 | Adam 
22.01.2020 00:13
Bydliště: Praha
|
| Míchání barev - aditivní vs. subtraktivní - RGB vs. CMYK
Jaká barva vznikne, když smícháme třeba žlutou a modrou?
Leckdo by vykřikl: ,,Zelená!"
Může být, ale je to přeci jen o něco složitější.
V tuto chvíli totiž stále ještě není jasné, jak přesně bude výsledná zelená barva vypadat. Jaký bude mít odstín a jak moc bude světlá nebo tmavá.
Čím se to řídí?
Existují dva způsoby, jak barvy slučovat: aditivní a subtraktivní
Nechat přes sebe svítit dvěma nebo více různě barevnými světly, tam platí, že čím více světel je použito,
tím je nějaký povrch více osvětlen a barvy se tedy slučují do světlejší výsledné barvy. Při použití všech barev prosvícených přes sebe získáváme v tomto případě bílé světlo. Jde o typický příklad aditivního způsobu slučování barev. Dá se to dobře ukázat i na téměř bílém slunečním světle, které je ve skutečnosti sloučeninou všech barev duhy.
Druhý způsob slučování - subtraktivní - vykazuje opačný efekt. Čím více barev slučujeme (nebo čím výraznější barvy slučujeme), tím je výsledek tmavší. Toto je typické třeba pro míchání barev při malování,
a to ať už při malování stěn interiéru, nebo při malování fixou, vodovými barvami, pomocí temper nebo jinak. Použití všech barev vede k černému výsledku.
S aditivním a subtraktivním způsobem slučování souvisí i to, že jsme dnes obklopeni dvěma (navzájem "inverzními") barevnými modely: RGB a CMYK. Jedná se o sady základních barev, kterých je využito k namíchání všech ostatních barev a jejich odstínů prakticky dle libosti.
Základní barevnou sadu RGB (červená, zelená, modrá) můžeme znát už od prvních barevných televizorů. Jedná se o sadu sytých (plných) barev a její využití se nabízí všude tam, kde barvu vyjadřujeme skrze vyzařované světlo, což současně znamená také aditivní způsob míchání. Potřebujme-li tmavší odstíny, lze toho snadno dosáhnout tím, že jednotlivé barvy R, G, B necháme zářit jen slabě. Pokud potřebujeme naopak světlejší odstíny, pak aditivní - "světelné" - slučování nám je snadno zajistí tak, že jednotlivé barvy necháme zářit výrazně.
Při nanášení barev - ať už při malování, nebo třeba při tisku na tiskárně - by byl barevný model RGB nedostačující, protože sytost (plnost) červené, zelené a modré barvy by umožňovala vytvářet pouze tmavé odstíny. Obrazně řečeno, malíř(ka) by musela k RGB přidat ještě bílou barvu. A v případě tisku na tiskárně bychom byli v koncích úplně. Proto byl třeba pro tiskárny zaveden barevný model CMYK, který je ohledně míchání barev jaksi inverzní k RGB a využívá tří "jemných" barevných odstínů (Cyan - azurová,
Magenta - purpurová, Yellow - žlutá) a přídavnou černou barvu (blacK / Key), pomocí které se dobře dotáhnou všechny tmavé odstíny. Míchání takových barev, které nejsou ve formě světla, ale jde o nanášení nějaké barevné "hmoty"/kapaliny, je řízeno subtraktivním slučováním, takže jemné (světlé, nepříliš výrazné) základní barvy C, M, Y, navíc ještě dle potřeby posílené černou barvou K, mohou při tisku zajistit jak světlejší libovolné odstíny tak i ty tmavší.
 | 
Míchání barev - aditivní vs. subtraktivní - RGB vs. CMYK
(Dostupné jen pro přihlášené uživatele fóra)
Obrázky není povoleno jakkoli šířit bez souhlasu jejich autora, a to ani v jakékoli upravené formě
|
|
|
Podpořte chod fóra 