone svědčí o tom,
že za likvidací pravých neštovic nestojí zodpovědné očkování.
Na konci šedesátých let měla Sierra Leone
nejvyšší výskyt pravých neštovic na světě.
V lednu 1968 začala v zemi kampaň za eradikaci
(fytopatologické opatření ke zničení
choroboplodného organismu s jeho rostlinným hostitelem).
Tři ze čtyř případu byly zvládnuty včasným určením správné diagnózy
a izolací postižených lidí - bez jakéhokoliv očkování.
O patnáct měsíců později zaznamenala tato oblast
poslední případ pravých neštovic.
Na vakcínu proti dětské obrně každá vláda pyšně poukazuje
jako na definitivní důkaz, že se hromadné očkovací programy osvědčují.
Nicméně doktor Bernard Greenberg, vedoucí katedry biostatiky
na škole veřejného zdraví University of North Carolina se netají tím,
že po zavedení očkování případů dětské obrny přibylo.
V letech 1957 a 1958 o 50%, mezi léty 1958 a 1959 byl přírůstek již 80% !
V pěti státech Nové Anglie se počet případů dětské obrny
v létech 1954 a 1955 zhruba zdvojnásobil poté, co bylo zavedeno očkování.
Uprostřed paniky kolem obrny v padesátých létech,
kdy se vyvíjel tlak na nalezení nějakého zázračného řešení,
byly však statistiky manipulovány tak, aby vznikl opačný dojem.
Jednou z takových cest bylo
pojmenování staré nemoci novým jménem.
Místo obrny to byla "virová neboli aseptická meningitis" nebo "cocksackie virus".
Mnoha očkovacím programům se přičítají zásluhy na procesu,
který je přirozenou vlastnosti průběhu chorob
- rozšířit se a stáhnout se.
Nejenže se vědě nepodařilo potlačit dětskou obrnu a tuberkulózu,
ale obě nemoci dokonce před mnoha lety opět nabraly dech
a nyní prožívají svůj návrat - tuberkulóza v mnoha západních zemích,
dětská obrna v četných oblastech Kanady
a záškrt v Rusku a na Východě.
Mýtus č.2 :
CHOROBY PROTI KTERÝM SE OČKUJE JSOU SMRTELNÉ
Většina nemocí, proti kterým se dnes očkuje,
zdravě živené děti s dobrým imunitním systémem
na životě neohrožuje.
Ani dětská obrna není ten "smrtelně nebezpečný hromadný vrah",
který se z této choroby vždy dělal.
Ve skutečnosti je většina případů dětské obrny zcela běžnou infekcí.
Mýtus č.3 :
VAKCÍNY VÁS BUDOU CHRÁNIT PŘED CHOROBAMI
Slabinou tohoto tvrzení je předpoklad,
že vakcíny skutečně zabírají.
Podívejme se např. na černý kašel.
Většina studií jednoznačně prokazuje, že nemoc postihuje zvláště děti,
kterým skončilo přeočkování trojitou vakcínou.
Ani u nejmenších děti, nebyla prokázána
žádná ochrana získaná očkováním.
To samé platí i pro tetanus a záškrt.
Američany financovaný přehled o vakcíně dokonce vedl k závěru,
že očkovací látka proti záškrtu "není tak účinným prostředkem,
jak bychom mohli očekávat".
A co se týče tetanu, tak americký poradní sbor,
který posuzuje očkovací látky upozornil, že kvalita vakcíny
"významně kolísá preparát od preparátu".
U dětské obrny živá vakcína nenaplnila naděje do ní vkládané.
V případě vlastního onemocnění žije virus obrny ve střevech
a nezpůsobuje nic víc, než běžnou infekci.
Problémy nastávají tehdy, když začne cestovat do krevního oběhu
a dostane se do nervového systému, kde se může stát příčinou ochrnutí.
Očkovací látka proti dětské obrně selhává - současné
epidemie obrny se vyskytují více u očkovaných
než neočkovaných populací.
Mýtus č.4 :
VEDLEJŠÍ ÚČINKY VAKCÍN JSOU VZÁCNÉ A VĚTŠINOU MÍRNÉ
Stejně jako neexistuje nic takového jako bezpečný lék,
neexistuje ani bezpečná očkovací látka.
