 | Crabat 
06.11.2020 18:50
Bydliště: Krušné hory
|
| Ten příběh je paralela s vnitřními zákony mysli a léta jsem nad tím obrazem přemýšlel. Až najednou lup a byl tady. Věděl jsem, že ho jednou napíšu a to se posléze i stalo.
Stromy zde symbolizují ideje naší mysli, zatímco rozhodování kolonie vyjadřují veškeré činy subjektivního projevu. Myslíme si, že něco musíme udělat a že je to správné, ale až teprve čas ukáže, jak moc jsme se možná mýlili. Společnost (my, ovlivněni názory druhých) zde staví nesmírně složitou a nákladnou palisádu, přičemž její výsledek na věc (tedy ochranu před stíny) je úplně nulový. Má však katastrofální vliv na prostředí a všechny stromy (ideály), které jsme v sobě od mládí nechali růst.
Na druhé straně je pravda, že obětujeme-li něco vyššímu ideálu, vybarvuje se ten do stále mocnější i krásnější podoby. Jak z krajiny mizí ostatní stromy, stávají se ty, co zůstanou, úžasnými solitéry a teprve skrze ně pochopíme podstatu krásy. Nakonec to naše mysl zaregistruje a skloní se před tím.
Teprve pročištěním našeho vědomí a rozpoznáním skutečných hodnot jsme schopni zachytit podstatu vlastních stínů. Zpočátku si můžeme dovolit být radikální a podtínat všechno, co se nám nelíbí. Ale jak čas postupuje, začínáme si uvědomovat, že tím vlastně v sobě mýtíme i ono ušlechtilé, jež původně symbolizoval hluboký hvozd kolem nás. Nutnost vlastních přinášených obětí nás však bičuje k činu, neboť se nám ztrácí positivní jednání v situacích, na něž jsme chtěli reagovat. Ale jakoby to vzápětí bylo vymazáno z naší mysli tím, jak jsme se nedokázali v patřičný čas rozhoupat k činu. (Mizení lidí, tedy v tomto případě dobrých skutků z našeho vědomí.)
A ve jménu těchto činů se rozhoupáváme k té nepředstavitelné selekci, kdy jsme schopni všechno kolem sebe pokácet, jen abychom nalezli skutečného viníka. Nakonec.., přes všechno to sebezapírání, kdy zbyde jediný strom, jediná idea, která nás ještě drží při životě a jíž bylo v podstatě obětováno všechno; se nám konečně ozřejmí, že jsou to stíny naší mysli, našeho ega, které nám tohle všechno způsobily. Ovšem my se jich nedokážeme plně zbavit, pokud v sobě nenalezneme odvahu podtít i onu nejvyšší ideu, kvůli níž jsme celou tuhle hrůzyplnou cestu nastoupili.
Za našimi ideami se totiž zároveň skrývají i všechna hnutí ega a tou měrou, jak některou z nich povyšujeme vzdáním se ostatních, nalepují se na ní automaticky i všechny naše Stíny. Avšak nemůžeme ji podtít, obzvláště když zbyde už jen jediná!., jinak bychom tím vyvrátili vlastní podstatu (v našem příběhu zemřeli žízní). I když toto jediné by bylo účinným řešením.
Celý příběh chce vyjádřit, že naše činy jsou tak dobré nebo tak špatné, podle toho, jak se na celou věc díváme. My totiž nejsme v některých věcech positivní a v úplně odlišných vlastnostech se vyjadřujeme negativně, ale přímo v tomtéž. Každá lidská vysoce extrapolovaná hodnota je tak dobrá a zároveň tak špatná, jen záleží na úhlu našeho pohledu. Dobrá, pro onu ideu sebepřekonání v jejím jménu, špatná, pro onu míru ega, které se za ni skrylo.
A včil teprve člověče mudruj. |
|
Podpořte chod fóra 