 | Poota 
13.09.2015 17:59
Bydliště: Praha
|
| Zatím jsme se dostali k tomu, že v Informačním Poli máme každý vyhrazen určitý prostor pro svoje vlastní záznamy, takže provoz se zde silně podobá provozu v počítačové síti. Kromě podobností jsou zde ovšem také značné rozdíly. Pokusím se nebýt příliš rozvláčný. Veškerý provoz v Informačním Poli řídí fenomén, který se v Silvově metodě nazývá Vyšší Inteligence. Ta se především stará o to, aby měl každý naprosto neomezený přístup pouze ke svým záznamům. V této síti se ovšem nepřihlašujeme a neexistují zde žádná hesla - Vyšší Inteligence totiž každého osobně "zná" a "ví" o něm naprosto všechno, včetně jeho nejtajnějších momentálních myšlenek a úmyslů. V Informačním Poli je zaznamenáno naprosto vše, každičká myšlenka i sebemenší hnutí, k nimž došlo od samého Počátku. Pokud se to někomu zdá příliš rozsáhlé, může si představit, že jsou zde současně uloženy informace o všem, co se v budoucnu stane - to ovšem pouze jako podmnožina toho, co všechno by se stát mohlo.
To všechno zvládá Vyšší Inteligence lehce a s přehledem, dokonce se každému z nás dokáže plně a soustředěně věnovat. Přístup k naprosto všem informacím znamená, že Vyšší Inteligence je vševědoucí, a díky možnosti s těmito informacemi manipulovat, je i všemohoucí. Protože by to mohlo snadno svádět ke ztotožňování Vyšší Inteligence s Bohem, uvedu to raději ihned na pravou míru. To, čemu se říká Bůh, je cosi ještě nad Vyšší Inteligencí, neboli mnohem dokonalejší. Takže převedeno do křesťanské terminologie, Vyšší Inteligence odpovídá přibližně vrstvě svatých. Na ty se křesťané obracejí se svými prosbami, nejlépe na toho svatého, který se stará o příslušný "rezort".
V běžném životě vstupujeme do Informačního Pole tak, že o tom vlastně ani nevíme, a veškerý provoz probíhá zcela automaticky. To by mohlo vzbudit mylný pocit, že Vyšší Inteligence má pouze roli správce sítě, který se stará jen o to, aby naše spojení proběhlo správně a podle pravidel, a pokud se tak stane, že o nás ztrácí zájem. Opak je pravdou! Sleduje nás nepřetržitě a velice pečlivě, a neustále nás v některých našich snahách podporuje a v jiných brzdí. Obecně se dá říci, že napomáhá všemu dobrému a potlačuje vše špatné. Kritériem je pro ni zlepšení současného stavu bez vytvoření problému. Současně s námi neustále komunikuje a snaží se nám pomáhat, na což většina z nás ke své vlastní škodě vůbec nedbá.
Aby byl mechanizmus této komunikace jasnější, uvedu příklad. Dejme tomu, že se o něčem potřebujeme domluvit s někým, kdo nám kdysi dal svoje telefonní číslo. Zavoláme mu, ale telefonní číslo bylo zrušeno, protože když má celá rodina mobilní telefony, je zbytečné platit ještě pevnou linku. Další den jdeme na autobus, kterým běžně jezdíme do práce. Zrovna přijíždí, kdybychom jen trochu přichvátli, tak bychom jej pohodlně stihli. Jenže se nám nějak nechce tím autobusem jet, takže ho necháme ujet a jdeme o kus dál na tramvaj, kterou se také můžeme dostat do práce. Přestoupíme na další tramvaj a přitom se trochu divíme, proč lezeme do druhého vozu, když bychom to měli blíž z prvního. A v tom druhém voze je čirou náhodou právě ten člověk, kterého jsme včera sháněli. Domluvíme vše potřebné a z další řeči se dozvíme, že by mu ta tramvaj ujela, ale řidič na něj chvíli počkal. Takže to hodnotíme tak, že jsme měli "štěstí", že jsme se takhle "náhodou" potkali, zrovna když to bylo potřeba.
Nic není náhodou, náhoda neexistuje! To, čemu se říká náhoda, je ve skutečnosti většinou práce Vyšší Inteligence. Zrovna tak neexistuje štěstí nebo smůla. To, čemu se v daném příkladu říká štěstí, je pouze akceptování jistých momentálních nápadů nebo vnuknutí. Vyšší Inteligence nás směrovala na tramvaj. Kdybychom si racionálně zdůvodnili, že je lepší jet autobusem a doběhli ho, neměl by zřejmě řidič druhé tramvaje chuť počkat na našeho známého. Také kdybychom racionálně přestoupili do prvního vozu, měli bychom "smůlu", což bychom se ani nedozvěděli. Jak je na příkladu jasně vidět, štěstí mají ti, kdo dokážou, třeba nevědomky, naslouchat leckdy iracionálním popudům, kterými se jim snaží pomáhat Vyšší Inteligence. Smolaři jsou pak ti, kteří jednají rozumně a zavrhují "hloupé" nápady, případně ti, kteří ty "hloupé" nápady z nějakého důvodu vůbec nedostávají.
Při běžném nevědomém přístupu do Informačního Pole probíhá komunikace v reálném čase, tedy v přítomnosti. Ovšem v Informačním Poli neexistuje čas tak, jak ho běžně známe. Informace jsou přístupné v současnosti, přičemž čas se projevuje vektorově podobný časové ose. Díky tomu je možné se při vědomém přístupu pohybovat v čase od minulosti až do přítomnosti celkem bez většího omezení. Čerpání informací z budoucnosti podléhá naopak velice striktnímu režimu různých omezení, z nichž pouze některá lze za jistých okolností částečně obejít.
Další výhodou vědomého přístupu je možnost komunikace s cizími záznamy. Se svými vlastními záznamy si můžeme dělat naprosto cokoli a zcela dle libosti je přepisovat jak k lepšímu, tak i k horšímu, aniž by do toho Vyšší Inteligence sebeméně zasahovala. Ovšem s cizími sadami záznamů je situace odlišná - zde se velice pečlivě váží, z jakých důvodů a s jakými úmysly k dotyčné sadě přistupujeme. Jestliže je přístup povolen, pak je pro čtení zpravidla bez větších omezení. Přístup pro zapisování nebo přepisování je povolen zcela výjimečně, jen z velmi závažných důvodů a přepisovat lze, pokud vůbec, tedy pouze k lepšímu. Při respektování těchto zásad dochází ke spolupráci s Vyšší Inteligencí, při níž je ona schopna a ochotna pomáhat dokonce až do té míry, že toleruje a sama nahrazuje i případné chyby či nedostatky v použitých technikách. |
|
Podpořte chod fóra 