Do jaké míry nám mohou jednotlivé vakcíny uškodit ?
Dosud nejvýznamnější a nejrozsáhlejší studie o očkování,
provedená Střediskem pro kontrolu a prevenci chorob
(CDC - nejvyšší americký vládní orgán pro infekční nemoci),
byla tiše předána hrstce vědců bez jakékoli publicity či uvolnění pro tisk.
Na schůzi poradní komise pro očkování dětí ve Washingtonu 9. září 1994.
CDC uvedla 34 závažných vedlejších účinků očkování.
V celé škále od astmatu, postižení krve,
infekčních chorob a diabetu až po neurologická poškození
včetně meningitidy, dětské obrny a ztráty sluchu.
Záchvaty, křeče a mdloby, které následují po vakcinaci proti spalničkám a černému kašli,
jsou jíž jedním z nejběžnějších onemocnění dětského věku
a odhadem postihují jedno z 20 dětí neboli 5%.
O vakcíně proti černému kašli je už dlouho známo,
že je zcela jasně nebezpečná.
Ze všech nežádoucích reakcí na očkování, které se nyní hlásí
Americkému systému hlášení nepříznivých událostí spojených s očkováním,
je převážná většina z nich způsobená právě touto vakcínou.
Tento systém byl ustanoven Nařízením o náhradách škod vzniklých očkováním,
americkým zákonem, kterým se stvrzuje, že očkování má i vedlejší účinky,
a pomocí kterého byl zorganizován systém,
jenž poskytuje odškodné obětem vakcinace.
Zní to možná neuvěřitelně, ale bezpečnost látky
proti černému kašli nebyla nikdy náležitě dokázána.
Přesto byla tato vakcína podána miliónům miminek.
V důsledku mnoha světových studií, které dokazují totéž,
vyřadilo Švédsko, Německo a Japonsko tuto očkovací látku
ze svých řádných očkovacích schémat.
Závěr studie o poškození očkováním proti tetanu :
Vakcína proti tetanu může způsobovat vysokou horečku,
záchvaty křečí, bolesti, poškození nervů, smrtelný anafylaktický šok,
degeneraci nervového systému a syndrom Guillain-Barre
(akutní zánětlivé postižení nervů, jehož důsledkem
je ochrnutí končetin a poruch smyslů).
Dalším problémem této tzv. "bezpečné" vakcíny
je encefalitis a poškození vnitřního ucha.
Ani vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám
nejsou bezpečné - vznikají neurologické komplikace,
záchvaty křečí, nebezpečí encefalitidy, horečky, bolest očí,
únavový syndrom a další.
Po aplikaci vakcíny proti dětské obrně
se naočkovaný virus může geneticky adaptovat ve střevě.
Změní svou virulentní formu a způsobí paralytický typ dětské obrny.
A to jak u svých příjemců, tak i u těch
se kterými přišel očkovaný v poslední době do styku.
V současnosti jsou v Británii a ve Spojených státech
případy dětské obrny způsobeny jedině očkovací látkou.
A to zejména u tzv. kontaktů - prarodičů, rodičů nebo sourozenců,
kteří jsou nějakým způsobem k dětské obrně vnímaví.
Kromě konkrétních nebezpečí,
která s sebou nese aplikace jednotlivých očkovacích látek,
je tu nejnověji odhalená potíž -
vakcíny přinášejí nová onemocnění.
Necháte-li se naočkovat oslabeným nebo usmrceným virem,
může to způsobit vývoj virového "mutanta"
nebo celkově podnítit jeho rozmnožení v populaci.
Tři procenta novorozenců, kteří se narodí matkám
jež byly očkovány proti hepatitidě typu B,
onemocní pozměněnou formou této infekční žloutenky.
Mutované viry se často nedají zjistit při vyšetření dárců krve.
Nová forma hepatitidy se tak může přenášet darovanou krví.
Tyto viry mohou nakazit i jedince, kteří jsou očkováni.
