 | Adam 11.11.2019 10:20 Bydliště: Praha
|
| milda napsal(a): ... jak jsme jako študáci běhali po městě s nivelákem a už tehdy jsme měřili poměrně přesně vodo-roviny. ... ... Pak by neměl být velký problém změřit rovinu třeba z protější stráně..? ... |
Ono to zní krásně jednoduše - on by se samozřejmě nějaký laserový paprsek z neanomálního místa podle vodováhy poslat dal, ale odtud je k reálnému měření bohužel ještě dost velký kus cesty a ta cesta stojí docela za vyližpr*el.
Jelikož se zdá, že třeba na Kačerově je anomálie velká minimálně 1,4 km (a možná i mnohem víc, jen to nebylo jak zjistit), chtělo by to skutečně třeba ten laser poslat ze vzdálenosti alespoň 3 km, nebo raději 5 km.
Ale jaká je realita/praxe?
1) Lasery obvykle vyzařují paprsek trochu šejdrem. To "trochu" se na větších vzdálenostech obrovsky projeví, takže nejdřív se pro každý konkrétní laser musí udělat (někde na nějakém větším prostranství) kontrolní měření úhlových odchylek mezi paprskem a rovinou, která bude sloužit pro nastavování dle vodováhy.
Ok, "jen trochu" další práce, ale to by se snad nějak zvládlo.
2) Jsme velmi důrazně limitováni terénem. Nejen, aby vůbec byl nějaký kopec naproti, ale také, aby z toho kopce byl alespoň někde dobrý výhled směrem k anomálii a aby se tam vůbec dalo udělat stanoviště pro laser. A to všechno s tím, že nebudeme vyžadovat přesně stejnou nadmořskou výšku stanoviště jako je nadmořská výška v místě plánovaného měření uvnitř anomálie. (Naše umělá rovina ve skutečnosti nebude přímo rovnoběžnou rovinou země, ale my budeme znát její "záměrný" sklon)
3) Laserový paprsek diverguje (rozšiřuje se) a hodně znát je to třeba už na 100 metrech vzdálenosti.
Když dopadne na stínítko, místo krásného malého bodu je to velký světelný "flek".
No a na několikakilometrové vzdálenosti je to samozřejmě ještě daleko horší, a to často i u kvalitnějších laserů. Na to navazuje úvaha, jak dobře bude v praxi realizovatelné tento paprsek třeba pomocí nějakých štěrbin a stínítek "zachytit" a srovnat podle něj umělou zemskou rovinu v oblasti anomálie.
4) A když říkáme - rovinu - může nám docvaknout, že ani po té jen teoretické stránce nebude stačit, když to bude jeden obyčejný paprsek... Budeme potřebovat buďto dva paprsky, nebo poslat jeden skrz nějakou velmi úzkou štěrbinu a rozptýlit ho do stran. Ať už tak nebo tak, musíme si tu umělou rovinu vyslat laserem nejen jako osu, ale ve dvou osách - jako rovinu. A opět tohle pak v místě anomálie odchytávat v podobě velikánskách rozmázlých světelných skvrn... Které se budou navíc pravděpodobně hodně splývat.
Už zase vidím všechny svaté, a to jsem na ně ani nechtěl věřit...
5) Zařízení pro vysílání laseru musí mít nějakou pevnou (zřejmě kovovou) platformu, která bude spojovat pouzdro laserové diody s ploškou, na které se bude nastavovat poloha dle vodováhy. No a nasměrování laserového paprsku směrem k anomálii nebude možné dělat jen tak ručně, ale pomocí nějakého velmi jemného mechanizmu, navíc dvouosého... Protože nastavovat to i nějakou nejšikovnější rukou jen na stativu znamená, že se budeme při trefování tak vzdáleného kýženého místa cukat o deset metrů vlevo, vpravo, nahoru, dolů...
6) Na neanomálím kopci jsme vše nastavili, utřeli jsme pot z čela a jdeme se pokusit zachytit
paprsek / paprsky do místa anomálie. A když tam přijdeme, zjistíme, že paprsek na námi přesně vybrané místo již nesvítí - teď najednou svítí v úrovni zhruba o metr víc vysoko, nad našimi hlavami, kam ani nedosáhneme. Jak to? To proto, že jedna z nožiček stativu s laserem se postupně propadla třeba jen 1 mm víc do půdy a na několika kilometrech vzdálenosti se to projeví přecijen o něco víc...
V hlavě se snažím zkoncipovat jiné metody, které by nemusely být tak těžkopádné nebo nereálné, ale už nějakou dobu je mi jasné, že pro plnohodnotné zkoumání takových anomálií neexistuje žádná brilantní metoda. Teď uvidím, jaká bude praxe s těmi "výškometry", abych pro veřejnost alespoň spolehlivě potvrdil, že se na základě nějakého korektního měření nejedná o optické klamy. To je taková "první" meta.
A pak se uvidí, co dál... |
|