Vymýcení jednoho virového kmene
může podnítit rozmnožování jiných jeho forem.
To se stalo s vakcínou proti meningitidě Hib.
Další závažná skutečnost - injekce jakéhokoliv druhu
(včetně očkování) může zvýšit riziko vzniku dětské obrny.
H.V.Wyat z katedry veřejného zdravotnictví University of Leads
byl jeden z prvních, který se zabýval podivnou
souvislostí mezi jakýmikoli vícečetnými injekcemi,
které se podávají malým dětem, především penicilinu,
a nástupem dětské obrny.
Riziko může být kumulativní - vícečetné injekce
mohou po čase zvýšit nebezpečí, že dítě někdy v budoucnu dostane obrnu.
Wyatova tvrzení poskytují látku k zamyšlení
o původu velkých epidemií v minulém století,
kterým mohlo napomoci zavedení očkování a injekcí penicilinu.
Očkovací látky, zejména proti spalničkám a tuberkulóze,
jsou též spojovány se současnou epidemií myalgické encefalomyelitidy (ME),
známé jako únavový syndrom - především u dětí.
Průzkum lékařské literatury poskytuje zdrcující důkazy o tom,
že spousta vakcinačních programů nás nechává v daleko horším stavu,
než jsme byli před očkováním.
Po 30 letech užívání způsobila spalničková vakcína
úděsné změny průběhu choroby.
Proměnila ji v chorobu dospělých a těch nejmenších děti.
Ponechala nás bez dostatečné imunity,
kterou bychom mohli předávat svým dětem.
Navíc nám nyní zůstal značný počet dětí poškozených očkovací látkou.
A to netušíme, co je nám ve skutečnosti skryto.
Generace dětí s nedostatečnou imunitou mohou vyrůst v dospělé,
kteří nemají placentární protilátky jež by předali svým dětem.
Ty pak mohou dostat spalničky v kojenecké věku,
kdy by měly být normálně chráněny matčinými protilátkami.
Hladiny protilátek jsou u mladých žen, které už byly očkovány,
nižší než u žen starších.
Místo očkování pro děti, u kterých je riziko závažného průběhu spalniček,
jsou vhodná méně drastická opatření, než je očkování
- např. podávání vitaminu A.
Navíc vitamin A poskytuje ochranu
i proti vírům příbuzným víru dětské obrny.
Vůbec nejlepší ochranou pro dítě
je však co nejdelší doba kojení .
Díky Bohu se už dnes, po několika desetiletích potlačování důležitosti kojení,
zase mladým matkám doporučuje své dítě kojit tak dlouho, jak jen to lze.
Kromě toho můžete své dítě ochránit před mnoha dětskými nemocemi
plnohodnotnou stravou.
Plnohodnotnou stravou se rozumí strava "živá" -
tedy to, co připravíte z čerstvých surovin.
Žádné denaturované přesnídávky, hotové kašičky, smetanové krémíčky,
nic z bílé mouky, žádný cukr a žádné kravské mléko.
Taková strava sice ušetří matce čas,
ale nenávratně zničí zdraví a imunitní systém dítěte.
Proč jsou v Číně epidemie spalniček
při 99% proočkovanosti ?
Ohledně vakcinace má Čína jednu z nejochotnějších populací na světě
a očkování proti spalničkám navíc patří k povinným.
Proč tedy právě zde, jen v letech 2009 až 2012,
vypuklo 700 spalničkových epidemií ?
Je naprosto zjevné, že spalničkové vakcíny jsou neúčinné.
Nedávný rozbor publikovaný v PloS pod titulkem
„Potíže s eliminací spalniček a kontrolou nad zarděnkami a příušnicemi :
průřezová studie především spalničkové a zarděnkové vakcinace
a následně očkování proti osypkám, přiušnicím a a zarděnkám“
vynesl na světlo do očí bijící neúčinnost obou spalničkových vakcín,
measlesrubella l(MR) a measles-mumps-rubella (MMR).
Která je v příkrém rozporu se všemi široce proklamovanými sliby
ohledně prevence epidemiím. [1]
Podle studie bylo v provincii Čefiang ohlášeno pokrytí vakcínami
proti spalničkám a zarděnkám (MR) či kombinací MMR větší než 99,0%.
Hromadný výskyt spalniček, příušnic a zarděnek
však zůstal stejně vysoký, jako předchozích obdobích.
Čínské statistiky hovoří jasnou řečí
- povinná vakcinace nechrání.
Če-fiang, provincie na východním pobřeží Čínské lidové republiky,
je domovem 55 miliónů obyvatel.
Všechny děti zde dostaly povinnou první dávku MR v 8 měsících
a následně dávku vakcíny MMR v 18-24 měsících věku.
Výzkumníci v čerstvé studii analyzovali podskupinu 1015 obyvatel Če-fiang
a zjistili, že při nedávných epidemiích spalniček bylo 93,6% lidí
na spalničkové protilátky seropozitivní.
Jinými slovy - v jejich krevním séru
byly očkovací látkou indukované ochranné protilátky oproti spalničkám,
a to ve větším množství, než je požadováno k docílení takzvané „skupinové odolnosti",
hranice 88%-92% často prohlašované za řešení,
které infekční onemocnění úplně uhasí. [2]
Navzdory této teoretické „super ochraně“
se spalničky přesto projevily u 8,6% osob.
Další nedávný průzkum, publikovaný ve vysoce autoritativním bulletinu
Světové zdravotnické organicaze, si vzal pod lupu
nedávné výskyty spalniček po celé Číně.
Vyšlo najevo, že v zemi bylo v letech 2009-2012 zaznamenáno
707 epidemií spalniček, s příkře stoupající tendencí v roce 2013 :
"26 443 případů spalniček ohlášených v prvních 10 měsících 2013
- to je 3x více než za celý rok 2012.“
Ještě podivnější je to vzhledem k tomu, že od roku 2009
„…první dávku vakcíny obsahující spalničkové viry
dostalo více než 90% cílové populace“.
Člověk by očekával, že výskyt spalniček
bude s přibývající proočkovaností výrazně klesat.
Vakcíny zjevně nejsou tak účinné, jak proklamovali,
včetně koncepce skupinové imunity -
což odhalily a doslova rozdrtily jasné epidemiologické důkazy.
Selhání očkováním vybuzených protilátek
v ochraně před „zbytečným onemocněním“ může mít smysl,
vezmeme-li v úvahu, že nedávno byla zpochybněna sama podstata
vakcínové imunologie - teorie protilátek, založená na účinností vakcín.
Vstříknutí aluminia a jiných vysoce imunotoxických pomocných
látek do těla za účelem stimulace zvýšené tvorby protilátek
samo o sobě nezaručuje jejich vztah k antigenu, proti němuž,
jak se předpokládá, bude očkovaného chránit.
Naopak.
Je to totéž, jako tvrdit, že zlepšíme celkový zdravotní stav včelína tím,
že budeme kopat do úlu, abychom jejich zneklidněné obyvatele rozzlobili
a donutili vbodnout žihadlo (a následně zemřít) do toho, co je nejblíž.
Záměr WHO vymýtit spalničky v Číně povinnou vakcinací žalostně selhal.
http://www.globalresearch.ca/why-is-china-having-measles-outbreaks-when-99-are-vaccinated/5404067
[1]
Zhifang Wang, Rui Yan, Hanqing He, Qian Li,
Guohua Chen, Shengxu Yang, Enfu Chan.
Difficulties in eliminating measles and controlling rubella and mumps:
a cross-sectional study of a first measles and rubella vaccination
and a second measles, mumps, and rubella vaccination.
PLoS One. 2014 ;9(2):e89361. Epub 2014 Feb 20. PMID: 24586717
http://www.greenmedinfo.com/article/difficulties-eliminating-measles-and-controlling-rubella-and-mumps-99-measles
http://www.greenmedinfo.com/blog/why-china-having-measles-outbreaks-when-99-are-vaccinated-2
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3930734/
[2]
Vaccination and herd immunity to infectious diseases.
Anderson RM, May RM Nature.
1985 Nov 28-Dec 4; 318(6044):323-9.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/3906406/ |
|
Podpořte chod fóra 